Aromaterapie pro psy není v Česku zrovna známé téma. A přitom je to velká škoda. Aromaterapie nabízí účinné přírodní řešení v případech, kdy často není nutné jít k veterináři a přitom je vhodné pejskovi pomoci. Tato přírodní léčebná a relaxační disciplína funguje na mnoha místech světa ruku v ruce s kvalitní veterinární péčí. Aromaterapie pro psy je velmi vhodným řešením před návštěvou veterináře nebo ve chvílích, kdy veterinář již svými postupy mnoho nezmůže. V USA, Kanadě nebo už i v Německu ale běžně potkáte veterináře, který vám předepíše aromaterapii. O tom si zatím u nás můžeme nechat zdát i když výjimky existují! Jednoznačně prokazatelné úspěchy především v psychoterapii a řešení psychických problémů psů a předávaní zkušenosti však otevírají cestu
k aromaterapii i širší chovatelské veřejnosti.
Pojďme si tedy nyní vysvětlit, jak vlastně aromaterapie pro psy funguje. Vlastně ani ne tak jenom pro psy, ale i pro lidi a pro ostatní zvířecí druhy. Řada příkladů v tomto materiálu je ukázána na lidském prostředí a na člověku, abychom si princip působení aromaterapie mohli lépe představit.
Pokud máte zájem o konkrétní případové studie o účincích aromaterapie na psy, navštivte naši stránku na Facebooku www.facebook.com/aromaterapie nebo kanál na SlideShare www.slideshare.net/Mates.
1. Tajemství úspěchu aromaterapie pro psy
Aromaterapie pro psy není v Česku zrovna známé téma. A přitom je to velká
škoda. Aromaterapie nabízí účinné přírodní řešení v případech, kdy často není
nutné jít k veterináři a přitom je vhodné pejskovi pomoci. Tato přírodní léčebná
a relaxační disciplína funguje na mnoha místech světa ruku v ruce s kvalitní
veterinární péčí. Aromaterapie pro psy je velmi vhodným řešením před
návštěvou veterináře nebo ve chvílích, kdy veterinář již svými postupy mnoho
nezmůže. V USA, Kanadě nebo už i v Německu ale běžně potkáte veterináře, který
vám předepíše aromaterapii. O tom si zatím u nás můžeme nechat zdát i když
výjimky existují! Jednoznačně prokazatelné úspěchy především v psychoterapii
a řešení psychických problémů psů a předávaní zkušenosti však otevírají cestu
k aromaterapii i širší chovatelské veřejnosti.
Pojďme si tedy nyní vysvětlit, jak vlastně aromaterapie pro psy funguje. Vlastně
ani ne tak jenom pro psy, ale i pro lidi a pro ostatní zvířecí druhy. Řada příkladů
2. v tomto materiálu je ukázána na lidském prostředí a na člověku, abychom si
princip působení aromaterapie mohli lépe představit.
Pokud máte zájem o konkrétní případové studie o účincích aromaterapie na psy,
navštivte naši stránku na Facebooku www.facebook.com/aromaterapie nebo
kanál na SlideShare www.slideshare.net/Mates.
V čem tedy spočívá tajemství úspěchu aromaterapie?
Abychom alespoň nepatrně pronikli do tajů fungování aromaterapie,
předvedeme si několik typických motivačních modelů, které jsou použitelné
v širokém rozsahu kognitivní a aplikované aromaterapie. Jako červená nit se
vine všemi teoriemi obecný předpoklad, že nervové obvody jsou
nejdůležitějšími funkčními mechanismy a mohou být napojeny na již existující
linie za účelem ovlivnění způsobu chování. V olfaktorickém (čichovém) systému
se dále předpokládají linie, které působí na různé neurofyziologické aktivity
a potažmo na chování. Tato vyšší mozková spojení pro čichové vjemy jsou
závislá na různých nervových propojení s jinými částmi mozku, kde se vytvářejí
(jako typická reakce) mechanismy pro kontrolu asociativního chování.
V nervovém systému existuje hierarchie, která znemožňuje čichovému vjemu
ovlivnit tato spojení a příslušné asociativní chování za účelem zachování
schopnosti plnit kritické funkce pro přežití a jiné výše motivované funkce.
Například silné čichové impulsy, jako nepřítel, dravec, lovná zvěř, oheň, voda,
zkažená voda nebo potrava, umožňovaly našim předkům využít jejich intelekt
ke sledování určitého cílového chování mnohem více než jiné vjemy, založené
na jemném čichovém rozlišování. Druhým faktorem, ovlivňujícím chování,
je přímé propojení čichového vstupu (vzruchu) s mozkem, zejména
hypothalamem a limbickými oblastmi, s jejich důležitostí pro motivační,
emocionální, edukativní a paměťové chování. Třetí faktor spočívá v tom, že
čichové buňky jsou bipolární a neustále se regenerují, potencionálně ve
prospěch evoluční adaptace.
3. „První faktor, podněcující čich, odvozuje svoji unikátní pozici
v hierarchii smyslů ze svého evolučního primariátu; byl rozvinut
dříve než zrak nebo sluch.“
Co se týká čichového systému, víme mnohem méně o centrálních
mechanismech ovlivňujících motivaci, než o systémech regulačních s výraznější
zpětnou vazbou. Vezmeme-li jednoduchý lidský požadavek, např. některý z jeho
„potřeb“ nebo „problémů“ , obvykle v jejich splnění nebo rozřešení nacházíme
hierarchii mechanismů, některé na úrovni zpětnovazební a jiné na úrovních
vyšších. Model lidských psychologických a fyziologických „potřeb“ a „problémů“
je typický: automatický regulační mechanismus operuje v mezích své
působnosti, ale v okamžiku nadměrného porušení rovnováhy, kdy korekce na
této úrovni již není možná, vstupuje do hry úroveň vyšší. A jsou to právě tyto
vyšší úrovně, do kterých pronikáme díky aromaterapeutické léčbě v případech,
kdy předpokládáme negativní vliv mentálních a emocionálních problémů na
fyzické či psychické zdraví. Prostřednictvím stupně automatické regulace se tak
aromaterapie zhodnocuje a její pravidelná aplikace podporuje zdravotní stav
posílením neurologických aspektů.
V individuálních aspektech motivačních systémů můžeme předpokládat, že
jejich vzájemná interakce a obecně vyhodnocovací systém, v našem případě
čichový zpětnovazební mechanismus, je to, co určuje, kterak motivace ovlivňuje
volní chování, vedoucí k dosažení příjemnějšího stavu. Zvolené způsoby
chování pak tento stav posilují nebo aktualizují. Tento vyhodnocovací systém se
někdy nazývá „hedonický systém“ , produkující stavy „libosti“ a „bolesti“ (nebo
„nelibosti“ ). Má se zato, že příjemné či nepříjemné vůně vyvolávají u člověka či
zvířete prospěšné nebo neprospěšné efekty, respektive v závislosti na jeho
individuální hedonické hodnotě v něm vzbuzují subjektivní pocity. Ostatní
efekty jsou považovány za korelativní.
Skutečně, reakce na aromata jsou většinou založeny na individuálním vnímání
(tj. jestli se líbí nebo ne, které obratem vyvolávají buď pozitivní „dobré“ nebo
negativní „špatné“ neurochemické pochody). Reakce čichového aparátu závisí
na tom, zda je vůně známá nebo je cizí, jaká na ni byla dřívější reakce (emoce)
4. a jaké chování vyvolala, jaká podobenství probudila a jaké vytvoří podmiňující
účinky. Navíc citlivost vnímání zvířete může být mnohnásobně zvýšena
jakýmkoliv očekáváním, se kterým přistupujeme k aromaterapeutické kůře (v co
mozek věří, že se stane). Všechny tyto faktory přispívají ke každému mentálnímu
a emocionálnímu vnímání a potažmo způsobu chování, ve kterém se zrcadlí
reakce na danou vůni.
Hedonický systém byl základnou pro řadu studií o aromatech a lze jej
charakterizovat bipolární tendencí "libost – nelibost", kde stimuly z vnějšího
prostředí ovlivňují emocionální reakce, potažmo chování. Teorie tohoto systému
je jednoduchá: čím příjemnější je okolní prostředí, tím vstřícnější je chování
uvnitř něho. Přímým neurofyziologickým důkazem správnosti této teorie je
skutečnost, že působením libých stimulů je podporována tvorba nových
mozkových buněk, zatímco stresující okolí tuto tvorbu potlačuje. Takovýto
rudimentární systém, též někdy nazývaný „stop – go“ systém, zapadá do
základního motivačního obrazce v případě, že jej aplikujeme na zkušenosti
s čichovými reakcemi.
Na zjednodušené experimentální úrovni se nejlépe dokazují v komerčním
prostředí, ve kterém se lidé-zákazníci mnohem déle zdržují (a více nakupují)
v příjemně provoněných prodejních odděleních ve srovnání s neprovoněnými.
Podobné projevy afinity (nebo averze) lze pozorovat i při osobním parfémování,
provonění svých bydlišť, pracovišť, nejrůznějších zařízení a podobně.
„Jednou ze současných výzev pro výzkumníky a praktikující
aromaterapeuty je vystopovat komplikované čichové pochody,
ovlivňující neuroanatomii a způsob, jakým aromata vyvolávají
prospěšné metabolické změny, zlepšující zdraví, náladu nebo
chování.“
Signální mechanismy v čichovém systému zasahují především tkáně kůry
mozkové, limbický lalok a spánkové laloky, tedy okrsky přímo ovlivňované
faktory podstatně zodpovědnými za naši ostražitost a pozornost, paměť a učení,
5. náladu a pocity, a které jsou důležité pro poznávací a motivační evokaci.
Čichová vlákna jsou výběžky primárních smyslových buněk, uložených ve
sliznici čichové oblasti nosní dutiny, které se splétají a konstituují čichové nervy.
Tyto se zanořují do čichového bulbu, vytvářejí klubíčka, z nich vedou neurity do
čichového traktu a laterální čichové strie, přes povrch čichového vlákna
v předním hypothalamu, do kůry části spánkového laloku (uncus).
Hypothalamus je přitom vzdálen pouhé dvě synapse od periferního
olfaktorického vstupu. Abychom získali představu o tom, jak blízko to je, tak
kousíček mozku o velikosti zrnka písku obsahuje asi sto tisíc neuronů, dva
miliony nervových vláken a miliardu synapsí. Čichový receptor je tedy téměř
přímo propojen s hypothalamem. Zřejmá důležitost tohoto propojení odhaluje
potenciální cestu, kterou by mohly čichové vstupy ovlivňovat neurohormonální
a funkční autonomii spojenou s hypothalamem, s přímým rozvětvením na
emocionální a motivační chování. Studie naznačují interakce čichového
receptoru se strukturami limbického systému, zejména s těmi, které
zprostředkují motivační a emocionální chování. Blízká anatomická spojení
mohou vysvětlovat emoce, vzbuzované čichovým smyslem. Současné
sofistikované studie ukázaly mnoho oblastí limbického systému, které jsou
aktivovány v průběhu olfaktorického procesu.
„Pro aromaterapii je hypothalamus pravděpodobně
nejvýznamnější mozkovou tkání, která sehrává nejdůležitější úlohu
ve využívání inhalační aromaterapie
s velkou škálou jejich blahodárných účinků.“
Evolucí se mozek vyvíjel směrem k exploataci zdrojů emisí příjemných vůní, ať
už to bylo cokoliv a kdekoliv, protože, jak je vůním vlastní, co dobře voní,
je dobré pro jednotlivé zvířecí druhy či člověka. Příjemné prostředí využívaly pro
své dobro, posilovalo jejich aktivity a pozitivně ovlivňovalo jejich chování. Tato
nejvyšší fylogenetická hierarchická hodnota, vztažená k čichovému smyslu,
se hluboko vrývala do mozků milionů generací zvířat i lidí.
6. Malý příklad z lidského světa: Jsme-li obklopeni krásnými vůněmi, objeví se
smysl tohoto prvotního mechanismu - cítíme se přirozeně lépe, zlepšuje se náš
celkový zdravotní stav, vytváří se prostředí harmonie a dobré pohody. Zřetelně
příjemná vůně je holistickou součástí našeho vnímání všech přítomných
environmentálních stimulů a takto účinkuje jako organizující síla pro daný
subjekt, kterému poskytuje nejužitečnější služby. A naopak, je-li prostředí
zamořeno nepříjemným zápachem, nabývá vrchu nad všemi ostatními okolními
podněty, neboť vyvolává okamžitou reakci odporu. Zápach způsobuje nezdravé
prostředí a neguje všechny stimuly, byť samostatně pozitivní, nebo znemožňuje
jejich harmonické vnímání (anuluje je).
„Od té doby, co byl do mozků lidí a zvířat zakódován příjem vůní,
přinášejících pohodu a klasifikovaných jako pozitivní životní síla,
transformuje tyto vjemy náš smyslový aparát v biologicky
podpůrné mechanismy, které posilují zdraví, prodlužují život,
redukují stres a vnášejí potěšení do našeho bytí. Tyto účinky jsou
podtrženy posílením imunitního systému –
psychoneuroimunologickým efektem.“
Bylo by příliš jednoduché prohlásit, že některé motivační systémy mohou být
ovlivněny vnějšími aromatickými podněty. Stačilo by pak komukoliv předložit
známou a osvědčenou vůni a dostavila by se požadovaná reakce. Tato teorie je
založena na premisi, že vstup řídí výstup. Tento efekt lze sledovat v řadě studií,
ve kterých vonný stimul vyvolává naučenou nebo podmíněnou reakci (pomocí
příslušné vůně se prohlubuje relaxace, signifikantně zlepšuje paměť, děti lépe
prospívají apod.). To může být vysvětleno i tím, že jsme do určité míry
zmanipulováni, takže odpovídáme na podněty tak, jak je očekáváno.
Několik faktorů zvyšuje pravděpodobnost, že určitý podnět bude mít úspěch.
Jedním z nich je stav subjektu, který může být ovlivněn primitivním nebo
sofistikovanějším úsilím vyhovět paradigmatům užité aromaterapie. Dalším
faktorem je všednost nebo novost aplikovaného stimulu: opakovaný stimul
7. může snižovat vnímavost; hovoříme o zvykovém faktoru. O tom, že může platit
i opačná premise, tedy že výstup řídí vstup (vstup je podřízen výstupu), svědčí
výsledky aplikace aromat na děti s poruchami chování a v oblasti emoční. Poté,
co bylo u těchto dětí zaznamenáno požadované nebo očekávané chování, jim
byly zpřístupněny vůně takových přírodních esenciálních olejů, které u nich
vyvolávaly pocity libosti. Z těchto silic připravili specialisté směsi, které rodiče
používaly jako motivační odměnu. Zlepšení chování dětí bylo zjevné.
Zvláště povzbuzující a prospěšné je fenomén nově objeveného potěšení.
Například několik aromaterapeutických studií, zabývajících se hospitalizovanými
pacienty, podává zprávu o významně výraznějším zlepšení nálady a snížení
hladiny strachu, napětí nebo bolesti po zákroku u těch pacientů, kteří se poprvé
setkali s esenciálními oleji ve srovnání s těmi, kteří se netěšili dobrodiní
aromaterapie. Pacienti očekávali a věřili, že díky aromaterapii se jim rychleji
povede lépe – a vedlo.
Teorie o fungování „motivačního systému“ lze shrnout do jednoduchého
schéma: tzv. „špatné“ vstupy, tj. vstupy, vyvolávající reakce, které odvádějí
subjekt od požadovaného cílového chování, buď nejsou do systému vpuštěny,
nebo jsou okamžitě potlačeny. Tzv. „dobré“ vstupy, tj. vstupy, vyvolávající reakce
přibližující subjekt k cílovému chování, jsou propuštěny a v systému podrženy.
V tomto smyslu jsou přednostně přijímány určité vůně, nesoucí určité
biologické efekty a evokující určité chování, které subjektu umožní dosažení
optimálního stavu nebo cíle.
Jak tento mechanismus funguje v praxi lze názorně pozorovat na srovnávací
studii dvou zkoumaných skupin lidí, u nichž byla měřena schopnost dosáhnout
daného cíle jednak v prostředí příjemně provoněném, v druhém případě
zapáchajícím. Byla měřena rychlost a účelnost určení konfrontačních strategií,
nalézání optimálních cest a řešení dalších sociálních vztahů. Účastníci první
skupiny byli schopni vyhnout se komplikacím vyvolaných stresem a svých cílů
dosáhli mnohem dříve, než účastníci skupiny, která se netěšila výhodám
provoněného prostředí. Ti prožívali větší frustraci při řešení komplexních úkolů
a měli potíže s dodržením časového limitu.
8. Asociativní učení je cennou schopností, spojenou s motivačními mechanismy,
je to schopnost spojit neutrální podněty s podněty cílovými v okamžiku jejich
současné přítomnosti za účelem vědomého získání nějaké výhody. Odhlížeje od
farmakologických účinků esenciálních olejů je jejich stimulace považována
za typicky neutrální, což je hlavním důvodem, proč mohou být považovány za
podmiňující činitele. V lidském organismu mohou vůně ovlivňovat imunitní
systém. Schopnost čichového vstupu vázat se na nervové propojení je tak silná,
že imunitní systém lze ovlivnit při jediném aromaterapeutickém sezení až na
dobu 48 hodin. Individuální imunitní systém se může naučit odpovídat na
aromatický stimul v mnohém stejně, jako by reagoval na silný imunosupresivní
lék. Speciální studie s astmatickými dětmi nám poskytuje příklad, jak tato
podmíněná reakce probíhá: děti byly během užívání jejich léku dvakrát denně
vystaveny vůni vanilky. Později samotné vanilkové aroma, bez aplikace
antiastmatik, zvýšilo plicní funkci na 33% účinnosti samotného
bronchodilatačního spreje. Účastníci tohoto experimentu se kdykoliv později
cítili výrazně lépe v místnosti, ve které difundovala vanilková silice, ve srovnání
s prostředím bez vůně.
Pro praktikující aromaterapeuty, experimentující s intenzitou vůně za účelem
ovlivnění schopnosti učení a paměti, může být zajímavý a užitečný objev, který
učinili Kleinsmith a Kaplan v roce 1965. Zjistili totiž, že krátkodobá paměť
pracuje lépe při nízkých hladinách stimulace, ale po delší době se situace obrací
a nastudovaný materiál si lépe vybavují ti, kteří se jej učili pod vysokými
hladinami stimulace. Vůně jsou schopné hrát jedinečnou úlohu v procesu učení,
jelikož jimi můžeme působit na několik, pro učení důležitých, mozkových
regionů. Rozlišitelnost nějaké události má silný vliv na snadnost a trvanlivost,
s jakou si ji pamatujeme.
Rozlišitelným případem označujeme takový, který může být klasifikován
odlišným rozměrem od jiných, jako např. novost stimulace esenciálními oleji. Je
možné, že otisk takové dimenze trpí méně interferencemi a uložení je tak
mnohem efektivnější. Je tedy racionální se domnívat, že jednoduchý smysl pro
čich, do něhož není zahrnut komplex temporálních modelů tak, jako u smyslů
ostatních a je méně často bombardován podněty, produkuje informaci, která
může být od okamžiku čichového vstupu mnohem déle uchovávána a může
snadněji vytvářet aktuální spojení s motivačním okruhem. O tom, jak
9. vzpomínky ovlivňují chování, vypovídá studie, provedená s autistickými dětmi,
které se naučily spojovat určitou vůni s pocity ochrany a bezpečí. Strach, který
obvykle pociťovaly v pro ně stresujícím prostředí (nová situace nebo nové
okolí), byl za přítomnosti oné vůně redukován.
„Jeden z aromaterapeutických přístupů je založen na předpokladu,
že si subjekt zapamatuje aroma, které bylo přítomno ve chvílích
emocionální odměny a setká-li se s ním později, rozpomene se na
onu situaci a s ní spojené pocity.“
Prezence odměny či trestu je umocňujícím faktorem, který může rovněž ovlivnit
stupeň formování (nebo slučování) neurálních spojů. Tato funkce souvisí se
vzrůstem nervových impulzů během vzrušení, které obvykle doprovází udělení
odměny nebo trestu. Uplatňuje se zvýšením rychlosti a účinnosti reakce během
čichového prožitku, při kterém je pozitivní umocnění závislé na asociaci
s čichovými podněty. Teorie přirozeného výběru poskytuje odpověď na otázku,
jaké výhody získáváme prostřednictvím čichového systému: dlouhodobě stálé
replikátory – geny.
Jelikož geny nemají pocity, propůjčují systému adaptační a konstrukční
hardware pro výstavbu systému, pro poskytnutí radosti ze života, zdraví a sexu.
A co se nás týče, naše cíle se, vědomě či nevědomě, zcela jistě nevážou na geny,
nýbrž na potěšení, vitalitu a lásky. Tyto cíle slouží genům; přežíváme
a reprodukujeme se. Princip přirozeného výběru se týká jak chování, tak
struktury. Mozek se vyvíjel miliony generací a jeho kapacita se zvětšovala pouze
v rámci systému, přinášejícím organismu nějakou výhodu, nebo jenž mu
alespoň bezprostředně neškodil.
Dnes však již víme, že úlohu přirozených procesů nesmíme přeceňovat. Většina
zvířat naplňuje svoje potřeby instinktivně a vylepšuje svoje chování učením se
z chyb. Náhodně zkoušejí různé aktivity, až naleznou správný způsob. Ať už je to
10. cokoliv, zvíře vycítí, že mělo štěstí a podrží si v paměti spojení s těmi aktivitami,
které fungovaly nejlépe; proces v systému "pokus - chyba" je v tomto případě
ukončen. Změny v neurálních cestách znamenají, že učení – nebo jeho
fyziologický ekvivalent – proběhlo. Od této chvíle je ve zvířeti generována vyšší
úroveň přežívání a reprodukce. V čím rannějším období života získá zvíře
správné spojení, tím déle se bude reprodukovat na této vyšší úrovni. Obecně
lze říci, že nižší živočichové mají málo fixních reflexů a že u vyšších mohou být
reflexy asociovány s novými stimuly (viz Pavlovův reflex) a reakce mohou být
spojeny s odměnou.
Z tohoto pohledu se schopnost asociovat zlepšuje u stále vyšších organismů
a případně je osvobozena od fyzična a fyzických podnětů a reakcí, až dosáhne
svého vrcholu u lidí, kteří mohou asociovat myšlenky přímo mezi
sebou. Existuje model, podle něhož se nové reakce získávají aktivitou určitých
podpůrných cest, vedoucích od motivačních k motorickým neuronům.
Motivační aktivita využívá tzv. poznávací mapu, do které subjekt ukládá
informace o různých reakcích v odlišných situacích. V případě, že reakce aktivuje
motivační systém (vedoucí k pocitu libosti nebo nikoliv), je tato informace
rovněž uložena ve formě propojení aktivních kognitivních prvků směrem
k aktivním motivačním prvkům. Opakuje-li se později ve stejné situaci dříve
úspěšná reakce, je motivační systém excitován nově utvořenou vazbou, která
reakci usnadní. Hovoříme-li o motivaci, je dobré vědět, že části mozku, ve
kterém sídlí touha, emoce a libido, jsou limbický systém, hypothalamus
a amygdala. Dvě části limbického laloku, nejblíže propojeného s pamětí, jsou
amygdala a hippocampus. Stimulací amygdalárních oblastí se
v člověku generuje varieta reakcí. Amygdala se rovněž zapojuje do plnění
důležitých úkolů viscerálních, endokrinních a poznávacích funkcí, vztahujících se
k motivačnímu chování. Přestože amygdala přijímá čichové vstupy, nesehrává
žádnou roli v čichovém vnímání.
11. neuronové procesy v hippocampu a jeho uložení v lidském mozku
Důležitost tohoto jádra, týkající se čichového vstupu, spočívá v jeho
významných zpětněvazebních spojů s hypothalamem, bazálním předním
mozkem a četnými okrsky kůry mozkové. Jen malá část čichových vláken
zasahuje uncus a amygdalární oblasti. Pouze do kortikomediální části
amygdalárního komplexu zasahují vlákna přímo z olfaktorického bulbu.
Zajímavé je, že negativní aroma (zápach) aktivuje amygdalu, ale pozitivní nikoliv.
Dává to smysl, protože její stimulace je spojována s averzivním chováním
a může být odpovědí na neuvědomělé emoce. V amygdale se rovněž formuje
a zpracovává emocionální paměť, amygdala reaguje s okrsky asociovanými
s odměnou, s tzv. centry potěšení.
To jsou všechno důvody se domnívat, že amygdala je spoluodpovědná za
kontrolu chování. Existují i důvody domnívat se, že se podílí na senzorické
kontrole stavu sytosti, protože přijímá smyslové vstupy z čichového ústrojí a
současně je lokalizována velmi blízko části kortexu, která přijímá chuťové
impulsy z úst a hrdla. Stimulace amygdaly způsobuje i hypersexualitu jakožto
druhotný efekt stimulace v amygdalárních jádrech a pyriformním kortexu. Jiné
experimenty poukazují na časové hromadění vstupů v amygdale, což ji činí
jejich účinným integrátorem. Konstantní smyslový vstup by tak generoval stále
se zvyšující výstup z amygdaly. To je způsob, jakým amygdala odpovídá i na
trvalé nebo pulsní čichové signály. Hippocampus se vyvinul z části čichově
asociovaného centra – z archipallia. Archipallium se svinulo do malého okrsku
ve spodní části mozku, kde zůstalo jako hippocampus – nejdůležitější část
mozku pro syntézu paměti. V něm hrají vůně, asociované s učením a pamětí,
velice významnou úlohu. Bylo dokázáno, že emocionální, specifické, živé,
výjimečné a staré vzpomínky mohou být vyvolány vůněmi, přičemž u žen jsou
12. citově intenzivnější a jasnější, než u mužů. Je to důsledek toho, že ženy
geneticky predisponují jemnějším čichovým smyslem, věnují čichovým
stimulům větší pozornost a vnímají je v širším spektru. Ženský limbický systém
je rozsáhlejší, což ženám umožňuje jednak hlubší citová prožívání, ale i jejich
snadnější vyjádření. To se týká i fen.
„Existuje úzká vazba mezi čichovou informací a emocemi,
prostřednictvím nichž jsou umocňovány paměť a učení.
Emocionální vzpomínky jsou spojeny s vůněmi, protože se čichové
ústrojí promítá přímo do limbické části mozku, související nejen s
pamětí a motivací, ale rovněž s kontrolou emocionálního chování.“
Studie emocí nás přivádějí k jádru problému chování. V psychologii se termín
„motivace“ neaplikuje na metabolické a mechanické rysy motorického systému,
ale na určité hypotetické stavy nervového systému, které určují budoucí akce
organismu v jakémkoliv okamžiku. Existuje odlišnost mezi čichovou zkušeností,
vedoucí k lingvistickému popisu (pojmenování vůně), oproti olfaktorické
zkušenosti intuitivní a nelingvistické (představy, vzpomínky, pocity). Stejný druh
odlišnosti lze použít i pro emoce. Hlavní síla slov, vyjadřujících emoce, není
směrována na vyvolané chování, ale na jakýsi introspektivní ústřední stav, tak
jak je tomu často v případech reakce na příjemné čichové stimuly. To platí stejně
pro efemérní vůně, jako pro slovně nevyjádřitelné nebo intuitivní emoce, méně
pro viscerální pachy, které vzbuzují odpor a mohou vést k silným negativním
emocím.
Právě proto, že existuje mnohem více konotací k negativním pachům než
k pozitivním aromatům, vyskytuje se také mnohem více negativních emocí
(strach, úzkost, zármutek a pod.) než pozitivních a negativa (ztráty) jsou
pronikavěji pociťována než ekvivalentní pozitiva (zisky). Je pravda, že tyto stavy
lze zjišťovat u druhých osob pomocí autonomního měření a bezděčného výrazu
tváře, ale to ztěží utváří motivované chování v obvyklém slova smyslu. Dalším
důvodem, proč název „emoce“ byl dán některým motivačním stavům, se zdá být
jejich nepravidelný výskyt a to, že poněkud vybočují z normálního
13. každodenního života. Jsou závislé na vnějších faktorech, nebo nastupují
spontánně (v tomto případě mohou být i patologické). Většina z nás zná
z vlastní zkušenosti kolik silných citových vzplanutí mohou způsobit abstraktní
nebo neobvyklé vůně mnoha esenciálních olejů. Vůně stejného esenciálního
oleje může vyvolávat velice odlišné reakce v závislosti na idiosynkratickém
vztahu mezi subjektem a stimulem. Vůně jsou zužitkovatelné, protože je lze tak
snadno zaměřit osobně.
Motivační reakce jsou tak úzce vázány na okolní stimuly, že se jim obecně
jednoduše říká „pocity“ . Například aromata, vnímaná jako odporná, nebo ta, jež
s sebou nesou alergickou reakci, jsou vysoce motivující, ale máme jen málo slov,
kterými bychom popsali vyvolané motivační stavy. Na druhou stranu motivační
stavy, které nejsou vždy doprovázeny zřejmými vnějšími stimuly, označujeme
jmény, např. „strach“ a „zlost“ . Tyto stavy (které si uvědomujeme hlavně cestou
introspekce) nazýváme spíše „emocemi“ než „pocity“ , i když je zřejmé, že rozdíl
není ve stavu, ale způsobu, jakým byl vyvolán. Strach motivuje chování
v podstatě stejně, jako odporné pachy. Z výše uvedeného je patrné, že směsice
operačních a introspekčních významů tvoří typický slovníček, denně užívaný pro
motivování a popis čichových vjemů. Aromatický stimul se nepřenáší, na rozdíl
od všech ostatních senzorických modalit, přímo do thalamu; stejně jako ostatní
modality je nepřímo spojen s retikulárním systémem.
Psí mozek a uložení hypothalamu
Důležitost hypothalamu spočívá v podněcování chování, retikulární formace
(oblast v mozkovém kmeni) je důležitější pro elektrografické buzení.
Komplexnost procesu doplňují i inhibiční receptory retikulární formace, které
14. v počátečních fázích senzorické transmise ovlivňují vnímavost tím, že propustí
pouze vybrané informace do centra, tj. do thalamu. Tyto skutečnosti jsou
významné pro pochopení obsahu a důsledků pojmů ostražitost, pozornost,
zvyklost, novost, všednost. Teorie předpokládá, že se v průběhu procesu
navykání vytváří v mozkové kůře model všedních, známých stimulů. Jestliže jsou
vstupující stimuly ve shodě s vnitřním modelem, tak je jejich kolaterální vstup
do budícího systému inhibován a pravděpodobně nebude evokována žádná
specifická reakce. Jestliže se stimul s tímto modelem neshoduje, jsou budící
cesty otevřeny a následuje příslušná reakce. Tento model funguje v mnoha
studiích, zabývajících se měřením účinku vůní na pozornost a bdělost. Pokles
bdělosti (nejčastěji se projevující např. při práci přesčas) se zpomalil při aplikaci
esenciálních olejů s účinky excitačními (stimulujícími), urychlil při použití vůní
inhibičních (sedativních) vlastností.
Zdá se, že pozornost je nezbytná pro přenos krátkodobě působících impulsů
k motorickému systému za účelem jeho uložení ve stálejší formě. Funkce
spočívá ve vytvoření kontaktu komplexní vjemové stopy s motorickým
systémem, kde se může projevit buď mluvenou nebo písemnou reakcí, nebo je
„otištěna“ na premotorické úrovni, což usnadňuje trvalé uložení. Pokud však
pozornost není zaměřena na stopu impulsu během několika málo sekund po
jejím vzniku, zapamatujeme si jen málo nebo nic. Soustředit se na určitý stimul
obvykle vyžaduje upřít pozornost na jedno téma. Můžeme předpokládat, že
aktivita v centrálních vjemových sítích plodí očekávání a usnadňuje příslušné
neurální aktivity. Zabraňuje též jiným aktivitám v přístupu k motorickému
systému nebo k takovým premotorickým a paměťovým procesům, které se zdají
být ve vztahu k vědomí. Jinými slovy, kontinuální „série“ impulsů udržuje sama
sebe a tak zajišťuje kontinuitu pozornosti. Podle tohoto vzorce může vůně
usnadňovat ukládání informace a jakékoliv asociativní účinky.
Zdánlivě odlišnou, ale též významnou úlohu ve věci koncentrace sehrává
retikulární systém tím, že napomáhá rozpadu predominantního stavu, což je
nutné pro etablování nové série impulsů. Náhlá vlna inhibice nebo
neorganizovaných vznětů může destabilizovat navozenou aktivitu a během
následného stádia „otevřených dveří“ může nabýt převahy jiná série
perceptuálních aktivit. Tento proces se pravděpodobně uplatňuje při využití
vůní jako vstupních a výstupních zprostředkovatelů v zájmu dosažení
15. vytouženého chování nebo emocionálního stavu. Zdrojem takového efektu by
mohl být silný pachový stimul, zasahující retikulární systém prostřednictvím
čichových cest, nový nebo neočekávaný pachový impuls, podněcující systém
prostřednictvím kůry mozkové, nebo pachový stimul výrazně spojovaný
s podnětem z důvodu jeho vztahu k nějaké akci. Charakteristickými vlastnostmi
těchto pachových (nebo vonných) stimulů je podněcování budícího systému
a bezpochyby i účást při vytlačování předchozí "série" poté, co přešla nová
stimulační vlna. Vůně esenciálních olejů zvyšují schopnost detekce signálů,
aktivují anticipaci, soustředěnost (v přímé závislosti na koncentraci vůně)
a pozitivní hedonické hodnoty. Tyto účinky se promítají do zvýšené pracovní
efektivity, zrychlení reakční doby nebo do sníženého procenta chyb. Nové
čichové stimuly jsou schopné vyvolat změny mnoha cestami, a to celým
spektrem způsobů aplikace.
Koncentrace (soustředění) je proces, při kterém určité vjemy dosáhnou přístupu
k motorickým mechanismům a k dlouhodobé paměti. Je to výsledek činnosti
různých mechanismů, kontrolou orientace receptorů počínaje a centrální
podporou nebo potlačením rozdílných úrovní senzoricko-motorických drah
konče. Na periferní úrovni vjem zvyšuje velikost nespecificky vyvolané reakce na
daný podnět, přičemž vyvolaný potenciál je umocněn novostí nebo
neočekávaností stimulu. Adaptace velice významně ovlivňuje výstup
z adaptačního systému tím, že operativně řídí všechny jemné změny signálů, na
kterých pracuje. Adaptace mění časování dynamických signálů, zpracovávaných
nervovým systémem, tím, že působí na výstup, aby řídil vstup. Tato možná
překvapivá funkce adaptace je obecnou charakteristikou aktivit receptorů
s časovými mechanismy, značně se měnícími od jednoho recptoru ke druhému,
a přispívá k vysvětlení mnoha často zdánlivě nesouvisejících projevů, kterých si,
stejně jako jejich nestálosti, povšimneme v průběhu olfaktorického
procesu. Termín „adaptace“ je spojen s fenoménem, který je společný jak pro
smyslovou zkušenost, tak pro experimentální studii neurálních signálů.
Adaptace znamená postupný pokles reakce na podnět, který zůstal konstantní
po předchozím skokovém zvýšení.
Projevy, podobné adaptaci, lze pozorovat i v případě vystavení subjektu vlivu
nedráždivého aroma. Čichový smysl patří mezi notoricky známé příklady jevu,
při kterém adaptace způsobuje ztrátu atraktivnosti a intenzity reakce na
16. aromatický stimul. Aromaterapeuté se například často setkávají s prudkou
změnou u tvorů poprvé vystavených působení nových esenciálních olejů,
zatímco osoba či zvíře, které se po čase působení těchto podnětů na ně
adaptovali, nevěřícně pozoruje, jak tyto stimuly silně vnímají osoby a zvířata
ještě neadaptované. Tato smyslová adaptace má své centrální i periferní složky
a nastává za dobu, měřenou na sekundy až minuty, někdy však i hodiny nebo
dokonce celé dny. Může dojít ke křížové adaptaci (mezi různými ale podobnými
vůněmi): člověk, adaptovaný na aroma kafru, může mít problémy i s následným
rozpoznáním vůně eukalyptového oleje. Adaptace byla dlouho připisována
toliko změnám v čichovém receptoru, ale elektrická snímání ukazují, že
receptorické buňky v nose se adaptují jen částečně. Rytmické výboje v čichovém
bulbu pokračují dlouho poté, co experimentátor přestal vnímat vůni, použitou
ke stimulaci pokusného zvířete. Zjevně se olfaktorická adaptace odehrává
v mozku zrovna jako v senzorickém orgánu.
Druhé informační cesty zprostředkovávají adaptaci olfaktorických
receptorických buněk. Prvotní, iniciační reakce čichové receptorické buňky je
následována periodou redukované reakce, která se projeví jak útlumem reakce
na příslušný podnět, tak redukcí reakce na opakovaný stimul. Tato redukce se
nazývá „senzorická adaptace“ . Většina změn, rozeznatelných nervovým
systémem, se vyskytuje v intervalu od desítek milisekund až po hodiny. V tomto
období hraje adaptace rozhodující úlohu jako prediktor budoucího stavu.
Je možné použít kombinovanou informaci receptoru o momentální hodnotě
stimulu a míru potenciálu změny příslušné hodnoty pro předpověď této
hodnoty v blízké budoucnosti.
Přestože má adaptace v mnoha receptorech kvalitativně podobné účinky,
mechanismy, které při tom fungují, se výrazně liší od případu k případu.
Adaptace v nejširším slova smyslu zahrnuje množství mechanismů. Některé
z nich operují ve vedlejších senzorických strukturách, některé v přenosových
procesorech a některé v procesorech centrálních. Jemná nervová zakončení,
která reagují na škodlivé stimuly, jsou obvykle považována za neadaptabilní.
Reakce může být ukončena současnou destrukcí receptorů, ale i to bývá obvykle
považováno za adaptaci. Poškození tkáně může vyvolat lokální uvolnění
chemických činitelů, které způsobují zvýšenou senzitivitu nociceptorů (receptory
přijímající, respektive přenášející škodlivé, zejména bolestivé, podněty) na
17. jakýkoliv stimul. V určitých podmínkách tato hypersenzibilace překryje jakékoliv
účinky adaptace. Lokální poškození tkáně uvolňuje chemickou agens, např.
histaminy, které snižují práh vnímavosti okolních nociceptorů. A tak za
normálních okolností nevinný stimul může vyvolat bolest.
„Lidská i zvířecí adaptace na aromata je proto tak pozoruhodná,
že zápach jatek nebo chemické laboratoře přestane být nepříjemný
už po několika málo minutách.“
Výjimečná dlouhodobá adaptace na některá aromata je zajímavý úkaz,
zahrnující pravděpodobně proces podobný učení, který zatím nebyl fyziologicky
studován. Například ti, kdož pracují se zvířaty, se brzy stávají zcela necitlivými na
jejich pach. Tato necitlivost není pouze selhání schopnosti zaznamenat pach;
práh citlivosti je velmi signifikantně zvýšen. Stejná věc se nám stává s prahem
vnímání vůně běžně používaného mýdla nebo zubní pasty. Často konzumované
jídlo ztrácí část své původní pikantnosti a může trvat několik týdnů abstinence,
než se opět zcela vrátí. Z pohledu tohoto fenoménu, aromaterapeut, který
každodenně pracuje s esenciálními oleji, nebo profesionální „nos“ , který míchá
čaje, whisky, parfémy apod., je paradox. Dlouhý trénink ostří jejich čich, takže
jsou schopni rozlišovat nepatrné odchylky stimulu. Zde se křížová adaptace
pravděpodobně neobjevuje díky výjimečným schopnostem
profesionála. Proces navykání se netýká periferních částí čichového systému,
objevuje se mezi senzorickým a budícím systémem, a to rychle, obvykle po
několika málo desítkách opakované přítomnosti stimulu. Návyk nelze zcela
vysvětlit pouze blokací senzoru, aferentnímu k budícímu systému; objevuje se
také s komplexem stimulů, které se opakují nepředvídatelně. Zdá se, že určující
síly vyšších úrovní percepčního systému mohou být vyvolány
s cílem zpracovat vstup dříve, než je přiveden do budícího systému, kde vstup
řídí výstup. Tento objev s sebou nese zajímavou myšlenku, že percepční analýza
probíhá úplně normálně i při absenci pozornosti, nebo zatímco pozornost je
upřena na jiné aspekty vjemového pole.
Je jasné, že musí existovat blízký vztah mezi pozorností a motivací. Pokud
neexistuje okamžitý cíl, pozornost je více ovlivněna environmentálními stimuly,
18. než ústředními faktory. Pokud je však pozornost zaměřena na cílové jednání,
byly vonné stimuly schopny na úrovních vnímání vyvolat prospěšné účinky.
Esenciální oleje zvyšují kapacitu koncentrace, pracovní rytmus a efektivitu práce,
zkracují reakční dobu. Aspirin účinkuje za všech okolností na téměř všechny
stejně.
Aromaterapie je mnohem více individuální. I když existují pachy a vůně vnímané
všeobecně záporně nebo kladně a i když esenciální oleje obsahují energetický
potenciál a funkční chemické skupiny s jednoznačnou indikací, jejich
vdechování může působit odlišně na náladu, emoce, paměť a chování jedince
v závislosti na jeho individuálních minulých zkušenostech, na jeho
schopnostech vnímat (v závislosti na jeho pohlaví), na jeho úrovni hedonických
hodnot, tj. stupni motivace, na jeho aktuálním psychickém a fyzickém stavu
a prahu citlivosti vnímání, na stupni adaptace na příslušný aromatický stimul, na
tom, zda je pro něho nový nebo je s ním důvěrně obeznámen a v neposlední
řadě na pozornosti, kterou tomuto vonnému impulsu věnuje.
Není pochyb o tom, že řada mechanismů ve vzájemné součinnosti podporuje
pozornost, ale nejdůležitější úrovní selekce se zdá být bod transferu z
periferního analytického systému k systémům motorickým a paměťovým.
Orientace receptorů je tedy významný aspekt pro podnícení a udržení
pozornosti, ale v žádném případě není aspektem jediným. Změny nastávají
rovněž v centrální nervové soustavě a tyto změny nás zajímají nejvíce.
„Aromaterapie pro psy pracuje na stejném základě jako
aromaterapie pro lidi. Není důvod, vezmeme-li v potaz aspekty
zvířecího druhu a vhodné dávkování, abychom nedosáhli stejných
úspěchů."
19. Zatímco v aromaterapii pro lidi využíváme stovky silic, v aromaterapii pro pejsky
se jedná jen o několik desítek. Jde o přesný výběr silic, které mají prokazatelně
pozitivní vliv a nepřinášejí žádná zdravotní rizika pro zvířecí organismus a vývoj.
V aromaterapii pro pejsky využíváme nejčastěji tyto silice:
- Geránium (Pelargonium graveolens) - Kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
- Levandule (Lavandula Angustifolia) - Majoránka (Origanum marjorana)
- Rmenec, římský heřmánek (Anthemis nobilis) - Rozmarýn (Rosmarinus officinalis)
- Heřmánek lékařský (Matricaria recutita) - Máta peprná (Mentha piperita)
- Zázvor (Zingiber officinale) - Patchouli (Pogostemon cablin)
- Eukalyptus (Eucalyptus radiata) - Šalvěj muškátová (Salvia sclarea)
- Bergamot (Citrus bergamia) - Citronela (Cymbopogon nardus)
- Pomeranč (Citrus sinensis) - Semena mrkve (Daucus carota)
- Citron (Cirus limon) - Damašská růže (Rosa damascena)
- Grapfriut (Citrus paradisi) - Niaouli (Melaleuca quinquenervia viridiflora)
- Petitgrain (Citrus aurantinum) - Cedr (Cedrus atlantica)
- Vetiver (Vetivera zizanoides) - Tymián linalol (Thyme vulgaris ch. linalol)
- Neroli (Citrus aurantinum) -Helichrysum (Helichrysum italicum)
- Ylang-ylang (Cananga odorata)
Přírodní aromaterapeutické esenciální oleje (též éterické oleje, silice) jsou
nenahraditelnou součástí rostlin. Jsou kapalné, lehčí než voda, často barevné, ve
20. vodě nerozpustné a těkavější než mastné oleje (skvrna od esenciálního oleje na
papíře po určité době zmizí). Jsou rozpustné v alkoholu, v octě, dobře se míchají
s rostlinnými oleji a vosky.
Esenciální oleje se tvoří v chloroplastech listů, odkud jsou roznášeny do různých
struktur rostliny, kde působí jako hormony, regulátory nebo katalyzátory.
Pomáhají rostlině přizpůsobovat se svému okolí a zvyšovat její odolnost. Chrání
rostlinu před nemocemi a parazity, vábí též hmyz za účelem opylení. Některé
oleje dokonce dokáží vyhubit plevel v okolí rostliny.
získávání silic parní destilací
Pro kvalitu esenciálního oleje jsou důležité především lokalita pěstování, doba
sklizně, podnební podmínky a způsob zpracování. Všechny metody musí být co
nejšetrnější, aby nedošlo k narušení vnitřní struktury esenciálního oleje. Velký
důraz je nutno klást také na uskladnění, neboť silice podléhají chemickým
změnám vlivem vlhkosti, tepla, světla i vzdušného kyslíku. Proto se musí
uchovávat v tmavých vzduchotěsných nádobách v chladnějších prostorách.
Kvalitou rozumíme zejména vůni, hustotu a barvu, což jsou vnější vlastnosti,
senzoricky postižitelné, které vypovídají o předpokládané účinnosti.
V silicích bylo identifikováno přes 500 chemických sloučenin, přitom v jedné jich
může být až 50. Jsou v nich zastoupeny látky všech biogenetických skupin,
hlavně látky s nižší molekulovou hmotností.
Hlavními cestami průniku silice do organismu jsou kůže a nosní sliznice. Pokud
jsou silice rozpuštěny v nosiči a vetřeny do kůže, nebo když jsou dispergovány
ve vodě, drobné molekuly pronikají póry kůže nebo vlasovými folikuly až do
krevních kapilár. Krevním řečištěm se dostávají do celého těla, filtrují se do
buněk i do tělních tekutin, pronikají i přes slizniční membránu. Pro tuto
21. absorpční schopnost je možno silice využít v případě kožních problémů
a v případě potíží, které lze ovlivňovat prostřednictvím pokožky.
Při inhalaci jsou částice esenciálních olejů unášeny přímo ke kořeni nosu, ve
kterém čichové receptory transmitují informace o vůni a vedou je k mozkovému
centru. Elektrochemické informace uvolňují neurochemikálie, které mohou
působit sedativně, stimulačně, euforicky ap. Aromatické částice též cestují z nosu
do plic. Esenciální oleje jsou tedy vhodné pro podporu léčby infekce dýchacího
systému, ale i při psychických nevyrovnanostech.
"Aromaterapie je geniálním protiútokem a dokonalou prevencí.
Je to účinný nástroj pro stimulaci fyzického i psychického stavu psů
i ostatních zvířat."
Dokonalá láska je výrobce zcela přírodních aromaterapeutických přípravků pro
léčbu, terapii a relaxaci pejsků. Provozujeme také poradnu aromaterapie pro psy.
S úspěchem řešíme především tyto problémy a nemoci:
• separační úzkost • kožní problémy a nemoci
• strach z neznáma • problémy se srstí
• strach ze špatného zážitku • pooperační stavy
• strach z jízdy autem • neschopnost soustředění
• strach ze změny stavu • neurologické potíže
• strach z hluku • revmatické stavy
• ztráta pozice ve smečce • projevy artritidy a dysplasie
• utíkání, toulání se • hojení ran
• agresivita • bolesti svalstva, kostí, kloubů
• abnormální dominance • kašel, virózy
• abnormální submisivita • zažívací potíže, nevolnosti
• nežádoucí honění, štvaní objektů • cestovní nevolnost
• žárlivost • nežádoucí pachy
• abnormální falešná březost • nechutenství
• abnormální projevy při hárání • předčasné stárnutí
a další.
22. Volně prodejné jsou přípravky ze základní řady Dokonalé lásky, ostatní směsi
a silice jsou připravovány na základě komunikace přes poradnu aromaterapie
pro psy. Základní řada Dokonalé lásky obsahuje tyto přípravky:
Proti strachu a neklidu (řeší stavy úzkosti, deprese, strach odůvodnitelný
i z neznámých příčin) http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=35&product_id=49
Proti hyperaktivitě a roztěkanosti (řeší i hypersexualitu a některé projevy
agresivity) http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/category&path=41
Proti svědění kůže a alergii (i pro léčení kůže a srsti, na hojení, proti línání)
http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=38&product_id=52
Pro oživení energie a optimismu (i pro chuť k pohybu, pro dobrou náladu, proti
melancholii a smutku) http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=36&product_id=50
Proti bolesti a při artritidě (i proti bolesti hlavy) http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=40&product_id=54
Proti nevolnostem a kinetóze (má také výrazně chladivý účinek)
http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=37&product_id=51
Proti klíšťatům, blechám a hmyzu http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=39&product_id=53
Pro svěží vůni (psychické tonikum s lehce povzbuzujícím účinkem)
http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=42&product_id=56
Pro romantickou vůni (se zklidňujícím, harmonickým účinkem)
http://www.dokonalalaska.cz/e-
shop/index.php?route=product/product&path=43&product_id=57
Nejnověji uvedeným přípravkem je Dokonalá láska Pro spokojené stáří (při
projevech stárnutí, také jako prevence).
23. Všechny tyto přípravky mají pozitivní vliv i na lidský organismus.
Pravidelným užíváním významně posilujete imunitní systém pejska.
Nepoužívejte na kočky (čichnout i líznout si mohou, ale nevmasírujte přípravek).
Nepoužívejte na psy s epilepsií nebo s onemocněním ledvin.
Nepoužívejte na psy mladší 4. měsíců.
Informace o aromaterapii pro psy a kontakty na poradnu najdete na
www.dokonalalaska.cz.
V článku byly použity volně přeložené pasáže z knihy Michaela Alexandera: How
Aromatherapy Works. Dále děkujeme Ing. Richardu Smetanovi – Marta Schnaider®