1. Etika a různé přístupy k dokumentární fotografii
Barbora Mendlová

2.  Etika – (z řec. éthikos – mravní) je filosofická nauka o správném
jednání, která hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla.
Přeneseně jde o nauku o původu a podstatě morálního vědomí a
morálního jednání. Etika se snaží najít obecné a společné základy, na
nichž stojí lidská morálka, případně se snaží morálku zdůvodnit.
 Etika je tedy systémem pravidel, který vychází ze společnosti a na nichž
se společnost snaží dohodnout diskuzí, přičemž tato pravidla by měla
lidem pomoci odpovědět na otázky „Co je dobré?“ a „Co špatné?“,
s přihlédnutím k tomu, jak mají jednat, aby mohli obstát a naplnit svou
funkci ve společnosti dalších lidí.

3.  Objektiv i kamery mění lidi ve věci a fotografie zmnožuje obraz
člověka tak, že se podobá masově vyráběnému zboží
 fotografie automaticky odráží vnější svět a přitom dává přesně
opakovatelný vizuální obraz
 technologie fotografie je extenze našeho bytí
 největší revoluci zaznamenala fotografie v umění – umělec již
nezobrazoval realitu – odhaloval vnitřní proces tvořivosti
 literární člověk se tváří v tvář filmu a fotografii chová otupěle a
neurčitě a ještě to násobí náklonností k masové zábavě – nová média
tradiční poznání a moudrost ignorují a pohlcují
 fotografie ruší čas i prostor
 barevné snímky z různým míst na světě nám nahrazují cestování,
jedeme tam, kde už to dávno známe, jen si to sami vyfotíme (hyper-
realita)
 McLuhan zmiňuje pojem pseudoudálost – nová média jsou schopna
dávat našemu životu nový model tím že zrychlují modely starší –
všechny média tedy existují proto, aby dala našemu životu umělé
vnímání a libovolně stanovené hodnoty

4.  Existuje mnoho příruček pro novináře – fotoreportéry o tom, jak fotit, kde,
podle jakých kritérií a v jaké kvalitě, jen málo literatury se ale věnuje
fotografickým obsahům, jejich podstatě a morálním faktorům, které jsou
spjaty s fotografií jako formou reprezentace reality.
 Pravdivost, objektivita, nestrannost, citlivost a další kritéria odrážející
morální hodnoty dané společnosti by proto měly být předmětem
zkoumání teoretiků i v oblasti obrazové, zatím tomu ale tak není.
 Internet se stává svědkem konfrontace etických zásad tohoto nového
mediálního prostředí s etickými zásadami psaných a audiovizuálních
médií, respektive jejich vzájemného obousměrného působení, které
napomáhá posunu morálních hranic a jejich postupnému „rozostřování“.

5.  Mediální etika tedy zahrnuje normy a pravidla chování a jednání založené
na reflexi morálky a její legitimaci, na rozlišování dobrého a zlého v daném
historicko-sociálním kontextu. Dobré a zlé je pak určeno společenskými
zvyklostmi, standardy a mravními normami, které ale podléhají
individuálnímu, subjektivnímu cítění. Z objektivního hlediska se pak o
definování dobrého a zlého pokoušejí etické kodexy, vztahující se ke
konkrétní činnosti (etické kodexy mediální, kodexy reklamy, kodexy
učitelů, etické kodexy politiků atd.) Etika tedy není konceptem černo-
bílého chování a jasných, jediných pravdivých odpovědí, ale arénou
kritického myšlení každého člověka, respektive novináře, reportéra,
fotoreportéra.

6.  Manipulace s fotografií se běžně
užívá k oklamání a manipulaci
diváků, nebo pro snadnější
uvěřitelnost článku prodaného do
novin. Po pořízení snímku žurnalisté
začali používat své fotografie k
propagandistickým účelům. Toto
chování vyvolalo obavy: jsou
fotografie odrazem reality nebo
fikce?
Když foto-žurnalistika ukázala svou
rozhodující sílu ve zpravodajství,
manipulace s fotografiemi vyvolaly
velký etický spor. Rok po
Rosenthalově fotografii (vztyčení
vlajky, r. 1945), byla vytvořena tisková
Národní asociace fotografů (National
Press Photographers Association).
Dnes zůstává nejvlivnější rozhodčí v
problematice etiky fotožurnalismu.

7.  Omayra Sanchez byla 13-ti letá oběť
erupce sopky Nevado del Ruiz, která
vypukla dne 13. listopadu 1985, v
Armero, Kolumbii. Zabila téměř
25.000 lidí. Omayra uvízla tři dny ve
vodě znehybněná troskami domu a
zemřela, protože se ji nepodařilo
vyprostit.Omayra upoutala
pozornost celého světa. Videa, na
kterých komunikuje s pracovníky,
usmívá se a dělá gesta se dostala do
médií .

8.  Tato fotografie vyhrála
Pulitzerovu cenu v roce 1994
během súdánského hladomoru.
Obraz zachycuje postižené dítě
plazící se k food campu
Spojených národů, vzdáleného
jeden kilometr. Sup číhá na svou
oběť , fotograf Kevin Carter čekal
na místě půl hodiny, aby zachytil
jak sup roztáhne křídla. Fotograf
tři měsíce po zachycení snímku
spáchal sebevraždu, když
nedokázal odpovědět na to co se
stalo s umírající holčičkou,
protože místo opustil ihned po
pořízení snímku.

9.  Associated Press/Nick–
Jihovietnamske letadlo omylem
vypustilo hořící napalm na
jihovietnamské vojáky a civilisty.
Na této fotce z 8. června jsou brečící
děti, mezi nimi 9-letá Kim Phuc (ve
středu), jak běží dolu silnicí č. 1,
blízko Trang Bang, po náletu
napalmem na domnělou skrýš
VietCongu. Za nimi kráčí vojáci 25.
pěší divize.
 Holčička na fotce křičí „Moc pálí!
Moc pálí! Tělo má popálené od
napalmu. V tomto případě se
fotograf Associated Press Huynh
Cong "Nick" podílel na záchraně
malé Kim Phuc a příběh má dobré
vyústění, protože Kim Phuc přežila
a později založila nadaci na pomoc
dětským obětem války.

10.  Kosovský běženec Agim Shala, 2
roky starý, je pronášen plotem s
ostnatým drátem do rukou
příbuzných v táboře, provozovaným
Spojenými Arabskými Emiráty na
jihu Albánie. Členové velké rodiny
Shala se znovu shledali po útěku z
Prizrenu v Kosovu během konfliktu.
Příbuzní, kteří právě přijeli museli
zůstat mimo kemp dokud se pro ně
nenašel přístřešek. Další den si
členové rodiny mimo tábor postavili
stany. Plot byl svědkem mnoha
shledání. Když byla podepsána
mírová smlouva, vrátili se do
Prizrene a našli své domovy jen
lehce poškozené.

11.  Nejznámější umělec na čínské scéně,
jeho nedávné uvěznění plnilo
přední stránky novin po celém světě.
Umění Ai wei weie je v přímé
opozici ku státu a jeho poselství je
vcelku univerzální. Zde uvedené
fotky zachycují posvátné Zakázané
město uvedené v sérii „Fuck off“.
Mimo tyto snímky je v sérii celá řada
čínských památek, včetně
olympijského stadionu v Pekingu,
který pomáhal navrhovat, než
zklamaně od tohoto projektu
upustil, kvůli množství otroků, jež
se na stavbě podíleli.

12.  Ai Wei-weie čeká v současné době
trest po jeho nedávném zatčení na
letišti v Bejingu. Jeho zahraniční
cesta by prý mohla ohrozit
bezpečnost státu. Práce Aie a jeho
vrstevníků ukazují, že umělci v Číně
nyní provokují porušováním
tradičních způsobů uměleckých
vyjádření, aby tak „otestovali“
právo na svobodu projevu.

13.  Film natočený v indonéském
Medanu v roce 2007 referuje o
obludném případu obscénnosti: o
snímku, který natočil Anwar Kongo
s přáteli, kteří jsou nyní
respektovanými politiky, avšak kteří
bývali gangstery a vůdci eskader
smrti během masakru přibližně
dvou a půl milionu údajných
komunistických sympatizantů, z
nichž mnozí byli etničtí Číňané, k
němuž došlo v roce 1966.

14.  „Abychom si učinili představu o šokující
vychloubačnosti pachatelů a prověřili si
limity jejich pýchy, začali jsme
dokumentárním portrétem a relativně
přímočarou rekonstrukcí masakrů. Když
nám začalo docházet, jaký druh filmu si
Anwar a jeho přátelé přejí natočit, začaly
se rekonstrukce stávat o něco
rafinovanějšími. A tak jsme Anwarovi a
jeho společníkům nabídli, že své
vraždění mohou zasadit do vhodného
dramatického rámce za pomoci
filmového žánru, který si sami zvolí
(western, gangsterka, muzikál). V
podstatě jsme jim tedy dali příležitost,
aby se sami stali scenáristy, režiséry a
zároveň i protagonisty scén, které se jim
odvíjely v mysli, když se dopouštěli svých
vražd.“

15.  Způsob zabíjení vypráví o „vrazích,
kteří zvítězili, a o společnosti,
kterou vytvořili“. Poté, co vyhráli,
jejich zavrženíhodné skutky
nepoklesly na úroveň onoho
příslovečného „špinavého tajemství“,
„prvotního hříchu“ nového režimu,
jehož stopy mají být zameteny pod
koberec. Je tomu právě naopak,
pachatelé se otevřeně chlubí
otřesnými podrobnostmi svých
zločinů (jak nejlépe uškrtit svou
oběť za použití drátu, jak jí správně
podříznout hrdlo, jak znásilnit ženu,
aby to násilníkovi přinášelo co
možná největší uspokojení…).

16.  Ve veřejném diskursu Camp Delta (tábor
trvalého zadržení v Guantánamu) postoj
k Arabům z pohledu USA zahrnuje
pozastavení občanských svobod.
Specifické normy stanovují, kdo je člověk
a má nárok na lidská práva a kdo není,
může zahynout bez jediné stopy po
veřejném zármutku. Tyto normy jsou
potvrzovány právě pomocí vizuálních a
narativních rámců, které se promítají do
rozhodnutí o tom, co bude v záběru, a to,
co zůstane skryto.
Pojem`člověk 'je neustále vytváří dualitu,
která způsobuje touhu dosáhnout
ideálního stavu pomocí donucovacího
charakteru normy: někteří lidé mohou
být kvalifikováni jako lidské bytosti, ti
zbývající už nikoliv. Když bychom
použili termín v druhém významu,
vytvoříme skupinu těch, kteří normu
splňují a těch, kteří ji splnit nemohou.

17.  Tato fotografie nepotřebuje ani
popisek nebo příběh, aby bylo
zřejmé její politické pozadí
formulováné skrze orámovaný obraz
snímku. V tomto smyslu se snímek
podílí na aktivní interpretaci války
vedené státem, není to jen pouhý
vizuální obraz čekající na svůj
výklad, fotografie je výpovědí sama
o sobě, aktivně, dokonce i násilně.
 Aby fotografie útočila a případně
vzbudila morální reakce, musí
šokovat. A šok je něco jiného než
estetizace, standardizovaná rutina
připravená pokrýt společenskou
poptávku. Judith Butler píše „Skrze
příběhy získáváme vědomosti,
funkce fotografie je jiná: Má nás
znepokojovat.“

18.  Záleží tedy jen na médiích, zda se budou chovat jako mocní bez
odpovědnosti nebo zda budou aspirovat výše a hledat to, co patří
k nejhlubší rovině lidství - dobro a s ním spojenou pravdu
(Moravec, 2005, 50)
 „Novináři by měli být odpovědní pouze veřejnosti a sami sobě. Zároveň
však upozorňují, že vyloučením odpovědnosti vůči všem složkám státní
moci se média mohou stát v očích veřejnosti nekontrolovatelnou mocí.
Proto by tento závazek vůči společnosti měli novináři brát jako závazek
pro vybudování vlastního kodexu chování.“ (Mencher, 1984, 395)
 Člověk má jednat tak, aby se jeho jednání mohlo stát obecně
platnou normou a tak, aby používal lidství jako účel a nikdy jako
prostředek. Jeho jednání nelze ospravedlnit vidinou prospěchu,
vlastním zájmem ani nařízením autority. Důležité je právě
samotné jednání, jeho správnost, ne jeho důsledky. Člověk se má
tedy chovat správně a morálně i v případě, že je to proti jeho
zájmům a přáním. (Kant, 1990,91)

19.  McLuhan, H., M. (1991): Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha:
Odeon.
 SOLDÁTOVÁ, Lucia. Etika zpravodajské fotografie [online]. 2007 [cit.
2013-05-26]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta
sociálních studií. Vedoucí práce Pavel Macků. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/65573/fss_m/>.
 http://themagpieonline.com/wordpress/?p=86
 http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/14026-slavoj-iek-
vitejte-v-duchovnim-kralovstvi-zviat
 http://aiweiwei.com/
 http://news.yahoo.com/ap-napalm-girl-photo-vietnam-war-turns-40-
210339788.html
 http://en.wikipedia.org/wiki/The_Act_of_Killing
 http://www.egs.edu/faculty/judith-butler/articles/torture-and-the-
ethics-of-photography/