3. Content
Preface 12
Introduction 22
General Background 27
Part I: Global Scheme 47
1. Introduction 47
2. From Basel I to Basel III 53
2.1. Pillar 1: Minimum Capital Requirements 55
2.2. Pillar 2: Supervisory Review Process 75
2.3. Pillar 3: Market Discipline 77
3. Benefits and Threats 85
3.1. Benefits 87
3.1.1. Leverage Ratio 87
3.1.2. Capital Quality 89
3.1.3. Liquidity Standards 89
3.1.4. Countercyclical Buffer 91
3.1.5. OTC Capital Charge 93
3.2. Threats 95
3.2.1. Cornerstones of Capital and Liquidity Standards 95
3.2.2. Moral Hazard 99
3.2.3. Exogenous Treatment of Systemic Risk 103
3.2.4. Broad Definition of Objectives 107
3.2.5. Imperfect Global Coordination 111
4. Overall Impact on the Banking Industry 117
4.1. Compliance Costs 119
4.2. Level Playing Field 123
4.3. Powers and Responsibilities 125
4.4. Structure of the Banking Industry 129
5. Conclusion 133
Content
Předmluva 11
Úvod 21
Obecná východiska 26
Část I: Globální systém 46
1. Úvod 46
2. Od Basel I k Basel III 52
2.1 První pilíř: Minimální kapitálové požadavky 54
2.2 Druhý pilíř: Proces ověřování orgány dohledu 74
2.3 Třetí pilíř: Tržní disciplína 76
3. Výhody a hrozby 84
3.1 Výhody 86
3.1.1 Pákový ukazatel 86
3.1.2 Kvalita kapitálu 88
3.1.3 Standardy likvidity 88
3.1.4 Proticyklická rezerva 90
3.1.5 Kapitálový poplatek za OTC 92
3.2 Hrozby 94
3.2.1 Základní kameny kapitálových standardů a standardů likvidity 94
3.2.2 Morální hazard 98
3.2.3 Exogenní zacházení se systémovým rizikem 102
3.2.4 Příliš obecné vymezení cílů 106
3.2.5 Nedokonalá globální koordinace 110
4. Celkový dopad na bankovní sektor 116
4.1 Náklady na dodržování regulace (compliance) 118
4.2 Rovná výchozí pozice (level playing field) 122
4.3 Pravomoci a odpovědnost 124
4.4 Struktura bankovního odvětví 128
5. Závěr 132
4. 76 Part II: European Union 139
1. Introduction 139
2. Capital Requirements Directive 147
2.1. Content 151
2.1.1. Discretionary Buffers and Enforcement 153
2.1.2. Remuneration 159
2.1.3. Corporate Governance 163
2.2. Benefits and Threats 163
2.2.1. Benefits 165
2.2.2. Threats 169
2.3. Overall Impact on the Banking Industry 171
3. Bank Recovery and Resolution Directive 181
3.1. Content 185
3.1.1. Preparation 187
3.1.2. Early Intervention 191
3.1.3. Resolution 193
3.2. Benefits and Threats 207
3.2.1. Benefits 207
3.2.2. Threats 211
3.3. Overall Impact on the Banking Industry 219
4. Banking Union 231
4.1. Content 235
4.1.1. Single Resolution Mechanism 235
4.1.2. Single Supervisory Mechanism 239
4.1.3. Deposit Guarantee Scheme 245
4.2. Benefits and Threats 249
4.2.1. Benefits 249
4.2.2. Threats 253
4.3. Overall Impact on the Banking Industry 259
5. Taxation of the Banking Sector 267
5.1. Content 271
5.1.1. Financial Sector Taxes in the EU 271
5.1.2. Enhanced Cooperation on European Financial Transaction Tax 271
Část II: Evropská unie 138
1. Úvod 138
2. Směrnice o kapitálových požadavcích 146
2.1 Obsah 150
2.1.1 Diskreční kapitálové rezervy a vymáhání 152
2.1.2 Finanční odměňování 158
2.1.3 Firemní řízení 162
2.2 Výhody a hrozby 162
2.2.1 Výhody 164
2.2.2 Hrozby 168
2.3 Celkový dopad na bankovní sektor 170
3. Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bankovních institucí 180
3.1 Obsah 184
3.1.1 Příprava 186
3.1.2 Včasný zásah 190
3.1.3 Řešení 192
3.2 Výhody a hrozby 206
3.2.1 Výhody 206
3.2.2 Hrozby 210
3.3 Celkový dopad na bankovní sektor 218
4. Bankovní unie 230
4.1 Obsah 234
4.1.1 Jednotný mechanismus pro řešení problémů 234
4.1.2 Jednotný mechanismus dohledu 238
4.1.3 Systém pojištění vkladů 244
4.2 Výhody a hrozby 248
4.2.1 Výhody 248
4.2.2 Hrozby 252
4.3 Celkový dopad na bankovní sektor 258
5. Zdanění bankovního sektoru 266
5.1 Obsah 270
5.1.1 Finanční daně EU 270
5.1.2 Posílená spolupráce v oblasti evropské daně z finančních transakcí 270
5. 98 5.2. Benefits and Threats 277
5.2.1. Benefits 277
5.2.2. Threats 281
5.3. Overall Impact on the Banking Industry 285
6. Conclusion 289
Part III: The Czech Republic 299
1. Introduction 299
2. Analysis of the Czech Banking Sector 305
2.1. Size, Ownership Structure and Competition 307
2.2. Balance Sheet Composition 315
2.3. Liquidity and Profitability 327
3. Risk Implications 343
4. Impact of European Regulation on the Czech Banking Sector 351
4.1. Capital Requirements Directive 353
4.2. Banking Recovery and Resolution Directive 355
4.3. Banking Union 359
4.4. Taxation 363
5. Conclusion 367
Concluding Remarks and Outstanding Challenges 373
References 387
Appendix 403
5.2 Výhody a hrozby 276
5.2.1 Výhody 276
5.2.2 Hrozby 280
5.3 Celkový dopad na bankovní sektor 284
6. Závěr 288
Část III: Česká republika 298
1. Úvod 298
2. Analýza českého bankovního sektoru 304
2.1 Velikost, vlastnická struktura a konkurence 306
2.2 Složení rozvahy 314
2.3 Likvidita a ziskovost 326
3. Dopady rizika 342
4. Vliv evropských nařízení na český bankovní sektor 350
4.1 Směrnice o kapitálových požadavcích 352
4.2 Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank 354
4.3 Bankovní unie 358
4.4 Zdanění 362
5. Závěr 366
Závěrečné poznámky a nevyřešené výzvy 372
Reference 386
Apendix 402
7. 1312 Karel Kabelík undertook a gargantuan task: to map key aspects of new banking
regulations, to show their strengths as well as their weaknesses, and last but
not least, to consider the impact on the entire sector. It is not even necessary to
read his work to understand that it is neither possible to reach an unanimous
consensus concerning this subject nor that it was the author’s intention. The
banking sector is highly complex and the recent wave of regulations has
brought about a multitude of highly controversial issues that will be, no doubt,
discussed among bankers, regulators, and within the academia.
Personally, I very much welcome this study in spite of the fact that I do find
some of the conclusions rather questionable. I must admit that I have lacked
a similar compact digest till now. It might easily contribute to a number of
more detailed analyses and discussions focused on specific areas. The author
also recognizes the basis and context for regulation of financial markets; he
invokes relatively recent paper by Andrew Haldane, who set into contrast
the complexity of financial markets and regulation, which is also becoming
increasingly more complex, while it typically holds that rather the simpler rules
have a chance to be enforced effectively.
Another important conceptual question is, whether to continue to insist on the
approach over risk-weighted assets (RWA). Karel Kabelík points out the static
nature of this approach to regulation. He argues that the crisis did demonstrate
insufficient sensitivity of risk weights to the economic development, or risk
development of an asset, respectively. It should be remembered that the
rules from Basle III do not exist on their own, but they are interconnected with
other types of regulation. I have in mind specifically the accounting standards
IFRS 9, which bring dynamic perspective into the matter of evaluation of the
development of individual assets as they require continuous consideration of
expected losses. They respond in this way to the relevant complaint regarding
the static risk weights based on past observations.
Karel Kabelík focuses in conclusion of each section of his paper on mapping
the likely impacts of the new regulations on the banking sector. He foresees for
instance that the increase of capital requirements will lead to shrinking of the
banking sector, a decline in profitability and, eventually, will create a pressure
on riskier transactions to compensate the pressure on profit. As it was already
Karel Kabelík se pustil do obřího úkolu: zmapovat klíčové aspekty nových
regulací v bankovnictví, poukázat na jejich pozitiva, ale také na slabiny, a v ne-
poslední řadě se podívat na možné dopady na celý sektor. Jeho text snad ani
není potřeba číst, aby bylo každému zřejmé, že zpracování této problematiky
nemůže vyznít konsenzuálně a ani nepředpokládám, že to bylo cílem autora.
Bankovní sektor je velmi komplexní, vlna regulací z poslední doby nastolila řadu
kontroverzních témat, které se budou bezpochyby diskutovat delší dobu jak
mezi bankéři, regulátory, tak v akademické obci.
Osobně tuto publikaci velmi vítám a ponechávám zcela stranou fakt, že některé
závěry považuji za diskutabilní. Srovnatelné shrnutí, které může velmi dobře
posloužit pro sérii detailnějších analýz a diskuzí k jednotlivým oblastem, jsem
zatím postrádal. Autor nezapomíná ani na samotná východiska pro regulaci
finančních trhů: připomíná poměrně nedávnou studii Andrewa Haldana, který
postavil do kontrastu komplexitu finančních trhů a regulace, která se také stává
čím dál složitější, přitom ale spíše jednoduchá pravidla mají šanci na dobrou
vymahatelnost.
Další důležitou koncepční otázkou je, zda nadále trvat na přístupu přes rizikově
vážená aktiva (RWA). Karel Kabelík poukazuje na statičnost tohoto způsobu
regulace a argumentuje tím, že i krize ukázala nedostatečnou citlivost rizikových
vah na ekonomický vývoj, resp. vývoj rizika daného aktiva. Neměli bychom však
zapomínat, že pravidla z Basel III neexistují sama o sobě, ale jsou provázána na
další typy regulace. V tomto případě mám konkrétně na mysli účetní standardy
IFRS 9, které do hodnocení vývoje rizika jednotlivých aktiv přinášejí dynamický
pohled, neboť požadují průběžné zohlednění očekávaných ztrát. Reagují tak na
oprávněnou výhradu ke statičnosti rizikových vah v minulosti.
Karel Kabelík se v závěru jednotlivých částí své práce vždy zaměřuje na
zmapování pravděpodobných dopadů nových regulací na bankovní sektor.
Předvídá například, že nárůst požadavků na kapitál povede ke zmenšení
bankovního sektoru, snížení ziskovosti a následně bude vytvářet tlak na
rizikovější operace, aby se kompenzoval tlak na zisk. Jak již bylo řečeno, finanční
svět je velmi komplexní a předpovídat budoucnost je tedy spíše věštění, těžko
se dá něco jednoznačně dokázat či naopak vyvrátit. V každém případě se zatím
nezdá, že by se bankovní sektor smršťoval. Je zcela jistě pravda, že objem aktiv
8. 1514 said, the financial world is highly complex and attempting to predict its future
is therefore more of a fortune telling; it is difficult to conclusively prove or falsify
any forecast. In any case, it does not seem at this moment that the banking
sector is shrinking. On the other hand, it is certainly true that bank assets grow
at significantly slower pace as compared to the preceding decade. Nonetheless,
it continues to grow and the fact that the dynamics of balance sheets is now
lower is a natural reflection of the development before the crisis.
There is one even more fundamental question for banks and specifically for
their owners: what will be the expected profitability of the banking sector in the
following years. There is no doubt that higher requirements posed on capital
and other regulations will create the pressure on profitability. Unlike the author
I am not persuaded that banks will respond by moving to riskier activities. There
will be a barrier of stricter regulation, but first of all I can easily imagine that
banks will be able to find new room for improving efficiency. We should not
also forget growing importance of new technologies in the banking sector that
can contribute to higher efficiency. In the end, they may influence the business
model of banks even more substantially than new regulations.
I would like to remark that sometimes we rely too much on smarter and more
complex regulation. However, we should not forget that rules cannot be an
“autopilot”. I believe that supervisory authorities in a number of countries
could have been more efficient before the crisis even under then existing
legislation. Better regulation is not any panacea, human factor is an inherent
part of decision making. Moreover, the new regulation makes higher demands
on competences of supervisory personnel. We are usually focused on potential
impacts on the financial sector, but we should also ask how the authorities
would cope with the new competences, responsibilities as well as with the
sizeable more work.
roste daleko pomaleji než v předcházející dekádě. Nicméně nadále roste a fakt,
že dynamika aktiv v bilancích bank je nyní pomalejší, je přirozenou reflexí na
vývoj před krizí.
Ještě zásadnější otázka pro banky a zejména jejich vlastníky bude ovšem
očekávaná ziskovost bankovního sektoru v příštích letech. Není pochyb o tom,
že vyšší nároky na kapitál a další regulatorní požadavky budou vytvářet tlak
na ziskovost. Na rozdíl od autora nevidím ale tak jednoznačně, že to banky
budou řešit posunem k rizikovějším aktivitám. Bude jim v tom bránit i přísnější
regulace, především si ale umím představit, že banky dokáží najít prostor ve
větší efektivnosti. Neměli bychom také zapomínat na nástup nových technologií
v bankovním sektoru, které mohou nejen přispět k vyšší efektivnosti, ale na
model fungování mohou mít v konečném důsledku ještě větší vliv než nové
regulace.
Ještě bych rád podotknul, že někdy až příliš spoléháme na lepší a složitější
regulaci, zároveň bychom ovšem neměli zapomínat, že pravidla nemohou být
„autopilotem“. Jsem přesvědčen o tom, že dohledové orgány v řadě zemí mohly
být před krizí efektivnější i při tehdy existující regulatorice. Lepší legislativa není
samospasitelná, úloha lidského faktoru je nepominutelná. Nové regulace přitom
nároky na kompetence lidí v dohledových orgánech jednoznačně zvyšují.
Obvykle se věnujeme různým dopadům na finanční sektor, občas bychom se
však také měli ptát, jak se autority vyrovnají s novými nároky na kompetence
a výrazně vyšší objem práce.
10. 1918 The study written by Mr. Kabelík is a stimulating book primarily for those
familiar with the regulatory issues. However, non-experts, mostly students,
economists and bankers will benefit from reading this book as well. The study
not only provides the reader with comprehensive assessment of up-to-date
regulatory arrangements and forthcoming changes but also leads him to
contemplate about their broader consequences. The reader realizes which
changes and regulatory recommendations and requirements come from Basel
or Brussels and which have been“homemade”.
The study clearly shows that under present situation of world financial
globalization a big problem arises from inconsistent regulatory conditions
across the globe. In particular, were there softer requirements posed on“big
world players”usually entitled to high level of general confidence by financial
investors and by rating agencies it would pose significant problem. This could
serve as a simplified description of the situation that has led to the escalation of
the financial crisis in the US which spilled over to Europe and other destinations.
At the same time, this issue strongly highlights the significant importance
of BSBG which is further strengthened by the fact that the world gravity
center has been shifting from the Euroatlantic area to different destinations.
The analysis of benefits and costs of the new regulatory framework may lead
different readers to different conclusions. Those who do not consider the long-
term loose monetary policy as a basic background for financial crises may find
the regulatory response a sufficient tool preventing new crises. The others will
be more skeptical and will call predominantly for higher quality of regulation
instead of higher quantity of regulatory measures. The contemporary regulatory
wave may thus be considered as an activity veiling the real importance of sound
and prudent long-term monetary policy. This partly applies to the new concept
of the banking union which may be also seen as a cover to the fact that the
monetary union was established in the area which has never been an optimal
currency area. Financial fragmentation which has recently emerged within
the Eurozone, and may be partly attributed to the problem outlined above, is
designed to be solved by regulatory measures. However, not only monetary
policy but also regulatory framework may be labeled by„one size does not fit
all“. And here comes the crucial moment determining whether and how the
new regulatory framework will work. The basic challenge is the relationship
Studie Karla Kabelíka je přínosem jak pro čtenáře, kteří nejsou v regulaci
žádnými experty, tak i pro zájemce v oblasti regulace dobře orientované. Text
nejen přehledně seznamuje čtenáře s aktuálním stavem regulačních změn, ale
donutí jej rovněž přemýšlet o nich v širších souvislostech. Čtenáři si ujasní, jaké
regulatorní změny přicházejí z Basileje, jaké z Bruselu a jaké si vytváříme sami
doma.
Studie opět jasně poukazuje na to, že při současné globalizaci finančního světa
je a bude zásadní problém, pokud některý z velkých světových finančních hráčů
bude mít měkčí regulatorní podmínky a přitom se bude těšit široce akceptované
důvěře. Tak by bylo možno zjednodušeně popsat podmínky, které vedly k pře-
nosu finanční krize z USA do Evropy i dalších teritorií. Tento moment silně
vyzdvihuje zásadní význam BSBG a je jen umocněn tím, že se světové těžiště
posouvá z euroatlantického prostoru do jiných destinací.
Úvahy o přínosech a problémech regulačních změn mohou vést jednotlivé
čtenáře k různým závěrům. Především ti ekonomové, kteří nepovažují za
základní podhoubí vzniku finančních krizí dlouhodobě nadměrně uvolněnou
měnovou politiku, považují regulatorní odpověď na krizi za nutnou a často
i postačující podmínku pro zamezení vzniku dalších finančních krizí. Ekonomové
opačného názorového spektra jsou k přínosu širší regulace skeptičtější, přičemž
volají po její vyšší kvalitě, nikoli množství. Regulační vlna vznikající v rámci EU
opět zastírá význam měnové politiky. Vznik bankovní unie je z určitého úhlu
pohledu především reakcí na to, že eurozóna není optimální měnovou zónou
a finanční fragmentaci, k níž jednotná měnová politika vedla, se snaží řešit
regulační cestou. Stejně jako platí, že„jedna košile nepadne všem“ v měnové
politice, lze podobně uvažovat i v oblasti regulace. A zde přichází na řadu
zásadní moment, který bude určující pro to, zda a jak bude regulace v budoucnu
fungovat. A tím jsou vazby mezi regulací a dohledem a vymahatelností
(enforcement). Kvalitní dohled musí zjišťovat, jak je regulace naplňována, v pří-
padě porušení pravidel musí být zajištěna náprava. A právě vymahatelnost
nápravy je klíčovým momentem pro to, aby regulace fungovala.
11. 2120 between regulation, supervision and enforcement. Supervision must ensure
that the regulation is fulfilled and the enforcement must work in case that
supervisor finds problems. In a nutshell, enforcement is a key issue for the
regulation framework to be functional.
Final part of the study is focused on the Czech Republic, namely on the impact
of new regulatory measures on the domestic banking sector. There may be
different views and opinions why the Czech banking sector has sustained well
the financial crisis. Nevertheless, the quality of supervision over the financial
market must have been one of major factors. The relationship between
regulation, supervision and enforcement in the Czech Republic has been
working well, which is not always the case in other countries. Therefore, the
imbalance between power and responsibility of the national and supranational
authorities must be kept balanced, otherwise there will be another“window of
opportunity”for moral hazard.
Závěrečná část studie je věnována České republice a dopadům nových
regulačních opatření na domácí bankovní sektor. Názory na to, proč český
bankovní sektor dobře obstál ve finanční krizi, se mohou lišit, nicméně kvalita
českého dohledu nad finančním trhem byla jistě jedním z důležitých faktorů.
Kruh mezi regulací, dohledem a vymahatelností je na domácí scéně kruhem
uzavřeným, v mezinárodním měřítku tomu ale tak není. Vzniká tak nerovnováha
mezi pravomocí a zodpovědností příslušných autorit a tato situace otevírá
prostor pro morální hazard.
13. 2524 Banking regulation has recently become a buzzword. The current economic
slowdown mainly originated in the banking sector in 2007 and, subsequently,
revealed various shortcomings of the regulation of the banking industry.
Therefore, political effort is currently being made to improve financial safety
nets of the system which should prevent its future collapse. The scope of the
nascent regulatory framework is broad and ranges from tightening of existing
conditions (e.g. Basel III) to a development of brand new schemes (e.g. recovery
and resolution principles). Moreover, since the character of the banking
industry is global whereas legislative powers ultimately belong to national
parliaments, banks face regulation coming from up to three different levels:
global recommendations of the Basel Committee on Banking Supervision or the
Financial Stability Board; national regulatory laws; and, in the case of European
Union member states, also regulation drawn up by the European Commission.
This study has three following objectives: first, it identifies main trends of the
ongoing regulatory endeavour and describes its elements; second, it analyses
pros and cons of the new regulatory landscape; and, third, it assesses a qualitative
impact of these laws on the banking industry. The last objective focuses
particularly on compliance costs, level playing field issues, redistribution of
powers and responsibilities, and on the structure and extent of banking services.
In the introductory General Background we first of all provide a brief review of
the main channels and links, through which the 2007 subprime mortgage crisis
developed into a global economic recession. The section demonstrates the
importance of the financial sector to the real economy and explains why the
topic of banking regulation has become the buzzword. Moreover, it outlines the
principal trade-offs that regulators attempt to fine-tune as well as reasons why
it is important the balance be set right. The underlying structure of the main
body of the study then follows the levels, at which specific regulation originates:
‘Part I: Global Scheme’ refers to regulation that has been conceived by the Basel
Committee on Banking Supervision; ‘Part II: European Union’ analyses initiatives
of the European Commission; and, finally, ‘Part III: Czech Republic’ identifies
specificities of the Czech banking industry and assesses the impact of the nascent
regulatory framework on the Czech sector.
Bankovní regulace se v poslední době stala módním výrazem. Současný
hospodářský pokles započal v roce 2007 v bankovním sektoru a následně
odhalil nedostatky jeho regulace. V současnosti se proto vynakládá politické
úsilí o zlepšení záchranných sítí, které by měly zabránit budoucímu kolapsu
finančního systému. Rodící se regulační rámec má široký záběr od zpřísňování
stávajících podmínek (např. Basel III) až po vývoj zcela nových schémat (např.
principy pro ozdravné postupy a řešení krize bankovních institucí, tzv. „recovery
and resolution“). Přestože má bankovnictví globální charakter, legislativní
pravomoci bezprostředně náleží národním parlamentům a banky tak podléhají
třem odlišným úrovním regulace: celosvětová doporučení Basilejského výboru
pro bankovní dohled či Rady pro finanční stabilitu, národní regulatorní předpisy
a u členských států Evropské unie rovněž regulace stanovená Evropskou komisí.
Tato studie si klade tři cíle: zaprvé, identifikuje hlavní trendy probíhajícího
regulatorního úsilí a popisuje jeho prvky; zadruhé, analyzuje klady a zápory
nové regulatorní úpravy; a zatřetí posuzuje kvalitativní dopad těchto zákonů na
bankovní sektor. Poslední ze zmíněných cílů se zaměřuje především na náklady
dodržování regulatorních opatření (tzv. compliance costs), na otázky rovného
postavení bank v regulatorním rámci (tzv. level playing field), na redistribuci
pravomocí a odpovědností a na dopad regulace na strukturu a na rozsah
bankovních služeb.
V úvodní kapitole Obecná východiska nejprve předkládáme stručný přehled
hlavních kanálů a vazeb, jejichž prostřednictvím se krize v oblasti subprime
hypoték v roce 2007 vyvinula v celosvětovou ekonomickou recesi. Tato sekce
demonstruje význam finančního sektoru pro reálnou ekonomiku a vysvětluje,
proč se téma bankovní regulace stalo módní záležitostí. Kapitola navíc podává
přehled o základních kompromisech, které se regulátoři snaží vyladit, a uvádí
důvody, proč je důležité správné rovnováhy dosáhnout. Předmětná struktura
hlavní části studie pak reflektuje jednotlivé úrovně, na nichž konkrétní regulatorní
opatření vznikají. Část I: „Globální schéma“ se zabývá regulací koncipovanou
Basilejským výborem pro bankovní dohled, část II: „Evropská unie“ analyzuje
iniciativy Evropské komise a část III: „Česká republika“ identifikuje specifika
českého bankovního sektoru a hodnotí dopad nově vznikajícího regulatorního
rámce na české bankovnictví.
15. 2928 The principal function of the banking industry is credit intermediation. In the
simplest terms, banks intermediate credit by selling long-term maturity loans
funded by short-term maturity deposits. Subsequently, debtors repay borrowed
funds raised by an interest which becomes a source of bank’s profit. This process
of liquidity and maturity transformation1, 2
is inherently risky because a bank is not
able to meet all withdrawal requests should all savers demand their deposits at
the same time – an event called a bank run (Diamond & Dybvig, 1983). However,
depositors rarely demand all their deposits and credit intermediation is therefore
possible. Nevertheless, the risks of liquidity and maturity mismatch persist (e.g.
borrowers may default) and a bank may go bankrupt if the mismatches grow
too high for the credit institution to repay its obligations. Therefore, the banking
business is risky by definition.
The credit intermediation process is vital to investment and economic growth.
Individuals, firms and states rarely possess sufficient financial means to fund
innovative or infrastructure projects on their own and they also often seek
bank financing of operating costs. In order to bridge the funding gap, they
borrow against a future cash flow that their projects are expected to generate.
In other words, credit intermediation facilitates investment and smoothes
out intertemporal allocation of capital. Moreover, finished projects ultimately
increase the real output of an economy and, thereby, improve standards of
living. It follows that if the banking sector collapses or otherwise ceases to play
its credit-intermediating role, the negative impact on investment, on the real
growth and on standards of living will affect the economy as a whole.3
The current regulatory endeavour was triggered by a 2007 subprime mortgage
crisis that eventually developed into a global economic recession. In order to
introduce the issues that the current regulation is striving to address and the links
betweenthefinancialsectorandtherealeconomy,letusdescribethepropagation
mechanism in two steps: the first step refers to origins of the subprime mortgage
crisis and its development into the 2007‑2009 global financial crisis, while the
second one comprises elements of the 2007-2009 global financial crisis that led
to the 2009-2012 global recession.
Firstly, the subprime mortgage crisis was mainly brought about by the US
homeownership policy, under which every citizen was believed to be entitled to
Základní funkcí bankovního sektoru je zprostředkování úvěru. V tom
nejjednodušším smyslu banky zprostředkovávají úvěr pomocí prodeje půjček
s dlouhodobou splatností financovaných vklady se splatností krátkodobou.
Dlužníci následně splácejí vypůjčené peníze zvýšené o úrok, který se stává
zdrojem bankovního zisku. Tento proces transformace likvidity a splatnosti1,2
v sobě nese nevyhnutelné riziko, protože banka není schopna plnit všechny
žádosti o výběr, pokud by všichni střadatelé vyzvedli své vklady současně – tzv.
„run na banku“ (Diamond & Dybvig, 1983). Vkladatelé však zřídkakdy poptávají
všechny své vklady a úvěr proto lze zprostředkovávat. Rizika spočívající
v nesouladu mezi likviditou a splatností nicméně přetrvávají (např. v důsledku
prodlení dlužníků se splácením) a banka se může ocitnout v úpadku, jestliže tento
nesoulad vzroste natolik, že úvěrová instituce není schopna splácet své závazky.
Bankovní podnikání je proto ze samotné své podstaty nevyhnutelně rizikové.
Proces zprostředkování úvěru je životně důležitý pro investice a hospodářský růst.
Fyzické osoby, firmy a státy mají jen zřídkakdy dostatečné finanční prostředky
k financování inovativních nebo infrastrukturních projektů a často se také obracejí
na banky za účelem financování provozních nákladů. K překlenutí nedostatku
prostředků pro financování si vypůjčují proti budoucím peněžním tokům, které
mají jejich projekty produkovat. Jinými slovy, zprostředkování úvěru usnadňuje
investice a intertemporální alokaci kapitálu. Dokončené projekty pak zvyšují
reálný výkon ekonomiky a tím i životní úroveň spotřebitelů. Z toho vyplývá, že
pokud se bankovní sektor zhroutí nebo jinak přestane hrát svou základní úlohu,
jeho kolaps negativně ovlivní investice, reálný růst a životní úroveň ekonomiky
jako celku.3
Současné regulatorní úsilí spustila krize subprime hypoték v roce 2007, která
se posléze vyvinula do celosvětové ekonomické recese. Za účelem představení
otázek, které se současná regulace snaží řešit, a vazeb mezi finančním
sektorem a reálnou ekonomikou, popíšeme nejdříve mechanismus šíření
krize ve dvou krocích: první krok se týká rozšíření krize subprime hypoték
v globální finanční krizi v letech 2007-2009 a druhý pak popisuje prvky globální
finanční krize, které vedly k celosvětové recesi v letech 2009-2012.
Zaprvé, krizi v oblasti subprime hypoték vyvolala především politika vlastnictví
nemovistostí v USA, podle níž měl každý občan nárok vlastnit nemovitost4
16. 3130 own a real estate4
and under which an increasing number of mortgage contracts
was sold by banks to clients of insufficient creditworthiness. A consequent rise
in the demand for real estates increased house prices, which further fuelled the
demand as real estates started to be treated as assets, and ultimately resulted
into a housing market bubble. Similar bubbles emerged in many economies
worldwide (Britain, the Netherlands, Ireland, Singapore, South Korea etc.). When
the bubble burst and house prices collapsed in 2007, the value of real estate
assets plummeted, resulting into a significant global negative income shock.
Consequently, large number of mortgage holders became unable to repay their
debts and their real estates, against which the mortgages were often secured,
lost their value dramatically. These two elements (i.e. the house price crash and
rising number of mortgage delinquencies) then caused the asset side of banks’
balance sheets to contract while liabilities remained largely unchanged. Large
losses brought about reluctance to provide further credit to the economy, which
led to a decrease in liquidity in financial markets (the so-called credit crunch) and
to a subsequent financial crisis.
The principal part of the propagation mechanism of the subprime mortgage
crisis consisted in a practice called securitisation.5
As the house prices grew and
the number of mortgages in the primary market increased, the contracts became
subjects of securitisation and subsequent trading on the secondary market.
Moreover, markets – and especially the shadow banking sector6
– exploited
securitisationfurtherandrepackedasset-backedandmortgage‑backedsecurities
(generallyknownascollateraliseddebtobligations,CDOs)again,therebycreating
so-called collateralised debt obligations squared (CDOs-squared). By the means
of trading on the secondary market, these so-called toxic assets spread around
the globe.7
Let us highlight three main reasons why securitisation became
popular in the pre‑crisis times: first, if a bank securitises its assets, it essentially
transfers them off its balance sheet. Consequently, it does not need to hold any
regulatory capital against them and can use the proceeds for further investment.
Similarly, if a depositor invests in a bank‑sponsored investment fund, the liability
is kept off bank’s balance sheet because formally the client owns shares of the
fund and expects a capital return as opposed to depositing money in return for
an interest. However, the trouble is that off-balance sheet transactions increase
leverage without reflecting it in bank’s accounts and, therefore, increase the
systemic risk in the sector. Supervisors failed to address this pernicious and
a na základě níž banky prodávaly hypotéky nedostatečně bonitním klientům.
Zvýšení poptávky po nemovitostech vedlo ke zvýšení cen a bytů, což pouze
živilo její růst. S nemovitostmi se totiž následně přestalo zacházet jako
skomoditaminýbržjakosaktivy.Tentovývojnakonecvedlkvytvořeníspekulativní
bubliny na trhu s realitami. Podobné bubliny se objevily v mnoha ekonomikách
po celém světě (ve Velké Británii, Nizozemsku, Irsku, Singapuru, Jižní Koreji
atd.). Když tato bublina v roce 2007 splaskla a ceny nemovistostí se zhroutily,
propadla se i hodnota nemovitého majetku, což mělo za následek významný
negativní globální šok v oblasti příjmů. Následkem toho značná část hypotéčních
dlužníků ztratila schopnost splácet své obligace a jejich nemovitosti, jimiž byly
hypotéky často zajištěny, dramaticky ztratily na hodnotě. Tyto dva prvky (tj.
propad cen domů a rostoucí počet prodlení se splácením hypoték) pak způsobily
pokles na straně aktiv v rozvahách bank, zatímco strana pasiv zůstala většinou
nezměněna. Značné ztráty vyvolaly neochotu úvěrovat hospodářství, což vedlo
k poklesu likvidity na finančních trzích (tzv. credit crunch) a poté i k finanční krizi.
Hlavní část mechanismu šíření krize v oblasti subprime hypoték spočívala v pos-
tupu zvaném sekuritizace.5
Spolu s růstem cen realit a zvyšujícím se počtem
hypoték na primárním trhu se hypotéční smlouvy staly předmětem sekuritizace
a následného obchodování na sekundárním trhu. Úvěrové instituce – a zejména
banky ve stínovém sektoru6
– navíc dále slučovaly tyto hypotékami či jinými aktivy
zajištěné cenné papíry (tzv. asset-backed a mortgage-backed securities), obecně
nazývané„zajištěné dluhové obligace“ (tzv. collateralised debt obligations, CDO),
do sekurit druhého stupně, čímž vytvářely tzv. zajištěné dluhové obligace vázané
na jiné zajištěné dluhové obligace (collateralised debt obligations squared –
CDOs-squared). Tato tzv. toxická aktiva se následně pomocí obchodování na
sekundárním trhu rozšířila po celém světě.7
Objasněme si tři hlavní důvody
popularity sekuritizace v předkrizovém období: zaprvé, jestliže banka sekuritizuje
svá aktiva, vyvádí je v podstatě mimo svou rozvahu. Následkem toho proti
nim nemusí držet žádný regulatorní kapitál a výnosy může použít k dalším
investicím v celé jejich šíři. Pokud vkladatel například investuje do investičního
fondu sponzorovaného bankou, mohl být takový závazek veden mimo rozvahu,
protože klient formálně vlastní podíly ve fondu a očekává kapitálovou návratnost
na rozdíl od vložení peněz na úročený účet. Potíž je však v tom, že podrozvahové
transakce zvyšují pákový efekt, aniž by jeho nárůst reflektovalo účetnictví banky,
a tím nekontrolovaně zvyšují i systémové riziko v sektoru. Orgány dohledu se
17. 3332 widespread practice at the time, which caused its short-run benefits to be
exploited heavily and which, thereby, created conditions for the subsequent
crisis. Second, securities are substantially more liquid than the underlying loans
themselves (especially compared to long‑term maturity mortgages). Liquid
assets are naturally easier to trade and, therefore, bank’s activities can be funded
with them more efficiently. Third, credit rating agencies tended to give the toxic
securities high ratings, which subsequently enabled their holders to use them as
collateral in other credit operations (e.g. repurchase agreements). However, the
trouble with CDOs, let alone CDOs‑squared, is that their pricing is a challenging
business: if the security is to be priced accurately, one must account not only for
the risk-diversification of the underlying debt contracts (i.e. the quality added
by securitisation) but also for the quality of the underlying assets themselves.
However, this is an arduous and arguably impossible task. Up until 2007, credit
rating agencies often failed to understand the complexity of the CDOs and
tended to award them with high ratings. Consequently, the risk involved in the
securities was severely underpriced and once the underlying assets ceased to
generate the cash flow, securities holders suffered large losses.
The impact on the financial sector was huge and global. Leverage surged due
to the off‑balance sheet treatment of securities and once the assets lost their
value, large losses materialised. Moreover, high volume of trading on secondary
markets, products of which became a source of funding for the shadow banking
sector (as opposed to the traditional banking that is mainly funded by deposits),
caused the toxic assets to spread around the globe. A subsequent decrease in the
liquidity of the global financial sector found many banks liquidity constrained
(i.e. unable to borrow) and insolvent and some of them even on the verge of
bankruptcy (e.g. Northern Rock, Merrill Lynch, Lehman Brothers or UBS). In the
European Union alone, crisis-related losses incurred by European banks added
up to almost EUR 1 trillion (8% of Union’s GDP) between 2007 and 2010.8
Secondly, as for the step from the global financial crisis to the global economic
recession, the decrease in lending activity and the negative income shock
hindered investment and consumption, respectively, thereby sending developed
economies into a recession. On the monetary side, the contraction in the supply
of capital was brought about by banks’losses and resulting reluctance to provide
credit. On the real side, the transmission mechanism was a little bit more complex:
v předkrizovém období nezabývaly touto zhoubnou a rozšířenou praxí, což
vedlo ke značnému využívání jejího krátkodobého prospěchu, které vytvořilo
podmínky pro následnou krizi. Zadruhé, cenné papíry mají podstatně vyšší
likviditu než samotné podkladové půjčky (zejména v porovnání s hypotékami s
dlouhodobou splatností). S likvidními aktivy se samozřejmě lépe obchoduje a lze s
nimi tedy efektivněji financovat bankovní aktivity. Zatřetí, ratingové agentury měly
v předkrizovém období tendenci přidělovat toxickým cenným papírům vysoká
hodnocení (tzv. rating), což následně umožňovalo jejich majitelům používat je jako
zástavu v jiných úvěrových operacích (např. u smluv o zpětném odkupu). Potíž s
CDO (a zejména s CDO squared) však spočívá v tom, že stanovení jejich ceny je
nesmírně obtížný podnik: má-li být cena cenného papíru stanovena přesně, je
třeba zohlednit nejen diverzifikaci rizika podkladových dluhových kontraktů (tj.
kvalitu přidanou sekuritizací), nýbrž také kvalitu samotných podkladových aktiv.To
je však náročný a lze tvrdit, že i nesplnitelný úkol. Ratingové agentury až do roku
2007 často nechápaly složitost CDO a udělovaly jim vysoký rating. Následkem toho
bylo závažným způsobem podceněno riziko související s těmito cennými papíry,
a jakmile předmětná aktiva přestala produkovat očekávané peněžní toky, jejich
majitelé utrpěli těžké ztráty.
Dopad na finanční sektor byl obrovský a celosvětový. V důsledku podrozvahového
účtování prudce vzrostl pákový efekt ve finančním sektoru, a jakmile aktiva ztratila
svou hodnotu, došlo ke značným ztrátám. Velký objem obchodů na sekundárních
trzích, jejichž produkty se staly zdrojem financování pro stínové bankovnictví
(oprotitradičnímubankovnictví,kteréjefinancovánohlavněvklady),navíczpůsobil
rozšíření toxických aktiv po celém světě. Následkem poklesu likvidity globálního
finančního sektoru v důsledku celosvětových ztrát tak mnoho bank zjistilo, že jejich
vlastní likvidita je omezena (že si nemohou snadno půjčovat na finančních trzích),
a některé z nich se dokonce ocitly na prahu konkursu (např. Northern Rock, Merrill
Lynch, Lehman Brothers nebo UBS). V samotné Evropské unii dosáhl součet ztrát
evropských bank v letech 2007 až 2010 výše 1 bilionu eur (8 % HDP Unie).8
Zadruhé, co se týče kroku od finanční krize k ekonomické recesi, pokles úvěrové
činnosti a negativní důchodový šok utlumil investice a spotřebu, čímž zavedl
vyspělé světové ekonomiky do recese. Z peněžního hlediska bylo omezení
nabídky kapitálu způsobeno ztrátami bank a následnou neochotou poskytovat
úvěry. Z reálného hlediska byl převodový mechanismus poněkud komplikovaněj-
18. 3534 while some bankrupt banks or their toxic assets were liquidated (e.g. Lehman
Brothers, London Scottish Bank), others were bailed out by local governments
(e.g. Northern Rock, Fortis, Dexia, UBS). Taxpayers’ funded recapitalisation,
so-called bail-out loans, was usually provided to banks that were deemed too
important for the national economy to go bankrupt, that it is for systematically
important or too-big-to-fail institutions. State aid measures approved by the
European Commission between October 2008 and October 2010 amounted to
EUR 4.6 trillion (39% of Union’s GDP), EUR 2 trillion of which was effectively used
by 2009.9
Consequently, the unprecedented size of state‑sponsored bail-outs
put severe stress on government budgets: saving ill-managed yet systematically
indispensible institutions and the effort to spark the stalled economy resulted
into a significant increase in the debt burden in many countries (e.g. the United
States, the United Kingdom, Germany, Spain), raising their borrowing costs.
Although most of the state-sponsored bail-out loans have been repaid by
now10
, many economies are still dealing with consequences of high government
deficits. In addition to the public finance channel, consumption of households
also contributed to the decrease in aggregate demand through its contraction
following the negative income shock. Subsequent politics of austerity then
further depressed the demand for output, thereby reinforcing recessionary
forces. In quantitative terms, Eurostat estimated the Union’s contraction in GDP
induced by the financial crisis at 6%.11
The impact of the recession on both the financial sector and the real economy is
profound and long-term. Banks began the process of deleveraging which, given the
long‑term maturity nature of the problematic mortgage contracts, will take a long
time. Furthermore, the decline in investment damaged real growth prospects.
These two issues (deleveraging and contraction in investment) are closely related
through credit intermediation: one can expect banks to be cautious in their lending
activity until they finish the deleveraging process. Consequently, economic growth
is unlikely to take off dramatically until then. Put differently, the banking sector is
indispensible to economic growth.12
It follows that financial crises as well as any
other obstacles to banks’ role of credit intermediaries, including inappropriate
banking regulation, have a huge impact on the real economy. However, the pre-
crisis regulatory framework and supervisory conduct proved deficient at the
expense of the taxpayer and, therefore, it is desirable to improve both regulation
and banking supervision in order to mitigate losses resulting from future crises.
ší: zatímco některé zkrachovalé banky nebo jejich toxická aktiva byly likvidovány
(jako např. Lehman Brothers, London Scottish Bank), jiné (např. Northern Rock,
Fortis, Dexia, UBS) vytáhly z nesnází domácí vlády. Rekapitalizace financovaná
daňovými poplatníky, tzv. bail-outs neboli půjčky za účelem rekapitalizace
z vnějších zdrojů, stát obvykle poskytl bankám, které byly považovány za příliš
systémově významné pro národní hospodářství, než aby padly. Státní podpora
schválená Evropskou komisí na podporu takových institucí a států dosáhla
od října 2008 do října 2010 výše 4,6 bilionů eur (39 % HDP Unie), z čehož byly
2 biliony fakticky vyčerpány do roku 2009.9
Nebývalá výše bail-outů následně
vyvolala značný tlak na státní rozpočty: záchrana špatně řízených, ale systémově
nezbytných institucí a snaha nastartovat stagnantní ekonomiku měla v mnoha
zemích (např. USA, Velká Británie, Německo, Španělsko) za následek významné
zvýšení dluhového břemene, čímž narostly i jejich výpůjční náklady. Přestože
většina státem sponzorovaných záchranných půjček je již nyní splacena10
, mnoho
ekonomik se s následky vysokých státních deficitů potýká dodnes. Vedle kanálu
veřejných financí pak přispěla k poklesu agregované poptávky v důsledku
negativního důchodového šoku i spotřeba domácností. Následná úsporná politika
mnoha světových vlád navíc dále snižovala poptávku po výstupech, čímž se dále
posilovala tendence k recesi. Z kvantitativního hlediska odhadl Eurostat pokles
unijního HDP vyvolaný finanční krizí na 6 %.11
Dopad recese na finanční sektor a na reálnou ekonomiku je hluboký a dlouhodobý.
Banky zahájily proces snižování závislosti na cizím kapitálu, tzv. deleverage, který
zabere s ohledem na dlouhodobou splatnost problematických aktiv mnoho
času. Pokles investic navíc poškodil i perspektivy reálného růstu. Tyto dva faktory
(deleverage a omezování investic) jsou těsně spjaty právě se zprostředkováváním
úvěrů: lze očekávat, že banky budou ve své úvěrové činnosti opatrné, než
dokončí proces deleverage. Zdá se proto nepravděpodobné, že do té doby dojde
k dramatickému nastartování hospodářského růstu. Jinými slovy řečeno, bankovní
sektor je pro dlouhodobý hospodářský růst nezbytný.12
Z toho vyplývá, že jak
finanční krize, tak i překážky kladené do cesty úloze bank jako zprostředkovatelům
úvěrů, mj. například nevhodná bankovní regulace, mají obrovský dopad na reálnou
ekonomiku. Předkrizový regulatorní rámec a provádění dohledu se však na úkor
daňových poplatníků ukázalo jako nedostatečné, a proto je nyní žádoucí zlepšit jak
regulaci, tak bankovní dohled za účelem zmírnění ztrát z budoucích krizí.
19. 3736 Both the general design and fine-tuning of banking regulation is an immensely
delicate matter. We have explained the links between the inherently risky
banking business and the real economy and we emphasised the importance of
the former for a growth of the latter. Nevertheless, banking regulation is not an
exact science and, therefore, we now highlight four fundamental trade‑offs, fine-
tuning of which regulators ought to seek. These trade-offs also provide a useful
perspective on the regulation as a whole.
Firstly, the principal trade-off of banking regulation concerns financial stability
and real growth potential. On the one hand, the more regulatory capital banks
are obliged to hold in order to cover losses resulting from a sudden plunge in
asset values, the safer their activities are. On the other hand, the buffers limit the
total supply of capital and, therefore, if banks are not allowed to lend the capital
out, its effective supply contracts. Consequently, the cost of capital rises, which
leads to a decline in investment and ultimately damages growth prospects.
Secondly, the global nature of banking ought to motivate regulators to strive for
a level playing field13
on the one hand, while allowing for regional differences
on the other. If regulation is to be effective, it must be of a global character as
well as banking services are, otherwise room for regulatory arbitrage opens up
and banks could transfer regulated activities from the regulated country to its
unregulated (or less regulated) counterparts. This phenomenon of regulatory
arbitrage is undesirable because it defeats the risk-reducing purpose of
regulation. However, national conditions differ: accounting standards, financial
legislation, structural importance of the banking sector for the home economy
etc., these all, to name a few, differ across jurisdictions. Therefore, regulation
often grants national supervisory authorities discretionary powers in order
to tailor regulatory provisions to characteristics of individual jurisdictions. On
the other hand, these discretionary powers have led to banking nationalism:
supervisors misused their powers to adjust pieces of regulation either in
collusion with the home banking sector or in a way that maximised its
international competitive advantage.14
Consequently, the reduction in systemic
risk was limited. When most regulators follow this strategy, the level playing
field then tends to become fragmented rather than consolidated because the
decision whether to advantage the domestic sector or to maintain the original
purpose of discretion becomes a prisoner’s dilemma: regardless of choices of
Jak obecná struktura, tak dolaďování bankovní regulace, jsou nesmírně delikátní
záležitostí. Vazby mezi inherentně riskantním bankovním podnikáním a reálnou
ekonomikou jsme již vysvětlili a zároveň jsme zdůraznili význam prvně jmenované
oblasti pro růst té druhé. Bankovní regulace však není exaktní věda, a proto nyní
objasníme čtyři základní kompromisy, o jejichž vyladění se regulátoři snaží. Tyto
kompromisy rovněž poskytují užitečnou perspektivu na regulaci jako celek.
Zaprvé,hlavníkompromisbankovníregulacesetýkáfinančnístabilityapotenciálu
reálného růstu. Na jedné straně platí, že čím více regulatorního kapitálu jsou
banky povinny držet ke krytí ztrát z náhlého poklesu hodnoty aktiv, tím jsou jejich
aktiva bezpečnější. Na druhé straně tyto kapitálové rezervy omezují celkovou
nabídku kapitálu. Jeho cena následkem toho roste, což vede k poklesu investic
a v konečném důsledku i k poškození růstových perspektiv.
Zadruhé, globální povaha bankovnictví by měla motivovat regulátory v úsilí
o zajištění rovných pravidel hry – „rovného hřiště“ (tzv. level playing field)13
. Na
druhé straně by však regulace rovněž měla reflektovat existenci regionálních
rozdílů. Má-li totiž být účinná, musí mít regulace stejně jako bankovní
služby globální charakter, jinak se otevírá prostor pro regulatorní arbitráž
a banky mohou převádět regulované činnosti z regulované země do jejích
neregulovaných (nebo méně regulovaných) protějšků. Regulatorní arbitráž je
nežádoucí, poněvadž maří účel regulace, kterým je snižování rizika. Podmínky
vjednotlivýchstátechsevšakliší:účetnístandardy,finančnílegislativa,strukturální
význam bankovního sektoru pro domácí ekonomiku apod. Regulace proto často
dává národním orgánům dohledu diskreční pravomoci přizpůsobit dle uvážení
regulatorní ustanovení charakteristikám jednotlivých zemí. Tyto pravomoci však
vedly v předkrizovém období k bankovnímu nacionalismu: dozorové orgány
zneužívaly svých pravomocí k přizpůsobování regulatorních předpisů buďto
v koluzi s domácím bankovním sektorem, anebo způsobem, který maximalizoval
jeho mezinárodní soutěžní výhodu.14
Takový přístup vedl pouze k omezenému
snížení systémového rizika. Pokud totiž většina regulátorů sleduje tuto strategii,
rovná pravidla hry se zpravidla fragmentují spíše než konsolidují, protože
rozhodnutí o tom, zda zajistit výhodu pro domácí sektor nebo uchovat původní
účel regulace, se stává předmětem vězňova dilematu: zajištění výhody domácímu
bankovnímu sektoru je dominantní strategií.
20. 3938 other national supervisors, one is always better‑off to advantage the domestic
banking sector.
Thirdly, current regulation attempts to introduce a fair cost-sharing scheme for
distribution of losses stemming from banking crises which, however, is costly for
all involved agents. The state aid provided to the banking sector in the last few
years exposed an unfair asymmetry in the distribution of banks’profits and losses
in all its magnitude: while banks privatise profits and distribute them among
shareholders and employees in periods of financial growth, their losses are
socialised when their business models collapse at times of crises. Put differently,
a bail-out is effectively a (temporary) money transfer from taxpayers to bank
shareholders, managers and employees.15
Therefore, regulators are proposing
several ways to improve this imbalance, ranging from bail-ins (a redistribution of
bank losses away from governments towards bank’s shareholders and creditors,
excluding depositors; see section 3.1.3., Part II) to bank‑specific taxes. The
common denominator of these measures is an increase in the contribution of the
banking sector to coverage of its losses when crises occur and liquidity is scarce.
Nevertheless, compliance with new regulatory standards is costly: banks are
obliged, for instance, to hold more capital in the form of counter-cyclical buffers;
they must increase capacities of certain departments in order to comply with
new reporting or disclosure requirements; and their profits may be subjected to
higher taxes. Having explained the links between the banking sector and the real
economy earlier, it therefore follows that the economic incidence of regulation is
likely to be borne by the whole economy in the form of a slower growth, which
makes the trade-off tricky. On the other hand, it can be argued that the scale
of the pre-crisis leverage-led growth was unsound and unsustainable and that
a few percentage points taken off the growth prospects can only improve the
health of the global economy and its long-run sustainability. Let us also point
out that banking regulation hinders competitiveness of the banking sector with
respect to shadow banking that has been subjected to little regulation so far
despite its major contribution to the recent crisis and despite commitments to
address its threats.
Fourthly, good regulation ought to be simple and clear. However, these two
qualities are often contradictory because the banking industry becomes
increasingly complex. On the one hand, simple provisions tend to be ambiguous
Zatřetí, současná regulace se pokouší o zavedení spravedlivého sdílení nákladů
spojených se ztrátami plynoucími z bankovních krizí, což je však nákladné
pro všechny zúčastněné. Státní podpora krizových let v plné šíři odhalila
nespravedlivou asymetrii v distribuci zisků a ztrát bank: zatímco banky privatizují
zisk a rozdělují jej v obdobích finančního růstu mezi své akcionáře a zaměstnance,
ztráty jsou při zhroucení jejich obchodních modelů v období krize socializovány.
Záchranná půjčka jinými slovy znamená (dočasný) převod peněz od daňových
poplatníků k akcionářům, k manažerům a k zaměstnancům bank.15
Regulatorní
orgány proto navrhují několik způsobů, jak tuto nerovnováhu srovnat, počínaje
principem rekapitalizace z vnitřních zdrojů (tzv. bail-in), čili redistribucí úhrady
bankovních ztrát směrem od vlád k akcionářům a k věřitelům s výjimkou
vkladatelů (viz sekce 3.1.3. Části II), až po sektorové bankovní daně. Společným
jmenovatelem těchto opatření je zvýšení příspěvku bankovního sektoru ke krytí
jeho ztrát v obdobích krizí a poklesů likvidity. Dodržování nových regulatorních
standardů je však nákladné: banky jsou například povinny držet více kapitálu
ve formě proticyklických kapitálových rezerv, a proto musí například zvyšovat
zaměstnaneckékapacityzaúčelemplněnínovýchpožadavkůnavýkaznictví.Jejich
zisk může navíc také podléhat vyššímu zdanění. Z dřívějšího vysvětlení vazeb mezi
bankovním sektorem a reálnou ekonomiku tedy vyplývá, že hospodářský dopad
regulace ponese ekonomika jako celek ve formě pomalejšího růstu, v důsledku
čehož se tento kompromis stává ošidný. Na druhé straně lze argumentovat tím,
že rozsah předkrizového růstu poháněného pákovým efektem byl nezdravý
a neudržitelný a že několik procentních bodů odebraných z tohoto tempa může
zdraví globální ekonomiky a jeho dlouhodobou udržitelnost jen zlepšit. Musíme
rovněž poukázat na to, že bankovní regulace brání konkurenceschopnosti
bankovního sektoru ve vztahu ke stínovému bankovnictví, které bylo až doposud
regulováno jen výjimečně navzdory svému značnému přispění k nedávné krizi
a navzdory příslibům řešení jeho hrozeb.
Začtvrté, správná regulace by měla být jednoduchá a jednoznačná. Tyto dvě
vlastnosti jsou však často v rozporu, protože se bankovní odvětví stává čím dál
tím složitější. Jednoduchá ustanovení bývají na jedné straně dvojznačná, protože
neřeší všechny složitosti. Přehnaně komplexní regulace však na druhé straně
často produkuje legislativní skuliny.16
Důkazy z předkrizového období ukazují, že
tyto mezery jsou posléze zneužívány, což samozřejmě podkopává účel regulace.17
Jinými slovy, vyšší náklady na dodržování složitější regulace často postrádají
21. 4140 because they fail to address all complexities. On the other hand, overly complex
regulation often produces loopholes.16
Pre‑crisis evidence demonstrates that
the loopholes are subsequently exploited which, of course, undermines the
purpose of regulation in the first place.17
Put differently, higher compliance costs
related to complex regulation often lack corresponding benefits in the form of an
improvement of the safety nets of the financial sector, which decreases efficiency
of capital allocation. Moreover, if all aspects of an issue are to be addressed
to avoid ambiguity and regulatory arbitrage opportunities, the regulation is
unlikely to be simple.
Regulation tends to be a response. Current regulatory efforts, for instance, have
been triggered by the recent financial crisis or, more accurately, by the social
demand for them brought about by the state-funded bail-outs. Therefore,
regulation becomes a political as well as a technical topic and tends to be
delivered in haste and, hence, with deficiencies. While some sort of cooperation
between politicians and experts usually exists, side-effects of regulatory taxes or
power transfers are often neglected and clear objectives of the overall effort are
rarely identified explicitly. Consequently, new regulation tends to patch failures
of the existing framework by tightening its parameters without questioning its
underlying structure. In Part I, we argue that this is the case of the newest version
of the Basel Accords, the so-called Basel III, and that it would benefit greatly from
a more detailed definition of its objectives.
Regulatory proposals currently come from three sources: global, supra-
national and national. Global proposals consist of the Basel Accords and FSB’s
recommendations. The Accords, drawn up by the Basel Committee on Banking
Supervision, are published in the form of recommendations (similar to FSB’s
proposals) and, therefore, need to be implemented in national legislation by
respective parliaments. Supra-national regulation refers to banking regulation on
the European level, drafted by the European Commission (e.g. Banking Recovery
and Resolution Directive or the Banking Union), and national level then refers to
regulatory efforts of individual states (e.g. Dodd-Frank Act in the US or Vickers
reform in the UK).
Since the purpose of this paper is to cover and analyse regulation affecting the
Czech banking sector, the structure of this research is as follows: Part I refers to
odpovídající prospěch ve formě zlepšení záchranných sítí finančního sektoru, což
snižuje účinnost alokace kapitálu. Mají-li být navíc řešeny všechny problematické
aspekty určité záležitosti tak, aby se bylo možno vyhnout dvojznačnosti
a regulatorní arbitráži, nemůže být regulace jednoduchá.
Regulace má zpravidla povahu reakce. Současné regulatorní úsilí například
odstartovala nedávná finanční krize, či přesněji řečeno společenská poptávka
po něm, vyvolaná státem financovanými záchrannými půjčkami. Regulace se
proto stává politickým a současně i technickým tématem a bývá zaváděna ve
spěchu, a tedy s nedostatky. I když mezi politiky a odborníky obvykle existuje
určitá spolupráce, vedlejší účinky regulatorních daní nebo přenášení pravomocí
jsou obvykle zanedbávány a konkrétní cíle celkového úsilí jsou zřídkakdy
výslovně označeny. Nová regulace v důsledku takového vzniku často záplatuje
nedostatky stávajícího rámce zpřísňováním jeho parametrů, aniž by se zabývala
jeho předmětnou strukturou. V Části I tvrdíme, že tak tomu je u nejnovější verze
Basilejských dohod, tzv. Basel III, a že by těmto dohodám značně prospělo právě
podrobnější stanovení cílů.
Regulatorní návrhy v současné době pocházejí ze tří zdrojů: globálního,
nadnárodního a národního. Na globální úrovni jsou tvořeny Basilejskými
dohodami a doporučeními Rady pro finanční stabilitu (FSB). Dohody, které
zpracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled, jsou zveřejněny formou
doporučení (podobně jako návrhy FSB) a příslušné parlamenty je tedy musí
transponovat do národní legislativy. Za nadnárodní regulaci označujeme
bankovní regulaci na evropské úrovni navrženou Evropskou komisí (např.
Směrnice pro ozdravné postupy a řešení krize bankovních institucí, tj. Banking
Recovery and Resolution Directive, nebo Bankovní unie). Za národní úroveň pak
označujeme regulatorní rámce jednotlivých států (např. Dodd-Frankův zákon
v USA nebo Vickersova reforma ve Velké Británii).
Jelikož účelem této práce je prozkoumat a analyzovat regulaci, která se dotýká
českého bankovního sektoru, má naše studie následující strukturu: Část I se
zabývá dohodami Basel III. Kapitola porovnává nejnovější aktualizaci dohod
s jejich předchůdcem, Basel II; analyzuje nové standardy kapitálové přiměřenosti
i celkovou strukturu tohoto rámce tvořenou třemi pilíři a poukazuje na její silné
a slabé stránky. Část II zkoumá regulaci navrženou Evropskou komisí. Zde je
22. 4342 Basel III. It compares the newest update of the Accords to their predecessor, Basel
II; it analyses new capital adequacy standards as well as the overall three-pillar
structure of the framework; and it points out its strengths and drawbacks. Part
II examines regulation drawn up by the European Commission. Here the picture
is more fragmented compared to Part I since Commission’s proposals cover
a broader range of issues, ranging from resolution and supervision schemes to
remuneration requirements. Finally, Part III discusses impacts of the regulation
on Czech banking. It starts off with an analysis of the sector and, comparing it to
other European banking sectors, it identifies country-specific characteristics of
the industry and articulates their implications for risk exposures of the national
banking sector. It then applies findings of Part I and Part II that examine the
overall impact of the regulation, on Czech banking. Finally, we conclude this
study with a few concluding remarks and with a several notes on outstanding
challenges of banking regulation.
1. Liquidity transformation refers to a situation in which highly liquid (i.e. being readily used as a means of payment)
cash deposits finance loans that cannot be converted into cash easily.
2. Maturity transformation has been already described and refers to funding longterm maturity assets by shortterm
maturity liabilities.
3. Matching agents with capital surpluses to agents with capital shortages is not only provided by creditintermediating
banks. Capital markets, for instance, facilitate trading of debt securities, such as bonds or shares, and, as such, offer
a viable alternative to bank financing without giving rise to risks of liquidity or maturity transformation. Moreover,
shadow banking, being somewhere between regular banking and capital markets, constitutes another alternative
to traditional bank financing (we will explain the nature of the shadow banking business later on). Nevertheless, all
these sectors are interdependent and, although they can substitute each other to some extent, a collapse of either
one would certainly have detrimental effects on the real economy.
4. See, for instance, George W. Bush’s speech on minority ownership at the George Washington University on 15th
October 2002 (http://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2002/10/20021015-7.html)
5. Securitisation refers to pooling various debt contracts and packing them into a security in order to diversify the
risk contained in them. An investor pays a fee for the security that generates its owner a cash flow coming from
instalments of the underlying debt contracts.
6. Shadow banking sector is a net of entities and financial instruments that facilitate credit intermediation and increase
leverage in the financial system as a whole. The institutions, such as investment funds, hedge funds or pension funds,
accept deposit-like assets such as Treasury Bills (as opposed to deposits accepted by traditional banks) and, therefore,
are not obliged to comply with standard banking regulation. We described the shadow banking sector in greater
detail in Kabelík (2010).
7. This is not to suggest that all CDOs and CDOs-squared are toxic per se. The reason why these assets were referred
to as toxic at the time is that they were based on the subprime mortgages and the risk related to them was severely
underpriced. On the other hand, cases of deliberate faulty practises have also been prosecuted http://www.
bloomberg.com/news/2014-08-21/bofa-agrees-to-pay-16-65-billion-to-end-u-s-mortgage-probes.html
8. MEMO/13/690, July 2013
9. MEMO/13/690, July 2013
10. e.g. http://www.huffingtonpost.com/2012/03/09/bank-tarp_n_1335006.html or http://www.bloomberg.com/
news/2014-06-04/raiffeisen-to-repay-2-4-billion-five-years-after-bailout.html
11. MEMO/13/690, July 2013
obraz více fragmentovaný v porovnání s Částí I, jelikož návrhy Komise pokrývají
širší škálu otázek počínaje schématy řešení a dohledem až po otázky platových
ohodnocení. Část III pak pojednává o českém bankovnictví. Začíná analýzou
sektoru a srovnáním s jeho evropskými protejšky a na jejím základě identifikuje
specifické národní charakteristiky odvětví a formuluje jejich dopady na rizika
českého bankovního sektoru. Následně aplikuje závěry Části I a Části II, které
zkoumají celkový dopad regulace, na české bankovnictví. Tuto studii nakonec
uzavíráme shrnujícími připomínkami a několika poznámkami k nevyřešeným
otázkám.
1. Transformace likvidity označuje situaci, v níž vysoce likvidní peněžité vklady (tedy vklady, které jsou pohotově
užívány jako prostředek k úhradě plateb) financují půjčky, které nelze snadno zpeněžit.
2. Transformace splatnosti byla již popsána v textu a označuje financování aktiv s dlouhodobou splatností závazků se
splatností krátkodobou.
3. Přiřazování subjektů s nadbytkem kapitálu k subjektům s nedostatkem kapitálu zajišťují nejen úvěrující banky.
Kapitálové trhy například zprostředkovávají obchodování s dluhovými cennými papíry, jako jsou dluhopisy nebo
podílové listy, a nabízejí tak použitelnou alternativu k bankovnímu financování, aniž by vyvolávaly riziko transformace
likvidity nebo splatnosti. Další alternativu k tradičnímu bankovnímu financování navíc tvoří stínové bankovnictví,
které se nachází někde mezi tradičním bankovnictvím a kapitálovým trhem (povahu stínového bankovnictví
vysvětlíme později). Všechny tyto sektory jsou nicméně vzájemné závislé, a i když jsou do určité míry zastupitelné,
kolaps jednoho z nich by měl zcela jistě negativní dopady na reálnou ekonomiku.
4. Viz např. projev George W. Bushe o menšinovém vlastnictví pronesený na Univerzitě George Washingtona dne 15.
října 2002 (http://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2002/10/20021015-7.html)
5. Sekuritizace znamená slučování různých dluhových kontraktů do jednoho cenného papíru za účelem diverzifikace
rizika, které je v nich obsaženo. Investor koupí cenný papír za poplatek, který produkuje svému vlastníkovi peněžní
tok financovaný splátkami předmětných dluhových kontraktů.
6. Stínový bankovní sektor tvoří síť subjektů a finančních nástrojů, které usnadňují zprostředkování úvěru a zvyšují
pákový efekt ve finančním systému jako celku. Tyto instituce (například investiční, hedgingové nebo penzijní fondy)
akceptují aktiva podobná vkladům, jako jsou Treasury Bills (krátkodobé cenné papíry vlády USA) oproti vkladům
přijímaným tradičními bankami. Nejsou proto povinny dodržovat standardní kapitálová minima. Stínový bankovní
sektor je podrobněji popsán v Kabelík (2010).
7. Tím nenaznačujeme, že CDO a CDO-squared jsou samy o sobě toxické sekurity. Důvod, proč byla aktiva označována
jako toxická, tkví v tom, že byla založena na subprime hypotékách a že s nimi související riziko bylo závažným
způsobem podceněno. Objevovaly se na druhou stranu i případy úmyslně vadných praktik, jež se však trestně
prošetřovaly: http://www.bloomberg.com/news/2014-08-21/bofa-agrees-to-pay-16-65-billion-to-end-u-s-mortgage-
probes.html.
8. MEMO/13/690, červenec 2013
9. MEMO/13/690, červenec 2013
10. např. http://www.huffingtonpost.com/2012/03/09/bank-tarp_n_1335006.html nebo http://www.bloomberg.com/
news/2014-06-04/raiffeisen-to-repay-2-4-billion-five-years-after-bailout.html
11. MEMO/13/690, červenec 2013
23. 4544 12. The indispensability naturally applies in the opposite direction as well. Financial and economic development are
interdependent processes and one can hardly expect one of them to flourish in the long run without the other.
Nevertheless, as far as our analysis is concerned, we focus on the effect of the banking sector on economic growth.
13. The concept of the level playing field refers to existence of identical rules, such as capital requirements, leverage
ratios, financial taxes etc., across jurisdictions and individual banks. It does not aim at equality of outcome, i.e.
equality of banks’profits, but rather at equality of opportunity, i.e. every bank having the same start line. In other
words, there is only one set of rules applicable to all banks on the level playing field and it depends on bank’s
business model and efficiency which one gains a larger market share and achieves higher profits than others.
14. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014)
15. Acharya et al. (2011)
16. Haldane (2013)
17. Consider, for example, the collapse of Lehman Brothers in 2008 and the role of Lehman’s Repo 105 whose primary
purpose was to circumvent the law.
12. Tato nezbytnost samozřejmě platí i v opačném smyslu. Finanční a hospodářský rozvoj jsou navzájem propojené
procesy a lze těžko očekávat, že jeden z nich bude dlouhodobě vzkvétat bez druhého. Co se však týče naší analýzy,
zaměřujeme se na účinek bankovního sektoru na hospodářský růst.
13. Koncepce rovných pravidel hry (level playing field) označuje existenci identických regulí, například kapitálových
požadavků, poměru vlastního a cizího kapitálu, finančních daní apod., platných ve všech zemích a pro všechny banky.
Koncepce neusiluje o rovnost výstupu, tj. o rovnost zisků bank, ale o rovné příležitosti, tj. zajištění stejné startovní
čáry a stejných pravidel hry pro každou banku. Jinými slovy, k zajištění rovného postavení je stanoven jediný soubor
pravidel platný pro všechny úvěrové instituce a fakt, která banka z nich následně získá větší tržní podíl a produkuje
vyšší zisky pak závisí pouze na jejím obchodním modelu a efektivnosti.
14. Carmassi & Micossi (2012), Véron (2014)
15. Acharya et al. (2011)
16. Haldane (2013)
17. Viz například krach společnosti Lehman Brothers v roce 2008 a úlohu jejího Repa 105, jehož prvořadý účel spočíval v
obcházení zákonů.
25. 4948 Globally binding banking regulation does not exist. Nevertheless, regulatory
documents issued by the Basel Committee on Banking Supervision are
widely accepted as such. Since the legislative powers remain in the hands of
national parliaments, the Committee publishes the regulation in the form of
recommendations known as the Basel Accords.These documents are subsequently
implemented by national parliaments and become part of binding law.
The Basel Committee was established in 1974 by governors of central banks of
the then G1018
and produced the first set of the Basel Accords in 1988 – so-called
Basel I. Basel I “set out the details of the agreed framework for measuring capital
adequacy and the minimum standard to be achieved”.19
However, the banking
industry develops fast and Basel I became obsolete quickly. New financial
products, an increasing emphasis on technical analysis or growing worldwide
interconnectedness of banks put higher requirements on regulation and,
therefore, the Basel Accords required an update to modern standards. Thus, Basel
II was issued in 2004, expanding significantly on the scope of its predecessor. It
introduced a three‑pillar structure, under which the entire content of Basel I was
transferred into the first pillar. The second pillar then contained rules regarding
supervisory review and the third pillar comprised guidelines on market discipline.
However, since the update was completed in the middle of the first decade of the
21st century, i.e. during a period of a rapid economic boom, there was generally
little political will to implement it.20
The 2007 subprime mortgage crisis and the
following financial turmoil both accelerated the implementation process and
caused several minor updates to be added to the framework. Finally, once the
causes of the financial crisis were analysed, the third major update of the Accords,
so-called Basel III, was issued in 2010 and its principal parts entered their phase-
in stage in several jurisdictions in January 2014.
The primary objective of Part I of this study is to analyse reforms incorporated
in Basel III and to examine the impact of the new framework on the banking
sector. We argue that while the update does improve safety nets of the banking
industry, it does so mainly by patching visible failures of Basel II. This attitude
is unsystematic and fails to tailor the regulation to 21st century standards.
In particular, we show that the use of risk-weighted assets and internal risk
modelling is based on flawed assumptions and that regulation fails to address
the underlying issues related to moral hazard. What is more, applicability of the
Celosvětově závazná bankovní regulace neexistuje. Regulatorní dokumenty, které
vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled, jsou nicméně s takovou platností
široce akceptované. Jelikož legislativní pravomoci zůstávají v rukou národních
parlamentů,Výbor publikuje regulaci ve formě doporučení známých jako Basilejské
dohody. Tyto dokumenty jsou následně implementovány národními parlamenty
a stávají se součástí závazných právních předpisů.
Basilejský výbor založili roku 1974 guvernéři centrálních bank tehdejší skupiny
G1018
a orgán zpracoval první soubor Basilejských dohod v roce 1988 – tzv.
Basel I. Dohody Basel I „stanovily podrobnosti měření kapitálové přiměřenosti a
minimální standard, jehož má být v této oblasti dosaženo“.19
Bankovní odvětví se
však vyvíjí rychle a dohody Basel I proto brzy zastaraly: nové finanční produkty,
rostoucí důraz na technickou analýzu nebo rostoucí celosvětová propojenost bank
kladly neustále vyšší požadavky na regulaci. Basilejské dohody proto vyžadovaly
pro dosažení moderních standardů aktualizaci. Z tohoto důvodu byl v roce
2004 vydán dokument Basel II, jehož šíře přesahovala jeho předchůdce. Tento
dokument zavedl současnou strukturu tvořenou třemi pilíři, na jejímž základě se
celý obsah Basel I převedl do prvního pilíře. Druhý pilíř obsahoval pravidla ohledně
dozorového přezkumu a třetí pilíř pak směrnice o tržní disciplíně. Jelikož však
byla tato aktualizace dokončena v polovině první dekády 21. století, tedy v době
rychlého hospodářského boomu, politická vůle k jejímu uplatnění skomírala.20
Krize
v oblasti subprime hypoték v roce 2007 a následný finanční zmatek jednak zrychlil
proces implementace Basel II a jednak také vedl k doplnění několika drobnějších
aktualizací do tohoto rámce. Jakmile pak došlo k analyzování příčin finanční krize,
byla v roce 2010 vydána třetí velká aktualizace Dohod, tzv. Basel III, a její hlavní části
následně v lednu 2014 vstoupily v několika zemích do úvodní fáze implementace.
Prvořadým cílem Části I této studie je analýza reforem, které jsou součástí Basel
III, a zkoumání dopadu nového rámce na bankovní sektor. Přestože aktualizace
skutečně zlepšuje záchranné sítě bankovního sektoru, tvrdíme, že tak činí hlavně
záplatovánímviditelnýchvadBaselII.Takovýpřístupshledávámenesystematickým,
který nepřizpůsobuje regulaci standardům 21. století. Poukazujeme zejména
na užívání rizikově vážených aktiv a modelování interního rizika, které vycházejí
z chybných předpokladů, které následně regulaci brání řešit stěžejní otázky
související například s morálním hazardem. Omezená použitelnost Basilejských
dohod, jež se vztahují pouze na mezinárodně činné instituce přijímající vklady,
26. 5150
18. The group consisted of Belgium, Canada, France, Germany, Italy, Japan, the Netherlands, Sweden, Switzerland, the
United Kingdom, and the United States.
19. BCBS (1988): paragraph 1
20. Australia, for instance, implemented Basel II standards in January 2008 and India in March 2009, while BCBS
(September 2006) did not even expect the standards to be fully and globally implemented before the end of 2014.
Basel Accords which is implicitly limited to internationally active deposit-taking
institutions, increases systemic importance of a largely unregulated shadow
banking sector despite its major contribution to the origin and propagation of
the recent financial crisis.
The Financial Stability Board (FSB) represents the second international body
producing recommendations for the global financial system. Its establishment
by G20 in 2009 constituted a direct global response to the recent financial
crisis and, therefore, its current primary task is to recommend regulatory
improvements in the light of the crisis experience and to monitor and coordinate
their implementation. In October 2011, the FSB published a document called
“Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions” which
became a starting point for national recovery and resolution mechanisms.
Unlike the Basel Accords which specify the qualitative and quantitative side of
capital standards to a great detail, the FSB’s document only gives relatively broad
guidelines on the design of the mechanisms. Therefore, while existence of the
Key Attributes is important, we will only analyse its European version, the Banking
Recovery and Resolution Directive, in Part II because the implementation gives
the FSB’s scheme rigour.
The rest of this part is structured as follows: section 2 presents the differences
between Basel I, Basel II and Basel III; section 3 analyses the benefits and threats
of the updated framework, focusing especially on the issue of risk-sensitivity of
its cornerstones and on its treatment of risk in general; section 4 contemplates
the overall impacts of the new regulation on credit intermediation and on the
role of the banking industry in it; and section 5 concludes.
navíc zvyšuje systémový význam do značné míry neregulovaného stínového
bankovního sektoru, přestože tento sektor značně přispěl k původu a rozšíření
nedávné finanční krize.
Rada pro finanční stabilitu představuje druhý mezinárodní orgán, který předkládá
regulatorní doporučení pro globální finanční systém. Její založení skupinou G20 v
roce 2009 představovalo přímou globální reakci na finanční krizi, a jejím prvořadým
úkolem proto je zlepšení regulace ve světle zkušeností získaných v období této
krize a monitoring a koordinace jejich implementace. V říjnu 2011 publikovala
FSB dokument s názvem „Klíčové atributy efektivního režimu řešení pro finanční
instituce“, který se stal výchozím bodem pro tvorbu mechanismů národních
ozdravných postupů. Na rozdíl od Basilejských dohod, které velmi podrobně
specifikují kvalitativní i kvantitativní aspekt kapitálových standardů, poskytuje
dokument FSB pouze široce vymezené zásady fungování těchto mechanismů.
Navzdory důležitosti Klíčových atributů proto budeme v Části II analyzovat pouze
evropskou verzi tohoto dokumentu, Směrnici o ozdravných postupech a řešení
krize bankovních institucí, protože její implementace dodává schématu FSB na
rozhodnosti.
Zbytek této části studie je strukturován následovně: oddíl 2 představuje rozdíly
mezi Basel I, Basel II a Basel III; oddíl 3 analyzuje prospěch a hrozby vyplývající
z aktualizovaného rámce se zvláštním zaměřením na otázku citlivosti jeho
základních kamenů na riziko a na způsob, jakým tento rámec s rizikem obecně
zachází; oddíl 4 rozjímá celkový dopad nové regulace na zprostředkovávání úvěru
a na roli bankovního sektoru v této oblasti; a oddíl 5 shrnuje závěrečná zjištění.
18. Tuto skupinu tvořila Belgie, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Nizozemsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká
Británie a USA.
19. BCBS (1988): odstavec 1
20. Například Austrálie implementovala standardy Basel II v lednu 2008 a Indie v březnu 2009, zatímco BCBS (září 2006)
ani neočekává, že tyto standardy budou plně a celosvětově implementovány před koncem roku 2014.
28. 5554 The only explicit objective of the first two versions of the Basel Accords, Basel I
and Basel II, was “to strengthen the soundness and stability of the international
banking system”.21
Basel III implicitly maintains this objective and explicitly
articulates another one: “the objective of the reforms is to improve the banking
sector’s ability to absorb shocks arising from financial and economic stress,
whatever the source, thus reducing the risk of spillover from the financial sector
to the real economy”.22
Minimum capital requirements have been the principal tool to achieve the
objective since Basel I. However, the complexity of banking has been growing
since the second half of the 20th century: new financial products have been
devised, technical analysis considerably advanced and banking business has
grown global. Consequently, financial safety nets had to improve in order to keep
upwiththeinnovationsandcapitalrequirementsonlybecameonepartofathree-
pillar structure introduced by Basel II, the two other pillars being Supervisory
Review Process and Market Discipline, respectively. This section analyses the
current content of this structure, focusing especially on the differences between
Basel II and Basel III. Nevertheless, for the sake of completeness, section 2.1. shall
briefly touch upon Basel I parameters as well.
2.1. Pillar 1: Minimum Capital Requirements
The three-pillar structure of the Basel Accords was established in Basel II. Under
this structure, the first pillar contains minimum capital requirements (also known
as minimum capital ratios, capital adequacy or capital standards) which used
to be the only regulatory tool under Basel I. Recently, having reflected upon
the origins and propagation mechanism of the 2007-2009 financial crisis, the
Committee has augmented the first pillar by a leverage ratio, Liquidity Coverage
Ratio and Net Stable Funding Ratio. All of these requirements are set as minimum
standards and national supervisors are allowed to impose stricter standards in
their respective jurisdictions depending on country-specific conditions.
A standardised way of measuring capital and risk exposures was established
in Basel I and has not changed since. It consists of two building stones: the
constituents of capital and the risk weights. As for the former, according to the
První dvě verze Basilejských dohod si kladly jediný explicitní cíl a sice „posílení
zdraví a stability mezinárodního bankovního systému“.21
Basel III tento cíl sleduje
implicitně a výslovně formuluje další: „Cílem reforem je zlepšit schopnost
bankovního sektoru absorbovat šoky vyplývající z finančního a ekonomického
stresu z jakéhokoli zdroje, a tím snížit riziko jejich rozšíření z finančního sektoru
do reálné ekonomiky“.22
Od Basel I jsou hlavním nástrojem k dosažení tohoto cíle minimální kapitálové
požadavky. Složitost bankovnictví od druhé poloviny 20. století však roste:
objevily se nové finanční produkty, značně pokročila technická analýza
a bankovnictví se stalo globálním podnikáním. V důsledku toho se musely zlepšit
i záchranné finanční sítě, aby udržely krok s inovacemi, a kapitálové požadavky
se tak staly pouze jedním ze tří pilířů nové struktury zavedené Basel II. Druhé
dva pilíře tvoří Proces ověřování orgány dohledu a Tržní disciplína. Tento oddíl
analyzuje současný obsah Dohod se zvláštním zaměřením na rozdíly mezi Basel II
a Basel III. Bod 2.1 se však pro úplnost stručně dotýká i parametrů Basel I.
2.1 První pilíř: Minimální kapitálové požadavky
Strukturu Basilejských dohod tvořenou třemi pilíři zavedly Basel II. První
pilíř obsahuje minimální kapitálové požadavky (známé také jako minimální
kapitálové ukazatele, kapitálová přiměřenost nebo kapitálové standardy), které
do té doby představovaly jediný regulační nástroj Basel I. Jako odezvu na původ
a mechanismus šíření finanční krize z let 2007-2009 posílil nedávno Výbor první
pilíř o tzv. pákový ukazatel (poměr vlastního a cizího kapitálu, Leverage Ratio),
ukazatel krytí likviditou (Liquidity Coverage Ratio) a ukazatel čistého stabilního
financování (Net Stable Funding Ratio). Všechny tyto požadavky jsou stanoveny
jako minimální standardy a orgány národního dohledu mohou ve svých zemích
uložit přísnější nastavení v souladu s místní ekonomickou situací.
Standardizovaný způsob měření kapitálu a rizik zavedly již Basel I a myšlenka
nastavené metriky se od té doby nezměnila. Tvoří jí dva základní kameny: kapitál
a rizikové váhy. Co se první složky týče, dokument z roku 1988 stanovil, že
„pro účely dohledu musí být kapitál definován ve dvou třídách (Tier) takovým
způsobem aby nejméně 50 % kapitálové základny banky tvořil primární prvek,
29. 5756 1988 document,“capital, for supervisory purposes, should be defined in two tiers
in a way which will have the effect of requiring at least 50% of a bank’s capital
base to consist of a core element comprised of equity capital and published
reserves from post-tax retained earnings (Tier 1). The other elements of capital
(supplementary capital) will be admitted intoTier 2 up to an amount equal to that
of the core capital”.23
The document further lists the elements that can be included
in respective tiers24
as well as a number of restrictions and deductions, and allows
national supervisors to include or exclude any of them at their discretion in
accordance with their national accounting and supervisory regulations.
Standardised risk-weighting was decided to be the optimal tool for calculation of
capital adequacy. Both on- and certain off-balance sheet assets were categorised
into groups and, subsequently, five risk weights were assigned to them.25
Weights
for some categories were left upon national discretion.
Finally, the capital ratio, the principal regulatory tool of the Basel Accords, is
calculated as a ratio of the volume of a respective type of capital, which a bank
keeps on its balance sheet, and risk-weighted assets, RWA (Table 1). Basel I set
a minimum value of the total capital ratio of 8%, at least half of which must
have been kept in the form of Tier 1 capital.
Basel I was criticised by banks on inefficiency grounds. Centrally set weights, it
was argued, were rigid and forced banks to hold an unnecessarily high volume of
regulatory capital. Moreover, banks’products and business models varied and the
weights failed to reflect those differences. Therefore, the system was claimed to
be inefficient, constraining the supply of capital and, thereby, increasing its price.
Initially published in 2004 and updated a few times thereafter, Basel II took
the criticism into account and introduced the Internal Ratings-Based (IRB)
approach to credit risk. This approach allowed banks to use their own internal-
model estimates of components of risk‑weight functions26
, conditioned on an
approval of the model by a national regulator.27
In other words, the formulae of
risk-weighted functions that produced the RWA figures remained defined in the
Accords28
but banks were allowed to provide internal estimates of input variables.
Subsequently, banking institutions were still obliged to hold a common, centrally
set, minimum capital ratio but values of its denominator, i.e. the RWA, varied
sestávající z vlastního kapitálu a zveřejněných rezerv z nerozděleného zisku
z předchozích období po zdanění (Tier 1). Ostatní prvky kapitálu (dodatkový
kapitál) budou zahrnuty do Tier 2 až do výše rovnající se primárnímu kapitálu“.23
Dokument dále specifikuje položky, které lze do jednotlivých složek zahrnout24
,
a zároveň i řadu omezení a odpočtů. K tomu navíc povoluje národním orgánům
dohledu dle vlastního uvážení zahrnout nebo vyloučit kteroukoli z nich v souladu
s jejich národními účetními a regulatorními předpisy.
Standardizované vážení rizik bylo určeno jako optimální nástroj k výpočtu
kapitálové přiměřenosti. Regulace rozřadila rozvahová i určitá podrozvahová
aktiva do několika skupin, ke kterým následně přiřadila pět rizikových vah.25
Přiřazení vah daným skupinám bylo ponecháno na uvážení národních regulátorů.
Kapitálový ukazatel, který je hlavním regulatorním nástrojem Basilejských
dohod, se vypočte jako poměr objemu příslušného typu kapitálu, který banka
vede ve své rozvaze, ku rizikově váženým aktivům (RWA) (Tabulka 1). Dohody
Basel I stanovily minimální hodnotu celkového kapitálového ukazatele na 8 %,
z čehož alespoň polovina musela být držena v Tier 1 formě.
Kritika Basel I ze strany bank označovala regulatorní požadavky jako neefektivní.
Argumentovalo se tím, že centrálně nastavené váhy jsou rigidní a nutí banky
k držení zbytečně vysokého objemu regulatorního kapitálu. Produkty a obchodní
modely bank se navíc navzájem liší a váhy nejsou schopny tyto rozdíly zachycovat.
Z toho vyplývá, že je systém neúčinný a navíc omezuje nabídku kapitálu, čímž
zvyšuje i jeho cenu.
Dohody Basel II, původně vydané v roce 2004 a poté několikrát aktualizované,
vzaly tuto kritiku na zřetel a zavedly jednotnou metodu měření úvěrového
rizika založenou na interním ratingu (IRB: Internal Ratings-Based). Tento přístup
umožňoval bankám použít vlastní odhady proměných vstupujících do riziko-
vážících funkcí, založené na vlastních interních modelech26
za předpokladu, že
národní regulátor daný model schválil.27
Jinými slovy, Dohody i nadále definovaly
vzorce riziko-vážících funkcí, které produkovaly RWA28
, banky však nyní směly
používat vlastní interní odhady jejich vstupních proměnných. Úvěrové instituce
tak byly nadále povinny udržovat společný, centrálně nastavený minimální
kapitálový ukazatel, ale hodnoty jeho jmenovatele, tedy RWA, se lišily v závislosti
30. 5958 according to banks’ internal risk models (column 2, Table 1). Smaller institutions
that did not have sufficient computing capacity to estimate the risk components
themselves followed centrally set inputs as it had been the case for all banks
under Basel I.
Table 1: Capital Ratios
Type of Capital Capital Ratio (CR)
Minimum
CR: Basel I
Minimum
CR: Basel II
Minimum
CR: Basel
III
Tier 1 4.0% n/aa
6%
(and at
least 4.5%
of CET1)
Tier 2 n/ab
100%
of CR(1)
n/ac
Total minimum
ratio
SCR = CR(1) + CR(2) 8.0% 8.0% 8.0%
Capital conser-
vation buffer
(CET1)
– – 2.5%
Counter-cyclical
buffer
– –
≤ 2.5%
(upon
discretion)
G-SIB buffer – –
≤ 2.5%
(upon
discretion)
Effective
minimum
– 8.0% 8.0%
7% of
CET1e
Potential
maximumd
– 8.0% 8.0%
12.0% of
CET1e
Note:
a
Basel II required Tier 2 capital to be limited to 100% of Tier 1 capital. Given the total minimum capital
ratio of 8%, this implies a minimum Tier 1 capital ratio of 4% but no explicit requirement was issued.
b
There is no fixed minimum requirement for Tier 2 capital. Banks have to comply with the overall
minimum capital requirement, at least half of which must consist of Tier 1 capital.
c
There is no fixed minimum requirement for Tier 2 capital. Banks have to comply with the overall
minimum capital requirement and with the CET1 minimum requirement.
d
Potential maximum only refers to Basel requirements. National supervisors may require banks in
their jurisdiction to hold further buffers but these are not part of the Basel Accords.
e
+ 1.5% of Additional Tear 1 + 2% of Tier 2
CR(1) = Tier 1 Capital
RWA
CR(2) = Tier 2 Capital
RWA
Buffer = CET1 capital
RWA
na interních rizikových modelech jednotlivých bank (druhý sloupec Tabulky
1). Menší instituce, které neměly dostatečnou výpočetní kapacitu k vlastnímu
hodnocení složek rizika, sledovaly centrálně nastavené vstupy, jako tomu bylo
u všech bank v éře Basel I.
Tabulka 1: Kapitálové ukazatele
Druh kapitálu Kapitálový ukazatel (CR)
Minimální
CR: Basel I
Minimální
CR: Basel II
Minimální
CR Basel III
Tier 1 4,0 % n/aa
6 %
(a nejméně
4,5 %
CET1)
Tier 2 n/ab
100 %
CR(1)
n/ac
Celkový min-
imální ukazatel
SCR = CR(1) + CR(2) 8,0 % 8,0 % 8,0 %
Kapitálová
rezerva (CET1)
– – 2,5 %
Proticyklická
rezerva
– –
≤ 2,5 %
(dle
uvážení)
Rezerva G-SIB – –
≤ 2,5 %
(dle
uvážení)
Efektivní
minimum
– 8,0 % 8,0 %
7 %
CET1e
Potenciální
maximumd
– 8,0 % 8,0 %
12,0 %
CET1e
Poznámka:
a
Dohody Basel II omezovaly velikost složky Tier 2 kapitálu na 100 % kapitálu Tier 1. Z toho vzhledem
k celkovému minimálnímu kapitálovému ukazateli ve výši 8 % vyplývá minimální kapitálový ukazatel
Tier 1 ve výši 4 %; žádný výslovný požadavek však nebyl stanoven.
b
Ve vztahu ke kapitálu Tier 2 není stanoven žádný minimální požadavek. Banky musí dodržovat
celkový minimální kapitálový požadavek, z něhož alespoň polovinu musí tvořit kapitál Tier 1.
c
Ve vztahu ke kapitálu Tier 2 není stanoven žádný minimální požadavek. Banky musí dodržovat
celkový minimální kapitálový požadavek a minimální požadavek na CET1.
d
Potenciální maximum se týká pouze požadavků Basilejských dohod. Národní orgány dohledu
mohou ve svých zemích požadovat dodatečné kapitálové rezervy, které však součástí Basilejských
dohod nejsou.
e
+ 1,5 % Dodatku k Tier 1 + 2 % Tier 2
CR(1) = Tier 1 Capital
RWA
CR(2) = Tier 2 Capital
RWA
Buffer = CET1 capital
RWA
