7. Ze v‰ech koutÛ svûta lékafii se scházejí
a s údivem se na mû dívají.
Postávají nad postelí,
nic nechápou, jsou pfiekvapení.
Je to jeden z divÛ boÏích,
tvrdí v‰em.
Já v‰ak vím,
Ïe tápou, nechápou jen.
NATALIE MERCHANTOVÁ: „Zázrak“
8. První ãást
Sudiãky se u mé kolébky usmívaly od ucha k uchu…
Natalie Merchantová: „Zázrak“
9.
10. Obyãejn˘ kluk
Dobfie vím, Ïe nejsem obyãejn˘ desetilet˘ kluk, i kdyÏ dûlám
obyãejné vûci. Pochutnávám si na zmrzlinû, jezdím na kole,
obãas si zakopu s míãem a hltám poãítaãové hry. V tom jsem,
myslím, úplnû obyãejn˘ a taky si tak pfiipadám. Obyãejn˘ kluk
ale ostatní dûti nevydûsí na hfii‰ti tak, Ïe s kfiikem prchají. Na
obyãejné dûti nikdo pofiád nezírá s otevfienou pusou.
Kdybych na‰el kouzelnou lampu, která by mi mohla splnit
jediné pfiání, urãitû bych si pfiál mít normální obliãej, kterého by
si nikdo nev‰ímal. Bylo by fajn projít se po ulici, aniÏ by na mû
nejdfiív v‰ichni ãuãeli a pak se náhle zadívali jinam. TakÏe jsem
do‰el k závûru, Ïe za obyãejného kluka se povaÏuju jen já sám.
Ale uÏ jsem si na to, jak vypadám, zvykl. Nauãil jsem se ne-
vidût, jak se lidé kolem mû tváfií. Umíme to uÏ v‰ichni docela
dobfie: já, máma a táta i Via. No vlastnû, to beru zpátky, Vie
to tak moc dobfie zas nejde. KdyÏ se ke mnû nûkdo nechová
podle jejích pfiedstav, dokáÏe se pofiádnû rozãílit. Jednou se tfie-
ba stalo, Ïe na hfii‰ti nûjaké vût‰í dûti zaãaly za m˘mi zády vy-
dávat posmû‰né zvuky, já sám jsem je nesly‰el, tak ani nevím,
co to bylo za zvuky, ale Via je sly‰ela a stra‰nû je sefivala. Ona uÏ
je taková. V tom se dost li‰íme.
Via se na mû taky nedívá jako na normálního bráchu. Sice
to tvrdí, ale kdybych byl normální, tak by nemûla pocit, Ïe mû
musí pfied ostatními pofiád chránit. Ani pro mámu s tátou ne-
jsem obyãejn˘ syn. Pro nû jsem pr˘ zase v˘jimeãn˘. A tak jsem
na svûtû asi jedin˘, kdo mû vidí jako obyãejného kluka.
Abych nezapomnûl, jmenuju se August. Nebudu vám po-
pisovat, jak vypadám. AÈ si uÏ pfiedstavíte cokoliv, tak je to ve
skuteãnosti je‰tû mnohem, mnohem hor‰í.
9
11. Proã jsem nechodil
do ‰koly
Pfií‰tí t˘den zaãnu chodit do páté tfiídy. A protoÏe jsem je‰tû
nikdy nebyl v opravdové ‰kole, tak jsem z toho pûknû vyku-
len˘. Lidé si myslí, Ïe nechodím do ‰koly kvÛli tomu, jak vy-
padám, ale tak to není. Je to kvÛli v‰em tûm operacím, které
jsem musel podstoupit. Od narození mû operovali uÏ sedma-
dvacetkrát. Ty nejvût‰í operace probûhly do m˘ch ãtyfi let, tak
si na nû nepamatuju. A od té doby jdu kaÏd˘ rok tak na dvû
nebo tfii operace, malé i vût‰í. Na svÛj vûk jsem sice dost mal˘,
ale vÏdycky se v tom mém tûlíãku objeví nûjaké tajemství, na
které doktofii zatím nepfii‰li a nevûdí, co s ním. TakÏe jsem byl
ãasto nemocn˘. Proto se rodiãe rozhodli, Ïe bude lep‰í, kdyÏ
zatím do ‰koly chodit nebudu. Ale teì jsem uÏ mnohem sil-
nûj‰í. Na poslední operaci jsem byl pfied osmi mûsíci a dal‰í
mû zfiejmû ãeká aÏ za pár let.
Máma mû uãí doma. Dfiíve ilustrovala dûtské kníÏky. Umí
nakreslit opravdu krásné víly a mofiské panny, ale obrázky pro
kluky jí tolik nejdou. Jednou mi zkusila nakreslit Dartha Va-
dera. Vypadal jako nûjak˘ divn˘ robot podobn˘ houbû. UÏ
dlouho jsem ji nevidûl nic kreslit. Asi jí zabere hodnû ãasu péãe
o mû a o Viu.
Netvrdím, Ïe jsem do ‰koly vÏdycky chtûl, to by nebyla
pravda. Chodil bych tam rád, ale jen kdybych vypadal jako
ostatní dûti. Chtûl bych taky mít hodnû kamarádÛ a chodit si
s nimi po ‰kole ven hrát.
Opravdu dobr˘ch kamarádÛ totiÏ moc nemám. M˘m nej-
lep‰ím kamarádem je Christopher, pak Zachary a Alex. Známe
se uÏ odmaliãka. A protoÏe mû vÏdycky vídali takového, jak˘
jsem, tak jsou uÏ na mû zvyklí. KdyÏ jsme byli malí, tak jsme
10
12. si spolu ãasto hráli, ale pak se Christopher odstûhoval do Brid-
geportu v Connecticutu. To je víc neÏ hodina cesty od nás. My
bydlíme v North River Heights, na úplné ‰piãce Manhattanu.
A Zachary s Alexem zaãali chodit do ‰koly. I kdyÏ se Chris-
topher odstûhoval tak daleko, vídám ho ãastûji neÏ Zacharyho
a Alexe. Ti teì mají spoustu nov˘ch kamarádÛ. Ale kdyÏ na
sebe narazíme na ulici, tak jsou na mû pofiád hodní a vÏdycky
mû pozdraví.
Mám i pár dal‰ích kamarádÛ, ale uÏ ne tak dobr˘ch jako
Christopher, Zachary a Alex. Ti mû vÏdycky zvali na své na-
rozeninové oslavy, kdyÏ byli malí, ale Eamonn a Gabe nikdy.
Emma mû pozvala jen jednou, ale tu jsem uÏ taky pûknû dlou-
ho nevidûl. A samozfiejmû jsem vÏdycky pozvan˘ na Christo-
pherovu oslavu. MoÏná si to s tûmi narozeninov˘mi oslavami
moc beru k srdci.
11
13. Jak jsem pfii‰el na svût
Jsem rád, kdyÏ o tom máma vypráví, protoÏe se vÏdycky stra‰-
nû nasmûju. Není to taková legrace, jako tfieba kdyÏ se vyprá-
ví vtip, ale kdyÏ o tom máma povídá, tak se mÛÏeme s Viou
potrhat smíchy.
KdyÏ jsem byl u mámy v bfií‰ku, tak nikdo netu‰il, jak bu-
du vypadat. Via se mámû narodila o ãtyfii roky dfiív a v‰ech-
no probûhlo jako procházka rÛÏov˘m sadem (tak to popisuje
máma). Nebyl proto dÛvod dûlat nûjaké zvlá‰tní testy. Dva
mûsíce pfied porodem doktofii zjistili, Ïe s m˘m obliãejem to
není úplnû v pofiádku, ale netu‰ili, Ïe to bude tak ‰patné. ¤ekli
mámû a tátovi, Ïe mám roz‰tûp patra a pár dal‰ích problémÛ,
kvÛli kter˘m není tfieba se zbyteãnû znepokojovat.
Tu noc, co jsem se narodil, byly na porodním sále dvû sest-
ry. Jedna byla moc hodná a milá, ta druhá podle mámy prav˘
opak. Mûla obrovské ruce a (teì pfiijde na fiadu ta legrace) po-
fiád prdûla. Tfieba pfiinesla mámû ledovou tfií‰È a prdla si. Zmû-
fiila mámû tlak a ‰up, zase si prdla. Máma fiíká, Ïe nejpodivnûj‰í
na tom bylo, Ïe se nikdy neomluvila! Ukázalo se, Ïe mámin
doktor nemá tu noc sluÏbu, a tak se musela spokojit s mrzut˘m
mladiãk˘m doktÛrkem. Toho si máma s tátou podle nûjakého
starého televizního seriálu pfiejmenovali na „Doogieho“. Samo-
zfiejmû mu tak nefiíkali, kdyÏ byl u toho. Máma tvrdí, Ïe i kdyÏ
byli v‰ichni na sále trochu nevrlí, táta ji dokázal rozesmávat
celou noc.
KdyÏ jsem vylezl mámû z bfií‰ka, cel˘ porodní sál najednou
ztichl. Máma se ani nestaãila na mû podívat, protoÏe ta milá
sestfiiãka se mnou hned uhánûla pryã. Táta se hnal za ní, do-
konce upustil videokameru, která se rozbila na milion kusÛ.
12
14. Mámu to stra‰nû na‰tvalo a snaÏila se dostat z postele, aby vi-
dûla, kam v‰ichni mizí, ale ta prdlavá sestfiiãka na ni pfiitiskla
své obrovské pafiáty a nikam ji nepustila. Skoro se popraly.
Máma byla celá hysterická a prdlavá sestra na ni fivala, aby se
uklidnila. Obû volaly na doktora. A hádejte, co se stalo? On
omdlel! SloÏil se na podlahu! KdyÏ to prdlavá sestra vidûla, za-
ãala do nûj kopat, aby se probral, a jeãela: „Co jste to za dokto-
ra? Co jste to za doktora? Proberte se! Vstávejte!“ A pak si na-
jednou stra‰nû prdla. Byl to pr˘ ten nejvût‰í a nejsmradlavûj‰í
prd na svûtû. Máma si myslí, Ïe doktora probralo právû to prd-
nutí. KdyÏ nám máma tohle vypráví, tak hraje sama v‰echny
role a napodobuje hlasy vãetnû prdnutí. To vám je psina!
Máma tvrdí, Ïe se z té prdlavé sestfiiãky nakonec vyklubala
moc hodná Ïenská. ZÛstala u mámy celou dobu. Nehnula se
od ní, ani kdyÏ se vrátil táta a doktofii na‰im vyloÏili, jak jsem
na tom ‰patnû. Máma si pfiesnû pamatuje, co jí ta sestfiiãka za-
‰eptala do ucha, kdyÏ jí doktor sdûlil, Ïe se pravdûpodobnû ne-
doÏiju rána: „Kdo se narodil z Boha, pfiemáhá svût.“ A nazítfií,
kdyÏ jsem tu noc opravdu pfieÏil, to byla právû tahle sestfiiãka,
která drÏela mámu za ruku, kdyÏ mû k ní poprvé pfiinesli.
Máma vypráví, Ïe uÏ tehdy jí doktofii o mnû fiekli v‰echno,
aby byla na první pohled na mû pfiipravená. Ale kdyÏ se pr˘
poprvé podívala na mou pomaãkanou tváfiiãku, hned ji zauja-
ly moje krásné oãi.
Je‰tû jsem vám nefiekl, Ïe máma je opravdová krasavice
a táta je taky fe‰ák. A kdyby vás to náhodou zajímalo, i Via je
moc hezká holka.
13
15. U Christophera
KdyÏ se pfied tfiemi lety Christopher odstûhoval, hodnû mû to
vzalo. Bylo nám sedm. Hodiny jsme si spolu vydrÏeli hrát s fi-
gurkami z Hvûzdn˘ch válek a ‰ermovali se svûteln˘mi meãi.
Moc se mi po tom st˘ská.
Na jafie jsme se vypravili ke Christopherovi do Bridgeportu
na náv‰tûvu. KdyÏ jsme spolu hledali v kuchyni nûco dobrého
na zub, zaslechl jsem, jak máma fiíká Lise, Christopherovû má-
mû, Ïe bych mûl jít na podzim do ‰koly. Doma o tom zatím
nepadlo ani slovo.
„O ãem to tu mluvíte?“ zeptal jsem se.
Mámu to zaskoãilo, nebyla ráda, Ïe jsem to sly‰el.
„Mûla jsi mu to dávno fiíct, Isabelo,“ vyãetl jí táta, kter˘ si
na druhé stranû ob˘váku povídal s Christopherov˘m tátou.
„Probereme to pozdûji,“ fiekla máma.
„Ne, já chci vûdût, o ãem jste tu mluvili,“ nedal jsem se.
„A tebe, Auggie, samotného nenapadlo, Ïe bys mohl zaãít
chodit do ‰koly?“ ‰pitla máma.
„Ne,“ fiekl jsem.
„Já s tím taky nesouhlasím,“ stál pfii mnû táta.
„Tak není co fie‰it,“ pokrãil jsem rameny a posadil se mámû
jako mal˘ kluk na klín.
„Nauãil by ses tam toho urãitû víc neÏ se mnou,“ pokraão-
vala máma. „Dobfie ví‰, Auggie, jak mi nejdou tfieba zlomky.“
„Do jaké ‰koly?“ zeptal jsem se a mûl jsem pfiitom slzy na
krajíãku.
„Do té hned vedle nás, do Beecherovy ‰koly.“
„Ty mበale ‰tûstí, to je senzaãní ‰kola!“ Lisa mû pohladila
po koleni.
14
16. „A proã ne do té ‰koly, kam chodí Via?“
„Ta je moc velká,“ odpovûdûla máma. „Ta by se pro tebe
nehodila.“
„Ale já tam nechci,“ zatvrdil jsem se. Pfiiznávám, Ïe jsem
schválnû zakÀoural jako mrnû.
„KdyÏ nebude‰ chtít, nikdo tû nutit nebude,“ uklidÀoval
mû táta. Popo‰el ke mnû a zvedl mû z mámina klína. Pfienesl
mû na druh˘ konec gauãe a posadil si mû na kolena. „Nebude-
me tû tam posílat proti tvé vÛli.“
„Ale prospûlo by mu to, Nate,“ zabojovala je‰tû máma.
„Jen kdyÏ bude sám chtít,“ rozhodl táta a podíval se na mû.
„Musí b˘t na to pfiipraven˘.“
Máma zoufale pohlédla na Lisu. Ta se k ní natáhla a stiskla
jí ruku.
„V‰ak vy to uÏ nûjak vyfie‰íte,“ fiekla mámû. „Jako vÏdycky.
O to nemám sebemen‰í obavy.“
„Necháme to na jindy,“ zakonãila rozhovor máma. Bylo mi
jasné, Ïe se s tátou kvÛli tomu pohádají. KéÏ by to táta vyhrál!
Nûkde v hloubi du‰e jsem ale vûdûl, Ïe má máma pravdu. Ve
zlomkách fakt stra‰nû plave.
15
17. Cesta domÛ
Cesta domÛ trvala dlouho. Jako obvykle jsem na zadním se-
dadle usnul. Klín mé sestry mi poslouÏil místo pol‰táfie a ko-
lem bezpeãnostního pásu máma omotala ruãník, abych Viu
celou neposlintal. Via taky usnula a máma s tátou ti‰e mluvili
o dospûláck˘ch vûcech, které mû ani trochu nezajímaly.
Nevím, jak dlouho jsem spal, ale kdyÏ jsem se probudil,
venku za oknem záfiil mûsíc v úplÀku. Byla uÏ tma a my jsme
uhánûli po dálnici plné aut. Vtom jsem zaslechl, Ïe máma
s tátou mluví o mnû.
„NemÛÏeme ho pofiád ochraÀovat,“ ‰eptala máma tátovi,
kter˘ fiídil. „Nejde si nalhávat, Ïe se zítra probudí a v‰echno
bude jinak, protoÏe tak to nebude, Nate, musíme mu pomoct
se s tím vyrovnat. Nesmíme se vyh˘bat situacím, které…“
„TakÏe ho po‰leme mezi vlky, jako ovci na poráÏku…“ opá-
ãil rozzlobenû táta, ale vûtu ani nestaãil dokonãit, protoÏe ve
zpûtném zrcátku zahlédl, Ïe jsem vzhÛru.
„Mezi jaké vlky?“ zeptal jsem se ospale.
„Pospi si je‰tû, Auggie,“ uklidÀoval mû mile táta.
„Ve ‰kole na mû budou v‰ichni ãumût!“ Najednou jsem se
rozplakal.
„Ty mÛj brouãku, neboj se,“ po‰eptala mi máma. Byla teì
otoãená dozadu a drÏela mû za ruku. „KdyÏ nebude‰ chtít, ni-
kdo tû nutit nebude. Ale vyprávûli jsme o tobû fiediteli té ‰koly
a on by tû rád poznal.“
„Co jste mu o mnû fiekli?“
„Îe je s tebou legrace, Ïe jsi vtipn˘, hodn˘ a chytr˘ kluk.
KdyÏ se dozvûdûl, Ïe jsi ãetl v ‰esti letech Draãího jezdce, hned
vykfiikl: ‚Toho kluka musím poznat!‘“
16
18. „A co jste mu je‰tû o mnû fiekli?“ vyzvídal jsem.
Máma se na mû usmála. Dokázala mû sv˘m úsmûvem do-
slova obejmout.
„¤ekla jsem mu o v‰ech tv˘ch operacích a jak stateãnû to
sná‰í‰.“
„TakÏe ví, jak vypadám?“ zeptal jsem se.
„Vzali jsme s sebou fotky z minulého léta v Montauku,“
fiekl táta. „Ukázali jsme mu celou rodinu. A samozfiejmû i tu
skvûlou fotku, na které jsi vyfocen˘ na lodi s tím obrovsk˘m
úlovkem.“
„Tys tam byl taky?“ Musím pfiiznat, Ïe mû to trochu zkla-
malo. Tak on tam byl s mámou…
„Vypravili jsme se za ním oba,“ fiekl táta. „Je to váÏnû fajn
chlapík.“
„Líbil by se ti,“ pfiidala se máma.
Zniãehonic byli zajedno.
„A kdy jste se s ním setkali?“ zeptal jsem se.
„UÏ nûkdy vloni. Dokonce nás provedl po celé ‰kole,“ fiek-
la máma.
„Vloni?“ divil jsem se. „TakÏe vy o tom pfiem˘‰líte uÏ cel˘
rok a mnû jste nic nefiekli?“
„VÛbec nebylo jisté, jestli se tam dostane‰, Auggie,“ vysvût-
lovala mi máma. „Do té ‰koly hned tak nûkoho nepfiijmou.
Mají hroznû dlouhé pfiijímací fiízení. Nechtûla jsem tû tím
zbyteãnû trápit, kdyby to pak nevy‰lo.“
„Mበsamozfiejmû pravdu, Auggie. Mûli jsme ti to fiíct
hned, kdyÏ jsme se pfied mûsícem dozvûdûli, Ïe tû pfiijali,“
zkou‰el si mû udobfiit táta.
„Teì to taky uznávám,“ povzdechla si máma.
„A ta paní, co byla u nás doma, ta s tím mûla nûco spoleã-
ného?“ zeptal jsem se. „Ta, co mi dávala ten test?“
„Ano,“ zatváfiila se provinile máma.
„¤íkala jsi mi, Ïe je to test inteligence,“ fiekl jsem.
17
19. „Já vím. Trochu jsem ti zalhala,“ pfiiznala. „Ten test byl nut-
ná podmínka k pfiijetí do ‰koly. A kdyby tû to zajímalo, dopadl
jsi velmi dobfie.“
„TakÏe ty jsi mi lhala,“ nedal jsem se obalamutit chválou.
„Trochu ano. PromiÀ mi to,“ snaÏila se o úsmûv. Odmítl
jsem ho opûtovat, a tak se otoãila zpátky a dívala se pfied sebe.
„Jak jste to mysleli s tûmi vlky a tou ovcí?“ zeptal jsem se.
Máma si povzdychla a podívala se na tátu.
„To byl ‰patn˘ pfiíklad,“ omlouval se táta a podíval se na mû
ve zpûtném zrcátku. „Tak to není. Abys tomu rozumûl, máme
tû s mámou moc rádi a chceme tû pfied v‰ím chránit. Nûkdy
na to jdeme ale kaÏd˘ jinak.“
„Nechci jít do ‰koly,“ prohlásil jsem rozhodnû.
„Prospûlo by ti to, Auggie,“ bojovala dál máma.
„PÛjdu tfieba pfií‰tí rok,“ odpovûdûl jsem a díval jsem se
ok˘nkem ven.
„Letos by to bylo lep‰í, Auggie,“ fiekla máma. „A ví‰ proã?
PÛjde‰ do páté tfiídy, pátou tfiídou zaãíná druh˘ stupeÀ, na-
stupuje tam víc nov˘ch ÏákÛ, nebyl bys tam jedin˘ nováãek.“
„Stejnû nikdo nebude vypadat jako já, letos ani pfií‰tí rok,“
odsekl jsem.
„Pfiiznávám, Ïe to pro tebe bude velká zmûna, to si uvûdo-
mujeme,“ pokraãovala. „Ale prospûje ti to, Auggie. Bude‰ mít
spoustu kamarádÛ. A nauãí‰ se vûci, které by ses se mnou ni-
kdy nenauãil.“ Znova se ke mnû otoãila. „KdyÏ jsme si pro-
cházeli ‰kolu, ví‰, co mûli v laboratofii? Malé kufiátko, co se
právû vylíhlo ze skofiápky. Bylo tak roztomilé! Hned jsem si
vzpomnûla na tebe, Auggie, kdyÏ jsi byl maliãk˘… na ty tvoje
velikánské hnûdé oãi…“
Obyãejnû mívám rád vyprávûní o tom, kdyÏ jsem byl mal˘.
Chce se mi smotat do klubíãka a nechat je, aby mû objímali
a celého pusinkovali. KéÏ bych byl zase mimino a nic jsem ne-
vûdûl… Teì jsem na to ale nemûl náladu.
18
20. „Nechci tam,“ odmítl jsem.
„Co kdybychom se dohodli na tom, Ïe neÏ se definitivnû
rozhodne‰, tak se s panem Zadeckem alespoÀ setká‰,“ zkusila
to máma.
„S panem Zadkem?“ podivil jsem se.
„Pan fieditel se jmenuje Zadeck,“ vysvûtlila mi máma.
„Pan Zadek,“ opakoval jsem si.
„To je psina, co?“ usmál se na mû táta do zpûtného zrcátka.
„Vûfiil bys, Ïe se nûkdo mÛÏe takhle jmenovat, Auggie? Kdo na
takové jméno pfii‰el, pan Zadeck?“
UÏ jsem to nevydrÏel a musel jsem se zasmát, i kdyÏ jsem
nechtûl, aby vidûli, Ïe se smûju. Táta je jedin˘ ãlovûk na svûtû,
kter˘ mû dokáÏe za v‰ech okolností rozesmát. Ten by dokázal
rozesmát i mrtvého.
„Mûl bys jít do té ‰koly, Auggie, uÏ jen kvÛli tomu, abys
sly‰el, jak ho vyvolávají ‰kolním rozhlasem!“ nadchl se táta.
„To musí b˘t obrovská legrace. Haló, haló? Hledáme pana
Zadka!“ Schválnû napodoboval hlas nûjaké staré dámy. „Dobr˘
den, pane Zadku. Jdete dneska nûjak pozdû. Snad vám nûkdo
zase nenaboural zadeãek auta, pane Zadku?“
To uÏ jsem se válel smíchy. Nebylo to zase tak vtipné, ale
uÏ jsem se nechtûl dál zlobit.
„Mohl dopadnout je‰tû hÛfi,“ pokraãoval táta uÏ normálním
hlasem. „Na univerzitû jsme mûli s mámou profesorku, která
se jmenovala Prdlá.“
Teì uÏ se smála i máma.
„Nevym˘‰lí si táta?“ vyzvídal jsem.
„Ne, jmenovala se Prdlá,“ potvrdila to dvûma zdviÏen˘mi
prsty jako pod pfiísahou máma. „Roberta Prdlá.“
„A zadek mûla pofiádn˘,“ neodpustil si táta.
„Nate!“ zlobila se máma.
„Co je? To se nesmí o nûkom fiíkat, Ïe má vût‰í pozadí?“
Máma se smála a zároveÀ vrtûla hlavou.
19
21. „Mám nápad,“ zaradoval se táta. „Domluvíme jim rande!
Jen si to pfiedstavte, paní Prdlá, dovolte, abych vám pfiedstavila
pana Zadka. Pane Zadku, tohle je paní Prdlá. Mohli by se vzít
a mít kopu mal˘ch prdlav˘ch zadeãkÛ.“
„Chudák pan Zadeck,“ povzdechla si máma a vrtûla hlavou.
„A to ho Auggie je‰tû ani nezná!“
„Jak˘ pan Zadek?“ zachraptûla Via. Právû se vzbudila.
„To je fieditel mé nové ‰koly,“ prohlásil jsem py‰nû.
20
