Pojďme se bez ambice prosazovat jakékoliv zákazy podívat na tuto - nejen mezi pařany - ožehavou problematiku z různých úhlů pohledu. Jaké efekty přináší expozice násilí v masovém měřítku? Jak je to s její neškodností? A kde v oblasti videoher hledat alternativy?

1. Vraždění v počítačových hrách
Festival Fantazie 2012

2. Odvolání
10+ let zkušeností s hraním
Žádné ambice k prosazování zákazů
Zamyšlení nad tématem z různých úhlů pohledu
Mnoho prezentovaného se překrývá s dalšími médii
→ samoregulace, nabídka alternativ

3. Osnova
Kde jsme teď
Analýza
Polemika
Alternativy

4. Experiment
Rozbor čísla mainstreamového herního magazínu:
~ 80 – 100 % násilného obsahu: 33 her
~ 40 – 80 % násilného obsahu: 11 her
~ 0 – 40 % násilného obsahu: 9 her
Bez konzolovek a indie her
Srovnávací pokus později → podobný výsledek

5. Příklady
Válečné simulátory: CoD, Battlefield, Arma, FSW
i pro skutečný trénink vojáků
Simulátory renegátů: Syndicate, Kane&Lynch,Max Payne
Kill-porn: Condemned, Dead Space, Mortal Combat,
Sniper Elite, Suffering, Darkness, GoW, SoF,
Thrill Kill, MadWorld, Manhunt, Postal,
GTA, Carmageddon, ...
Recese: Serious Sam, Painkiller, Lollipop Chainsaw

6. Analýza
Délka hraní se zkracuje
Realističnost se zvětšuje
Brutalita se stupňuje
Tupá šablonovitost přes mnohé snahy zůstává

7. Kardinální otázka
Proč jsou simulátory zabíjení a vraždění
považovány za zábavné?

8. Pokus o odpověď
Prehistorické koncepty
- přežití (zákon džungle)
- strach z neznámého
- konflikt/soutěživost jako věc cti, sebevědomí
a úspěchu (= ega)
Kulturní klima predátorského kapitalizmu,
kde konkurence a boj hrají stále hlavní roli
a jsou považovány za absolutní konstanty lidství

9. Specifika herního průmyslu
Válka prodává – platí obecně
Hype – umělá poptávka
Vymýšlení co nejúchylnějšího a nejbrutálnějších
způsobů zabíjení (Dead Space DevDiary, SniperElite2)
Nový typ brutality jako reklamní tahák
„Profit motivation has no conscience.“
Parazitování na disfunkční společnosti
důraz na odměny, pocit úspěchu pro jinak oslabená
ega; neetické praktiky (WoW), budování závislostí

10. Stavba příběhů
Širší pojem, specificky pro hry → probít se ke konci
První krok – najít/vytvořit nepřítele
imaginární, démonizovaný, bez tváře/duše
podobně jako u válečné propagandy
Častá motivace pro protagonisty:
plochá, zotročující, otupující, nerealistická,
Typický motor zápletky: pomsta, útěk, prachy/moc,
záchrana někoho, získání nečeho, ...

11. Kult superhrdiny
Z kluka prezidentem, z nýmanda zabijákem
falešný "americký sen"
Primitivizace složitých rozhodnutí
častá černobílost situace
Mem sáhnutí ke zbrani jako k rychlému rešení
akční styl, není čas myslet, vynucená linearita
Na konci hry stovky pozabíjených bezejmenných
otroků/žoldáků/zombíků/kriminálníků

12. Důsledky
Podhoubí pro nevrlost, podrážděnost, cynizmus,
agresivitu, antisociální chování
Dehumanizace, desenzibilizace
viz WWII, střelné zbraně v US
Projevy závislosti, racionalizace, sebeklamu, projekce
nekritická obhajoba statu quo

13. Důsledky - pokračování
Ve spojení s civilizačními deprivacemi máme:
-více sociopatů
-fragmentaci společnosti
-více znuděného obsahuprázdného požitkářství
-virtuální realitu bránící v kritickém myšlení
→ lidi bez sebevědomí, bez schopnosti důvěřovat okolí,
bojácní, kteří všechno berou jako boj a "léčí" se u her,
snadno ovladatelní

14. Světlé výjimky mezi FPS a TPS
Důraz na atmosféru a příběh
Aspoň nějaká nelinearita
Násilí buď volitelné nebo nefetišizované
Příklady: Clive Barker's Undying,
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth,
Vampire the Masquerade: Bloodlines,
Silent Hill,
No One Lives Forever,
Dishonored (zatím nevydáno, velký otazník)

15. Shrnutí
„Špatné“ publikum
ti ovlivnění tu nejsou
Důraz na osobní integritu, osobní rozvoj
proti konzervatizmu a zastydnutosti
Volba peněženkou
podpora vybraných trhů