Časté typografické chyby v matematických textech anebo jak to nepsat.

1. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Výchozí text.

2. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t+∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f’(t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Matematické výrazy musí být vždy v matematickém prostředí. Jinak je špatně font, me-
zerování a některé znaky.

3. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x)
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0
Na konci věty chybí tečka, před “který” chybí čárka.

4. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t+∆t)−f(t)
∆t .
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Matematický výraz je zapsaný v textu, umístěn na samostatném řádku a vycentrovaný.
Proto je špatně velikost písma ve zlomku a mezerování. Dále jsou špatné mezery a pe-
nalty pro stránkový zlom před a za rovnicí. Správně je nastavit matematickém výrazu
“display mód”.

5. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace
složené funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Za rovnicí je nový odstavec, což poznáme podle odstavcové zarážky. Tím je věta roz-
dělena do více odstavců, což není přípustné. Kromě vyznačené mezery budou špatně ver-
tikální mezery a mohl by být špatně stránkový zlom.

6. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2sin(x)cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Funkce nejsou zapsány jako funkce. Je špatně písmo a mezerování.

7. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 ∗ sin(x) ∗ cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = n∗xn−1
pro n = 0.
Funkce nejsou zapsány jako funkce. Je špatně písmo a mezerování. Hvězdička pro náso-
bení je škaredá a nechová se jako binární operátor. Je okolo ní špatně mezerování, v řád-
kovém módu by okolo ní mohl být špatně řádkový zlom.

8. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Pokud je v matematickém prostředí text, musí být zapsaný jako text (což zahrnuje me-
zerování, písmo, . . . ).

9. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Při elektronickém publikování se nepodtrhává.

10. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Celý text.

11. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t+∆t rovna podílu
f(t+∆t)−f(t)
∆t
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f’(t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 ∗ sin(x) ∗ cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace
složené funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = n∗xn−1
pro n = 0
Text s typografickými chybami.

12. Derivace jako rychlost změny
Je-li t čas a f(t) funkce měnící se v čase, je průměrná změna funkce za časový interval
od t do t + ∆t rovna podílu
f(t + ∆t) − f(t)
∆t
.
V praxi nás nejčastěji zajímá ne průměrná, ale okamžitá změna. Tato změna je mate-
maticky vyjádřena derivací f (t).
Derivaci zpravidla nepočítáme přímo z definice, ale používáme vzorce a pravidla pro
výpočet derivací. Tímto postupem je například možné odvodit vzorec
(sin2
(x)) = 2 sin(x) cos(x),
který plyne z derivací funkcí sinus, kosinus, z derivace druhé mocniny a z derivace složené
funkce. Derivace druhé mocniny je speciálním případem vzorce
(xn
) = nxn−1
pro n = 0.
Raději pište pěkně.