2. Argumentace
Téma Děti s ADHD jsem si vybrala pro svou aktuálnost v dnešní době, kdy se tento problém často
zmiňuje a hledají se různá řešení, jak s těmito dětmi vycházet, pracovat a jak je chápat.
Sama mám dvě malé děti, a i když se nepotýkáme s ADHD, přece je toto téma pro mě aktuální, tedy
zajímavé.
Toto téma určitě souvisí i z mým oborem, který studuji. Nejde sice o přímou vazbu, ale i já se mohu
při své budoucí praxi s tímto problémem potýkat.
Název mé práce je vybrán záměrně stručně a věcně.
Anotace
Tato seminární práce pojednává o aktuálním tématu a sice o hyperkinetické poruše neboli ADHD.
Tento problém řeší v dnešní době spousta rodičů i učitelů a je mu věnována patřičná pozornost.
Mezi laickou veřejností se většinou objevuje názor, že jde pouze o nevychovanost či nezvládnutí
dítěte. V této práci se čtenář dozví, jak a kdy lze problém řešit a jak lze s dítětem pracovat, a že
ADHD je poněkud složitější.
Klíčová slova: ADHD, dítě, rodič, škola, přístup, léčba
2
3. název práce: Děti s ADHD
Úvod
ADHD (zkratka Attention Deficit Hyperactivity Disorder) neboli také hyperkinetická porucha patří
mezi neurovývojové poruchy. Nejčastěji se hovoří o hyperaktivitě s poruchou pozornosti.
Příznaky této poruchy se většinou projevují již od raného dětství a jsou častější u chlapců, lépe
řečeno jsou u chlapců více rozpoznatelné. Chlapci jsou považováni za zlobivé a děvčata spíše za
nepozorná.
Dříve se tyto příznaky definovaly termínem jako LDE (lehká dětská encefalopatie) nebo LMD
(lehká mozková dysfunkce).
Koncept ADHD je mnohdy zpochybňován argumenty, že „živé“ děti byly vždycky, a že jsou na ně
kladeny v dnešní době přehnané nároky. Toto nastává, pokud k tento problém neřeší např. školy či
další instituce.
Pokud má dítě ADHD diagnostikováno, není pochyb o tom, že jsou argumenty typu „nevychované“
liché. Diagnóza totiž bere v potaz i neurobiologii mozku takto postižených dětí.
Diagnostika
Hyperkinetická porucha je nejčastějším důvodem k návštěvě psychiatra v dětském věku.
V současnosti trpí ADHD asi 9 % dětí ve školním věku.
Projevy tohoto onemocnění se poprvé začaly zkoumat na začátku 20. století. Od té doby bylo
potvrzeno, že základ poruchy je vrozený, není tedy způsoben výchovou.
Příznaky
Konečný výrok, zda dítě trpí ADHD či nikoliv, je věcí specialistů. Ale i přesto je možné vysledovat
různé příznaky, které mohou napovědět, zda je třeba se tímto problémem zaobírat.
Mezi příznaky ADHD u dětí můžeme zařadit např. nepozornost při školních úkolech, opomíjení
detailů, dělání chyb z nepozornosti, neudržení pozornosti při úkolu nebo pří hře, problém při
3
4. plánování aktivit, zapomínání na denní úkoly a povinnosti, pobíhání a lezení v nevhodných
situacích, potíže s čekáním, až na ně přijde řada, přerušování ostatních, silné emoční projevy i na
drobné podněty, sociální nevyzrálost, komunikační problémy a další.
Příčiny
Hlavní roli hraje komplikovaná dědičnost, ale je možné jmenovat i další vlivy, jako např. kouření
nebo požívání alkoholu matky během těhotenství, předčasné nebo komplikované porody.
Příznaky hyperkinetické poruchy souvisí s určitýmu odchylkami ve struktuře a fuknci mozku.
Vzniká nerovnováha v činnosti některých látek, které mají přenášet signály mezi různými oblastmi
mozku a zajišťovat tak jeho správné fungování.
Terapie
Hyperkinetická porucha patří do oboru psychiatrie, správnou diagnózu by měl určit dětský
psychiatr, rodiče jen stěží mohou správně určit, zda se jedná o ADHD či nikoliv.
Lékař – psychiatr dále problém konzultuje s dalšími odborníky např. z oboru neurologie,
psychologie a pediatrie.
Postup rodičů
Pokud má rodič nebo třeba pedagog podezření, že by se u jeho dítěte mohlo jednat o ADHD, je
nejlepší se tedy obrátit na odborníky. Vyšetření není pro dítě namáhavé ani nepříjemné. Základem je
pohovor lékaře s dítětem a jeho rodiči a dále konzultace s pedagogem. Ne vždy jsou nutná další
doplňující vyšetření např. psychologem, neurologem či některá laboratorní vyšetření.
Psychiatr navrhne poté následnou léčbu, která nespočívá pouze v podávání léků, ale je nutné také
poučit rodiče a učitele, jak k chování takového dítěte přistupovat a jaké vytvořit dítětí výchovné
prostředí.
Rodič by měl s dítětem navštěvovat pedagogicko-psychologickou poradnu, kde se učí vzájemné
komunikaci. Diagnózu ADHD je dobré také sdělit vyučujícím, aby mohli eventuelně přizpůsobit
4
5. výuku potřebám dítěte.
Podávání léků
Léky proti ADHD regulují činnost látek v mozku, které jsou důležité pro udržení pozornosti
a soustředění. Dítěti umožňují lépe ovládat své chování a tlumí jeho neposednost.
Dítě je poté klidnější, více soustředěné, dělá mnohem méně chyb z nepozornosti. Samo se cítí
spokojenější a úspěšnější.
Tato léčba je úspěšná u 70 – 90 procent dětí. Nové léky mají delší účinnost, proto není nutné je brát
často, ale většinou postačí třeba jen ráno. Co se týče závislosti na těchto lécích, dlouhodobé studie
ukazují, že pokud je léčba prováděna pod lékařským dohledem, není třeba se obávat.
Naopak – jejich včasné užití snižuje riziko pozdějších zneužívání omamných látek, k čemuž jsou
jinak jedinci s ADHD náchylní.
K nežádoucím účinkům léků na ADHD někdy patří např. žaludeční nevolnost, nechutenství nebo
špatné usínání, ale v drtivé většině případů k žádným nežádoucím účinkům nedochází.
Pokud jsou projevy ADHD pouze mírné, není nutné vždy aplikovat podávání léků. Příznaky lze
také v těchto případech potlačit také psychologickými, režimovými nebo výchovnými prostředky.
Každý případ je však nutné posuzovat individuálně.
Léčba ADHD je velmi důležitá pro budoucnost dítěte. Dlouhodobé sledování dětí s ADHD ukazují,
že i když jsou nadané, školu často nedokončí a jejich uplatnění bývá horší, než by odpovídalo jejich
inteligenci a schopnostem.
V období dospívání je lákají různé nebezpečné zážitky a experimenty s drogami nebo alkoholem.
Riziko závislosti je u nich vyšší, než u ostatních vrstevníků.
U mladistvých se může objevit neuvážené, předčasné navazování vztahů s druhým pohlavím nebo
sklon k nezodpovědnému střídání partnerů.
Závěr
Děti s ADHD potřebují hodně pohybu, pokud jsou v něm omezovány, zvyšuje se v nich napětí, jsou
mrzuté a zhoršuje se jejich výkon.
Je důležité umožnit dítěti, aby vyniklo v některé jeho schopnosti a nadání, aby se tak zvýšila jeho
5
6. sebedůvěra.
Rodiče by se měly snažit dítě chápat, být trpěliví a určitě se nebát a svěřit se odborníkovi, který jim
může pomoci vyřešit tyto problémy. V neposlední řadě je dobré být v kontaktu i s ostatními rodiči
takto postižených dětí a vyměňovat si své zkušenosti a postřehy.
Obr. č.1 Myšlenková mapa - ADHD
6
