1. Mám ráda ilustrace knížek, protože po vytržení z kontextu mám pocit, že obrázky
naprosto nedávají logiku. Co dělají tři dejme tomu loupežníci (usuzuji podle klobouků
a per) v lese? V lese s jedním stromem, který má místo listů malé melouny a větve
mu rostou vodorovně? Možná to jsou nějací orientální loupežníci a třeba to jsou
opravdu melounky. Ale od kdy rostou melouny na stromě? Asi je to tím, že jsme
v pohádce. Nechme stromy růst a podívejme se na naše loupežníky. Naši hoši jsou
hodně zvláštní - od kdy loupežníci hrají kuličky, nenosí zbraně a bojí se tmy, i když
tma není? Možná na někoho čekají, vypadá to, jako by ten s lucernou někoho
vyhlížel a ostatní si zatím krátí chvíli. Čekají na společníka? Nebo čekají na někoho,
koho by mohli oloupit? Těžko říct. Ale beze zbraní asi těžko někoho oloupí, takže
spíš čekají na kumpána. Mladší loupežník se asi dobře baví, protože obírá a
obehrává staršího kolegu, který je z toho značně rozmrzelý. A nebo je to loupežník
intelektuál a právě vysvětluje ostatním jak se počítá obvod a obsah koule a na jakém
principu funguje náš vesmír. Zřejmě je to nebaví. Tak to ale bývá, když nám někdo
vysvětluje něco, čemu nerozumíme a nebaví nás to. Co dál říct k těm našim
chlapíkům? Je to vtipná trojice, krásně se doplňují, je vidět, že co nemá jeden, má
druhý (všimněme si, že každý je úplně jiný, nemají na sobě nic stejného a i povahy
vypadají rozdílně). Spojuje je ale tohle zvláštní místo, možná nějaká pohádka a mé
povídání.