Recenze knihy "Strom poznání" Maturany a Verely

1. Recenze / 193
Recenze
Československá psychologie 2018 / ročník LXII / číslo 2
H. R. Maturana, F. J. Varela:
STROM POZNÁNÍ: BIOLOGICKÉ
ZÁKLADY LIDSKÉHO ROZUMU
Praha, Portál 2016, 200 s.
Může působit poněkud zvláštně, když člověk
odkojený společenskými vědami píše recenzi na
knihu, kterou napsali dva přední biologové. Má
to však podle mého soudu své opodstatnění: Ži-
jeme v době, ve které se – možná více než kdy-
koli předtím – ukazuje důležitost překračovat
úzké specializace vědeckých disciplín a schop-
nosti inspirovat se jinými pohledy pro vznik
dalších významných a tvořivých změn vlastního
oboru. Pěknou ukázkou podobné tvůrčí inspira-
ce je právě dílo chilských biologů Humberto
Maturany a Francisca Varely shrnuté v recenzo-
vané knize. Jejich teorie „autopoietických (tedy
sebeutvářejících se) systémů“ se stala význam-
ným zdrojem inspirace pro hnutí rodinné terapie
a byla jedním z klíčových zdrojů inspirace pro
změnu paradigmatu, která se obvykle popisuje
jako přechod k „systemickým / postmoderním
přístupům“ či přístupům založeným na „kyber-
netice druhého řádu“ (De Shazer, 1982; Efran,
Lukens, Lukens, 1990; Keeney, 1983; Ludewig,
2011). Dokonce se zdá, že se této teorii v řadách
některých terapeutických přístupů dostalo vře-
lejšího přijetí než v řadách biologů samotných,
což v doslovu knihy reflektuje i jeden z autorů
(Franciscco Varela) a v druhém doslovu překla-
datel a znalec díla obou autorů, německý syste-
mický psychoterapeut Kurt Ludewig.
V čem je kniha natolik inspirativní, ale
i kontroverzní? Podle mého soudu autoři sta-
ví na hlavu mnoho konceptů a představ, které
jsou jak biologii, tak možná i vědě obecně vel-
mi drahé. A rozhodně byly a do značné míry
stále jsou drahé i psychoterapii a dalším ob-
lastem práce s lidmi. Příkladem takových na
hlavu postavených konceptů může být „objek-
tivita“ poznávání jako „reprezentace“ vnějšího
světa vs. „vytváření“ světa významů v jazyce,
nemožnost jednostranného „instruování“ sys-
tému (tedy vlastně kritika klasického konceptu
„moci“), koordinace vytváření významů v ja-
zyce apod. Některé z uvedených konceptů již
ztratily svou „revoluční příchuť“, kterou měly
před necelými čtyřiceti lety, kdy autoři své my-
šlenky publikovali poprvé, jiné zůstávají kon-
troverzní nadále. Za zvlášť hodné pozornosti
bych označil části věnované proplouváním
mezi Skyllou reprezentacionalismu a Chary-
bdou solipsismu (konstruktivistické a kon-
strukcionistické přístupy bývají většinou kvůli
odmítání prvého omylem automaticky přiřa-
zováni k druhému extrému). Také části věno-
vané „strukturálnímu determinismu“, „spřa-
hování“ struktur a „perturbacím“ si zaslouží
větší pozornost, protože radikálně zpochybňují
představu „moci“ ve smyslu jednostranného
ovlivňování systému (v řeči autorů „instruk-
tivní interakce“). Připomenutí tohoto typu není
(nejen) v psychoterapii nikdy dost.
Prezentace několika odvážných myšlenek ale
ještě sama o sobě žádný velký průlom nezna-
mená. Autoři však nabízejí více – představili
několik základních biologických principů, které
aplikovali na široké spektrum jevů od buněčné
biologie až po vytváření kulturních fenoménů
v lidských společnostech. Navíc na základě čet-
ných studií ukazují, že tyto základní a vlastně
jednoduché principy mohou sloužit jako výcho-
disko pro porozumění všem uvedeným jevům.
Otázkou samozřejmě zůstává, zda autoři omy-
lem nebo záměrně nenechali stranou jiné jevy,
které by pomocí těchto principů vysvětlit nešlo.
Zodpovědět tuto otázku je však mimo mé mož-
nosti a rád ji přenechám kolegům biologům.
Autoři v každém případě čtenáře provádějí
nejrůznějšími oblastmi – nechají jej například
pohlédnout na souhvězdí Mečouna a zamýšlet
se nad vznikem vesmíru (s. 29), představí různé
formy rozmnožování buněk (s. 58), nabídnou
pohled na „strukturální spřahování“ vápenatky
a jejího prostředí (s. 68), ukážou praktické dů-
sledky experimentálního pootočení sítnice u žab
(s. 112), zavedou čtenáře do světa sociálního
hmyzu a poukáží na poměrně „pevné“ formy
„spřahování struktur“ (s. 163), nechají jej sledo-
vat formace postupu antilop, vlků nebo paviánů
(s. 167), obdivovat sýkorky, které si dokázaly
najít v Londýně cestu ke smetaně (s. 176) nebo
makaky, kteří si omývají špinavé brambory ve
vodě (s. 177). A samozřejmě neopomenou ani
„nejnebezpečnějšího primáta planety“ (s. 16),
tedy člověka, jemu vlastní „jazykování“ a vy-
tváření kulturních fenoménů. Dalo by se říci, že
autoři berou čtenáře za ruku a ukazují mu různé
zajímavé scény a situace, podobně jako ducho-
vé z Dickensovy „Vánoční koledy“ ukazují la-
komci Scroogeovi sérii různých výjevů, jejichž
význam se odhaluje až postupem času. Stejně
jako Scrooge se sledováním jednotlivých výje-

2. 194 / Recenze
vů postupně proměňuje v jiného člověka a ne-
může už zůstat stejným Scroogem jako předtím,
tak i čtenář postupem času mění svůj pohled na
spoustu věcí, které do té doby možná považoval
za „samozřejmé“ nebo „dané“. V tomto směru
může být četba knihy úchvatným dobrodruž-
stvím. Na druhou stranu může vést k určité
„ztrátě nevinnosti“, podobně jako když v bib-
lickém příběhu lidé pojedli ze stromu poznání
(s. 218). Poznání (a zejména poznání) člověka
je podle Maturany a Varela umění a svým způ-
sobem „zavazuje“ k neustálé obezřetnosti vůči
„pokušení jistoty“, tedy pokušení hledat nějaký
pevný, objektivní záchytný bod (s. 218). Tak
jako Bůh v ráji člověka varoval před důsled-
ky pojídání ovoce ze stromu poznání, měli by
možná i autoři této knihy čtenáře varovat před
důsledky četby jejich knihy. Ačkoli text v úvo-
du nabízí „pozvání“ k opuštění navyklých jistot
a první kapitola začíná krátkou diskusí o „poku-
šení jistoty“, opravdového varování se čtenáři
dostane až na konci knihy, tedy v situaci, kdy je
již poněkud pozdě. Na druhou stranu můžeme
říci, že plody z tohoto „stromu poznání“ jsou
zavěšeny poměrně vysoko – knihu není snadné
číst, a to ani pro poučeného čtenáře. Díky tomu
mnozí čtenáři pravděpodobně o pel nevinnos-
ti nepřijdou. Možná dopadnou podobně jako
liška ze slavné Ezopovy bajky, která se marně
natahovala po krásných hroznech. Když se jí to
poněkolikáté nepodařilo, odvrátila se od nich
a vztekle pronesla: „Stejně jsou kyselé!“ Je tře-
ba uznat, že vedle mnoha odborných termínů
jsou některé obraty v knize velmi krkolomné,
autoři se navíc nebojí zavádět vlastní termino-
logii, zároveň čtenáře vedou do různých zákoutí
přírodních věd, ve kterých může být obtížné se
orientovat. K tomu můžeme připočíst v případě
české verze další potíže spočívající v překladu.
Z mého pohledu je skvělé, že překlad prošel
recenzí biologa a že recenzent připojil i hes-
lář a některé cenné poznámky k textu. Možná
je škoda, že nebyl překlad konzultován rovněž
s odborníky na odraz díla Maturany a Varely
v oblasti (postmoderní) terapie. Do jisté míry
to kompenzuje Ludewigův doslov, ale ani ten
nemůže zabránit určitým pojmovým zmatkům
plynoucím z využití jiného než zaužívaného
způsobu překládání klíčových pojmů do češtiny
(srv. např. Dell, 1987; Ludewig, 2011). Zvlášť
křiklavé jsou rozpory v terminologii tohoto pře-
kladu a dřívějších překladů prací Kurta Lude-
wiga (1994; 2011). Z hlediska přehlednosti by
podle mého soudu stálo za zvážení u některých
obrázků zachovat i v češtině barevné (černo-
-červené) provedení, jaké je v anglické verzi
(Maturana, Varela, 1998; zvlášť např. s. 15 a 44
českého vydání). Všechny tyto okolnosti mo-
hou čtení znesnadnit, ale zmiňuji je jen proto,
aby se jimi čtenář nenechal odradit.
Dovolím si poslední poznámku, a to k meta-
foře autorů o „stromu poznání“. Jak jsem zmínil
výše, Maturana a Varela přirovnávají pečlivého
čtenáře k Adamovi a Evě v ráji, kteří pojedli ze
stromu poznání, ztratili svou původní „nevin-
nost obyčejného vědění“ a nyní již „vědí, že ví“
(s. 218). Vlastně celá lapálie se zakázaným ovo-
cem vyznívá celkem pozitivně – skoro bychom
řekli, že to stálo za to. Člověk nakonec prohléd-
nul, a to navzdory zákazu poznání nepřejícího
Boha. Domnívám se, že jde o určitou nepřes-
nost v aplikaci metafory. V biblickém příbě-
hu popisovaný rajský Strom poznání dobrého
a zlého, ze kterého měli Adam a Eva zakázáno
jíst, přinesl – zdá se mi – přesně ten typ pozná-
ní, proti kterému se autoři vymezují. Pojíst ze
stromu poznání přece v biblickém příběhu zna-
menalo „být jako Bůh“, „otevřít oči“, „pozná-
vat dobré a zlé“ (Gn 3, 4–6), dokonce se mluví
o tom, že tento strom „slibuje vševědoucnost“
(Gn 3, 6b). Celá záležitost navíc končí poněkud
trapně – jediný převratný poznatek, ke kterému
první lidé po pozření plodů dotyčného stromu
docházejí, je zjištění, že jsou nazí, a následu-
je chatrná snaha svou nahotu zakrýt fíkovými
listy, které podle exegetů symbolizují falešnou
ochranu démonické povahy (Gn 3, 7). Navíc
z toho plyne poměrně smutná nutnost opustit ráj
a potažmo „zemřít“. Zdá se mi, že příběh na-
opak poukazuje na marný pokus o „objektivní“
poznání (jakoby z perspektivy vševědoucnosti
Boha, jak to zmiňují i Maturana s Varelou ve
své knize) a o jednoznačné objektivní rozlišo-
vání „dobrého“ a „zlého“ (které příliš nekore-
sponduje s pojetím etiky, které nabízejí ve své
knize autoři). Takové Božsky „objektivní“ po-
znání je nakonec i v biblickém příběhu člověku
nepřístupné, a když se jej snaží člověk uchvátit
(autory zmíněné „pokušení jistoty“), tak si při-
vozuje jenom hanbu a smrt. Na straně druhé se
mi zdá, že autoři ve svých úvahách velmi dobře
popisují účinky plodů jiného stromu, který se
objevuje ve stejném příběhu – Stromu života. Je
zajímavé si všimnout, že Strom života byl po-
dle biblického příběhu pro Adama a Evu v ráji
stále dostupný (a patrně jeho plody jedli), a to
až do chvíle, kdy pojedli ze Stromu poznání
dobra a zla a byli vyhnáni z ráje. Metaforicky
řečeno – vyhnáním z ráje byli Adam a Eva od-
říznuti od zdroje života (Strom života) a vrženi
do pustiny svých domněnek tvářících se jako
objektivní realita. Možná, že se tato kniha moh-
la příhodněji jmenovat „Strom života“, protože
místo lstivého ponoukání hada k pojídání plodů
(objektivního) poznání nabízí naopak hluboké
propojení mezi poznáváním a životem samým
a dokonce (možná překvapivě) láskou. Slovy
samotných autorů: „Každé vědění je současně
akcí… Každé naše konání je strukturálním tan-
cem v choreografii koexistence… Máme jedině

3. Recenze / 195
ten svět, který ztvárňujeme společně s druhými,
a ztvárňovat nám jej umožňuje jedině láska.“
(s. 220–221).
L. Zatloukal
LITERATURA
De Shazer, S. (1982): Some conceptual dis-
tinctions are more useful than others. Family
Process 21, 71-84.
Dell, P. F. (1987): Jak rozumět Batesonovi
a Maturanovi: K biologickému základu soci-
álních věd. Kontext 3, 4, 23-54.
Efran, J. S., Lukens, M. D., Lukens, R.
J. (1990): Language, structure, and change:
Frameworks of meaning in psychotherapy.
New York, W. W. Norton and Comp.
Keeney, B. (1983): Aesthetics of change. New
York, The Guilford Press.

4. Copyright of Ceskoslovenska Psychologie is the property of Institute of Psychology of the
Academy of Sciences and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted
to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may
print, download, or email articles for individual use.