1. Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta financí a účetnictví
Katedra měnové teorie a politiky
Studijní obor: Finance
Výskyt úvěrového rizika v portfoliu
banky a metody jeho měření
Autor bakalářské práce: Tomáš Panýr
Vedoucí práce: Ing. Naděžda Blahová, Ph.D.
Rok obhajoby: 2015

3. Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Výskyt úvěrového rizika
v portfoliu banky a metody jeho měření“ vypracoval samostatně a veškerou
použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v příloženém
seznamu.
V Praze dne 31. května 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tomáš Panýr
iii

5. Mé poděkování patří paní Ing. Naděždě Blahové, Ph.D. za cenné rady a
vstřícnost, kterou mi při zpracování bakalářské práce věnovala.
Také bych rád poděkoval mé rodině a blízkým za podporu, kterou mi po
dobu studia poskytovali.

6. Abstrakt
Práce definuje a analyzuje rozsah a významnost úvěrového rizika v ban-
kovním odvětví. Jako jeden z hlavních faktorů určující stabilitu bank si
úvěrové riziko získalo v posledních letech spoustu pozornosti ze strany re-
gulatorních orgánů. Práce ve zkratce popisuje evoluci regulace a zdůrazňuje
její milníky. Dále se práce detailněji soustředí na v současnosti používané
metody pro měření úvěrového rizika definovanými Bankou pro mezinárodní
platby. Výhody a nedostatky standardizovaného přístupu a přístupu založe-
ném na vlastním ratingu jsou dále detailně analyzovány. Přehled význam-
nosti a výskytu kreditního rizika v bankovním portfoliu je prezentován na
českém bankovním sektoru. Česká spořitelna slouží jako konkrétní příklad,
na kterém je provedena hlubší analýza.
Klíčová slova: úvěrové riziko, měření rizika, úvěrová expozice, Basel,
IRB přístup
J.E.L. klasifikace: C1, G21, G32
vi

7. Abstract
This thesis defines and analyses the magnitude and significance of credit
risk in the banking industry. As a major factor determining the stability of
banks, dealing with credit risk has merited a lot of attention from the regu-
latory authorities in the recent years. The thesis, in a nutshell, describes the
evolution of the regulation and highlights its milestones. In more detailed
manner the thesis focuses on the current credit risk measurement approa-
ches defined by the Bank of International Settlement. The pros and cons of
the standardized and internal ratings based approaches are then analysed.
The overview of significance and occurrence of the credit risk in bank port-
folio is presented on example of the Czech banking sector. Ceska sporitelna
serves as a specific example on which a deeper analysis is performed.
Keywords: credit risk, risk measurement, credit exposure, Basel, IRB
approach
J.E.L. classification: C1, G21, G32
vii

9. Obsah
Seznam obrázků xi
Seznam tabulek xii
Seznam použitých zkratek xiii
Úvod 1
I Teoretická část 3
Kapitola 1
Vymezení rizik a regulace 5
1.1 Bankovní systém a jeho funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
1.2 Finanční rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1.2.1 Úvěrové riziko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
1.3 Basilejská komise a Basel I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.4 Basel II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.4.1 Kapitál a kapitálový požadavek . . . . . . . . . . . . 10
1.5 Basel III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.5.1 Kapitálové rezervy a pákový poměr . . . . . . . . . . 12
1.5.2 Riziko protistrany a CVA . . . . . . . . . . . . . . . 16
1.5.3 Implementace Českou národní bankou . . . . . . . . 17
Kapitola 2
Metody měření kreditních rizik 21
2.1 Standardizovaný přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
ix

10. 2.1.1 Revize standardizovaného přístupu . . . . . . . . . . 22
2.2 Internal ratings-based přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
2.2.1 Odvození modelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.2.2 Stanovení parametrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.2.3 Kvantifikace rizika dle druhu expozice . . . . . . . . . 30
II Analytická část 35
Kapitola 3
Úvěrové riziko v portfoliu tuzemských bank 37
3.1 Portfolio banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
3.1.1 Kvalita úvěrového portfolia . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.2 Rizikové expozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.2.1 Úvěrová expozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.2.2 Kapitálové požadavky . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Kapitola 4
Analýza České spořitelny 43
4.1 Úvěrové expozice České spořitelny . . . . . . . . . . . . . . . 43
4.2 Přístup k úvěrovému riziku v ČS . . . . . . . . . . . . . . . 43
4.2.1 Modelové portfolio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
4.2.2 Kapitálové požadavky České spořitelny . . . . . . . . 47
Závěr 49
Literatura 51
Příloha A
Kapitálové požadavky při IRB 55
Příloha B
Účetní výkazy České spořitelny 61
x

11. Seznam obrázků
1.1 Plánovaná struktura kapitálového požadavku od roku 2019 . . . 16
1.2 Struktura kapitálového požadavku v ČR 2014 . . . . . . . . . . 19
2.1 Rozdělení ztráty z portfolia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.2 Závislost kapitálového požadavku na PD a LGD . . . . . . . . . 28
2.3 Závislost úpravy o splatnost na PD a M . . . . . . . . . . . . . 29
2.4 Závislost kapitálového požadavku na PD a M . . . . . . . . . . 31
2.5 Závislost kapitálového požadavku na PD a obratu . . . . . . . . 32
3.1 Struktura aktiv bank v ČR 2014 . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
3.2 Struktura rizikových expozic v ČR 2014 . . . . . . . . . . . . . 40
3.3 Struktura úvěrové expozice v ČR 2014 . . . . . . . . . . . . . . 41
3.4 Skutečná a minimální kapitálová přiměřenost v ČR 2014 . . . . 42
4.1 Struktura úvěrové expozice ČS 2013 . . . . . . . . . . . . . . . . 44
xi

12. Seznam tabulek
1.1 Funkce a specifika bankovního sektoru . . . . . . . . . . . . . . 5
1.2 Finanční rizika dle Jílka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1.3 Finanční rizika dle Vlachého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
1.4 Požadovaná kapitálová přiměřenost do roku 2019 . . . . . . . . 14
2.1 Rizikové váhy při použití STA metody . . . . . . . . . . . . . . 22
2.2 Ratingové třídy nejvýznamnějších agentur . . . . . . . . . . . . 23
2.3 Příklady rizikových vah podle IRB . . . . . . . . . . . . . . . . 33
3.1 Kvalita bankovních pohledávek 2014 . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.2 Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku v ČR 2014 . . . . . . 42
4.1 Ratingové nástroje ČS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
4.2 Interní ratingové třídy ČS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
4.3 Modelové portfolio ČS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
4.4 Kapitálové požadavky ČS 2013 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
A.1 Úprava o splatnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
A.2 Vlády, centrální banky, instituce a podniky . . . . . . . . . . . . 56
A.3 Malé a střední podniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
A.4 Retail - nemovitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
A.5 Retail - revolving . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
A.6 Retail - ostatní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
B.1 Rozložení úvěrového rizika ČS 2013 . . . . . . . . . . . . . . . . 61
B.2 Hodnocení kvality aktiv ČS 2013 (1. část) . . . . . . . . . . . . 62
B.3 Hodnocení kvality aktiv ČS 2013 (2. část) . . . . . . . . . . . . 63
xii

13. Seznam použitých zkratek
Φ kumulativní distribuční funkce normovaného normálního
rozdělení náhodné veličiny
𝜌 koeficient korelace
b faktor splatnosti
AT1 Additional Tier 1 (doplňkový kapitál Tier 1l)
AIRB Advanced internal ratings-based approach
(pokročilý přístup založený na interním ratingu)
ASRF Asymptotic single risk factor model
BCBS Basel Committee on Banking Supervision
(Basilejská komise pro bankovní dohled)
CET1 Common equity Tier 1 (kmenový kapitál Tier 1)
CCF Credit conversion factor (úvěrový konverzní faktor)
CCP Central counterparty clearing house (centrální protistrana)
CCR Counterparty credit risk (úvěrové riziko protistrany)
CRD Capital Requirements Directive
CRR Capital Requirements Regulation
CVA Credit valuation adjustment
(úprava úvěrového ocenění)
xiii

14. ČNB Česká národní banka
EAD Exposure at default (expozice v selhání)
EL Expected loss (očekávaná ztráta)
G-SII Global systemically important institution
(globálně systémově významná instituce)
EMIR European market infrastructure regulation
ESRB European Systemic Risk Board
FIRB Foundation internal ratings-based approach
(základní přístup založený na interním ratingu)
IRB Internal ratings-based approach
(přístup založený na interním ratingu)
LGD Loss given default (ztráta ze selhání)
M Effective maturity (efektivní splatnost)
MA Maturity adjustment (úprava o splatnost)
MCR Minimum capital requirement
(minimální kapitálový požadavek)
MSE Micro and small-sized enterprises
(mikro a malé podniky)
O-SII Other systemically important institution
(ostatní systémově významná instituce)
OTC Over-the-counter
PD Probability of default (pravděpodobnost selhání)
RW Risk weight (riziková váha)
RWA Risk-weighted asset (rizikově vážená aktiva)
SIFI Systemically important financial institution
(systémově významná finanční instituce)
SME Small and medium-sized enterprises
(malé a střední podniky)
xiv

15. STA Standardized approach (standardizovaný přístup)
UL Unexpected loss (neočekávaná ztráta)
VaR Valute-at-Risk (hodnota v riziku)
xv

17. Úvod
Kvalitní a spolehlivé řízení rizik je jedním z nejdůležitějších aspektů, ne-
li vůbec tím nejdůležitějším, které determinují fungující a stabilní banku.
Již tak vysoké požadavky na risk management v tomto odvětví se po ne-
dávných turbulencích v bankovním sektoru ještě zmnohonásobily. Finanční
krize, která odkryla významné nedostatky v přístupu k rizikům, mimo jiné
zbořila mýtus, že jsou banky schopny regulovat sami sebe a že i bez při-
spění přísných legislativních pravidel jsou schopny zabezpečit svou stabilitu
a nehazardovat s majetkem akcionářů a vklady veřejnosti.
Téma řízení bankovních rizik, ať už úvěrových, tržních, či v neposlední
řadě stále častěji zmiňovaných rizik operačních, je do jisté míry aktuální v
každém období nejistoty způsobené menší či větší krizí dotýkající se ban-
kovního sektoru. Podobnou situaci je možné sledovat i v současné době,
kdy problémy posledních let nastavily trend, kdy dohledové a regulatorní
orgány, obzvláště v Evropské unii, doslova chrlí další a další legislativní a
obezřetnostní požadavky.
Tato práce se zaměřuje na riziko nejvýznamnější, riziko úvěrové. Jeli-
kož kvalifikačních a odborných prací na pobdobné téma již bylo, a jistě
ještě bude, velké množství, snaží se tato práce odlišit se od ostatních ob-
dobných prací a přiblížit tuto problematiku v alespoň částečně originálním
duchu. Práce je rozdělena do dvou bloků, teoretického a analytického, při-
čemž každý z nich je tvořen dvěma kapitolami. Tyto kapitoly v logické
návaznosti postupně přibližují otázku úvěrového rizika v portfoliu banky a
metody jeho měření.
První kapitola se po vymezení druhů rizik z několika různých úhlů po-
hledu a jejich vztahu k bankovnímu systému primárně věnuje problematice
regulace a nejvýznamnějším trendům a změnám v této oblasti v posledních
letech. Ačkoli není otázka regulace ústředním tématem práce, je z hlediska
1

18. Úvod
dalších kapitol naprosto zásadní, a proto jí je věnována podstatná část první
kapitoly. Pozornost se upíná primárně na regulaci známou jako Basel za-
sazenou do právního rámce Evropské unie. Jelikož o Basel I a Basel II už
toho bylo napsáno mnoho, práce tyto dva milníky shrnuje pouze ve zkratce
a zaměřuje se na novinky zavedené spolu s Basel III. Kromě samotného
úvěrového rizika je poukázáno i na další trendy regulace současného ban-
kovnictví, které s tímto typem rizika alespoň částečně souvisí.
Druhá a stěžejní kapitola rozvíjí část předchozí a úzce se zaměřuje na
metody, které v současné době mohou banky používat pro stanovení svého
kapitálového požadavku k úvěrovému riziku. Kromě analýzy standardizo-
vané metody je úkolem této části objasnit podstatu a kalibraci modelu zalo-
ženého na interním ratingu. Blíže jsou analyzovány jak parametry vstupující
do modelu, tak odlišnosti mezi jednotlivými druhy expozic. Následně jsou
metodiky zhodnoceny a porovnány a je poukázáno na jejich silné a slabé
stránky.
Po více teoretické části přichází na řadu část analytická, která se nejdříve
ve třetí kapitole úzce soustředí na úvěrové expozice a k nim tvořeným kapi-
tálovým požadavkům v českém bankovním sektoru. Je rozebrána struktura
bankovních aktiv a jejich vztah k úvěrovému riziku a na reálných datech
prezentovány výskyt a významnost úvěrového rizika.
Posléze je v poslední čtvrté kapitole detailněji analyzováno úvěrové ri-
ziko vybraného subjektu bankovního trhu, konkrétně České spořitelny. Ve-
dle hlubší analýzy úvěrového portfolia této instituce je analyzováno využití
jednotlivých přístupů k měření rizikovosti expozic a stanovení velikosti ka-
pitálového požadavku. V úplném závěru práce jsou na malém vzorku pohle-
dávek České spořitelny aplikovány poznatky z teoretické části a je vypočten
kapitálový požadavek k tomuto reprezentativnímu portfoliu.
Práce si klade dva základní cíle. Prvním z těchto cílů je objasnit podstatu
fungování v současné době používaných metod pro měření úvěrových rizik
z pohledu regulace a poukázat na výhody a slabé stránky těchto přístupů.
Druhým cílem je poskytnout pohled na významnost a strukturu úvěrového
rizika v českém bankovním sektoru jako celku a zároveň hlouběji analyzovat
přístup k měření úvěrového rizika v systémově významné bankovní insti-
tuci českého trhu. Tyto dva primární cíle by spolu měly poskytnout hlubší
pochopení problematiky úvěrového rizika a způsobů jeho kvantifikace, lepší
orientaci v současných trendech v regulaci, která se úvěrového rizika dotýká,
a také nabídnout detailnější přehled o aktuální situaci v českém bankovním
sektoru.
2

19. I
Teoretická část
3

21. Kapitola 1
Vymezení rizik a regulace
1.1 Bankovní systém a jeho funkce
V současné době zastávají finanční instituce, a především banky, ve-
lice významnou a nezastupitelnou roli v globální ekonomice. Bezproblémová
funkčnost prvků jakými jsou přijímání depozit, alokace zdrojů pomocí úvěrů
a zprostředkování investování na finančních trzích či zajištění efektivního
platebního styku jsou naprosto zásadními atributy dobře fungující ekono-
miky. Spolu s řadou specifik, kterými se banky odlišují od ostatních podni-
katelských subjektů na trhu, je jejich důležitost v dnešní době nezpochyb-
nitelná. Přehled těch nejvýznamnějších funkcí, které banky v současnosti
plní, a specifik, kterými se vyznačují, nabízí tabulka 1.1.
Tabulka 1.1: Funkce a specifika bankovního sektoru
Funkce Specifika
zajištění platebního styku cizí krátkodobé zdroje
emise bezhotovostních peněz středně a dlouhodobá aktiva
finanční zprostředkování asymetrie informací
nástroj měnové politiky oligopolní prostředí
Zdroj: Revenda, vlastní zpracování
Případným destabilizujícím vlivům, které mohou být způsobeny nefun-
gujícím bankovním sektorem na celkovou hospodářskou situaci, se snaží
předcházet vlády států, specializované regulatorní a dohledové orgány i
mezinárodní instituce. Nejvýznamnějším milníkům v oblasti regulace bank
bude věnována významná část této kapitoly.
5

22. 1. Vymezení rizik a regulace
Ačkoli předešlé odstavce naznačují důležitost stability bank a přísná re-
gulace se nabízí jako účinný nástroj k dosažení takového cíle, od 80. let
20. století až do počátku nového tisíciletí naopak sílily názory bankovnictví
deregulovat, případně regulaci nezpřísňovat. (Revenda, 2011) Tyto názory
však vzaly za své spolu s příchodem globální krize, která propukla po prask-
nutí bubliny na trhu nemovitostí v USA v roce 2007 a vyvrcholila o rok
později pádem americké investiční banky Lehman Brothers. Tento krach na
finančních trzích naplno ukázal nedostatky tehdejšího bankovního systému.
Finanční krize, která přerostla v krizi dluhovou a odstartovala celosvětovou
ekonomickou recesi, je jednoznačným důkazem důležitosti stability a regu-
lace tohoto odvětví. V současné době převládá v odborné veřejnosti názor,
že neregulované bankovnictví je nestabilní a tudíž neschopné plnit funkci
pevného pilíře podpírajícího ekonomiku obzvláště v dobách recese.
1.2 Finanční rizika
Riziko, které lze obecně definovat jako pravděpodobnost neočekávaného
důsledku určitého rozhodnutí, akce nebo události (Vlachý, 2006), má mnoho
forem, ve kterých působí na bankovní sektor. Těmi nejvýznamnějšími jsou
rizika finanční.
I když je práce primárně zaměřena na riziko úvěrové, pro celistvý přehled
je nutné alespoň nastínit přehled finančních rizik, vůči kterým je denně
vystavena každá bankovní instituce. Definice a rozdělení těchto rizik se de
facto liší autor od autora. Z tohoto důvodu je vhodné zmínit alespoň dva
odlišné pohledy na tuto problematiku.
Jílek (2000) rozlišuje pět základních kategorií, tyto kategorie a jejich
další dělení zobrazuje tabulka 1.2.
Tabulka 1.2: Finanční rizika dle Jílka
úvěrové tržní likvidní operační obchodní
přímé úrokové tržní likvidity transakční právní a regulační
úvěrových ekvivalentů akciové financování operačního řízení daňové
vypořádací komoditní systémů reputační
angažovanosti měnové změny ratingu
korelační měnové konvertibility
úvěrového rozpětí pohromy
Zdroj: Jílek, vlastní zpracování
Úvěrové riziko je riziko ztrát způsobených nesplněním svých závazků ze
strany dlužníka. Tržní riziko je riziko ztrát z titulu pohybu tržní hodnoty
rizikového faktoru. Například cen akcií nebo komodit, případně měnového
kurzu a úrokových měr. Likvidní riziko, neboli likviditní, je riziko, že banka
6

23. 1.2. Finanční rizika
nebude schopna dostát svým aktuálně splatným závazkům. Toto riziko vy-
plývá i ze specifičnosti banky jako úvěrové instituce, u které krátkodobé cizí
zdroje vysoce převyšují rychle likvidní aktiva. Operační riziko se týká pri-
márně provozních nedostatků a chyb, kterými může být způsobena bance
ztráta ať už lidským faktorem, nebo poruchou systémů. Jedná se například o
chyby počítačových programů a matematických modelů, chyby v zadávání
a zpracování dat pracovníkem, ale také o praní špinavých peněz a jinou
nelegální činnost. Obchodní riziko nebývá obvykle po boku zbylých čtyř
jmenováno, podle Jílka (2000) však do této kategorie patří například riziko
ztráty z právních a regulatorních požadavků, ztráty z poklesu reputace, z
různých druhů pohrom a další.
Je na místě poukázat na některá negativa tohoto přístupu, a to přede-
vším na jeho neaktuálnost. Operační riziko není v současnosti považováno
za riziko finanční povahy, čemuž nasvědčuje i jeho stručná definice. Ob-
dobně je tomu i u rizika obchodního, pokud je vůbec takováto kategorie
definována. Na druhou stranu, a na tento fakt poukazuje i druhý pohled,
operační a finanční rizika jsou mezi sebou úzce provázaná a jejich jasné
vymezení tak není zcela jednoznačné.
Tabulka 1.3: Finanční rizika dle Vlachého
kreditní riziko tržní riziko likviditní riziko
protistrany produktu základní odvozené tržní likvidity financování
úvěrové úrokové korelace
vypořádání měnové volatility
ztráty obchodu akciové
komoditní
Zdroj: Vlachý, vlastní zpracování
Vlachý (2006) pod pojmem finanční rizika rozlišuje rizika finančních ak-
tiv a pasiv. Rizika týkající se nefinančních aktiv, zajištění provozu a strate-
gie jsou nazývána provozní rizika. Finanční rizika představuje tabulka 1.3.
Mezi oběma autory jsou patrné jak shodné, tak i odlišné postoje. Při zamě-
ření se pouze na rizika finanční je největší rozdíl v přístupu k úvěrovému,
respektive ke kreditnímu riziku.1
1.2.1 Úvěrové riziko
Již ze samotné podstaty banky jako úvěrové instituce je logické, že úvě-
rové riziko je nejvýraznějším faktorem ohrožujícím její bezproblémový chod.
1
Ačkoli dle Vlachého rozdělení je kreditní riziko obecnější pojem než riziko úvěrové, tato
práce pracuje s oběma pojmy jako se svými ekvivalenty.
7

24. 1. Vymezení rizik a regulace
„Úvěrové riziko je rizikem ztráty ze selhání (defaultu) partnera (dlužníka)
tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek kontraktu, a tím způsobí
držiteli pohledávky (věřiteli) ztrátu. Jestliže je úvěr definován jako očeká-
vání přijetí peněžních prostředků, potom úvěrové riziko je pravděpodobnost,
že toto očekávání nebude splněno. Tyto závazky vznikají z úvěrových ak-
tivit, obchodních a investičních aktivit, z platebního styku a vypořádání
cenných papírů při obchodování na vlastní i cizí účet.“ (Jílek, 2000)
Podle Vlachého (2006) lze kreditní riziko rozdělit na dvě základní složky,
kterými jsou riziko protistrany a riziko produktu. Riziko protistrany (default
risk) vyjadřuje pravděpodobnost, že dlužník nedostojí svým závazkům v ob-
dobí jednoho roku. Tato pravděpodobnost je vyjádřena parametrem prav-
děpodobnost selhání (PD, probability of default) a může nabývat hodnot
<0;1>. Riziko produktu (product risk) vyjadřuje výši skutečné ztráty, ke
které by v případě neplnění závazku dlužníkem došlo. Jedním z parame-
trů této složky je expozice při selhání (EAD, exposure at default). EAD
představuje očekávanou hodnotu pohledávky v okamžiku selhání dlužníka.
Druhý, ztrátovost ze selhání (LGD, loss given default), udává očekávanou
část hodnoty této pohledávky, kterou nebude v případě defaultu možné
získat zpět.
Formy kreditního rizika mají společnou první složku a liší se právě rizi-
kem produktu. Vlachý (2006) v závislosti na odlišných vlastnostech druhé
složky rozlišuje tři kategorie.
∙ Úvěrové riziko
∙ Riziko ztráty obchodu
∙ Riziko vypořádání
Úvěrové riziko (lending risk) je nejvýznamnější a nejznámější z těchto
tří a existuje v období mezi vlastním plněním nebo vznikem neodvolatel-
ného závazku k plnění a plnění protistrany. Je přítomné u většiny aktivních
bankovních obchodů jako jsou například poskytnuté úvěry nebo investice
do dluhopisů. Riziko ztráty obchodu (pre-settlement risk) značí nesplnění
závazku protistrany v období mezi uzavřením smlouvy a zahájením plnění.
Riziko se týká hlavně derivátových obchodů, například swapů. Riziko vy-
pořádání (settlement risk) značí pravděpodobnost ztráty ze selhání v pro-
cesu vypořádání. Jedná se například o situace, kdy hodnota protistraně již
byla dodána, ale protihodnota, například z technických důvodů, ještě ne-
byla dodána. Může se týkat například platebních instrumentů, devizových,
akciových a komoditních obchodů či jiných derivátových produktů. Riziko
existuje v období mezi vlastním plněním a ověřeným plněním protistrany.
(Vlachý, 2006)
8

25. 1.3. Basilejská komise a Basel I
1.3 Basilejská komise a Basel I
Z důvodů zajištění větší stability bank a omezení pravděpodobnosti ne-
gativního dopadu na ekonomický cyklus v případě problémů tohoto sektoru
byla roku 1974 založena Basilejská komise pro bankovní dohled (BCBS,
Basel Committee on Banking Supervision). Jedním z hlavních úkolů této
instituce bylo sjednotit pravidla regulace, definovat pojem regulatorní ka-
pitál a zabránit regulatorní arbitráži.2
Již v roce 1988 představila Basilejská komise dokument s názvem Basel
Capital Accord (později známý jako Basel I), který harmonizoval regulaci
bankovních institucí a také zavedl minimální kapitálový požadavek (MCR,
minimum capital requirement) ve výši 8 % rizikově vážených aktiv (RWA,
risk-weighted assets).
Ačkoli je počátek regulace na mezinárodní úrovni velmi významný a
přelomový okamžik, Basel I byl shledán jako značně nedokonalý. Pozornost
Basel I byla dlouhou dobu zaměřena pouze na úvěrové riziko. Až od roku
1996 byl tento rámec doplněn o riziko tržní. Jeho přílišná jednoduchost a
pouhé 4 rizikové váhy pro výpočet RWA byly považovány za neadekvátní
vzhledem ke složitosti bankovní bilance a rizikovosti jednotlivých položek.
Například všechny úvěry korporátní klientele měly stejnou rizikovou váhu
100 % a to bez ohledu na skutečnost, zda se jednalo o společnost s ratingem
AAA nebo BB-. Basel I se také nepodařilo harmonizovat mezinárodní pra-
vidla na takové úrovni, aby zabránil regulatorní arbitráži. (Hull, 2012)
1.4 Basel II
Od roku 1999 začala Basilejská komise pracovat na přípravě nového re-
gulatorního rámce, který by zlepšil kvalitu řízení rizik a odolnost bank a
nahradil nedokonalý Basel I. Původní verze Basel II spatřila světlo světa
v roce 2004, komplexní a revidovaná verze tohoto dokumentu byla zveřej-
něna v červnu 2006. Tento dokument je kompilací původního rámce Basel
II z roku 2004 a jeho revize vydané o rok později, dále částí původního
dokumentu Basel I z roku 1988, které zůstaly nezměněny spolu s dodatkem
z roku 1996 doplňující Basel I o tržní riziko. (Basel Committee on Banking
Supervision, 2011). Tento dokument je nazýván Mezinárodní konvergence
měření kapitálu a kapitálových standardů (International Convergence of
Capital Measurement and Capital Standards).
2
Regulatorní arbitráž je situace, kdy firma (banka) těží z nedostatků v regulatorních
pravidlech, tím že tyto pravidla obchází za pomocí různých strategií.
9

26. 1. Vymezení rizik a regulace
Na rozdíl od Basel I, který se zaměřoval výhradně na kapitálovou přimě-
řenost, je Basel II postaven na třech pilířích. Již výraz „pilíř“ dává najevo,
že Basilejská komise rozložila stabilitu bankovního systému do třech zá-
kladních oblastí. Těmito oblastmi jsou kapitálová přiměřenost, bankovní
dohled a tržní disciplína. První pilíř rozvíjí a definuje pravidla, která se tý-
kají minimální kapitálové přiměřenosti a také měření a řízení rizik. Kromě
kreditního rizika bere požadavek pro kapitálovou přiměřenost v potaz také
riziko tržní a nově riziko operační. Druhý pilíř definuje práva a povinnosti
národních regulátorů. Jedním z hlavních úkolů je kontrola kvality a spoleh-
livosti interních metod měření rizika a adekvátnost kapitálu k pokrytí všech
druhů rizik, i těch, které nejsou definovány v první části.3
Třetí pilíř má
za úkol zvýšit transparentnost bank a efektivnost trhu. Přispět by k tomu
mělo velké množství informací, například o struktuře kapitálu a způsobu ří-
zení rizik, které jsou banky nuceny v pravidelných intervalech zveřejňovat.
(Basel Committee on Banking Supervision, 2006a)
1.4.1 Kapitál a kapitálový požadavek
Pro risk management banky jsou zásadní dva druhy kapitálu. Jsou jimi
ekonomický kapitál, jehož velikost závisí na volbě banky na základě in-
terních modelů, a regulatorní kapitál, který je východiskem pro výpočet
kapitálové přiměřenosti v rámci definovaném dle Basel. Jak ekonomický,
tak regulatorní kapitál slouží pro krytí neočekávaných ztrát. Na rozdíl od
pevně stanovených postupů pro výpočet regulatorního kapitálu, pro stano-
vení ekonomického kapitálu používají banky vlastní modely, které považují
za nejvhodnější, a které by měly nejlépe kvantifikovat potřebné množství
kapitálu k bezproblémovému chodu banky.
Basel II přinesl velký pokrok v přístupu k regulatornímu kapitálu, který
je zásadní pro dohledové a regulatorní orgány, jelikož určuje kapitálovou při-
měřenost banky. Pro výpočet kapitálového požadavku je zapotřebí nejdříve
vymezit několik základních pojmů, některé z nich zavedl již Basel I. Regu-
latorní kapitál se skládá ze dvou částí.
∙ Tier 1 (jádrový kapitál)
∙ Tier 2 (doplňkový kapitál)
Do Tier 1 je započítáván splacený základní kapitál, emisní ážio, rezervní
fondy, fondy ze zisku a zdaněný nerozdělený zisk snížený o předpokládané
3
V kontextu úvěrového rizika se jedná například o riziko koncentrace (angažovanosti) a
riziko protistrany.
10

27. 1.5. Basel III
dividendy. Tier 1 je dále snížen o odečitatelné položky. Tento jádrový kapi-
tál je vzhledem k jeho struktuře ideální pro vstřebávání případných ztrát,
a je tak nejvýznamnější částí regulatorního kapitálu. Do Tier 2 se zapo-
čítává podřízený dluh banky, maximálně však do výše 100 % a není svou
strukturou vhodný pro krytí případných ztrát do takové míry jako Tier
1. (Basel Committee on Banking Supervision, 2006a) Pro tržní riziko byla
možnost uplatnit dokonce Tier 3, složeného z krátkodobého podřízeného
dluhu. S touto složkou kapitálu však již Basel III nepočítá.
Jak již bylo naznačeno, nejvýznamnější inovace se týká metod pro výpo-
čet kapitálových požadavků. Ve spojitosti s úvěrovým rizikem mají banky
na výběr z několika možností, kdy kromě standardizované metody (STA,
Standardized approach) známé již z Basel I, mohou banky zvolit přístup
založený na interním ratingu (IRB, Internal ratings-based approach).
∙ Standardizovaný přístup
∙ Přístup založený na interním ratingu (základní)
∙ Přístup založený na interním ratingu (pokročilý)
Standardizovaný přístup je z těchto dvou způsobů jednodušší a méně
náročný na kvalitu risk managementu banky. Rizikové váhy, na kterých
jsou obě metody postaveny, má banka předem určeny samotným rámcem,
přičemž vyplývají z ratingu protistrany vytvářeným externími ratingovými
agenturami.
Aby banka mohla používat základní (FIRB, Foundation internal ratings-
based approach), respektive pokročilý (AIRB, Advanced internal ratings-
based approach) přístup, musí získat svolení od relevantní autority. Moti-
vací pro použití složitějších a náročnějších IRB přístupů je možnost nižšího
kapitálového požadavku, než jaký by byl požadován při použití standardi-
zovaného přístupu. Jak již název napovídá, přístup založený na interním
ratingu se snaží co nejvíce přiblížit regulatorní kapitál kapitálu ekonomic-
kému. Oba přístupy jsou podrobně objasněny a analyzovány v hlavní části
práce.
1.5 Basel III
Globální finanční krize, která odstartovala spolu s prasknutím bubliny
na trhu nemovitostí v roce 2007, může být považována za jeden z hlavních
faktorů vedoucím ke vzniku nového regulatorního rámce Basel III. Ačkoli
důvodů vedoucích k finanční krizi bylo bezesporu více, ať už to byla role
11

28. 1. Vymezení rizik a regulace
ratingových agentur, sekuritizace a nedostatečné kapitálové rezervy pro de-
rivátové expozice, či pouze honba za ziskem a morální hazard, byl to právě
Basel II, který svůj úkol jako regulatorní řád nesplnil a těmto problémům
nedokázal předejít. Na jeho obranu je však nutné doplnit, že v době krize
nebyl Basel II implementován ve všech státech a tudíž bankách zasáhnu-
tých krizí. V Evropě byl Basel II povinně zaveden od počátku roku 2008 a v
USA bylo jeho povinné zavedení dokonce odloženo až na rok 2010.(Cannata
a Quagliariello, 2009)
V prosinci roku 2010 Basilejský výbor pro bankovní dohled zveřejnil ko-
nečnou verzi opatření, které je označováno jako Basel III. Kromě inovací
v přístupu k likviditnímu a operačnímu riziku, kterými se tato práce neza-
bývá, vnesla řadu důležitých postupů a pravidel v oblasti řízení rizika kre-
ditního. Basel III je implementován do právního rámce EU pomocí směrnice
Capital requirements directive (CRD IV)4
a nařízení Capital requirements
regulation (CRR).5
1.5.1 Kapitálové rezervy a pákový poměr
Nejvýznamnější změny v kontextu úvěrového rizika, které CRR/CRD
IV na základě Basel III přináší, jsou požadavky na kapitál. Basel III dělí
regulatorní kapitál bank do následujících kategorií.
∙ Tier 1
– Kmenový kapitál Tier 1 (CET1)
– Vedlejší kapitál Tier 1 (AT1)
∙ Tier 2
Dochází tedy ke změně ve struktuře kapitálu a Tier 1 je nově rozdělen na
dvě části. Common Equity Tier 1 a Additional Tier 1. CET 1, neboli kme-
nový kapitál, který primárně zahrnuje emitované kmenové akcie, zadržený
nerozdělený zisk a fondy tvořené ze zisku, musí dosahovat minimálně 4,5 %
RWA. Tier 1 jako celek musí být udržován minimálně ve výši 6 % v poměru
k RWA. Součet Tier 1 a Tier 2 pak musí dosahovat, stejně jako v Basel
II, 8 % rizikově vážených aktiv. Další významnou změnou je harmonizace
odčitatelných položek pro Tier 1. Smyslem tohoto kroku je omezit fiktivní
4
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu
k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi
a investičními podniky.
5
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o
obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky.
12

29. 1.5. Basel III
navyšování kapitálu a zajistit tak jeho vyšší konzistentnost a transparent-
nost. (Mandel a Tomšík, 2011) Mezi tyto položky patří například nabyté
vlastní akcie, goodwill a ostatní nehmotný majetek, nerealizované zisky a
ztráty z dluhových nástrojů, akcií a pohledávek.6
Nejdůležitější inovací jsou však nové kapitálové rezervy doplňující zá-
kladních 8 %. Tyto rezervy, nebo také polštáře, jsou považovány za nástroje
makroobezřetnostní politiky a měly by zajišťovat stabilitu systému jako
celku a působit proticykličně. Tyto polštáře by měly být tvořeny v časech
ekonomického a úvěrového růstu a čerpány v dobách nepříznivých a tlumit
negativní dopady na kapitál banky. Souhrn kapitálových rezerv pro danou
instituci je nazýván kombinovaná kapitálová rezerva a je tvořena kmenovým
kapitálem Tier 1. (Sůvová, 2013) Ačkoli tyto makroobezřetnostní nástroje
nejsou úzce spjaty s úvěrovým rizikem, je vhodné pro získání aktuálního
přehledu tyto významné inovace zavedené spolu s Basel III alespoň stručně
představit.
∙ Bezpečnostní rezerva
∙ Proticyklická rezerva
∙ Rezerva pro krytí systémového rizika
∙ Rezerva pro systémově významné banky
Bezpečnostní rezerva (capital conservation buffer) je novým pojmem,
který má za úkol navýšit kapitálovou přiměřenost o dalších 2,5 % nad hra-
nici regulatorního minima. Požadavek se vztahuje na celý bankovní sektor
a měl by fungovat jako nárazník a pomáhat bankám v době krize tlumit
dopady nepříznivého vývoje na kapitál. Ve své podstatě tato inovace nasta-
vuje MCR na 10,5 %. Banky však nemají povinnost tuto položku vytvářet.
Pokud ale tento požadavek ve stanovené výši plnit nebudou, budou posti-
ženy omezením distribuce zisků (výplata bonusů a dividend) dokud tuto
úroveň nesplní. (Dvořák, 2011) Stejná pravidla, týkající se tvoření a pří-
padného nedodržování stanovené výše, platí i u ostatních rezerv zmíněných
v této části. Jak by se měla kapitálová přiměřenost a struktura kapitálu v
následujících letech vyvíjet znázorňuje tabulka 1.4.
Proticyklická rezerva (countercyclical capital buffer) se snaží řešit sku-
tečnost, že hospodářský výsledek bank je silně pozitivně korelován s eko-
nomickým cyklem. Tento aspekt bankovního systému je již delší dobu po-
važován za jeden z největších nedostatků regulatorního rámce. Rostoucí
úvěrová angažovanost v období ekonomického růstu, kdy se zároveň snižuje
6
Detailní kritéria pro zahrnutí do CET 1, AT1, Tier 2 a odčitatelných položek definuje
směrnice CRR IV viz Literatura.
13

30. 1. Vymezení rizik a regulace
Tabulka 1.4: Požadovaná kapitálová přiměřenost do roku 2019
2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
CET1 3,5 4,0 4,5 4,5 4,5 4,5 4,5
Bezpečnostní polštář 0,625 1,25 1,875 2,5
Celkem 3,5 4,0 4,5 5,125 5,75 6,375 7,0
Tier 1 4,5 5,5 6,0 6,0 6,0 6,0 6,0
Tier 1 + Tier 2 8,0 8,0 8,0 8,0 8,0 8,0 8,0
Kapitálový požadavek 8,0 8,0 8,0 8,625 9,25 9,875 10,5
Zdroj: BCBS, vlastní zpracování (data v procentech)
averze bank k riziku, signalizuje zvyšování rizika ztrát z těchto expozic v
případě ekonomické recese. Pokud národní regulátor zjistí zvýšené riziko v
bankovním sektoru, například rychlejší růst objemu úvěrů nežli růst HDP,
má právo požadovat tvoření tohoto polštáře do výše 2,5 %. (Dvořák, 2011)
Jedním z pomocných ukazatelů, kterým by měla domácí autorita přihlížet,
jsou doporučení vydaná Evropskou radou pro systémová rizika (ESRB, Eu-
ropean Systemic Risk Board). Stejně jako u bezpečnostní rezervy i zde se
požadavek vztahuje na celý sektor.
Ačkoli ČNB podporuje zavedení Basel III, postoj k tomuto bodu je
dosti kritický. Největší problém vidí v kalibraci tohoto nástroje, který je
pro některé státy nevhodný. ČNB mimo jiné navrhuje přesunutí tohoto
nástroje do druhého pilíře. (Tomšík, 2011)
Rezerva pro krytí systémového rizika (systemic risk buffer) je dalším
nástrojem, který je plně v rukou domácí autority. Ta má možnost udělit
celému sektoru, nebo jen konkrétním bankám, povinnost tvořit tuto rezervu
až do 5 % RWA. Do výše 3 % musí toto rozhodnutí oznámit měsíc před
uplatněním příslušným evropským autoritám. V případě sazby ve výší od
tří do pěti procentních bodů musí tento krok schválit Evropská komise.
Úkol tohoto nástroje je zajistit stabilitu systémově významných bank pro
daný stát a předejít tak negativním následkům pro bankovní systém, které
by mohly případné problémy významné banky způsobit. (Allen & Overy,
2014a)
Systematicky významné finanční instituce (SIFIs, Systemically impor-
tant financial institutions)7
jsou další oblastí, které Basel III a CRR/CRD
IV věnují svou pozornost. Již bylo zmíněno, že vrcholem nedávné finanční
krize byl pád Lehman Brothers. Tato událost dále výrazně otřásla stabili-
tou celého bankovního sektoru. Opakování obdobné situace se snaží předejít
kapitálový požadavek, který může dosahovat až 3,5 % nad rámec celkového
7
Ačkoli se zkratka SIFI vztahuje i na ostatní finanční instituce jako například pojišťovny,
v tomto textu jsou brány v potaz pouze instituce bankovní.
14

31. 1.5. Basel III
kapitálového požadavku. Evropský právní rámec odlišuje mezi dvěma typy.
Globální, označované jako G-SVI, mohou mít povinnost tvořit tuto rezervu
až do výše již zmíněných 3,5 %, minimálně však 1 %. Pro ostatní lokálně vý-
znamné instituce, označované jako O-SVI, se tato sazba nachází v rozmezí
0 - 2,5 %. (Allen & Overy, 2014a) Tento krok je obhajován jako odrazení
velkých bankovních domů od zvyšování své systémové významnosti, která
s sebou nese negativní externality. (Evropský parlament a Rada Evrop-
ské unie, 2013b) Potíže velké bankovní skupiny mají mnohem větší dopad
na stabilitu bankovního systému než krach globálně nevýznamné banky. Z
důvodu předejití takových potíží musí být kapitál systémově významných
bank schopen vstřebat v případě problémů i výrazné ztráty.
Pokud je požadována rezerva pro krytí systémového rizika a zároveň
rezerva pro systematicky významné instituce, je tvořena pouze ta vyšší z
těchto dvou. (Allen & Overy, 2014a)
Pákový poměr (leverage ratio) je definován jako podíl kapitálu Tier 1 a
celkové účetní hodnoty expozice včetně podrozvahových položek a dále pak
jako aritmetický průměr měsíčních pákových poměrů za čtvrtletí. Hodnota
tohoto doplňkového ukazatele by neměla klesnout pod 3 %. Od roku 2011
běží tzv. přechodné období, během kterého Basilejská komise sleduje, zda
je limit 3 % nastaven správně. Následně od roku 2013 do 2017 probíhá tzv.
paralelní zkušební období, během kterého budou posouzeny správnost ka-
librace a také interakce mezi pákovým poměrem a kapitálovými požadavky.
Od roku 2015 musí banky pravidelně zveřejňovat svůj pákový poměr a další
relevantní informace s tím spojené. Leverage ratio funguje jako doplňkový
ukazatel kapitálové přiměřenosti, který je nezávislý na rizikových vahách.
Jeho cílem je zamezit nadměrnému zadlužování bankovních institucí.
Obrázek 1.1 shrnuje tuto subkapitolu a naznačuje možnou podobu re-
gulatorního kapitálu evropských bank po definitivním zavedení Basel III
nejpozději v roce 2019. Je zřejmé, že Basel III má mnohem vyšší požadavky
na regulatorní kapitál a to z pohledu kvalitativního i kvantitativního. Jeho
nejkvalitnější část CET1 bude muset tvořit minimálně 7 % v poměru k
RWA, což je jen o jeden procentní bod méně, než byla celková požadovaná
přiměřenost deklarovaná v Basel II. V případě tvoření kombinovaných ka-
pitálových rezerv musí i v těchto případech použít kmenový kapitál Tier 1.
Samotná minimální kapitálová přiměřenost je o 2,5 % vyšší, než požadoval
minulý rámec, ačkoli požadavky tvořené nově zavedenými rezervami nemusí
být striktně dodržovány. Toto číslo přitom zdaleka nemusí být konečné a
je zřejmé, že celkový kapitálový požadavek bude záviset na velikosti kon-
krétní banky a také na přístupu domácích autorit, kterým dává Basel III
významné pravomoci.
15

32. 1. Vymezení rizik a regulace
Obrázek 1.1: Plánovaná struktura kapitálového požadavku od roku 2019
5,0%
2,5%
2,5%
4,5%
1,5%
2,0%
Krytí systémového rizika*
Proticyklická rezerva*
Tier 2
Tier 1 vedlejší
CET1 kapitál
Bezpečnostní rezerva
7,0%
10,5%
CET1
Základní požadavek
Zdroj: Evropský parlament a Rada, vlastní zpracování 8
1.5.2 Riziko protistrany a CVA
Další z nedostatků v řízení bankovních rizik, který přispěl ke vzniku
finanční krize, bylo nedostatečné a podhodnocené zachycení bilančních,
mimobilančních a hlavně derivátových expozic. Riziko protistrany (CCR,
Counterparty credit risk) je riziko, že dojde u protistrany k selhání před
konečným vypořádáním peněžních toků transakce. Na rozdíl od klasických
bankovních produktů, není u derivátů, z důvodu jejich pohyblivých cen,
dopředu zřejmé jaká bude hodnota expozice při selhání ani které strany se
bude úvěrové riziko týkat. (Vodička, 2012)
Riziko protistrany se týká transakcí s delší dobou vypořádání (Long Sett-
lement Transactions) a maržovými obchody (Margin Lending Transactions).
První typ jsou transakce, při kterých se protistrana zaváže dodat cenný pa-
pír, komoditu nebo částku v cizí měně proti hotovosti, jiným finančním ná-
strojům či komoditám nebo naopak, a to ke dni vypořádání či dodání, který
je smluvně stanoven jako pozdější, nežli je termín daný pro tento konkrétní
typ transakce. Druhý případ se týká transakcí, při nichž instituce poskytne
úvěr související s nákupem, prodejem, převodem cenných papírů či v sou-
vislosti s obchodováním s nimi. Velikost expozice u těchto typů transakcí
může banka vypočítat jedním ze tří způsobů. (Evropský parlament a Rada
Evropské unie, 2013a)
∙ Metoda tržního ocenění
∙ Standardizovaná metoda
∙ Metoda založená na vlastním modelu
8
Ačkoli položky označené hvězdičkou deklarují pouze maximální možnou výši dané re-
zervy, domácí regulátor může po domluvě s jeho evropským protějškem nastavit i vyšší
sazbu než zmíněných 2,5 a 5,0 procentního bodu.
16

33. 1.5. Basel III
Banky si mohou podle svého uvážení vybrat jednu z prvních dvou me-
tod. Pro zvolení metody založené na vlastním modelu je zapotřebí povolení
regulátora. Výhodou použití složitějšího a náročnějšího modelu by měl být
nižší požadavek k riziku protistrany. Tyto možnosti nabízel již Basel II, no-
vinkou je však použití tzv. CVA (Credit valuation adjustment), které lze
přeložit jako úprava tržní hodnoty derivátu o kreditní riziko protistrany.
Smyslem CVA je určit správnou hodnotu derivátových transakcí i v do-
bách vysoké tržní volatility a zajistit tak adekvátní velikost kapitálu drže-
nou vůči riziku protistrany. Celkový kapitálový požadavek je tedy vypočítán
jako součet CVA požadavku a požadavku k expozici vypočítané dle jedné
ze tří původních metod. Je odhadováno, že na základě nových pravidel bude
nutné pro derivátové obchody držet dvojnásobné až trojnásobné množství
kapitálu. (Vodička, 2012)
Jedním z cílů Basel III je vypořádávat tzv. OTC (over-the-counter) ob-
chodované deriváty skrze centrální protistranu (CCP, Central Counterparty
Clearing House) a omezit tak systémové riziko. V případě, že budou sub-
jekty využívat ke svým obchodům CCP, která v transakci vystupuje jako
výlučná protistrana obou účastníků, nemusí zvyšovat kapitálový požadavek
pro CCR o složku CVA v případě, že je OTC obchod vypořádáván pomocí
CCP namísto bilaterálně.
Do evropského legislativního rámce jsou pravidla týkající se rizika pro-
tistrany implementovány prostřednictvím CRR a regulace známé pod zkrat-
kou EMIR (European Market Infrastructure Regulation).9
Dle EMIR musí
vymezené finanční instituce používat k obchodování se stanovenými deri-
váty CCP, stejná povinnost se týká i ostatních nefinančních subjektů, na
které se tato regulace vztahuje. Tato povinnost dává evropským subjektům
jistou výhodu, protože nemusí navyšovat kapitálovou přiměřenost o CVA.
1.5.3 Implementace Českou národní bankou
ČNB se v kontextu bezpečnostní rezervy rozhodla využít možnost je-
jího okamžitého zavedení a po bankách je tak požadováno její plnění v plné
výši 2,5 % již od roku 2014. Tato rezerva je zaváděna plošně a vztahuje
se na všechny banky působící na českém trhu. Vzhledem k vysoké kapitá-
lové vybavenosti tuzemských bank se ČNB rozhodla, že nevyužije možnost
postupného navyšování této rezervy, jak bylo uvedeno v tabulce 1.4.
Při stanovení orientačního ukazatele proticyklické rezervy přihlíží ČNB
k několika faktorům. Zejména k úvěrovému cyklu a růstu objemu poskytova-
9
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o
OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů.
17

34. 1. Vymezení rizik a regulace
ných úvěrů v České republice, změnám poměru objemu poskytnutých úvěrů
a hrubého domácího produktu, specifikům českého národního hospodářství
a doporučením vydaným ESRB. Dle ESRB se odchylka poměru objemu po-
skytnutých úvěrů a hrubého domácího produktu od dlouhodobého trendu,
od které se odvíjí výše proticyklické rezervy, v České republice rovná 8,4
procentního bodu.10
Tato hodnota implikuje nastavení referenční sazby ve
výši 2,0 %.
Jak již bylo zmíněno v kontextu s tímto polštářem, ČNB neshledává
kalibraci tohoto výpočtu za vhodný pro Českou republiku. ČNB považuje
za nevyhovující primárně nastavení délky časové řady od roku 1995 až do
roku 2014. Z důvodu bankovní krize na konci 90. let a existencí trendového
vývoje, který je typický pro konvergující ekonomiky, je tato časová řada
zcela nevhodná a neposkytuje tak vypovídající hodnotu pro stanovení re-
ferenční sazby. Dle výpočtu ČNB za použití zkrácené časové řady od roku
2004 signalizuje odchylka -2,1 procentního bodu nulovou sazbu proticyk-
lické kapitálové rezervy. (Česká národní banka, 2014b)
Podle České národní banky se Česká republika nachází na dně hospo-
dářského cyklu a dochází jen k pozvolnému oživování ekonomiky a úvěrové
aktivity. Z těchto důvodů rozhodla ČNB na konci srpna 2014, že není nutné
tuto rezervu tvořit. Nulová sazba by měla zůstat na stejné úrovni i násle-
dující dva roky.
Další pravomocí domácího dohledu je nastavit sazby ke krytí systémo-
vého rizika. ČNB tuto možnost využila a 1. října 2014 stanovila povinnost
tvořit rezervy z titulu systémové významnosti 4 bankám. České spořitelně
a Československé obchodní bance shodně na úrovni 3 %, Komerční bance
a UniCredit Bank ve výši 2,5 a 1,0 procentního bodu z celkového objemu
rizikové expozice daných bank. (Česká národní banka, 2014a) Žádné další
banky se tato povinnost netýká. Hlavními ukazateli rozhodujícími o systé-
mové významnosti byly velikost, složitost, nenahraditelnost pro ekonomiku
a propojenost s dalšími finančními institucemi. Banky musí udržovat re-
zervu v dané výši od 1. listopadu 2014.
Český bankovní systém byl považován za jeden z nejstabilnějších v Ev-
ropě již před zavedením Basel III do evropské legislativy. Nedá se tudíž oče-
kávat, že splnit nové požadavky, hlavně ty kapitálové, bude pro tuzemské
banky problém, který by měl tuto stabilitu ohrozit. Obrázek 1.2 naznačuje,
jakou musí tuzemské banky splňovat kapitálovou přiměřenost. Okamžité
zavedení bezpečnostní rezervy v plné výši a další navýšení kapitálových po-
žadavků čtyřem systémově nejvýznamnějším bankám dává najevo, že ka-
10
Detailní informace k proticyklické rezervě a výpočtu indikátoru k dispozici ve Zprávě
o finanční stabilitě 2013/2014.
18

35. 1.5. Basel III
Obrázek 1.2: Struktura kapitálového požadavku v ČR 2014
8,0% 8,0% 8,0% 8,0% 8,0%
2,5% 2,5% 2,5% 2,5% 2,5%
3,0% 3,0% 2,5%
1,0%
Česká spořitelna Československá
obchodní banka
Komerční banka UniCredit Bank Ostatní banky
Minimální kapitálový požadavek Bezpečnostní polštář Rezerva ke krytí systémového rizika
Zdroj: ČNB, vlastní zpracování
pitálová vybavenost, ať už kvalitativní nebo kvantitativní, není v českém
prostředí problém. Kapitálová vybavenost bank v České republice je dále
analyzována ve třetí kapitole.
19

37. Kapitola 2
Metody měření kreditních rizik
2.1 Standardizovaný přístup
Basel už od své druhé verze nabízí několik možností přístupu k výpočtu
kreditního rizika. Nejjednodušší způsob, jak vypočítat velikost kapitálo-
vého požadavku k úvěrovému riziku, je použití standardizovaného přístupu.
Princip této metody, kterou v ČR využívá výrazná většina bank, zůstává
nezměněn už od první verze regulatorního rámce Basel. Banka zařadí danou
expozici do jedné z kategorií, kterou Basel k tomuto účelu rozlišuje. Velikost
výsledné expozice je pak závislá na rizikové váze, která je subjektu v dané
kategorii přidělen. Celková rizikově vážená expozice může být vypočtena
podle jednoduchého vzorce 2.1.
𝑛∑︁
𝑖=1
RW 𝑖 × 𝐴𝑖 = RWA (2.1)
RWA × 0,08 = MCR (2.2)
Zatímco samotný postup zůstává nezměněn, přístup k rizikovým vahám
se výrazným změnám nevyhnul. V tabulce 2.1 je uveden přehled kategorií
a rizikových vah, podle kterých banka určuje velikost rizikové expozice. V
porovnání s původním přístupem, kde například všechny podnikové expo-
zice měly stejnou váhu 100 % bez ohledu na rating, se jedná o významný
krok směrem ke zkvalitnění řízení rizik. Širší škála rizikových vah poskytuje
možnost citlivějšího ohodnocení rizikovosti jednotlivých aktiv a tím pádem
i stanovit odpovídající velikost kapitálového požadavku.
Po přiřazení rizikové váhy danému aktivu a vynásobením hodnoty ex-
pozice touto vahou, získá banka velikost kapitálového požadavku jako 8%
podíl z celkové velikosti této rizikově vážené expozice (vzorec 2.2). Pokud
21

38. 2. Metody měření kreditních rizik
není k dispozici externí ratingové ohodnocení nebo expozice nesplňuje pod-
mínky pro přidělení stanovené váhy, to se týká například retailu a expozic
zajištěných nemovitostmi, je přidělena váha 100 %, případně vyšší. Stan-
dardizovaný přístup rozlišuje 6 stupňů úvěrové kvality, které určují velikost
rizikové váhy. Tyto stupně jsou určovány dle přiřazeného externího ratingu
(viz tabulka 2.1). (Allen & Overy, 2014c)
Tabulka 2.1: Rizikové váhy při použití STA metody
1 2 3 4 5 6
Ústřední vlády a centrální banky 0% 20% 50% 100% 100% 150%
Regionální vlády a místní orgány 0% 20% 50% 100% 100% 150%
Veřejný sektor 20% 50% 100% 100% 100% 150%
Mezinárodní rozvojové banky 20% 50% 50% 100% 100% 150%
- taxativně vymezené 0%
Mezinárodní organizace 0%
Instituce 20% 50% 50% 100% 100% 150%
- splatnost do 3 měsíců 20% 20% 20% 50% 50% 150%
- bez úvěrového ratingu 20% 50% 100% 100% 100% 150%
- s krátkodobým ratingem 20% 50% 100% 150% 150% 150%
Podniky 20% 50% 100% 100% 150% 150%
- s krátkodobým ratingem 20% 50% 100% 150% 150% 150%
Retail 75%
Expozice zajištěné obytnými nemovitostmi 35%
Expozice zajištěné obchodními nemovitostmi 50%
Expozice v selhání 100% nebo 150%
Expozice s vysokým rizikem 150%
Expozice v krytých dluhopisech 10% 20% 20% 50% 50% 100%
Podíly nebo akcie kolektivního investování 20% 50% 100% 100% 150% 150%
Akcie 100% nebo 250% nebo 1 250%
Sekuritizované pozice 20% 50% 100% 350% 1250% 1 250%
- resekuritizované pozice 40% 100% 225% 650% 1250% 1 250%
- bez úvěrového ratingu 1250%
Ostatní 0% až 1 250%
- pokladní hotovost, zlato 0%
Zdroj: Allen & Overy, Evropský parlament a Rada, vlastní zpracování
Externí rating zůstává alfou a omegou standardizovaného přístupu. Po
vlně kritiky na vrub ratingových agentur v důsledku nedávné krize CRR IV
velmi obsáhle a detailně definuje, jakým způsobem a za jakých podmínek
může banka použít externí rating. Pro účely této práce však postačí pouze
konstatování, že kromě nejvýznamnějších agentur, kterými jsou Standard &
Poor’s, Moody’s a Fitch, může banka využít služeb i jiných agentur, které
splňují stanovené podmínky. Cílem je zvýšit konkurenci na poli těchto spo-
lečností. V tabulce 2.2 jsou zobrazeny ratingové stupně tří nejvýznamnějších
agentur. (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 2013a)
2.1.1 Revize standardizovaného přístupu
V současné době reviduje BIS standardizované přístupy pro měření rizik
operačních, tržních a úvěrových a rizika protistrany. V blízké době by tak
měl STA pro úvěrové riziko doznat jistých změn. Kromě dalšího zvýšení
22

39. 2.1. Standardizovaný přístup
Tabulka 2.2: Ratingové třídy nejvýznamnějších agentur
Moody’s Standard and Poor’s Fitch
Dlouhodobý Krátkodobý Dlouhodobý Krátkodobý Dlouhodobý Krátkodobý
1 Aaa P-1 AAA A-1+ AAA F1+
Investičnípásmo
Aa1 AA+ AA+
Aa2 AA AA
Aa3 AA- AA-
2 A1 A+ A-1 A+ F1
A2 A A
A3 P-2 A- A-2 A- F2
3 Baa1 BBB+ BBB+
Baa2 P-3 BBB A-3 BBB F3
Baa3 BBB- BBB-
4 Ba1
NotPrime
BB+ B BB+ B
Spekulativnípásmo
Ba2 BB BB
Ba3 BB- BB-
5 B1 B+ B+
B2 B B
B3 B- B-
6 Caa1 CCC+ C CCC+ C
Caa2 CCC CCC
Caa3 CCC- CCC-
Ca
CC CC
C C
C
RD D DDD D
SD DDD
D D
Zdroj: Moody’s, S&P, Fitch, vlastní zpracování
citlivosti toho přístupu je hlavním cílem snížit závislost na externím ratingu
na co nejnižší úroveň. Revize by měla také přiblížit standardizovaný přístup
přístupu založenému na interním ratingu. (Basel Committee on Banking
Supervision, 2014)
Expozice vůči bankám již nebudou hodnoceny v závislosti na přiděleném
ratingu externí agenturou ani v závislosti na ratingu uděleném státu, ve
kterém banka působí, ale budou hodnoceny rizikovou váhou v rozmezí 30
- 300 % a to v závislosti na kapitálové přiměřenosti a kvalitě aktiv. Stejně
tak ani korporátní expozice nebudou hodnoceny dle přiřazeného externího
ratingu, ale banky by měly při přiřazování RW přihlížet k velikosti příjmů a
zadlužení (využití páky, tzv. leverage). Rizikové váhy by se v případě těchto
expozic měly podle předběžných návrhů pohybovat v rozmezí 60 - 300 %.
Retailovým expozicím se nevyhne zpřísnění pravidel pro možnost udělení
rizikové váhy 75 %. Pohledávky zajištěné rezidenčními nemovitostmi již
nebudou hodnoceny 35% vahou, nýbrž v rozmezí 25 - 100 %, dle hodnot
23

40. 2. Metody měření kreditních rizik
poměrových ukazatelů „loan-to-value“11
a debt-service coverage12
.(Basel
Committee on Banking Supervision, 2014)
Hodnocení
Hlavními výhodami standardizovaného přístupu je bezesporu jeho jed-
noduchost a datová i finanční nenáročnost. Banka nemusí vyvíjet složité
vlastní modely, jejichž vývoj je náročný na finance i lidský kapitál. Zároveň
však přichází o možnost snížit si svůj kapitálový požadavek pomocí pokroči-
lejšího modelu prostřednictvím přesnějších odhadů jednotlivých parametrů.
Banka je navíc, alespoň prozatím, silně odkázána na externí agentury, na
jejichž hodnocení je celý standardizovaný přístup v současné době postaven,
což může být považováno za jeho největší slabinu. Kromě problémů objek-
tivnosti ratingu je mnohem palčivější problém jeho dostupnost. Úvěrový
rating je finančně náročný a je proto přirozené, že velké množství podniko-
vých subjektů, obzvláště z kategorie malých podniků, nejsou ratingovými
agenturami hodnoceny. Tento problém by mohla v blízké budoucnosti vyře-
šit zmíněná revize, která by měla řízení úvěrových rizik ještě více zdokonalit
a přiblížit standardizovaný přístup blíže k IRB přístupu.
2.2 Internal ratings-based přístup
Mnohem složitější a obsáhlejší je problematika přístupu založeného na
interním ratingu. Banky s kvalitním a propracovaným systémem řízení ri-
zik mohou při splnění určitých podmínek a následného svolení od domácího
regulátora používat ke stanovení kapitálového požadavku výpočty založené
na vlastních a interně stanovených parametrech. Tento postup je mnohem
sofistikovanější a klade vyšší nároky na kvalitu řízení rizik banky oproti
standardizovanému přístupu. Banka používající základní přístup interně
stanovují pouze pravděpodobnost defaultu a ostatní parametry dodává re-
gulátor, kdežto banka používající pokročilý přístup stanovuje veškeré pa-
rametry (pravděpodobnost selhání, velikost expozice při selhání, ztrátu ze
selhání a efektivní splatnost) sama.
11
Hodnota loan-to-value vyjadřuje poměr mezi poskytnutou půjčkou a hodnotou kupo-
vané nemovitosti. Úvěr 800 000 Kč na nákup nemovitosti v hodnotě 1 000 000 Kč má
ukazatel LTV 80 %.
12
Vysoká hodnota debt-service coverage značí dobrou schopnost uhradit náklady spojené
s využíváním cizích zdrojů (jistina a úrokové náklady).
24

41. 2.2. Internal ratings-based přístup
2.2.1 Odvození modelu
Basel postavil interní model k úvěrovému riziku na výzkumu Mertona
a Vašíčka a ASRF modelu (Asymptotic single risk factor). Model ASRF
předpokládá, že bankovní úvěrové portfolio je složeno z velkého množství
relativně malých expozic. V takovém případě je nesystematické riziko (tzv.
idiosyncratic risk), týkající se individuálních expozic navzájem vyrušeno, a
na ztráty z portfolia má vliv pouze riziko systematické. (Basel Committee
on Banking Supervision, 2005)
Jelikož obtížnost odvození a vysvětlení tohoto modelu sahá daleko za
možnosti práce, která navíc nemá v úmyslu jít do přílišné teoretické hloubky,
spokojí se tato část pouze s tímto stručným úvodem do podstaty IRB mo-
delu.13
Metoda IRB je založena na konceptu očekávané (EL, expected loss) a
neočekávané (UL, unexpected loss) ztráty. Z přirozené povahy bankovního
podnikání je zřejmé, že určitá část pohledávek nebude bance splacena. Ač-
koli není možné přesně určit načasování a celkový objem těchto ztrát, snaží
se banky co nejlépe alespoň odhadnout velikost průměrné roční ztráty. Tato
ztráta se nazývá očekávaná ztráta, je kryta opravnými položkami a je pova-
žována za běžnou součást bankovního podnikání. Pro účel tvorby opravných
položek jsou pohledávky klasifikovány do dvou základních skupin „bez se-
lhání“ (do kterých se řadí pohledávky standardní a sledované) a „v selhání“
(pohledávky nestandardní, pochybné a ztrátové). Problémové úvěry a se-
lhání protistrany musí být včas identifikovány, klasifikovány do konkrétních
kategorií a vytvořeny k nim odpovídající rezervy pro očekávané ztráty. Oče-
kávaná ztráta se počítá podle vzorce 2.3.
EL = PD · EAD · LGD (2.3)
Kromě EL musí brát banka v potaz i neočekávané ztráty. UL může
výrazně přesáhnout ztráty, s kterými banka dopředu počítala a může tak
ohrozit její bezproblémový chod, případně solventnost. Je to právě neočeká-
vaná ztráta, kvůli které musí banka držet kapitál, jehož úkolem je vytvářet
dostatečně veliký polštář, který by případné vysoké ztráty pokryl a zabrá-
nil tak možným problémům. UL není nic jiného než rozdíl mezi maximální
možnou ztrátou (počítané pomocí Value-at-Risk na stanovené hladině vý-
znamnosti) a velikostí očekávané ztráty. (Genest a Brie, 2013)
UL = VaR(99,9) − EL (2.4)
13
Pro více informací ohledně ASRF modelu viz například Benoit Genest & Leonard Brie
(2013).
25

42. 2. Metody měření kreditních rizik
UL =
[︃
LGD · Φ
(︃
Φ−1(PD) +
√
𝜌 · Φ−1(0,999)
√
1 − 𝜌
)︃
− LGD · PD
]︃
(2.5)
Kde:
Φ = kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení
náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že náhodná veličina se střední
hodnotou 0 a rozptylem 1 nabývá hodnoty menší nebo rovné x)
𝜌𝑖 = koeficient korelace
Obrázek 2.1: Rozdělení ztráty z portfolia
pravděpodobnost
ztráta
opravné položky
očekávaná ztráta neočekávaná ztráta
kapitál
katastrofická ztráta
nekryté riziko
VaR (99,9%)
Zdroj: Hull, vlastní zpracování
Obrázek 2.1 přibližuje rozdělení úvěrových ztrát z portfolia banky. Jak
již bylo zmíněno, EL značí nejlepší odhad ztrát, kterým se s vysokou pravdě-
podobností banka nevyhne. Možné vyšší ztráty pak banka musí krýt svým
kapitálem. Basel používá při výpočtu Value-at-Risk 99,9% hladinu spoleh-
livosti. To znamená, že maximální ztráta by při 99,9% pravděpodobnosti
neměla překročit konkrétní vypočítanou hodnotu. Protože se Value-at-Risk
pro účely měření úvěrového rizika používá na roční bázi, měla by se banka
teoreticky jednou za 1 000 let stát insolventní, protože její kapitál nebude
dostatečný pro pokrytí vysokých neočekávaných ztrát.
2.2.2 Stanovení parametrů
Probability of default
Pravděpodobnost selhání je jediným parametrem, který banka interně
odhaduje jak v pokročilém, tak i v základním přístupu. Zatímco u všech
druhů expozic je tento parametr odhadován na bázi jednotlivých protistran,
26

43. 2.2. Internal ratings-based přístup
pro retailové expozice jsou pohledávky agregovány do poolů, které mají
posléze společné PD.
Banka má na výběr z široké škály postupů, kterými může velikost prav-
děpodobnosti defaultu stanovit, jedná se například o statistické, redukované
či strukturální modely.14
Těmito metodami banka vypočítává tzv. „avarege,
unstressed“ PD, které zohledňuje současné „normální“ podmínky ekono-
miky. Pro výpočet RW je však zapotřebí stanovení tzv. „conditional, stres-
sed“ PD, které předpokládá horší hospodářskou situaci a poskytuje tedy
i přísnější parametry pro stanovení výsledného kapitálového požadavku.
(Basel Committee on Banking Supervision, 2005)
Mohlo by se zdát logické, že s rostoucím PD bude růst i velikost ka-
pitálového požadavku. Skutečnost je ale trochu odlišná, neboť kapitálový
požadavek sice roste, ale jen do určité hranice, inflexního bodu, po které
začíná velikost vypočtené rizikové váhy a kapitálového požadavku klesat.
Od této hranice se totiž předpokládá, že riziko ztráty je již tak vysoké, že by
jej banka měla krýt v rámci očekávané ztráty a tedy opravnými položkami.
Tato skutečnost je dobře patrná z grafů 2.2, 2.4 a 2.5.
Exposure at default
Velikost expozice v selhání je definována jako součet bilančních a mimo-
bilančních položek dané expozice. Pro stanovení velikosti EAD potřebují
banky určit tzv. konverzní faktor (CCF, credit conversional factor). Za-
tímco rozvahové účetní expozice vstupují do parametru EAD v plné účetní
hodnotě, hodnota podrozvahové expozice musí být upravena o konverzní
faktor. CCF je tedy stanovován pouze pro mimobilanční položky. Výpočet
EAD naznačuje rovnice 2.6.
EAD = rozvahové položky + CCF · podrozvahové položky (2.6)
Loss given default
Ztrátovost ze selhání v sobě musí, stejně jako pravděpodobnost selhání,
zahrnovat nepříznivý ekonomický scénář. V období ekonomického poklesu
se dá očekávat, že ztráty z defaultujících pohledávek budou vyšší než při
stabilní ekonomické situaci. Ztráty v období ekonomicky relativně stabilní
situace tak mohou nepříznivě podcenit velikost hodnoty tohoto parametru
a banky musí při určování LGD zohlednit i možné zhoršení hospodářské
14
Metody stanovení PD rozebírá například Crisil (2014). Detailněji se této problematice
věnuje Saunders (2010).
27

44. 2. Metody měření kreditních rizik
situace. Jednou z možností, jak tohoto úkolu docílit, je extrapolace, po-
mocí které banka z průměrných LGD odvodí tzv. downturn-LDG, LGD
pro ekonomický nepříznivý vývoj.
Basel explicitně nestanovuje způsob, kterým banky musí tento parametr
stanovit, a je tedy na bankách jakým interním způsobem při pokročilém
IRB modelu tento parametr vypočítají. Při základním přístupu je většině
pohledávkám, tzv. „senior claims“, které nejsou zajištěny kolaterálem, při-
řazeno LGD o velikosti 45 %. Podřízené pohledávky, neboli „subordinated
claims“ jsou vzhledem ke své větší rizikovosti hodnoceny 75 %. (Genest a
Brie, 2013) Velikost LGD je mimo jiné určována také velikostí zajištění, což
může být dobře patrné například u hypoték zajištěných nemovitostmi nebo
u úvěrů s garancemi (viz poslední kapitola).
Na příkladu IRB přístupu k retailovým expozicím 2.215
, který bude poz-
ději detailněji rozebrán, je zjevný významný vliv parametru LGD na vý-
slednou rizikovou váhu, respektive kapitálový požadavek. S rostoucím LGD
logicky roste i RW dané pohledávky.
Obrázek 2.2: Závislost kapitálového požadavku na PD a LGD
10%
25%
40%
55%
70%
85%
0%
5%
10%
15%
20% Ztrátazeselhání
Kapitálovýpožadavek
Pravděpodobnost selhání
0%-5% 5%-10% 10%-15% 15%-20%
Zdroj: vlastní zpracování
Efektivní splatnost
Jelikož se kreditní portfolio skládá z instrumentů s odlišnou splatností,
musí být i tato skutečnost v modelu zohledněna. Intuitivně je zřejmé, že
instrumenty s delší dobou splatnosti nesou vyšší riziko než instrumenty
krátkodobé a měly by proto požadovat i vyšší kapitál. Tento prvek se nazývá
15
Grafy závislostí jednotlivých parametrů při metodě IRB, použité v této kapitole, slouží
pouze pro lepší orientaci a bližší představu dané problematiky. Data, z kterých grafy
vycházejí, jsou dostupná v příloze A.
28

45. 2.2. Internal ratings-based přístup
„úprava o splatnost“ (MA, maturity adjustment) a je vypočítán pomocí
vzorce 2.7. Basel stanovuje pro základní přístup zpravidla M o velikosti
2,5. To se netýká například repo operací, kterým je přidělena hodnota 0,5.
(Genest a Brie, 2013)
MA =
1 + (𝑀 − 2,5) · 𝑏
1 − 1,5 · 𝑏
(2.7)
Kde:
𝑀 = efektivní splatnost
𝑏 = faktor splatnosti
Faktor splatnosti je funkcí pravděpodobnosti defaultu a Basel jej defi-
nuje následujícím způsobem.
𝑏 =
(︀
0,11852 − 0,05478 · ln (PD)
)︀2
(2.8)
„Maturity adjustment“ je tedy funkcí PD a M. Obrázek 2.3 naznačuje,
že výrazně nejvyšších hodnot dosahuje MA při velmi nízkých hodnotách
PD a dále se s rostoucím PD snižuje a zároveň zvyšuje spolu s růstem
parametru M. To však platí pouze pro případ, kdy je parametr M vyšší než
1. Pokud je M menší než jedna „maturity adjustment“ roste spolu s PD,
ale nedosahuje hodnot vyšších než 1, tím pádem i snižuje RWA a posléze i
kapitálový požadavek.
Obrázek 2.3: Závislost úpravy o splatnost na PD a M
0,5
1,5
2,5
3,5
4,5
5,5
6,5
7,5
0,0
1,0
2,0
3,0
4,0
5,0
6,0
7,0
Maturita
Úpravaomaturitu
Pravděpodobnost selhání
0,0-1,0 1,0-2,0 2,0-3,0 3,0-4,0 4,0-5,0 5,0-6,0 6,0-7,0 7,0-7,5
Zdroj: vlastní zpracování
Nízké hodnoty MA u pohledávek s vysokou splatností a nižším ratingem
oproti pohledávkám s dlouhou splatností a vysokým ratingem, čili velmi
nízkým PD, může být zjednodušeně odůvodněno pomocí pravděpodobnosti
29

46. 2. Metody měření kreditních rizik
zhoršení úvěrové kvality v následujících letech. Jelikož velmi bonitní po-
hledávky se de facto již nemohou posunout směrem vzhůru v ratingovém
ohodnocení, je mnohem pravděpodobnější, že se v budoucnu jejich rating
zhorší, oproti aktuálně hůře hodnoceným pohledávkám, u kterých je velký
prostor pro posun směrem vzhůru a zároveň méně možností pro zhoršení
ratingu.
2.2.3 Kvantifikace rizika dle druhu expozice
Zatímco standardizovaný přístup rozlišuje necelých dvacet kategorií ur-
čených pro klasifikaci expozic, IRB přístup si vystačí se sedmi kategoriemi.
∙ Vlády a centrální banky
∙ Instituce
∙ Podniky
∙ Retail
∙ Akcie
∙ Sekuritizované expozice
∙ Ostatní expozice
Tato práce se dále úžeji zaměří pouze na první čtyři, konkrétně na vlády
a centrální banky, instituce, podniky a retail.
Vlády a CB, instituce, podniky
První tři druhy expozic mají totožný postup pro výpočet RW, respektive
kapitálového požadavku. První odlišností těchto expozic od retailových je
postup při výpočtu korelace. Jedná se ve své podstatě o další parametr,
který ovlivňuje celkový kapitálový požadavek k dané expozici. Zatímco dříve
zmíněné parametry PD, LGD, EAD a M banka stanovuje v závislosti na
interních modelech při pokročilém přístupu, nebo je stanoví regulátor při
základním, pro určení korelace Basel striktně stanovuje postupy, kterými se
hodnota korelace počítá.
Vlády a centrální banky, instituce a podniky mají společně stanovenou
rovnici 2.11.
𝜌(S,I,C)
= 0,12 ·
1 − e50·PD
1 − e50
+ 0,24 ·
(︃
1 −
1 − e50·PD
1 − e50
)︃
(2.9)
Velikost korelace ve své podstatě stanovuje závislost konkrétní pohle-
dávky na vnějším prostředí. Pokud by tedy došlo ke zhoršení ekonomické
30

47. 2.2. Internal ratings-based přístup
situace, stanovuje velikost korelace velikost vlivu tohoto zhoršení na zhor-
šení samotné pohledávky. U těchto tří expozic může parametr 𝜌 nabývat
hodnot v intervalu <0,12;0,24>. (Basel Committee on Banking Supervi-
sion, 2005) Druhým rozdílem oproti retailovým expozicím je úprava RW o
dobu splatnosti. Obrázek 2.4 znázorňuje vývoj kapitálového požadavku ex-
pozic vůči vládám, centrálním bankám, institucím a podnikům, v závislosti
na parametrech PD a M.
Obrázek 2.4: Závislost kapitálového požadavku na PD a M
0,5
2
3,5
5
6,5
8
0%
5%
10%
15%
20%
25%
Maturita
Kapitálovýpožadavek
Pravděpodobnost selhání
0%-5% 5%-10% 10%-15% 15%-20% 20%-25% 25%-27%
Zdroj: vlastní zpracování
Kromě podnikových expozic nabízí IRB lehce odlišný postup pro výpo-
čet korelace malých a středních podniků (SMEs, Small and medium entre-
prises). Z rovnice 2.10 je patrné, že velikost korelace závisí kromě pravděpo-
dobnosti defaultu také na velikosti dané firmy. V závislosti na její velikosti
vykazují tyto podniky nižší koeficient korelace, neboli nižší závislost na okol-
ním prostředí než velké korporace, státy a instituce, což následně snižuje i
velikost vypočtené rizikové váhy.16
𝜌(SME)
= 0,12 ·
1 − e50·PD
1 − e50
+ 0,24 ·
(︃
1 −
1 − e50·PD
1 − e50
)︃
− 0,04 ·
(︃
1 −
max(𝑆,5) − 5
45
)︃
(2.10)
Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku, týkající se expozic vůči ma-
lým a středním podnikům, se mohou dále snížit vynásobením koeficientem
0,7619. Banka může tuto úpravu použít, pokud celkové pohledávky za kli-
entem nepřevyšují částku 1,5 mil. EUR. (Evropský parlament a Rada Ev-
16
Basel umožňuje úpravu velikosti korelace podnikům s ročním obratem od 5 do 50 mil.
EUR. Pří ročním obratu 5 mil. je korelace nižší o 4 %, naopak při obratu 50 mil. se
korelace již nesnižuje. (Evropský parlament a Rada Evropské unie, 2013a)
31

48. 2. Metody měření kreditních rizik
ropské unie, 2013a) Obrázek 2.5 ukazuje vývoj kapitálového požadavku vůči
SME (při použití koeficientu 0,7619) v závislosti na PD a obratu firmy.
Obrázek 2.5: Závislost kapitálového požadavku na PD a obratu
1 9 )
A V E K
5
20
35
50
0%
5%
10%
15%
Obrat
Kapitálovýpožadavek
Pravděpodobnost selhání
0%-5% 5%-10% 10%-15% 15%-19%
Zdroj: vlastní zpracování
CRR celý požadavek, bez rozdílu druhu expozice, ještě zvyšuje o 6 %
(všechna data v této kapitole zahrnují i tuto úpravu), neboli tzv. kalibrační
koeficient. Toto „dodatečné navýšení kapitálu“ BIS obhajuje na základě
svých kvantitativních dopadových studií (QIS, Quantitative Impact Study),
dle kterých by bez kalibrace bankám výrazně poklesl požadavek na kapitál
oproti metodice z původní verze Basel. Tento prvek nicméně v rovnicích
stanovujících RWA zůstal i nadále a může být chápán jako jistý konzerva-
tivní přístup k úvěrovému riziku ze strany BIS a Evropského parlamentu a
Komise. Kompletní postup pro výpočet RWA v rámci IRB má následující
podobu.
RW =
[︃
LGD · Φ
(︃
Φ−1(PD) +
√
𝜌 · Φ−1(0,999)
√
1 − 𝜌
)︃
− LGD · PD
]︃
·
1 + (𝑀 − 2,5) · 𝑏
1 − 1,5 · 𝑏
· 1,06 · 12,5
(2.11)
Retail
Zajímavostí pro retailové expozice je fakt, že interní model mohou k
výpočtu retailových expozic využít pouze banky používající pokročilý pří-
stup. Banky se základním přístupem se musí spokojit se standardizovanou
metodu. Postup při výpočtu retailových expozic se liší ve dvou aspektech.
Kromě rozdílného postupu při výpočtu korelace se na rozdíl od předchozích
expozic kapitálový požadavek neupravuje o dobu splatnosti pohledávek.
32

49. 2.2. Internal ratings-based přístup
Rovnice pro výpočet RW je tedy pro retail zjednodušena na následující
tvar.
RW =
[︃
LGD · Φ
(︃
Φ−1(PD) +
√
𝜌 · Φ−1(0,999)
√
1 − 𝜌
)︃
− LGD · PD
]︃
· 1,06 · 12,5
(2.12)
𝜌
(Retail)
𝑖 = 0,03 ·
1 − e35·PD
1 − e35
+ 0,16 ·
(︃
1 −
1 − e35·PD
1 − e35
)︃
(2.13)
Ze vzorce pro výpočet korelace je evidentní, že její výsledná hodnota se
může pohybovat v intervalu <0,03;0,16>. To jsou nižší hodnoty než u ostat-
ních expozic. Tento postoj může být odůvodněn nižší citlivostí domácností
a ostatních retailových subjektů na vnější ekonomické prostředí v porov-
nání s podnikovými subjekty. Kromě tohoto postupu Basel ještě explicitně
vymezuje velikost korelace pro úvěry zajištěné rezidenční nemovitostí 15
% a kvalifikované revolvingové úvěry 4 %. Relativně vysoká hodnota ko-
relace u pohledávek zajištěných nemovitostí představuje vysokou závislost
cen nemovitostí na ekonomický cyklus, která naopak není tak znatelná u
revolvingových úvěrů.
Porovnání požadavků podle expozic
Tabulka 2.3: Příklady rizikových vah podle IRB
0,01% 0,02% 0,11% 0,25% 0,50% 1,41% 4,80% 7,80% 13,20% 22,40%
S,I,C 3,33% 5,84% 21,17% 36,74% 55,29% 89,40% 137,64% 167,76% 207,82% 242,18%
SME 2,61% 4,56% 16,64% 28,97% 43,62% 69,63% 103,17% 126,12% 160,02% 193,09%
SME* 1,99% 3,48% 12,68% 22,07% 33,23% 53,05% 78,61% 96,09% 121,92% 147,12%
Retail 1,94% 3,42% 12,68% 22,42% 34,30% 55,41% 70,13% 74,93% 88,90% 111,15%
Nemovitost 1,80% 3,17% 12,19% 22,58% 37,18% 74,83% 153,81% 194,94% 240,00% 273,48%
Revolving 0,40% 0,73% 3,11% 6,10% 10,64% 23,68% 56,49% 76,88% 103,33% 130,52%
Zdroj: vlastní zpracování
Tabulka 2.3 poskytuje pouze vybrané hodnoty sloužící pro přehled a
orientační srovnání rizikovosti jednotlivých expozic. I přes mírně zvolené
parametry17
, kdy u první skupiny expozic byla zvolena jednoroční maturita
a 45% LGD, vycházejí rizikové váhy u podnikových a obdobných expozic ne-
zanedbatelně vyšší než všechny ostatní skupiny. Je vhodné poukázat i na již
zmíněný SME koeficient, který při splnění daných podmínek může výrazně
snížit RW hodnoty těchto expozic (v tabulce označené hvězdičkou). Hlavní
17
U SME expozic je počítáno s obratem o velikosti 5 mil. EUR.
33

50. 2. Metody měření kreditních rizik
rozdíl v rizikovosti jednotlivých retailových expozic je způsoben odlišným
koeficientem korelace. Tento rozdíl je jasně patrný s růstem PD.18
Tabulka zároveň poskytuje srovnání IRB přístupu spolu se standardi-
zovaným přístupem (tabulka 2.1). Bylo zmíněno, že IRB nabízí možnost
snížit celkový kapitálový požadavek k úvěrovému riziku. To je dobře patrné
například na retailových expozicích, které jsou při STA přístupu hodno-
ceny 75% váhou, což jinými slovy znamená 6% kapitálový požadavek k
dané účetní expozici. Z této zjednodušené tabulky je evidentní, že veškeré
retailové expozice mající nižší parametr PD než přibližně 7,8 % budou mít
nižší rizikovou váhu a tedy i velikost požadovaného kapitálu. Opačný případ
ale nastává v situacích, kdy je rizikovost subjektu velmi vysoká. Zatímco
maximální RW při STA je ve většině kategorií 150 % (tedy požadavek 12
%) IRB ohodnocuje rizikové expozice výrazně vyššími hodnotami.
Hodnocení
Výhodou IRB přístupu je jeho výrazně větší citlivost a komplexnost,
která je podmíněna propracovanými interními modely, které banky použí-
vají ke stanovení jednotlivých parametrů a jenž vstupují do modelu. Přesné
odhady parametrů by spolu s IRB přístupem měly bance zajistit přesnější
ohodnocení rizikovosti jednotlivých expozic a tím i nižší kapitálový poža-
davek oproti jednoduššímu a méně pružnému standardizovanému postupu.
Ačkoli se práce hlouběji nezabývá požadavky, které musí banka pro zís-
kání povolení k užívání interních modelů splnit, skutečnost, že v ČR ze
45 subjektů používá tento přístup pouze 9 z nich, potvrzuje jejich finanční
náročnost a tím i nevhodnost pro malé banky.
Z provedených analýz závislostí mezi jednotlivými parametry vstupu-
jícími do modelu je zřejmé, že každý z parametrů má v modelu svou roli
a dohromady tvoří velmi komplexní, a oproti STA přístupu velice pružný
způsob kvantifikace úvěrového rizika. Kvalita modelu je však determinována
kvalitou odhadnutých parametrů a zatímco alfou a omegou standardizova-
ného přístupu je externí rating, u IRB přístupu jsou to odhady parametry
vstupujících do modelu. Způsob jejich stanovení a následná verifikace ze
strany domácí regulatorní autority je zárukou přesných a nepodhodnoce-
ných odhadů úvěrového rizika.
18
Detailnější pohled na rizikové váhy, respektive kapitálové požadavky získané pomocí
IRB přístupu, jsou dostupné v příloze A.
34

51. II
Analytická část
35

53. Kapitola 3
Úvěrové riziko v portfoliu
tuzemských bank
3.1 Portfolio banky
Úvěrové riziko, jak již bylo zmíněno v úvodu, je nejvýznamnější z ri-
zik, které ohrožují bezproblémovou funkčnost banky. Toto riziko se týká
naprosté většiny aktivních operací banky, ať už to jsou aktiva, která jsou
součástí tzv. bankovní knihy, neboli bankovního, případně investičního port-
folia (tyto položky souvisí primárně s klasickými bankovními operacemi
jakými jsou úvěry, depozita,19
dluhopisy a jiné cenné papíry neurčené k ob-
chodování, záruky nebo deriváty), či obchodního portfolia (aktiva určená k
obchodování). Obchodní portfolio je přeceňováno na denní bázi (marked-to-
market), investiční portfolio je oceňováno převážně v historických cenách.
Statistiky ČNB nabízí dva odlišné pohledy na objem úvěrů a pohledávek
v aktivech bank. Dle „základních ukazatelů o finančním trhu“ činí tato po-
ložka přibližně 3 310 mld. Kč. Jelikož je tato statistika aktualizovaná pouze
čtyřikrát do roka s 2,5 měsíčním zpožděním a neobsahuje potřebné infor-
mace pro hlubší analýzu úvěrů, vychází se v této subkapitole z „měnové
a finanční statistiky“, konkrétně statistiky bankovní. Úvěry a pohledávky
podle této statistiky dosahují přibližně 2 500 mld. Kč. Poměrně výrazný roz-
díl je zapříčiněn odlišnou metodikou, která některé položky, jako například
vklady u centrálních bank, do kategorie úvěry a pohledávky nezahrnuje. V
ostatních částech v této kapitole, týkajících se hlavně rizikových expozic,
jsou data přebírána z první zmíněné databáze.
Z celkových aktiv bankovního sektoru, která dosahovala k 31.12.2014
19
Jedná se o vklady banky u jiných institucí, například centrální banky.
37

54. 3. Úvěrové riziko v portfoliu tuzemských bank
výše 5 390 mld. Kč, připadá na poskytnuté úvěry necelá polovina této sumy
(při použití druhé metodiky je to 63 %). Druhou významnou položkou jsou
dluhové cenné papíry, které tvoří přibližně 1/4 bilanční sumy tuzemských
bank. Nezanedbatelnou část 20 % představují vklady u centrální banky a
jiných finančních institucí nebo také repo operace s ČNB. Zbylých několik
málo procent je rozděleno mezi deriváty, majetkové cenné papíry a ostatní
aktiva, do kterých jsou zařazeny například hmotný a nehmotný majetek.
Kromě tohoto základního rozdělení ukazuje obrázek 3.1 také strukturu dvou
nejvýznamnějších položek z hlediska typu protistran.
Obrázek 3.1: Struktura aktiv bank v ČR 2014
Úvěry a pohledávky
Vládní instituce Úvěrové instituce Nefinanční podniky Domácnosti Nerezidenti
13%
8%
49%
21%
2% 3% 4% Hotovost a vklady u CB
Vklady u úvěrových institucí
Úvěry a pohledávky
Dluhové cenné papíry
Majetkové cenné papíry
Deriváty
Ostatní
73%
25%
2%
Dluhové cenné papíry
2% 6%
33%
47%
12%
Úvěry a pohledávky
Zdroj: ČNB, vlastní zpracování
Dluhové cenné papíry, které banky drží ve svých portfoliích, mají z to-
hoto pohledu oproti úvěrům relativně jednodušší strukturu, kdy protistranu
tvoří prakticky jen dva druhy subjektů. Naprostou majoritu tvoří vládní sek-
tor. Podstatnou část ze zbylých 27 % vyplňují dluhopisy úvěrových institucí.
Rozdělení protistran v druhé sledované kategorii je výrazně členitější. Nej-
vyšší podíl poskytnutých úvěrů připadá na domácnosti s 47 procenty. Tře-
tinu tvoří úvěry nefinančním podnikům a významnou část dvanácti procent
dosahují úvěry nerezidentům. Až za těmito protistranami se nachází pohle-
dávky za vládním a finančním sektorem. Zatímco tyto sektory představují
většinu u dluhopisových cenných papírů, u úvěrů a pohledávek nedosahují
významnějších čísel.
38

55. 3.2. Rizikové expozice
3.1.1 Kvalita úvěrového portfolia
Než se práce zaměří na významnost rizikových expozic a jejich výpočet,
je vhodné zmínit statistiku zaměřující se na kvalitu jednotlivých pohle-
dávek. Regulace rozlišuje 5 základních statusů, které mohou být jednotli-
vým pohledávkám přiřazovány. První dva, standardní a sledované, bývají
také označovány jako pohledávky „bez selhání“, kdežto pohledávky nestan-
dardní, pochybné a ztrátové jsou označovány přívlastkem „v selhání“. Ta-
bulka 3.1 demonstruje rozdělení pohledávek podle jednotlivých protistran
na ty, které jsou bez selhání, či v selhání.
Tabulka 3.1: Kvalita bankovních pohledávek 2014
Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové
Celkem 2 383 380 92 620 47 483 17 082 94 573
Bez selhání V selhání
Vládní instituce 59 039 88
Úvěrové instituce 148 143 873
Nefinanční podniky 816 982 57 873
Domácnosti 1 170 033 58 116
Nerezidenti 281 803 42 189
Zdroj: ČNB, vlastní zpracování (data v mil. Kč)
Jako takřka bezrizikový se jeví vládní a finanční sektor, kde poměr úvěrů
v selhání nedosahuje ani jednoho procenta. Oproti tomu za výrazně riziko-
vější mohou být považovány domácnosti a nefinanční podniky, kde nestan-
dardní, pochybné a ztrátové pohledávky představují pět, respektive sedm
procent z celkového objemu. Suverénně nejproblémovější jsou pohledávky
za nerezidenty s 15 % hodnoty v selhání.
3.2 Rizikové expozice
Významnost kreditního rizika naznačuje obrázek 3.2. Ten zobrazuje po-
měr mezi jednotlivými typy rizik v závislosti na kapitálovém požadavku,
který jsou banky k danému riziku z regulatorních důvodů povinny tvořit.
100% symbolizuje celkovou požadovanou kapitálovou vybavenost bankov-
ního sektoru v České republice. Riziko, že protistrana nedostojí svým ak-
tuálně splatným závazkům, výrazně převyšuje ostatní hrozby, jakými jsou
operační a tržní riziko. Druhá část obrázku ukazuje, jakou metodou banky
svou úvěrovou angažovanost vypočítávají.
39

56. 3. Úvěrové riziko v portfoliu tuzemských bank
Obrázek 3.2: Struktura rizikových expozic v ČR 2014
Celkem Uvěrové riziko
Tržní riziko
riziko Ostatní rizikaSTA přístup IRB přístup
2 179 735 Kč 0 Kč 72 340 Kč 227 274 Kč 17 657 Kč 583 920 Kč 1 278 545 Kč
úvěrové
0
Celkem CB, vlády Instituce Podniky Retail Akcie
STA 583 920 Kč 1 339 Kč 25 519 Kč 231 112 Kč 103 638 Kč 87 238 Kč
Celkem CB, vlády Instituce Podniky Retail Akcie
IRB 1 278 545 Kč 22 681 Kč 156 737 Kč 684 297 Kč 354 055 Kč 12 171 Kč
CB, vlády Instituce Podniky Retail Akcie
1 862 464 Kč 24 020 Kč 182 256 Kč 915 409 Kč 457 693 Kč 99 409 Kč
3%
10%
1% 27%
59%
86%
Uvěrové riziko Tržní riziko Operační riziko Ostatní rizika STA přístup IRB přístup
Zdroj: ČNB, vlastní zpracování
3.2.1 Úvěrová expozice
Struktura úvěrové expozice tuzemských bank je prezentována na ob-
rázku 3.3. Data dostupná z databáze ARAD České národní banky rozdělují
rizikově vážené expozice relativně detailně podle několika hledisek. Jak je
zřetelné z obrázku, celková expozice je rozlišena na dvě části v závislosti
na použité metodě výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku.
ČNB v návaznosti na toto rozlišení dále dělí expozice dle typu protistrany,
případně také typu operace. Zatímco IRB přístup rozlišuje expozice mimo
akcie primárně na základě typu protistrany, u STA je kromě protistran roz-
lišováno i několik speciálních kategorií, jakými jsou například expozice kryté
nemovitostmi, vysoce rizikové expozice, případně expozice v selhání.20
Za zajímavost českého bankovnictví může být považován fakt, že ačkoli
povolení k používání IRB přístupů mělo k 31.12.2014 v České republice
pouze 6 bank a 3 stavební spořitelny21
z celkového počtu 45 subjektů, po-
měr použití tohoto přístupu při výpočtu kapitálového požadavku vysoce
převyšuje podíl 20 % těchto institucí na celkovém trhu a blíží se 60 %.
Mezi těchto 9 subjektů patří 5 největších bank (Česká spořitelna, Komerční
banka, ČSOB, UniCredit Bank a Raiffeisenbank) a kromě těchto institucí
také členové finančních skupin ČSOB (Hypoteční banka, Českomoravská sta-
vební spořitelna), Komerční banky (Modrá pyramida) a České spořitelny
(Stavební spořitelna ČS). Vzhledem k oligopolní povaze českého bankov-
nictví, kde první čtyři zmíněné banky vlastní 75 % aktiv, je významnost
použití IRB přístupu snáze pochopitelná.
Ačkoli nominální hodnoty aktiv, u kterých vystupuje jako protistrana
20
Expozice s velmi nízkou nominální hodnotou, jako například sekuritizace, nejsou v této
práci brány v potaz.
21
Tato informace byla poskytnuta panem Tomášem Zimmermannem z ČNB prostřednic-
tvím emailové korespondence ze 17.února 2015.
40

57. 3.2. Rizikové expozice
Obrázek 3.3: Struktura úvěrové expozice v ČR 2014
4%
40%
18%
15%
8%
9%
6%
STA
CB, vlády Instituce Podniky Retail Akcie Nemovitosti Ostatní V selhání
1% 10%
49%
25%
5%
10%
4%
40%
18%
15%
8%
9%
6%
STA
2%
12%
53%
28%
1%4%
IRB
Zdroj: ČNB, vlastní zpracování
centrální banka nebo vládní sektor dosahují vysokých hodnot (u CB je to
13 % aktiv, u vládního sektoru 73 % dluhopisů, viz obrázek 3.1), jejich ri-
zikově vážená expozice činí dohromady pouhé jedno procento, které je na
obrázku sotva patrné. Tento fakt je dán bezrizikovostí, či velmi nízkým ri-
zikem těchto subjektů, což vyplývá i z množství pohledávek v selhání vůči
vládnímu sektoru. Mírnější, v porovnání s níže zmíněnými expozicemi, je
regulace i k úvěrovým institucím, jejichž expozice zatěžují celkovou sumu
deseti procenty. Majoritu úvěrové rizikové expozice tvoří pohledávky za re-
tailovou (domácnosti a malé podniky) a korporátní klientelou.22
3.2.2 Kapitálové požadavky
Není tedy žádným překvapením, že je to právě úvěrové riziko, které je
z titulu své významnosti dominantním faktorem určujícím podstatnou část
regulatorního kapitálu, který musí banky v rámci prvního pilíře tvořit. Pro
bližší představu poskytuje tabulka 3.2 přehled absolutních hodnot základ-
ních ukazatelů kapitálových požadavků vybraných bank působících v České
republice.23
22
Mezi tyto dvě protistrany mohou být rozděleny položky, jakými jsou vysoce rizikové ex-
pozice a expozice v selhání a další, vykazované ve statistikách ČNB pro standardizovaný
přístup, a jenž jsou pro potřeby této práce zahrnuty do kategorie „ostatní“.
23
Vzhledem k nedostupnosti dat pouze pro ČR, vychází čísla použitá v této části práce
pro UniCredit Bank z individuální účetní závěrky společné pro Českou a Slovenskou
republiku.
41

58. 3. Úvěrové riziko v portfoliu tuzemských bank
Tabulka 3.2: Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku v ČR 2014
Celkem Úvěrové riziko IRB přístup STA přístup
Česká spořitelna 33,555 29,578 - -
ČSOB 26,225 20,535 17,386 3,149
Komerční banka 27,755 23,366 20,643 2,723
UniCredit Bank 25,238 22,836 19,658 3,178
GE Money Bank 10,661 9,436 0 9,436
Raiffeisen Bank 10,37 8,996 8,995 0,001
Zdroj: výroční zprávy, povinně zveřejňované informace, vlastní úprava (data v mld. Kč)
Nejvíce kapitálu, jak celkově, tak z titulu úvěrového rizika, vykazuje
ČS.24
Je také zjevné, že u největších tuzemských bank výrazně převyšuje
IRB metoda, která je používána pro výpočet podstatné části rizikových ex-
pozic. Jak již bylo zmíněno výše, GE Money Bank nepatří mezi banky, které
mohou použít při výpočtu kapitálového požadavku IRB přístup, a MCR k
úvěrovému riziku je počítán výhradně pomocí standardizované metody.
Obrázek 3.4: Skutečná a minimální kapitálová přiměřenost v ČR 2014
17,73% 16,41% 17,05%
15,15%
27,50%
16,10%
13,5% 13,5% 13,0% 11,5% 10,5% 10,5%
Česká spořitelna Československá
obchodní banka
Komerční banka UniCredit Bank GE Money Bank Raiffeisen Bank
Skutečná kapitálová přiměřenost Minimální kapitálová přiměřenost
Zdroj: ČNB, výroční zprávy, vlastní zpracování
Tuto kapitolu a celkovou kapitálovou vybavenost tuzemských bank shr-
nuje graf 3.4. Bylo již naznačeno v první kapitole, že kapitálové požadavky,
ať už základních 8 % minimální kapitálové přiměřenosti tvořené k výše
zmíněným rizikům, nebo plnění nově zavedených kapitálových rezerv, ne-
činí tuzemskému bankovnímu sektoru žádné viditelné problémy. Skutečná
vybavenost bank kapitálem výrazně přesahuje regulatorní minimum a bez
problémů pokrývá veškeré rizikové expozice.
24
Výroční zpráva za rok 2014 ani povinně zveřejňované informace ke stejnému období
informaci o struktuře kapitálového požadavku nepodávají, respektive klasifikují veškeré
expozice jako standardizované, což je s největší pravděpodobností chyba. Detailnější
informace o úvěrovém riziku České spořitelny jsou k dispozici ve 4. kapitole.
42

59. Kapitola 4
Analýza České spořitelny
4.1 Úvěrové expozice České spořitelny
Česká spořitelna patří mezi největší finanční instituce v České republice
a spolu s dalšími třemi bankami musí z titulu své systémové významnosti
tvořit dodatečný kapitálový požadavek. (viz obrázek 1.2) Zároveň patří mezi
9 subjektů, které mohou využívat ke stanovení velikosti kapitálového poža-
davku metodu založenou na interním ratingu. Z těchto důvodů je vhodné se
po analýze celého sektoru úžeji zaměřit na konkrétní subjekt a na reálných
datech aplikovat poznatky z teoretické části této práce.
Bilanční suma České spořitelny dosahovala k 31.12.201325
hodnoty 855
879 mil. Kč. Již bylo zmiňováno, že úvěrové riziko se týká drtivé většiny ak-
tivních obchodů banky, v případě České spořitelny se úvěrové riziko dotýká
780 132 mil. Kč bilančních a 101 335 mil. Kč podrozvahových položek. Ve
své podstatě se úvěrové riziko netýká pouze pokladní hotovosti, hmotných
a nehmotných aktiv, případně účastí s podstatným a rozhodujícím vlivem.
4.2 Přístup k úvěrovému riziku v ČS
Úvěrová politika České spořitelny vymezuje souhrnná pravidla pro ří-
zení úvěrového rizika banky a popisuje základní principy týkající se identi-
fikace, měření, monitorování, kontroly a řízení tohoto rizika. Spolu s defino-
váním základních pravidel poskytování úvěrů, včetně omezení pro poskyto-
25
Jelikož byla výroční zpráva pro rok 2014 uveřjněna až k 31.4.2015, tedy v době, kdy
již byla tato práce takřka dokončena a dále z důvodu významné změny ve struktuře a
množství informací uveřejněných v této zprávě oproti předchozímu roku, vychází tato
kapitola výhradně z dat dostupných z výroční zprávy za rok 2013 (viz příloha B).
43

60. 4. Analýza České spořitelny
Obrázek 4.1: Struktura úvěrové expozice ČS 2013
Státní sektor
Finanční sektor
Podniky
Obyvatelstvo
Energetika
Nemovitosti
Obchod
Přeprava
Stavebnictví
Zemědělství
Zpracovatelství
Ostatní
25%
19%
27%
1%
8%
5%
1%
2% 1%
6%
6%
30%
Zdroj: ČNB, vlastní zpracování
vání úvěrů a popisu jednotlivých nástrojů řízení úvěrového rizika (ratingový
systém, zajištění, stanovení limitů, nastavení schvalovacích pravomocí, mo-
nitoring, tvorbu opravných položek, reporting, kontroling a řízení portfolia)
by tato politika měla zamezit vzniku negativních vlivů plynoucích z exis-
tence úvěrového rizika na bezproblémové fungování banky. (Česká spoři-
telna, 2014)
Retailové pohledávky zahrnují pohledávky za fyzickými osobami, oso-
bami samostatně výdělečně činnými, za fyzickými osobami podnikateli, za
malými firmami s ročním obratem do 30 mil. Kč a malými obcemi, tzv.
MSE. Metody řízení úvěrového rizika retailových pohledávek jsou založeny
na statistických modelech kalibrovaných pomocí historických dat. Pohle-
dávky za korporátními protistranami jsou tvořeny pohledávkami za ma-
lými a středními firmami s ročním obratem 30 až 1 000 mil. Kč, tzv. SME,
a dále pohledávky za velkými firmami (s ročním obratem nad 1 000 mil. Kč)
a veřejným sektorem. Metody řízení úvěrového rizika korporátních pohle-
dávek jsou založeny na statistických modelech (zejména v případě portfolia
pohledávek za středními podniky), velký důraz je však kladen také na pra-
videlné individuální analýzy jednotlivých klientů. (Česká spořitelna, 2014)
Jednotlivé ratingové nástroje prezentuje tabulka 4.1.
Česká spořitelna používá pro potřeby ohodnocení rizikovosti klienta
vlastní ratingovou stupnici. Interní ratingové třídy ČS, znázorněné v ta-
bulce 4.2, rozdělují klienty do 13 tříd bez selhání a jedné třídy se selháním
„R“ (tato kategorie je dále rozdělena na 5 podkategorií). V případě fyzic-
kých osob se pro klienty bez selhání používá pouze 8 stupňů. Tyto ratingové
stupně určují rizikovost klienta a zároveň tedy i pravděpodobnost defaultu
v horizontu jednoho roku. Tento parametr pak vstupuje do IRB modelu sta-
noveném podle Basel pro výpočet RWA. Jelikož retailové expozice umožňují
použití pouze pokročilého IRB přístupu, počítá si v tomto případě banka
parametry LGD a CCF sama. V ostatních případech použivá Česká spoři-
44