1. Mým oborem je Anglický jazyk a literatura, tudíž jsem měla k dispozici velice široké
spektrum různých zpracovatelných témat. Od začátku jsem věděla, že se budu věnovat
nějakému autorovi, vylučovací metodou jsem dospěla k Charlotte Brontëové. I ta sama o sobě
je však tak obsáhlé téma s tolika problémy a názory ke zpracování, že jsem téma ještě zúžila
na samotné dvě postavy z dvou různých knih – Janu Eyerovou a Lucy Snow. V románech
Jana Eyerová a Villette jsem na postavách hlavních hrdinek vyhledávala autobiografické
prvky ze života Charlotte Brontëové či jejích sester.
Autobiografické prvky v románech Jana Eyerová a Villette
Dětství
V románu Villette není výslovně popsáno dětství Lucy Snow, dozvídáme se o něm na počátku
románu pouze zprostředkovaně. Lucy byla sirotkem, vyrůstala u pěstounů, jako její nejbližší
osoby jsou však popisováni členové rodiny její kmotry, především John Graham, pozdější
Lucyina první láska. Dětství a dospívání bylo tiché, klidné, Lucy netrpěla, ale rozhodně
nebyla milovaným nebo dokonce rozmazlovaným dítětem.
Jana Eyerová byla také sirotkem. Popis jejího neutěšeného dětství zabírá celou první část
románu. Jana vyrůstala v rodině své tety a jejích dětí, kde byla šikanována a psychicky týrána.
Pro smyšlený přestupek ji teta poslala do dívčí školy v Lowoodu, kde poznala hlad, nemoci a
velkou duchovní bídu při tehdejším pojetí vzdělávání žen. Ačkoliv se tato situace později
změnila, trýznivé dětství ji poznamenalo pro celý život – přesně jako Charlotte.
Chalrotte pocházela z šesti dětí a matka jí zemřela v pěti letech. Tři roky po matčině smrti
byly čtyři nejstarší dcery poslány do Cowan Bridge na dívčí internát, kde všechny čtyři velmi
trpěly v podmínkách popsaných v Janě Eyerové. Dvě starší sestry vinou zimy a hladu ještě
téhož roku podlehly těžké nemoci, poté byly Charlotte a její sestra Emily převezeny zpět
domů, na příšerné podmínky a smrt starších sester však už nikdy nezapomněly. Jediný útěk
pro ně představovalo psaní – právě v této době si vymyslely svou fantazijní zemi Angrii.
Podoba a sebeuvědomění
Obě hrdinky jsou drobné postavy, samy sebe (romány jsou psané v ich-formě) popisují jako
fádní, nepůvabné a pro muže nepřitažlivé, což ovšem nemusí vypovídat o pravdě – ve
viktoriánské Anglii bylo běžné, že se ženy podceňovaly, na což měla vliv výchova a obecný
přístup společnosti k nim. To je také jeden ze společných rysů hrdinek – jejich vzdor proti
sociální roli, do které jsou nuceně škatulkované, slovy Jany Eyerové: „Nejsem pták, žádná
klec mne nedrží; jsem volná lidská bytost s vlastním rozumem.“ Také jejich touha po
samostatnosti, bytostná potřeba něco vytvořit a nebýt jen břemenem, povinně vyživovanou
osobou trpěnou z milosti, je na svou dobu revoluční. Sama Charlotte jednala obdobně, když
odmítala svého nápadníka Nichollse a na sňatek s ním přistoupila v podstatě z lítosti.
Vzdělání a zaměstnání
Jana Eyerová dostala vzdělání v Lowoodu, nešlo ovšem o seriózní instituci – tamější
podmínky nahrávaly spíše souchotinám než osvětě mysli. Osmdesát dívek přežívalo v chladu,
nedostatečně oblečené, podvyživené. Během Janina pobytu vypukne smrtící epidemie tyfu. Po
změně vedení Lowoodu se podmínky života žákyň rapidně zlepšily. Jana tam dva roky
vyučovala, zasadila se o lepší možnosti vzdělávání dívek a o jejich výchovu k samostatným,
sebevědomým osobnostem. Poté se Jana stala osobní vychovatelkou mladé francouzské
holčičky Adele Varens v Thornfield Hall.

2. O Lucyině vzdělání se spisovatelka nezmiňuje, z kontextu však vyplývá, že byla na svou dobu
minimálně průměrně vzdělanou ženou. Vždy v ní však byla touha po vědění, uvědomovala si
své nedostatky a snažila se o sebevzdělávání.
Lucyina kariéra začíná péčí o nemohoucí paní Marchmontovou. Po skončení tohoto
zaměstnání se Lucy impulsivně rozhodne pro odjezd na kontinent, kde si najde práci jako
vychovatelka dětí u majitelky a ředitelky penzionátu pro dívky. Postupně se stane učitelkou.
Spisovatelka zde popisuje velmi nízké nároky dobové společnosti na vzdělání žen, důraz na
vnější znaky ženství, povrchnost a omezenost dívek. Tato kritika se dotýká i katolické církve,
která záměrně udržuje ženy nevzdělané, aby byly snadněji ovladatelné. Konec románu je
věnován Lucyině úspěšné snaze otevřít externí školu pro dívky za pomoci přítele Paula
Emanuela, kterého obdivuje a miluje.
Ve Vilette se Charlotte evidentně snaží psychicky zotavit s velké frustrace, kdy se se sestrami
pokusila založit vlastní dívčí školu a tvrdě zkrachovala.
Láska
Obě hlavní hrdinky usilují o vztah s mužem, ale nejsou schopné svůj život vést v manželství
bez lásky. Obě mladé ženy, především Jana, za sebou mají trpkou zkušenost nemilovaného,
trpěného dítěte, osamělé dospívání a zrání v ženu. Obě zjistí, že je pro ně bytostně důležité být
vnitřně svobodnými, samostatnými osobnostmi, které jsou finančně nezávislé a samy
rozhodují o svém osudu. Obě se setkávají se ženami jiných mravních zásad, s dívkami, které
jsou rozhodnuté vdát se dobře za každou cenu, a tento nedostatek sebeúcty je v obou
románech předmětem kritiky.
Jana se zamiluje do svého zaměstnavatele pana Rochestra. Její vztah se vyvíjí od původního
obdivu k silnému a zajímavému muži k hluboké lásce a úctě. Vztah je opětován, avšak svatbě
v poslední chvíli zabrání odhalení bigamie. Jana, zklamaná a rozervaná, má možnost volit
mimoanželské štěstí s milovaným mužem, avšak věrná sobě a svým zásadám odchází.
V dalších peripetiích se setká s duchovním, svým příbuzným, který jí nabídne sňatek
z rozumu, který ale Jana odmítne. Ke konci románu se Jana znovu shledá s panem
Rochesterem, který tragicky ovdověl, a při požáru, který zahubil jeho manželku, přišel o zrak
a ruku. Jana se k němu vrací a stará se o něj jako jeho manželka.
Lucy Snow prochází velmi podobným vývojem vztahu k Paulu Emanuelovi, kolegovi učiteli.
I její láska je stíhaná mnohými protivenstvími a nepřejícností okolí, nakonec se však jejich
srdce spojí a její milý jí dokonce finančně a organizačně pomůže k uskutečnění jejího
největšího snu – zřízení soukromé dívčí školy. Závěr románu je však tragický, Paul Emanuel
zahyne před svatbou na moři a Lucy zůstane osamělá, avšak hrdá a samostatná.