1. Vysoká škola ekonomická v Praze
Diplomová práce
2014 Bc. Petra Sloupová

2. Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název diplomové práce:
Projekt tvorby internetové podpory
osobního rozvoje žen
Autor diplomové práce: Bc. Petra Sloupová
Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Daniela Pauknerová, Ph.D.

3. P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma
„Projekt tvorby internetové podpory osobního rozvoje žen“
vypracovala samostatně s využitím literatury a informací,
na něž odkazuji.
V Praze dne 26. srpna 2014 Podpis

4. Název diplomové práce:
Projekt tvorby internetové podpory osobního rozvoje žen
Abstrakt:
Tato diplomová práce se zabývá internetovou podporou osobního rozvoje žen
v pilotním projektu Sebevědomá Dáma. Vychází z rozdílnosti mužů a žen. Na základě
odlišností neurofyziologických, odlišností v hormonech a genderových odlišnostech
vznikla myšlenka, že i osobní rozvoj žen se liší. Pozornost je věnována mladým ženám
ve věku 20-30 let. Osobní rozvoj je zde chápán jako cesta k radostnému, spokojenému,
smysluplnému životu. Cílem diplomové práce je tvorba pilotního projektu Sebevědomá
Dáma a ověření jeho fungování s dalšími doporučením pro budoucí vývoj. V teoretické
části jsou popisovány rozdíly mezi muži a ženami, pojetí osobního rozvoje, formy jeho
webové podpory a tvorba webových stránek. Praktická část je věnována průzkumu trhu,
tvorbě webových stránek, ověření jejich fungování, dotazníkové šetření za cílem poznat
blíže cílovou skupinu a na závěr doporučení pro další vývoj webových stránek.
Klíčová slova:
Osobní rozvoj žen, rozdíly mezi muži a ženami, gender, webové stránky

5. Title of the Master´s Thesis:
Internet support for personal development of women
Abstract:
This diploma thesis deals with internet support of personal development of
women in pilot project Sebevědomá Dáma. Personal development here is defined as the
way to live joyful, meaningful and happy life. Based on premise that women differ in
neurophysiological, hormonal and gender aspects, women also has different approach to
personal development. Main focus of the project is on women in age of 20 to 30
years.Goal of the thesis is creation of the pilot project Sebevědomá Dáma, verification
of its operation and creating suggestions for future development of the project.
Theoretical part consists of differences between men and women, concept of personal
development, forms of web support and website development. The practical part is
focused on market research, research of the target group by questionnaire, website
development for Sebevědomá Dáma, verification of web site functions and feedback
and suggestions for the future work.
Key words:
Personal development of women, differences between men and women, website

6. P o d ě k o v á n í
Tímto bych ráda poděkovala
doc. PhDr. Daniele Pauknerové, Ph.D.
za cenné připomínky a rady při psaní této
diplomové práce.

7. Obsah
ÚVOD........................................................................................................................... 10
TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................. 11
1 Rozdíly mezi muži a ženami.................................................................................. 11
1.1 Geny, hormony a nervová struktura ............................................................... 12
1.1.1 Pohlavní hormony..................................................................................... 12
1.1.2 Neurofyziologické rozdíly ........................................................................ 15
1.1.3 Rozdíly v mozku žen a mužů.................................................................... 16
1.1.4 Funkce levé a pravé mozkové hemisféry.................................................. 17
1.1.5 Verbální komunikace................................................................................ 17
1.1.6 Řešení úkolů a problémů .......................................................................... 18
1.1.7 Rozdíly ve smyslech muže a ženy ............................................................ 19
1.2 Genderové pojetí rozdílů mužů a žen............................................................. 20
1.2.1 Genderové stereotypy ............................................................................... 23
1.2.2 Vzory pro děti, dospívající, dospělé ......................................................... 25
1.3 Ženy a 21.století ............................................................................................. 26
1.3.1 Život v České republice ............................................................................ 26
1.3.2 Doba internetu a ženy ............................................................................... 27
1.3.3 Mladí lidé na počátku 21.století – výhody a nevýhody............................ 28
1.3.4 Diverzity management.............................................................................. 29
2 Osobní rozvoj žen .................................................................................................. 30
2.1 Pozitivní psychologie ..................................................................................... 30
2.1.1 Emoce a rozhodování................................................................................ 32
2.2 Sebekoučink.................................................................................................... 33
2.2.1 Rovnice sebekoučování ............................................................................ 33
2.2.2 Stav „flow“ ............................................................................................... 34
2.2.3 Dílčí cíle a vnitřní motivace...................................................................... 34

8. 2.2.4 Vnitřní motivace jako zdroj energie ......................................................... 34
2.2.5 Všímavost a nálepkování.......................................................................... 35
2.2.6 Pozornost a tendence dokončovat tvary.................................................... 35
2.2.7 Cesta je víc než cíl .................................................................................... 36
2.2.8 Štěstí jako cíl sebekoučinku...................................................................... 37
3 Tvorba webových stránek...................................................................................... 37
3.1 Čísla ohledně internetu a českých žen............................................................ 37
3.2 Obsah na internetu.......................................................................................... 38
3.3 Efektivní předávání informací – osvojování si informací .............................. 40
3.3.1 Vědomé a nevědomé učení....................................................................... 40
3.3.2 Učení z výkonu ......................................................................................... 41
3.3.3 Metody předávání .................................................................................... 41
3.3.4 Čtyři způsoby, jak se naučit něco nového................................................. 43
3.4 Forma obsahu a preferovaný styl myšlení...................................................... 44
3.5 Story-telling.................................................................................................... 45
3.6 Vnímání barev ................................................................................................ 45
4 Formy webové podpory os. rozvoje....................................................................... 47
4.1 Webinář .......................................................................................................... 48
4.2 Online kurz ..................................................................................................... 48
4.3 Sociální sítě..................................................................................................... 49
4.3.1 Facebook................................................................................................... 49
4.3.2 Twitter....................................................................................................... 50
4.3.3 YouTube ................................................................................................... 51
4.4 Affiliate marketing ......................................................................................... 52
4.5 Databáze kontaktů .......................................................................................... 52
4.6 Email komunikace .......................................................................................... 53
4.7 Marketing ve vyhledávačích........................................................................... 53
4.7.1 Optimalizace ve vyhledávačích ................................................................ 54
4.8 Public Relation na Internetu ........................................................................... 54
PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................................... 56
5 Průzkum trhu.......................................................................................................... 56

9. 5.1 Analýza konkurence ....................................................................................... 57
5.1.1 Ženy Ženám .............................................................................................. 58
5.1.2 Global Institute for Extraordinary Women (GIFEW)............................... 58
5.1.3 Cyklická žena............................................................................................ 59
6 Tvorba webových stránek zaměřených na osobní rozvoj žen................................ 60
6.1 Pilotní projekt Sebevědomá Dáma ................................................................. 60
6.1.1 Webové stránky přizpůsobené ženám na míru ......................................... 60
6.1.2 Autor webových stránek a obsahu............................................................ 61
6.1.3 Vize projektu a osobní cíle autorky.......................................................... 64
6.1.4 Cílová skupina .......................................................................................... 65
6.1.5 Cíle webových stránek pilotního projektu Sebevědomá Dáma ................ 67
6.1.6 Obsah webových stránek Sebevědomá Dáma .......................................... 68
6.1.7 Forma obsahu............................................................................................ 70
6.1.8 Formy sdílení obsahu................................................................................ 71
6.1.9 Vzhled webových stránek......................................................................... 71
6.2 Silné a slabé stránky Sebevědomé Dámy....................................................... 72
7 Ověření jejich fungování........................................................................................ 73
7.1.1 Technická úroveň pilotního projektu........................................................ 73
7.1.2 Naplňování účelu pilotního projektu ........................................................ 75
8 Dotazníkové šetření ............................................................................................... 78
8.1 Popis dílčích témat dotazníku......................................................................... 79
8.2 Kampaň na získání respondentů dotazníku .................................................... 80
8.3 Zjištěné závěry dotazníkového šetření ........................................................... 83
8.3.1 Osobní rozvoj cílové skupiny žen............................................................. 84
8.3.2 Ženy a úroveň jejich spokojenosti v životě .............................................. 89
8.3.3 Ženy a konkurenční webové stránky s osobním rozvojem....................... 93
8.4 Vyplývající závěry pro webové stránky Sebevědomá Dáma ......................... 96
9 Doporučení pro webové stránky Sebevědomá Dáma ............................................ 98
ZÁVĚR....................................................................................................................... 100

10. 10
ÚVOD
Hledání jistoty v době, která je nejistá, tímto je charakteristická dnešní doba.
Sebepoznání nám pomáhá najít jistotu v sobě. Dnešní doba přinesla mnoho
zjednodušení, ale zároveň mnoho těžkostí. Zdá se, že hledání životního naplnění je pro
dnešní lidi těžší než tomu bylo dříve. Tlak na výkon, rychlost a mnoho možností
způsobuje větší obtížnost při hledání svého místa ve společnosti s tím, aby mohl člověk
být sám sebou. Jak se snaží člověk stihnout stále více věcí, tak tím víc se odpojuje od
sebe sama. Usiluje o věci, které ho po jejich získání neuspokojují tak, jak očekával.
Usiluje tak o další cíle a podobný pocit se opakuje. Dostává se do začarovaného kruhu,
ze kterého není snadná cesta ven. Většina lidí považuje uspěchanou dobu s tím vším, co
přináší, již za něco „normálního“. Co považuje člověk jako „normální“, nemá tendenci
zpochybňovat a nehledá jiné možnosti. Lidé tak postupně ztrácí samy sebe. Naplnění
lze dosáhnout jen tehdy, když si člověk dovolí být skutečně sám sebou. Je potřeba
přijmout sebe se vším všudy, i se svou nedokonalostí. Dokázat být pravdivý k sobě a k
druhým. Život je paradox. A dospělý vyzrálý člověk dokáže s touto tíhou žít v lehkosti.
Dokáže se vyrovnat s nedokonalostí ve svém životě, a přesto nacházet na své cestě
radost. Přijmout své hranice. A snažit se získat ze svých možností maximum.
V diplomové práci propojuji osobní rozvoj a ženy. Dnešní svět funguje více
mužským způsobem. Je zde tlak na efektivitu, produktivitu, rychlost, stanovování si
náročných cílů, soutěž, individualismus, výsledky, jasný fokus, sériovost myšlení a
konání, racionalita, logika, linerarita apod. Pro většinu žen není tento způsob života
přirozený a necítí se v něm dobře. Jelikož jsou tyto mužské aspekty více a lépe
hodnoceny společností, snaží se ženy fungovat po mužském způsobu a postupně
přestávají naslouchat samy sobě. Pro ženy je více přirozené fungovat na bázi
spolupráce, intuice, emocí, vztahů, sdílení, komunikace, simultánnost myšlení a konání,
kreativity, změn, cykličnosti, komplexnosti apod. Věřím, že vše má svůj význam a vše
se stále vyvíjí. Také souhlasím s tvrzením, že je zde stále 50 % nedostatečně
vyžívaného potenciálu lidstva – žen. Moderní technologická doba umožňuje poměrně
snadno realizovat spojení osobního rozvoje a zaměření na ženy. Lze využít webové
podpory a umožnit tak velké skupině žen moci navštěvovat virtuální místo, kde mohou
rozvíjet schopnost být více sama sebou.
V teoretické části se zabývám rozdíly mezi muži a ženami z hlediska
neurofyziologického, hormonů a genderu. Dále zde přibližuji pojetí osobního rozvoje,

11. 11
možnosti webové podpory osobního rozvoje na internetu a v neposlední řadě tvorbu
webových stránek. Praktická část je věnována pilotnímu projektu osobního rozvoje žen
na internetu s názvem Sebevědomá Dáma. Cílem diplomové práce je ověřit fungování
vytvořených webových stránek pilotního projektu a zejména na základě dotazníkové
šetření doporučit vhodná opatření, která mohou přispět k lepšímu fungování webových
stránek Sebevědomá Dáma.
TEORETICKÁ ČÁST
V teoretické části je věnována pozornost charakterizování odlišností mezi muži a
ženami z hlediska neurofyziologického, z hlediska hormonů a z hlediska genderu.
Následuje kapitola o vymezení osobního rozvoje. Součástí této kapitoly je pozitivní
psychologie a sebekoučinku. Na závěr jsou zmíněné možné formy webové podpory
osobního rozvoje a přístup k tvorbě webových stránek.
1 Rozdíly mezi muži a ženami
„Budete-li se snažit porozumět celému Vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže
se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý Vesmír.“
Buddha
Muži a ženy mají mnoho společného a zároveň se v mnoha ohledech liší. Jsou
různé teorie, proč tomu tak je, od biologických teorií po sociální teorie. Biologické
teorie zastávají názor, že rozdíly mezi pohlavími jsou víceméně vrozené. Teoretici
v sociálním učení zastupují názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou naučené.
Ustředním motivem biologických teorií je Darwinova teorie selektivity na základě toho,
jaké znaky, napomáhají přežití a reprodukci. Podle moderní evoluční teorie se u mužů a
žen kvůli jejich odlišné reprodukci vyvinuly rozdílné reprodukční strategie, fyzické
znaky i chování. Evoluce se tak projevuje skrze geny a fyziologii. A co se týče
fyziologie, zde hrají roli nejčastěji pohlavní hormony a mozkové struktury. Druhou
velkou skupinou teoretiků jsou ti, kteří se zabývají tím, jak ovlivňují pohlavní rozdíly
výchova, sociální role, názory na gender a sociální prostředí. Pohlavním rozdílům se tak
učíme např. podmiňováním a napodobováním. Skutečnost je založená na kombinaci

12. 12
všech teorií, které se doplňují navzájem a vytváří tak rámec, skrze který lze lépe
pochopit rozdíly mezi muži a ženami. (LIPPA, 2009)
1.1 Geny, hormony a nervová struktura
Nervová soustava jedince je připravena již 6-8 týdnů po početí. Genetické
nastavení ponechává málo místa pro výchovu. Okolí a učitelé mohou pouze dodávat
další data a spouštět slučitelné programy. Budoucí volby a preference v sexuálním a
sociálním chování jsou tak do značné míry dány již ve chvíli zrození. (VYSKOČIL,
2012)
Základní šablona pro lidské tělo a mozek je ženská a plod se zakládá s ženskými
znaky. Po šestém až osmém týdnu po početí se má plod možnost vyvíjet dále jako
bytost ženského či mužského pohlaví. Záleží na genetickém složení plodu. Pokud je to
muž, má chromozomy XY. Pokud to má být žena, tak chromozomy XX. U muže se
postupně začínají množit buňky produkující testosteron. Dochází k vývinu genitálií a
druhotných sexuálních znaků, a to i v mozku. Naprogramovávají se mužské vlastnosti a
způsoby chování. Protože však tvorba testosteronu je spíše minimální, zaměřuje se jeho
působení primárně na vývin gonád, kdežto vliv na další systém včetně nervové soustavy
nemusí být stoprocentní. Což vysvětluje, že mužský mozek má přibližně 85 % populace
mužů. U plodu ženského pohlaví, dochází jen k malému tvoření mužských adrogenů
(především testosteronu). Pod vlivem ženského hormonu estrogenu se vyvinou ženské
genitálie a typ mozku zůstane ženský. Občas se stane, že v XX plodu se vytváří více
testosteronu a narodí se dívka, jejíž mozek je víceméně mužského naprogramování.
(LIPPA, 2009)
1.1.1 Pohlavní hormony
Pohlavní hormony jsou chemické látky, které jsou přenášeny krví z jedné části
těla do jiné a jsou vytvářeny podle pokynů DNA. Y chromozom způsobí, že se vyvinou
u muže varlata. Ty začnou vytvářet testosteron, který je následně přenášen krví a
ovlivňuje tělesný vývoj. Když není tento chromozom Y přítomen, vyvinou se vaječníky.
A zejména zde se produkují estrogeny. Estrogen a testosteron jsou hormony, které má
jak žena tak muž. Důležitý rozdíl je ale v jejich poměru. Testosteronu má muž 10-20
krát více než žena, naproti tomu má jen nepatrné množství estrogenu. Estrogenu se
proto říká ženský hormon a testosteronu mužský hormon. Hlavní úlohu pohlavních

13. 13
hormonů je zajistit a ovlivnit správný vývoj funkcí pohlavních orgánů, postarat se o
vývoj sekundárních pohlavních znaků, zajistit správný vývoj reprodukční funkce a
další.
Testosteron
Tento hormon zvyšuje agresivitu obou pohlaví. Soupeření, sport, bojové tance a
pokřik na stadionu zvyšují jeho vylučování. Protože mají muži 10 krát až 20 krát více
testosteronu než ženy a větší hypotalamus (tento malý útvar je zodpovědný za řadu
zákaldních motivací, jako je hlad, žízeň, agrese a sexualita), mohou mít sexuální styk
téměř kdykoli a kdekoli, kdežto u žen je sexuální apetence výběrová. Nejvíce
testosteronu má žena při ovulaci. Mužské hormony, zejména testosteron, způsobují
mužské naprogramování mozku. Např. lepší vidění na dálku, postupné řešení problémů,
větší rychlost. Testosteron je také zodpovědný za vyšší míru sebejistoty a odvahy.
(LIPPA, 2009) (VYSKOČIL, 2012)
Estrogen a progesteron
Má utišující a zklidňující efekt, zlepšuje paměť, zvyšuje propojení neuronů
nervovných buněk mezi mozkovými polokoulemi, zvyšuje počet neuronů a jejich zrání.
Estradiol kolísá u žen během menstruačního cyklu, kdy jeho množství roste od počátku
menstruace až do uvolnění vajíčka. Nejlépe si tak ženy pamatují věci v době ovulace,
kdy je hladina estradiolu (patří do skupiny estrogenů) největší. (VYSKOČIL, 2012)
Ženy jsou v tomto období nejbystřejší. Estrogen vyvolává také stresovou reakci.
Vysvětlení lze vidět na příkladu - ženy vše dokončí týden předem, protože nemají rády
tlak, tedy zvýšené vybuzení spojené s termínem. Muž čekají do poslední minuty, než je
patřičná dávka dopaminu a norepinefrinu donutí, aby věc udělali. (LIPPA, 2009) Po
ovulaci hladina estrogenu klesá. Nově vzniklé žluté tělísko produkuje další ženský
hormon progesteron, který je symbolem pečovatelství a úspěšného mateřství. Zvýšená
hladina progesteronu může způsobit zadržování vody v těle, napětí prsů, přibývání na
váze, zvýšení krevního tlaku a další příznaky. Od ovulace přibližně týden se hladina
progesteronu zvyšuje a poté zase snižuje. (VOLLMER, 1999)

14. 14
Menstruační cyklus a hormony v těle ženy
Menstruační cyklus bývá zpravidla ženami považován za nepříjemnost. Ve
společnosti se většinou o tomto tématu, které je součástí každé ženy, příliš nemluví. Jde
víceméně o to, překlenout 4-5 dní, kdy vajíčko spolu s krví odchází z těla ženy.
Případně se mluví o předmenstruačním syndromu, kdy se hanlivě poukazuje na výkyvy
v ženině náladách a zvýšené kritice, kterou muži nemají příliš v oblibě. S tím, jak plyne
pozornost na negativní stránky menstruačního cyklu, nezbývá následně už pozornost na
výhody, které to ženám a následně i mužům, ať už v partnerském poměru či pracovním,
přináší. Menstruační cyklus představuje velký doposud málo nevyužívaný osobní a
pracovní potenciál. Ženské schopnosti se totiž během měsíce proměňují - duševní,
fyzické, emoční schopnosti, které ovlivňují uvažování, prožívání a chování ženy.
(GRAY, 2012)
Obrázek 1Změny u ženy během menstruačního cyklu (Gray, 2012)
V ženském těle pohlavní žlázy produkují steroidní pohlavní hormony –
estrogeny, gestageny (progesteron) a androgeny (testosteron). V pubertě začíná
menstruační cyklus a cyklické změny jsou řízeny periodickými změnami estrogenů a
progesteronů tvořenými hlavně ve vaječnících. V těle ženy se se změnami zastoupení

15. 15
jednotlivých hormonů mění v různých dnech menstruačního cyklu jejich výkon. Ve
dnech, kdy je v organismu vysoká hladina estrogenu (fáze folikulární), je žena klidná a
hovoří dobře. Naopak ve dnech, kdy má zvýšenou hladinu testosteronu (luterální fáze
cyklu), je její řeč proměnlivější, ale prostorové schopnosti (orientace) jsou lepší.
Schopnost orientace se tedy u žen mění s cyklem menstruace a to tak, že je ještě menší
než obvykle na začátku menstruačního cyklu, kdy je méně mužského hormonu
testosteronu. Jak přibývá ženského hormonu estradiolu, tak se to trochu zlepšuje a před
ovulací se tato schopnost výrazně zvýší, protože přibývá i testosteronu. Mezi 21. a 28.
dnem po menstruaci výrazně poklesne hladina ženských hormonů, a to způsobí soubor
příznaků premenstruační syndrom (PMS). V této fázi se tvoří hormon progesteron, který
nemá již stejný vliv jako estrogen. Roste sklíčenost, nespokojenost, deprese.
(VYSKOČIL, 2012)
Když víme, jak věci fungují, tak tím víme, jak s nimi pracovat. Porozumět sama
sobě je základem spokojeného, naplněného a smysluplného života. Tím, že žena
rozumí, co se v ní odehrává, jakým způsobem v určitou fázi funguje, jakými zesílenými
schopnostmi v jednotlivých fázích disponuje, ji umožní žít s větším klidem a rozvahou.
Může se na dané fáze lépe připravit, což ji mimo jiné zvýší sebedůvěru a sebevědomí.
Uvědomí si, že ty změny, které na sobě nějakým neuceleným způsobem pozoruje,
neznamená, že není dost dobrá, že s ní není něco v nepořádku, když jí ne vždy sedí
mužský systém práce a očekávání. Ale naopak jí to umožní přijmout sebe samu
takovou, jaká je. Tehdy se může posunout v osobním rozvoji dál a rychleji tím, že začne
pracovat s tím, co skutečně má a ne s tím, co by měla podle mužského očekávání mít.
Oproti mužskému plánování, ženy musí plánovat v měsíčních cyklech, nemohou
fungovat stejně každý den jako to mohou dělat muži. Žena je díky svému
menstruačnímu cyklu někdy více introvertní a jindy více extrovertní. Někdy se dokáže
soustředit jako muži, jindy jí to moc nejde. Proto je u žen potřeba sladit
timemanagement s menstruačním cyklem, aby žena mohla využívat svůj potenciál
naplno a přinášet tak i pro společnost kvalitní práci.
1.1.2 Neurofyziologické rozdíly
Rozdíly genetické, endokrinologické (vliv hormonů) a neurofyziologické vedou
k tomu, že v průměru ženy a muži vnímají vnější svět různě. Kromě rozdílů ve stavbě
těla, což se odráží do fyzické kondice a výkonnosti, jsou zde velké rozdíly v mozku

16. 16
muže a ženy. Jsou zde odlišnosti jak v příjmu informací (smysly, receptory), tak
odlišnosti v jejich vyhodnocování. A tím pádem se mohou lišit i ve výsledných
reakcích. Důležité je, že se to týká v obouch případech většiny žen a většiny mužů (cca
u 85 % žen a mužů). Výchova poté může posilovat či zeslabovat vzrozené dispozice. To
znamená, že v dospělosti lze hovořit spíše o sklonu k tomu či onomu způsobu chování,
které je v dětství posilováno rodiči, vrstevníky, masmédii a v dospělosti ještě další
skupiny lidí, ke kterým se člověk zařadí. Tedy výchova a kultura (společnost a sociální
kategorie, ve které žije daný člověk) posiluje nebo oslabuje predispozice. Tyto rozdíly
mezi muži a ženami a vlivy, které se podílejí na utváření mužské či ženské role,
popisuje profesor psychologie Richard A. Lippa a neurofyziolog, profesor fyziologie a
farmakologie František Vyskočil. V dalších odstavcích lze vidět neurofyziologické
příčiny rozdílnosti mezi muži a ženami.
Muži a ženy často spolu každodenně interagují, aniž by si byli vědomí jejich
odlišného cítění a uvažování, které je provází při vzájemné komunikaci. Neznají
základní neurofyziologické rozdíly mezi mužem a ženou. Znalost těchto rozdílů
v každodenní komunikaci by pomohla v udržení vtahů. Tělesné a psychické
intersexuální rozdíly lze brát výhodou, neboť se doplňují. Základem rozdílů je
především různá anatomie i fyziologie a to se následně odráží do různé úlohy muže a
ženy při společném životě. např. již v klidu je vidět rozdíl v aktivitě mozku u ženy a u
muže. U muže v klidu utichá až 70 % mozkových center, kdežto u ženy je 90 % center
stále v „klidovém“ aktivním stavu. Přijímají tak neustále informace. Mají-li však oba
před sebou např. matematický úkol, tak se přední centra zaktivují u obou stejně.
Zajímavé je, že ženy mají zrcadlové buňky, které jim umožňují lepší učení nápodobou
než je tomu u mužů. (VYSKOČIL, 2012)
1.1.3 Rozdíly v mozku žen a mužů
Mozek žen je nepatrně menší než muže. Kůra jeho přední části (telencefalu)
obsahuje asi 30 miliard neuronů a muži mají v průměru o miliardu korových neuronů
buněk více než ženy, to však nemá vliv na jeho výkon. Muži mají větší asymetrii
v předním mozku, kde mají levou polokouli trochu větší než pravou. U žen jsou
nervové spoje v mnoha oblastech hustší a mozková tkáň předního mozku, kde jsou
oblasti s kognitivními funkcemi, je lépe prokrvována. U mužů krev teče do nižších tkání
mozku (střední mozek a mezimozek). Jsou to primitivnější intuitivnější oblasti mozku,

17. 17
kde je lokalizováno například centrum pro trojdimenziální vnímání prostoru. Zatímco
většina žen takto jasně vymezené oblasti pro trojdimenziální vnímání nemá. Důležitý
odlišnost mezi muži a ženami je ta, že muži mají větší rozdíl mezi mozkovými
hemisférami, říká se tomu lateralizace. Každá hemisféra se specializuje a řídí jiné
funkce. U mužů je více specializovaná pravá hemisféra na vizuálně-prostorové
schopnosti a levá hemisféra na jazykové schopnosti. U žen je to trochu jiné. ženy mají
nejspíše oblasti zaměřené na oba druhy schopností více rozptýlené – např. jak na levé,
tak na pravé hemisféře lze najít centra s jazykovými schopnostmi. (KOUKOLÍK, 2014)
1.1.4 Funkce levé a pravé mozkové hemisféry
Levá hemisféra má převahu v senzorice a motorice pravé strany těla,
matematice, verbálních schopnostech - 2 řečová centra (Wernickeovo a Brockovo
řečové centrum), logice, faktech, dedukcích, analýzách, praktických činnostech, paměti
na texty, přímých liniích, jemných detailech, vytváření kategorií, postupném sériovém
řazení fakt, praktických činnostech, smyslu pro řád, paměti na texty a analýze členěného
textu. Pravá hemisféra má převahu v senzorice a motorice levé strany těla, tvořivosti a
uměleckém nadání, vizuálním vnímání, intuici (nevědomé logice), nápadech
(přeskocích mezi logickými řadami), představivosti, mnohoúrovňovém vnímání světa,
komplexním chápání, prostorovém vnímání, vnímání několika procesů současně. Dále v
rozpoznávání předmětů a jejich lokalizace, analyzování složitých prostoročasových
vztahů, dějích paralelních a souběžných, rozpoznání komplexních zvuků a melodií.
(NOLEN-HOEKSEMA, 2012)
1.1.5 Verbální komunikace
Ženy mají oblast pro řeč nejen na známých místech (u praváků v Brockově a
Wernickeově řečové oblasti v levé polokouli), ale i difuzně rozmístěné v obou
polokoulích. Corpus Callosum (svazek nervových vláken propojujících hemisféry) má u
žen v průměru o třetinu víc spojovacích axonů. Hovoří-li muž, aktivuje se celá jeho levá
hemisféra a snaží se najít centrum řeči. U dívek se také rozvíjí rychleji levá hemisféra, u
chlapců pravá. Dívky proto většinou mluví dříve a lépe než chlapci, také dříve čtou a
rychleji se učí cizím jazykům. Chlapci mají naproti tomu předstih v matematice a
hlavolamech. (LIPPA, 2009)

18. 18
Muž ve srovnání s ženou hovoří v kratších a strukturovanějších větách. Jeho
projev se vyznačuje jednoduchým začátkem, jasným sdělením a závěrem. Zahltí-li žena
muže několika tématy najednou, muž ztratí přehled. Mužův mozek je naprogramován
k analytickému myšlení, proto ženu neustále přerušuje návrhy na akce. Mužův mozek
slyší na jasnou a srozumitelnou komunikaci. Nejlépe když jednoznačně slyší určení
času, místa a cíl akce. Většina žen ráda mluví, nedělá jim to potíže. Muži mají lepší
slovní zásobu, méně ji používají. Žena může při komunikace za den vyslovit 6-8 tisíc
slov. Navíc použije ještě další 2 tisíce zvuků, 8-10 tisíc gest, mimických výrazů, pohybů
hlavy a jiných signálů řeči těla, dohromady kolem 20 tisích slov. Ženy zjištují význam
řečeného z intonace hlasu a řeči těla hovořící osoby. Muž použije za den jen 2-4 tisíc
slov, 1-2 tisíc zvuků a jen 2-3 tisíce signálů řeči těla. Mužův denní průměr je tedy
přibližně 7 tisíc slov. (VYSKOČIL, 2012)
1.1.6 Řešení úkolů a problémů
Ženy a muži řešící stejný úkol používají různé části mozku. Ženský hormon
estrogen podněcuje neurony k vytváření většího počtu synapsí v mozku i mezi oběma
hemisférami. Čím více spojů existuje, tím je i řeč plynulejší a dokonalejší. Větší počet
spojů vysvětluje i schopnosti žen dělat zároveň různé věci, a na intuitivní úrovni
často, rychle a přesně posuzovat lidi i situace. Ženy lépe čtou řeč těla, která
představuje 60-80 % veškeré osobní komunikace, a proto snadno prohlédnou lhaní
člověka v přímém kontaktu. Mozek mužů je specializovanější a je naprogramován tak,
aby se vždy soustředil na jeden úkol. Proto pro většinu mužů je typické, že mohou dělat
v tutéž dobu jen jednu věc. Ženy při řešení problémů hovoří s jasným cílem udržovat
vztahy a navazovat přátelství. Muži mluví proto, aby sdělili fakta. Ženy se dokáží
zbavit svých problémů nebo je odlehčit tím, že o nich hovoří. Ženy přemýšlí nahlas a
často mluví o všech možnostech a o lidech, se kterými se setkaly. Muži přemýšlí
potichu a hovoří pouze o závěrech a výsledcích. Muž je se svými problémy nejraději
sám a pod jejich tlakem přestane mluvit. Jeho pravá hemisféra hledá řešení a on
přestává používat levou hemisféru k naslouchání či mluvení. Muž většinou nemůže
současně hledat řešení a poslouchat nebo mluvit. (KOUKOLÍK, 2014) (VYSKOČIL,
2012)

19. 19
1.1.7 Rozdíly ve smyslech muže a ženy
Skrze smysly vnímá člověk svět okolo. Smyslů má pět – zrak, čich, chuť, sluch a
hmat. V následujících odstavcích jsou popsány rozdíly mezi muži a ženami způsobené
odlišnostmi v citlivosti jednotlivých smyslů.
Zrak a orientace v prostoru
Muži mají lépe vyvinutá centra v pravém frontálním laloku předního mozku pro
prostorovou orientaci. Dokáží tedy skvěle prostorově vidět a skvěle odhadovat
vzdálenosti. Najdou snadno cestu ke vzdálenému cíli. Mozek muže pracuje vlnovitě,
kdy se střídají fáze vysoké aktivity při každodenních stresových situacích s fázemi o
nízké aktivitě při odpočinku. Ženy mají široké periferní vidění a lepší barevné
spektrum, což je dáno lepším překrýváním frekvenčních spekter čípků, kódovaných
geny v chromozomech X. Základní rys ženy je orientace na blízko a na detaily. Další
genetický rozdíl je v tom, na co se muži a ženy raději dívají. Muži se raději dívají na
pohybující se předmět. Důvodem je jiná o 20 % silnější sítnice oka. Za noci také
mohou lépe vidět a zároveň se i méně bojí. Co se týče žen, ty raději pozorují tváře
lidí. V sítnici mají totiž velké množství malých gangliových buněk a ty jsou napojeny
přes polární buňky na tři typy čípků (barvočivé elementy). Ženy se ptají spíše „Co je
to?“ a muži „Kde to je? Kam to míří?“ Muži v dětství kreslí rádi auta, rakety a mají rádi
tmavé barvy (často si vystačí s černou a bílou). Ženy se už od dětství postavy a
krajiny, a volí u toho více veselé barvy. (VYSKOČIL, 2012) (KOUKOLÍK, 2014)
Sluch
Ženský sluchový orgán hlemýžď je kratší a pevnější a také má pevnější
frekvenční snímače (vláskové buňky). Ženy mají nižší práh pro vnímání zvuků. Daleko
silněji tak vnímají náhlý rozdíl v hlasitosti. Jejich vláskové buňky ve středním uchu
jsou totiž mnohem citlivější na náhlý hluk, na rány apod. Naproti tomu muži snesou i
hlasitější řeč či křik. Ženy lépe slyší vysoké frekvence zvuku (pláč dětí) a rozumějí
emocionálnímu podtextu lidských zvuků. Dokáží zároveň poslouchat více zdrojů
zvuků (debatní kroužek aj.). Díky lepšímu propojení hemisfér a oblastí řečových a
sluchových také dokáží nejen poslouchat více lidí, ale zároveň u toho i mluvit. Přitom
také vnímají celou řadu detailů, které mužům unikají. Když se mají ale soustředit na

20. 20
nějaký problém, mají rády také ticho. Muži oproti ženám jen obtížně dokáží sledovat
simultánní konverzaci. Dokáží se soustředit jen na jednu věc, jeden zdroj zvuku. Také
špatně vnímají, když je v místnosti jiný hluk. Mužský mozek je také přizpůsoben k
zachycení zvuků spojených s pohybem. (VYSKOČIL, 2012)
Hmat a dotyk
Kůže na lidském těle je tělesný orgán s největší plochou s miliony receptorů
bolesti, chladu, doteku a tlaku. I zde jsou mezi mužem a ženou rozdíly. Ženy v
dospělosti mají ve srovnání s muži kůži nejméně desetkrát citlivější k dotekům a
tlaku. Ženy přikládají dotekům tak větší důležitost než muži. Při depresi ženám dotyk
pomáhá. Pomalé hlazení aktivuje určitá nervová vlákna a ta se projektují do lymbického
systému, což je část mozku, která řídí naše citové prožitky. U mužů je to také tak, ale
mají méně spojů a jsou trochu jinak propojeny. Muži mají silnější kůži než ženy. Muži
mají také nižší práh bolesti, proto si často ani nevšimnou škrábnutí na kůži.
(VYSKOČIL, 2012) (KOUKOLÍK, 2014)
Čich a chuť
Ženy mají lepší schopnost vnímat čichem a chutí. Člověk má až deset tisíc
chuťových receptorů, díky nimž rozeznává nejméně čtyři hlavní chutě – sladké a slané
pomocí receptorů na špičcce jazyka, kyselé po stranách jazyka a hořké vzadu na jazyku.
Existují i další přidatné chutě. Muži však nejlépe rozeznávají jen dvě z nich – sladkou a
hořkou. (VYSKOČIL, 2012)
1.2 Genderové pojetí rozdílů mužů a žen
Už útlého věku vědomě či nevědomě zachází rodiče s dětmi trochu jinak. Dívky
a chlapci jsou trochu jinak opečovávány. Je s nimi jinak zacházeno a pomalu ale jistě se
v nich budují určité stereotypy na to, jak vnímat ženu či muže. Jiný přístup vidí u rodičů
a dětská mysl, která je zprvu svého života nekritická, tyto postoje a přístupy vstřebává a
ukládá tak, jako by byly jejich vlastní. Genderové stereotypy jsou paušálně
uplatňovanými představami o vlastnostech a charakteristikách mužů a žen, které jsou
používány bez ohledu na individuální potřeby a rysy konkrétního člověka či na jeho
konktrétní životní situaci a schopnosti. Například společnosti pak očekávají určitý

21. 21
výkon od svých zaměstnanců vázaný na pohlaví, který nemusí však odpovídat
schopnostem a individuálním předpokladům konkrétní osoby.
Gender je pojem psychologicko-kulturní a pohlaví je biologický termín. Každá
společnost vychází z biologického pohlaví jako ze základního kritéria, ale tím výchozím
bodem už se jednotlivé kultury liší. Tedy každá kultura má více či méně jiné pojetí
mužského a ženského genderu. V terminologii týkající se genderu se používají místo
pojmů „mužský“ a „ženský“ pojmy „maskulinní“ a „feminní“. A tyto dva pojmy mohou
být nezávislé na biologickém pohlaví. Gender je vymezený sociálně a ne bilogicky.
Gender je určitým individuálním podílem maskulinity a feminity u dané osoby. U
většiny lidí jsou přítomny složky jak maskulinity, tak feminity. Avšak u muže, který je
považován za běžného (normálního) převažuje maskulinita a u normální ženy feminita.
(LIPPA, 2009) „Gender je většinou definován sociální situací, nebo-li je viditelný jako
suma vlastností včetně chování, způsobu řeči, oblečení, výběru témat ke konverzaci
atd.“ (OAKLEYOVÁ, 2000, str. 123) Kritickou roli ve vývoji genderové identity dítětě
hrají očekávání rodičů. Již od narození je dítě okamžitě klasifikováno podle pohlaví a
okamžitě mu je také připsán určitý gender. Na základě zkušeností podmíněných
kulturou se vyvíjí jeho buď více maskulinita nebo více feminita chování, postojů a rolí.
K novorozencům se matky začínají chovat jinak k chlapcům a jinak k dívkám. Matky
chlapečky stimulují více dotykem nebo vizuálními podněty. U děvčátek jde spíše o
napodobování zvůků a pohybů, kterými je matka stimuluje (spíše na nevědomé úrovni).
Dále také matky více respektují samostatnost chlapce než dívky. Více je podněcují
k tomu, aby si sami uměli věci zařídit. Naopak k dívkám přistupují více opatrujícím
způsobem a s přístupem, že matka to umí lépe. Mezi 4 procesy, které mají ústřední roli
ve vývoji genderových rolí. Je to socializace manipulací, kdy dítě přejímá matčin
pohled na sebe sama (ty jsi krásná v těch šatech). Druhý je systematické směrování
pozornosti dítěte na specifické předměty nebo jejich aspekty. Například když přichází
do styku s hračkami, které jsou rozlišené podle pohlaví. Když si vybere genderově
správnou hračku, je za to pochváleno. Třetí je verbální pojmenování, kde se dítěti říká:
„Jsi zlobivý kluk.“ Nebo „To je hodná holčička.“ Posledním procesem je vystavení
činnosti, které jsou spojovány s mužem a jiné se ženou. Matky podněcují dívky
k domácím pracím více než je tomu v případě chlapců. (OAKLEYOVÁ, 2000)
(KARSTE, 2006)

22. 22
Ve věku mezi šestým a desátým rokem někdy dívky preferují mužskou roli
vedle té své ženské. Nedělá jim problém přihlásit se k zájmům a preferencím chlapců.
Na rozdíl od dívek jsou chlapci pevněji maskulinní ve své genderové roli. Zlom u dívek
nachází v pubertě, kdy dochází k většímu tlaku rodičů a vrstevníků, aby byly ve svém
vzhledu, zájmech, chování a aktivitách tradičně feminní. Osvojení si genderové identity
probíhá tak, že se dítě s ní identifikuje, protože se chce podobat rodiči či v pozdějším
věku nějakému externímu vzoru. „Identifikace je tendence reprodukovat aktivity,
postoje a emocionální reakce, které vykazuje skutečný nebo symbolický model.“
(OAKLEYOVÁ, 2000, str. 135) Období dospívání je pro potvrzení genderové role
muže či ženy kritické. Postupně člověk zjistí, že i ve světě dospělých jsou
diferenciované role podle pohlaví, jejichž plnění se od něho očekává. Dítě si
dospíváním postupně svou roli osvojuje jako součást své osobnosti. (LIPPA, 2009)
(OAKLEYOVÁ, 2000)
Při osvojování si genderové role hrají nejen rodiče a vrstevníci, učitelé, ale také
silný vliv má televize (filmy, reklamy, seriály, pohádky). Dále to jsou knihy, časopisy.
Člověk se dovídá, jaký by jako žena či muž měl být, jak by se měl chovat, jaké postoje a
přístupy zastávat, jaké vlastnosti a dovednosti jsou žádané, jakou práci hledat, jak se má
oblékat, jaké zájmy mít atd. (KARSTE, 2006) Jaké pohádky jsou malým dětem čteny?
Jaké ženské a mužské role a s nimi spojené charaktery a vlastnosti si děti ukládájí do
svého mozku, do svého světa reality. Mozek se nejlépe učí a vstřebává informace, když
je uvolněný, není pod tlakem, informace jsou podávané hravou, zábavnou formou, kdy
je člověk vtáhnut do děje a může tak prožívat naplno emoce, nejlépe s převahou
pozitivních. Většinu těchto atributů pohádky splňují.
Sebepojetí u dospívajících dívek se projevuje často tím, že si málo důvěřují
v oblasti výkonů. Stále více snižují úroveň nároků na sebe a zvyknou si považovat svou
výkonnost a své schopnosti za silně omezené. Vyhýbají se konkurenci a soutěžení,
pokud je to možné. Mají strach z přímé konfrontace a snadno si připadají bezmocné a
méněcenné, když se jim něco nepodaří, nebo když vidí, že jsou druzí v něčem lepší.
Naproti tomu v oblasti mezilidských vztahů se cítí silné, kde dostává uznání a
potvrzení, jestliže se projevuje chápavým, starostlivým, vstřícným a přizpůsobivým
chováním. Pokud jde o paličatost, tvrdošíjnost, buřičství, agresivní chování naráží na
odmítnutí, neboť odporuje představě „hodné holčičky“. Připadá si tak silná jen
v případě, pokud se dokáže vciťovat do druhých a dbá na jejich potřeby, zatímco své

23. 23
vlastní zanedbává nebo potlačuje. Když je tomu jinak, cítí se sama vinna, není jí dobře a
dělá si výčitky. To podobné vidí u své matky a jiných žen. Sebepojetí u dospívajících
chlapců je charakteristické tím, že se setkávají s tím, že jim je dovoleno stát si na svém,
dokonce se od nich očekává, že se budou prosazovat. Je zde daleko věší pochopení co
se týče uplatnění tvrdosti a síly. I agrese se u muže považuje jako normální než je tomu
u ženy. Správný muž je průbojný a neprojevuje své emoce navenek. Tato různá
sebepojetí dívek a chlapců se promítají do jejich dospělosti do způsobu, se kterým
k sobě a k druhému pohlaví přistupují. A to formuje jejich život dál. (KARSTE, 2006)
Ženy mají na jedné straně možnosti, o kterých ještě před sto lety ženy mohly jen
snít. A přesto mnoho žen má vnitřní blok a nedokáže jich plně využít. Emancipace a
rovnost je stále ještě mnohdy jen oficiální, ale praxe je jiná. Souvisí to také s tím, že lidé
mají zažitý nějaký rámec, hodnoty, jak společnost fungovala a není snadné ze dne na
den změnit svůj pohled na svět, resp. dokázat aplikovat v každodenním životě nové
přístupy. Je sice čím dál více mužů, kteří souhlasí s rovnoprávností, avšak když bylo
zjišťováno, kolik z nich skutečně podporuje svou partnerku, tak už jich bylo znatelně
méně. Názor je jedna věc, akce a čin druhá. Když člověk od malička vstřebává určitý
postoj, přístupy k čemukoliv, o to silnější a zakořeněnější je toto přesvědčení
v dospělosti. Přestože se rozhodne s tím pracovat a měnit se, není to pro něj snadná
cesta. (SANDBERGOVÁ, 2013)
1.2.1 Genderové stereotypy
Stereotypy se chápou jako zjednodušené obrazy sociálních skupin, jež si lidé
nosí v hlavě. Dále mohou být chápány jako názory založené na pravděpodobnosti,
které lidé zastávají o daných skupinách lidí. Např. lidé v průměru věří více tomu, že
muži jsou ve srovnání s ženami agresivnější a ženy naopak hodnější. Stereotypy
zjednodušují skutečnost. Také mohou deformovat vnímání a vzpomínky, což má za
následek to, že člověk vidí to, co předpokládá, že uvidí, a že si pamatuje pouze
informace, které potvrzují jeho stereotypy. Každopádně nic není černé nebo bílé, tak i
zde ve stereotypech je ukryt kus pravdy. Jádro stereotypů je založeno na lidském
pozorování chování mnoha mužů a žen. Zde jde o genderové stereotypy, kde se jedná o
stereotypní názory o osobnosti muže a ženy. Muži vykazují podle genderových
stereotypů instrumentální, manipulativní znaky a ženy expersivní, společenské znaky.
Tyto stereotypy mají v mysli děti, teenageři i dospělí, vzdělaní i nevzdělaní a hlásí

24. 24
se k nim jak ženy, tak muži. Přestože se odehrály v průběhu poloviny minulého století
dramatické změny v ženských rolí, tak tyto stereotypy o ženách a mužích jsou stále dost
nedotčeny. Stereotypy se týkají osobnostních znaků, fyzických znaků, sociálních
rolí, zaměstnání, sexualitě a odlišných schopností mužů a žen. V posledním případě
jde o to, že ženy jsou za jistých okolností posuzovány jako méně schopné a
kvalifikované než muži, ačkoliv jsou hodnoceny na základě shodných informací.
(LIPPA, 2009)
Ať už jsou rozdíly biologického či sociálního, nebo respektive od každého něco,
tak faktem stále zůstává, že záleží na každém člověku samostatně. Což vede k tomu, že
s každým by se mělo zacházet jako s individuálním člověkem, který má individuální
poměr svého ženského a mužského principu, schopnosti a talenty, vlastnosti a vášně.
Neškatulkovat ženu a muže do dvou skupin, nýbrž spíše se zajímat a pracovat s každým
originálně. Poporovat je tak, že jim nebude nikdo říkat, zda na něco mají vlohy nebo ne,
jen z toho důvodu, že je to žena či muž. (LIPPA, 2009) (KARSTE, 2006)
Podle genderových rolí vedou ženy a muže k tomu, aby se chovali odlišně, a to
vede lidi k tomu, aby si vytvářeli genderové stereotypy. S genderovými stereotypy
souvisí pojem „sebenaplňující proroctví“ sociologa Roberta Mertona. Jeho
experimenty i dalších psychologů prokazují, že společenské názory se často stávají
společenskou skutečností. Jednou se stereotyp vytvoří a lidé jednají podle něho. Např.
když učitel věří, že chlapci jsou lepší v matematice, učitel díky tomu podvědomě chová
tak, že podporuje chlapce v jejich výkonech. Může se například na ně více usmívat,
když se chlapcům matematický úkol podaří. Může více odpovídat na otázky chlapců a
více se jim věnovat. Což vede k tomu, že tak přívětivě podporuje chlapce ve studiu
matematiky, ti se zlepšují a mohou být nakonec lepší než dívky, které tento přístup
nezaukusily.Tím se stereotyp pro chlapce i dívky potvrdí. Psycholog Claude Steele
popsal trochu jiný způsob, který vede k genderovým odlišnostem v chování. V případě,
že se např. ženám řekne, že ženy nejsou dobré v matematice, je dost možné, že v ženách
toto prohlášení vzbudí úzkost, negativní sebehodnocení a pochybnosti o tom, jak budou
moci řešit matematickým příkladům ve srovnání s ostaními. A opravdu test, který by
jinak napsaly dobře, nyní jejich výsledek zhorší. K vnímání genderu se týká další teorie
– teorie sebeprezentace, která tvrdí že každý člověk hraje své role mužů nebo žen
v závislosti na svém vlastním pojetí gender (sebe-schémat), na očekávání ostatních
(genderových stereotypů) a na okolnostech, v nichž se právě nachází. Tedy gender je

25. 25
způsob chování, který se mění v závislosti na dané situaci, na názorech, které na gender
daný člověk zastává, a na tom, co od něho očekávají ostatní. (LIPPA, 2009)
1.2.2 Vzory pro děti, dospívající, dospělé
Vzor je velmi silný nástroj, který člověka ovlivňuje ať už vědomě či nevědomě.
Přičemž něvědomě ještě více než vědomě. Vzor je pro člověka důležitý zejména
v pubertálním věku, kdy se potřebuje vymezit. Zpochybňuje vše okolo sebe a zároveň
hledá cestu, která si bude moci zvolit sám. Volba cesty nebo-li vzoru, od kterého se
bude inspirovat, je ovlivněna několika faktory. Zásadní faktor je dostupnost vzorů.
Pokud nemá jedinec z čeho vybírat, „kvalitní“ vzor, který mu pomůže najít z chaozu,
který prožívá, cestu ven, má větší pravděpodobnost, že bude tápat i ve svém dospělém
věku. Každý má život ve svých rukou, problém je, že musí nejdřív zjistit, že tu jsou i
jiné možnosti, než na které byl doposud zvyklý. Vzor je někdo, kdo dává jedinci naději
a víru, že lze něco dělat jinak a možná pro něj lépe. Vzory jsou často podceňované a
dost často také přeceňované. Na jedné straně jsou lidé, kteří si zhlédnou v nějaké osobě
a snaží se jí napodobovat ve všem možném, a zapomínají při tom na svou podstatu. Na
to, kdo jsou skutečně oni a chtějí být někým jiným. Honí se za cíli, které když
dosáhnou, tak je nečiní šťastnými. Najdou si tedy jiný vzor a honba za cizím životem
pokračuje. Na druhé straně jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že se nepotřebují inspirovat
od druhých. Že ví všechno, co potřebují. Nepotřebují se zlepšovat. Ustrnuli téměř na
jednom místě. Jako se vším, ani zde není správně to nebo ono. Je dobré najít svůj vlastní
kompromis, který bude vyhovovat. Najít situace a okolnosti, kde je dobré se inspirovat,
kde je dobré se něco od druhých naučit. A jsou tu situace, kdy si na tu svou cestu
potřebuje člověk přijít sám. Vzor je někdo, kdo může poskytnout dalším lidem dobrou
startovací pozici, od které pokračuje v hledání svého vlastního názoru, postoje, přístupu,
svých hodnot.

26. 26
1.3 Ženy a 21.století
1.3.1 Život v České republice
V této kapitole bude nastíněn pohled na lidi z České republiky pomocí výsledků,
které byly získány pomocí přístupu Geerta Hofstedeho na základě jeho modelu
kulturních dimenzí. Hofstede je toho názoru, že předpokladem vzájemného porozumění
a úspěšné spolupráce členů mezinárodního týmu je poznání národních kultur a jejich
kulturních rozdílů. (NOVÝ & SCHROLL-MACHL, 2007) V této práci nejde o
spolupráci v mezinárodním týmu, ale to, jak je pohlíženo na lidi v ČR poslouží jako
jeden z podkladů studie rozdílů mezi muži a ženami.
Na Čechy lze pohlížet z různých úhlů pohledu, v následujícím odstavci jsou Češi
rozebráni podle dimenzí Hofstedeho. (The Hofstede Centre, 2014) Dimenze jsou
následující: vzdálenost moci, individualismus / kolektivismus, maskulinita / feminita,
vyhýbání se jistotě, krátkodobá / dlouhodobá orientace (požitkářství) a pragmatismus.
Obrázek 2 Česká společnosti z pohledu Geerta Hofstedeho
Z předešlého grafu lze vidět, že vzdálenost moci je poměrně vysoká (57 %).
Znamená to, že společnost je hierarchická. Tím se míní, že lidé jsou ochotni akceptovat
určitý řád, kde každý má své místo. Podřízení ve společnostech očekávají, že jim bude
řečeno, co mají dělat. Další dimenze se týká vyššího míry individualismu v ČR. Česká

27. 27
republika je tedy individualistická. Lidé se starají spíše každý sám o sebe, případně o
svou rodinu. V této společnosti urážka způsobí újmu sebe-hodnocení daného člověka.
Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je kontrakt založený na vzájemné
výhodě. Následující dimenze je míra maskulinity ve společnosti. Česká republika je
maskulijní společnost, kde lidé žijí za účelem práce. Očekává se od lidí rozhodnost,
asertivita, důraz na spravedlnost, soutěž a výkon. Co se týče skóre ve vyhýbání se
nejistotě, ČR má velmi vysoké hodnocení a to 74 %. Což znamená, že se Češi snaží
velmi vyhýbat jakékoliv nejistotě. K tomu jim pomáhají pravidla, která zastávají. Řídí
se heslem „čas jsou peníze“. Pracují tvrdě a precizně. Záleží jim na dochvilnosti a
přesnosti. Bezpečnost je důležitý element indivudální motivace. V dimenzi požitkářství,
tedy to, zda si dokáží vychutnat přítomnost, mají hodnocení 27 %. Tím se myslí to, že
uvažují spíše dlouhodobě a méně si dovolí užívat teď a tady. Rádi plánují a jsou spíše
pesimisté a cynikové. Jsou více pod vlivem, co by měli a neměli dělat. V poslední
dimenzi se ukázalo, že Češi jsou ze 70 % hodnoceni jako pragmatici. Jejich cíl je
šetrnost, hospodárnost. K tomu, aby těchto atributů dosáhli jsou ochotni být vytrvalí a
nedbat tolik na tradice, pokud jim v tom brání. Jsou spíše názoru toho, že pravda závisí
na dané situaci, kontextu a času. (The Hofstede Centre, 2014)
Na základě předchozích zjištění ohledně rozdílů mezi ženami a muži se lze dívat
na Českou republiku jako zemi, která je přizpůsobená více mužů. Charakteristiky jako
individualismus, tlak na rozhodnost, soutěž, výkon, pravidla, dlouhodobé cíle bez
užívání si přítomnosti, vytrvalost, efektivita... Ať už budeme tyto atributy nazývat spíš
mužskými nebo ne, důležité je, že přestože i na muže je v dnešní době kladeno hodně
tlaku, tak na ženu je naloženo jednou tolik.
1.3.2 Doba internetu a ženy
Na ženy (v jiném ohledu i na muže) je v dnešní době kladen tlak, aby byly
podvědomě společností akceptovány, musí se snažit být perfektní v různých rolích,
které v životě zastávají. Být perfektní dcera, být perfektní matka, manželka a milenka,
zaměstnankyně, sestra, kamarádka... perfektní žena ve všech ohledech. Masmédia
ženám ukazují, jak daleko jsou od ideálu jednotlivých rolí a jak se nejlépe s jejich
produkty k této dokonalosti alespoň přiblížit. Srovnávání žen mezi sebou tyto
myšlenkové vzorce utvrzují. Stává se z toho začarovaný kruh, ze kterého není snadné se
dostat. Tomáš Hajzler ve své přednášce zmínil jeden zajímavý fakt. Řekl, že problém

28. 28
většiny lidí je ten, že jsou ovlivněny touto zákonitostí – když se něco často opakuje,
stává se to „normálním“, a když je něco považováno za „normální“ přestávají to lidé
řešit, bavit se o tom a zpochybňovat. Stejně tomu je i v tomto případě. Pokud ženy (i
muži) vidí kolem sebe z magazínů, z televize, z novin, z filmů a dalších médií, že by
měly být perfektní, začnou se tou představou zaobírat a vidí i druhé ženy, jak o
dokonalost usilují, což je v tom utvrdí a i ony začnou svým přemýšlením a chováním
utvrzovat další ženy. A zapomenou naslouchat a věřit svým pocitům, které jim ukazují,
že tudy cesta ke štěstí nevede.
Ženy v České republice mají v dnešní době neuvěřitelné možnosti oproti ženám
ještě před pár desítkami let, a přesto na své „svobody volby“ zapomínají. Je
pravděpodobné, že díky předávání myšlenkových vzorců od svých nejbližších, které
tolik možností neměli, si ještě dostatečně neuvědomily, že mají daleko širší paletu
možností a svobod k dispozici. Je snadší převzít vzorce myšlení a chování, než vytvářet
nové. K tomu je třeba velké odvahy, vytrvalosti a silné víry v to, že změna je správná
volba, přestože není jasná její přesná podoba. Tlak okolí je však často velmi silný. Lidé
obecně nemají rádi změny. Mají z nich strach a strach je pocit, který chrání lidi před
možným nebezpečím tím, že na něj reagují buď ustrnutím, útěkem či bojem. K tomu,
aby v tomto případě ženy dokázaly měnit svůj přístup k možnostem svobody, je
podporujícím prvkem sdílení podobně smýšlejících žen a případně mužů. V množství je
síla, kterou je dobré brát v potaz.
1.3.3 Mladí lidé na počátku 21.století – výhody a nevýhody
Dnešní mladá generace, která je ve fázi, kdy se loučí se svou mladickou
nerozvážností, experimentováním, nezávazným užíváním si a jednou nohou vstupuje do
nové etapy svého života, kde čelí pojmům jako zodpovědnost za svůj život a za
vytvoření své rodiny, dále životní hodnoty a priority, naplněný vztah nejen s partnerem,
s rodinou, s přáteli, se sebou; je v době plné rychlých změn, kdy se ocitá v rozporu
s tím, že starší generacím fungovalo něco, co dnes již tak jistě nefunguje. Nové přístupy
k životu jako takovému jim ještě nemá moc kdo předávat. Ocitají se v prostředí, kde
neví, co mají dělat. Cítí se rozpolceně. Na jedné straně se jim odevřela svoboda, o které
starší generace dřív jen snila, a na straně druhé je tu ještě neobjevená zodpovědnost, jak
s touto svobodou dobře naložit. Svoboda, která přinesla nepřeberné množství mladou
generaci zaměstnává natolik, že zapomínají svou pozornost věnovat především samy

29. 29
sobě, svým skutečným potřebám. Říká se, že to, čemu věnuje člověk pozornost, sílí a
rozvíjí se. Čemu mají mladí lidé, kteří mají v sobě zmatek, věnovat pozornost, když ne
právě sobě? Věnují až příliš energie a pozornosti porovnávání se s druhými. Usilují o
cíle, o které by „měli“ usilovat, a zapomínají, že je potřeba najít v sobě sny a cíle, o
které „chtějí“ bojovat. I mladí lidé si dokáží v dnešní době opatřit slušné peníze. Na své
mládí by se dalo říci, že jsou úspěšní. Úspěch se však nerovná štěstí. Úspěch v práci
vykoupený přesčasy, únavou, stresem je kompenzovaný únikem od reality skrze drahé
věci, alkohol, cigarety apod. V práci vydělávají na to, aby ve svém volném čase mohli
zapomenout na práci. Vevnitř je pomalu ubíjí podvědomý pocit, že nežijí šťastný a
vyrovnaný život naplněný hodnotnými vztahy a zdravím. Pocit, který upozorňuje, že
nejsou sami sebou.
1.3.4 Diverzity management
Diverzitu chápe diverzity management jako jeden ze způsobů, jak různorodost
nejen respektovat, ale využít i její potenciál. Diverzity managementem vznikl v 80.
letech v USA a do České republiky pronikl v 90. letech 20.století. S aplikací je to však
náročnější a dlouhodobější záležitost. Pokud vnímáme lidské zdroje jako nejcennější
kapitál společnosti, je zde prostor na to, aby se společnost naučila tyto dosud málo
využívané zdroje využívat pro další vývoj nejen ekonomického světa. (EGER, 2009)
Diverzity management lze chápat jako proces, ve kterém se oceňuje význam
jedinečnosti přispění jednotlivých pracovníků k dosahování organizačních cílů. Pracuje
s názorem, že nelze dosáhnout dlouhodobého úspěchu bez respektu k druhým a
pochopení jejich individuálních odlišností. „Diverzitu lze chápat jako různorodost či
heterogenitu pracovní síly z hlediska určitých kritérií či dimenzí.“ (EGER, 2009, str. 41)
Mezi primární dimenze, které jsou jasně rozpoznatelné patří: věk, etnická příslušnost,
pohlaví, mentální a fyzické schopnosti, rasa, sexuální orientace. Mezi sekundární
dimenze patří: komunikační styl, vzdělání, rodinný stav, vojenská zkušenost,
organizační role a úroveň, náboženství, mateřský jazyk, geografická příslušnost, mzda,
pracovní zkušenost, pracovní styl.Tím, že si lidé uvědomí rozdílnost druhých lidí a
budou se ji snažit pochopit, může vést k akceptaci odlišnosti a lepší spolupráci mezi
nimi. Mezi další výhody patří lepší přístup ke zdrojům talentovaných spolupracovníků,
vyšší efektivnost týmů, vyšší angažovanost zaměstnanců, větší otevřenost
spolupracovníků ke změnám, vyšší produktivita práce a např. lepší klima na

30. 30
pracovištích. (EGER, 2009) Znalost rozdílů mezi muži a ženami umožňuje pochopit
chování a jednání odlišného pohlaví a zároveň může pomoci odvodit možné chování,
což může přispět ke snadnější komunikaci a bezproblémové vzájemné spolupráci a
soužití lidí různého pohlaví a zároveň lepší pochopení sebe sama.
2 Osobní rozvoj žen
Pod osobním rozvojem si lze představit různá pojetí, proto je v této kapitole
věnována pozornost pojetí, které se v rámci diplomové práce bude používat. Mezi
hlavní složky patří pozitivní psychologie a sebekoučink.
2.1 Pozitivní psychologie
S pojmem pozitivní psychologie je často spojováno jméno amerického
psychologa Martin Seligman. Tato věda má zájem o rozvoj člověka směřující
k úplnému naplnění jeho potenciálu. Základním poselstvím pozitivní psychologie je
myšlenka, že pozitivní emoce je třeba rozvíjet a pěstovat. Bylo zjištěno, že oproti
negativním emocím, které zužují představy lidí o jednání (ustrnutí, útěk a útok), tak
pozitivní emoce naopak rozšiřují obzory lidí a povzbuzují je při hledání nových úhlů
myšlení a konání. Např. emoce radost způsobí touhu hrát si a zájem vyvolává touhu
objevovat a zkoumat, spokojenost podněcuje touhu užívat si, láska podněcuje střídavě
všechny uvedené touhy. Nejdůležitějším vedlejším účinkem rozšířených obzorů je
posilování osobních zdrojů: pokud člověk objevuje nové myšlenky a jednání, rozšiřuje
své fyzické, intelekutální, sociální i psychologické zdroje. Pozitivní emoce dále také
podněcují rozvoj pozitivních vlastností (např. odolnost, optimismus) a dovedností
jedince (kreativitu, zvídavost, mezilidské vztahy). (NOLEN-HOEKSEMA, 2012),
(NOLEN-HOEKSEMA, 2012)
Za posledních šedesát let se psychologie po většinu času zabývala duševními
nemocemi. Usilovala o to, jak lidem s duševními nemocemi pomoci dostat se do
„normálního“ stavu. Pozitivní psychologie je oborem mladším (rozmach vědeckého
zájmu o tuto oblast je až na počátku 21.století) a zabývá se tím, jak lidem, kteří se
nachází v „normálním“ stavu, tedy netrpí žádnou duševní nemocí, pomoci nasměrovat
se v životě tak, aby se cítili šťastnější a spokojenější. Hledá cesty, jak se posunout na
stupnici štěstí a spokojenosti o kus výše. Nejde jí také o napravování lidských slabostí,

31. 31
ale o kultivování předností. Pozitivní psychologie se zabývá tím, jak lze žít příjemný
život (co nejvíce pozitivních podnětů a emocí), zaujatý život (pozornost je věnována
nejvíce činnostem, které člověka těší – v práci, v rodinném životě, ve vztazích a ve
volném čase) a smysluplný život (člověk hledá zároveň ve svém životě smysl svých
činností). (SELIGMAN, 2003)
Opravdové štěstí pramení z rozpoznání a rozvoje silných stránek jedince a jejich
každodenního uplatnění v práci, partnerském životě, při hře a výchově dětí. Pozitivní
psychologie má tři pilíře. První pilíř se skládá ze studia pozitivních emocí. Druhý pilíř
studuje pozitiví vlastnosti, mezi které patří např. silné stránky, ctnosti a schopnosti
(inteligence a sportovní nadání). Třetí pilíř staví na výzkumu pozitivních institucí (např.
demokracie, silné rodiny, svobodné bádání, svobodný tisk, sociální sítě, vzdělání, místní
komunity atd.), které vyvolávají pozitivní emoce v lidech. Pozitivní psychologie tvrdí,
že prožitky, které jsou spojeny s pozitivními emocemi, dokáží negativní emoce
rozpouštět a posilovat člověka.
To, na co se soustředí pozornost člověka, to se rozvíjí a sílí. Soustředí-li se tedy
např. na pozitivní emoce, rozšiřuje se jejich pozitivní dopad na člověka. Hodnocení
kvality života lze také posuzovat z hlediska minulosti, současnosti a budoucnosti. Pokud
člověk hledá ve své minulosti kladné zážitky a zkušenosti, vzpomíná na krásné chvíle v
jeho životě, směřuje svou pozornost k tomu, co ho naplňuje pocitem vděčnosti. Podobně
tomu je s budoucností, kde si může vybrat soustředit svou pozornost na svá kladná
očekávání, sny, cíle, na co se těší. Jak pozitivní minulost, tak budoucnost v člověku
podporuje pocit spokojenosti, sebejistoty, víry, odvahy být v přítomnosti spokojený, žít
naplno, užívat si toho, co je teď a tady s tím, že dělá danou věc nejlépe, jak v danou
chvíli dokáže a s radostí.
Pozitivní psychologie pracuje s myšlením, s emocemi, se vzájemnými vztahy
s lidmi, speciálními způsoby zvládání životních problémů a se speciálními osobními
přístupy k životu. V kategorii myšlení lze najít pojmy jako moudrost, touha poznávat,
schopnost klást si cíle, naděje, optimistický způsob chápání životního dění, optimismus
a tvořivost. Do kategorie emocí patří například pozitivní emoce, kladné sebeoceňování a
stav flow (duševní stav, při kterém je osoba vykonávající danou činnost ponořena do
pocitu naprostého soustředění, radosti a úspěchu). V kategorii, kde se klade důraz na
vztah s lidmi lze najít pojmy jako soucítění, odpuštění, vděčnost, lásku a empatii.
Kategorie speciální způsoby zvládání životních problémů spadá humor, meditace,

32. 32
spiritualita, připomínání si kladných okamžiků a vyprávění a psaní životních zážitků.
V poslední kategorii speciální osobní přístupy k životu lze najít například pokoru,
autenticitu, snahu být sám sebou a cesta k seberealizaci. (KŘIVOHLAVÝ, 2004)
2.1.1 Emoce a rozhodování
V naší společnosti se domnívá většina lidí, že se rozhoduje na základě
racionálního rozhodnutí. To však není zcela pravda. Řada teoretiků se domnívá, že
právě emoce vyvolávají tendenci myslet a jednat určitým způsobem. Čím intenzivnější
emoci člověk zažívá, tím méně prostoru má pro racionální zhodnocení situace.
Z hlediska vývoje a odlišných funkcí lidského mozku, člení vědci mozek na tři části,
které jsou vývojově jinak staré a odpovídají za jiný typ činností. Nejstarší část mozku,
která odpovídá za neprimitivnější chování (instinkty), se nazývá mozkový kmen. Druhá
nestarší část mozku je limbický systém (část amygdala), který řídí zejména emoce. A
nejmladší část je velký mozek (část neokortex), který zodpovídá za rozumové procesy,
se vyvinula podstatně později než předchozí dvě části. Emoční mysl tak reaguje
mnohem rychleji než racionální myšlení. Během evoluce se tato rychlost uplatňovala
zejména při těch nejzákladnějších rozhodnutí ohledně nebezpečí. Ti, co se rozhodovali
nejrychleji měli větší šanci přežít a předat tak své geny potomkům. (GOLEMAN, 2011)
V případě negativních emocí se psychologie domnívá, že specifické tendence
myslet a jednat jsou právě ty, které se předkům v situacích ohrožení pomáhaly přežít.
Přežít bylo primární a z toho také lze odvodit to, že negativní emoce (např.strach,
úzkost, vztek..) působí na člověka delší dobu a intenzivněji. Což lze pozorovat i
v dnešní době, kdy boj o život není na denním pořádku, jako tomu bylo dříve, celkově
mají lidé vetší komfort a jistoty ve svém životě, a přesto si více stěžují a pamatují si
spíše to negativní v jejich životě než to, co se jim podařilo, co mají krásného kolem
sebe. Paměť je provázaná s emocem, čím silnější emoce a čím déle je jí člověk
vystaven, tím je větší šance přenesení informace do dlouhodobé paměti. Negativní
emoce se ukazuje jako silnější a intenzivnější než emoce pozitivní. (NOLEN-
HOEKSEMA, 2012), (GOLEMAN, 2011)
Ženy a muži se liší spíše ve vyjadřování emocí (verbálním i mimickém) než
v jejich subjektivním prožívání. Ženy prožívají např. vztek stejně silně jako muži a
v souvislosti s mezilidskými vztahy dokonce ještě více. I přesto se může většině zdát, že
se mužů vztek zmocňuje častěji, protože ho dávají najevo typičtějším způsobem. Vliv

33. 33
zde hrají genderové stereotypy. Vyjadřování vteku je znakem často moci a síly, a to je u
žen stále v rozporu s genderovými stereotypy, kdy od ženy se spíše podvědomě
očekává, že se bude chovat jako slabá a submisivní žena. Takto často může působit jako
hysterka, která se neumí ovládnout. Ženy projevují ochotněji smutek a strach a častěji
regulují své emoce, aby neohrozily své vztahy. Naproti tomu muži dávají ochotněji
najevo emoce vteku, které jim pomáhají signalizovat svou moc. (NOLEN-
HOEKSEMA, 2012)
2.2 Sebekoučink
„Jestliže se díváte na to, co v životě máte, budete mít vždy více. Jestliže se díváte
na to, co v životě nemáte, nikdy nebudete mít dost.“ Oprah Winfrey
Pokud chce člověk něco změnit, je třeba se naučit být všímavým průvodcem sám
sobě. Většina lidí má tendenci ubírat se k jednoduššímu řešení, které spočívá v tom, že
vyhledá nějakou osobu, v lepším případě odborníka a požádá ho o radu, co má změnit.
Očekává, že dostane rychlý návod, který mu zajistí, co si přeje. Pointou však každé
změny je, že pokud chce člověk něčeho dosáhout, musím si především umět pomoci
sám. Když trénuje všímavost vůči sobě a okolí, zjistí, že k tomu, aby něčeho dosáhl,
není ani tak o tom, kolik času tomu věnuje, jako spíše s jakou chutí do toho jde.
Neexistuje jedna jediná cesta k cíli, ale mnoho cest, které k cíli mohou vést za různých
podmínek. Je také důležité si všimnout, že okamžiky, kdy člověku jde vše od ruky a
baví ho to, nejsou náhodné a dají se přivolat. Koučování je k tomu, aby člověk dokázal
se sebou pracovat efektivně a dosahoval svých cílů rychleji a s chutí. (BAHBOUH,
2011)
2.2.1 Rovnice sebekoučování
Práce = výkon x čas. Protože je však výkon závislý na naší stimulaci, výstižnější
rovnice je tato: Pracovní výsledek = motivace x čas. Této rovnici se říká koučovací
rovnice. Vztah vysvětluje, proč není lidské učení a práce přímo úměrné vloženému času
a podléhají Paretovu pravidlu. Paretovo pravidlo poukazuje na fakt, že 20 %
investovaného času lze získat 80 % konečného efektu. Samozřejmě, že pro každého je
rovnice upravená o faktor osobních dispozic. Z koučovací rovnice vyplývá, že pokud

34. 34
chce člověk zvyšovat svůj výkon, má dvě možnosti. První možnost je zvýšit počet hodin
věnovaných práci. Čas je však omezený zdroj a s narůstajícím časem, který práci
věnuje, se většinou jeho motivace a nadšení snižují, zejména tehdy, pokud nevidí větší
výsledky své práce. Druhou možností je zvýšit svou motivaci, např. tím, že si ujasní
cíle, připomene si původní vize, naplánuje zajímavý experiment. Součástí této cesty je
radost z činnosti místo strachu z udělání chyby. Tím vším je možné zvýšit motivaci a
dostat se rychleji k cíli. Není tedy důležité kolik času, ale jaký čas. (BAHBOUH, 2011)
2.2.2 Stav „flow“
Čas, kdy ho člověk nevnímá a je plně ponořen do činnosti, práce plyne. Je
výkonný a šťastný, nevěnuje času pozornost. Tomuto stavu se říký „flow“ (plynutí).
Naproti tomu jsou stavy uvíznutí, kdy neví osoba, jak se pohnout z místa, práce jí nejde
tak dobře. Mozek tedy nepracuje rovnoměrně. V sebekoučování je dalším základním
kamenem dostávat se více do stavu plynutí, kdy nás práce baví a jde od ruky.
(BAHBOUH, 2011), (SELIGMAN, 2003)
2.2.3 Dílčí cíle a vnitřní motivace
K tomu, aby člověk využíval svůj čas efektivně, je potřeba dlouhodobou práci
rozdělit na dílčí úkoly a naplánovat si mezi nimi čas na odpočinek. Tak je umožněno
využít krátký čas na maximum, protože člověk vidí odměnu v podobě odpočinku, vidí
mezicíl a žene ho to k tomu, aby jej co nejrychleji dosáhl. Když odpočívá je třeba si
uvědomit, že to není plýtvání časem, nýbrž součástí efektivního využití času, protože
regeneruje síly a dává možnost podvědomí, aby mohlo informace řádně zpracovat.
(WHITMORE, 2009) (BAHBOUH, 2011)
2.2.4 Vnitřní motivace jako zdroj energie
„Motivace je stav energie využitelné pro konkrétní aktivitu.“ (BAHBOUH,
2011, str. 24) Aby si člověk udržel dostatečnou hladinu energie, je třeba být všímavý
k tomu, kde mu uniká a kde naopak přibývá. Nepříjemná zpráva energii ubírá a
příjemná zpráva naopak přidává. Pro to, aby získal energii, může buď změnit svůj
postoj k nepříjemné zprávě, nebo pokud to jde, rozhodnout se, že se nevystaví
nepříjemné situaci. Když dobře hospodaří se svou energií, investuje ji správně, začne se
mu energie vracet z uspokojení z dané činnosti. Aby měl energii do činnosti, je zde

35. 35
důležité si uvědomit, že na začátku práce jde o energii plynoucí z toho, že skutečně chce
dosáhnou cíle, vím proč danou činnost dělá a to jej motivuje do akce. A v průběhu práce
přichází další zdroj energie skrze efekty, které jeho práce přináší, což ho motivuje
vydržet v dané činnosti. (BAHBOUH, 2011) (WHITMORE, 2009)
2.2.5 Všímavost a nálepkování
Všímavost je klíč k tomu být bohatší. Nacházet ve věcech více. Mnoho činností
dělají lidé automaticky, což má svůj důvod. Kdyby všemu věnovali maximální
pozornost, odčerpávali by si energii zkoumáním toho, co již prozkoumali. Problém je,
že už nedokáží rozlišovat, kdy používat autopilota a kdy si všímat daného okamžiku
všemi smysly. To, že něco označí člověk nálepkou, tedy tím, že je to „stejné“, dává
možnost věnovat svou pozornost dalším novým věcem, prozkoumávat nové věci. Avšak
je dobré se naučit pracovat znovu se všímavostí. Cokoliv, co vyhodnotí člověk, jako
neměné, znamená pro náš mozek „dokončené“. Když řekne, že něco nelze řešit, nedává
tak sám sobě impuls, aby hledal řešení problému. (BAHBOUH, 2011) (SILSBEE,
2012)
2.2.6 Pozornost a tendence dokončovat tvary
Lidská tendence dokončovat tvary vyžaduje aktivitu navíc. Když se mysl
člověka nevěnuje tomu, co je, pak je to proto, že se věnuje tomu, co není. Stejně tomu je
u nedokončených úkolů a prací. Plýtvá energií myšlením na nedokončené úkoly. Je
důležité naučit se rozhodovat, zda má teď smysl řešit úkol nebo ne, a docílit tak toho,
že se dokáže soustředit na právě probíhající činnost, tím se stává jeho práce efektivnější.
Dále je potřeba pracovat s řízením činností tak, aby jich člověk co nejvíce mohl
dokončit. Toho docílí jasnou formulací svého cíle a dílčích cílů. Formulováním dílčích
dokončitelných cílů mu přidá energii a motivaci k dalšímu dílčímu cíli. To, čemu věnuje
člověk pozornost, to sílí. Proto pokud věnuje pozornost chybám, které je třeba napravit,
soustředí se na své chyby místo na to, co mu jde a co je třeba rozvíjet. Soustředit se na
to, co chce dosáhnout je efektivnější, než si opakovat, co chce odstranit a vymazat.
Přesměrovat pozornost z toho, co nechce, na to, co chce, je základním stavebním
kamenem při sebekoučování. (BAHBOUH, 2011)
Dalším principem sebekoučinku je využívání ke zpracování informací obou
hemisfér lidského mozku. Nejen využívání levé hemisféry, kdy se pracuje zejména

36. 36
s analytickým zpracováním informoací usnadněné jazykem, ale také využívání pravé
hemisféry, kdy se praktikuje zpracování informací obraznějším, experimentujícím
učením. Spojením obou způsobů učení lze dosáhnout daleko vyšší efektivity a pestrosti
nacházených řešení. (BAHBOUH, 2011), (NOLEN-HOEKSEMA, 2012)
Vše, co člověk záměrně dělá, bylo nejdříve nanečisto modelováno v jeho mozku.
Je proto třeba, pokud chce něčeho dosáhnout, dokázat si představit, co vlastně chce a
nekonal jen náhodně na základě předchozích zkušeností. Čím více si cíl představuje, tím
snáze k němu dojde. Toto funguje v pozitivním i negativním smyslu – pokud se bude
soustředit na krizi, nebude podnikat žádné kroky k její vyřešení, a krize s největší
pravděpodobností opravdu přijde. Jeho myšlenky ovlivňují jeho chování a to formuje
jeho výsledky. Způsob, jak pracovat s negativními vizemi, je přesměrovat svou
pozornost na něco jiného, na to, co chce člověk dosáhnout. Vytvořit svou vizi, kam jde,
je to, co mu dává směr, energii, motivaci k činnům, k dílčím krokům, které ho k cíli
dovedou. Chyby jsou součástí přirozené cesty. Díky všímavosti, kterou na cestě
provozuje, si dokáže všímat toho, co dělá dobře, a z toho ostatního se poučí a jde dál.
Opět zkouší hledat další kroky k cíli. Velké vize je třeba rozdělit do malých vizí, kdy se
připraví na radost, která ho čeká a nabije energií, motivací jít dál. Díky malým vizím
doplňuje svou energii k tomu,aby dokázal překonat neúspěchy. (BAHBOUH, 2011)
2.2.7 Cesta je víc než cíl
Aby mohl zvolit zlatou střední cestu mezi oběma nebezpečími – na jedné straně
nedokončené tvary a na druhé straně nálepkování - je třeba se soustředit na samotnou
cestu a na fakt, že jde žádoucím směrem. Trénováním všímavosti na této cestě vůči i
nepatrným změnám při jeho pokusech, se dostane rychleji k cíli. Díky všímavosti bude
pozorovat, kdy se nacházel blíže svému cíli a kdy dále a bude moci vylepšovat právě ty
situace, kdy byl blíže a dostane se tak ještě blíže. Soustředí se tak na zárodky budoucích
úspěchů. Učí se tím, že podchycuje lepší pokusy tím, že na ně sám sebe upozorní.
Důležité je uvědomit si vlastní pokroky, i když jsou „jen“ dílčí. Když si neuvědomí, co
se mu povedlo, nemá z toho takovou radost. To, co se mu povede považuje jako
samozřejmost do té doby, dokud to není ohrožené. Aby získal energii z radosti, musím
si nejdříve uvědomit, že tu radost prožívá. Když neví, že se něco děje, nemůže mít
z toho radost. Stvrzení okamžiku je důležité během dané činnosti nebo krátce po ní.

37. 37
Čím dále od okamžiku úspěchu ho slaví, tím je intenzita prožitku menší. (BAHBOUH,
2011) (WHITMORE, 2009)
2.2.8 Štěstí jako cíl sebekoučinku
Cílem každého sebekoučování by mělo být štěstí, a to takové, které si člověk
neustále vytváří. Cíle, kterých chce dosahovat, jsou zaměnitelné. Jsou to příležitosti,
kterým se může věnovat. V životě jsou tři základní zdroje štěstí. První jsou hezké
vzpomínky z minulosti. Druhý zdroj se skrývá v hezkém prožívání současnosti a třetí se
nachází v budoucnosti skrze toho, že se člověk na něco hezkého těší. Tím, že se
soustředí na to, co ho dělá šťastným, uchovává v mysli obrazy, ke kterým se může
kdykoliv vracet. Je to bohatství skryté v dobře prožitém okamžiku. Sebekoučování je
nejen o dosahování cílů, ale především o cestě ke štěstí. (BAHBOUH, 2011)
3 Tvorba webových stránek
Při tvorbě webových stránek je důležité brát ohled na to, co autor uveřejňuje za
obsah, ale také na formu, do které obsah umístí. Pokud chce autor, aby si jeho
návštěvníci odnesli co nejvíce, je dobré vědět, jak se člověk učí a osvojuje si informace.
Jelikož kromě obecných znalostí o tom, jak funguje lidský mozek, je tu i aspekt
odlišnosti každého člověka, je důležité i s touto různorodostí pracovat.
3.1 Čísla ohledně internetu a českých žen
Podle Českého statistického úřadu bylo uživatelkami internetu v roce 2013 92,4
% Češek ve věku 18-24 let a 91 % Češek ve věku 25-34 let. (ČSÚ, Uživatelé internetu,
2013) Český statistický úřad uveřejnil výsledky průzkumu z roku 2013 „Kolik procent
žen tráví čas na sociálních sítích“. Ve věkové kategorii 16-24 let tráví na sociálních
sítích čas 83,4 % z celkového počtu žen v tomto věku. Ve kategorii 25-54 let tomu
odpovídá 43,4 % žen. Další výsledky ukazují, že ve věku 16-24 let píše na blogu 7,8 %
žen z celkového počtu žen v této kategorii v ČR. Ve věku 25-54 let je to 3,3 % žen.
(ČSÚ, 2013) Zajímavé výsledky ČSÚ z roku 2013 se týkaly využití internetu
k vybraným činnostem v oblasti zábavy. Pro účely diplomové práce jsou důležité dvě
oblasti průzkumu: první se týká čtení on-line zpráv, novin a časopisů a druhá
přehrávání/stahování hudby, filmů a videí. V prvním případě čte zprávy, noviny,

38. 38
časopisy na internetu 76,9 % žen ve věku 16-24 let ze všech žen v této věkové kategorii.
A ve věkové kategorii žen 25-54 let tomu je 75,6 % žen. Co se týče přehrávání videí a
hudby je tomu ve věku mezi 16-24 let 79,4 % žen a ve věku 25-54 let 38,9 % žen.
(ČSÚ, 2013) Tyto údaje slouží k potvrzení nutné podmínky k tomu, aby bylo
smysluplné přemýšlet o podpoře osobního rozvoje žen přes internet.
3.2 Obsah na internetu
V dnešní době se většina mladé generace na internetu pohybuje jako ryba ve
vodě. Chodí na internet nakupovat, prodávají, podnikají, komunikují, inspirují se a
inspirují druhé. To, co veškeré činnosti spojuje je síla informací. Dnešní člověk má
daleko větší možnosti zjistit tolik informací, tolik úhlů pohledů a nakonec si vytvořit
svůj. Lidé mají dnes problém více než dostat se k informaci, spíše dokázat se orientovat
v překypující směsi informací, které si vybrat. Jsou zahlceni informacemi, že primárně
nechodí na internet číst, ale „scannovat“. Nemají čas na to číst vše od A do Z. Musejí se
naučit filtrovat a vybírat si na základě několika sekund, zda jim stojí za to si informaci
(článek, úryvek..) přečíst do konce. Proto pro ty, kteří chtějí zaujmout čtenáře,
zákazníka svým sdělením, musí si být vědomi určitých základních poznatků, které byly
zjištěny eye-trackingem a dalšími marketingovými výzkumy. (LOSEKOOT &
NEKUDA, 2014) (KIRŠ, 2013)
Jedno z důležitých a zajímavých zjištění, která byla objevena, je fakt, že čtenář
se na internetu při čtení řídí podvědomě svým „scannováním textu“ do písmene „F“.
Kdy si nejdříve přečte nadpis, poté zrakem přelétne levý kraj stránky a následně se
zastaví chvíli odstavci uprostřed textu. Z nadpisu si přečte zejména první dvě slova.
Dále prolétne očima mezititulky článku. Struktura článku podle daných zjištění se
přirovnává do tvaru trychtýře či trojúhelníku stojícím na jednom vrcholu. Toto
přirovnání znázorňuje snižující se čtenářům zájem zabývat se textem. První odstavec
textu by měl proto zaujmout čtenáře a přimět ho, aby se textem zabýval dál. V této části
očekává čtenář, že dostane odpovědi na své otázky typu: kdo, co, kdy, kde, proč. Ve
střední části textu se píší nejnovější informace k danému tématu. A na závěr se očekává
shrnutí. Oproti textu na papíře je zde větší důraz na mezititulky v textu, v textu může
být zakomponován např. video a další interaktivní formy doplnění textu. I co se týče
nadpisu je důležité, aby byl konkrétnější než může být nadpis v tištěných médiích, kde
nadpis může dotvářet i obrázek či fotka. Jelikož nadpis je to, co většinou čtenáře musí

39. 39
přinutit článek rozkliknout, je jeho funkce o to důležitější. Bylo zjištěno, že lidi často
upoutá nadpis formou otázky, návodu, výzvy, nebo v případě použití číslice do textu
(13 způsobů jak...) či použití jména známé osobnosti. (LOSEKOOT & NEKUDA,
2014)
Důležité je brát v potaz délku textu. Největší pozornost čtenáře je na začátku a
postupně zpravidla klesá. Spíše kratší délka textu se řeší a kompenzuje tím, že se na
konci vkládají odkazy, které čtenáři umožní proklikat se na rozšiřující a související
informace. Čtenář má tak možnost jít dál. Samozřejmě záleží hlavně na motivaci
čtenáře číst text. V průměru lze počítat, že např. cestopisy mohou být delší (kolem
4 500 znaků), na blogu je vhodné k udržení zájmu čtenáře volit kratší délku (1 800
znaků). Odborný text může být o něco delší, avšak stručnost a jednoznačnost jsou
efektivnější (1 500 – 2 500 znaků). Záleží také na cílové skupině, pro kterou je obsah
určen. Čím větší masu lidí má oslovit, tím kratší a výstižnější by měl být, neboť cílová
skupina má rozdílnou motivaci text přečíst. (LOSEKOOT & NEKUDA, 2014)
Výhody online médií jsou: interaktivnost, jednoduchost v korekci, rychlá a
široká dostupnost, možnost sdílet obsah, nízké náklady, možnost proklikávat na další
s tématem související informace, dá se snadno měřit a dělat statistiky (čtenosti, doby
strávené na stránce, návštěvnosti na dané stránce..) (LOSEKOOT & NEKUDA, 2014)
Na internetu existují různé typy textů. Pokud chce člověk psát na webu, lze
použít formu blogu, sociální sítě, založit si webové stránky, psát na diskuzn fóra, napsat
ebook. Forma blogu hodně spojena se vztahem mezi autorem blogu a čtenářem. Je zde
díky tomu větší motivace čtenáře číst pravidelně uveřejněné články a informace. Je to
důvod, proč se čtenář bude na blog vracet. A pokud má čtenář pocit, že mu bloger může
pomoci vyřešit jeho problém, něco, v čem si neví sám rady, motivace se zesílí. Vztah a
ztotožnění se je to, co daný blog odlišuje od jiných blogů, kterých je na internetu
nespočet. Bloger se vyznačuje oproti novináři tím, že jeho články jsou víceméně
subjektivního rázu. Je zde jeho pohled na věc, jak vidí on dané téma a souvislosti.
Novinář by měl být oproti němu nestranný a objektivní. (LOSEKOOT & NEKUDA,
2014) (KIRŠ, 2013)
V době a prostředí, kde je nadmíru informací, které čtenáře obklopují, je nutné
být něčím jedinečný, něčím zaujmout čtenářovu pozornost, vzbudit v něm zájem číst
dál, pokud na internetu chce člověk prodávat, je potřeba dále vzbudit v čtenářovi touhu
produkt či službu vlastnit a v neposlední řadě vyzvat ho k akci – koupi. Co se týče psaní

40. 40
na internetu používá se zkratka „čtyř S“. Každé „S“ znamená z angličtiny jednu
vlastnost, kterou by měl text mít. Oblíbený text je založený často na příběhu (story). Je
dobře sdílitelný a šířitelný (share) – položit si otázku: „Jak se daný obsah, typ textu
bude nejlépe sdílet (video, článek, obrázek, kombinace předchozích, mp3 forma..).
Větší šanci má, když je chytlavý a lidé si ho snadno zapamatují (sticky). A v neposlední
řadě ho chce čtenář šířit skrze sociální média (facebook, twitter).Internet dává autorovi
textu různé možnosti, jak lze obsah dále využít. Lze ho rozšířit tím, že z něj autor
vytvoří newsletter, který lze zaslat databázi klientů, které má. Obsah sdělení lze upravit
tak, aby mohl být sdílen skrze sociálně sítě. Lze ho uveřejnit na blogu. V případě firmy,
lze obsah přiložit k produktu, který si zákazník objedná nebo jej přiložit do emailu
zákazníkovi. Využít lze také do reklamy či k PR komunikaci. Částečně si s ním lze hrát
i do elektronické vizitky. Kreativitě se meze nekladou. Internet je otevřený
vynalézavosti autora. (LOSEKOOT & NEKUDA, 2014)
3.3 Efektivní předávání informací – osvojování si informací
Lidé se učí různými cestami – někdo raději čte či poslouchá, někdo spíše
pozoruje, jiný může mít rád experimenty, a tím pádem i praktické prožívání pokusů,
omylů a úspěchů, další raději v klidu přemýšlí a vytváří nové na úrovni teorie. Lidé
z hlediska preferované formy sdělení jsou rozdělováni do tří skupin. První skupina
preferuje zvukové podněty. Tito lidé rádi naslouchají. Druhá skupina potřebuje věci
vidět. Ocení tak názorné obrázky, schémata, grafy... Třetí skupina dá přednost pohybu a
prožitku. Té pomáhají hry, modelové situace, experimenty. Lidé se tedy liší formou,
kterou lépe vstřebávají informace.
Plamínek ve své knize Vzdělávání dospělých zminuje to, že lidé dobře reagují na
směs exaktních a obrazných informací, na metafory a popisy, v nichž se skrývá děj či
hostina pro lidské smysly. Jde o to, že racionální informace vložené do pestrého
kontextu mají velkou šanci na opětovné vybavení. Učit se může člověk nápodobou nebo
tvorbou, a to v obou případech buď vědomě, nebo nevědomě.
3.3.1 Vědomé a nevědomé učení
Když se člověk naučí něco jen na vědomé úrovni, nastává často problém, že při
zvýšené zátěži se vrací k starým hlouběji zakořeněných návycích, typicky po nevědomě
naučených vzrocích chování. Je tedy potřeba, aby vědomě naučené dostalo pevnost

41. 41
nevědomě naučeného. Což lze dosáhnout tím, že používáním určité znalosti se stane
návyk (něco, co dělá člověk nevědomě, automaticky). Nevědomé učení má častěji
formu napodobování než tvorby. Vzorem může být učitel a jeho přístup k učení a
řešení kauz. Lidé mají tendenci napodobovat například aktivitu či způsob komunikace
lidí, které považují za úspěšné a cítí k nim sympatie, či je obdivují. Je důležité, jak daný
učitel vystupuje, a jak se chová. Jeho názory, postoje, chování jsou pod nevědomou i
vědomou kontrolou studentů a může se stát předmětem napodobování. Účastníci tak
mohou přejímat znalosti a dovednosti, ale také postoje učitele. V oblasti postojů je
napodobování v průměru daleko běžnější a důležitější než vytváření nových vzorců
chování. Postoje jsou společným názvem pro motivy a názory lidí, tedy pro to, co lidé
chtějí a čemu subjektivně věří. S postoji se bezpochyby dá úspěšně pracovat, ovlivňovat
je a kultivovat. Měřit je lze pomocí modelových situací a nebo v reálních situacích.
(PLAMÍNEK, 2010) (EYSENCK, 2008)
3.3.2 Učení z výkonu
Zde jsou dvě možnosti. První je demonstrací (praktickou ukázkou), kdy učitel
předvání názorně studentovi danou věc. Druhý případ je ten, že sám student provádí
vlastní výkon – demonstruje učiteli. Jde o neobyčejně účinné způsoby vzdělávání.
Hlavní důvod je přímý kontakt s praxí. Zvláštním způsobem demonstrace je promítání
filmových záznamů. Další fází následuje diskuze, kdy se student může zeptat na důvody
konkrétního chování učitele při demonstraci (nebo na smysl a detaily filmové ukázky) a
zjišťovat další souvislosti. V druhém případě jde o zpětnou vazbu učitele na výkon
studenta. Tato diskuze může mít formu bližšího poradenství nebo koučování.
(PLAMÍNEK, 2010)
„Ve vzdělání vládne „jak“ nad „co“ (o zanedbanosti „proč“ ani nemluvě). Jde o
součást obedného společenského trendu k povrchnosti, klipovitosti a formálnosti. Je to
ovšem také slepá cesta.“ (PLAMÍNEK, 2010)
3.3.3 Metody předávání
Nejnižší pravděpodobnost toho, že si daný podnět osvojí člověk, má pouhé čtení
věci. O něco lépe je na tom informace, kterou slyší osoba. To, co vidí má ještě větší
pravděpodobnost zapamatování. Znatelně se pravděpodobnost zvýší pokud o informaci
mluví. Význam má doslové opakování a ještě větší efekt nastává při opakování

42. 42
informace vlastními slovy, protože v takovém případě je nucen o informaci přemýšlet.
Největší pravděpodobnost je v případě toho, kdy v souvislosti s danou informací něco
člověk dělá, provádí ji v praxi. Kombinováním jednotlivých složek se zvyšuje
pravděpodobnost zapamatování si informace. Např. pokud učitel něco říká a zároveň
při tom kreslí, studenti si více vybaví než při odděleném jen povídání či jen kreslení.
V tomto případě je pozitivní i přiměřená rychlost generování informací, která je pro
zapamatování přirozenější. Pro zapamatování je důležitý i kontext předávání podnětů.
Když je kontext specifický (než obecný), tak se vzyšuje pravděpodobnost
zapamatování si poznatků. (EYSENCK, 2008)
V případě zvolení kombinované formy předávání informací pomocí prezentace
mohou studentům přispět k pochopení a zapamatování si informací následující prvky,
které mohou být její součástí. Záleží nejen na výskytu prvku v prezentaci, ale
samozřejmě i na jeho zpracování (formě). Mezi prvky zvyšující pravděpodobnost
osvojení tedy patří: samotný výklad, příklad, zobecnění, kontext, analogie,
poznámky, příběhy, kreslení, promítání a demonstrace. (PLAMÍNEK, 2010)
V tomto případě je také důležité uvědomit si, že osoba, jež prezentuje musí brát
v potaz, že z celkového působení osoby připadá jen 7 % na slova, 38 % významu tvoří
práce s hlasem a 55 % neverbální signály osoby. Co se týče smyslů člověka, nejvíce
informací (75 %) vnímá člověk zrakem. Vnímání sluchem tvoří 15 % informací,
hmatem 3 %, chutí 3 % a čichem také 3 %. (HIERHOLD, 2008)
Obrázek 3Účinnost metod předávání podnětů (Zdroj: Plamínek, 2010)

43. 43
3.3.4 Čtyři způsoby, jak se naučit něco nového
Novému poznatku či chování se lze naučit dvěma způsoby – přejímáním
existujícího a vytvářením nového s tím, že oba způsoby probíhají buď na teoretické
nebo praktické hladině. Díky tomu vyplývají 4 možné způsoby osvojování si.
Obrázek 4Čtyři způsoby osvojování si (Zdroj: Plamínek, 2010)
Prvním způsobem je „napodobováním“ – např. cizí jazyk se naučíme lépe
pobytem v cizí zemi, stejně jako tomu bylo v našem dětství s mateřštinou.
Napodobování je účinné v případě učení se např. používat jednodušší nástroje typu pily
apod. Nebo také napodobování přírody – čističky fungují na stejném principu jako
pískové filtry v přírodě. Druhým způsobem je „naslouchání“ – nebo spíše teoretické
přejímání, kdy se člověk učí už existující informace a poznatky. Pochopení vysvětlení
někoho, kdo tématu rozumí, s tímto způsobem učení se setkal každý ve škole. Třetím
způsobem je „přemýšlení“ – je teoretické vytváření. Při tomto způsobu učení se zvyšuje
pravděpodobnost, že si člověk lépe zapamatuje daný poznatek a zafixuje v žádoucím
kontextu. Pracuje se zde s předpokladem, že když někdo něco sám odvodí z nabízených