1. MATKA Z HARVARDU
RADKA DOHNALOVÁ MOHLA ZA PÁR LET BÝT PARTNERKOU V PORADENSKÉ FIRMĚ MCKINSEY,
KTERÁ JI NECHALA STOUPAT VE SVÉ STRUKTUŘE. TROJNÁSOBNÁ MATKA SE ALE MUSÍ STARAT
O NEMOCNÉHO SYNA. VYMĚNILA PROTO NÁROČNOU PRACOVNÍ DOBU ZA VLASTNÍ FIRMU.
Po speciálním vydání, které se věnovalo odcházení českých šéfů z velkých
firem, přinášejí HN seriál Manažeři na volné noze. V něm představují život
a zkušenosti lidí, kteří se vypracovali do vysokých funkcí a teď žijí bez nich.
dovat. Já jsem promovala v roce 2011,
přede mnou podle mě promoval Čech
v roce 2006.
HN: Připadala jste si nějak výjimečně?
Tak jsem nikdy neuvažovala. Přišla jsem
sijakoúplněnormálníholka.AleHarvard
mi otevřel oči v tom, co je možné. Třeba
vmémsoučasnémpodnikáníužautoma-
tickypřemýšlímtak,žestavímnadnárod-
nífirmu.Chciseobklopitnejlepšímilidmi
a učit se od nich.
HN: Jak bylo těžké se tam probojovat?
Je to samozřejmě dlouhý náročný pro-
ces. To, že přicházíte z McKinsey, vám
dává nějakou kredibilitu. Já jsem ale
hlavně měsíc po podání přihlášky zjis-
tila, že jsem těhotná. V lednu mě přijali,
včervnujsemrodilaavsrpnunastupova-
la na studium. Manžel se rozhodl, že po-
letí se mnou a bude na mateřské. V půlce
druhého ročníku jsem rodila znovu. Rok
jsem kojila dvě děti najednou.
D
osvých32letstihlavěci,kterými
si jiní chlubí o dvacet let později.
Radka Dohnalová vystudovala
financenavysokéškolevLondý-
ně, pracovala pro OSN v Římě. Odsud se
dostala do poradenské firmy McKinsey,
kde pracoval i její manžel. Firma ji uvol-
nila na studium MBA na Harvardu, kam
vždy chtěla. Kromě toho, že si odtamtud
ve dvaceti osmi odnesla titul, odkojila
tam dvě děti. Dnes má tři. V McKinsey
bylasedmlet.Jenžepaksezačalystupňo-
vat zdravotní potíže jejího prostředního
syna. Aby na něj měla více času, odešla
podnikat.
HN:KolikČechůsedápotkatna Harvardu?
Moc ne. Do ročníku se přijímá 900 lidí
a z toho je tak jeden Čech. Z McKinsey,
kde jsem pracovala, tam posílají lidi stu-
HN: To se tam asi moc nevidí?
Bylo nás možná pět matek v ročníku. Mě
tehdyaninenapadlo,žeužbychměla mít
děti. Ale je fajn mít děti brzy. Dělala jsem
řadu rozhovorů i s vysoce postavenými
staršími ženami a je zajímavé, že i ony
dnes říkají, že by měly děti raději brzy.
HN: Dnes se třemi malými dětmi podni-
káte, školíte manažery, máte dost vysoké
tempo. Jste tak zaměřená na výkon?
Lidé chtějí vidět, že se posouváte.
Na konci dne jsou výsledky důležité.
Bez tahu na branku ale nejsou. Spous-
ta lidí je naštvaných, když jim posunou
laťku výš, mě to fascinuje. Každý rok si
položím otázku, co se musí stát, abych
zdvojnásobila svůj byznys, a nutí mě to
myslet nekonvenčně.
HN: Pracovala jste v McKinsey, firmě pro-
slulé náporem na lidi. Nevzniklo to tam?
Jsem za McKinsey hrozně vděčná. Posí-
lilo mě to. Byla to pro mě taková „vejška
Radka Dohnalovápodnikatelka, která začínala v McKinsey
Lucie Hrdličková
lucie.hrdlickova@economia.cz
Foto: HN – Václav Vašků
Radka Dohnalová (32)
Ve 28 letech získala MBA na ame-
rickém Harvardu. Ve stejné době už
měla druhé dítě a profesně rostla
v pražské kanceláři McKinsey, kde
pracoval i její manžel. Ve firmě strá-
vila sedm let a manažersky dohlížela
na několik projektů. Pro ženy s dět-
mi to není lehká pozice, obzvlášť
když jedno z dětí vyžaduje zvýšenou
péči. Dohnalová založila v roce 2013
svou firmu Atairu a dnes pomáhá
manažerům, jak být v důležitých
rolích zdatnější v komunikaci. Ne-
dávno spustila na YouTube návodná
videa Leadership Games, kde dělá
rozhovory a „pokusy“ s významnými
lidmi z byznysu.

2. Druhá kariéra: kouč
Profil Romana Stupky, který šéfoval firmě
ETA, pak si ho najímali jako krizového
manažera. Dnes koučuje podle pravidel
magnáta Rockefellera.
6. 5.
Profil
UŽ VYŠLO V SERIÁLU
MANAŽEŘI NA VOLNÉ NOZE
DALŠÍ DÍLY
Moje místo se zrušilo
Rozhovor s dlouholetým šéfem American
Expressu v Česku Michaelem Fabiánem.
Opustil nadnárodní korporaci a dnes je
manažerem startupové firmy.
22. 4.
Rozhovor
Život bez funkce
Jak si zvyknout na to, že už nemáte funkci
před jménem.
13. 5.
Téma
Sekta McKinsey
Jediná skutečná manažerská škola v Česku.
Snad každý druhý šéf velké firmy prošel
touto poradenskou společností.
27. 5.
Téma
Osudy bývalé pražské letky
Exšéf ČSA Radomír Lašák vozí chlebíčky
do firem, Jaroslav Tvrdík Číňany do Česka.
Co dělají klíčoví lidé z letiště a ČSA?
10. 6.
Téma
Tajemství klubování
Exšéfové tvoří tlupy. Co dělají, aby
nevypadli ze cviku a z kontaktů?
24. 6.
Téma
Rozhovor
Z know‑how korporace vystavěl
svůj projekt
Rozhovor s Pavlem Řehákem, který sedm
let řídil Českou pojišťovnu. Dnes vede svůj
investiční fond Vigo Invest.
3. 6.
17. 6.
Rozhovor
Oklikou zpět do velké firmy
Rozhovor s Tomášem Salomonem,
bankovním matadorem, jenž se vrátil
do Česka, aby pozvedl Českou spořitelnu.
Šéfové (sami) sobě
Dvojrozhovor s Luborem Žalmanem
a Viktorem Popovičem. Z Raiffeisenbank
a McKinsey se vrhli na svoje poradenství
v EnCor.
29. 4.
Dvojrozhovor
byznysu“. Dalo mi to řadu dovedností.
Třeba jak udělat pěknou osu příběhu
do prezentací. V McKinsey mají různé
procesy a principy. A já je teď taky od lidí
vyžaduji. Druhá věc je, že vás tam ne-
nechají zapadnout do rutiny a zlenivět.
Děláte projekt, pak vás posunou na jiný
a do jiného prostředí. Pořád vás někam
posouvají. Neučí vás konkrétní věci, spíš
jak zvládnout situaci. Jak si počínat tam,
kde jsou starší lidé, jak strukturovat pro-
blém. McKinsey přitahuje určité typy
lidí. Máme pořád obrovské nasazení, ale
to není o McKinsey, to je o nás. V McKin-
sey jsem potkala i svého manžela.
HN: Dala vám tato firma i něco, pokud jde
o práci s lidmi?
V McKinsey musí být člověk na juniorní
úrovni velmi analyticky zdatný, ale po-
stupně je potřeba být hodně empatic-
ký a zapojovat do procesu lidi. V té fir-
mě prakticky není personální oddělení,
i nábor dalších lidí dělají zaměstnanci.
Je to jednoduché. Už Steve Jobs říkal, že
si k sobě do týmu nemůžete vzít béčko-
vé lidi. Do McKinsey se nabírají áčkoví
lidéatisiksoběvybírajídalšíáčkovélidi.
HN: Z McKinsey jste odcházela kvůli ne‑
lehké osobní situaci.
Prostřední syn Jonášek nám nejprve
málem umřel na zánět slepého střeva,
když mu byl asi rok. A pak se na to
nabalily další věci neurologického typu.
V roce 2013 jsem odcházela z McKinsey
a rozhodla se podnikat. Podobně jako
v podnikání, ve všech těchto případech
nemoci, při pobytech v nemocnici jdete
do strašné nejistoty a pochyb. Často
jsem se ptala, jestli jsem nepochybila
jako matka. Dnes věřím, že není náhoda,
že se Jonášek narodil u nás v rodině. My
máme s manželem oba tah na branku,
máme dvoukariérní manželství a já si
myslím, že Jonášek přišel, aby nás tro-
chu srovnal.
HN: Byla byste jinak v McKinsey dodnes?
Myslím, že bych tam vydržela déle. Kdy-
by nebylo Jonáška, tak v McKinsey asi
jsem.Alezpětnějsemráda,žesetovšech-
no stalo. Já jsem nebyla ve fázi, kdy bych
byla nespokojená. Po Harvardu jsem dě-
lala věci, v nichž jsem viděla potenciál.
Nadruhoustranujsemtehdynemělažád-
nýzážitekčizkušenostzpodnikání.Když
byseměněkdovtédoběptalnaspokoje-
nost,naškáleodjednédodesetijsembyla
asi tak na stupni osm až devět. Ale tehdy
jsemještěnevěděla,ženaškálemůžebýt
taky stupeň patnáct.
HN: Takže nelitujete, že jste tuto kariéru
opustila?
To ne. Když už se rozhodnu, tak se ne-
ohlížím. Náročné období bylo asi v tom
momentě přechodu, to jsem zapochybo-
vala. Přicházíte o to staré a ještě nemáte
nic nového. Většinou to nebývá tak, že
skončíteaužmátepodnikatelskyosvěd-
čenýrecept.Teďužalevím,žesevždycky
uživím. Je možné, že o všechno přijdu,
ale teď mám jistotu, že to případně zno-
vu vybuduji. Proto teď v práci vnímám
mnohem větší lehkost.
HN: Co bylo nejtěžší v přechodu na pod‑
nikání?
Těžké bylo pracovat s tím produktem,
který není hmotný. Po nás vlastně nezů-
stává ani prezentace. Je to spíš o zážitku
atenjetěžkénějakzabalitaprodat.Taky
jsemsiuvědomila,ženejvětšílimitizdroj
vlastního podnikání jsem já. Dnes jsou
pro mě těžké třeba otázky a uvažování,
jak v našem podnikání vstoupit do tech-
nologií.
HN: Co se pro vás s dětmi a podnikáním
osobně změnilo?
Tempo mám pořád velké. Jen jsem
teď víc flexibilní. Když chci jet v pátek
ve tři se synem na hipoterapii, tak se
seberu a jedu. Občas nastane nějaký
jeho zdravotní problém, já se na to
„přenastavím“ a pak zase přijde nějaká
jiná rána. Mnohdy si v takových chví-
lích kladu otázky, kde je ta správná
hranice mezi tím, kdy je člověk ta úplně
skvělá máma, a tím, co dítě skutečně
potřebuje. Ale pak si říkám, že jsem
možná jen moc ambiciózní.
HN: Jak se pozná, kdy je člověk příliš
ambiciózní?
My jsme to konzultovali s manželem
a museli jsme si to společně definovat.
Máme teď mnohem jasnější poslání.
Umíme se nad určitými situacemi ze-
ptat,jestlijetooposlání,nebospíšoegu.
Jestli nad něčím uvažuji jen proto, že
chci ukázat, že to dokážu, nebo je v tom
hlubší smysl.
Máme dvoukariérní manželství a mu-
seli jsme tím pádem utvořit dobrý tým.
Šéfka Facebooku Sheryl Sandbergová
říká, že nejlepší podnikatelské rozhod-
nutí děláte tím, koho si berete. A já s tím
totálně souhlasím. Mimochodem Sand-
bergová byla taky v McKinsey.
HN: A kdyby vám teď zavolala ona nebo
třeba Táňa le Moigne z Googlu, že vás
chtějí do firmy, vezmete to?
Já teď upřímně nevím, co bude třeba
za pět let. Ale pokud by to bylo sladěné
s mým posláním, tak bych řekla, že ano.
Naučila jsem se díky Jonáškovi mít ten
potřebný tah, ale zároveň na věcech ne-
lpět. Vím,žejediné, o conemůžuv životě
přijít, je moje poslání. Ve dvaceti jsem si
takynepředstavovala,žebudunaHarvar-
du. Za pět let jsem tam byla.
ŽIVOT MEZI
„ÁČKAŘI“
Radka Dohnalová může
na někoho působit až
příliš sebejistě. Zároveň je
v tom ale úplně přirozená.
V životě ji zocelily tři ško-
ly – jednou byla Harvardova
univerzita, druhou firma
McKinsey, kterou nazývá
„byznysovou vejškou“.
Třetí je mateřství, které
na dnešní poměry zvládla
brzy a rovnou natřikrát.
První dvě školy ji naučily
obklopovat se těmi nejlepší
lidmi a od těch nejlepších
se učit. Ta třetí ji naučila
reagovat kdykoliv na neče-
kanou situaci a okamžitě se
„přepnout“.
Radka Dohnalová dnes spo-
lupracuje třeba s Rogerem
Hamiltonem, poradcem
a podnikatelem, který dříve
působil například v Dellu. Je
jejím mentorem. Dohnalo-
vá razí teorii, že výsledky
člověka jsou zrcadlem toho,
s kým tráví nejvíc času.