1. Argumentace:
Jedním ze základních úkolů psychologie je popsat a vysvětlit lidské chování a prožívání.
Proto jsem si jako téma práce vybral jeden z nejznámějších psychologických experimentů,
který se snaží vysvětlit, jak je možné, že člověk je schopen bez výčitek splnit příkazy autority,
i když tím může druhým způsobit bolest. Tento a další experimenty patří mezi základní
znalosti studentů psychologie. Pokusím se tedy tento experiment popsat jako student prvního
ročníku jednooborové psychologie filozofické fakulty MU.
Anotace:
Tato stručná práce popisuje jeden z nejznámějších experimentů v oblasti sociální psychologie.
Jde o experiment StanleyhoMilgrama – tzv. test poslušnosti. Experiment hledal odpovědi na
otázku, zda jsem schopni bez výčitek svědomí plnit příkazy autorit, i když zároveň působíme
bolest a utrpení. Milgramův výzkum poslušnosti obrovský zájem v roce 1964 získal cenu
Americké asociace pro pokrok vědy, za psychologický výzkum.
Milgramův test poslušnosti
Základním cílem psychologie je popsat různé projevy chování a duševního dění a toto
chování nejen vysvětlit, ale i předvídat. K tomu psychologové (a ne jenom oni) používají
různé metody. Jednou z těchto metod je experiment. V této práci bude popisován slavný
Milgramův experiment, tzv. test poslušnosti.
Nejprve si řekneme, kdo to vlastně byl StanleyMilgram. Narodil se 15. Srpna 1933 v New
Yorku. Byl americký sociální a experimentální psycholog. Proslavil se zejména svými dvěma
experimenty o lidské společnosti. Prvním z nich je experiment z roku 1963, který bude
popsán dále, druhý experiment je z roku 1967 a vedl k objevu fenoménu ,,malého světa“, kdy
libovolná dvojce obyvatel USA může mezi sebou najít spojení prostřednictvím průměrně
šesti osob. Milgram studoval sociální psychologii na Harvardu a k jeho učitelům patřili slavné
osobnosti psychologie, jako SolomonAsch a GordonAllport. Vzhledem k době, kdy Milgram
své experimenty prováděl, vyvolal velkou vlnu kritiky a bylo mu vytýkáno neetické chování.
(Wikipedie)

2. Milgramův experiment poslušnosti vůči autoritě probíhal na Yalské univerzitě v době, kdy
v Izraeli začal proces s válečným zločincem Adolfem Eichmannem. Byla to také doba studené
války mezi východem a západem. Nešlo tedy jen o pochopení, proč se civilizovaní Němci
mohli za druhé světové války chovat k lidským bytostem s takovou nepochopitelnou krutostí,
ale i o odpověď na v té době aktuální otázku, co jsou schopni udělat příslušníci Východního
bloku na příkaz komunistických vůdců. (Psychologie Dnes, 2012)
Začátkem experimentu bylo uveřejnění inzerátu v newhavenských novinách. Inzerát svolával
dobrovolníky na výzkum paměti a učení na Yaleově univerzitě. Přihlásit se mohl jakýkoliv
dospělý muž, který nebyl studentem. Inzerát také sliboval odměnu čtyři dolary za hodinu a
také odvoz autem domů. Bylo vybráno čtyřicet mužů ve věku dvacet až padesát let. Ti se měli
podílet na výzkumu, jenž údajně zjišťoval, jaký vliv má bolest na proces učení. Postupně
každého z účastníků uvítal v laboratoři mladík v šedém laboratorním plášti a ve stejnou dobu
zároveň přišel i jiný ,,dobrovolník“, muž středního věku. Oba (muž v plášti a druhý
dobrovolník) byli pomocníky sociálního psychologa StanleyhoMilgrama a hráli role, které jim
určil. Muž v plášti vysvětlil skutečnému a falešnému dobrovolníkovi, že zkoumá účinky trestu
na učení a sdělil jim, že jeden z nich bude ,,učitel“ a druhý ,,žák“. Při experimentu bude učitel
žákovi dávat elektrickou ránu, kdykoli se žák dopustí chyby. Poté proběhlo ,,zmanipulované“
losování a to tak, aby dobrovolník byl vždy ,,učitel“. Výzkumník žáka posadil do malé
místnosti, připoutal mu ruce, na které připojil elektrody. Ještě před ,,učitelem“ sdělil, že doufá
že rány nebudou příliš velké, protože trpí na srdce. Poté byl ,,učitel“ odveden do sousední
místnosti, kde žáka neviděl, ale mohl ho slyšet. (Hunt,2000)
V této fázi započalo samotné jádro Milgramova experimentu, jehož etický rozměr je rozebírán
dodnes a existuje k němu mnoho protichůdných názorů. A o co tedy šlo?
,,Učitel“ měl obsluhovat velkou kovovou krabici - generátor elektrických ran. K dispozici
měl spínače se silou v rozmezí od 15 do 450 voltů. U spínačů byly popisky: mírná rána,
střední rána…až k popisce: nebezpečné, těžká rána. Popisky končily spínačem označeným
,,XXX“. Učitelova úloha v experimentu měla být čtení slovních spojení žákovi. Učitel měl
pak vyzkoušet jeho paměť přečtením prvního slova z dvojce, a čtyř možných druhých slov.
Žák měl zmáčknutím tlačítka vybrat to správné. Kdykoliv však žák odpoví špatně, dá mu
učitel elektrickou ránu a pokaždé, kdy žák udělá chybu, dá ránu silnější. To, že žák ve
skutečnosti nebyl napojený na elektrický proud učitel samozřejmě nevěděl, byl přesvědčen o
tom, že do žáka skutečně pouští elektrický proud (Hunt, 2000)

3. Výsledek experimentu byl šokující. Všichni dobrovolníci překročili hranici 300 voltů, a 63%
z nich zvyšovalo intenzitu až na maximum, které mělo znamenat smrt. Kdykoliv v průběhu
testu učitel váhal, nebo chtěl přestat, výzkumník, který stál vedle něj, mu řekl, aby
pokračoval. Pokud svá slova zopakoval, výzkumník mu řekl, že experiment vyžaduje, aby
pokračoval. V situacích, kdy například žák bušil do zdi, a z plna hrdla křičel, výzkumník
učiteli řekl, že je absolutně nutné, aby pokračoval. Při nejvyšších dávkách, kdy se ze sousední
místnosti ozývalo už jen ticho, experimentátor učiteli řekl, že nemá na vybranou, a musí
pokračovat. Jak již bylo výše uvedeno, až do konce pokračovalo 63% z nich. (Hunt, 2000)
Je nutno uvést, že osoby - ,,učitelé“ nepokračovali v experimentu proto, že by jim to dělalo
radost, ale naopak, při plnění příkazů akutně trpěli. Potili se, třásli, kousali si rty a mnozí
nebyli daleko od nervového zhroucení. Přesto však poslouchali příkazy experimentátora a byli
poslušní až do konce. (Hunt, 2000)
Milgram výsledek svého experimentu vyložil tak, že situace spolu s kulturním očekáváním
dala vzniknout fenoménu poslušnosti vůči autoritě. Ve společnosti se učíme poslouchat
autoritu a tuto autoritu neposuzovat a nehodnotit. V experimentu učitelé plnili příkazy
výzkumníka, proto se necítili za svůj čin zodpovědní. Tuto zodpovědnost podle nich měl
právě výzkumník. Milgramův experiment vysvětlil, proč jinak normální lidé mohli za války
provozovat tábory smrti a provádět masové vraždy. Na začátku jsme uvedli, že tento
experiment probíhal v době procesu s Adolfem Eichmannem. On sám při procesu prohlásil, že
mu jeho úloha při likvidaci milionů Židů připadala nechutná, ale že musel plnit příkazy
autority. (Hunt, 2000)
Klíčová slova:StenleyMilgram, experiment, poslušnost, test poslušnosti, sociální psychologie

4. Použitá literatura:
HUNT, Morton. Dějiny psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 712 s. ISBN 80-717-8386-2.
(rozsáhlé dílo MortonaHunta je určeno jak zájemcům o psychologii a uchazečům o studium na
vysokých školách tak zejména studentům psychologie, pedagogiky a sociologie a dalším odborníkům.
Tato kniha je základní doporučenou literaturou ke zkoušce z dějin psychologie na FF MU)
Psychologie dnes. ISSN 1212-9607.
(tento dříve vědecky zaměřený časopis se dnes již převážně populární formou snaží přiblížit
psychologii širokým řadám čtenářů. I přes tuto formu ho můžeme považovat za dobrý zdroj informací,
které je však nutno doplňovat a ověřovat)
Wikipedie: StanleyMilgram [online]. [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanley_Milgram