1. Argumentace
Téma umělé inteligence jsem se vybrala proto, že jej shledávám z mého pohledu velice
zajímavé. V oboru Informačních studií a knihovnictví studujeme Informační vědu, která se
mimo jiné zabývá i umělou inteligencí (na přednášce mě toto téma zaujalo). Proto jsem se
rozhodla připravit text zaměřený zejména na pojem umělé inteligence a její vývoj.
Umělá inteligence a její vývoj
Anotace
Nejdříve bych chtěla vysvětlit pojem umělé inteligence jako vědní disciplíny, čím se tento
obor zabývá a s jakými dalšími obory je spojován. Následně se zaměřuji na její vývoj, zejména
v 2. Polovině 20. století. Jaké vznikaly jazyky a programy pro její užívání.
Klíčová slova
umělá inteligence – definice – konference – perceptron – jazyky – expertní systémy –
expresní inženýrství – počítače 5. generace
Co je A.I.?
Umělá inteligence (A. I.) je poměrně mladá vědní disciplína, jejíž předmětem zkoumání jsou
veškeré postupy a algoritmy napodobující projevy inteligentního chování člověka. „Klasický
výzkum umělé inteligence se v podstatě zabývá zkoumáním lidského chování a reakcí
lidského mozku jako celku. Následně se pokouší tato chování a reakce znovu stvořit uměle, a
to pomocí výpočetní techniky.“ 1
Umělá inteligence jako vědní disciplína se postupně formuje v posledních třiceti letech jako
interdisciplinární průsečík několika různorodých, avšak při bližším zkoumání relevantních
vědních disciplín (př. psychologie, neurologie, kybernetika, matematická logika, teorie
rozhodování, informatika atd.) a její vývoj není zdaleka ukončen. Nikdo jí již neupírá právo na
samostatnou existenci, přesto má mezi ostatními vědními obory poněkud specifické
postavení, neboť neexistuje všeobecně přijímaná definice umělé inteligence a neposkytuje
jednotící teorie – spíše volně sdružuje různorodé teorie, metody a techniky, které lze
používat k počítačovému řešení některých složitých úloh rozhodování, plánování apod.
V 70. a 80. letech se stává A. I. předmětem výzkumů malých specializovaných týmů mnoha
českých vysokoškolských, akademických i dalších pracovišť. Postupně se rozvíjelo vzájemně
informované a kooperující společenství spoluvytvářené i partnerskými skupinami na
Slovensku. V posledních třech letech se umělá inteligence výrazně prosadila i do výuky.
A kde že se vzala?
Nástup výpočetní techniky po 2. světové válce a některé významné výsledky v matematické
logice a v teorii algoritmů 30. let 20. století velmi významně ovlivnili úsilí o napodobení
intelektuální schopnosti člověka.
1
http://businessworld.cz/ostatni/marvin-minsky-na-ceste-k-umele-inteligenci-3872

2. „Velmi významný byl pro A.I. rok 1950, kdy A. Turing formuloval svůj test, shromáždil řadu
argumentů proti inteligentním strojům a postupně je vyvrátil.“ 2Ve stejném roce John von
Neumann, vyjádřil své přesvědčení, že počítače v krátké době překonají intelektuální
schopnosti člověka – díky tomu začala veřejnost pohlížet na nepříliš výkonné číslicové
počítače jako na nástroje pro simulaci některých hledisek inteligentního chování.
V létě 1956 zorganizoval John McCarthy malou konferenci na Dartmouth College, New
Hampshire, jíž se zúčastnili přední vědci zajímající se o inteligentní schopnosti lidí a stojů
(např. Marvin Minski). Zde vzniklo pojmenování „umělá inteligence“. Byl zde představen
program Logic theorist, který byl vyvinut A. Nowellem, R. Solomonoffem a H. Simonem a
jako první využil technik heuristického prohledávání. Další prací tohoto týmu byl systém GPS
(General Problem Solver, 1957) snažící se o napodobení lidského myšlení při řešení úloh ve
stavovém prostoru. Na této konferenci byly přijaty předpovědi o rozvoji umělé inteligence,
která díky nesplnění přinesla zklamání a krizi umělé inteligence, avšak sehrála důležitou roli
v jejích prvních letech vývoje.
Koncem 50. let byl F. Rosenblattem vyvinut model neuronu – perceptron. V tomto období
(1958) byl navržen J. McCarthym jazyk pro umělou inteligenci, LISP (k němu byli později
vyvinuty „LISPovské“procesory a počítače kvůli zrychlení zpracování programů). V období
konce 50. a 60. let probíhali spíše diskuse a semináře o možných pokrocích umělé
inteligence. V 60. letech nedošlo k žádným významným výsledkům a to do 2. poloviny 70. let.
V roce 1965 formuloval J. A. Robinson obecnou metodu automatického odvozování vět
v predikátové logice, založené na tzv. rezolučním principu. Cormelaur v roce 1967 navrhl
jazyk PROLOG. V letech 1971-72 byli prezentovány dva systémy navazující na GPS, a to
STRIPS a PLANNER , nenalezli však širšího praktického uplatnění.
„Ukázalo se, že rozhodující pro vysokou efektivitu systému umělé inteligence jsou použité
znalosti, zatímco obecný formální aparát pro řešení úloh poskytuje pouze nástroj pro
využívání znalostí a hraje tedy druhořadou roli.“ 3 Což vedlo ke vzniku expertních systémů.
„Expertní systémy jsou počítačové programy simulující rozhodovací činnost specialistů
(expertů) při řešení složitých úloh rozhodování a využívající vhodně zakódovaných
speciálních znalosti převzatých od expertů s cílem dosahovat ve zvolené problémové oblasti
kvality rozhodování na úrovni experta (Mařík, Zdráhal, 1987), (Popper, Kelemen, 1988),
(Ignizio, 1991). Znalosti převzaté od experta (včetně znalostí neurčitých) tvoří tzv. bázi
znalostí, která je obvykle implementována, spravována a udržována jako samostatný soubor.
Podstatnou součástí expertních znalostí jsou znalosti nepřesné, neurčité, vágní. Proto je
teorie zpracování neurčitosti ve znalostech i v datech velmi důležitou partií teorie umělé
inteligence.“4
2
MAŘÍK, Vladimír, Olga ŠTĚPÁNKOVÁ, Jiří LAŽANSKÝ a A KOL. Umělá inteligence 1.díl. 1. vyd. Praha: Academia,
1993. 264 s. ISBN 80-200-0496-3. Stručná historie umělé inteligence, s. 19 – 22.
3
MAŘÍK, Vladimír, Olga ŠTĚPÁNKOVÁ, Jiří LAŽANSKÝ a A KOL. Umělá inteligence 1.díl. 1. vyd. Praha: Academia,
1993. 264 s. ISBN 80-200-0496-3. Stručná historie umělé inteligence, s. 19 – 22.
4
MAŘÍK, Vladimír, Olga ŠTĚPÁNKOVÁ, Jiří LAŽANSKÝ a A KOL. Umělá inteligence 1.díl. 1. vyd. Praha: Academia,
1993. 264 s. ISBN 80-200-0496-3. Stručná historie umělé inteligence, s. 19 – 22.

3. V polovině 70. Let diagnostické expertní systémy MYCIN (E. Shortliffe, Standforská
univerzita, který se využíval v medicíně, a PROSPECTOR (R. O. Dudy, P. E. Hart, SRI), jenž se
využíval v geologii. Oba tyto systémy vycházejí z modelů pro práci s neurčitou informací.
Později vznikly další verze těchto systémů EMYCIN a KAS. Komerčně se začaly expertní
systémy využívat v roce 1980, prvním takto využívaným systémem byl XCON sloužící pro
konfiguraci VAX počítačů firmy DEC. V roce 1965 začal vývoj plánovacího systému DENDRAL
(B. G. Buchanan, E. A. Feigenbaum, SRI, který byl nejdéle využívaným expertním systémem a
byl implementován dříve, než byl znám pojem „expertní systém“, do jehož kategorie byl
zařazen zpětně.
Spolu se vznikem expertních systémů vznikla inženýrská disciplína, tzv. profesní inženýrství.
Profesní inženýr je specialista pro tvorbu báze znalostí, při níž se získávají znalosti od experta
a kódují se do příslušného akceptovatelného tvaru.
V roce 1981 Japonská vláda vyhlásila „Projekt počítačů 5. Generace“, v němž se řešil problém
konstrukce počítačů. „Počítačový systém 5. Generace nebude tvořen jedním počítačem,
nýbrž se bude jednat o heterogenní síť nejrůznějších počítačů; od superpočítačů přes
specializované počítače až po osobní mikropočítače.“5 Tento projekt výrazně ovlivnil vývoje
expertních systémů. O vytvoření pokrokových technologií se snažila i soukromá firma
Microelectronics and Computer Technology Corporation (MCC), kterou založilo několik
amerických silných firem. V Evropě došlo k založení a financování Evropským společenstvím
projektu European Strategic Program for Research in Information Technology (ESPRIT).
Od 90. let 20. století došlo k významným pokrokům ve všech oblastech umělé inteligence od
demonstrací ve strojovém učení, přes inteligentní doučování a plánování k data miningu,
překládání či virtuální realitě, hrám a mnoha dalším.
5
MAŘÍK, Vladimír, Olga ŠTĚPÁNKOVÁ, Jiří LAŽANSKÝ a A KOL. Umělá inteligence 1.díl. 1. vyd. Praha: Academia,
1993. 264 s. ISBN 80-200-0496-3. Japonský projekt a nová generace expertních systémů, s. 22-26

4. Zdroje
MAŘÍK, Vladimír, Olga ŠTĚPÁNKOVÁ, Jiří LAŽANSKÝ a A KOL. Umělá inteligence. 1.díl. 1. vyd.
Praha: Academia, 1993. 264 s. ISBN 80-200-0496-3.
-recenzováno, vydáno za podpory projektů rozvoje vysokých škol MŠ ČR, kvalifikovaní autoři,
vydalo nakladatelství AV ČR, hloubka problematiky
KAPOUN, Jan. Marvin Minsky: Na cestě k umělé inteligenci. Business World. 2005, č. 9.
Dostupné na World Wide Web: <http://businessworld.cz/ostatni/marvin-minsky-na-ceste-k-
umele-inteligenci-3872>
-ověřený vydavatel, uvedení autora, informace přesné a objektivní, reference, datum
publikování (i v časopise)
BUCHANAN, Bruce G. A (Very) Brief History of Artificial Intelligence. AI Magazine. [online].
c2005. Winter 2005. Dostupné na World Wide Web:
<http://aitopics.net/assets/PDF/AIMag26-04-016.pdf>
- Reference, uvedený autor, kvalifikovaný autor, datum publikace, ověřený vydavatel