1. Autor: Michael Bouzekri, 381075
Argumentace výběru tématu:
Toto téma jsem si vybral, protože v rámci mého studia všeobecného lékařství máme předmět
mikrobiologie. A téma antibiotik mě velice zaujalo, jak z pohledu velké neznalosti veřejnosti, tak i
z pohledu rychle se rozšiřující antibakteriální rezistence. A jelikož si myslím, že by i široká veřejnost
měla znát základní principy užívání antibiotik, tak jsem se rozhodl o tomto tématu napsat.
Anotace:
Práce se věnuje antibiotikům. V první části se zaměřuje na obecné vlastnosti antibiotik a
jejich rozdělení. Dále se zabývá konkrétně antibakteriální rezistencí a jejím dělením, Jak tato
rezistence vzniká, jaké jsou její rizika a atypické rezistence. V poslední části se práce zaměřuje na
správné zásady používání antibiotik a jejich důsledky nesprávného užívání.
Klíčová slova: antibiotiku, rezistence, gen, mikrob, infekce, racionální
Rezistence mikrobů k antibiotikům a jejich správné využívání
Antimikrobiální látky jsou léčiva používaná k profylaxi a k terapii infekčních chorob. První
systémově vyráběné antibiotikum (penicilin) vynalezl roku 1928 Alexadr Fleming.
Antimikrobiální látky se dělí podle původu na antibiotika a chemoterapeutika. Antibiotika
jsou látky mikrobiálního původu a nejčastějšími producenty jsou plísně a z bakterií streptomycety.
Chemoterapeutika jsou látky připravené pouze chemicky. V praxi se ale používá stále častěji pouze
termín antibiotika pro všechny látky bez rozdílu původu. Antibiotika se dělí podle svého účinku a to
na bakteriostatická nebo baktericidní. Bakteriostatická jen reverzibilně zastavují růst a množení
mikrobů, likvidace mikrobů je už na imunitním systému hostitele. Baktericidní usmrcují mikrobiální
buňku a působí rychleji. Dále se antibiotika rozdělují do několika skupin podle chemické struktury. A
to na beta-laktamy obsahující peniciliny a cefalosporiny, tetracykliny, aminoglykosidy, makrolidy,
linkosamidy, amfenikoly, polypeptidy, glykopeptidy, ansamyciny, sulfonamidy a pyrimidiny,
nitrofurany a chinolony.

2. Rezistence mikrobů k antibiotikům se dělí na primární a získanou. Primární rezistenci mají jen
některé druhy, například Gram negativní střevní tyčinky jsou přirozeně rezistentní vůči penicilínu,
makrolidům a linkosamidům, Pseudomonas aeruginosa na co-trimoxazol, enterokoky a listerie na
cefalosporiny. Tato primární rezistence se dá využít pro výrobu selektivně diagnostických půd, které
nám pomohou bezpečně určit o jakého patogena se jedná.
Stále větším problém se stává získaná rezistence na antibiotika. Při získané rezistenci kmeny
mikrobů, které byly primárně citlivé, se stávají rezistentními. A rezistence lékařsky významných
bakteriálních druhů stále stoupá. Penicilín byl objeven právě pro svůj účinek na Staphylococcus
aureus, dnes ale více než 90% kmenů tohoto druhu penicilin neúčinkuje.
Genetickým podkladem vzniku rezistence je buď mutace nebo přenesení genu pro rezistenci
pomocí plasmidu nebo transpozonu. U mutací stačí ke vzniku rezistence někdy jen jediná mutace.
Například k rezistenci na streptomycin stačí jen jediná změna ribosomálního proteinu, kdežto ke
změně penicilín vázajících proteinů u pneumokoků je potřeba mutací několik. Kmen však může
rezistenci získat i přenosem pomocí plasmidu, což jsou malé kruhové molekuly DNA, obsahujícího
například gen kódující beta-laktamásu. Bohužel existují i promiskuitní plasmidy schopné překonávat
mezidruhovou bariéru a přenášet rezistenci například z Escherichia coli na ostatní enterobakterie,
gonokoky. Geny pro rezistenci vyskytujících se na transpozonech, genetické elementy, mohou
integrovat jak do chromosomů, tak do plasmidů. Vytváří se tak změna antigenní struktury vyvolaná
transpozicí genů pro povrchové glykoproteiny. Tímto způsobem se mohou měnit v krátkých časových
intervalech antigení vlastnosti parazita a ten pak může odolat imunitní reakci hostitele.
Mechanismy, kterými bakterie získávají rezistence vůči antibiotikům lze rozdělit do tří typů.
Rezistentní mikrob může mít změněné místo působení antibiotika, může bránit průniku antibiotika
do buňky, případně ho rychle vylučovat a nakonec ho může přímo inaktivovat.Změna cílové molekuly
antibiotika se vyskytuje u makrolidů nebo linkosamidů, ale i častečně u beta-laktamů. Zhoršený
průnik do buňky se projevuje u aminoglikosidů, tetracyklinu nebo chinolonů. Nejčastější příčinou
rezistence je inaktivace antibiotika vlivem bakteriálních enzymů. Tyto enzymy mohou modifikovat
aminoglikosidy nebo rozkládat antibiotika například beta-laktamy.

3. Někdy se můžeme setkat s případem, kdy antibiotikum neúčinkuje, i když v laboratoři
potvrdili, že mikrob je na toto antibiotikum dobře citlivý. Zde se jedná o perzistenci, kdy mikrob
přežívá v organismu v buňkách, do kterých se antibiotikum nedostane a nemůže mikroba zničit.
Racionální antibiotická terapie je v dnešní době velice důležitá, zejména v nemocničním
prostředí, kde se vyskytují nebezpečné nozokomiální nemoci. Ty mohou způsobit pacientům
v nemocnici závažné problémy. Jejich rychle se vytvářející rezistence proti běžným antibiotikům je
život ohrožující. Proto by se nemělo antibiotiky zbytečně plýtvat a používat přesně ta správná
antibiotika podle doporučení mikrobiologů.
Nepodávání antibiotik u neinfekčních stavů, jelikož antibiotikum není antipyretikum tak
nepomůže a navíc zvyšuje pravděpodobnost vzniku rezistence, zde ale spousta praktických doktorů
podléhá tlaku pacientů a antibiotika jim předepíší zbytečně. Nepodávání antibiotik u běžných
respiračních chorob. Nepodávat antibiotika před odběrem materiálu. Předčasná změna antibiotik,
každé antibiotikum zabírá v různém časovém období. Zbytečné prodlužování antibiotické terapie, i
když zde pacienti dělají největší chybu, že antibiotikum po zlepšení stavu vysadí a po čase se jim
choroba vrátí, jelikož mikroby nebyly zcela zničeny. Zbytečné používání širokospektrých antibiotik
tam kde mohou být nasazena antibiotika s užším spektrem. Použití parentrální formy, kde by stačila
perorální. Bohužel spousta lékařů a zejména nemocnic, tyto doporučení nedodržují.
Seznam použité literatury:
VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie obecná. Vyd. 1. Česko: NEPTUN, 2001, 247 s. ISBN 80-
902896-2-2
Informace jsou objektivní. Dostatečná hloubka a šířka informací. Jedna z mála knih na toto téma.
Přehledné zpracování.
AUBIN, Tyler. All about antibiotics. The Female Patient [online]. United States: 2002. [cit. 2013-01-
03]. ISSN 15593177. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/204391418?accountid=16531
Jednoduchý a stručný článek, který shrnuje základní problematiku.
SZU: Státní zdravotní ústav [online]. Praha. Aktualizováno 4.1.2013 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/
Stránka obsahující všechny novinky a doporučené postupy pro užívání antibiotik. Velice odborné
články.