SlideShare a Scribd company logo

Násilí holocaustu. czech čeština

•
•
H
HarunyahyaCzech

Násilí holocaustu. czech čeština

Science
1 of 234
Download to read offline
Jak nacisté zmasakrovali miliony Židů, cikánů a postižených? Jaká byla tajná dohoda mezi nacismem a radikálním sionismem?
važujíce rozměry genocidy a krutosti způsobené nacisty Židům a dalším národům během 2.světové války, potřebujeme definitivně vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti, mučení a ge- nocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický původ. Zcela odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy, nebo jiný národ. Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Bůh přikazuje lidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádějí krutosti na ostatních nebo nespravedlivě berou život. Jak nám Korán zjevuje, “ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.” (5:32) Jedním z témat této knihy je, že nacistické Německo bylo zapo- jeno do tajné spolupráce s některými zakladateli státu Izrael. Mnozí to shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakladatelé Izraele – někteří Sionisté, jinými slovy – v určitém bodě nastoupili blízkou spo- lupráci s nacistickým Německem, z důvodu, že nacistický tlak bude skvělým motivem pro evropské Židy, aby emigrovali do Palestiny. Ekonomicky a politicky podporovali nacistickou říši, která byla zapo- jena do hrozných surovostí na lidech jejich vlastního a mnoha jiných národů, dokonce fandili rasistické politice nacistů. O AUTOROVI Nyní píšící pod pseudonymem HARUN YAHYA, na- rodil se v Ankaře v roce 1956. poté, co dokončil základní a střední školu v Ankaře, studoval umění v Istanbulu na univerzitě Mimar Sinan a filosofii na Istanbulské univerzitě. Od osmdesátých let publikoval mnoho knih s politickou, vědeckou a náboženskou tématikou. Harun Yahya je dobře znám jako autor význam- ných prací odhalujících podvod evolucionistů, je- jich neplatná tvrzení a temná spojení mezi darwi- nismem a takovými krvavými ideologiemi jako fa- šismus a komunismus. Všechna díla Haruna Yahyi mají tentýž cíl: předávat poselství Koránu, po- vzbuzovat čtenáře k úvaze o základních otázkách spojených s vírou, ja- ko je Boží existence a jednota a věčný život; a odhalovat chabé základy nenáboženských systémů a perverzních ideologií.
KIRJOITTAJASTA Nimellä Harun Yahya teoksensa julkaiseva kirjailija syntyi Ankarassa vuonna 1956. Päätettyään peruskoulutuksensa Ankarassa hän opiskeli taiteita Mimar Sinan -yliopistossa Istanbulissa sekä filosofiaa Istanbulin yliopistossa. 1980-luvulta al- kaen kirjoittaja on julkaissut monia poliittisia, tieteellisiä ja uskon- toon liittyviä kysymyksiä käsitteleviä kirjoja. Harun Yahya on tun- nettu kirjailijana, joka on kirjoittanut hyvin tärkeitä teoksia paljas- taakseen evolutionistien petoksen ja heidän väitteidensä pätemättö- myyden sekä synkät kytkennät darwinilaisuuden ja veristen ideologioi- den välillä. Hänen kirjailijanimensä koostuu nimistä Harun (Aaron) ja Yahya (John) kahden uskon puutetta vastaan taistelleen kunnioitetun profeetan muis- toksi. Profeetan sinetillä kirjailijan teosten kannessa on symbolinen, teos- ten sisältöön liittyvä merkitys. Tämä sinetti edustaa Koraania Jumalan vii- meisenä kirjana sekä hänen ja Profeettamme, kaikista profeetoista viimei- sen, viimeisenä sanana. Koraanin ja Sunnan johdatusta seuraten Harun Yahya on asettanut päätavoitteekseen osoittaa vääräksi jokainen Jumalan kieltävien ideologioiden opinkappale ja saada ”viimeinen sana” hiljentääk- seen täydellisesti hyökkäykset uskontoa vastaan. Kirjailija käyttää kor- keimman viisauden ja moraalisen täydellisyyden saavuttaneen Profeetan si- nettiä merkkinä aikomuksestaan sanoa tämä viimeinen sanansa. Kaikki nämä kirjailijan teokset keskittyvät yhteen päämäärään: hän tahtoo välittää ihmisille Koraanin sanoman ja siten rohkaista heitä ajattelemaan perustavia uskontoon liittyviä kysymyksiä kuten Jumalan olemassaoloa, hänen ykseyttään ja tuon- puoleista, ja näyttää Jumalan kieltävien järjestelmien ku- luneet perusteet ja harhautuneet aikaansaannokset. Harun Yahyalla on laaja lukijakunta monissa maissa Intiasta Yhdysvaltoihin, Englannista Indonesiaan, Puolasta Bosniaan ja Espanjasta Brasiliaan. Jotkut hänen kirjoistaan ovat saatavissa englanniksi, ranskaksi, saksaksi, italiaksi, portuga- liksi, urduksi, arabiaksi, albaniaksi, venäjäksi, ser- bokroatiaksi, uygur-turkiksi ja indonesi- aksi, ja lukijat ovat nauttineet niistä kaikkialla maailmassa.
Näitä teoksia on arvostettu suuresti, ja ne ovat saaneet monet ihmiset panemaan uskonsa Jumalaan ja toiset saavuttamaan syvemmän ymmärryksen uskostaan. Kirjoittajan viisaus, vilpittömyys ja hänen ymmärtämistä helpottava tyylinsä antavat näille kirjoille erityisen leiman, joka vaikuttaa suoraan jokaiseen niitä lukevaan tai tutkivaan. Nämä teokset torju- vat tehokkaasti vastaväitteet, ja niille ominaisia piirteitä ovat tehokkuus, varmat tulokset ja kumoamattomuus. Näitä kirjoja lukenut ja niitä vakavasti pohtinut ei todennäköisesti voi enää vilpittömästi puolustaa materialistista filosofiaa, ateismia tai muita vääristyneitä ideologioita tai filosofioita. Tai jos joku yhä puolustaa sellaisia ideologioita, se on vain tunteenomaista itsepintaisuutta, sillä nämä kirjat ovat kumonneet niiden perustan. Harun Yahyan kirjojen ansiosta kaikki nykyaikaiset Jumalan kieltävät liikkeet on nyt kumottu. Epäilemättä nämä kirjojen ominaisuudet johtuvat Koraanin viisaudesta ja selkeydestä. Kirjoittaja ei suinkaan ole ylpeä itsestään; hänen tarkoituksensa on vain palvella väli- neenä ihmisten etsiessä Jumalan oikeaa tietä. Lisäksi näiden teosten julkaisulla ei tavoi- tella taloudellista hyötyä. Näiden seikkojen perusteella tekee arvokkaan palveluksen, jos rohkaisee ihmisiä luke- maan näitä kirjoja, jotka avaavat sydämen silmät ja ohjaavat ihmisiä hartaammiksi Jumalan palvelijoiksi. Samalla olisi ajan ja energian tuhlausta levittää kirjoja, jotka luovat hämmennystä ihmis- ten mielessä, johtavat ideologiseen kaaokseen ja joilla selvästi ei ole mitään voimakasta tai täsmällistä vaikutusta epäilysten poistumiseen sydämistä, kuten aikaisempi kokemus on osoittanut. On ilmeistä, että sellaisilla kirjoilla, jotka on suunniteltu korostamaan kir- joittajansa kirjallista kykyä pikemmin kuin jaloa päämäärää pelastaa ihmisiä uskon mene- tykseltä, ei voi olla suurta vaikutusta. Tätä epäilevät voivat helposti nähdä, että Harun Yahyan kirjojen ainoa tavoite on voittaa epäusko ja levittää Koraanin moraalisia arvoja. Tämän palveluksen saavuttama menestys, vaikutus ja vilpittömyys tulevat ilmeisiksi luki- joiden vakuuttuneisuudessa. Yksi seikka on pidettävä mielessä: pääsyy jatkuvaan julmuuteen ja konflikteihin sekä kaikkiin muslimien koettelemuksiin on epäuskon ideologinen levinneisyys. Ne voidaan saada loppumaan vain epäuskon ideologisella kukistamisella ja sen varmistamisella, että kaikki tuntevat luomisen ihmeen ja Koraanin moraalin, niin että ihmiset voivat elää sen mukaisesti. Kun ottaa huomioon maailman nykyisen tilan, joka pakottaa ihmiset väkival- lan, korruption ja konfliktien alaspäin suuntautuvaan kierteeseen, on selvää, että tätä työtä on tehtävä nopeammin ja tehokkaammin. Muuten voi olla liian myöhäistä. Ei ole liioiteltua sanoa, että Harun Yahyan kirjojen kokoelma on omaksunut tämän johta- van roolin. Jos Jumala suo, nämä kirjat voivat olla se keino, jonka avulla 2000-luvun ih- miset voivat saavuttaa Koraanin lupaaman rauhan ja siunauksen, oikeudenmukaisuuden ja onnen.
6 Čtenáři Zvláštní pozornost je věnována zhroucení teorie evoluce, protože tato teorie tvoří základ všech neduchovních filosofií. Od chvíle, kdy Darwin odmítl skuteč- nost stvoření – a tedy Boží existenci – za uplynulých 140 let to způsobilo, že mnoho lidí opustilo svou víru nebo upadlo do pochybností. Proto je podstatnou službou, velmi důležitou povinností, ukázat každému, že tato teorie je klam. Jelikož někteří čtenáři dostanou šanci číst pouze jednu z našich knih, myslíme si, že je důležité věnovat kapitolu ke shrnutí tohoto předmětu. Všechny autorovi knihy vysvětlují témata ve světle koranických veršů, a zvou čtenáře k poznání Božích slov a žití podle nich. Všechna témata týkající se Božích veršů jsou vysvětlena tak, aby nezbyl prostor pro pochybnosti a otázky ve čtenářově mysli. Knihy upřímně, jednoduše a plynulým stylem zajišťují, že kdo- koli v kterékoli době a ze kterékoli společenské třídy je může snadno pochopit. Díky jejich účinnému a osvětlujícímu vypravování je lze přečíst na jedno pose- zení. Dokonce i ti, kdo přísně odmítají duchovno jsou ovlivněni fakty, jenž tyto knihy dokumentují a nemohou popřít pravdivost jejich obsahu. To vede k tomu, že všechny knihy autora lze číst jednotlivě, i diskuto- vány ve skupině. Čtenáři usilující profitovat z těchto knih shledajíce dis- kusi velmi užitečnou dovolujíce jim spojit své úvahy a zkušenosti. Dále bude velkou službou islámu přispět k publikaci a čtení těchto knih, na- psaných výhradně k potěšení Boha. Všechny autorovy knihyjsou velmi přesvědčivé. Z tohoto důvodu zprostřed- kují pravé náboženství ostatním a nejefektivnějším způsobem je pobídnout je k přečtení těchto knih. Doufáme, že čtenář si projde odkazy na konci knihy. Jejich bohatý odkazový materiál k tématům spojeným s vírou je velmi užitečný a je radost ho číst. V těchto knihách, na rozdíl od ostatních nenajdete osobní názory autora, vy- světlení založená na pochybných zdrojích, styl nevšímavý k úctě a vážnosti po- svátných předmětů ani beznadějné, pesimistické argumenty, jenž vyvolávají po- chybnosti v mysli a odchýlení v srdci. www.harunyahya.com - www.en.harunyahya.tv
7 SISÄLTÖ ÚVOD Holokaust, Židé a antisemitismus................................................11 Pravda za holokaustem................................................................11 Postavení lidí Knihy v Koránu ....................................................14 Temné kořeny antisemitismu ......................................................18 Nacismus: Pohanství 20.století ...................................................20 Darwinistické kořeny nacismu....................................................22 Mravnost Koránu eliminuje antisemitismus a všechny podoby rasismu..................................26 Závěr ...........................................................................................30 Stručná výpověď ohledně sionismu.............................................31 KAPITOLA JEDNA Nevyřčený příběh spolupráce nacismu a radikálního sionismu ..................................................33 Od Diaspory k sionismu..............................................................33 Vynoření politického sionismu....................................................37 Asimilace: Problém pro sionismus..............................................38 Rasismus 19. století a moderní antisemitismus...........................41 Antisemitismus: Herzlova karta..................................................42 Židovský odpor radikálnímu sionismu........................................46 Ideologická spřízněnost nacismu a radikálního sionismu ................................................................47 Kolaborace radikálních sionistů s nacismem ..............................51 První léta nacistů a radikální sionisté ..........................................55
8 Požádání německých Židů, aby volili Hitlera .............................58 Poražení protinacistického bojkotu s pomocí radikálních sionistů......................................................60 Hitlerovi radikálně sionističtí financovatelé................................63 Nacisticko-radikálně sionistická dohoda o prosazování emigrace německých Židů ...................................65 Norimberské zákony a “Juden Raus! Auf Nach Palästina [Židé ven! Do Palestiny]”............................68 Radikální sionisté spolupracující s SS.........................................71 Někteří sionisté špehují pro agenty SS; zbraně SS pro tyto sionisty..........................................................73 Radikální sionisté brání Židům odcházet ....................................75 Mussolini, italský fašismus a radikální sionismus ......................78 Aliance s rakouskými, rumunskými a japonskými antisemity.........................................83 Polský antisemitismus a radikální sionisté..................................86 Sternův gang navrhuje vojenskou alianci s nacisty..........................................................88 Příběh Adolfa Eichmanna............................................................92 KAPITOLA DVA Židovský holokaust.....................................................................97 Nacistická ideologie a její nepřátelé............................................98 Kroky židovského holokaustu...................................................101 Válečná léta a začátek genocidy................................................105 Život a smrt v ghettech..............................................................106 “Konečné řešení”: Založení koncentračních táborů ................................................109 Vlaky .........................................................................................111 Tábory smrti ..............................................................................113
9 Einsatzgruppen: Nacistické oddíly smrti...................................118 Nacistická nenávist k náboženství.............................................120 Radikální sionisté během holokaustu.......................................123 Někteří sionisté využívají holokaustu .......................................125 Závěr .........................................................................................127 KAPITOLA TŘI Zapomenuté holokausty ............................................................129 Barbarství proti nešťastníkům: Genocida postižených ...............................................................129 Genocida cikánů........................................................................137 Genocida namířená proti Polákům............................................140 Všechny ostatní oběti ................................................................142 KAPITOLA ČTYŘI Izraelská politika antisemitismu................................................147 Hrozby Židům Diaspory od izraelských vůdců.........................151 Teror radikálních sionistů proti Židům v poválečných táborech DP ...........................................154 Organizátor emigrace: Mossad a Alijah Bet..............................159 Mossad bombarduje irácké Židy: Operace Ali Baba ......................................................................162 Odvlečení etiopských Židů z jejich vlasti aneb operace Mojžíš a Šalamoun.....................................166 Operace Kouzelný koberec: Jemenští Židé oklamáni lží, že “Mesiáš se objevil v Izraeli” ...........................173 Další izraelské metody nakupování Židů: Rumunští Židé a Lucemburská dohoda.....................................180 Izraelské tajné vztahy se současnými nacisty............................182 Závěr .........................................................................................185
10 PŘÍLOHA JEDNA Izrael, fašismus ve třetím světě a Gladio..................................................................187 PŘÍLOHA DVA Izraelsko-srbské vztahy.............................................................193 PŘÍLOHA TŘI Klam evoluce ............................................................................196 Vědecký kolaps darwinismu .....................................................197 První nepřekonatelný krok: Původ života .................................197 “Život pochází ze života”..........................................................198 Inconclusive Efforts of the Twentieth Century ...............................................................199 Bezvýsledné snahy 20.století Složitá stavba života..................................................................199 Imaginární evoluční mechanismus............................................203 Lamarckův vliv .........................................................................203 Neodarwinismus a mutace ........................................................205 Fosilní nálezy: Žádné známky přechodných forem207 Darwinovy naděje rozdrceny ....................................................208 Pohádka o lidské evoluci...........................................................208 Darwinův vzorec!......................................................................212 Technologie v oku a v uchu.......................................................215 Komu vědomí, které slyší a vidí patří?......................................217 Víra materialistů........................................................................218 Evoluční teorie: Nejmocnější kouzlo na světě ..........................220 Zdroje........................................................................................224 SELECTED BIBLIOGRAPHY................................................228
Jelikož sionismus, judaismus a holokaust byli tématy nesčet- ných debat, bude užitečné nejprve objasnit určité základní principy. Zbytek knihy musí být chápán v rámci bodů uvedených v tomto úvodu. Pravda za holokaustem Zvažujíce rozměry genocidy a krutosti způsobené nacisty Židům a dalším národům během 2.světové války, potřebujeme de- finitivně vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti, mučení a genocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický původ. Zcela odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy, nebo jiný národ. Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Bůh přikazuje lidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádějí krutosti na ostatních nebo nespravedlivě berou život. Jak nám Korán zjevuje, “ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.” (5:32) Spáchání vraždy je lidstvu zakázáno. Náš Pán zjevil, že vražda jednoho nevinného člo- věka je zločinem srovnatelným s vraždou všech lidí. 11 ÚVOD Holokaust, Židé a antisemitismus
NÁSILÍ HOLOKAUSTU 12 Nacisté vystavili evropské Židy nesporné a neodpustitelné krutosti během 2.světové války. Ponížili a degradovali miliony ži- dovských občanů nutíce je opustit jejich domovy a zotročili je v koncentračních tá- borech, kde žili v nelidských podmínkách. Hrozné fotografie mrtvých vězňů z Buchenwaldu jsou dostatečnou připomín- kou míry nacistického barbarství.
Během 2.světové války a v letech jí předcházejících, mnoho Židů bylo vystaveno velikému barbaství a zabíjení. My bezvýhradně odsuzujeme zabíjení a utlačování těchto Židů a jiných nevinných lidí nacisty, nebo kýmkoli jiným. Neexistuje naprosto žádné ospravedl- nění pro krutost spáchanou na desítkách milionů těch, kdo přišli o život ve 2.světové válce (ať to byli Němci, Rusové, Britové, Francouzi, Japonci, Číňané, Cikáni, Chorvaté, Poláci, Berbeři, Srbové, Arabové, Bosňané nebo jiné národy). Historikové odhadují, že před a v průběhu války nacisté zabili nějakých 29 milionů civi- listů v koncentračních táborech, ghettech, vojenských vraždách a politických atentátech. Jedním z témat této knihy je, že nacistické Německo bylo za- pojeno do tajné spolupráce s některými zakladateli státu Izrael. Mnozí to shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakla- datelé Izraele – někteří Sionisté, jinými slovy – v určitém bodě na- stoupili blízkou spolupráci s nacistickým Německem, z důvodu, že nacistický tlak bude skvělým motivem pro evropské Židy, aby emi- grovali do Palestiny. Ekonomicky a politicky podporovali nacistic- kou říši, která byla zapojena do hrozných surovostí na lidech jejich vlastního a mnoha jiných národů, dokonce fandili rasistické politice nacistů. Tato věc je důležitá, protože od 2.světové války do dnešního dne, tragického barbarství, kterého se nacisté dopustili na Židech je užíváno jako politického nástroje. Určité prvky ve státě Izrael, za účelem ospravedlnit vlastní politiku státu okupace a teroru a utišit kritiku k tomu namířenou, neustále se schovávají za koncept holo- kaustu. Opravdu, založení Izraele bylo umožněno z velké části díky mezinárodní podpoře a soucitu vyvolanému přízrakem genocidy. Druhou záležitostí, kterou se zabývá tato kniha je fakt, že na- cistická politika vyhlazování nebyla namířena pouze proti Židům, ale také vůči ostatním etnickým, náboženským a sociálním skupi- nám, jako cikánům, slovanům, oddaným katolíkům, svědkům jeho- vovým a fyzicky a mentálně handikapovaným. Dozajista židovští lidé, jichž 5.5 milionů zemřelo v koncentrač- ních táborech, byli největší obětí nacistického barbarství. Jenže cel- Harun Yahya (Adnan Oktar) 13
kové množství životů ztracených v táborech bylo přes 11 milionů, a tedy polovinou z nich byly skupiny uvedené výše. Genocida na nich spáchaná musí být vzpomínána rovnocenně s tou spáchanou na Ži- dech. Zobrazování nacistického barbarství jako namířeného pouze proti Židům je opět snahou změnit holokaust v politický nástroj, jak byl zmíněno prve, a to je velmi špatné. Postavení lidí Knihy v Koránu V této knize se budeme bavit o krutostech spáchaných na Ži- dech, a jak někteří Židé udržovali tajný vztah s nacisty, architekty tohoto útisku. Za účelem eliminovat určité předsudky a nedorozu- mění, bude proto užitečné objasnit jak muslimové pohlíží na Židy a judaismus a odstranit jakékoli podezření z antisemitismu – což ne- vyhnutelně přichází na mysl, kdykoli vyvstane taková debata. V jednom verši Bůh zjevuje, že lidé nesmí být posuzováni podle rasy, barvy nebo etnického původu, ale naopak podle jejich mo- rálky: Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený. (49:13) Vyjádření “abyste se vzájemně poznali” odhaluje Boží moud- rost za stvořením ras a různých etnik: Rozličné kmeny a národy, z nichž všichni jsou Božími služebníky, se musí navzájem poznat - ji- nými slovy poznat kulturu, jazyky, zvyky a dovednosti ostatních. Jeden ze záměrů za existencí odlišných ras a národů je kulturní bo- hatost, nikoli válka nebo konflikt. Morálka přikázaná v tomto verši a jinde v Koránu činí naprosto jasným, že muslim se nesmí zapojit do rasismu nebo posuzovat lidi podle jejich rasy. Z tohoto důvodu naprosto nepřipadá pro muslimy v úvahu chovat negativní pocity k Židům nebo jinému etniku, pouze kvůli jejich původu. Vzhledem k náboženství, které Židé následují, utkáme se s další důležitou pravdou zjevenou v koránu: Na židy a křesťany se odkazuje jako na “lidi knihy” a jako takoví jsou blíže muslimům než NÁSILÍ HOLOKAUSTU 14
V očích Boha lidé dosahují nadřazenosti ne podle svého jazyka, rasy nebo pohlaví, ale podle své zbožnosti. Existence rozdílných ras a národů je kulturní bohatství, nikoli důvod k válce nebo konfliktu.
ateisté a pohané. Bez ohledu jak porušený Starý a Nový zákony mohou být vedouce židy a křesťany k určitým falešným přesvědče- ním a zvyklostem, nakonec všichni věří v Boha a Jeho jednotu. A všichni se podřizují Jeho přikázáním. Korán rýsuje důležitou odlišnost mezi lid Knihy a modloslu- žebníky, konkrétně ve smyslu sociálního života. Jeden verš napří- klad ty druhé popisuje slovy “… Modloslužebníci jsou věru nečis- tota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě…” (9:28) To kvůli tomu, že modloslužebníci neuznávají žádný Boží zákon, ne- vlastní žádná morální kritéria a bez váhání se mohou zapojit do ja- kékoli špatnosti nebo úchylky. Avšak lidé Knihy se drží určitých morálních kritérií založených na Božím zjevení, stejně jako koncept toho, co je povolené a co je zakázané. To proto je dovoleno muslimům jíst jídlo připravené lidmi Knihy. Muslimským mužům je rovněž dovoleno oženit se se ženami z lidí Knihy. V relevantním verši Bůh praví: Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a cho- váte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (5:5) Tato pravidla ukazují, že manželství a výsledné příbuzenské vazby mohou být ustanoveny mezi muslimy a lidmi Knihy. Mohou vzájemně přijímat svá pozvání, všechno z toho dovoluje založit vřelé lidské vztahy a mírumilovně sdílet život. Jelikož Korán přika- zuje takovou umírněnost a pochopení, je mimo diskusi pro muslimy mít myšlenky odporující tomuto hledisku. Navíc Korán popisuje místa, kde lidé Knihy uctívají jako místa pod Boží ochranou: …A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru by byly bývaly zničeny poustevny, kostely, modlitebny a místa klanění, v nichž hojně je vzpomínáno jména Božího. - A Bůh vskutku pomůže těm, kdož po- máhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný. (22:40) NÁSILÍ HOLOKAUSTU 16
Tento verš ukazuje, že všichni muslimové se musí chovat uctivě vůči místům uctívání lidí Knihy, stejně jako je chránit. Opravdu, prozkoumá-li člověk dějiny islámu, je zarážející, že muslimské společnosti vždy zacházely s lidmi Knihy mírně a s po- chopením. To bylo konkrétně velmi zjevné v Osmanské říši, jejíž potomkem je dnešní Turecko. Je dobře známo, že Židé byli vyhnáni z katolického Španělska, ale nalezli právo žít poklidně v osman- ských zemích. Když sultán Mehmed Dobyvatel (Mehmed II) dobyl Konstantinopol, dovolil židům a křesťanům, aby tam svobodně žili. V průběhu osmanské historie se na Židy nahlíželo, jako na lid Knihy a bylo jim dovoleno žít v míru. Ani praktiky inkvizice pramenící z bigotnosti, ani antisemitis- mus zrozený z rasistických představ – z nichž obé poskvrnilo histo- rii Evropy – se nikdy v islámském světě neobjevily. Konflikt 20.sto- letí mezi židy a muslimy na Sředním východě vznikl pouze proto, že někteří Židé se obrátili k rasistické ideologii radikálního sionismu, jenž není v souladu s náboženskými zása- dami, a za kterou ne- jsou muslimové nijak odpovědní. Nakonec, je abso- lutně nepřípustné pro nás muslimy, kteří uva- žujeme v souladu s při- Harun Yahya (Adnan Oktar) 17 V průběhu historie se muslimské komunity chovaly ke svým členům jiných ras a vyznání s porozumě- ním. Obrázek ukazuje sultána Mehmeda Dobyvatele, kterak vstu- puje do Hagia Sophia.
kázáními Koránu, cítit nepřátelství k Židům kvůli jejich náboženství nebo přesvědčení. Temné kořeny antisemitismu Ideologie známá jako antisemitismus je pohanské učení, které nemůže přijmout žádný muslim. Abychom si to uvědomili, potřebujeme prozkoumat kořeny an- tisemitismu. Pojem je obecně chápán jako “nenávist k Židům”, ač- koli ve skutečnosti znamená “nenávist k Semitům” – jinými slovy ke všem semitským národům: Arabům, Židům a dalším etnickým sku- pinám Středního východu. Existují blízké podobnosti mezi semit- skými kulturami a jazyky. Například arabština a hebrejština jsou si velmi podobné. Druhou největší jazykovou a rasovou skupinou, která ovlivnila NÁSILÍ HOLOKAUSTU 18 Neopohanské hnutí se zrodilo v 19.století a zachovávalo, že evropské společnosti by se měly vrátit k předk- řesťanskému pohanství. Někteří neopohané, nepřátelští k Božím náboženstvím jako judaismus a křesťan- ství, si oblíbili barbarský životní styl pohanských společností. Nacistická propaganda (vpravo) srovnává SS se starobylými pohanskými válečníky.
světovou historii jsou indoevropané zahrnující většinu národů dnes přítomných v Evropě. Proroci přicházeli ke všem těmto civilizacím a společnostem, aby jim pověděli o existenci a jednotě Boha a o Jeho příkazech. Ze psaného záznamu však víme, že indoevropané se dr- želi pohanských vír od velmi starobylých časů. Řecká a Římská civi- lizace, barbarské germánské kmeny a Vikingové, kteří žili v Evropě ve stejnou dobu, všichni měli polyteistické pohanské přesvědčení. To vysvětluje, proč byly jejich společnosti zbavené morálních krité- rií. Pohlíželi na násilí a surovosti jako ospravedlnitelné a chvály- hodné, a ve velkém se účastnili nemorálních praktik jako homose- xualita a cizoložství. (Nesmíme nikdy zapomenout, že Římská říše, považovaná za nejrozvinutější z indoevropských civilizací, byla di- voká společnost, kde byli lidé mučeni a trháni na kusy v arénách pro pobavení veřejnosti.) Tyto pohanské kmeny dominující Evropě přešly na víru v Boha jedině pod vlivem Ježíše (pokoj s ním), který přišel jako prorok k Semitům a dětem Izraele. On sám byl jazykově a rasově Žid. Jeho poselství se postupně rozšířilo po Evropě a jeden po druhém tyto pohanské kmeny přecházely na křesťanství. (Měli bychom v tomto bodě objasnit, že křesťanství bylo porušeno a do jeho učení byla zahrnuta překroucená myšlenka Trojice). V 18. a 19. století však křesťanství v Evropě zesláblo. Spolu s roustoucí mocí ideologií a filosofií podporujících ateismus, se zro- dilo zvláštní hnutí: Neopohanství. Vůdci hnutí prosazovali, že evropské společnosti potřebují od- mítnout křesťanství a vrátit se ke svým pohanským vírám. Podle ne- opohanů, etické porozumění pohanských evropských společností bylo nadřazeno tomu, které se rozvinulo později, po obrácení na křesťanství. Jedním z hlavních zástupců tohoto trendu, a také jeden ze zá- sadních teoretiků fašismu, byl Friedrich Nietzsche. Nesmiřitelně nepřátelský ke křesťanství, věřil, že toto náboženství zničilo bojov- ného ducha německé rasy a tedy jeho takzvanou “vznešenou esenci.” Harun Yahya (Adnan Oktar) 19
Zaútočil na křesťanství ve své knize Antikrist a oslavil starobylou pohanskou filosofii v Tak mluvil Zarathuštra (zoroastriánství, hojně rozšířené ve staré Persii bylo jedním z pohanských náboženství indoev- ropské kultury). Neopohanství taktéž chovalo obrovskou nenávist k judaismu, jenž považovali za zásadní kořen křesťan- ství, což měli za “židovské spiknutí” a dokonce to popisovali jako, že “svět byl dobyt židovskou myšlenkou.” (Bez dotazů, neopohanství také ne- návidělo islám, jediné pravé nábo- ženství, stejným způsobem.) Toto neopohanské hnutí rozd- mýchalo plameny protináboženské nenávisti a také zrodilo ideolo- gie fašismu a antisemitismu. Při prozkoumání konkrétně základů nacistické ideologie je dost jasné, že Hitler a jeho partyzáni byli po- hané v pravém smyslu slova. Nacismus: Pohanství 20.století Ve vývoji nacistické ideologie jednu z nejdůležitějších rolí hrál Jörg Lanz von Liebenfels, oddaný věřící neopohanství. Byl první, kdo ve starobylých pohanských zdrojích objevil svastiku, která se stala symbolem nacistické strany, a skutečně ji použil. Organizace Ordo Novi Templi, kterou založil, byla cele zasvěcená obrození pohan- ství. Lanz dokázal, že otevřeně uctívá Wotana, jednoho z falešných božstev starých germánských pohanských kmenů. Wotanismus, podle jeho názoru, byl přirozeným náboženstvím německých lidí a Němci samotní mohou být zachráněni pouze návratem k němu. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 20 Friedrich Nietzsche, jeden z vůdců neopohanského hnutí v Evropě 19.století.
Harun Yahya (Adnan Oktar) 21 Nacistická ideologie se vyvíjela podél linií otevřených Lanzem a po- dobnými neopohanskými ideology. Alfred Rosenberg, nejprvnější nacistický ideolog, otevřeně tvr- dil, že křesťanství nemůže poskytnout duchovní energii k ustano- vení nového Německa pod vedením Hitlera, proto se germánská rasa potřebuje vrátit ke starému pohanskému náboženství. Z Rosenbergova pohledu, jakmile se nacisté dostali k moci, nábožen- ské symboly v kostelech měly být odstraněny a nahrazeny kopiemi Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj) a svastikami a meči předsta- vujícími nepřemožitelnost Německa. Hitler byl ovlivněn názory Rosenberga, ale nepřevedl teorii nového německého náboženství do praxe, protože se obázal silného protestu společnosti.(1) Přesto mnoho neopohanských opatření bylo praktikováno v době nacistického režimu. Krátce poté, co se Hitler dostal k moci, křesťanské svátky byly opouštěny a nahrazeny pohanskými alter- nativami. V průběhu svatební ceremonie se přísahalo na imaginární božstva jako “Matka země” nebo “Otec obloha”. V roce 1935 bylo ve školách studentům zakázáno recitovat křesťanské modlitby. Hodiny křesťanství byly zcela zrušeny. Šéf SS Heinrich Himmler stanovil nenávist nacistického režimu ke křesťanství: “Toto náboženství je nejhor- ším morem, jaký kdy svět viděl. Podle toho se s ním musí zacházet.”(2) Tato slova jsou projevem oznamujícím Himmlerovu a nacistickou mentalitu ignorance a iracionality. A ty jsou neakceptovatelné. Nacistické nepřátelství k Židům tak bylo součástí a dílem těchto protináboženských ideologií. Považujíce křesťanství za
“židovské spiknutí,” pokusili se na jednu stranu rozvést německou spo- lečnost s křesťanstvím, a na druhou stranu povzbudit Židy, aby Německo opustili rozličnými formami nátlaku a organizováním pouličních útoků. (V tomto bodě se zrodila aliance mezi ra- dikálním sionismem a nacismem, což probereme v kapitole 1). Podíváme-li se na různé neo- nacistické a fašistické skupiny v předvoji antisemitismu dnes, uvidíme, že většina z nich za- stává protináboženskou ide- ologii a užívá slogany po- stavené na pohanských konceptech. Darwinistické ko- řeny nacismu Jiným odhalujícím bodem byl způsob nacis- tického pohledu na svět převzetím Darwinovy evoluční teorie za svůj intelektuální základ. Když prosazoval tuto teorii, Charles Darwin tvrdil, že v přírodě existuje neustálý zápas o přežití, a že určité rasy jsou obzvláště úspěšné v boji, za- tímco ostatní jsou odsouzeny prohrát a být “eliminovány”. Jak lze očekávat tento názor se brzy stal vědeckou základnou rasismu. James Joll, který strávil dlouhá léta jako profesor mezinárodní his- torie na Oxfordu, Stanfordu a Harvardské univerzitě popisuje toto ideologické spojení mezi darwinismem a rasismem ve své knize NÁSILÍ HOLOKAUSTU 22 šéf SS Heinrich Himmler
Evropa od 1870: Mezinárodní historie, která se stále používá jako kolejní učebnice: Charles Darwin, anglický naturalista jehož knihy O původu druhů, publi- kovaná v roce 1859, a Původ člověka, která následovala v roce 1871, vy- hlásil kontroverzity, které ovlivnily mnoho odvětví evropského myšlení… Představy Darwina, a některých z jeho současníků jako anglického filo- sofa Herberta Spencera, ... byly rychle aplikovány na otázky daleko vzdá- lené vědeckým… Prvek darwinismu, který se jevil nejvhodnější pro rozvoj společnosti, byla víra, že nárůst populace přesahující prostředky výživy nezbytně vyžaduje neustálý zápas o přežití, v němž “nejvhodnější” vy- hrává. Odtud bylo snadné pro jisté myslitele dát morální obsah zmínce o nejvhodnějších, tedy, že tedy ty druhy nebo rasy, které přežily k tomu byly morálně předurčeny. Harun Yahya (Adnan Oktar) 23 Nacistická oddanost neopohanským učením byla hlavní příčinou je- jich nepřátelství k Židům. V průběhu let nacistické vlády se vyvinula okázalá představení nostalgicky připomínající pohanské cermoniály, která se konala po celém Německu. Otevírací ceremoniál Berlínské olympiády (na obrázku) byl jedním z nich.
Doktrína přírodního výběru mohla proto snadno spojena s jinou myšlen- kou rozvinutou francouzským spisovatelem, Countem Joseph-Arthurem Gobineauem, který publikova Esej o nerovnocenosti lidských ras v roce 1853. Gobineau trval na tom, že nejdůležitějším faktorem ve vývoji je rasa; a že ti jejichž rasy jsou nadřazené jsou ti, kteří uchovali svou raso- vou čistotu nedotčenou. Mezi ně, podle Gobineaua, patří árijská rasa, která přežila nejlépe… Houston Stewart Chamberlain... přispěl k těmto myšlenkám a dále stanovil… Hitler sám autora [Chamberlaina] ob- divoval dost na to, aby ho navštívil na smrtelné posteli v roce 1927. (3) Hitlerova oddanost ideám Darwina se objevila v titulu jeho knihy, Mein Kampf. Ten boj byl samozřejmě boj o přežití navržený Darwinem. Hitlerova a nacistická ideologická od- danost darwinismu byla implementována do jejich politiky po příchodu k moci. Nacistické rasové zásady známé jako “eu- geniky,” představovaly teorii evoluce aplikovanou ve společnosti. Eugeniky se NÁSILÍ HOLOKAUSTU 24 Hodnocení lidí podle jejich etnického původu a vrozených fyzických vlastností je perverzní praktikou, která dosáhla vrcholu v 19.století. Motivací pro to byla Darwinova teorie evoluce, která pohlížela na lid- stvo z naprosto rasistického hlediska. Darwin byl architektem za scénou rasismu 19.století a nacistického barbarství 20.století. Nahoře: takzvané “rasové měření” prováděné podle kritérií evolucionistů. Obálka prvního vydání z roku 1925 Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj)
vztahují k vypletí nemocných a postižených, a “zdokonalení” lidské rasy zvýšením počtu zdravých jedinců. Podle teorie eugeniky, může být zdokonalena stejným způsobem, jako se šlechtí zvířecí rasy. Tato teorie byla navržena bratrancem Charlese Darwina, Francisem Galtonem a jeho synem, Leonardem Darwinem. Prvním, kdo přijal a šířil tuto teorii v Německu byl evolucionista a biolog Ernst Haeckel, blízký přítel a podporovatel Darwina. Doporučil, aby handikapo- vaná miminka byla zabíjena hned po narození, aby se urychlila takzvaná evoluce společnosti. Zašel dokonce ještě dále a tvrdil, že leprózní, nemocní rakovinou a mentálně postižení by měli být také nemilosrdně zabiti, nebo jinak budou tito lidé zatěžovat společnost a zpomalovat proces evoluce. Haeckel zemřel v roce 1919, ale jeho představy byly odkázány nacistům. Krátce po uchopení moci, Hitler zavedl oficiální program euge- niky. Jeho slova v Mein Kampf shrnula tuto novou politiku: Duševní a tělesná výchova má velkou důležitost pro stát, jenže selekce lidí je přinejmenším stejně důležitá. Stát má povinnost vyhlásit, že je ne- vhodné pro geneticky nebo zjevně nezdravé jedince se reprodukovat... Nesmí ukázat žádný soucit nebo čekat na ostatní až pochopí splnění po- vinnosti…Zabránění rozmnožování fyzicky postiženým a nezdravým je- dincům po dobu 600 let ... přinese dosud nedosažitelné zdokonalení lid- ského zdraví. Budou-li se nejzdravější příslušníci rasy reprodukovat plá- novaným způsobem, výsledkem bude … rasa bez fyzicky nebo mentálně deformovaného semene, které jsme si s sebou nesli tak dlouho. (4) Harun Yahya (Adnan Oktar) 25 Biologové, kteří podporovali evoluční teorii patřili mezi Hitlerovy hlavní intelektuální zdroje. Původ jeho myšlenky eugeniky (rasového zdokona- lení) spočívá ve Francisi Galtonovi, bratranci Charlese Darwina, a Ernstu Haeckelovi, jednom z nejsilnějších Darwinových podporovatelů v Německu.
Následkem Hitlerovy filosofie nacisté provedli zátah na ne- mocné, zmrzačené, od narození nevidomé a trpící dědičnými cho- robami a odeslali je do zvláštních “sterilizačních středisek.” Pod zá- konem vydaným v roce 1933, 350 000 duševně chorých lidí, 30 000 cikánů a stovky barevných dětí bylo sterilizováno kastrací, rentge- novým zářením, injekcemi nebo elektrickými šoky do přirození. Jak to vyjádřil jeden nacistický důstojník, “Národní socialismus je jed- noduše aplikovaná biologie.” (5) Co nacisté považovali za “aplikovanou biologii” byla vlastně darwinova teorie evoluce, jež je sama znásilněním základních zá- konů biologie. Od té doby bylo jasně ukázáno, že teorie eugeniky a další tvrzení darwinistů jsou zcela zbavená vědeckých podkladů. Nakonec, musíme zdůraznit, že nacistické připojení evoluční teorie bylo spojeno s jejich nepřátelstvím k náboženství stejně jako s rasistickými zásadami. Jak jsme již viděli, nacisté chovali obrov- skou nenávist k božským náboženstvím. Zamýšlejíce je nahradit pohanskými vírami, usilovali o uskutečnění protináboženské pro- pagandy a vymývání mozků a uvědomili si, že darwinismus je k tomu nejúčinnějším prostředkem. Daniel Gasmanův Vědecký původ národního socialismu to dokazuje: “Hitler zdůraznil a vyvolil myš- lenku biologické evoluce za nejpřednější zbraň proti tradičnímu náboženství…” (6) Totožné protináboženské a darwinistické ideologie tvoří zá- klad nacistické despotické nelítostnosti. Mravnost Koránu eliminuje antisemitismus a všechny podoby rasismu Z toho, co jsme dosud viděli, vyplývá závěr, který jest: Antisemitismus je vlastně protináboženská a darwinistická ideologie jejíž kořeny sahají k neopohanství. Z toho důvodu je nemyslitelné pro muslima sympatizovat nebo soucítit s touto ideologií. Antisemita je také nepříte- lem proroků Abraháma, Mojžíše a Davida (pokoj s nimi všemi), požehna- ných lidí vybraných Bohem a poslaných na zem jako proroků k lidstvu. Stejným způsobem jiné podoby rasismu (jako předsudky proti černé nebo jiným rasám) jsou také zvrhlostmi vyrážejícími z rozlič- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 26
Zvrhlá ideologie rasismu není v souladu s náboženskými morálními hodnotami a neustále zavádí lid- stvo do neštěstí. Náboženská mravnost na druhou stranu přikazuje toleranci, lásku, soucit a odpuš- tění – jinými slovy, náležité morální hodnoty.
ných ideologií a falešných přesvědčení, které nemají nic společného s božími náboženstvími. Prozkoumáním antisemitismu a jiných forem rasismu se jasně objevuje jak tyto obhajované idee a spole- čenské modely diametrálně odporují morálce Koránu. U kořenů an- tisemitismu, například, leží pocity nenávisti, násilí a bezcitnosti. (To proto, že antisemité napodobovali pohanská náboženství staroby- lých barbarských kmenů.) Antisemita může zajít tak daleko, že bude hájit zabíjení Židů, nešetříce ženy, děti ani starce. Morálka Koránu však učí lásce, zalíbení a soucitu. Instruuje muslimy, aby byli spravedliví a odpouštěli i nepřátelům. Na druhou stranu antisemité a jiní rasisté si nepřejí žít v míru s lidmi odlišného etnického původu nebo vyznání. (Například rasis- tičtí nacističtí Němci a někteří sionisté – jejich židovské protějšky – odporovali představě Němců a Židů žijících v těsné blízkosti, pro- tože každá jednotlivá strana věřila, že to povede k degeneraci jejich vlastního lidu.) Korán však povzbuzuje lidi různých vyznání, aby žili pospolu v míru a bezpečnosti uvnitř stejné sociální struktury, stejným způso- bem, který nedovoluje diskriminaci mezi rasami. Morálka, jakou Bůh nařizuje v Koránu zakazuje zevšeobecněná odsouzení na základě rasy, národa nebo náboženství. Každá spo- lečnost má dobré a špatné členy. To se vztahuje také na lidi Knihy. Po vysvětlení, že někteří lidé Knihy se vzbouřili Bohu a Jeho nábo- ženství, verš pokračuje prohlášením, že mezi nimi jsou také upřímně oddaní: Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma; je mezi nimi obec přímá, jejíž členové přednášejí za noci verše Boží a na tváře své padají a věří v Boha a v den soudný, přikazuji vhodné a zakazují zavrženíhodné a soutěží v konání dobrých skutků; a to jsou praví zbožní. Cokoliv dob- rého učiní, nebude jim upřeno – a Bůh dobře zná bohabojné. (3:113- 115) Korán přikazuje nečinit rozdíly, dokonce ani mezi těmi, kdo nevěří a odmítají uznat Boha a náboženství, a stanovuje, že s těmi, kdo neprojevují nepřátelství k náboženství by se mělo zacházet dobře: NÁSILÍ HOLOKAUSTU 28
Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhá- nění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví! (60:8-9) Je nařízeno, aby se i nepřátelům muslimů dostalo spravedl- nosti: Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedli- vými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (5:8) Znovu všechny tyto verše ukazují, že je naprosto nesrovnatelné s islámskou morálkou chovat nenávist, hněv nebo agresivitu k Židům nebo jiným lidem čistě na účet jejich víry nebo rasy. Jelikož Harun Yahya (Adnan Oktar) 29 Bez ohledu na to, na koho je uvalen, rasismus je hrozný zločin. Nacisté vešli do dějin jako pří- klad nelítostných rozměrů, k jakým může rasistické barbarství dojít. Toto nevinné židovské dítě plazící se po zemi ve Varšavském ghettu ve 40. letech a mnoho nevinných lidí rozličných ras, kteří jsou dále utiskováni po celém světě odhalují krutou povahu rasismu.
Židé jsou potomky proroka Abraháma (pokoj s ním), bez dotazů islámská morálka nepřipouští jakýkoli záměr k vyhlazení Abrahámovy (pokoj s ním) linie. To je nejodpornější a nejhříšnější čin. Jako pro všechny muslimy, kteří jsou věrní koranickým morál- ním hodnotám a Sunně, učení našeho Proroka (pokoj a požehnání s ním), je pro nás nemožné přijmout takový odporný skutek nebo na něj pohlížet jako na ospravedlnitelný. Závěr Jak jsme viděli, morálka Koránu eliminuje všechny podoby ra- sismu. Proto muslim, jenž je věrný Koránu se nikdy nemůže zapojit do rasismu, a nikdy neopovrhuje ostatními, protože jsou přísluš- níky určité rasy. Korán přikazuje, že s jinými vyznáními se zachází mírným a přátelským způsobem, tak dlouho, dokud se nechovají nepřátelsky NÁSILÍ HOLOKAUSTU 30
k muslimům a islámu. To proto muslim lnoucí ke Koránu musí jed- nat laskavě a přátelsky se stoupenci jiných náboženství, zejména s lidmi Knihy. Rasistické ideologie jako nacismus antisemitské filosofie, je- jichž kořeny sahají do pohanských kultur, jsou zvrhlá učení nema- jící v náboženství místo. Pro muslima nepřichází v úvahu jakkoli ctít taková učení. Naše perspektiva k tématu judaismu a holokaustu závisí na těchto základních kritériích. Vskutku, tato kniha byla připravena v přísné shodě s těmito kritérii. Následující kapitoly bezvýhradně kritizují nacistický útisk německých Židů, ale také vysvětlují jak názor sdílený nacisty a ně- kterými racistickými sionisty, že “různé rasy se nesmí vzájemně mísit” je zcela mylný a brání koncept různých ras, etnik a vyznání žijících pohromadě. Naším přáním je vidět rasismus, antisemitská hnutí jako nacis- mus a ideologie, které se účastní rasismu ve jménu kterékoli et- nické skupiny, jako je radikální sionismus, všecky zmizet, uvolňu- jíce cestu novému světovému pořádku založenému na spravedl- nosti, v němž všechny rasy a přesvědčení mohou žít v harmonii. Stručná výpověď ohledně sionismu Asi v polovině 19.století se sionismus rozšířil jako hnutí tvrdící, že rozptýlení židovští lidé by měli mít svou vlast. Jako mnoho ideo- logií však byl sionismus během času překroucen. Jeho ospravedlni- telný požadavek se změnil v radikální koncepci, která se v praxi uchylovala k násilí a teroru, a vyrovnala se extrémním silám. Radikální sionismus je rasistická, šovinistická a expanzní ideologie inspirovaná takovými hnutími jako sociální darwinismus, jež jsou všechny nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami. Tato kniha nekritizuje omluvitelné jednání patriotických Židů a jejich požadavky, ale naopak postoj a praktiky určitých radikálních a rasistických sionistů, jež se spojili s nacisty a selhali v předvídání riskantních následků, k nimž taková spolupráce může vést. V sou- Harun Yahya (Adnan Oktar) 31
časnosti navíc mnoho mírově orientovaných izraelských občanů, oddaných židů a významný počet Židů v jiných zemích světa (do- konce i umírněných sionistů) odporuje radikálnímu sionismu, a prudce odsuzuje rasistická prohlašování z této ideologie, která ne- jsou ve shodě s náboženskými morálními hodnotami. V kontrastu s propagandou roztrušovanou v raných dnech, ur- čité kruhy transformovaly sionismus v hnutí podporující násilí a ohrožující mír a bezpečnost. Historická zkušenost dokázala, že ra- dikální sionismus přivedl Židy a rovněž Araby k utrpění obrovských ztrát. Historie ukazuje, že dokud nebude ideologie radikálního sio- nismu odmítnuta, Židé – a proto ani jejich sousedi a celý region – si nikdy nemohou vychnutnat mír. Vyvarování se opakování bolestné zkušenosti z minulosti; do- sažení trvalého míru na Středním východě; a soužití Židů a Arabů v harmonii a bezpečnosti v jejich vlastních zemích bude možné pouze tehdy, pokud obě strany opustí všechny formy radikálních tendencí a obrátí se k pravým náboženským morálním hodnotám. Naší nadějí je, že fakta uvedená v této knize povzbudí k pod- statnému kroku tímto směrem. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 32
Počátkem roku 1935 loď s pasažéry vyplula z Bremerhavenu v Německu do Haify v Palestině. Jméno lodi - Tel Aviv – bylo vymalo- váno hebrejskými písmeny na pravoboku. Jenže vlajkou třepotající se nad plavidlem byla nacistická svastika. Podobný paradox existo- val s ohledem na vlastníky lodi a její posádku. Majitelem Tel Avivu byl německý Žid a vůdčí osobnost sionského hnutí v německých ze- mích. Kapitán však byl členem Národní socialistické německé strany pracujících (nacistické strany). O desetiletí později jeden z pasažérů plavby vyloží situaci jako “metafyzickou absurditu.” Jenže spolupráce nacismu s radikálním sionismem symbolizovaná Tel Avivem nebyla rozporem. Naopak, loď byla pouze drobným příkladem skutečnosti, kterou se pisatelé oficiální historie s obrovským úsilím snaží před námi skrýt. Jaké odůvodnění leží za touto neobvyklou aliancí, jež je na první pohled tak těžko uvěřitelná? Pro odpověď na tuto otázku se musíme vypravit zpět do historie. Od Diaspory k sionismu Jeden z nejstarších národů v dějinách, Židé, žili v Palestině a okolí po staletí. V roce 70 n.l. Římská vojska dobyla Palestinu a Jeruzalém, kde zbořili Chrám a vyhnali většinu Židů z Palestiny. 33 KAPITOLA JEDNA Nevyřčený příběh spolupráce nacismu a radikálního sionismu
Tímto datem začíná období Diaspory – neboli rozptýlení Židů, které potrvá po mnoho staletí. Židé se roztrousili po známém světě. Velké množství se usadilo v Evropě později se soustředící ve Špa- nělsku a východní Evropě, ale z velké části, selhávajíce v asimilaci do populací mezi nimiž žili. Pro to existovaly dva důvody. Jedním z nich bylo, že někteří z nich se považovali za nadřazené gójům, neboli nežidovským poha- nům, což bylo založeno na jejich přesvědčení později vsunutém do Starého zákona, že jsou “vyvolený národ.” Považujíce sami sebe za vyvolené, tito Židé mysleli, že je nepřijatelné, dokonce ponižující uzavírat sňatky nebo se mísit s “nižšími lidmi”. A za druhé, stěží méně důležitým důvodem bylo, jak na ně pohlížely společnosti, ve kterých žili. Evropané zvláště nebyli přátelští k Židům. Během stře- dověku křesťané chovali hlubokou averzi vůči Židům. Katolická Evropa neměla v lásce Židy, ani Židé neměli rádi katolickou Evropu. Tyto okolnosti popíchly Židy k osvojení si osobitého sociálního statutu. Byli nespokojení se stanoveným pořádkem, ale co je důle- žitější, vlastnili moc ke změně tohoto pořádku. Tato moc konkrétně spočívala v penězích. Lichva, neboli půjčování peněz na úrok, byla nejdůležitější profesí pro většinu Židů během středověku až do moderních časů. Církev zakazovala svým členům půjčovat si na úrok, což bylo podle křesťanské doktríny hříšné. Ale v judaismu půjčování peněz na úrok nežidům zakázáno není; je to dokonce jeden z významných aspektů judaismu. V průběhu středověku proto evropští Židé začali být spojováni s lichvou. Skrze tuto profesi předávanou z otce na syna byli schopni nashromáždit velké majetky. Koncem středověku židovští lichváři půjčovali na úrok princům a dokonce i králům. Jistí Židé užívali tuto nashromážděnou ekonomickou moc k podemletí stanoveného pořádku v Evropě. Podporovali opozici církve počínajíce koncem středověku a mající svůj vrchol během protestantské reformace. Jedním příkladem tohoto je přátelský vztah, který existoval mezi některými Židy a takovými teology jako byl Jan Hus, Martin Luther, Jan Kalvín, a Ulrich Zwingli, kteří formu- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 34
lovali doktríny proti katolické církvi. V odpověď je katolická církev označovala za “poloviční židy” nebo “kryptožidy.” Protestantská reformace oslabila katolickou církev a, zejména v severní Evropě, nechala Židy dosáhnout určitých práv a privilegií. Ale některým Židům, kteří se považovali za vyvolené a nadřa- zené všem ostatním, to nestačilo. Byli držiteli ekonomické moci, ale chyběla jim politická moc, o kterou se dělili církev, králové a šlechta. Určití Židé se chystali vstoupit mezi buržoazii, novou spo- lečenskou třídu odlišnou od církve, králů a aristokracie. V 18. a 19.století se někteří židovští bankéři stali nejdůležitější ekonomic- kou silou v Evropě. V 19.století se konkrétně moc dynastie Rothschildů stala legendární a Rothschildové byli považováni za pány evropských vysokých financí. Buržoazie v níž Židé hráli takovou vedoucí roli, dosáhla poli- tické moci skrze Francouzskou revoluci a reformy a změny, které po ní následovaly. Vůdci Osvícenství, kteří dláždili cestu Francouzské revoluci, odporovali vůdčí roli náboženství v civilním životě a podporovali vítězství demokracie nad monarchií. Následující vývoj dovolil židům vychutnat stejná práva jako měli křesťané; a v letech po Francouzské revoluci Židé napříč Evropou Harun Yahya (Adnan Oktar) 35 Antiklerikální hnutí zís- kala sílu s Reformací, která vypukla koncem středověku. Luther (na- pravo) a Kalvín (na- levo) byli nejvýznam- nějšími vůdci protes- tantských hnutí. Jedním z hlavních znaků náboženských postav reformace byly jejich blízké vztahy s určitými Židy.
počali dosahovat občanské rovnoprávnosti. Většina evropských zemí později zrušila právní a společenská omezení uvalená na Židy. Židé nyní mohli mít stejná práva, dosáhnout hodností ve vládě a získat politickou moc. První Žid, který vstoupil do Britské sněmovny lordů byl bankéř Rothschild. Nedlouho poté se Benjamin Disraeli stal prvním židovským britským předsedou vlády. Mezitím oblíbené předsudky a antipatie proti Židům v Evropě klesaly, jak se křesťanský vliv na společnost zmenšoval. Po zemích severní Evropy a hlavně v Anglii byl tradiční antisemitismus nahrazen trendem pohlížet na Židy se sympatií a bránit jejich práva. Prvním a nejpřednějším z těchto práv byl sen, který si Židé uchovali po staletí: návrat do Kanaán, nyní Palestiny. Od jejich vy- hnání v roce 70 n.l. si Židé udržovali emocionální spojení s touto zemí. Po dlouhá staletí, kdy dleli v Evropě se viděli jako žijící na cizí půdě, a v duchu viděli budoucí návrat do své “vlasti”. Vždy během oslav Židovského nového roku byla vyjadřována vroucí naděje, “příští rok v Jeruzalémě.” Jelikož se většina Židů považovala za “vy- volené lidi”, toužili žít nikoli v obyčejné zemi, ale naopak v zemi, kterou Bůh přislíbil Dětem Izraele, podle Starého zákona. Duchovní spojení Židů se zemí jejich předků a jejich touha žít v těchto zemích jsou neobyčejně ospravedlnitelné. To, co je špatné, je vyhnat z jejich domovů lidi, kteří žili ve stejných zemích po sta- letí, způsobit jim utrpení a používat sílu a násilí kvůli tomuto poža- davku. Palestina je dost velká pro muslimy i pro židy, aby tam byli schopni žít dohromady. Vskutku, muslimové a židé a křesťané, všichni zde žili v míru a bezpečí po 400 let pod osmanskou nadvlá- dou a byli schopni plnit své náboženské povinnosti jak si přáli. Ideologie nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami později začaly ovlivňovat region, poškozujíce mír a bezpečnost. Jakmile lidé začnou žít podle pravých náboženských morálních hodnot, tak potom bude možné vybudovat stálý mír tak vroucně vytoužený v poslední polovině století. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 36
Vynoření politického sionismu Po staletí Židy očekávaný návrat do Palestiny by byl možný pouze s pomocí spasitele, známého jako Mesiáš. V polovině 19.sto- letí však dva rabínové formulovali nový výklad této doktríny. Uvědomujíce si, že Židé dosáhli politické moci a že Evropa je při- pravená jim pomoci, rabín Judah Alkalay a Rabín Zevi Hirsch Kalisher tvrdili, že již není potřeba očekávat Mesiáše, poněvadž Židé se mohou vrátit do Palestiny skrze vlastní ekonomický a poli- tický vliv s pomoví velkých evropských mocností. To bude první krok směrem k příchodu Mesiáše. Tento rabínský výklad ovlivnil mladé židovské nacionalisty, kteří nebyli příliš nábožensky založení, leč stále se cítili být Židy na základě rasového uvědomění. Bezesporu nejslavnějším z nich byl mladý rakouský žurnalista jménem Theodor Herzl. Proměnou na- bídky rabínů v aktivní politické hnutí, Herzl založil politický sionis- mus, který odvodil své jméno od posvátné hory Sion v Jeruzalémě. Jeho cílem byl návrat světového židovstva do Palestiny jako vý- sledek dlouhého programu. Herzl předsedal prvními sionskému kongresu v Basileji ve Švýcarsku v roce 1898, který založil Světovou sionistickou organizaci. Tato organizace povede hnutí s trpělivostí a vytrvalostí až do ustanovení Izraele. Sionismus se vynořil a vyvinul pod vlivem nacionalistického hnutí té doby. K dosažení svých záměrů však někteří sionisté přijali prostředky, které, jak postupně uvidíme, žádný člověk nemůže s čistým svědomím přijmout, a které by byly odmítnuty mnoha sio- nisty samotnými. WZO (Světová sionistická organizace) měla dva hlavní cíle: uči- nit Palestinu vhodnou pro židovské osídlení a přimět všechny Židy, počínajíce těmi v Evropě, aby se do Palestiny přistěhovali. V roce 1917 byl dosažen významný pokrok směrem k prvnímu cíli. Vydáním Balfourovy deklarace, britská vláda vydala upozornění o své podpoře ustanovení židovské vlasti v Palestině, jenž byla do- byta od Osmanské říše během 1.světové války. Pro sionisty bylo velkým vítězstvím mít veřejnou podporu Anglie, světové největší Harun Yahya (Adnan Oktar) 37
vojenské a politické mocnosti. Balfourova deklarace demonstrovala mnohým, včetně mnoha Židů, kteří považovali sionismus za pouhý sen, jak mocné hnutí opravdu je. Druhý cíl hnutí, návrat Židovstva z Diaspory, byl mnohem méně úspěšný a stvořilo pro sionisty velký problém. Navzdory mnoha výzvám od WZO, Židé Diaspory – zejména ti v Evropě, kterých si sionisté cenili nejlépe – se obraceli zády k pláno- vanému návratu do Palestiny. Příčinou jejich odmítnutí nebyla prostá lhostejnost, a řešení proto by také nebylo jednoduché. Asimilace: Problém pro sionismus Evropští Židé odmítali výzvu sionistů k návratu do Palestiny, protože po téměř století byli zapojeni do asimilačního procesu. Asimilace byla nevyhnutelným následkem získání rovnoprávnosti s křesťany. Během středověku, jak poznamenáno dříve, byli Židé dru- hořadými občany s omezeními na ně uvalenými. Židovští vůdci si mysleli, že kdyby tato omezení mohla být zrušena, mohli by získat politickou moc, dokázat, že jsou nadřazení a vrátit se do Palestiny. Proto pracovali ke zničení kontroly katolicismu nad Evropou a hráli NÁSILÍ HOLOKAUSTU 38 Se svou podporou sio- nismu, Balfourovou deklarací publikova- nou Arthurem Jamesem Balfourem, tehdejším britským ministrem zahraničí – položil podklad pro založení Židovského státu na Středním vý- chodě. Napravo: Arthur James Balfour, a de- klarace, kterou publi- koval.
hlavní roli ve zhroucení tradičního církevně-monarchického po- řádku a jeho nahrazení moderností. Modernost však měla vliv, který nemohli předvídat. Se zrušením některých omezení Židů v evropské společnosti, základ židovské soudržnosti, a rovněž klíč k odporu asimilaci, také mizel. V tomto bodě se Židé počali stávat součástí evropských spo- lečností, v nichž žili. Jak Židé dosahovali stejných práv s křesťany, přicházeli o své židovské identity. Koncem 19.století se většina Židů v Německu, Francii, a Anglii začala považovat za Němce, Francouze a Brity vyznávající židovskou víru, nikoli za oddělený národ. Jistí sionisté na druhou stranu měli dost odlišné představy. Podle nich, být Židem není pouze otázka náboženství, ale rasy. Ži- dovská rasa je semitská, naprosto odlišná od Evropanů; a proto je asimilace nepřípustná. Podle jejich pohledu nazývat se “židovským Němcem” nebo “židovským Francouzem” bylo nesmyslné. Evropští nebo ne, Židé jsou odlišní od kterékoli jiné rasy bez ohledu na to, Harun Yahya (Adnan Oktar) 39 David Ben Gurion, první premiér státu Izrael, vyhlásil nezá- vislost Izraele 14.května 1948
zda věří v Mojžíše nebo jsou ateisté (z nichž byli mnozí v některých sionistických skupinách). Proto je chorobné pro Židy promíchat se a asimilovat s jinými rasami. Měli by mít vlastní stát a mělo by to být v Palestině, jejich tradiční domovině. Ve zkratce tito určití sionisté pohlíželi na asimilované Židy jako na nemocné lidi, kteří potřebují pomoc. Takoví Židé, opojení mo- derností, představující si, že nejsou nikterak odlišní od ostatních lidí dlících v Evropě, museli být co nejdříve vyléčeni; nebo jinak za- ložení židovského státu zůstane snem. Jenže jak “vyléčit” tyto Židy? Brzy se stalo evidentní, že to je ob- tížný úkol, protože přizpůsobení Židé reagovali ostře proti rasistic- kým sionistům. Většina asimilujících židovských organizací vydávala prohlá- šení tvrdě zamítající tato sionistická tvrzení. Dokládali, že jejich ko- munity jsou pouze náboženské povahy, že Židé jsou loajálními ob- čany svých zemí, jež obývali a nakonec, že nemají žádné úmysly navrátit se do pouští Palestiny. Mezitímco Theodor Herzl řídil sio- nistickou propagandu v Evropě, konference pořádaná v Pittsburghu, ve Spojených státech, vydala deklaraci nazvanou “Osm principů reformovaného judaismu.” Asimilující Američané dali světu na vědomí, že se považují za stoupence náboženství, nikoli členy separovaného národa. Proto neměli ani v úmyslu vrátit se do Jeruzaléma, ani obnovit obětní náboženství Dětí Árona. Nepodporovali žádný nový židovský stát. (7) Potom, co následovaly podobné deklarace, radikální sionisté pochopili, že nad asimilujícími Židy nebudou schopni vyhrát pou- hými slovy. Jenže jak mohli dokázat, že Židé byli ve skutečností jiní než ostatní rasy a že opravdu byli v Evropě vetřelci? Před moderní érou se problém řešil sám. Evropané byli nepřátelští k Židům a uvalením restrikcí na ně pomáhali uchovávat židovskou identitu nepřímou cestou. Evropské společnosti tradičně odporovaly asimilaci s Židy a tak jí zabraňovaly. Ale nyní se stalo obtížným vymyslet nějaká ome- zení nebo vyvolat antipatii k Židům. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 40
Nicméně by mohla být nalezena jiná možnost: ideologie zasta- vení asimilace. Rasismus 19. století a moderní antisemitismus Určití sionisté objevili cosi pro ně velice užitečného: Převrácenou ideologii, která pevně odporovala přizpůsobení Židů, která v Evropě sílila. Toto byl moderní rasismus vnucovaný Darwinovou teorií evoluce. V průběhu 19.století rasoví teoretikové vzkvétali po celé Evropě. Přisuzujíce krajní důležitost faktu, že lid- stvo je tvořeno různými rasami, tito lidé předpokládali, že nejvý- znamější vlastností člověka je jeho rasa. Vytvořili falešné tvrzení, že pro rasu znamená největší riziko ztráta její “čistoty” promícháním s ostatními rasami. Ve stejné době rasoví teoretikové – primárně v Německu, ale stejně tak i v jiných zemích – vykládali antisemitské teorie. Ukazujíce na rozdíly mezi árijskou a semitskou rasou, tvrdili, že Židé poskvrňují čistotu vlastní rasy žitím mezi Evropany. Podle těchto lidí musejí být Židé izolováni, a míšení plemen za- bráněno. Fanatická nenávist k Židům založená na výzvě k rasové izolaci je známá jako moderní antisemitismus – takzvaně “moderní” protože odporuje Židům kvůli jejich rase, nikoli náboženství, jako tomu bylo ve středověku. Antisemitismus, rostoucí spolu s majetky nashromážděnými Židy, dosáhl vrcholu nechvalně proslulou Dreyfusovou aférou. Zajímavě nejen evropští rasisté se cítili nepříjemně ohledně asimilace Židů. Jiná skupina se cítila ohrožená – ve jménu židovské rasy – a to právě určití sionisté, jenž považovali židovství nikoli za náboženskou, ale národní identitu. Ironicky jedna strana chtěla za- bránit Židům, aby se mísili s jejich rasou, zatímco druzí chtěli udr- žet vlastní židovskou rasu stranou ostatních, aby ochránili takzva- nou “židovskou identitu.” Cíl, který chtěli, byl vlastně shodný. Proč potom by neměli spo- lupracovat? První přímá odpověď na tuto otázku přišla od Theodora Herzla, zakladatele sionismu. Harun Yahya (Adnan Oktar) 41
Antisemitismus: Herzlova karta Nezastavitelný pokrok židovské asimilace (a židovského od- poru tvrdošíjným sionistickým výzvám) pobídl určité sionismy ke spolupráci s antisemity. Muž, který to zapříčinil byl Theodor Herzl, první vůdce hnutí, který perfektně rozuměl, že k donucení Židů, aby opustili své současné domovy pro Izrael, je antisemitismus ne- zbytný. Jakýkoli plán k přesvědčení Židů, aby emigrovali, musel být založen na tomto základu. Mezitím antisemitismus stoupal spolu s rasismem 19.století, a již hasil naděje mnohých Židů, kteří si mysleli, že by mohli žít v Evropě bez jakýchkoli omezení. Herzl prohlásil antisemitismus za nevyléčitelný a pro Židy mělo být jedinou spásou založení státu v Palestině. Herzlova teze, že Židé a nežidé nemohou žít dohromady v harmonii byla dost kompatibilní s postavením antisemitských ra- sistů. Podotýkajíce na tyto významnou paralelu, Herzl vyhlásil, že antisemitismus by mohl být velkou pomocí k jejich kampani. Pravil, že všichni antisemité jsou jejich nejlepší přátelé, poně- vadž toto usnadní přestěhování. 9.červa 1895 učinil tento zápis do NÁSILÍ HOLOKAUSTU 42 Dreyfusova aféra v roce 1894 je důležitým příkladem rostoucího antisemitismu v Evropě. Alfred Dreyfus, francouzský vojenský důstojník obviněný ze zrady a předávání informací německému vojenskému atašé byl usvědčen navzdory mnoha důkazům v jeho prospěch, prostě proto, že byl Žid.
svého deníku: “Nejprve budu vyjednávat s carem ohledně dovolení ruským Židům opustit zemi... Pak budu vyjednávat s Němcem Kaiserem, potom s Rakouskem, pak s Francií ohledně alžírských Židů, potom jak určí potřeba.” (8) Herzl nebyl spokojen s lákáním Židů k emigraci diplomaticky formulovanými prosbami. Jak dobře známý francouzský intelektuál Roger Garaudy napsal v Případ Izrael: Studie politického sionismu, Herzl obhajoval separaci Židů nikoli k ustanovení odděleného ná- boženství nebo kultury, ale státu. Aby toho konce dosáhl, neměl pochybnosti o mluvení s každým koho potkal o nebezpečí předsta- vovaném Židy a popisování potřeby, aby najednou odešli. Herzl vždy používal stejný extrémní jazyk s německým ministrem zahra- ničí von Blowem a Guillaumem II, ruským ministrem vnitra Plehve a carem Mikulášem II. a vedoucími antisemity. Nejkrutější z nich byl Plehve, odpovědný za jeden z nejhroz- nějších masakrů Židů v Kišiněvu v dubnu 1903. V dopise Plehve v květnu Herzl naznačil, že sionismus je preventivní protilátkou na revoluci. Plehve odpověděl na jeho dopis v srpnu, požadujíce dopis od Herzla ve smyslu, že sionistické hnutí ho bude podporovat. Herzl napsal Plehvemu, slibujíce, že sionistické hnutí by zaručilo, že migrace Židů bude podporována. (9) Herzl slíbil Plehvemu, že by vyhrál nad Židy hrajícími hlavní roli v bolševickém revolučním hnutí proti carovi, a tak odvrátil vzpouru, výměnou za pomoc v odeslání Židů zpět do Palestiny. Herzlův plán na spolupráci s antisemity byl nejoblíbenější metodou někte- rých následných židovských vůdců. Později se Herzl stal nejvře- lejším podporovatelem antise- mitských hnutí. Roger Garaudy píše, že před uveřejněním jeho knihy v roce 1895, jeden z Herzlových kririků řekl, “Provedl jste Židům nezměřitelnou Harun Yahya (Adnan Oktar) 43 Fotografie z expozice v Jeruzalémě ukazující Židy zabité v Kišiněvu v roce 1903
škodu.” Herzl neměl žádné zábrany ohledně své odpovědi: “Já si zasloužím být největším ze všech nepřátel Židů… Nepřátelé Židů budou našimi největšími přáteli… Země nepřátelské k Židům budou našimi nej- bližšími spojenci…” Theodor Herzl si byl velice vědom, že pro přesvěd- čení Židů k opuštění svých zemí pro Izrael, politický sionismus po- třebuje koncept “nepřátelství vůči Židům.” Průběžně uvidíme, jak někteří zastánci politického sionismu udržovali Herzlovu před- stavu, nezměněnou, až do současnosti. Toto jednání je posilovat tvrzení o mučení za účelem zobrazit Židy jako cizince v zemích, kde žijí, a tak pěstovat představu o “ne- přátelství vůči Židům” způsobem nejpotřebnějším k urychlení vy- stěhování. Zde leží motiv pro Herzlovy snahy posílit nenávist k Židům, namísto bát se jejího rozšíření. Navíc nebyl konec varová- ním jím vydaných. Baron Johann von Chlumetzky, prominentní člen rakouského parlamentu, napsal Herzlovi: Budete úspěšný, pokud cílem vašich sklonů a propagandy je podnítit an- tisemitismus. Následkem takové propagandy, jsem naprosto přesvědčen, se z antisemitismu stane lavina, a že vy povedete svou rasu směrem k vy- vraždění.(10) NÁSILÍ HOLOKAUSTU 44 Fotografie na straně ukazuje Stalina a Trotského, dvě z nejdů- ležitějších postav bol- ševické revoluce, kte- rak se obracejí k davům na Rudém ná- městí. Na druhé foto- grafii je propagační plakát Revoluce.
Herzl a jiní další sionisté se shodovali na podobném cíli s ani- semitskými rasisty, věříce, že je to jediná cesta, jak dopravit všechny Židy do Palestiny. Pro ty, kdo chtěli chránit “čistotu” vlastní rasy před mícháním s Židy to bylo dokonalé řešení. Theodor Fritsch, vydavatel slavného antisemitského časopisu, Antisemitische Correspondenz (později přejmenovaného na Deutsch-Soziale Blötter), pozdravil První sionistický kongres a po- slal blahopřání k zavedení plánu požadujícího, aby Židé opustili Německo co nejdříve a usadili se v Palestině. Herzl si myslel, že by poškodilo sionismus, kdyby se Židé cítili pohodlně, zůstávajíce ve svých zemích, kde žili, prohlašujíce – jak citován Garaudym: “Ale přizpůsobí se jakékoli společnosti, v níž se budou cítit bezpeční po delší dobu. A to nikdy nebude v našem zájmu.” Proto, podle někte- rých vůdců sionismu, bylo prvním krokem vyprovoko- vat nepřátelství proti Židům v těchto zemích. Byli by dr- ženi pod psychologickým tlakem a znepokojení pro- vokativními útoky. Takovými prostředky sio- nističtí vůdci doufali pře- svědčit Židy, že jsou v ne- bezpečí v Diaspoře a že mohou být zachráněni pouze emigrací do Svaté země. Herzl se snažil vyvolat antisemitismus dalším pře- kvapivým způsobem, dodá- ním pasáží do svého de- níku, které by přivedly anti- semity k víře v existenci “ži- dovského spiknutí” a tak je Harun Yahya (Adnan Oktar) 45 Theodor Herzl, zakladatel politického sio- nismu stanovil, že posilování antisemitismu je jedinou cestou, jak uchránit Židy před asimi- lací a přimět je emigrovat do Palestiny.
popudily proti Židům. Tři svazky Herzlových deníků vyšly v Německu v letech 1922 a 1923. Joseph Samuel Bloch, rakouský spi- sovatel a vydavatel novin Österreichische Wochenschrift, jenž sou- kromě znal Herzla, píše, že dopisy Rothschildovi a Baronu Hirschovi v těchto denících a prohlašování, že Židé jsou potenciálními vzbou- řenci a revolucionáři v zemích, kde pobývají, stačily k přinesení zni- čení židovským lidem. Bloch pokračuje prohlášením, že Herzl po- skytl nepřátelům Židů základy pro řešení židovského problému a ukázal jim cestu k následování v jejich budoucí práci. Až do konce byly deníky hrozným dokumentem.(11) Herzl usiloval o vyburcování antisemitismu a vytvoření aliancí s antisemity až do své náhlé smrti v roce 1904. Ale jeho snahy nevy- ústily v přílišný úspěch: Většina evropských Židů zamítala přesíd- lení do Svaté země. Židovský odpor radikálnímu sionismu. Světová sionistická organizace založená Herzlem a která dál rostla po jeho smrti, měla za hlavní cíl přesídlení Židů do Palestiny. Navzdory snahám WZO však bylo i nadále imigrantů do Palestiny méně, než se očekávalo. Opravdu, po roce 1925, imigrace začala prudce klesat. Někteří přistěhovalci se dokonce vrátili do svých pů- vodních zemí. Mezi lety 1926 a 1931, přibližně 3200 Židů ročně Palestinu opouštělo. S rokem 1932 bylo v Palestině celkem pouze 181 000 Židů ve vztahu k 770 000 Arabů. Vůdci sionistů si byli dobře vědomi, že s takovou malou židovskou menšinou nemohou založit židovský stát. V Německu, Francii a zejména ve Spojených státech Židé víc a víc prosperovali a nebyli ochotni opustit svůj vysoký životní stan- dard pro život v Palestině. Mnoho známých Židů té doby jako byl fyzik Albert Einstein, fi- losof Martin Buber, a profesor Judah Magnes, první prezident Hebrejské univerzity Jeruzaléma, energicky oponovali rasistické výzvě sionistů k emigraci. Židovské davy nebyly méně horlivé v od- mítání výzvy vůdců sionistů. Vyjma malé menšiny, Židé z Ruska od- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 46
mítli radikální sionismus. Opravdu, někteří se vrátili do Ruska poté, co se životní podmínky v Palestině ukázaly horší, než očekávali. Během dvacátých let sionistické vedení věřilo, že Balfourova deklarace, která otevřela cestu k založení židovského státu v Palestině, urychlí imigrační proces. Byli velice zklamáni. Zatímco se židovská populace v Palestině zdvojnásobila dosahujíce 160000 ve dvacátých letech, počet imigrantů byl jen asi 100 000. Z toho počtu sedmdesát pět procent nezůstalo v Palestině. Jinými slovy celkové číslo imigrantů bylo okolo 8000 ročně. V roce 1927 pouze 2710 židovských imigrantů dorazilo, ale 5000 Židů odešlo. Roku 1929 byl počet Židů přicházejících a odjíž- dějících zhruba stejný. Tento pokles byl zlověstným fiaskem radikálních sionistů, usi- lujícím dostat do Palestiny co nejvíce Židů v co nejkratším čase, i kdyby to vyžadovalo násilí. Navzdory intenzivní propagandě WZO imigrace do Svaté země byla i nadále slabá. Koncem devatenáctého století žilo v Palestině méně než 50000 – pouze 7 procent populace. Dokonce v roce 1919, dva roky po Balfourově deklaraci, židovská populace nepřesáhla 65000. Během dvanácti let mezi 1920 a 1932, pouze 118 378 Židů – ani ne jedno procento světové židovské populace – se usadilo v Palestině tak či onak. Bylo zjevné, že tato politika nefunguje. Jedno nebo dvě antise- mitské hnutí nestačí k přesvědčení Židů neochotných emigrovat. Proto se někteří z vůdců radikálního sionismu rozhodli efektivněji využít metodu, jejímž průkopníkem byl Herzl. Potřebovali přimět Židy, hlavně ty “elitní” evropské Židy, které považovali za nezbytné pro vysněný stát Izrael, aby se cítili nepohodlněji. Jinými slovy, an- tisemitismus se musel stát silnějším. Ideologická spřízněnost nacismu a radikálního sionismu Herzlův koncept utvoření aliance s antisemity za účelem zasta- vit, poté obrátit, asimilaci Židů, byl uveden do praxe některými ná- Harun Yahya (Adnan Oktar) 47
sledníky sionistů v souhře s rasisty v Evropě a kolem světa. Z toho nejdůležitější byli němečtí rasisté, předchůdci nacistického hnutí. Kvůli jejich politické moci a rovněž ideologické rigiditě, byli přesně tím druhem spojenců, které sionisté hledali. Ve skutečnosti ideolo- gické paralely obou byly zarážející. Lenni Brenner, americký historik, který se charakterizuje jako antisionistický Žid, odhaluje neznámou historii jejich aliance ve své knize Sionismus ve věku diktátorů. Jak Brenner zdůrazňuje, vazby mezi těmito sionisty a antisemitskými rasisty byly vykovány v ra- ných letech sionistického hnutí. Například, Max Nordau, Herzlův partner v sionistickém hnutí, věnoval rozhovor Edouardu Drumontovi, slavném francouzském antisemitovi, 21. prosince, 1903. Konverzace mezi židovským rasistou a francouzským šovi- nistou byla uveřejněna v Drumontových antisemitských novinách, La Libre Parole, zahrnující Nordauovo stanovisko, že sionismus není otázkou náboženství, ale výlučně rasy, a v tomto bodě s ním nikdo nesouhlasil více, než monsieur Drumont. Významným tématem v Brennerově knize je ideologická po- dobnost mezi německými rasisty a radikálními sionisty. Fetišismus “krev a půda”, který se rychle šířil mezi německou inteligencí před 1.světovou válkou byl naprostým zrcadlením postavení rasistických sionistů. Podle této ideologie má germánská rasa vlastní krev (Blut), a musí žít na vlastní půdě (Boden). Židé, nejsouce germánské krve, nemohou nikdy být součástí německého lidu nebo mít právo dlít na německé půdě. Jak Brenner zdůrazňuje, rasističtí sionisté dost opravdově podporovali všechny argumenty rasistů Blut und Boden. Podle názoru radikálního sionismu také Židé nebyli součástí ně- meckého lidu a proto by se neměli míchat s německou krví. Nejlepší pro Židy by bylo navrátit se na vlastní půdu: do Palestiny. Není pochyb o tom, že sdílením teorií německých rasistů tito sionisté schválili antisemitismus. Poněvadž Židé nebyli němečtí lidé, němečtí rasisté mají také právo je izolovat a vyhnat. Podle radikálního sionismu Židé sami byli vini za antisemitis- mus, lpěním na životě v cizích zemích a snahou mísit se s cizími ra- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 48
sami. Byli to přizpůsobení Židé, nikoli antisemité, čí to byla chyba. Chaim Greenberg, radikální sionista a vydavatel sionistického ústrojí, Jewish Frontier, popsal tuto mentalitu takto: “Aby byl do- brým sionistou, člověk musí být jaksi antisemitou.”(12) Jak Brenner stanovuje: Pokud někdo věří v rasovou výlučnost, je obtížné odporovat rasismu ko- hokoli jiného. Pokud dále věří, že je nemožné pro nějaký lid být zdravý, vyjma ve vlastní zemi, pak nemůže odporovat někomu druhému ve vylu- čování “cizinců” ze svého území.(13) Francis R. Nicosia, profesor historie na koleji Sv. Michaela (Vermont), také klade důraz na ideologický vztah mezi radikálními sionisty a nacisty ve své knize Třetí říše a palestinská otázka. Podle Nicosia nebyli radikální sionisté ideologicky blízcí pouze nacistům, ale také jejich předchůdcům z 19.století, včetně Arthura de Gobineaua. V roce 1902, Die Welt, sionistické noviny vydávané Harun Yahya (Adnan Oktar) 49 Židé v mnoha zemích byli nuceni žít v ghettech. Fotografie ukazuje Židy donucené opustit ghetto v Polsku.
WZO, propagovaly Gobineauvy teorie o rasové degeneraci a vhod- nosti udržování rasové čistoty, poznamenávajíce, že Gobineau ob- divoval židovskou rasovou čistotu. V letech předcházejících 2.svě- tové válce někteří vlivní sionisté nadšeně bránili teorie rasistických filosofů jako byli Elias Auerbach, Ignaz Zollschan, Arthur Gobineau, a Houston Stewart Chamberlain.(14) Nicosia také zdůrazňuje sympatie antisemitů k sionismu. Antisemité obhajovali přesun evropských Židů do Palestiny hned na počátku devatenáctého století, dokonce ještě předtím, než politický sionismus existoval v aktivní formě. Mezi nimi byl Johann Gottlieb Fichte, rasistický filosof a předchůdce fašismu. Fichte, obhájce vy- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 50 Na výzvu imigrace do Palestiny, opakovanou zas a znova WZO, odpovědělo velmi malé množství Židů. Významný počet evropských Židů byl již zapojen do asimilačního procesu a nechtěl opustit své pohodlné do- movy pro nejasné dobrodružství. Ti, kdo na výzvu reagovali byli idealističtí Židé, silného náboženského nebo národního přesvědčení. Nahoře: Chaim Weizmann, vůdce WZO, se skupinou mladých idealistů, ži- dovských imigrantů chystajících se odejít do Palestiny.
hnání Židů a dalších menšin za účelem ochránit a ctít německý Volksgeist (národního ducha), považoval udělení stejných sociál- ních práv jako mají Němci Židům za katastrofu. Naznačil, že židov- ská otázka může být vyřešena pouze přesunou-li se do Palestiny. Teorie Fichteho byly zcela přijaty takovými následníky jako Eugen Dühring.(15) Sympatie německých antisemitů k sionismu pokračovaly po 1.světové válce během Výmarské republiky. Nicosia vypravuje, že v těchto letech takoví prominentní antisemité jako Wilhelm Stapel, Hans Blüher, Max Wundt, a Johann Peperkorn pohlíželi na sionis- mus jako na nejlepší řešení židovského problému. Jeden bod musí být objasněn. Neexistuje nic neobvyklého na sionismu, viděném striktně jako hnutí, které podporovalo a pomá- halo Židům, jenž chtěli emigrovat do Palestiny. Bylo by dost nor- mální podporovat skupinu jdoucí k takovému cíli. Jenž spolupráce mezi antisemity a radikálními sionisty zahrnuje velice nebezpečné plány a záměry. Především obě skupiny sdílí podobný prvek rasismu, který se neshoduje s náboženskými morálními hodnotami. Obě skupiny se vzájemně podporovaly ve světle svých rasistických cílů a neměly žádné výčitky ohledně uchýlení se k násilí bude-li to nezbytné k dosažení vlastních záměrů. Největší obětí extrémistických skupin podporovaných radikálních sionistů byli členové vlastní rasy. Racističtí sionisté obecně dělali slepé při takovém nespravedlivém zacházení, a, jak bude vzato v úvahu v následujících kapitolách, se dokonce sami stávali zdrojem špatného zacházení. Kolaborace radikálních sionistů s nacismem Na první pohled bude člověk pravděpodobně považovat spo- jení sionismu s německým antisemitismem za naprostý rozpor. Jenže v roce 1925 Jacob Klatzkin, jeden z těchto sionistů, vyložil následující: Pokud neuznáme oprávněnost antisemitismu, popřeme oprávněnost na- šeho vlastního nacionalismu. Pokud si naši lidé zaslouží a přejí žít náš vlastní národní život, pak je to tah cizího tělesa mezi národy v nichž žijí, Harun Yahya (Adnan Oktar) 51
cizí těleso, které trvá na vlastní oddělené identitě, snižující oblast jejich života. Je proto správné, že by proti nám měli bojovat kvůli své národní integritě … Namísto zakládání společností pro bránění nás proti antise- mitům, kteří chtějí omezit naše práva, bychom měli zakládat společnosti, bránící nás proti našim přátelům, kteří si přejí bránit naše práva.(16) V jistých kruzích Světové sionistické organizace, jádru sionis- tického hnutí, byla sympatie radikálních sionistů k antisemitismu dost rozšířená. Chaim Weizmann, druhý vůdce WZO po Herzlovi a později první prezident Izraele, často vyjadřoval své porozumění pro anti- semitismus. Brenner píše: Již 18.března 1912 byl dostatečně nestydatý, aby sdělil berlínskému po- sluchačstvu, že “každá země může pojmout pouze omezené množství Židů, pokud nechce dostat žaludeční potíže. Německo má již příliš mnoho Židů.” Ve svém rozhovoru s Balfourem [britským ministrem za- hraničí], v roce 1914, zašel ještě dál, sdělujíc mu, že “my také souhlasíme s kulturním antisemitismem, tak dalece jak věříme, že Němci mojžíšovy víry jsou nežádoucím, demoralizujícím úkazem [sic].”(17) Tato mentalita, jež dominovala některým sekcím WZO byla také sdílena ostatními v její německé větvi, Sionistické federaci Německa NÁSILÍ HOLOKAUSTU 52
(Zionistische Vereinigung für Deutschland, neboli ZVfD), jedné ze dvou hlavních židovských organizací v Německu. Centrální unie ně- meckých občanů židovské víry (Centralverein, neboli CV) byla dru- hou hlavní organizací založenou asimilovanými Židy. Přirozeně ZVfD a CV nesouhlasili ve spoustě bodů. Například jedna byla hlu- boce přesvědčena, že být Židem je záležitost rasy, zatímco druhá pohlížela na Židy jako na náboženskou komunitu. Ovšem hlavní oblastí sporu byl antisemitismus. Pro zastánce přizpůsobování v CV byl antisemitismus hlavní hrozbou. Udělali by cokoli, kdyby mohli zničit tento “virus”, jenž ohrožoval jejich spo- kojené životy v Německu. Avšak ti sionisté, kteří považovali za sku- tečný virus přizpůsobování, byli velmi potěšeni vzrůstem antisemi- tismu, natož aby se jím znepokojovali. Kurt Blumenfeld, prezident a dřívější generální sekretář ZVfD, byl jedním židovským fandou anti- semitismu. Brenner píše, že Blumenfeld zcela bral antisemitskou linii, že Německo patří árijské rase a že pro Žida zastávat funkci v jeho rodné zemi je vnikáním do záležitostí jiného národa.(18) Od počátku dvacátých let byl německý antisemitismus ztěles- ňován nacisty, kteří se nato stá- vali silou napříč Německem. V roce 1923, Hitler a jeho nevzdě- laní, agresivní, psychicky nevyvá- žení, rasističtí, sadističtí a des- potičtí muži pochodovali s cílem Beer Hall Putsch (vzpoura). Takoví muži, organizovaní pro pouliční boj do SA (Sturmabteilung, neboli bouř- kové jednotky), si začali brát své politické rivaly za cíle. Kolaborace mezi oběma stranami započala, když se na- cistické hnutí objevilo. Radikální sionisté věnovali vytrvalou po- zornost nacistům, neméně než Harun Yahya (Adnan Oktar) 53 Chaim Weizmann, vůdceůdce WZO a Lord Arthur James Balfour, britský ministr zahraničí
ostatním antisemitům. Také Hitler posílal radikálním sionistům ne- sčetná poselství. Jak Nicosia zdůrazňuje, Hitlerovy proslovy počát- kem 20.let tvrdily, že jediným možným řešením na židovskou otázku je deportace všech Židů z Německa. Hitlerovy představy byly dost odlišné od těch ignorantských neurvalých antisemitů, kteří vě- děli pouze jak organizovat pogromy. 6.dubna 1920 v Mnichově Hitler prohlásil, že Národní socialismus by se měl soustředit na úplné odstranění Židů z Německa spíše než pěstování atmosféry pogromů proti židovské komunitě. Argumentoval dále, že každý prostředek k tomuto cíli bude ospravedlnitelný, “dokonce budeme- li muset spolupracovat se samotným ďáblem” – odkaz na rasistické sionisty. 29.dubna Hitler zakončil, “Povedeme náš boj dokud ne- bude poslední Žid odstraněn z Německé říše.”(19) Ve svém dobře známém dopise z 16.září napsal: Antisemitismus, založený čistě na emoci, se vždy bude projevovat for- mou pogromů. Avšak racionální antisemitismus musí vést k dobře pláno- vanému, zákonému boji a eliminaci zvláštních práv Žida, jenž on, na roz- díl od jiných vetřelců, kteří žijí mezi námi, vlastní. Jeho výsledkem musí neodvolatelně být úplné odstranění Židů.(20) Odstranění, které Hitler obhajoval bylo propagováno Alfredem Rosenbergem, nacistickým vůdčím ideologem, jenž se stal hlavním obhájcem spolupráce s radikálními sionisty za dosažení nacistic- kých cílů. V Die Spur des Juden im Wandel der Zeiten (Stopa Žida dolů věky), publikované v roce 1919, Rosenberg uzavřel, že “sio- nismus musí být důrazně podporován za účelem pobídnout vý- znamné množství německých Židů, aby odešli do Palestiny nebo na jiná místa.”(21) Jak Brenner ukazuje, Rosenbergovy argumenty, že hnutí radikálního sionismu by mělo být využito k prosazování se- gregace Židů v Německu, stejně jako jejich emigrace do Palestiny, byly později transformovány do polititky Hitlerova režimu.(22) Roku 1933 se nacistické hnutí dostalo k moci využívajíce vý- hody ekonomické deprese, která propukla v roce 1929, slabiny Výmarské republiky, a sociopsychologického stavu německých lidí. Vítězství nacistů nepotěšilo některé sionisty o nic míň, než kdyby se k moci dostali sami. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 54
První léta nacistů a radikální sionisté V době nacistické převahy němečtí Židé tvořili 0.9 procenta ně- meckého obyvatelstva, ale jejich ekonomický vliv byl značný. Většina Židů měla vysoký životní standard; šedesát procent bylo podnikateli nebo odborníky. Další byli obchodníky, teology, stu- denty; pouze pár bylo dělníky. Ač nepočetní, byli nejvýznamější ně- meckou rasovou menšinou. “Očištění” německé rasy vyhnáním těchto Židů patřilo mezi hlavní nacistické cíle. Rasová čistota byla pro nacisty tak důležitá, že Hitler se dokonce pokusil naplnit “re- produkční farmy” mladými německými muži a ženami s “ideálními” vlastnostmi, aby se vytvořila nová, nadřazená, arijská generace. Udržování rasy čisté také vyžadovalo nejprve, aby byli Židé izolo- váni a poté vytlačeni ze země. Takový byl i sen radikálních sionistů, což bylo příčinou, proč se mezi oběma stranami rozvinuly zajímavé vazby ve dnech, kdy na- cistické hnutí přicházelo k moci. Z těchto vztahů jeden z nejvýzna- mějších vyrostl mezi Kurtem Tuchlerem, členem výkonného před- sednictva ZVfD a Baronem Leopoldem Itz Edler von Mildensteinem z SS. Tuchler vysvětloval Mildensteinovi souběžnost sionismu s na- cistickým hnutím a přesvědčil ho, aby napsal článek do nacistického tisku podporující radikální sionismus. Baron taktéž souhlasil nav- štívit Palestinu spolu s Tuchlerem, a dva měsíce poté, co Hitler do- sáhl moci, oba muži a jejich manželky cestovali do Palestiny. Von Mildenstein zde pobyl šest měsíců předtím, než se vrátil, aby napsal svůj článek chválící radikální sionismus.(23) Od prvních dnů nacistické vlády existovaly také oficiální styky mezi radikálními sionisty a nacisty. V březnu 1933 Hermann Göring svolal vůdce hlavních židovských organizací. Tou dobou se objevil podstatný důkaz pohledu radikálního si- onismu na nacismus; memorandum, jež ZVfD zaslala nacistické straně 21.června 1933. Tento dokument, který nebyl zveřejněn až do roku 1962, byl otevřenou žádostí radikálních a rasistických sio- nistů ke spolupráci s nacisty. Některé zajímavé pasáže z tohoto dlouhého memoranda následují: Harun Yahya (Adnan Oktar) 55
… Na základech nového státu, jenž byl za- ložen na principu rasy, si přejeme přizpů- sobit svou komunitu celkové struktuře, takže i pro nás, v oblasti nám přidělené bude možná plodná činnost pro vlast … Naše uznání židovské národnosti poskytuje jasný a upřímný vztah k německým lidem a jejich národním a rasovým skutečnostem … my, také, jsme proti smíšeným manželstvím a pro udržování čistoty židovské skupiny … Tak, uvědomělí Židé zde popsaní, v jejichž jménu mluvíme, mohou nalézt místo ve struktuře německého státu … My věříme v možnost čestných vztahů loajality mezi skupinou uvědomělých Židů a německého státu …Pro své praktické cíle sionismus doufá, že je schopen vyhrát spolupráci do- konce i s vládou zásadně nepřátelskou k Židům …(24) O tomto memorandu Brenner píše: Tento dokument, velezrada na německých Židech, byl zapsán ve stan- dardních sionistických frázích… V něm němečtí sionisté nabídli vypočíta- nou spolupráci mezi sionismem a nacismem, posvěcenou cílem židov- ského státu: neměli bychom vést bitvu proti tobě, jen proti tomu, kdo ti bude odporovat.(25) Léta poté, rabín Joachim Prinz, jeden z radikálně-sionistických autorů memoranda, vysvětlil motiv v pozadí: … žádná země na světě se nikdy nesnažila vyřešit židovský problém tak vážně jako to udělalo Německo. Řešení židovské otázky? To byl náš sio- nistický sen! My jsme nikdy nepopírali existenci židovské otázky! Disimilace? To byla naše vlastní výzva!…(26) Jak Prinz upozornil bodem souhlasu mezi radikálními sionisty a nacisty byl jejich závazek existenci židovské otázky. Obě strany na- hlížely na židovskou přítomnost v Evropě jako na problém a pova- žovali soužití Židů a nežidů za nemožnost. Naopak asimilovaní Židé nechtěli ani přiznat, že taková otázka existuje. Pro radikální sio- nisty to bylo zradou. Proto se uchýlili k řešení sporu násilím, a k NÁSILÍ HOLOKAUSTU 56 Již v 1920, nacistický ideolog Alfred Rosenberg zmínil nezbytnost spolu- práce s radikálními sionisty k depor- tování Židů z Německa.
přesvědčení silou těch Židů, kteří ztratili své rasové uvědomění. Jüdische Rundschau, týdenní periodikum ZVfD, zuřivě útočilo na německé přizpůsobené Židy. Jeho vydavatel, Robert Weltsch, na- psal: V době krizí v průběhu své historie, židovští lidé čelili otázce své vlastní viny. Naše nejvýznamější modlitba zní “Byli jsme vyhnáni ze své země za naše hříchy” … Židé mají na svědomí velkou vinu, protože nedbali na výzvu Theodora Herzla … Protože Židé neprojevují své židovství s hrdostí, protože se chtějí vyhnout židovské otázce, musí sdílet vinu za degradaci Židů.(27) Postavení radikálních sionistů bylo jasné: Asimilující Židé zhře- šili ignorováním jejich výzvy, popíráním vlastní rasové identity; za to zaplatí utiskováním spojenci radikálních sionistů, nacisty. Články v Jüdische Rundschau útočily na přizpůsobené Židy a zároveň chválily nacismus. V dubnu 1933 Kurt Blumenfeld, gene- Harun Yahya (Adnan Oktar) 57 Autority Sionistické federace Německa (ZVfD) na 19. sionis- tickém kongresu. Muž zcela na- levo je Kurt Blumenfeld, vůdce ZVfD a nejlepší architekt ali- ance ustanovené s Hitlerem.
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština
Násilí holocaustu. czech čeština

Recommended

Noční můra nevíry. czech čeština
Noční můra nevíry. czech češtinaNoční můra nevíry. czech čeština
Noční můra nevíry. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
útlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech čeština
útlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech češtinaútlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech čeština
útlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Jak pošetilí vysvětlují korán. czech čeština
Jak pošetilí vysvětlují korán. czech češtinaJak pošetilí vysvětlují korán. czech čeština
Jak pošetilí vysvětlují korán. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Příběhy pro přemýšlivé děti 1. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 1. czech češtinaPříběhy pro přemýšlivé děti 1. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 1. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Zhroucení evoluční teorie. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie. czech češtinaZhroucení evoluční teorie. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Zhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech češtinaZhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Příběhy pro přemýšlivé děti 2. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 2. czech češtinaPříběhy pro přemýšlivé děti 2. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 2. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Pavel Rican: Psychologie nabozenstvi
Pavel Rican: Psychologie nabozenstviPavel Rican: Psychologie nabozenstvi
Pavel Rican: Psychologie nabozenstviDaniel Szabó
 

Recommended

Noční můra nevíry. czech čeština
Noční můra nevíry. czech češtinaNoční můra nevíry. czech čeština
Noční můra nevíry. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
útlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech čeština
útlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech češtinaútlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech čeština
útlak komunistické číny ve východním turkestánu. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Jak pošetilí vysvětlují korán. czech čeština
Jak pošetilí vysvětlují korán. czech češtinaJak pošetilí vysvětlují korán. czech čeština
Jak pošetilí vysvětlují korán. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Příběhy pro přemýšlivé děti 1. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 1. czech češtinaPříběhy pro přemýšlivé děti 1. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 1. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Zhroucení evoluční teorie. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie. czech češtinaZhroucení evoluční teorie. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Zhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech češtinaZhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech čeština
Zhroucení evoluční teorie v 50 tématech. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Příběhy pro přemýšlivé děti 2. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 2. czech češtinaPříběhy pro přemýšlivé děti 2. czech čeština
Příběhy pro přemýšlivé děti 2. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Pavel Rican: Psychologie nabozenstvi
Pavel Rican: Psychologie nabozenstviPavel Rican: Psychologie nabozenstvi
Pavel Rican: Psychologie nabozenstviDaniel Szabó
 
Historická lež, doba kamenná. czech čeština
Historická lež, doba kamenná. czech češtinaHistorická lež, doba kamenná. czech čeština
Historická lež, doba kamenná. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstviLenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstviDaniel Szabó
 
Psychologie davu
Psychologie davuPsychologie davu
Psychologie davuJana Sklepníková
 
Krestanska antropologie
Krestanska antropologieKrestanska antropologie
Krestanska antropologie
Daniel Szabó
 
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Maelström
 
Zaverecna prace kpi11
Zaverecna prace kpi11Zaverecna prace kpi11
Zaverecna prace kpi11Jakub Housa
 
Reingenieria
ReingenieriaReingenieria
Reingenieria
pedro ojeda
 
Existence alláha. czech čeština
Existence alláha. czech češtinaExistence alláha. czech čeština
Existence alláha. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKSCURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
aslam hendricks
 
Riesgos de la información electrónica
Riesgos de la información electrónicaRiesgos de la información electrónica
Riesgos de la información electrónica
nelsonhumbertosiabato
 
žIvot na tomto světě. czech čeština
žIvot na tomto světě. czech češtinažIvot na tomto světě. czech čeština
žIvot na tomto světě. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Ortega el agua
Ortega el aguaOrtega el agua
Ortega el agua
ortega_cervantes
 
Atlas stvoření. czech čeština
Atlas stvoření. czech češtinaAtlas stvoření. czech čeština
Atlas stvoření. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
Ahmed Abdeen
 
Cisticercosis
CisticercosisCisticercosis
Cisticercosis
yudibelltran
 

More Related Content

What's hot

Historická lež, doba kamenná. czech čeština
Historická lež, doba kamenná. czech češtinaHistorická lež, doba kamenná. czech čeština
Historická lež, doba kamenná. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstviLenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstviDaniel Szabó
 
Krestanska antropologie
Krestanska antropologieKrestanska antropologie
Krestanska antropologie
Daniel Szabó
 
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Maelström
 
Zaverecna prace kpi11
Zaverecna prace kpi11Zaverecna prace kpi11
Zaverecna prace kpi11Jakub Housa
 

What's hot (6)

Historická lež, doba kamenná. czech čeština
Historická lež, doba kamenná. czech češtinaHistorická lež, doba kamenná. czech čeština
Historická lež, doba kamenná. czech čeština
 
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstviLenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
Lenka Novotná: Nietzsche a krestanstvi
 
Psychologie davu
Psychologie davuPsychologie davu
Psychologie davu
 
Krestanska antropologie
Krestanska antropologieKrestanska antropologie
Krestanska antropologie
 
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
Psychologie náboženství (Michal Šmilauer)
 
Zaverecna prace kpi11
Zaverecna prace kpi11Zaverecna prace kpi11
Zaverecna prace kpi11
 

Viewers also liked

Reingenieria
ReingenieriaReingenieria
Reingenieria
pedro ojeda
 
Existence alláha. czech čeština
Existence alláha. czech češtinaExistence alláha. czech čeština
Existence alláha. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKSCURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
aslam hendricks
 
Riesgos de la información electrónica
Riesgos de la información electrónicaRiesgos de la información electrónica
Riesgos de la información electrónica
nelsonhumbertosiabato
 
žIvot na tomto světě. czech čeština
žIvot na tomto světě. czech češtinažIvot na tomto světě. czech čeština
žIvot na tomto světě. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
Ortega el agua
Ortega el aguaOrtega el agua
Ortega el agua
ortega_cervantes
 
Atlas stvoření. czech čeština
Atlas stvoření. czech češtinaAtlas stvoření. czech čeština
Atlas stvoření. czech čeština
HarunyahyaCzech
 
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
Ahmed Abdeen
 
Cisticercosis
CisticercosisCisticercosis
Cisticercosis
yudibelltran
 

Viewers also liked (9)

Reingenieria
ReingenieriaReingenieria
Reingenieria
 
Existence alláha. czech čeština
Existence alláha. czech češtinaExistence alláha. czech čeština
Existence alláha. czech čeština
 
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKSCURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
CURRICULUM VITAE - ASLAM HENDRICKS
 
Riesgos de la información electrónica
Riesgos de la información electrónicaRiesgos de la información electrónica
Riesgos de la información electrónica
 
žIvot na tomto světě. czech čeština
žIvot na tomto světě. czech češtinažIvot na tomto světě. czech čeština
žIvot na tomto světě. czech čeština
 
Ortega el agua
Ortega el aguaOrtega el agua
Ortega el agua
 
Atlas stvoření. czech čeština
Atlas stvoření. czech češtinaAtlas stvoření. czech čeština
Atlas stvoření. czech čeština
 
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
002 My Cv in English (Briefing updated 03.04.2016-All)
 
Cisticercosis
CisticercosisCisticercosis
Cisticercosis
 

Násilí holocaustu. czech čeština

  • 1. Jak nacisté zmasakrovali miliony Židů, cikánů a postižených? Jaká byla tajná dohoda mezi nacismem a radikálním sionismem?
  • 2. važujíce rozměry genocidy a krutosti způsobené nacisty Židům a dalším národům během 2.světové války, potřebujeme definitivně vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti, mučení a ge- nocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický původ. Zcela odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy, nebo jiný národ. Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Bůh přikazuje lidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádějí krutosti na ostatních nebo nespravedlivě berou život. Jak nám Korán zjevuje, “ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.” (5:32) Jedním z témat této knihy je, že nacistické Německo bylo zapo- jeno do tajné spolupráce s některými zakladateli státu Izrael. Mnozí to shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakladatelé Izraele – někteří Sionisté, jinými slovy – v určitém bodě nastoupili blízkou spo- lupráci s nacistickým Německem, z důvodu, že nacistický tlak bude skvělým motivem pro evropské Židy, aby emigrovali do Palestiny. Ekonomicky a politicky podporovali nacistickou říši, která byla zapo- jena do hrozných surovostí na lidech jejich vlastního a mnoha jiných národů, dokonce fandili rasistické politice nacistů. O AUTOROVI Nyní píšící pod pseudonymem HARUN YAHYA, na- rodil se v Ankaře v roce 1956. poté, co dokončil základní a střední školu v Ankaře, studoval umění v Istanbulu na univerzitě Mimar Sinan a filosofii na Istanbulské univerzitě. Od osmdesátých let publikoval mnoho knih s politickou, vědeckou a náboženskou tématikou. Harun Yahya je dobře znám jako autor význam- ných prací odhalujících podvod evolucionistů, je- jich neplatná tvrzení a temná spojení mezi darwi- nismem a takovými krvavými ideologiemi jako fa- šismus a komunismus. Všechna díla Haruna Yahyi mají tentýž cíl: předávat poselství Koránu, po- vzbuzovat čtenáře k úvaze o základních otázkách spojených s vírou, ja- ko je Boží existence a jednota a věčný život; a odhalovat chabé základy nenáboženských systémů a perverzních ideologií.
  • 3.
  • 4.
  • 5.
  • 6. KIRJOITTAJASTA Nimellä Harun Yahya teoksensa julkaiseva kirjailija syntyi Ankarassa vuonna 1956. Päätettyään peruskoulutuksensa Ankarassa hän opiskeli taiteita Mimar Sinan -yliopistossa Istanbulissa sekä filosofiaa Istanbulin yliopistossa. 1980-luvulta al- kaen kirjoittaja on julkaissut monia poliittisia, tieteellisiä ja uskon- toon liittyviä kysymyksiä käsitteleviä kirjoja. Harun Yahya on tun- nettu kirjailijana, joka on kirjoittanut hyvin tärkeitä teoksia paljas- taakseen evolutionistien petoksen ja heidän väitteidensä pätemättö- myyden sekä synkät kytkennät darwinilaisuuden ja veristen ideologioi- den välillä. Hänen kirjailijanimensä koostuu nimistä Harun (Aaron) ja Yahya (John) kahden uskon puutetta vastaan taistelleen kunnioitetun profeetan muis- toksi. Profeetan sinetillä kirjailijan teosten kannessa on symbolinen, teos- ten sisältöön liittyvä merkitys. Tämä sinetti edustaa Koraania Jumalan vii- meisenä kirjana sekä hänen ja Profeettamme, kaikista profeetoista viimei- sen, viimeisenä sanana. Koraanin ja Sunnan johdatusta seuraten Harun Yahya on asettanut päätavoitteekseen osoittaa vääräksi jokainen Jumalan kieltävien ideologioiden opinkappale ja saada ”viimeinen sana” hiljentääk- seen täydellisesti hyökkäykset uskontoa vastaan. Kirjailija käyttää kor- keimman viisauden ja moraalisen täydellisyyden saavuttaneen Profeetan si- nettiä merkkinä aikomuksestaan sanoa tämä viimeinen sanansa. Kaikki nämä kirjailijan teokset keskittyvät yhteen päämäärään: hän tahtoo välittää ihmisille Koraanin sanoman ja siten rohkaista heitä ajattelemaan perustavia uskontoon liittyviä kysymyksiä kuten Jumalan olemassaoloa, hänen ykseyttään ja tuon- puoleista, ja näyttää Jumalan kieltävien järjestelmien ku- luneet perusteet ja harhautuneet aikaansaannokset. Harun Yahyalla on laaja lukijakunta monissa maissa Intiasta Yhdysvaltoihin, Englannista Indonesiaan, Puolasta Bosniaan ja Espanjasta Brasiliaan. Jotkut hänen kirjoistaan ovat saatavissa englanniksi, ranskaksi, saksaksi, italiaksi, portuga- liksi, urduksi, arabiaksi, albaniaksi, venäjäksi, ser- bokroatiaksi, uygur-turkiksi ja indonesi- aksi, ja lukijat ovat nauttineet niistä kaikkialla maailmassa.
  • 7. Näitä teoksia on arvostettu suuresti, ja ne ovat saaneet monet ihmiset panemaan uskonsa Jumalaan ja toiset saavuttamaan syvemmän ymmärryksen uskostaan. Kirjoittajan viisaus, vilpittömyys ja hänen ymmärtämistä helpottava tyylinsä antavat näille kirjoille erityisen leiman, joka vaikuttaa suoraan jokaiseen niitä lukevaan tai tutkivaan. Nämä teokset torju- vat tehokkaasti vastaväitteet, ja niille ominaisia piirteitä ovat tehokkuus, varmat tulokset ja kumoamattomuus. Näitä kirjoja lukenut ja niitä vakavasti pohtinut ei todennäköisesti voi enää vilpittömästi puolustaa materialistista filosofiaa, ateismia tai muita vääristyneitä ideologioita tai filosofioita. Tai jos joku yhä puolustaa sellaisia ideologioita, se on vain tunteenomaista itsepintaisuutta, sillä nämä kirjat ovat kumonneet niiden perustan. Harun Yahyan kirjojen ansiosta kaikki nykyaikaiset Jumalan kieltävät liikkeet on nyt kumottu. Epäilemättä nämä kirjojen ominaisuudet johtuvat Koraanin viisaudesta ja selkeydestä. Kirjoittaja ei suinkaan ole ylpeä itsestään; hänen tarkoituksensa on vain palvella väli- neenä ihmisten etsiessä Jumalan oikeaa tietä. Lisäksi näiden teosten julkaisulla ei tavoi- tella taloudellista hyötyä. Näiden seikkojen perusteella tekee arvokkaan palveluksen, jos rohkaisee ihmisiä luke- maan näitä kirjoja, jotka avaavat sydämen silmät ja ohjaavat ihmisiä hartaammiksi Jumalan palvelijoiksi. Samalla olisi ajan ja energian tuhlausta levittää kirjoja, jotka luovat hämmennystä ihmis- ten mielessä, johtavat ideologiseen kaaokseen ja joilla selvästi ei ole mitään voimakasta tai täsmällistä vaikutusta epäilysten poistumiseen sydämistä, kuten aikaisempi kokemus on osoittanut. On ilmeistä, että sellaisilla kirjoilla, jotka on suunniteltu korostamaan kir- joittajansa kirjallista kykyä pikemmin kuin jaloa päämäärää pelastaa ihmisiä uskon mene- tykseltä, ei voi olla suurta vaikutusta. Tätä epäilevät voivat helposti nähdä, että Harun Yahyan kirjojen ainoa tavoite on voittaa epäusko ja levittää Koraanin moraalisia arvoja. Tämän palveluksen saavuttama menestys, vaikutus ja vilpittömyys tulevat ilmeisiksi luki- joiden vakuuttuneisuudessa. Yksi seikka on pidettävä mielessä: pääsyy jatkuvaan julmuuteen ja konflikteihin sekä kaikkiin muslimien koettelemuksiin on epäuskon ideologinen levinneisyys. Ne voidaan saada loppumaan vain epäuskon ideologisella kukistamisella ja sen varmistamisella, että kaikki tuntevat luomisen ihmeen ja Koraanin moraalin, niin että ihmiset voivat elää sen mukaisesti. Kun ottaa huomioon maailman nykyisen tilan, joka pakottaa ihmiset väkival- lan, korruption ja konfliktien alaspäin suuntautuvaan kierteeseen, on selvää, että tätä työtä on tehtävä nopeammin ja tehokkaammin. Muuten voi olla liian myöhäistä. Ei ole liioiteltua sanoa, että Harun Yahyan kirjojen kokoelma on omaksunut tämän johta- van roolin. Jos Jumala suo, nämä kirjat voivat olla se keino, jonka avulla 2000-luvun ih- miset voivat saavuttaa Koraanin lupaaman rauhan ja siunauksen, oikeudenmukaisuuden ja onnen.
  • 8. 6 Čtenáři Zvláštní pozornost je věnována zhroucení teorie evoluce, protože tato teorie tvoří základ všech neduchovních filosofií. Od chvíle, kdy Darwin odmítl skuteč- nost stvoření – a tedy Boží existenci – za uplynulých 140 let to způsobilo, že mnoho lidí opustilo svou víru nebo upadlo do pochybností. Proto je podstatnou službou, velmi důležitou povinností, ukázat každému, že tato teorie je klam. Jelikož někteří čtenáři dostanou šanci číst pouze jednu z našich knih, myslíme si, že je důležité věnovat kapitolu ke shrnutí tohoto předmětu. Všechny autorovi knihy vysvětlují témata ve světle koranických veršů, a zvou čtenáře k poznání Božích slov a žití podle nich. Všechna témata týkající se Božích veršů jsou vysvětlena tak, aby nezbyl prostor pro pochybnosti a otázky ve čtenářově mysli. Knihy upřímně, jednoduše a plynulým stylem zajišťují, že kdo- koli v kterékoli době a ze kterékoli společenské třídy je může snadno pochopit. Díky jejich účinnému a osvětlujícímu vypravování je lze přečíst na jedno pose- zení. Dokonce i ti, kdo přísně odmítají duchovno jsou ovlivněni fakty, jenž tyto knihy dokumentují a nemohou popřít pravdivost jejich obsahu. To vede k tomu, že všechny knihy autora lze číst jednotlivě, i diskuto- vány ve skupině. Čtenáři usilující profitovat z těchto knih shledajíce dis- kusi velmi užitečnou dovolujíce jim spojit své úvahy a zkušenosti. Dále bude velkou službou islámu přispět k publikaci a čtení těchto knih, na- psaných výhradně k potěšení Boha. Všechny autorovy knihyjsou velmi přesvědčivé. Z tohoto důvodu zprostřed- kují pravé náboženství ostatním a nejefektivnějším způsobem je pobídnout je k přečtení těchto knih. Doufáme, že čtenář si projde odkazy na konci knihy. Jejich bohatý odkazový materiál k tématům spojeným s vírou je velmi užitečný a je radost ho číst. V těchto knihách, na rozdíl od ostatních nenajdete osobní názory autora, vy- světlení založená na pochybných zdrojích, styl nevšímavý k úctě a vážnosti po- svátných předmětů ani beznadějné, pesimistické argumenty, jenž vyvolávají po- chybnosti v mysli a odchýlení v srdci. www.harunyahya.com - www.en.harunyahya.tv
  • 9. 7 SISÄLTÖ ÚVOD Holokaust, Židé a antisemitismus................................................11 Pravda za holokaustem................................................................11 Postavení lidí Knihy v Koránu ....................................................14 Temné kořeny antisemitismu ......................................................18 Nacismus: Pohanství 20.století ...................................................20 Darwinistické kořeny nacismu....................................................22 Mravnost Koránu eliminuje antisemitismus a všechny podoby rasismu..................................26 Závěr ...........................................................................................30 Stručná výpověď ohledně sionismu.............................................31 KAPITOLA JEDNA Nevyřčený příběh spolupráce nacismu a radikálního sionismu ..................................................33 Od Diaspory k sionismu..............................................................33 Vynoření politického sionismu....................................................37 Asimilace: Problém pro sionismus..............................................38 Rasismus 19. století a moderní antisemitismus...........................41 Antisemitismus: Herzlova karta..................................................42 Židovský odpor radikálnímu sionismu........................................46 Ideologická spřízněnost nacismu a radikálního sionismu ................................................................47 Kolaborace radikálních sionistů s nacismem ..............................51 První léta nacistů a radikální sionisté ..........................................55
  • 10. 8 Požádání německých Židů, aby volili Hitlera .............................58 Poražení protinacistického bojkotu s pomocí radikálních sionistů......................................................60 Hitlerovi radikálně sionističtí financovatelé................................63 Nacisticko-radikálně sionistická dohoda o prosazování emigrace německých Židů ...................................65 Norimberské zákony a “Juden Raus! Auf Nach Palästina [Židé ven! Do Palestiny]”............................68 Radikální sionisté spolupracující s SS.........................................71 Někteří sionisté špehují pro agenty SS; zbraně SS pro tyto sionisty..........................................................73 Radikální sionisté brání Židům odcházet ....................................75 Mussolini, italský fašismus a radikální sionismus ......................78 Aliance s rakouskými, rumunskými a japonskými antisemity.........................................83 Polský antisemitismus a radikální sionisté..................................86 Sternův gang navrhuje vojenskou alianci s nacisty..........................................................88 Příběh Adolfa Eichmanna............................................................92 KAPITOLA DVA Židovský holokaust.....................................................................97 Nacistická ideologie a její nepřátelé............................................98 Kroky židovského holokaustu...................................................101 Válečná léta a začátek genocidy................................................105 Život a smrt v ghettech..............................................................106 “Konečné řešení”: Založení koncentračních táborů ................................................109 Vlaky .........................................................................................111 Tábory smrti ..............................................................................113
  • 11. 9 Einsatzgruppen: Nacistické oddíly smrti...................................118 Nacistická nenávist k náboženství.............................................120 Radikální sionisté během holokaustu.......................................123 Někteří sionisté využívají holokaustu .......................................125 Závěr .........................................................................................127 KAPITOLA TŘI Zapomenuté holokausty ............................................................129 Barbarství proti nešťastníkům: Genocida postižených ...............................................................129 Genocida cikánů........................................................................137 Genocida namířená proti Polákům............................................140 Všechny ostatní oběti ................................................................142 KAPITOLA ČTYŘI Izraelská politika antisemitismu................................................147 Hrozby Židům Diaspory od izraelských vůdců.........................151 Teror radikálních sionistů proti Židům v poválečných táborech DP ...........................................154 Organizátor emigrace: Mossad a Alijah Bet..............................159 Mossad bombarduje irácké Židy: Operace Ali Baba ......................................................................162 Odvlečení etiopských Židů z jejich vlasti aneb operace Mojžíš a Šalamoun.....................................166 Operace Kouzelný koberec: Jemenští Židé oklamáni lží, že “Mesiáš se objevil v Izraeli” ...........................173 Další izraelské metody nakupování Židů: Rumunští Židé a Lucemburská dohoda.....................................180 Izraelské tajné vztahy se současnými nacisty............................182 Závěr .........................................................................................185
  • 12. 10 PŘÍLOHA JEDNA Izrael, fašismus ve třetím světě a Gladio..................................................................187 PŘÍLOHA DVA Izraelsko-srbské vztahy.............................................................193 PŘÍLOHA TŘI Klam evoluce ............................................................................196 Vědecký kolaps darwinismu .....................................................197 První nepřekonatelný krok: Původ života .................................197 “Život pochází ze života”..........................................................198 Inconclusive Efforts of the Twentieth Century ...............................................................199 Bezvýsledné snahy 20.století Složitá stavba života..................................................................199 Imaginární evoluční mechanismus............................................203 Lamarckův vliv .........................................................................203 Neodarwinismus a mutace ........................................................205 Fosilní nálezy: Žádné známky přechodných forem207 Darwinovy naděje rozdrceny ....................................................208 Pohádka o lidské evoluci...........................................................208 Darwinův vzorec!......................................................................212 Technologie v oku a v uchu.......................................................215 Komu vědomí, které slyší a vidí patří?......................................217 Víra materialistů........................................................................218 Evoluční teorie: Nejmocnější kouzlo na světě ..........................220 Zdroje........................................................................................224 SELECTED BIBLIOGRAPHY................................................228
  • 13. Jelikož sionismus, judaismus a holokaust byli tématy nesčet- ných debat, bude užitečné nejprve objasnit určité základní principy. Zbytek knihy musí být chápán v rámci bodů uvedených v tomto úvodu. Pravda za holokaustem Zvažujíce rozměry genocidy a krutosti způsobené nacisty Židům a dalším národům během 2.světové války, potřebujeme de- finitivně vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti, mučení a genocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický původ. Zcela odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy, nebo jiný národ. Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Bůh přikazuje lidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádějí krutosti na ostatních nebo nespravedlivě berou život. Jak nám Korán zjevuje, “ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré.” (5:32) Spáchání vraždy je lidstvu zakázáno. Náš Pán zjevil, že vražda jednoho nevinného člo- věka je zločinem srovnatelným s vraždou všech lidí. 11 ÚVOD Holokaust, Židé a antisemitismus
  • 14. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 12 Nacisté vystavili evropské Židy nesporné a neodpustitelné krutosti během 2.světové války. Ponížili a degradovali miliony ži- dovských občanů nutíce je opustit jejich domovy a zotročili je v koncentračních tá- borech, kde žili v nelidských podmínkách. Hrozné fotografie mrtvých vězňů z Buchenwaldu jsou dostatečnou připomín- kou míry nacistického barbarství.
  • 15. Během 2.světové války a v letech jí předcházejících, mnoho Židů bylo vystaveno velikému barbaství a zabíjení. My bezvýhradně odsuzujeme zabíjení a utlačování těchto Židů a jiných nevinných lidí nacisty, nebo kýmkoli jiným. Neexistuje naprosto žádné ospravedl- nění pro krutost spáchanou na desítkách milionů těch, kdo přišli o život ve 2.světové válce (ať to byli Němci, Rusové, Britové, Francouzi, Japonci, Číňané, Cikáni, Chorvaté, Poláci, Berbeři, Srbové, Arabové, Bosňané nebo jiné národy). Historikové odhadují, že před a v průběhu války nacisté zabili nějakých 29 milionů civi- listů v koncentračních táborech, ghettech, vojenských vraždách a politických atentátech. Jedním z témat této knihy je, že nacistické Německo bylo za- pojeno do tajné spolupráce s některými zakladateli státu Izrael. Mnozí to shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakla- datelé Izraele – někteří Sionisté, jinými slovy – v určitém bodě na- stoupili blízkou spolupráci s nacistickým Německem, z důvodu, že nacistický tlak bude skvělým motivem pro evropské Židy, aby emi- grovali do Palestiny. Ekonomicky a politicky podporovali nacistic- kou říši, která byla zapojena do hrozných surovostí na lidech jejich vlastního a mnoha jiných národů, dokonce fandili rasistické politice nacistů. Tato věc je důležitá, protože od 2.světové války do dnešního dne, tragického barbarství, kterého se nacisté dopustili na Židech je užíváno jako politického nástroje. Určité prvky ve státě Izrael, za účelem ospravedlnit vlastní politiku státu okupace a teroru a utišit kritiku k tomu namířenou, neustále se schovávají za koncept holo- kaustu. Opravdu, založení Izraele bylo umožněno z velké části díky mezinárodní podpoře a soucitu vyvolanému přízrakem genocidy. Druhou záležitostí, kterou se zabývá tato kniha je fakt, že na- cistická politika vyhlazování nebyla namířena pouze proti Židům, ale také vůči ostatním etnickým, náboženským a sociálním skupi- nám, jako cikánům, slovanům, oddaným katolíkům, svědkům jeho- vovým a fyzicky a mentálně handikapovaným. Dozajista židovští lidé, jichž 5.5 milionů zemřelo v koncentrač- ních táborech, byli největší obětí nacistického barbarství. Jenže cel- Harun Yahya (Adnan Oktar) 13
  • 16. kové množství životů ztracených v táborech bylo přes 11 milionů, a tedy polovinou z nich byly skupiny uvedené výše. Genocida na nich spáchaná musí být vzpomínána rovnocenně s tou spáchanou na Ži- dech. Zobrazování nacistického barbarství jako namířeného pouze proti Židům je opět snahou změnit holokaust v politický nástroj, jak byl zmíněno prve, a to je velmi špatné. Postavení lidí Knihy v Koránu V této knize se budeme bavit o krutostech spáchaných na Ži- dech, a jak někteří Židé udržovali tajný vztah s nacisty, architekty tohoto útisku. Za účelem eliminovat určité předsudky a nedorozu- mění, bude proto užitečné objasnit jak muslimové pohlíží na Židy a judaismus a odstranit jakékoli podezření z antisemitismu – což ne- vyhnutelně přichází na mysl, kdykoli vyvstane taková debata. V jednom verši Bůh zjevuje, že lidé nesmí být posuzováni podle rasy, barvy nebo etnického původu, ale naopak podle jejich mo- rálky: Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený. (49:13) Vyjádření “abyste se vzájemně poznali” odhaluje Boží moud- rost za stvořením ras a různých etnik: Rozličné kmeny a národy, z nichž všichni jsou Božími služebníky, se musí navzájem poznat - ji- nými slovy poznat kulturu, jazyky, zvyky a dovednosti ostatních. Jeden ze záměrů za existencí odlišných ras a národů je kulturní bo- hatost, nikoli válka nebo konflikt. Morálka přikázaná v tomto verši a jinde v Koránu činí naprosto jasným, že muslim se nesmí zapojit do rasismu nebo posuzovat lidi podle jejich rasy. Z tohoto důvodu naprosto nepřipadá pro muslimy v úvahu chovat negativní pocity k Židům nebo jinému etniku, pouze kvůli jejich původu. Vzhledem k náboženství, které Židé následují, utkáme se s další důležitou pravdou zjevenou v koránu: Na židy a křesťany se odkazuje jako na “lidi knihy” a jako takoví jsou blíže muslimům než NÁSILÍ HOLOKAUSTU 14
  • 17. V očích Boha lidé dosahují nadřazenosti ne podle svého jazyka, rasy nebo pohlaví, ale podle své zbožnosti. Existence rozdílných ras a národů je kulturní bohatství, nikoli důvod k válce nebo konfliktu.
  • 18. ateisté a pohané. Bez ohledu jak porušený Starý a Nový zákony mohou být vedouce židy a křesťany k určitým falešným přesvědče- ním a zvyklostem, nakonec všichni věří v Boha a Jeho jednotu. A všichni se podřizují Jeho přikázáním. Korán rýsuje důležitou odlišnost mezi lid Knihy a modloslu- žebníky, konkrétně ve smyslu sociálního života. Jeden verš napří- klad ty druhé popisuje slovy “… Modloslužebníci jsou věru nečis- tota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě…” (9:28) To kvůli tomu, že modloslužebníci neuznávají žádný Boží zákon, ne- vlastní žádná morální kritéria a bez váhání se mohou zapojit do ja- kékoli špatnosti nebo úchylky. Avšak lidé Knihy se drží určitých morálních kritérií založených na Božím zjevení, stejně jako koncept toho, co je povolené a co je zakázané. To proto je dovoleno muslimům jíst jídlo připravené lidmi Knihy. Muslimským mužům je rovněž dovoleno oženit se se ženami z lidí Knihy. V relevantním verši Bůh praví: Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a cho- váte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (5:5) Tato pravidla ukazují, že manželství a výsledné příbuzenské vazby mohou být ustanoveny mezi muslimy a lidmi Knihy. Mohou vzájemně přijímat svá pozvání, všechno z toho dovoluje založit vřelé lidské vztahy a mírumilovně sdílet život. Jelikož Korán přika- zuje takovou umírněnost a pochopení, je mimo diskusi pro muslimy mít myšlenky odporující tomuto hledisku. Navíc Korán popisuje místa, kde lidé Knihy uctívají jako místa pod Boží ochranou: …A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru by byly bývaly zničeny poustevny, kostely, modlitebny a místa klanění, v nichž hojně je vzpomínáno jména Božího. - A Bůh vskutku pomůže těm, kdož po- máhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný. (22:40) NÁSILÍ HOLOKAUSTU 16
  • 19. Tento verš ukazuje, že všichni muslimové se musí chovat uctivě vůči místům uctívání lidí Knihy, stejně jako je chránit. Opravdu, prozkoumá-li člověk dějiny islámu, je zarážející, že muslimské společnosti vždy zacházely s lidmi Knihy mírně a s po- chopením. To bylo konkrétně velmi zjevné v Osmanské říši, jejíž potomkem je dnešní Turecko. Je dobře známo, že Židé byli vyhnáni z katolického Španělska, ale nalezli právo žít poklidně v osman- ských zemích. Když sultán Mehmed Dobyvatel (Mehmed II) dobyl Konstantinopol, dovolil židům a křesťanům, aby tam svobodně žili. V průběhu osmanské historie se na Židy nahlíželo, jako na lid Knihy a bylo jim dovoleno žít v míru. Ani praktiky inkvizice pramenící z bigotnosti, ani antisemitis- mus zrozený z rasistických představ – z nichž obé poskvrnilo histo- rii Evropy – se nikdy v islámském světě neobjevily. Konflikt 20.sto- letí mezi židy a muslimy na Sředním východě vznikl pouze proto, že někteří Židé se obrátili k rasistické ideologii radikálního sionismu, jenž není v souladu s náboženskými zása- dami, a za kterou ne- jsou muslimové nijak odpovědní. Nakonec, je abso- lutně nepřípustné pro nás muslimy, kteří uva- žujeme v souladu s při- Harun Yahya (Adnan Oktar) 17 V průběhu historie se muslimské komunity chovaly ke svým členům jiných ras a vyznání s porozumě- ním. Obrázek ukazuje sultána Mehmeda Dobyvatele, kterak vstu- puje do Hagia Sophia.
  • 20. kázáními Koránu, cítit nepřátelství k Židům kvůli jejich náboženství nebo přesvědčení. Temné kořeny antisemitismu Ideologie známá jako antisemitismus je pohanské učení, které nemůže přijmout žádný muslim. Abychom si to uvědomili, potřebujeme prozkoumat kořeny an- tisemitismu. Pojem je obecně chápán jako “nenávist k Židům”, ač- koli ve skutečnosti znamená “nenávist k Semitům” – jinými slovy ke všem semitským národům: Arabům, Židům a dalším etnickým sku- pinám Středního východu. Existují blízké podobnosti mezi semit- skými kulturami a jazyky. Například arabština a hebrejština jsou si velmi podobné. Druhou největší jazykovou a rasovou skupinou, která ovlivnila NÁSILÍ HOLOKAUSTU 18 Neopohanské hnutí se zrodilo v 19.století a zachovávalo, že evropské společnosti by se měly vrátit k předk- řesťanskému pohanství. Někteří neopohané, nepřátelští k Božím náboženstvím jako judaismus a křesťan- ství, si oblíbili barbarský životní styl pohanských společností. Nacistická propaganda (vpravo) srovnává SS se starobylými pohanskými válečníky.
  • 21. světovou historii jsou indoevropané zahrnující většinu národů dnes přítomných v Evropě. Proroci přicházeli ke všem těmto civilizacím a společnostem, aby jim pověděli o existenci a jednotě Boha a o Jeho příkazech. Ze psaného záznamu však víme, že indoevropané se dr- želi pohanských vír od velmi starobylých časů. Řecká a Římská civi- lizace, barbarské germánské kmeny a Vikingové, kteří žili v Evropě ve stejnou dobu, všichni měli polyteistické pohanské přesvědčení. To vysvětluje, proč byly jejich společnosti zbavené morálních krité- rií. Pohlíželi na násilí a surovosti jako ospravedlnitelné a chvály- hodné, a ve velkém se účastnili nemorálních praktik jako homose- xualita a cizoložství. (Nesmíme nikdy zapomenout, že Římská říše, považovaná za nejrozvinutější z indoevropských civilizací, byla di- voká společnost, kde byli lidé mučeni a trháni na kusy v arénách pro pobavení veřejnosti.) Tyto pohanské kmeny dominující Evropě přešly na víru v Boha jedině pod vlivem Ježíše (pokoj s ním), který přišel jako prorok k Semitům a dětem Izraele. On sám byl jazykově a rasově Žid. Jeho poselství se postupně rozšířilo po Evropě a jeden po druhém tyto pohanské kmeny přecházely na křesťanství. (Měli bychom v tomto bodě objasnit, že křesťanství bylo porušeno a do jeho učení byla zahrnuta překroucená myšlenka Trojice). V 18. a 19. století však křesťanství v Evropě zesláblo. Spolu s roustoucí mocí ideologií a filosofií podporujících ateismus, se zro- dilo zvláštní hnutí: Neopohanství. Vůdci hnutí prosazovali, že evropské společnosti potřebují od- mítnout křesťanství a vrátit se ke svým pohanským vírám. Podle ne- opohanů, etické porozumění pohanských evropských společností bylo nadřazeno tomu, které se rozvinulo později, po obrácení na křesťanství. Jedním z hlavních zástupců tohoto trendu, a také jeden ze zá- sadních teoretiků fašismu, byl Friedrich Nietzsche. Nesmiřitelně nepřátelský ke křesťanství, věřil, že toto náboženství zničilo bojov- ného ducha německé rasy a tedy jeho takzvanou “vznešenou esenci.” Harun Yahya (Adnan Oktar) 19
  • 22. Zaútočil na křesťanství ve své knize Antikrist a oslavil starobylou pohanskou filosofii v Tak mluvil Zarathuštra (zoroastriánství, hojně rozšířené ve staré Persii bylo jedním z pohanských náboženství indoev- ropské kultury). Neopohanství taktéž chovalo obrovskou nenávist k judaismu, jenž považovali za zásadní kořen křesťan- ství, což měli za “židovské spiknutí” a dokonce to popisovali jako, že “svět byl dobyt židovskou myšlenkou.” (Bez dotazů, neopohanství také ne- návidělo islám, jediné pravé nábo- ženství, stejným způsobem.) Toto neopohanské hnutí rozd- mýchalo plameny protináboženské nenávisti a také zrodilo ideolo- gie fašismu a antisemitismu. Při prozkoumání konkrétně základů nacistické ideologie je dost jasné, že Hitler a jeho partyzáni byli po- hané v pravém smyslu slova. Nacismus: Pohanství 20.století Ve vývoji nacistické ideologie jednu z nejdůležitějších rolí hrál Jörg Lanz von Liebenfels, oddaný věřící neopohanství. Byl první, kdo ve starobylých pohanských zdrojích objevil svastiku, která se stala symbolem nacistické strany, a skutečně ji použil. Organizace Ordo Novi Templi, kterou založil, byla cele zasvěcená obrození pohan- ství. Lanz dokázal, že otevřeně uctívá Wotana, jednoho z falešných božstev starých germánských pohanských kmenů. Wotanismus, podle jeho názoru, byl přirozeným náboženstvím německých lidí a Němci samotní mohou být zachráněni pouze návratem k němu. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 20 Friedrich Nietzsche, jeden z vůdců neopohanského hnutí v Evropě 19.století.
  • 23. Harun Yahya (Adnan Oktar) 21 Nacistická ideologie se vyvíjela podél linií otevřených Lanzem a po- dobnými neopohanskými ideology. Alfred Rosenberg, nejprvnější nacistický ideolog, otevřeně tvr- dil, že křesťanství nemůže poskytnout duchovní energii k ustano- vení nového Německa pod vedením Hitlera, proto se germánská rasa potřebuje vrátit ke starému pohanskému náboženství. Z Rosenbergova pohledu, jakmile se nacisté dostali k moci, nábožen- ské symboly v kostelech měly být odstraněny a nahrazeny kopiemi Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj) a svastikami a meči předsta- vujícími nepřemožitelnost Německa. Hitler byl ovlivněn názory Rosenberga, ale nepřevedl teorii nového německého náboženství do praxe, protože se obázal silného protestu společnosti.(1) Přesto mnoho neopohanských opatření bylo praktikováno v době nacistického režimu. Krátce poté, co se Hitler dostal k moci, křesťanské svátky byly opouštěny a nahrazeny pohanskými alter- nativami. V průběhu svatební ceremonie se přísahalo na imaginární božstva jako “Matka země” nebo “Otec obloha”. V roce 1935 bylo ve školách studentům zakázáno recitovat křesťanské modlitby. Hodiny křesťanství byly zcela zrušeny. Šéf SS Heinrich Himmler stanovil nenávist nacistického režimu ke křesťanství: “Toto náboženství je nejhor- ším morem, jaký kdy svět viděl. Podle toho se s ním musí zacházet.”(2) Tato slova jsou projevem oznamujícím Himmlerovu a nacistickou mentalitu ignorance a iracionality. A ty jsou neakceptovatelné. Nacistické nepřátelství k Židům tak bylo součástí a dílem těchto protináboženských ideologií. Považujíce křesťanství za
  • 24. “židovské spiknutí,” pokusili se na jednu stranu rozvést německou spo- lečnost s křesťanstvím, a na druhou stranu povzbudit Židy, aby Německo opustili rozličnými formami nátlaku a organizováním pouličních útoků. (V tomto bodě se zrodila aliance mezi ra- dikálním sionismem a nacismem, což probereme v kapitole 1). Podíváme-li se na různé neo- nacistické a fašistické skupiny v předvoji antisemitismu dnes, uvidíme, že většina z nich za- stává protináboženskou ide- ologii a užívá slogany po- stavené na pohanských konceptech. Darwinistické ko- řeny nacismu Jiným odhalujícím bodem byl způsob nacis- tického pohledu na svět převzetím Darwinovy evoluční teorie za svůj intelektuální základ. Když prosazoval tuto teorii, Charles Darwin tvrdil, že v přírodě existuje neustálý zápas o přežití, a že určité rasy jsou obzvláště úspěšné v boji, za- tímco ostatní jsou odsouzeny prohrát a být “eliminovány”. Jak lze očekávat tento názor se brzy stal vědeckou základnou rasismu. James Joll, který strávil dlouhá léta jako profesor mezinárodní his- torie na Oxfordu, Stanfordu a Harvardské univerzitě popisuje toto ideologické spojení mezi darwinismem a rasismem ve své knize NÁSILÍ HOLOKAUSTU 22 šéf SS Heinrich Himmler
  • 25. Evropa od 1870: Mezinárodní historie, která se stále používá jako kolejní učebnice: Charles Darwin, anglický naturalista jehož knihy O původu druhů, publi- kovaná v roce 1859, a Původ člověka, která následovala v roce 1871, vy- hlásil kontroverzity, které ovlivnily mnoho odvětví evropského myšlení… Představy Darwina, a některých z jeho současníků jako anglického filo- sofa Herberta Spencera, ... byly rychle aplikovány na otázky daleko vzdá- lené vědeckým… Prvek darwinismu, který se jevil nejvhodnější pro rozvoj společnosti, byla víra, že nárůst populace přesahující prostředky výživy nezbytně vyžaduje neustálý zápas o přežití, v němž “nejvhodnější” vy- hrává. Odtud bylo snadné pro jisté myslitele dát morální obsah zmínce o nejvhodnějších, tedy, že tedy ty druhy nebo rasy, které přežily k tomu byly morálně předurčeny. Harun Yahya (Adnan Oktar) 23 Nacistická oddanost neopohanským učením byla hlavní příčinou je- jich nepřátelství k Židům. V průběhu let nacistické vlády se vyvinula okázalá představení nostalgicky připomínající pohanské cermoniály, která se konala po celém Německu. Otevírací ceremoniál Berlínské olympiády (na obrázku) byl jedním z nich.
  • 26. Doktrína přírodního výběru mohla proto snadno spojena s jinou myšlen- kou rozvinutou francouzským spisovatelem, Countem Joseph-Arthurem Gobineauem, který publikova Esej o nerovnocenosti lidských ras v roce 1853. Gobineau trval na tom, že nejdůležitějším faktorem ve vývoji je rasa; a že ti jejichž rasy jsou nadřazené jsou ti, kteří uchovali svou raso- vou čistotu nedotčenou. Mezi ně, podle Gobineaua, patří árijská rasa, která přežila nejlépe… Houston Stewart Chamberlain... přispěl k těmto myšlenkám a dále stanovil… Hitler sám autora [Chamberlaina] ob- divoval dost na to, aby ho navštívil na smrtelné posteli v roce 1927. (3) Hitlerova oddanost ideám Darwina se objevila v titulu jeho knihy, Mein Kampf. Ten boj byl samozřejmě boj o přežití navržený Darwinem. Hitlerova a nacistická ideologická od- danost darwinismu byla implementována do jejich politiky po příchodu k moci. Nacistické rasové zásady známé jako “eu- geniky,” představovaly teorii evoluce aplikovanou ve společnosti. Eugeniky se NÁSILÍ HOLOKAUSTU 24 Hodnocení lidí podle jejich etnického původu a vrozených fyzických vlastností je perverzní praktikou, která dosáhla vrcholu v 19.století. Motivací pro to byla Darwinova teorie evoluce, která pohlížela na lid- stvo z naprosto rasistického hlediska. Darwin byl architektem za scénou rasismu 19.století a nacistického barbarství 20.století. Nahoře: takzvané “rasové měření” prováděné podle kritérií evolucionistů. Obálka prvního vydání z roku 1925 Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj)
  • 27. vztahují k vypletí nemocných a postižených, a “zdokonalení” lidské rasy zvýšením počtu zdravých jedinců. Podle teorie eugeniky, může být zdokonalena stejným způsobem, jako se šlechtí zvířecí rasy. Tato teorie byla navržena bratrancem Charlese Darwina, Francisem Galtonem a jeho synem, Leonardem Darwinem. Prvním, kdo přijal a šířil tuto teorii v Německu byl evolucionista a biolog Ernst Haeckel, blízký přítel a podporovatel Darwina. Doporučil, aby handikapo- vaná miminka byla zabíjena hned po narození, aby se urychlila takzvaná evoluce společnosti. Zašel dokonce ještě dále a tvrdil, že leprózní, nemocní rakovinou a mentálně postižení by měli být také nemilosrdně zabiti, nebo jinak budou tito lidé zatěžovat společnost a zpomalovat proces evoluce. Haeckel zemřel v roce 1919, ale jeho představy byly odkázány nacistům. Krátce po uchopení moci, Hitler zavedl oficiální program euge- niky. Jeho slova v Mein Kampf shrnula tuto novou politiku: Duševní a tělesná výchova má velkou důležitost pro stát, jenže selekce lidí je přinejmenším stejně důležitá. Stát má povinnost vyhlásit, že je ne- vhodné pro geneticky nebo zjevně nezdravé jedince se reprodukovat... Nesmí ukázat žádný soucit nebo čekat na ostatní až pochopí splnění po- vinnosti…Zabránění rozmnožování fyzicky postiženým a nezdravým je- dincům po dobu 600 let ... přinese dosud nedosažitelné zdokonalení lid- ského zdraví. Budou-li se nejzdravější příslušníci rasy reprodukovat plá- novaným způsobem, výsledkem bude … rasa bez fyzicky nebo mentálně deformovaného semene, které jsme si s sebou nesli tak dlouho. (4) Harun Yahya (Adnan Oktar) 25 Biologové, kteří podporovali evoluční teorii patřili mezi Hitlerovy hlavní intelektuální zdroje. Původ jeho myšlenky eugeniky (rasového zdokona- lení) spočívá ve Francisi Galtonovi, bratranci Charlese Darwina, a Ernstu Haeckelovi, jednom z nejsilnějších Darwinových podporovatelů v Německu.
  • 28. Následkem Hitlerovy filosofie nacisté provedli zátah na ne- mocné, zmrzačené, od narození nevidomé a trpící dědičnými cho- robami a odeslali je do zvláštních “sterilizačních středisek.” Pod zá- konem vydaným v roce 1933, 350 000 duševně chorých lidí, 30 000 cikánů a stovky barevných dětí bylo sterilizováno kastrací, rentge- novým zářením, injekcemi nebo elektrickými šoky do přirození. Jak to vyjádřil jeden nacistický důstojník, “Národní socialismus je jed- noduše aplikovaná biologie.” (5) Co nacisté považovali za “aplikovanou biologii” byla vlastně darwinova teorie evoluce, jež je sama znásilněním základních zá- konů biologie. Od té doby bylo jasně ukázáno, že teorie eugeniky a další tvrzení darwinistů jsou zcela zbavená vědeckých podkladů. Nakonec, musíme zdůraznit, že nacistické připojení evoluční teorie bylo spojeno s jejich nepřátelstvím k náboženství stejně jako s rasistickými zásadami. Jak jsme již viděli, nacisté chovali obrov- skou nenávist k božským náboženstvím. Zamýšlejíce je nahradit pohanskými vírami, usilovali o uskutečnění protináboženské pro- pagandy a vymývání mozků a uvědomili si, že darwinismus je k tomu nejúčinnějším prostředkem. Daniel Gasmanův Vědecký původ národního socialismu to dokazuje: “Hitler zdůraznil a vyvolil myš- lenku biologické evoluce za nejpřednější zbraň proti tradičnímu náboženství…” (6) Totožné protináboženské a darwinistické ideologie tvoří zá- klad nacistické despotické nelítostnosti. Mravnost Koránu eliminuje antisemitismus a všechny podoby rasismu Z toho, co jsme dosud viděli, vyplývá závěr, který jest: Antisemitismus je vlastně protináboženská a darwinistická ideologie jejíž kořeny sahají k neopohanství. Z toho důvodu je nemyslitelné pro muslima sympatizovat nebo soucítit s touto ideologií. Antisemita je také nepříte- lem proroků Abraháma, Mojžíše a Davida (pokoj s nimi všemi), požehna- ných lidí vybraných Bohem a poslaných na zem jako proroků k lidstvu. Stejným způsobem jiné podoby rasismu (jako předsudky proti černé nebo jiným rasám) jsou také zvrhlostmi vyrážejícími z rozlič- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 26
  • 29. Zvrhlá ideologie rasismu není v souladu s náboženskými morálními hodnotami a neustále zavádí lid- stvo do neštěstí. Náboženská mravnost na druhou stranu přikazuje toleranci, lásku, soucit a odpuš- tění – jinými slovy, náležité morální hodnoty.
  • 30. ných ideologií a falešných přesvědčení, které nemají nic společného s božími náboženstvími. Prozkoumáním antisemitismu a jiných forem rasismu se jasně objevuje jak tyto obhajované idee a spole- čenské modely diametrálně odporují morálce Koránu. U kořenů an- tisemitismu, například, leží pocity nenávisti, násilí a bezcitnosti. (To proto, že antisemité napodobovali pohanská náboženství staroby- lých barbarských kmenů.) Antisemita může zajít tak daleko, že bude hájit zabíjení Židů, nešetříce ženy, děti ani starce. Morálka Koránu však učí lásce, zalíbení a soucitu. Instruuje muslimy, aby byli spravedliví a odpouštěli i nepřátelům. Na druhou stranu antisemité a jiní rasisté si nepřejí žít v míru s lidmi odlišného etnického původu nebo vyznání. (Například rasis- tičtí nacističtí Němci a někteří sionisté – jejich židovské protějšky – odporovali představě Němců a Židů žijících v těsné blízkosti, pro- tože každá jednotlivá strana věřila, že to povede k degeneraci jejich vlastního lidu.) Korán však povzbuzuje lidi různých vyznání, aby žili pospolu v míru a bezpečnosti uvnitř stejné sociální struktury, stejným způso- bem, který nedovoluje diskriminaci mezi rasami. Morálka, jakou Bůh nařizuje v Koránu zakazuje zevšeobecněná odsouzení na základě rasy, národa nebo náboženství. Každá spo- lečnost má dobré a špatné členy. To se vztahuje také na lidi Knihy. Po vysvětlení, že někteří lidé Knihy se vzbouřili Bohu a Jeho nábo- ženství, verš pokračuje prohlášením, že mezi nimi jsou také upřímně oddaní: Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma; je mezi nimi obec přímá, jejíž členové přednášejí za noci verše Boží a na tváře své padají a věří v Boha a v den soudný, přikazuji vhodné a zakazují zavrženíhodné a soutěží v konání dobrých skutků; a to jsou praví zbožní. Cokoliv dob- rého učiní, nebude jim upřeno – a Bůh dobře zná bohabojné. (3:113- 115) Korán přikazuje nečinit rozdíly, dokonce ani mezi těmi, kdo nevěří a odmítají uznat Boha a náboženství, a stanovuje, že s těmi, kdo neprojevují nepřátelství k náboženství by se mělo zacházet dobře: NÁSILÍ HOLOKAUSTU 28
  • 31. Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhá- nění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví! (60:8-9) Je nařízeno, aby se i nepřátelům muslimů dostalo spravedl- nosti: Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedli- vými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (5:8) Znovu všechny tyto verše ukazují, že je naprosto nesrovnatelné s islámskou morálkou chovat nenávist, hněv nebo agresivitu k Židům nebo jiným lidem čistě na účet jejich víry nebo rasy. Jelikož Harun Yahya (Adnan Oktar) 29 Bez ohledu na to, na koho je uvalen, rasismus je hrozný zločin. Nacisté vešli do dějin jako pří- klad nelítostných rozměrů, k jakým může rasistické barbarství dojít. Toto nevinné židovské dítě plazící se po zemi ve Varšavském ghettu ve 40. letech a mnoho nevinných lidí rozličných ras, kteří jsou dále utiskováni po celém světě odhalují krutou povahu rasismu.
  • 32. Židé jsou potomky proroka Abraháma (pokoj s ním), bez dotazů islámská morálka nepřipouští jakýkoli záměr k vyhlazení Abrahámovy (pokoj s ním) linie. To je nejodpornější a nejhříšnější čin. Jako pro všechny muslimy, kteří jsou věrní koranickým morál- ním hodnotám a Sunně, učení našeho Proroka (pokoj a požehnání s ním), je pro nás nemožné přijmout takový odporný skutek nebo na něj pohlížet jako na ospravedlnitelný. Závěr Jak jsme viděli, morálka Koránu eliminuje všechny podoby ra- sismu. Proto muslim, jenž je věrný Koránu se nikdy nemůže zapojit do rasismu, a nikdy neopovrhuje ostatními, protože jsou přísluš- níky určité rasy. Korán přikazuje, že s jinými vyznáními se zachází mírným a přátelským způsobem, tak dlouho, dokud se nechovají nepřátelsky NÁSILÍ HOLOKAUSTU 30
  • 33. k muslimům a islámu. To proto muslim lnoucí ke Koránu musí jed- nat laskavě a přátelsky se stoupenci jiných náboženství, zejména s lidmi Knihy. Rasistické ideologie jako nacismus antisemitské filosofie, je- jichž kořeny sahají do pohanských kultur, jsou zvrhlá učení nema- jící v náboženství místo. Pro muslima nepřichází v úvahu jakkoli ctít taková učení. Naše perspektiva k tématu judaismu a holokaustu závisí na těchto základních kritériích. Vskutku, tato kniha byla připravena v přísné shodě s těmito kritérii. Následující kapitoly bezvýhradně kritizují nacistický útisk německých Židů, ale také vysvětlují jak názor sdílený nacisty a ně- kterými racistickými sionisty, že “různé rasy se nesmí vzájemně mísit” je zcela mylný a brání koncept různých ras, etnik a vyznání žijících pohromadě. Naším přáním je vidět rasismus, antisemitská hnutí jako nacis- mus a ideologie, které se účastní rasismu ve jménu kterékoli et- nické skupiny, jako je radikální sionismus, všecky zmizet, uvolňu- jíce cestu novému světovému pořádku založenému na spravedl- nosti, v němž všechny rasy a přesvědčení mohou žít v harmonii. Stručná výpověď ohledně sionismu Asi v polovině 19.století se sionismus rozšířil jako hnutí tvrdící, že rozptýlení židovští lidé by měli mít svou vlast. Jako mnoho ideo- logií však byl sionismus během času překroucen. Jeho ospravedlni- telný požadavek se změnil v radikální koncepci, která se v praxi uchylovala k násilí a teroru, a vyrovnala se extrémním silám. Radikální sionismus je rasistická, šovinistická a expanzní ideologie inspirovaná takovými hnutími jako sociální darwinismus, jež jsou všechny nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami. Tato kniha nekritizuje omluvitelné jednání patriotických Židů a jejich požadavky, ale naopak postoj a praktiky určitých radikálních a rasistických sionistů, jež se spojili s nacisty a selhali v předvídání riskantních následků, k nimž taková spolupráce může vést. V sou- Harun Yahya (Adnan Oktar) 31
  • 34. časnosti navíc mnoho mírově orientovaných izraelských občanů, oddaných židů a významný počet Židů v jiných zemích světa (do- konce i umírněných sionistů) odporuje radikálnímu sionismu, a prudce odsuzuje rasistická prohlašování z této ideologie, která ne- jsou ve shodě s náboženskými morálními hodnotami. V kontrastu s propagandou roztrušovanou v raných dnech, ur- čité kruhy transformovaly sionismus v hnutí podporující násilí a ohrožující mír a bezpečnost. Historická zkušenost dokázala, že ra- dikální sionismus přivedl Židy a rovněž Araby k utrpění obrovských ztrát. Historie ukazuje, že dokud nebude ideologie radikálního sio- nismu odmítnuta, Židé – a proto ani jejich sousedi a celý region – si nikdy nemohou vychnutnat mír. Vyvarování se opakování bolestné zkušenosti z minulosti; do- sažení trvalého míru na Středním východě; a soužití Židů a Arabů v harmonii a bezpečnosti v jejich vlastních zemích bude možné pouze tehdy, pokud obě strany opustí všechny formy radikálních tendencí a obrátí se k pravým náboženským morálním hodnotám. Naší nadějí je, že fakta uvedená v této knize povzbudí k pod- statnému kroku tímto směrem. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 32
  • 35. Počátkem roku 1935 loď s pasažéry vyplula z Bremerhavenu v Německu do Haify v Palestině. Jméno lodi - Tel Aviv – bylo vymalo- váno hebrejskými písmeny na pravoboku. Jenže vlajkou třepotající se nad plavidlem byla nacistická svastika. Podobný paradox existo- val s ohledem na vlastníky lodi a její posádku. Majitelem Tel Avivu byl německý Žid a vůdčí osobnost sionského hnutí v německých ze- mích. Kapitán však byl členem Národní socialistické německé strany pracujících (nacistické strany). O desetiletí později jeden z pasažérů plavby vyloží situaci jako “metafyzickou absurditu.” Jenže spolupráce nacismu s radikálním sionismem symbolizovaná Tel Avivem nebyla rozporem. Naopak, loď byla pouze drobným příkladem skutečnosti, kterou se pisatelé oficiální historie s obrovským úsilím snaží před námi skrýt. Jaké odůvodnění leží za touto neobvyklou aliancí, jež je na první pohled tak těžko uvěřitelná? Pro odpověď na tuto otázku se musíme vypravit zpět do historie. Od Diaspory k sionismu Jeden z nejstarších národů v dějinách, Židé, žili v Palestině a okolí po staletí. V roce 70 n.l. Římská vojska dobyla Palestinu a Jeruzalém, kde zbořili Chrám a vyhnali většinu Židů z Palestiny. 33 KAPITOLA JEDNA Nevyřčený příběh spolupráce nacismu a radikálního sionismu
  • 36. Tímto datem začíná období Diaspory – neboli rozptýlení Židů, které potrvá po mnoho staletí. Židé se roztrousili po známém světě. Velké množství se usadilo v Evropě později se soustředící ve Špa- nělsku a východní Evropě, ale z velké části, selhávajíce v asimilaci do populací mezi nimiž žili. Pro to existovaly dva důvody. Jedním z nich bylo, že někteří z nich se považovali za nadřazené gójům, neboli nežidovským poha- nům, což bylo založeno na jejich přesvědčení později vsunutém do Starého zákona, že jsou “vyvolený národ.” Považujíce sami sebe za vyvolené, tito Židé mysleli, že je nepřijatelné, dokonce ponižující uzavírat sňatky nebo se mísit s “nižšími lidmi”. A za druhé, stěží méně důležitým důvodem bylo, jak na ně pohlížely společnosti, ve kterých žili. Evropané zvláště nebyli přátelští k Židům. Během stře- dověku křesťané chovali hlubokou averzi vůči Židům. Katolická Evropa neměla v lásce Židy, ani Židé neměli rádi katolickou Evropu. Tyto okolnosti popíchly Židy k osvojení si osobitého sociálního statutu. Byli nespokojení se stanoveným pořádkem, ale co je důle- žitější, vlastnili moc ke změně tohoto pořádku. Tato moc konkrétně spočívala v penězích. Lichva, neboli půjčování peněz na úrok, byla nejdůležitější profesí pro většinu Židů během středověku až do moderních časů. Církev zakazovala svým členům půjčovat si na úrok, což bylo podle křesťanské doktríny hříšné. Ale v judaismu půjčování peněz na úrok nežidům zakázáno není; je to dokonce jeden z významných aspektů judaismu. V průběhu středověku proto evropští Židé začali být spojováni s lichvou. Skrze tuto profesi předávanou z otce na syna byli schopni nashromáždit velké majetky. Koncem středověku židovští lichváři půjčovali na úrok princům a dokonce i králům. Jistí Židé užívali tuto nashromážděnou ekonomickou moc k podemletí stanoveného pořádku v Evropě. Podporovali opozici církve počínajíce koncem středověku a mající svůj vrchol během protestantské reformace. Jedním příkladem tohoto je přátelský vztah, který existoval mezi některými Židy a takovými teology jako byl Jan Hus, Martin Luther, Jan Kalvín, a Ulrich Zwingli, kteří formu- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 34
  • 37. lovali doktríny proti katolické církvi. V odpověď je katolická církev označovala za “poloviční židy” nebo “kryptožidy.” Protestantská reformace oslabila katolickou církev a, zejména v severní Evropě, nechala Židy dosáhnout určitých práv a privilegií. Ale některým Židům, kteří se považovali za vyvolené a nadřa- zené všem ostatním, to nestačilo. Byli držiteli ekonomické moci, ale chyběla jim politická moc, o kterou se dělili církev, králové a šlechta. Určití Židé se chystali vstoupit mezi buržoazii, novou spo- lečenskou třídu odlišnou od církve, králů a aristokracie. V 18. a 19.století se někteří židovští bankéři stali nejdůležitější ekonomic- kou silou v Evropě. V 19.století se konkrétně moc dynastie Rothschildů stala legendární a Rothschildové byli považováni za pány evropských vysokých financí. Buržoazie v níž Židé hráli takovou vedoucí roli, dosáhla poli- tické moci skrze Francouzskou revoluci a reformy a změny, které po ní následovaly. Vůdci Osvícenství, kteří dláždili cestu Francouzské revoluci, odporovali vůdčí roli náboženství v civilním životě a podporovali vítězství demokracie nad monarchií. Následující vývoj dovolil židům vychutnat stejná práva jako měli křesťané; a v letech po Francouzské revoluci Židé napříč Evropou Harun Yahya (Adnan Oktar) 35 Antiklerikální hnutí zís- kala sílu s Reformací, která vypukla koncem středověku. Luther (na- pravo) a Kalvín (na- levo) byli nejvýznam- nějšími vůdci protes- tantských hnutí. Jedním z hlavních znaků náboženských postav reformace byly jejich blízké vztahy s určitými Židy.
  • 38. počali dosahovat občanské rovnoprávnosti. Většina evropských zemí později zrušila právní a společenská omezení uvalená na Židy. Židé nyní mohli mít stejná práva, dosáhnout hodností ve vládě a získat politickou moc. První Žid, který vstoupil do Britské sněmovny lordů byl bankéř Rothschild. Nedlouho poté se Benjamin Disraeli stal prvním židovským britským předsedou vlády. Mezitím oblíbené předsudky a antipatie proti Židům v Evropě klesaly, jak se křesťanský vliv na společnost zmenšoval. Po zemích severní Evropy a hlavně v Anglii byl tradiční antisemitismus nahrazen trendem pohlížet na Židy se sympatií a bránit jejich práva. Prvním a nejpřednějším z těchto práv byl sen, který si Židé uchovali po staletí: návrat do Kanaán, nyní Palestiny. Od jejich vy- hnání v roce 70 n.l. si Židé udržovali emocionální spojení s touto zemí. Po dlouhá staletí, kdy dleli v Evropě se viděli jako žijící na cizí půdě, a v duchu viděli budoucí návrat do své “vlasti”. Vždy během oslav Židovského nového roku byla vyjadřována vroucí naděje, “příští rok v Jeruzalémě.” Jelikož se většina Židů považovala za “vy- volené lidi”, toužili žít nikoli v obyčejné zemi, ale naopak v zemi, kterou Bůh přislíbil Dětem Izraele, podle Starého zákona. Duchovní spojení Židů se zemí jejich předků a jejich touha žít v těchto zemích jsou neobyčejně ospravedlnitelné. To, co je špatné, je vyhnat z jejich domovů lidi, kteří žili ve stejných zemích po sta- letí, způsobit jim utrpení a používat sílu a násilí kvůli tomuto poža- davku. Palestina je dost velká pro muslimy i pro židy, aby tam byli schopni žít dohromady. Vskutku, muslimové a židé a křesťané, všichni zde žili v míru a bezpečí po 400 let pod osmanskou nadvlá- dou a byli schopni plnit své náboženské povinnosti jak si přáli. Ideologie nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami později začaly ovlivňovat region, poškozujíce mír a bezpečnost. Jakmile lidé začnou žít podle pravých náboženských morálních hodnot, tak potom bude možné vybudovat stálý mír tak vroucně vytoužený v poslední polovině století. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 36
  • 39. Vynoření politického sionismu Po staletí Židy očekávaný návrat do Palestiny by byl možný pouze s pomocí spasitele, známého jako Mesiáš. V polovině 19.sto- letí však dva rabínové formulovali nový výklad této doktríny. Uvědomujíce si, že Židé dosáhli politické moci a že Evropa je při- pravená jim pomoci, rabín Judah Alkalay a Rabín Zevi Hirsch Kalisher tvrdili, že již není potřeba očekávat Mesiáše, poněvadž Židé se mohou vrátit do Palestiny skrze vlastní ekonomický a poli- tický vliv s pomoví velkých evropských mocností. To bude první krok směrem k příchodu Mesiáše. Tento rabínský výklad ovlivnil mladé židovské nacionalisty, kteří nebyli příliš nábožensky založení, leč stále se cítili být Židy na základě rasového uvědomění. Bezesporu nejslavnějším z nich byl mladý rakouský žurnalista jménem Theodor Herzl. Proměnou na- bídky rabínů v aktivní politické hnutí, Herzl založil politický sionis- mus, který odvodil své jméno od posvátné hory Sion v Jeruzalémě. Jeho cílem byl návrat světového židovstva do Palestiny jako vý- sledek dlouhého programu. Herzl předsedal prvními sionskému kongresu v Basileji ve Švýcarsku v roce 1898, který založil Světovou sionistickou organizaci. Tato organizace povede hnutí s trpělivostí a vytrvalostí až do ustanovení Izraele. Sionismus se vynořil a vyvinul pod vlivem nacionalistického hnutí té doby. K dosažení svých záměrů však někteří sionisté přijali prostředky, které, jak postupně uvidíme, žádný člověk nemůže s čistým svědomím přijmout, a které by byly odmítnuty mnoha sio- nisty samotnými. WZO (Světová sionistická organizace) měla dva hlavní cíle: uči- nit Palestinu vhodnou pro židovské osídlení a přimět všechny Židy, počínajíce těmi v Evropě, aby se do Palestiny přistěhovali. V roce 1917 byl dosažen významný pokrok směrem k prvnímu cíli. Vydáním Balfourovy deklarace, britská vláda vydala upozornění o své podpoře ustanovení židovské vlasti v Palestině, jenž byla do- byta od Osmanské říše během 1.světové války. Pro sionisty bylo velkým vítězstvím mít veřejnou podporu Anglie, světové největší Harun Yahya (Adnan Oktar) 37
  • 40. vojenské a politické mocnosti. Balfourova deklarace demonstrovala mnohým, včetně mnoha Židů, kteří považovali sionismus za pouhý sen, jak mocné hnutí opravdu je. Druhý cíl hnutí, návrat Židovstva z Diaspory, byl mnohem méně úspěšný a stvořilo pro sionisty velký problém. Navzdory mnoha výzvám od WZO, Židé Diaspory – zejména ti v Evropě, kterých si sionisté cenili nejlépe – se obraceli zády k pláno- vanému návratu do Palestiny. Příčinou jejich odmítnutí nebyla prostá lhostejnost, a řešení proto by také nebylo jednoduché. Asimilace: Problém pro sionismus Evropští Židé odmítali výzvu sionistů k návratu do Palestiny, protože po téměř století byli zapojeni do asimilačního procesu. Asimilace byla nevyhnutelným následkem získání rovnoprávnosti s křesťany. Během středověku, jak poznamenáno dříve, byli Židé dru- hořadými občany s omezeními na ně uvalenými. Židovští vůdci si mysleli, že kdyby tato omezení mohla být zrušena, mohli by získat politickou moc, dokázat, že jsou nadřazení a vrátit se do Palestiny. Proto pracovali ke zničení kontroly katolicismu nad Evropou a hráli NÁSILÍ HOLOKAUSTU 38 Se svou podporou sio- nismu, Balfourovou deklarací publikova- nou Arthurem Jamesem Balfourem, tehdejším britským ministrem zahraničí – položil podklad pro založení Židovského státu na Středním vý- chodě. Napravo: Arthur James Balfour, a de- klarace, kterou publi- koval.
  • 41. hlavní roli ve zhroucení tradičního církevně-monarchického po- řádku a jeho nahrazení moderností. Modernost však měla vliv, který nemohli předvídat. Se zrušením některých omezení Židů v evropské společnosti, základ židovské soudržnosti, a rovněž klíč k odporu asimilaci, také mizel. V tomto bodě se Židé počali stávat součástí evropských spo- lečností, v nichž žili. Jak Židé dosahovali stejných práv s křesťany, přicházeli o své židovské identity. Koncem 19.století se většina Židů v Německu, Francii, a Anglii začala považovat za Němce, Francouze a Brity vyznávající židovskou víru, nikoli za oddělený národ. Jistí sionisté na druhou stranu měli dost odlišné představy. Podle nich, být Židem není pouze otázka náboženství, ale rasy. Ži- dovská rasa je semitská, naprosto odlišná od Evropanů; a proto je asimilace nepřípustná. Podle jejich pohledu nazývat se “židovským Němcem” nebo “židovským Francouzem” bylo nesmyslné. Evropští nebo ne, Židé jsou odlišní od kterékoli jiné rasy bez ohledu na to, Harun Yahya (Adnan Oktar) 39 David Ben Gurion, první premiér státu Izrael, vyhlásil nezá- vislost Izraele 14.května 1948
  • 42. zda věří v Mojžíše nebo jsou ateisté (z nichž byli mnozí v některých sionistických skupinách). Proto je chorobné pro Židy promíchat se a asimilovat s jinými rasami. Měli by mít vlastní stát a mělo by to být v Palestině, jejich tradiční domovině. Ve zkratce tito určití sionisté pohlíželi na asimilované Židy jako na nemocné lidi, kteří potřebují pomoc. Takoví Židé, opojení mo- derností, představující si, že nejsou nikterak odlišní od ostatních lidí dlících v Evropě, museli být co nejdříve vyléčeni; nebo jinak za- ložení židovského státu zůstane snem. Jenže jak “vyléčit” tyto Židy? Brzy se stalo evidentní, že to je ob- tížný úkol, protože přizpůsobení Židé reagovali ostře proti rasistic- kým sionistům. Většina asimilujících židovských organizací vydávala prohlá- šení tvrdě zamítající tato sionistická tvrzení. Dokládali, že jejich ko- munity jsou pouze náboženské povahy, že Židé jsou loajálními ob- čany svých zemí, jež obývali a nakonec, že nemají žádné úmysly navrátit se do pouští Palestiny. Mezitímco Theodor Herzl řídil sio- nistickou propagandu v Evropě, konference pořádaná v Pittsburghu, ve Spojených státech, vydala deklaraci nazvanou “Osm principů reformovaného judaismu.” Asimilující Američané dali světu na vědomí, že se považují za stoupence náboženství, nikoli členy separovaného národa. Proto neměli ani v úmyslu vrátit se do Jeruzaléma, ani obnovit obětní náboženství Dětí Árona. Nepodporovali žádný nový židovský stát. (7) Potom, co následovaly podobné deklarace, radikální sionisté pochopili, že nad asimilujícími Židy nebudou schopni vyhrát pou- hými slovy. Jenže jak mohli dokázat, že Židé byli ve skutečností jiní než ostatní rasy a že opravdu byli v Evropě vetřelci? Před moderní érou se problém řešil sám. Evropané byli nepřátelští k Židům a uvalením restrikcí na ně pomáhali uchovávat židovskou identitu nepřímou cestou. Evropské společnosti tradičně odporovaly asimilaci s Židy a tak jí zabraňovaly. Ale nyní se stalo obtížným vymyslet nějaká ome- zení nebo vyvolat antipatii k Židům. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 40
  • 43. Nicméně by mohla být nalezena jiná možnost: ideologie zasta- vení asimilace. Rasismus 19. století a moderní antisemitismus Určití sionisté objevili cosi pro ně velice užitečného: Převrácenou ideologii, která pevně odporovala přizpůsobení Židů, která v Evropě sílila. Toto byl moderní rasismus vnucovaný Darwinovou teorií evoluce. V průběhu 19.století rasoví teoretikové vzkvétali po celé Evropě. Přisuzujíce krajní důležitost faktu, že lid- stvo je tvořeno různými rasami, tito lidé předpokládali, že nejvý- znamější vlastností člověka je jeho rasa. Vytvořili falešné tvrzení, že pro rasu znamená největší riziko ztráta její “čistoty” promícháním s ostatními rasami. Ve stejné době rasoví teoretikové – primárně v Německu, ale stejně tak i v jiných zemích – vykládali antisemitské teorie. Ukazujíce na rozdíly mezi árijskou a semitskou rasou, tvrdili, že Židé poskvrňují čistotu vlastní rasy žitím mezi Evropany. Podle těchto lidí musejí být Židé izolováni, a míšení plemen za- bráněno. Fanatická nenávist k Židům založená na výzvě k rasové izolaci je známá jako moderní antisemitismus – takzvaně “moderní” protože odporuje Židům kvůli jejich rase, nikoli náboženství, jako tomu bylo ve středověku. Antisemitismus, rostoucí spolu s majetky nashromážděnými Židy, dosáhl vrcholu nechvalně proslulou Dreyfusovou aférou. Zajímavě nejen evropští rasisté se cítili nepříjemně ohledně asimilace Židů. Jiná skupina se cítila ohrožená – ve jménu židovské rasy – a to právě určití sionisté, jenž považovali židovství nikoli za náboženskou, ale národní identitu. Ironicky jedna strana chtěla za- bránit Židům, aby se mísili s jejich rasou, zatímco druzí chtěli udr- žet vlastní židovskou rasu stranou ostatních, aby ochránili takzva- nou “židovskou identitu.” Cíl, který chtěli, byl vlastně shodný. Proč potom by neměli spo- lupracovat? První přímá odpověď na tuto otázku přišla od Theodora Herzla, zakladatele sionismu. Harun Yahya (Adnan Oktar) 41
  • 44. Antisemitismus: Herzlova karta Nezastavitelný pokrok židovské asimilace (a židovského od- poru tvrdošíjným sionistickým výzvám) pobídl určité sionismy ke spolupráci s antisemity. Muž, který to zapříčinil byl Theodor Herzl, první vůdce hnutí, který perfektně rozuměl, že k donucení Židů, aby opustili své současné domovy pro Izrael, je antisemitismus ne- zbytný. Jakýkoli plán k přesvědčení Židů, aby emigrovali, musel být založen na tomto základu. Mezitím antisemitismus stoupal spolu s rasismem 19.století, a již hasil naděje mnohých Židů, kteří si mysleli, že by mohli žít v Evropě bez jakýchkoli omezení. Herzl prohlásil antisemitismus za nevyléčitelný a pro Židy mělo být jedinou spásou založení státu v Palestině. Herzlova teze, že Židé a nežidé nemohou žít dohromady v harmonii byla dost kompatibilní s postavením antisemitských ra- sistů. Podotýkajíce na tyto významnou paralelu, Herzl vyhlásil, že antisemitismus by mohl být velkou pomocí k jejich kampani. Pravil, že všichni antisemité jsou jejich nejlepší přátelé, poně- vadž toto usnadní přestěhování. 9.červa 1895 učinil tento zápis do NÁSILÍ HOLOKAUSTU 42 Dreyfusova aféra v roce 1894 je důležitým příkladem rostoucího antisemitismu v Evropě. Alfred Dreyfus, francouzský vojenský důstojník obviněný ze zrady a předávání informací německému vojenskému atašé byl usvědčen navzdory mnoha důkazům v jeho prospěch, prostě proto, že byl Žid.
  • 45. svého deníku: “Nejprve budu vyjednávat s carem ohledně dovolení ruským Židům opustit zemi... Pak budu vyjednávat s Němcem Kaiserem, potom s Rakouskem, pak s Francií ohledně alžírských Židů, potom jak určí potřeba.” (8) Herzl nebyl spokojen s lákáním Židů k emigraci diplomaticky formulovanými prosbami. Jak dobře známý francouzský intelektuál Roger Garaudy napsal v Případ Izrael: Studie politického sionismu, Herzl obhajoval separaci Židů nikoli k ustanovení odděleného ná- boženství nebo kultury, ale státu. Aby toho konce dosáhl, neměl pochybnosti o mluvení s každým koho potkal o nebezpečí předsta- vovaném Židy a popisování potřeby, aby najednou odešli. Herzl vždy používal stejný extrémní jazyk s německým ministrem zahra- ničí von Blowem a Guillaumem II, ruským ministrem vnitra Plehve a carem Mikulášem II. a vedoucími antisemity. Nejkrutější z nich byl Plehve, odpovědný za jeden z nejhroz- nějších masakrů Židů v Kišiněvu v dubnu 1903. V dopise Plehve v květnu Herzl naznačil, že sionismus je preventivní protilátkou na revoluci. Plehve odpověděl na jeho dopis v srpnu, požadujíce dopis od Herzla ve smyslu, že sionistické hnutí ho bude podporovat. Herzl napsal Plehvemu, slibujíce, že sionistické hnutí by zaručilo, že migrace Židů bude podporována. (9) Herzl slíbil Plehvemu, že by vyhrál nad Židy hrajícími hlavní roli v bolševickém revolučním hnutí proti carovi, a tak odvrátil vzpouru, výměnou za pomoc v odeslání Židů zpět do Palestiny. Herzlův plán na spolupráci s antisemity byl nejoblíbenější metodou někte- rých následných židovských vůdců. Později se Herzl stal nejvře- lejším podporovatelem antise- mitských hnutí. Roger Garaudy píše, že před uveřejněním jeho knihy v roce 1895, jeden z Herzlových kririků řekl, “Provedl jste Židům nezměřitelnou Harun Yahya (Adnan Oktar) 43 Fotografie z expozice v Jeruzalémě ukazující Židy zabité v Kišiněvu v roce 1903
  • 46. škodu.” Herzl neměl žádné zábrany ohledně své odpovědi: “Já si zasloužím být největším ze všech nepřátel Židů… Nepřátelé Židů budou našimi největšími přáteli… Země nepřátelské k Židům budou našimi nej- bližšími spojenci…” Theodor Herzl si byl velice vědom, že pro přesvěd- čení Židů k opuštění svých zemí pro Izrael, politický sionismus po- třebuje koncept “nepřátelství vůči Židům.” Průběžně uvidíme, jak někteří zastánci politického sionismu udržovali Herzlovu před- stavu, nezměněnou, až do současnosti. Toto jednání je posilovat tvrzení o mučení za účelem zobrazit Židy jako cizince v zemích, kde žijí, a tak pěstovat představu o “ne- přátelství vůči Židům” způsobem nejpotřebnějším k urychlení vy- stěhování. Zde leží motiv pro Herzlovy snahy posílit nenávist k Židům, namísto bát se jejího rozšíření. Navíc nebyl konec varová- ním jím vydaných. Baron Johann von Chlumetzky, prominentní člen rakouského parlamentu, napsal Herzlovi: Budete úspěšný, pokud cílem vašich sklonů a propagandy je podnítit an- tisemitismus. Následkem takové propagandy, jsem naprosto přesvědčen, se z antisemitismu stane lavina, a že vy povedete svou rasu směrem k vy- vraždění.(10) NÁSILÍ HOLOKAUSTU 44 Fotografie na straně ukazuje Stalina a Trotského, dvě z nejdů- ležitějších postav bol- ševické revoluce, kte- rak se obracejí k davům na Rudém ná- městí. Na druhé foto- grafii je propagační plakát Revoluce.
  • 47. Herzl a jiní další sionisté se shodovali na podobném cíli s ani- semitskými rasisty, věříce, že je to jediná cesta, jak dopravit všechny Židy do Palestiny. Pro ty, kdo chtěli chránit “čistotu” vlastní rasy před mícháním s Židy to bylo dokonalé řešení. Theodor Fritsch, vydavatel slavného antisemitského časopisu, Antisemitische Correspondenz (později přejmenovaného na Deutsch-Soziale Blötter), pozdravil První sionistický kongres a po- slal blahopřání k zavedení plánu požadujícího, aby Židé opustili Německo co nejdříve a usadili se v Palestině. Herzl si myslel, že by poškodilo sionismus, kdyby se Židé cítili pohodlně, zůstávajíce ve svých zemích, kde žili, prohlašujíce – jak citován Garaudym: “Ale přizpůsobí se jakékoli společnosti, v níž se budou cítit bezpeční po delší dobu. A to nikdy nebude v našem zájmu.” Proto, podle někte- rých vůdců sionismu, bylo prvním krokem vyprovoko- vat nepřátelství proti Židům v těchto zemích. Byli by dr- ženi pod psychologickým tlakem a znepokojení pro- vokativními útoky. Takovými prostředky sio- nističtí vůdci doufali pře- svědčit Židy, že jsou v ne- bezpečí v Diaspoře a že mohou být zachráněni pouze emigrací do Svaté země. Herzl se snažil vyvolat antisemitismus dalším pře- kvapivým způsobem, dodá- ním pasáží do svého de- níku, které by přivedly anti- semity k víře v existenci “ži- dovského spiknutí” a tak je Harun Yahya (Adnan Oktar) 45 Theodor Herzl, zakladatel politického sio- nismu stanovil, že posilování antisemitismu je jedinou cestou, jak uchránit Židy před asimi- lací a přimět je emigrovat do Palestiny.
  • 48. popudily proti Židům. Tři svazky Herzlových deníků vyšly v Německu v letech 1922 a 1923. Joseph Samuel Bloch, rakouský spi- sovatel a vydavatel novin Österreichische Wochenschrift, jenž sou- kromě znal Herzla, píše, že dopisy Rothschildovi a Baronu Hirschovi v těchto denících a prohlašování, že Židé jsou potenciálními vzbou- řenci a revolucionáři v zemích, kde pobývají, stačily k přinesení zni- čení židovským lidem. Bloch pokračuje prohlášením, že Herzl po- skytl nepřátelům Židů základy pro řešení židovského problému a ukázal jim cestu k následování v jejich budoucí práci. Až do konce byly deníky hrozným dokumentem.(11) Herzl usiloval o vyburcování antisemitismu a vytvoření aliancí s antisemity až do své náhlé smrti v roce 1904. Ale jeho snahy nevy- ústily v přílišný úspěch: Většina evropských Židů zamítala přesíd- lení do Svaté země. Židovský odpor radikálnímu sionismu. Světová sionistická organizace založená Herzlem a která dál rostla po jeho smrti, měla za hlavní cíl přesídlení Židů do Palestiny. Navzdory snahám WZO však bylo i nadále imigrantů do Palestiny méně, než se očekávalo. Opravdu, po roce 1925, imigrace začala prudce klesat. Někteří přistěhovalci se dokonce vrátili do svých pů- vodních zemí. Mezi lety 1926 a 1931, přibližně 3200 Židů ročně Palestinu opouštělo. S rokem 1932 bylo v Palestině celkem pouze 181 000 Židů ve vztahu k 770 000 Arabů. Vůdci sionistů si byli dobře vědomi, že s takovou malou židovskou menšinou nemohou založit židovský stát. V Německu, Francii a zejména ve Spojených státech Židé víc a víc prosperovali a nebyli ochotni opustit svůj vysoký životní stan- dard pro život v Palestině. Mnoho známých Židů té doby jako byl fyzik Albert Einstein, fi- losof Martin Buber, a profesor Judah Magnes, první prezident Hebrejské univerzity Jeruzaléma, energicky oponovali rasistické výzvě sionistů k emigraci. Židovské davy nebyly méně horlivé v od- mítání výzvy vůdců sionistů. Vyjma malé menšiny, Židé z Ruska od- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 46
  • 49. mítli radikální sionismus. Opravdu, někteří se vrátili do Ruska poté, co se životní podmínky v Palestině ukázaly horší, než očekávali. Během dvacátých let sionistické vedení věřilo, že Balfourova deklarace, která otevřela cestu k založení židovského státu v Palestině, urychlí imigrační proces. Byli velice zklamáni. Zatímco se židovská populace v Palestině zdvojnásobila dosahujíce 160000 ve dvacátých letech, počet imigrantů byl jen asi 100 000. Z toho počtu sedmdesát pět procent nezůstalo v Palestině. Jinými slovy celkové číslo imigrantů bylo okolo 8000 ročně. V roce 1927 pouze 2710 židovských imigrantů dorazilo, ale 5000 Židů odešlo. Roku 1929 byl počet Židů přicházejících a odjíž- dějících zhruba stejný. Tento pokles byl zlověstným fiaskem radikálních sionistů, usi- lujícím dostat do Palestiny co nejvíce Židů v co nejkratším čase, i kdyby to vyžadovalo násilí. Navzdory intenzivní propagandě WZO imigrace do Svaté země byla i nadále slabá. Koncem devatenáctého století žilo v Palestině méně než 50000 – pouze 7 procent populace. Dokonce v roce 1919, dva roky po Balfourově deklaraci, židovská populace nepřesáhla 65000. Během dvanácti let mezi 1920 a 1932, pouze 118 378 Židů – ani ne jedno procento světové židovské populace – se usadilo v Palestině tak či onak. Bylo zjevné, že tato politika nefunguje. Jedno nebo dvě antise- mitské hnutí nestačí k přesvědčení Židů neochotných emigrovat. Proto se někteří z vůdců radikálního sionismu rozhodli efektivněji využít metodu, jejímž průkopníkem byl Herzl. Potřebovali přimět Židy, hlavně ty “elitní” evropské Židy, které považovali za nezbytné pro vysněný stát Izrael, aby se cítili nepohodlněji. Jinými slovy, an- tisemitismus se musel stát silnějším. Ideologická spřízněnost nacismu a radikálního sionismu Herzlův koncept utvoření aliance s antisemity za účelem zasta- vit, poté obrátit, asimilaci Židů, byl uveden do praxe některými ná- Harun Yahya (Adnan Oktar) 47
  • 50. sledníky sionistů v souhře s rasisty v Evropě a kolem světa. Z toho nejdůležitější byli němečtí rasisté, předchůdci nacistického hnutí. Kvůli jejich politické moci a rovněž ideologické rigiditě, byli přesně tím druhem spojenců, které sionisté hledali. Ve skutečnosti ideolo- gické paralely obou byly zarážející. Lenni Brenner, americký historik, který se charakterizuje jako antisionistický Žid, odhaluje neznámou historii jejich aliance ve své knize Sionismus ve věku diktátorů. Jak Brenner zdůrazňuje, vazby mezi těmito sionisty a antisemitskými rasisty byly vykovány v ra- ných letech sionistického hnutí. Například, Max Nordau, Herzlův partner v sionistickém hnutí, věnoval rozhovor Edouardu Drumontovi, slavném francouzském antisemitovi, 21. prosince, 1903. Konverzace mezi židovským rasistou a francouzským šovi- nistou byla uveřejněna v Drumontových antisemitských novinách, La Libre Parole, zahrnující Nordauovo stanovisko, že sionismus není otázkou náboženství, ale výlučně rasy, a v tomto bodě s ním nikdo nesouhlasil více, než monsieur Drumont. Významným tématem v Brennerově knize je ideologická po- dobnost mezi německými rasisty a radikálními sionisty. Fetišismus “krev a půda”, který se rychle šířil mezi německou inteligencí před 1.světovou válkou byl naprostým zrcadlením postavení rasistických sionistů. Podle této ideologie má germánská rasa vlastní krev (Blut), a musí žít na vlastní půdě (Boden). Židé, nejsouce germánské krve, nemohou nikdy být součástí německého lidu nebo mít právo dlít na německé půdě. Jak Brenner zdůrazňuje, rasističtí sionisté dost opravdově podporovali všechny argumenty rasistů Blut und Boden. Podle názoru radikálního sionismu také Židé nebyli součástí ně- meckého lidu a proto by se neměli míchat s německou krví. Nejlepší pro Židy by bylo navrátit se na vlastní půdu: do Palestiny. Není pochyb o tom, že sdílením teorií německých rasistů tito sionisté schválili antisemitismus. Poněvadž Židé nebyli němečtí lidé, němečtí rasisté mají také právo je izolovat a vyhnat. Podle radikálního sionismu Židé sami byli vini za antisemitis- mus, lpěním na životě v cizích zemích a snahou mísit se s cizími ra- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 48
  • 51. sami. Byli to přizpůsobení Židé, nikoli antisemité, čí to byla chyba. Chaim Greenberg, radikální sionista a vydavatel sionistického ústrojí, Jewish Frontier, popsal tuto mentalitu takto: “Aby byl do- brým sionistou, člověk musí být jaksi antisemitou.”(12) Jak Brenner stanovuje: Pokud někdo věří v rasovou výlučnost, je obtížné odporovat rasismu ko- hokoli jiného. Pokud dále věří, že je nemožné pro nějaký lid být zdravý, vyjma ve vlastní zemi, pak nemůže odporovat někomu druhému ve vylu- čování “cizinců” ze svého území.(13) Francis R. Nicosia, profesor historie na koleji Sv. Michaela (Vermont), také klade důraz na ideologický vztah mezi radikálními sionisty a nacisty ve své knize Třetí říše a palestinská otázka. Podle Nicosia nebyli radikální sionisté ideologicky blízcí pouze nacistům, ale také jejich předchůdcům z 19.století, včetně Arthura de Gobineaua. V roce 1902, Die Welt, sionistické noviny vydávané Harun Yahya (Adnan Oktar) 49 Židé v mnoha zemích byli nuceni žít v ghettech. Fotografie ukazuje Židy donucené opustit ghetto v Polsku.
  • 52. WZO, propagovaly Gobineauvy teorie o rasové degeneraci a vhod- nosti udržování rasové čistoty, poznamenávajíce, že Gobineau ob- divoval židovskou rasovou čistotu. V letech předcházejících 2.svě- tové válce někteří vlivní sionisté nadšeně bránili teorie rasistických filosofů jako byli Elias Auerbach, Ignaz Zollschan, Arthur Gobineau, a Houston Stewart Chamberlain.(14) Nicosia také zdůrazňuje sympatie antisemitů k sionismu. Antisemité obhajovali přesun evropských Židů do Palestiny hned na počátku devatenáctého století, dokonce ještě předtím, než politický sionismus existoval v aktivní formě. Mezi nimi byl Johann Gottlieb Fichte, rasistický filosof a předchůdce fašismu. Fichte, obhájce vy- NÁSILÍ HOLOKAUSTU 50 Na výzvu imigrace do Palestiny, opakovanou zas a znova WZO, odpovědělo velmi malé množství Židů. Významný počet evropských Židů byl již zapojen do asimilačního procesu a nechtěl opustit své pohodlné do- movy pro nejasné dobrodružství. Ti, kdo na výzvu reagovali byli idealističtí Židé, silného náboženského nebo národního přesvědčení. Nahoře: Chaim Weizmann, vůdce WZO, se skupinou mladých idealistů, ži- dovských imigrantů chystajících se odejít do Palestiny.
  • 53. hnání Židů a dalších menšin za účelem ochránit a ctít německý Volksgeist (národního ducha), považoval udělení stejných sociál- ních práv jako mají Němci Židům za katastrofu. Naznačil, že židov- ská otázka může být vyřešena pouze přesunou-li se do Palestiny. Teorie Fichteho byly zcela přijaty takovými následníky jako Eugen Dühring.(15) Sympatie německých antisemitů k sionismu pokračovaly po 1.světové válce během Výmarské republiky. Nicosia vypravuje, že v těchto letech takoví prominentní antisemité jako Wilhelm Stapel, Hans Blüher, Max Wundt, a Johann Peperkorn pohlíželi na sionis- mus jako na nejlepší řešení židovského problému. Jeden bod musí být objasněn. Neexistuje nic neobvyklého na sionismu, viděném striktně jako hnutí, které podporovalo a pomá- halo Židům, jenž chtěli emigrovat do Palestiny. Bylo by dost nor- mální podporovat skupinu jdoucí k takovému cíli. Jenž spolupráce mezi antisemity a radikálními sionisty zahrnuje velice nebezpečné plány a záměry. Především obě skupiny sdílí podobný prvek rasismu, který se neshoduje s náboženskými morálními hodnotami. Obě skupiny se vzájemně podporovaly ve světle svých rasistických cílů a neměly žádné výčitky ohledně uchýlení se k násilí bude-li to nezbytné k dosažení vlastních záměrů. Největší obětí extrémistických skupin podporovaných radikálních sionistů byli členové vlastní rasy. Racističtí sionisté obecně dělali slepé při takovém nespravedlivém zacházení, a, jak bude vzato v úvahu v následujících kapitolách, se dokonce sami stávali zdrojem špatného zacházení. Kolaborace radikálních sionistů s nacismem Na první pohled bude člověk pravděpodobně považovat spo- jení sionismu s německým antisemitismem za naprostý rozpor. Jenže v roce 1925 Jacob Klatzkin, jeden z těchto sionistů, vyložil následující: Pokud neuznáme oprávněnost antisemitismu, popřeme oprávněnost na- šeho vlastního nacionalismu. Pokud si naši lidé zaslouží a přejí žít náš vlastní národní život, pak je to tah cizího tělesa mezi národy v nichž žijí, Harun Yahya (Adnan Oktar) 51
  • 54. cizí těleso, které trvá na vlastní oddělené identitě, snižující oblast jejich života. Je proto správné, že by proti nám měli bojovat kvůli své národní integritě … Namísto zakládání společností pro bránění nás proti antise- mitům, kteří chtějí omezit naše práva, bychom měli zakládat společnosti, bránící nás proti našim přátelům, kteří si přejí bránit naše práva.(16) V jistých kruzích Světové sionistické organizace, jádru sionis- tického hnutí, byla sympatie radikálních sionistů k antisemitismu dost rozšířená. Chaim Weizmann, druhý vůdce WZO po Herzlovi a později první prezident Izraele, často vyjadřoval své porozumění pro anti- semitismus. Brenner píše: Již 18.března 1912 byl dostatečně nestydatý, aby sdělil berlínskému po- sluchačstvu, že “každá země může pojmout pouze omezené množství Židů, pokud nechce dostat žaludeční potíže. Německo má již příliš mnoho Židů.” Ve svém rozhovoru s Balfourem [britským ministrem za- hraničí], v roce 1914, zašel ještě dál, sdělujíc mu, že “my také souhlasíme s kulturním antisemitismem, tak dalece jak věříme, že Němci mojžíšovy víry jsou nežádoucím, demoralizujícím úkazem [sic].”(17) Tato mentalita, jež dominovala některým sekcím WZO byla také sdílena ostatními v její německé větvi, Sionistické federaci Německa NÁSILÍ HOLOKAUSTU 52
  • 55. (Zionistische Vereinigung für Deutschland, neboli ZVfD), jedné ze dvou hlavních židovských organizací v Německu. Centrální unie ně- meckých občanů židovské víry (Centralverein, neboli CV) byla dru- hou hlavní organizací založenou asimilovanými Židy. Přirozeně ZVfD a CV nesouhlasili ve spoustě bodů. Například jedna byla hlu- boce přesvědčena, že být Židem je záležitost rasy, zatímco druhá pohlížela na Židy jako na náboženskou komunitu. Ovšem hlavní oblastí sporu byl antisemitismus. Pro zastánce přizpůsobování v CV byl antisemitismus hlavní hrozbou. Udělali by cokoli, kdyby mohli zničit tento “virus”, jenž ohrožoval jejich spo- kojené životy v Německu. Avšak ti sionisté, kteří považovali za sku- tečný virus přizpůsobování, byli velmi potěšeni vzrůstem antisemi- tismu, natož aby se jím znepokojovali. Kurt Blumenfeld, prezident a dřívější generální sekretář ZVfD, byl jedním židovským fandou anti- semitismu. Brenner píše, že Blumenfeld zcela bral antisemitskou linii, že Německo patří árijské rase a že pro Žida zastávat funkci v jeho rodné zemi je vnikáním do záležitostí jiného národa.(18) Od počátku dvacátých let byl německý antisemitismus ztěles- ňován nacisty, kteří se nato stá- vali silou napříč Německem. V roce 1923, Hitler a jeho nevzdě- laní, agresivní, psychicky nevyvá- žení, rasističtí, sadističtí a des- potičtí muži pochodovali s cílem Beer Hall Putsch (vzpoura). Takoví muži, organizovaní pro pouliční boj do SA (Sturmabteilung, neboli bouř- kové jednotky), si začali brát své politické rivaly za cíle. Kolaborace mezi oběma stranami započala, když se na- cistické hnutí objevilo. Radikální sionisté věnovali vytrvalou po- zornost nacistům, neméně než Harun Yahya (Adnan Oktar) 53 Chaim Weizmann, vůdceůdce WZO a Lord Arthur James Balfour, britský ministr zahraničí
  • 56. ostatním antisemitům. Také Hitler posílal radikálním sionistům ne- sčetná poselství. Jak Nicosia zdůrazňuje, Hitlerovy proslovy počát- kem 20.let tvrdily, že jediným možným řešením na židovskou otázku je deportace všech Židů z Německa. Hitlerovy představy byly dost odlišné od těch ignorantských neurvalých antisemitů, kteří vě- děli pouze jak organizovat pogromy. 6.dubna 1920 v Mnichově Hitler prohlásil, že Národní socialismus by se měl soustředit na úplné odstranění Židů z Německa spíše než pěstování atmosféry pogromů proti židovské komunitě. Argumentoval dále, že každý prostředek k tomuto cíli bude ospravedlnitelný, “dokonce budeme- li muset spolupracovat se samotným ďáblem” – odkaz na rasistické sionisty. 29.dubna Hitler zakončil, “Povedeme náš boj dokud ne- bude poslední Žid odstraněn z Německé říše.”(19) Ve svém dobře známém dopise z 16.září napsal: Antisemitismus, založený čistě na emoci, se vždy bude projevovat for- mou pogromů. Avšak racionální antisemitismus musí vést k dobře pláno- vanému, zákonému boji a eliminaci zvláštních práv Žida, jenž on, na roz- díl od jiných vetřelců, kteří žijí mezi námi, vlastní. Jeho výsledkem musí neodvolatelně být úplné odstranění Židů.(20) Odstranění, které Hitler obhajoval bylo propagováno Alfredem Rosenbergem, nacistickým vůdčím ideologem, jenž se stal hlavním obhájcem spolupráce s radikálními sionisty za dosažení nacistic- kých cílů. V Die Spur des Juden im Wandel der Zeiten (Stopa Žida dolů věky), publikované v roce 1919, Rosenberg uzavřel, že “sio- nismus musí být důrazně podporován za účelem pobídnout vý- znamné množství německých Židů, aby odešli do Palestiny nebo na jiná místa.”(21) Jak Brenner ukazuje, Rosenbergovy argumenty, že hnutí radikálního sionismu by mělo být využito k prosazování se- gregace Židů v Německu, stejně jako jejich emigrace do Palestiny, byly později transformovány do polititky Hitlerova režimu.(22) Roku 1933 se nacistické hnutí dostalo k moci využívajíce vý- hody ekonomické deprese, která propukla v roce 1929, slabiny Výmarské republiky, a sociopsychologického stavu německých lidí. Vítězství nacistů nepotěšilo některé sionisty o nic míň, než kdyby se k moci dostali sami. NÁSILÍ HOLOKAUSTU 54
  • 57. První léta nacistů a radikální sionisté V době nacistické převahy němečtí Židé tvořili 0.9 procenta ně- meckého obyvatelstva, ale jejich ekonomický vliv byl značný. Většina Židů měla vysoký životní standard; šedesát procent bylo podnikateli nebo odborníky. Další byli obchodníky, teology, stu- denty; pouze pár bylo dělníky. Ač nepočetní, byli nejvýznamější ně- meckou rasovou menšinou. “Očištění” německé rasy vyhnáním těchto Židů patřilo mezi hlavní nacistické cíle. Rasová čistota byla pro nacisty tak důležitá, že Hitler se dokonce pokusil naplnit “re- produkční farmy” mladými německými muži a ženami s “ideálními” vlastnostmi, aby se vytvořila nová, nadřazená, arijská generace. Udržování rasy čisté také vyžadovalo nejprve, aby byli Židé izolo- váni a poté vytlačeni ze země. Takový byl i sen radikálních sionistů, což bylo příčinou, proč se mezi oběma stranami rozvinuly zajímavé vazby ve dnech, kdy na- cistické hnutí přicházelo k moci. Z těchto vztahů jeden z nejvýzna- mějších vyrostl mezi Kurtem Tuchlerem, členem výkonného před- sednictva ZVfD a Baronem Leopoldem Itz Edler von Mildensteinem z SS. Tuchler vysvětloval Mildensteinovi souběžnost sionismu s na- cistickým hnutím a přesvědčil ho, aby napsal článek do nacistického tisku podporující radikální sionismus. Baron taktéž souhlasil nav- štívit Palestinu spolu s Tuchlerem, a dva měsíce poté, co Hitler do- sáhl moci, oba muži a jejich manželky cestovali do Palestiny. Von Mildenstein zde pobyl šest měsíců předtím, než se vrátil, aby napsal svůj článek chválící radikální sionismus.(23) Od prvních dnů nacistické vlády existovaly také oficiální styky mezi radikálními sionisty a nacisty. V březnu 1933 Hermann Göring svolal vůdce hlavních židovských organizací. Tou dobou se objevil podstatný důkaz pohledu radikálního si- onismu na nacismus; memorandum, jež ZVfD zaslala nacistické straně 21.června 1933. Tento dokument, který nebyl zveřejněn až do roku 1962, byl otevřenou žádostí radikálních a rasistických sio- nistů ke spolupráci s nacisty. Některé zajímavé pasáže z tohoto dlouhého memoranda následují: Harun Yahya (Adnan Oktar) 55
  • 58. … Na základech nového státu, jenž byl za- ložen na principu rasy, si přejeme přizpů- sobit svou komunitu celkové struktuře, takže i pro nás, v oblasti nám přidělené bude možná plodná činnost pro vlast … Naše uznání židovské národnosti poskytuje jasný a upřímný vztah k německým lidem a jejich národním a rasovým skutečnostem … my, také, jsme proti smíšeným manželstvím a pro udržování čistoty židovské skupiny … Tak, uvědomělí Židé zde popsaní, v jejichž jménu mluvíme, mohou nalézt místo ve struktuře německého státu … My věříme v možnost čestných vztahů loajality mezi skupinou uvědomělých Židů a německého státu …Pro své praktické cíle sionismus doufá, že je schopen vyhrát spolupráci do- konce i s vládou zásadně nepřátelskou k Židům …(24) O tomto memorandu Brenner píše: Tento dokument, velezrada na německých Židech, byl zapsán ve stan- dardních sionistických frázích… V něm němečtí sionisté nabídli vypočíta- nou spolupráci mezi sionismem a nacismem, posvěcenou cílem židov- ského státu: neměli bychom vést bitvu proti tobě, jen proti tomu, kdo ti bude odporovat.(25) Léta poté, rabín Joachim Prinz, jeden z radikálně-sionistických autorů memoranda, vysvětlil motiv v pozadí: … žádná země na světě se nikdy nesnažila vyřešit židovský problém tak vážně jako to udělalo Německo. Řešení židovské otázky? To byl náš sio- nistický sen! My jsme nikdy nepopírali existenci židovské otázky! Disimilace? To byla naše vlastní výzva!…(26) Jak Prinz upozornil bodem souhlasu mezi radikálními sionisty a nacisty byl jejich závazek existenci židovské otázky. Obě strany na- hlížely na židovskou přítomnost v Evropě jako na problém a pova- žovali soužití Židů a nežidů za nemožnost. Naopak asimilovaní Židé nechtěli ani přiznat, že taková otázka existuje. Pro radikální sio- nisty to bylo zradou. Proto se uchýlili k řešení sporu násilím, a k NÁSILÍ HOLOKAUSTU 56 Již v 1920, nacistický ideolog Alfred Rosenberg zmínil nezbytnost spolu- práce s radikálními sionisty k depor- tování Židů z Německa.
  • 59. přesvědčení silou těch Židů, kteří ztratili své rasové uvědomění. Jüdische Rundschau, týdenní periodikum ZVfD, zuřivě útočilo na německé přizpůsobené Židy. Jeho vydavatel, Robert Weltsch, na- psal: V době krizí v průběhu své historie, židovští lidé čelili otázce své vlastní viny. Naše nejvýznamější modlitba zní “Byli jsme vyhnáni ze své země za naše hříchy” … Židé mají na svědomí velkou vinu, protože nedbali na výzvu Theodora Herzla … Protože Židé neprojevují své židovství s hrdostí, protože se chtějí vyhnout židovské otázce, musí sdílet vinu za degradaci Židů.(27) Postavení radikálních sionistů bylo jasné: Asimilující Židé zhře- šili ignorováním jejich výzvy, popíráním vlastní rasové identity; za to zaplatí utiskováním spojenci radikálních sionistů, nacisty. Články v Jüdische Rundschau útočily na přizpůsobené Židy a zároveň chválily nacismus. V dubnu 1933 Kurt Blumenfeld, gene- Harun Yahya (Adnan Oktar) 57 Autority Sionistické federace Německa (ZVfD) na 19. sionis- tickém kongresu. Muž zcela na- levo je Kurt Blumenfeld, vůdce ZVfD a nejlepší architekt ali- ance ustanovené s Hitlerem.