1. Problematika soudobého vysokého školství
Argumentace
Problematiku vysokého školství jsem si vybrala z důvodu toho, že sama jsem studentkou vysoké školy
a tak mě také toto téma velice zajímá. Téma zapadá do kontextu mého studia hlavně v tom smyslu,
že studuji veřejnou ekonomii , tudíž mě zajímá veřejný sektor ČR a vysoké školství do něj samozřejmě
spadá také. Téma vysoké školství jsem již zpracovávala jako seminární práci a z ní jsem si vybrala
nejzajímavější část a trochu ji změnila, zabývám se problematikou dnešního vysokého školství, tudíž
název mé práce byl jasný.
Anotace
Zabývala jsem se problémy vysokého školství, převážně jeho úrovní či spíše ne-úrovní a problémy
spojené s financováním.
Klíčová slova
problémy, vysoké školy, studenti, úroveň vzdělání, finance
Terciární školství se v dnešní době potýká s mnoha problémy, které se hlavně týká financování a
klesající úrovně vysokých škol.
Jeden z největších problémů vysokých škol je jejich financování. Školství je dlouhodobě
podfinancované (v roce 2010 0,54 % HDP, průměr OECD cca 1,5%)1 kvůli politickým možnostem a
tím pádem české školství nemůže plně mezinárodně konkurovat. Tento problém měla vyřešit
reforma vysokých škol a zavedení školného. To se ovšem setkalo s velkou nevolí jak ze stran škol,
tak i ze strany studentstva, které velmi intenzivně proti zavedení školného protestovalo. Další
možností jak podpořit financování krom školného je zvedení zápisného. Což se jeví jako mnohem
jednodušší řešení než zavedení školného.
Dalším problémem je počet studentů, který se u nás za posledních 20 let téměř ztrojnásobil.
„Počet vysokoškolských studentů se od roku 1990 ztrojnásobil a na VŠ dnes nastupuje 50 až 60 %
ročníku. To by se možná dalo ještě obhájit, nebýt toho, že většina z nich by měla studovat pět let
a víc. Studenti o to většinou stojí a při daném způsobu financování o to musí stát i vysoké školy:
každý student přináší peníze, i když stále menší.“ 2
1
DOBEŠ, Jiří. Jak na modernizaci vysokých škol. Aktuálně.cz [online]. 2012 [cit. 2012-11-28]. Dostupné z:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-dolejs.php?itemid=17513
2
Aktuálně.cz: Jan Sokol: Co je špatně v českém vysokém školství. Aktuálně.cz [online]. 2012 [cit. 2012-11-28]. Dostupné z:
http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=738327

2. U nás je 77 vysokých škol, z toho 46 škol soukromých. Jejich kvalita ovšem není ve všech
případech dobrá, či dostačující. A někteří studenti rádi využijí méně kvalitní školy, která je lehčí,
jen aby získali titul. 3
„S tím úzce souvisí, že současný systém financování všechny vysoké školy nutí, aby aspoň
předstíraly „vědecký výkon", protože jinak se prostě neuživí. Skoro všechny se tak dnes nazývají
univerzity, i když jsou ve skutečnosti prostě učilišti. To není jejich chyba, ale chyba bezhlavého
systému financování „kus jako kus".
„Nyní je ten pravý čas pro transformaci českého vzdělávání. V kostce, minimálně následující
přeměny či transformace, ne zprofanované „harmonizace“ výsledků, jsou nezbytné: Především
účel: škola má vybavit absolventa k získání pracovního místa přinášejícího maximální přidanou
hodnotu, jemu i společnosti. Pak obsah, odpovídající budoucím, ne minulým, potřebám podnikové
i podnikatelské sféry – tedy v přímé spolupráci s nimi. Také formu: aby se už přestalo „biflovat“,
akce převládla nad jejím popisem (znalosti nad informacemi). Je třeba také něco umět, nejen
něco vědět. Potřeby nižších úrovní se musí odvodit zpětně, od potřeb úrovní vyšších. Zvýšit
hodnotovou kvalitu škol, učitelů i studentů; hlavně ale inovační a odborný náboj akreditačních
komisí; financovat podle počtu a kvality získaných pracovních míst absolventů, ne podle kvantity
přijatých studentů. Zbavit se rakousko-uherského vzdělávacího modelu; vytvořit konkurenční
prostředí zvýšením kvality soukromých škol; vyloučit politiku a politiky, obzvláště nekvalifikované
partajnické oblíbence ze vzdělávání – tam jsou třeba jen nezávislí odborníci, ne ideologové,
administrátoři a byrokrati. Nakonec: začít odměňovat přidanou hodnotu a míru vzdělávací
diferenciace, ne jen tradičně monokulturní stejnost a intelektuální incest. “
Problémem není jen kvalita vysokých škol ale i kvalita absolventů vysokých škol.
„Lidé, kteří školství vidí jen očima statistik, často předpokládají, že kvalitu absolventa určuje
pouze škola. To je vážný omyl, protože záleží také na tom, co si studenti do školy přinášejí:
znalosti, schopnosti, nadání a především chuť se učit. A protože Gaussovo rozložení je neúprosné,
protože hodně škol už fakticky přijímá všechny uchazeče a školy mají zájem „produkovat"
absolventů co nejvíc, musí i jejich kvalita klesat.“
Dalším problémem může být i vybírání oborů, kdy stále stoupá zájem o ekonomické obory,
doplňované právníky a politologii, kdežto o technické vědy je zájem stále menší a menší.
3
REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 2. aktualiz. vyd. Praha: Ekopress, 2007, s. 129-140. ISBN
978-80-86929-29-3.

3. http://infogr.am/Pocet-VS-v-CR-684/