Studijní příručka Organizace spojených národů, kterou připravil Osvětový a vzdělávací program Holocaust a OSN (Holocaust and the United Nations Outreach Programme). Publikace vznikla k uctění památky Petra Ginze, výjimečného židovského chlapce z Prahy, který zahynul během holocaustu.
Je doprovodným materiálem k filmu Poslední let Petra Ginze , který režírovali Sandy Dicksonová z Programu dokumentárního filmu na Wake Forest University a Churchill Roberts z Ústavu dokumentárního filmu na Floridské univerzitě. Dokument vychází především z deníkových zápisků Petra Ginze z let 1941–1942.
Česká verze vznikla díky podpoře Informačního centra OSN v Praze, Evropského institutu odkazu šoa a Opony, o.p.s.
Studijní příručka Organizace spojených národů, kterou připravil Osvětový a vzdělávací program Holocaust a OSN (Holocaust and the United Nations Outreach Programme). Publikace vznikla k uctění památky Petra Ginze, výjimečného židovského chlapce z Prahy, který zahynul během holocaustu.
Je doprovodným materiálem k filmu Poslední let Petra Ginze , který režírovali Sandy Dicksonová z Programu dokumentárního filmu na Wake Forest University a Churchill Roberts z Ústavu dokumentárního filmu na Floridské univerzitě. Dokument vychází především z deníkových zápisků Petra Ginze z let 1941–1942.
Česká verze vznikla díky podpoře Informačního centra OSN v Praze, Evropského institutu odkazu šoa a Opony, o.p.s.
1. Argumentace
Rozbor knihy Charlese Dickense Nadějné vyhlídky jsem si zvolila z několika
následujících důvodů:
V oboru studia, který studuji ( Lektorství anglického jazyka) se zaměřujeme
nejen na praktické komunikační dovednosti, ale i na pochopení způsobu myšlení
a života lidí v anglicky mluvících zemích.
V předmětech Dějiny Velké Británie a Literatura se mimo jiné setkáváme i
s velmi častou otázkou, kterou si kladli lidé odnepaměti, a to do jaké míry může
jedinec ovlivňovat svůj osud. Téma sociální nespravedlnosti a možnosti překročit
hranice, které byly člověku určeny sociálním postavením, přitahovalo spisovatele
a bylo nesčetněkrát zobrazeno v kontextu historických událostí.
Při prostudování knihy Charlese Dickense Nadějné vyhlídky jsem se rozhodla
sledovat tento motiv, protože je nadčasový a v různých obměnách se dotýká
každého z nás a i proto jsem zvolila název práce „Mohl člověk viktoriánské
doby změnit své předurčení?“.
2. MOHL ČLOVĚK VIKTORIÁNSKÉ DOBY ZMĚNIT SVÉ
PŘEDURČENÍ?
Zuzana Břenková
Anotace
Na příkladu hlavní postavy díla Charlese Dickense Nadějné vyhlídky můžeme sledovat, zda
bylo a je možné změnit osud člověka, který je předurčen žít v určité době a sociální třídě.
Článek nás stručně seznamuje s dobou, kdy autorem své dílo napsal, obsahem díla a hlavním
hrdinou, který se snaží vymanit ze své sociální role a převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Klíčová slova: Předurčení, Charles Dickens, Nadějné vyhlídky, viktoriánská doba
Rozbor díla
Doba panování královny Viktorie (od roku 1837 do roku 1901 Viktorie) je označována jako
období stability, jednotnosti a pěstování smyslu pro zodpovědnost. Demokratické změny,
které probíhaly ve viktoriánské době, se odrazily i literatuře. Na rozdíl od romantismu, který se
zaměřoval na oslavu vyšších vrstev společnosti, zobrazují spisovatelé viktoriánské doby
obyčejného člověka a ve svých dílech řeší vztahy a charaktery prostých lidí.
Nejinak tomu bylo i u Charlese Dickense (1812 – 1870), který v mnoha svých dílech
zobrazoval především tragický osud chudých dětí. Sám své dětství prožil v bídě a od deseti let
musel pracovat v továrně. Z nejnuznějších poměrů se vypracoval až na světově proslulého
a uznávaného romanopisce. Literární dráhu zahájit vydáváním povídek a později románů na
pokračování v časopisech. Aby udržel čtenářovu pozornost a jeho zájem o koupi příštího čísla
časopisu, musely být románové postavy vykresleny velmi barvitě s dějem plných zvratů
a překvapení. To se Dickensovi skvěle podařilo i v románu Nadějné vyhlídky, který vycházel
časopisecky od prosince 1860 do srpna 1861 a knižně byl vydán v roce 1961. V pořadí
13. Dickensův román Nadějné vyhlídky patří dle řady kritiků mezi jeho nejzdařilejší díla.
Mistrné zobrazení charakterů na pozadí viktoriánské doby, konflikt mezi bohatstvím
a chudobou, láskou a odmítáním, vnitřní zápas se svědomím a dovedně zpracované téma
zločinu oceňovali např. G. B. Shaw, George Orwell a další. Orwel (1962, s. 44) dokonce
napsal „Z hlediska psychologického je poslední část románu Nadějné vyhlídky Charlese
Dickense to nejlepší, co kdy napsal.”
Při rozboru vycházím z díla Charlese Dickense, překladu manželů Tilschových (2009).
Děj románu se odehrává v Kentu a v Londýně. Hrdinou je Philip Pirrip zvaný Pip, sirotek,
který vyrůstá se svou sestrou a jejím mužem kovářem. Přísná sestra a příbuzní mu často
zdůrazňují, že by měl být za svou výchovu vděčný a že je trpěn jen díky blahosklonnosti své
3. sestry. Skutečným přítelem je mu poctivý kovář Joe a později po vážném zranění jeho sestry
i pomocnice v domácnosti Biddy, skromná, bystrá a moudrá dívka, která Pipa i vyučuje všemu,
co se sama naučila. Na začátku románu se malý Pip setkává na blatech s uprchlým trestancem
Abelem Magwitchem, kterému donese jídlo a pilník na přepilování okovů. Netuší, že toto
setkání změní jeho život. Mezitím se dostává do domu podivínské staré slečny Havishamové,
která v zášti ke všem mužům vychovává i svou adoptivní dceru Estell. Pip se do této necitelné
a chladné dívky okamžitě zamiluje, a o to víc touží stát se bohatým a váženým mužem, aby jí
mohl imponovat.
Chudobu vidí jako překážku svého štěstí. Znenadání se jeho sny stanou skutečností,
když mu neznámý dárce poukáže dost peněz na to, aby se mohl vzdělávat a žít v bez práce
a vlastního přičinění v přepychu Londýna. Otevírá se před ním neznámý svět. Pip nesmyslně
rozhazuje peníze, hýří a neumí využít lehce nabytých prostředků ke své kultivaci a prospěchu
svých bližních. Odhazuje svoji minulost a zapomíná na svého adoptivního otce, sestru i Biddy.
Dřívější nedostatek sebedůvěry nahrazuje panovačností, pohrdáním chudobou a snobstvím.
Čtenář s ním těžko může sympatizovat a musí odsoudit Pipovu absenci zodpovědnosti za svůj
osud.
Život je pro Pipa je „volná jízda“, chce vše, ale není ochoten nic dávat. Není zlý, jen
jeho dobré kvality „spí“. Znenadání však přichází vystřízlivění ze sna, když se dozvídá, že jeho
anonymním sponzorem není slečna Havishamová, jak si původně myslel, ale trestanec Abel
Magwitchen, kterému kdysi pomohl. Teď je řada na Pipovi, aby splatil svůj dluh vůči
Magwitchovi, ale místo vděčnosti cítí k němu zpočátku jen odpor. Později si ale uvědomí, co
všechno kvůli němu Abel obětoval a s pomocí svých přátel se rozhodne pomoci mu k útěku
z Anglie, kde je stále hledaný. Jejich plán je ale vyzrazen a při útěku je Abel chycen
a odsouzen k smrti. Jeho majetek propadá britské koruně a Pip je opět chudý. Přichází do domu
slečny Hawishové, které si na sklonku života uvědomí nesmyslnost své zášti vůči mužům
a prosí Pipa za odpuštění své i Estelliny krutosti. Zjištění, že Estell se provdala za Pipova soka
a Abelova smrt ho naprosto zdrtí. V těžkých chvílích, kdy nevnímá svět kolem sebe, mu je
oporovou starý dobrý Joe.
Stále více si uvědomuje svoji pošetilost a opravdovost hodnot, které opustil, moudrost a
poctivost obyčejných lidí, kterými pohrdal a ublížil a rozhodne se vrátit se domů. Chtěl by žít
s Biddy, která mu vždy a za všech okolností projevovala lásku
a podporovala ho, ke svému překvapení však zjišťuje, že je provdána za Joea. Poté se rozhodne
k odjezdu za přítelem do Káhiry, kde pracuje několik let. Když se po jedenácti letech vrací
domů, spatří tam malého Pipa. Pokorný a smířený s tím, jakou lekci mu život uštědřil, se
potkává na procházce s Estellou.
4. Závěr
Postava Pipa prodělává v průběhu románu dramatický vývoj. Z člověka, který si neváží sám
sebe, se den ze dne stane boháčem. Jako těžké břímě odhazuje vše, co ho poutalo k minulosti,
včetně osob jemu nejbližších. Pohrdá chudobou a bez rozmyslu se vrhá do světa bohatých.
Necítí zodpovědnost za svůj život a přijímá to, co je mu dáno bez toho, že by on sám dával. Je
parazitem na práci jiných. Opájí se svým bohatstvím, mocí. Mají peníze skutečně tak zhoubný
účinek a přetváří charakter člověka? Dickens ponechává odpověď na čtenáři, je ale zřejmé, že
jen morálně silný člověk odolává pokušení (Dzidková, 2006). Závěr je, že peníze by neměly
být cílem, ale prostředkem. Někdy je nutný pád až na dno, aby si člověk uvědomil svou chybu.
Nejenom ve viktoriánské době, ale v jakémkoliv sociálním systému je obtížné se vymanit
z podmínek, které člověka determinují. Pokud jednotlivec nepřijme zodpovědnost za svůj
život, stává se jen stéblem ve víru života.
V následujícím textu je ukázána oblíbenost nejznámějších knih CH. Dickense v současnosti.
Obrázek č. 1: Oblíbenost nejznámějších knih Ch. Dickense
Zdroj: Břenková, 20121
Z grafu je zřejmé, že Nadějné vyhlídky jsou jednou z nejčtenějších Dickenskových knih a téma
zodpovědnosti jedince za svůj osud je stále aktuální.
1
http://infogr.am/Dickens-421942753/
5. Reference
[1] DICKENS, Charles. Nadějné vyhlídky [online]. Frýdek Mýstek: Alpress, 2009, 570 s.
[cit. 2012-12-23]. ISBN: 978-80-7362-712-6. Dostupné z
http://ld.johanesville.net/dickens-02-nadejne-vyhlidky
[2] DZIDKOVÁ, Andrea. Charles Dickens' England. 2006, 44 s. Bakalářská práce,
Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Katedra anglistiky a amerikanistiky.
Vedoucí práce: Věra PÁLENSKÁ
[3] ORWELL, George. Inside the whale and other essays. Harmondsworth: Penguin Books,
1962, 202 s.
Zdroj č. 1 je relevantní pro mou práci:
- Jedná se o jeden z nejznámějších a vysoce hodnocených překladů z originálu do češtiny
- Je dobře znám laické i odborné veřejnosti
- Po prostudování celé knihy jsem byla schopna definovat téma, které se prolíná celou
knihou
Zdroj č. 2 je relevantní pro mou práci:
- Pojednává o Anglii viktoriánské doby
Zdroj č. 3 je relevantní pro mou práci:
- Poskytuje kritický pohled na dílo Ch. Dickense
- Zabývá se závěrem románu Nadějné vyhlídky, který byl z původně zamyšleného
pesimistického závěru přepracován a upraven
- Koresponduje s tématem hledání zodpovědnosti
- Je od známého a literárně fundovaného autora