1. Bohatství světového oceánu – rostlinné zdroje a dostupnost živin
vypracovala: Řádková Linda
ANOTACE
Text s názvem Bohatství světového oceánu – rostlinné zdroje a dostupnost živin napsala
studentka druhého ročníku Geografické kartografie a geoinformatiky z Přírodovědecké fakulty
Masarykovy univerzity. Text je zaměřen na dostupnost živin a rostlinné zdroje v oceánech. Stěžejní
část textu je zaměřen na život v oceánech při pobřeží pevnin a v textu jsou vyznačeny nejhojnější
zástupci vyskytující se v těchto vodách.
KLÍČOVÁ SLOVA
rostlinné zdroje, živiny, oceán, řasy
ARGUMENTACE
Téma vybraného textu jsem si zvolila z důvodu studia předmětu Geografie světového oceánu. Při
práci na odborném textu jsem využila část z vypracované seminární práce týkající se biologických
zdrojů v oceánech. Části poznatků byly inspirovány z knihy Oceánografie od autorů THURMANA
a TRUJILLA. Text je zaměřen hlavně na získávání živin a rostliných zdrojů, které mohou být
prospěšné pro člověka. Téma je zajímavé hlavně tím, že se dá čerpat mnoho zdrojů z oceánu, o
kterém zatím laická veřejnost nemá velké povědomí.
Dostupnost živin a rostlinných zdrojů z oceánu
Rozmístění života ve světovém oceánu závisí hlavně na světle, ale také především na
dostupnosti živin, které jsou nezbytné pro růst fytoplanktonu. Mezi hlavní živiny fytoplanktonu je
nezbytný dusík a fosfor, ale potřeba jsou i další prvky jako například křemík a železo. V těch
částech oceánu, kde je dobrý přísun živin a dobré sluneční záření, tak tam nalézáme největší hustotu
mořských organismů. Musíme však brát v úvahu odkud živiny v moři pocházejí. Například
srážková voda rozpouští a transformuje látky, kterými se získávají sloučeniny dusíku a fosforu, dále
voda stékající z pevnin do moře eroduje půdu i horniny a materiál unášený do moře je ukládán ve
formě sedimentů podél okraje kontinentů. Důležitá je také fotosyntéza fytoplanktonu, neboť
využívá anorganické látky s oxidem uhličitým a vodou pro tvorbu jednotlivých cukrů,
polysacharidů, bílkovin a tuků, které jsou buď přímo nebo nepřímo základem výživy všech
ostatních obyvatel moří.
Hlavními zdroji živin jsou kontinenty, z toho plyne, že nejvyšší množství mořských
organismů se koncentruje kolem pevnin. V nedávném testování vod okolo Antarktidy a Galapág se
prokázalo, že fotosyntetická produkce zůstává nízká i v případě, kdy je ve vodě dostatek živin, ale
chybí ionty železa. Produkce se tak zvyšuje v oblastech, kam je větší množství železa přinášeno
proudy, které směřují od mělčin ostrovů a pevnin, a tam kde je železo uvolňováno z hornin a
sedimentů.
Výstupné proudy také ovlivňují dostupnost živin, neboť k hladině přináší vodu z hloubek pod
eufotickou zónou. Tyto vody bývají bohaté na živiny a rozpuštěné plyny, protože ve velkých
hloubkách nežije fytoplankton, který by tyto látky spotřeboval. V místech, kde se výstupné proudy
dostávají k hladině, tak tam zaznamenáváme velký nárůst fytoplanktonu. Díky němu je dostatek

2. potravy i pro větší organismy žijící v oceánu – od planktonu přes ryby až k velrybám.
Oblasti moří s vyšším obsahem živin nazýváme jako eutrofní, nacházející se v pobřežních vodách, v
oblastech výstupných proudů a ve vyšších nadmořských výškách. Naopak oblasti s nízkým
obsahem živin se nacházejí převážně na otevřeném moři v centrech subtropických koloběhů a
říkáme jim oligotrofní vody.
Rostlinné zdroje:
Primární produkce: Okolo 90 % vyprodukované biomasy v eufotické zóně otevřeného moře je
rozloženo zpět na anorganické živiny ještě předtím, než se sedimentací propadne pod tuto zónu.
Dalších 9 % se rozloženo cestou ke dnu, tam dopadá jen jedno procento biomasy vytvořené v
eufotické zóně. Procesu při přenosu hmoty z eufotické zóny na dno moří, se říká biologická pumpa,
neboť při něm je uhlík a živiny z povrchových vrstev moří směrem dolů, kde se koncentrují v
hlubokomořských vodách a sedimentech.
Člověk z celkového množství deseti tisíc druhů mořských rostlin využívá pouhopouhých
sedmdesát druhů. Užitek a výroba je však mnohostranná. Například se z nich získávají látky pro
potravinářský a textilní průmysl. Získávají se z nich chemické látky jako agar - agar, soli draslíku,
sodík, jód, bróm, líh atd.
V některých zemích, jako například v Japonsku či na Islandu, nahrazují v zimním období
červené řasy zeleninu, řasy čepelnatky nazývané též „mořská kapusta“ zrychlují růst domácího
skotu a zvyšují jeho produkci a hnědé řasy jsou využívány jako zdroj levných bílkovin.
Celková světová sklizeň mořských řas činí cca 1 – 2 milióny tun a z toho polovina produkce
připadá na Japonsko.
Do budoucna se kromě uvedených zdrojů může zpracovávat plankton jako zásoby
chemických, medicínských, krmných i technických surovin.
Semenné rostliny
Jedná se o jediné zástupce rostlinné říše, kteří se přizpůsobily životu v mořích a patří mezi
vývojově nejvyspělejší cévnaté rostliny. Nacházejí se převážně v mělkých pobřežních vodách. Jde
tedy o „mořské trávy“ , které jsou svým vzhledem sice podobné, ale pouze vzdáleně příbuzné
suchozemským trávám.
Například tráva vocha kořenící na mělkém bahnitém dně pobřežních oblastí, která je chráněna
před vlnami a sahá až do hloubky šesti metrů. Dalším druhem je ve Středomoří se vyskytující druh
Posidonia oceanica tvořící za příznivých podmínek „louky“ až do hloubek čtyřiceti metrů.
Jiné vyšší rostliny se nacházejí na pobřežních slaniskách, kde se nalézají i pravé trávy. Mangrovové
porosty tvoří významné zdroje potravy pro živočichy příslušných pobřežních biotopů.
Makroskopické řasy
Jde o typy velkých mořských řas, jako nejznámější lze uvést chaluhy. Vyskytují se v mělkých
pobežních vodách, je to především tím, že jsou přichyceny ke dnu v hloubkách, kam proniká
dostatek světla. Některé druhy se však dokáží pohybovat u hladin moří.
Chaluhy se označují jako „hnědé řasy“ oddělení Phaeophyta, které dosahují i velikostí jako
suchozemské stromy. Velikostí se však jednotlivé druhy liší. Mezi nejmenší patří rod Ralfsia, které
se vyskytují jako černé skvrnky na površích kamenů v oblastech přílivu a naopak největší chaluhy
tvoří při pobřeží podmořské „lesy“, kdy jsou přichyceny na dně v hloubkách až více jak třicet metrů
a dosahují až k hladině a jde například o rok Macrocystis. Chaluhy se vyskytují v chladnějších
mořích mírného a studeného pásu. Jejich barva může být od hnědozelené přes světle hnědou až po
téměř černou.
Zelené řasy jsou zastoupeny převážně ve sladkých vodách a v mořích jsou zastoupeny mnohem
méně. Zelené řasy jsou z oddělení Chlorophyta, které se nacházejí v přílivové zóně a mělkých
zálivech. Jsou jasně zelené barvy, neboť obsahují chlorofyly. Obvykle dorůstají menších rozměrů a
málokdy přesahují délku třiceti centimetrů, ovšem vyskytují se i vyjímky, které mohou dosáhnout i
velikosti šesti metrů.
Rudochy jsou nejpočetnější a nejrozšířenější skupinou řas, především z oddělení Rhodophyta, které
mají červené zbarvení. Existuje jich více než pět tisíc druhů a vyskytují se od přílivové zóny až po

3. vnitřní sublitorál, kde se vyskytuje jen poměrně málo světla. Zpravidla jsou přichyceny ke dnu a
tvoří volné rozvětvené stélky nebo krusty, které porůstají pevné podklady. Nejmenší rudochy téměř
pouhým okem nevidíme a vyskytují se spíše v teplých vodách, kdežto největší mohou dorůstat až tří
metrů. Barva jednotlivých druhů hodně záleží na tom, v jakých hloubkách se vyskytují. V přílivové
zóně se zabarvují do zelené až černé někdy i purpurové a hlubších vodách se zabarvují do hnědé až
růžovočervené barvy. Naprostá většina produkce rudoch probíhá do hloubky sto metrů, ale najdeme
i ojedinělé výskyty v hloubkách kolem tři sta metrů.
Obr.1: Myšlenková mapa uvedeného článku. Zdroj: vlastní tvorba
ZDROJE
[1] THURMAN H. V., TRUJILLO A. P.: Oceánografie, 1. vyd., Praha, Computer Press, 2005, 347
– 361 s.
− obsahuje pasáže o biologických zdrojích a dostupnosti živin v oceánech
− autoři jsou odborníky svého oboru
− autoři se snažili vystihnout samotnou podstatu problému
− jde o aktuální vydání, které je z roku 2005 a tudíž aktuální
− gramatická bezchybnost a odborná úroveň textu
[3] HERBER, Vladimír, Rybolov – využití biologických zdrojů, [online] dostupné na WWW:
http://www.herber.webz.cz/www_ocean/08-rybolov.html
− autor článku vyučuje na PřF MU
− autor je odborník na oceánografii
− jde o důvěryhodný zdroj
− informace jsou v tomto textu objektivní
− webová stránka je vcelku přehledná a je psána i pro laické uchazeče