1. PRÁVNÍ NORMA
Argumentace:
K psaní své práce jsem si vybrala téma právní norma a to proto, že ji při svém
dosavadním studiu práv považuji za jednu z velmi důležitých témat vůbec. Jako studentce
teprve prvního semestru právnické fakulty mi přijde jako základ celého práva, takže pokud
mám napsat práci z oboru, který studuji, zvolím si z celé teorie práva právní normu.
Anotace:
Tato práce se zabývá problematikou právní normy, na kterou se nahlíží jako na
důležitou součást českého právního řádu. Jsou zde popsány podmínky jejího vzniku,
legislativní proces, kterým musí projít, aby mohla vzniknout, její znaky, které ji charakterizují,
struktura, tedy části, ze kterých se skládá, a její druhy, na které se dělí podle různých
hledisek.
Klíčová slova:
norma, legislativní proces, platnost, účinnost, legisvakanční lhůta, působnost,
struktura
Právní norma je charakterizována jako „nejmenší rozumná část právního řádu, která
sice má svou vnitřní strukturu a tím i své vlastní strukturální části, ve vztahu k právnímu řádu
jako celku je ale sama částí, a to jeho částí základní“ 1. Právní normu lze definovat i jako
všeobecně závazné pravidlo chování, které je vynutitelné státní mocí.
Aby právní norma vznikla, musí nejdříve projít legislativním procesem. K tomu je
zapotřebí legislativních orgánů, které tvoří organizované kolektivy lidí. Legislativní proces má
různá stádia. Napřed se musí zjistit potřeba právní regulace, kdy se určuje, zda je zavedení
právní normy pro určité případy vhodné. Poté vzniká legislativní záměr, tedy určitá představa
o vydání právní normy a úmyslu zahájení její přípravy. Následuje realizace legislativního
záměru, která je zahájena rozhodnutím příslušného orgánu. Pak se již vypracovává osnova
navrhované právní normy a popř. vypracování zásad. Osnova se projedná a podá se
legislativní návrh. Tento návrh se znovu projedná a v případě schválení přijme a následně
publikuje.
V souvislosti s tímto existují pojmy, které je třeba rozlišovat, a sice platnost a účinnost
právní normy. Zákon se stává platným jeho vyhlášením. Tehdy se stává součástí českého
právního řádu, ale ještě své adresáty nezavazuje k právům a povinnostem. V této době se
adresáti právních norem mohou s jejich zněním seznámit ještě před jejich závazností. Poté
nastává účinnost, která již své adresáty k právům a povinnostem zavazuje. Podmínkou nabytí
účinnosti zákona je jeho platnost. Norma nikdy nemůže nabýt účinnosti, aniž by byla platná.
1
KNAPP, Viktor. Teorie práva. Vyd. 1. Praha, C.H.Beck, 1995, 247 s. ISBN 80-7179-028-1

2. Doba mezi platností a účinností zákona se nazývá legisvakanční lhůta. Tato lhůta může být
různě dlouhá, někdy se dokonce může rovnat téměř nule, to znamená, že zákon nabude
platnosti a účinnosti v ten samý den.
Rozlišujeme čtyři druhy působnosti právní normy, a to působnost věcnou, časovou,
prostorovou a osobní. Věcná působnost vyjadřuje, pro jaké skutkové podstaty právní předpis
platí, časová odpovídá na otázku, kdy začíná a kdy končí účinnost právního předpisu,
prostorová neboli místní určuje, na jakém území právní předpis platí, a osobní nám říká, pro
které osoby právní předpis platí.
Právní norma má určité znaky, které se dělí na formální a materiální. Do formálních
patří pravomoc, to znamená, že pochází od oprávněného subjektu, a forma, tedy zákonem
předepsaná publikace. Mezi materiální se řadí regulativnost (schopnost regulovat), právní
závaznost, obecnost (všeobecná závaznost) a vynutitelnost státní mocí.
Strukturou právní normy se rozumí hypotéza, dispozice a sankce. Hypotéza je
podmiňující skutková část, dispozice normativní část, která určuje, co má být, pokud nastane
hypotéza, a sankce je další normativní částí, která určuje, co má být, pokud nastane hypotéza
a nebude splněna dispozice.
Rozlišují se druhy právních norem podle různých hledisek. U třídění právních norem
podle právní síly se „právní silou rozumí vlastnost právní normy, resp. právního předpisu,
právně zavazovat své adresáty, tj. ukládat jim právní povinnosti“ 2. Právní síla může být
chápána absolutně nebo relativně. Podle absolutně chápané právní síly se rozlišují právní
normy různých úrovní, tedy úrovně vyšší a nižší právní síly. Relativně chápaná právní síla se
na právní normy dívá v jejich vzájemném vztahu, ve kterém platí, že nižší právní norma je
podřazená vyšší a nesmí jí odporovat. Podle relativní právní síly se pak normy dále dělí na
normy originární (původní) a normy derivativní (odvozené). Další dělení je podle použité
legislativní techniky, kdy se rozlišují normy odkazující a blanketové. Oba typy norem odkazují
na jiné právní normy nebo právní předpisy. Blanketové odkazují na nějakou neurčitou
normu, zatímco odkazující odkazují na konkrétní normu nebo předpis. Dále se normy dělí
podle povahy dispozice na právní normy kogentní a dispozitivní. Kogentní normy své
adresáty zavazují bez výhrad, kdežto dispozitivní normy nechávají adresátovi volnost a samy
o sobě nikoho k ničemu nezavazují. Podle hlediska teritoriálního působení norem se
v unitárním státě rozlišují právní předpisy na celostátní a lokální. Podle sankce právní normy
se normy dělí na perfektní a imperfektní. Existují i právní normy termínované (dočasné), kdy
je norma časově omezená, většina norem je ale zpravidla časově neomezená. Existují i
některá další dělení, každý autor se ale v důležitosti těch kterých dělení ne zcela shoduje.
Právních norem je v našem právním řádu jistě spousta. „Podstata tvorby všech
zákonů tkví v ochraně pravdy a spravedlnosti před lží a nespravedlností, neboli v obraně
dobra před zlem“3. Existují názory, že právní normy by neměly být nic jiného než pozdvižené
2
KNAPP, Viktor. Teorie práva. Vyd. 1. Praha, C.H.Beck, 1995, 247 s. ISBN 80-7179-028-1
3
SALAČ, Jaroslav. Rozpor s dobrými mravy a se zákonným zákazem. Právní rozhledy [online]. Praha: C.H.Beck.
2000, č. 10 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-
pravo/rbsearchsource_articles/art_3683/txtexpresion_právní+norma/ap_2/rozpor-s-dobrymi-mravy-a-se-
zakonnym-zakazem.aspx

3. lidské pozitivní vlastnosti. Dobré mravy by ale mělo být pouhé minimum. Mravy jsou sice
v každé zemi jiné, lze ale pozorovat určitou shodu ve věcech, které se stávají předmětem
rozhodování soudů. Týká se většinou sexuální morálky, rodinné morálky, různých deliktů,
ochrany osobní svobody a smlouvy ohrožující veřejnou sféru.
Použité zdroje:
 KNAPP, Viktor. Teorie práva. Vyd. 1. Praha, C.H.Beck, 1995, 247 s. ISBN 80-7179-028-1
 SALAČ, Jaroslav. Rozpor s dobrými mravy a se zákonným zákazem. Právní rozhledy [online].
Praha: C.H.Beck. 2000, č. 10 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z:
http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-
pravo/rbsearchsource_articles/art_3683/txtexpresion_právní+norma/ap_2/rozpor-s-
dobrymi-mravy-a-se-zakonnym-zakazem.aspx
 iDNES. Pozitivní právní normy. In: blog.iDNES [online]. 1. 2. 2011 [vid. 2013-01-04]. Dostupný
z: http://havlicekpetr.blog.idnes.cz/c/175421/Pozitivni-pravni-normy.html
Hodnocení zdrojů:
 KNAPP, Viktor. Teorie práva
- je zde rozvedena rozsáhlá problematika nejen právních norem, ale i spousty dalších
věcí s nimi související
- věrohodný zdroj ke studiu práva
- odborné termíny kvalitně vysvětleny
- důvěryhodný autor
- informace přehledně uspořádány
 SALAČ, Jaroslav
- autorem koncipient v advokátní kanceláři
- kvalitně napsáno
- uvedena problematika velice úzce spojená s právní normou
- čtivý text
- odbornost (učenost) autora
 iDNES, Pozitivní právní normy
- relativně aktuální
- autorem zasvěcená osoba
- kvalitní názory
- důvěryhodnost autora
- kvalitně napsaný text

4. Myšlenková mapa: