1. 1)Argumentace výběru tématu
Téma jsem čerpala z mé seminární práce, kterou jsem vytvářela v posledním ročníku gymnázia. Práce se
zabývala historií judaismu, jeho symbolikou, životem za druhé světové války a slavnými židovskými
osobnostmi. Vždy jsem se zajímala o odlišné kultury, to byl důvod k sepsání této práce. Je jen škoda, že tato
práce nezapadá do kontextu mého studia. Na seminární práci se mi pracovalo dobře a to díky vyhledaným
zdrojům, které obsahovaly mnoho užitečných informací.
Příklady symboly židovství
Obřízka
Náboženský život židovského chlapce začíná již osmý den po narození obřízkou. Obřízka je v judaismu
znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel Abrahám, praotec židovského národa. Provádí se osmý den po
porodu. Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno.
U dívek a žen se tzv. ženská obřízka nikdy, nikde a za žádných okolností neprovádí. V řadě komunit se místo
toho provádí obřad Simchat bat (radost z narození dcery), který rovněž zahrnuje udělení židovského jména.
Bar micva
Chlapec je považován za dítě (z náboženského hlediska) do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk
byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně
co se týče náboženského života. Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad bar micva, kdy je poprvé vyvolán
k Tóře, dostává svůj talit a tfilin a stává se nábožensky způsobilým tj. povinným vykonávat všechna
přikázání Tóry a žít podle nich.
Svatba
Svatbu provádí obvykle rabín za účasti dvou svědků. Svatba probíhá pod baldachýnem. Nevěsta sedmkrát
obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí
napít vína. Nevěstě je pak přečtena svatební smlouva (ketuba), kterou pak převezme a opatruje po celou
dobu trvání manželství. Ketuba je dnes spíše formalitou, nicméně často je brána jako regulérní smlouva
týkající se věna, majetku nevěsty, jakož i majetku ženicha, společného majetku snoubenců a majetku, který
má právo si nevěsta odnést v případě rozvodu. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici. Poté započne
všeobecné svatební veselí.
Pohřeb
Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši,
nazývaném v jidiš kitl. Zpopelňování je halachickými autoritami zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde
jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni avelim a vztahují se
na ně zvláštní povinnosti. Prvních sedm dní po úmrtí drží šiva, ta znamená, že se pozůstalí nevzdalují ze
svého domu, a to ani do synagogy. Muži se během sedmi dnů šivy neholí.
Židovský kalendář
Židovský kalendář je lunární, má 354-355 dní. Letopočet se počítá od 1. tišri, pořadí měsíců se ovšem počítá
od měsíce nisan. Podmínkou je, aby měsíc nisan připadl vždy na začátek jara. Protože se v důsledku
lunárního kalendáře posunuje měsíc nisan každým rokem blíž k zimě, vkládá se dvakrát za sedm let mezi
měsíc adar a nisan třináctý měsíc, zvaný adar šeni, druhý adar.
• Tišri - září až říjen. Měsíc princů a silných jedinců, ve znamení jsou Váhy.
• Chešvan - říjen až listopad, ve znamení je Štír. Zvaný též marchešvan.
• Kislev - listopad až prosinec, ve znamení je Střelec.
• Tevet - prosinec až leden. Ve znamení je Kozoroh.
• Švat - leden až únor, ve znamení je Vodnář.
• Adar - neboli šťastný měsíc, jelikož v něm byl narozen Mojžíš. Únor až březen.
• Nisan - neboli měsíc aviv (jara), březen až duben, odpovídá znamení Skopce.
2. • Ijar - duben až květen, znamení Býk.
• Sivan - květen až červen. Ve znamení jsou Blíženci.
• Tamuz - červen až červenec. Ve znamení je Rak.
• Av - červenec až srpen. Ve znamení je Lev.
• Elul - srpen až září. Ve znamení je Panna
Menora
Sedmiramenný svícen, nazývaný menora (od kořene ner, světlo či lampa) je skutečným symbolem židovství,
a to již od starověku. Menora byla umístěna v Chrámu a nepřetržitě hořela věčným světlem (ner tamid). Jako
menora bývá někdy nazýván i osmiramenný (resp. devítiramenný) svícen používaný při svátku Chanuka,
nicméně tento svícen se dnes nazývá Chanukia. Menora je v současnosti společně s dalším symbolem
Izraele, olivovou ratolestí, ve znaku Státu Izrael.
Davidova hvězda
Hexagram, zvaný též Davidova hvězda nebo Davidův štít (Magen David) je tvořen dvěma propletenými
rovnostrannými trojúhelníky. Tento symbol je často považován za oficiální symbol židovství. Pravda je ta, že
ve starověku byl používán pouze jako dekorativní symbol (stejnou výzdobu ze šesti a osmicípých hvězd
můžeme najít i v řadě středověkých mešit nebo i kostelů) a poprvé byl jako symbol označující židovskou
komunitu použit v Praze ve 14. století. Ani poté se jako symbol judaismu příliš neujal a jako takový je brán
až od 19. století, kdy židé hledali jednoduchý symbol, který by se mohl stát emblémem jejich náboženství,
podobně jako je tomu u křesťanů kříž nebo u muslimů půlměsíc.
Synagoga (někdy nazývaná nesprávně "židovský kostel") je místem, kde se věřící scházejí k modlitbě, ke
studiu i společenským aktivitám. Synagoga se může nacházet v jakékoli budově, podmínkou je pouze, aby
jedna její strana byla orientována směrem k Jeruzalému.
Rituální čistota
Kromě běžných situací, jako např. po návštěvě toalety, je nařízeno si vždy před jezením chleba umýt ruce.
Omývání rukou se provádí tak, že se vezme nádoba se dvěma uchy a třikrát se poleje vodou nejprve pravá,
poté levá ruka. Při tom se říká požehnání „al netilat jadajim“ (dosl. za pozvedání, tedy umývání rukou).
Rituální omývání rukou se provádí i při některých dalších příležitostech.
Rituální čistota je jedním ze základních předpokladů zbožného života, proto věřící již od starověku chodí
každý týden vykonat očistnou koupel do rituální lázně zvané mikve. Člověk se do ní musí ponořit úplně celý,
bez jediného kousku ošacení či šperků, a to tak, aby se voda dotkla každého místa na těle.
6)Anotace
Práce se zaměřuje na symboly židovství. Popisuje jednotlivé symboly a to obřízku, bar micvu, svatbu,
pohřeb. Dále se zabývá židovským kalendářem a popisuje, čím začíná židovský rok, jak se nazývají
jednotlivé měsíce. Uvádí, že menora, Davidova hvězda a synagogy patří k tradičním židovským symbolům.
Nakonec popisuje, jak je pro judaismus důležitá rituální čistota a jak přísně se dodržuje hygiena.
Klíčová slova: židé, život, symbol, zvyk
7)Zdroje
SCHNEIDER, Ludwig. Stokrát o Izraeli: Co jste vždycky chtěli vědět. 1.vydání. Praha 4: Sborový dopis,
1997. 67 str. ISBN 80-23834-05-3.
Hodnocení monografie: zajímavost, přehlednost, informativnost, jednoduché věty, vysvětlení pojmů
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Fenomén židovství. DINGIR. Praha: DINGIR, 1(1), str. 1-38. ISSN 1212-1371.
Dostupnost: http://www.dingir.cz/archiv/Dingir101.pdf
Hodnocení odborného článku: obrázky, dělení na kapitoly, přehlednost, zajímavost, rozhovory
3. Tradice a zvyky: Bar micva. [online] Židovské hřbitovy, 14. 05. 2009 [cit. 2012-12-21]. Dostupné z:
http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=112.
Hodnocení internetového zdroje: srozumitelnost, zajímavost, přehlednost, stručné vysvětlení, dělení na části
8)Obrázek s vizualizací
