2. Kriminalistická fonoskopie
je metodou kriminalistické identifikace, která
se zabývá zkoumáním lidského hlasu a dalších
stop vzniklých ve zvukových záznamech, s cílem
zjištění identity mluvící osoby, připadne
nahrávacího zařízení a dalších okolnosti.
3. Kriminalistická fonoskopie
je založena na předpokladu, že neexistují
dvě osoby, jejichž hlas Je do všech
důsledků stejný, což je dáno rozdílnostmi v
anatomickém uspořádání hlasových
orgánů.
(jednoduše si lze tuto skutečnost ověřit tím. že pouze
podle hlasu poznáme osobu, se kterou hovoříme
telefonicky, po narození dítě zná hlasy svých rodičů
apod.)
4. Lidský hlas
…je člověkem artikulovaný zvuk, sloužící ke vzájemnému
dorozumívání mezi lidskými jedinci za účelem sdělování
myšlenek a informací. Vzniká ve své podstatě jako zvuk
v jazýčkové píšťale.
Lze ho definovat jako akustický výsledek složité činnosti
řady lidských orgánů. K vydávání slyšitelného zvuku
dochází nejvíce při expiraci (výdechu ), kdy může být
měřící technikou zachycen konkrétními hodnotami jako
jsou:
výška základního tónu,
hodnota spektrální frekvence,
síla zvuku
doba tónace
5. Fonoskopické zkoumání
lze rozdělit do 3 oblastí:
• zkoumání hlasových projevů osoby (identifikace osob )
• zkoumání záznamových prostředků (magnetofon, pásek,
mikrofon atd.)
• zkoumání zvuků okolního prostředí (typování prostoru v
němž se nahrávání uskutečnilo, určení místa telefonického
hovoru, zvýraznění slyšitelného hovoru
apod.)
6. Zkoumání hlasových projevů
zkoumají se mluvené projevy, které jsou v příčinné
souvislosti s tr. činem. Obvykle se jedná o případy, ve
kterých zvukový záznam byl prostředkem ke spáchání
tr. činu ( záznamy obsahující výhružky, pomluvy,
vydírání, protispolečenské či teroristické telefonáty).
• není podezření na určitého mluvčího - je úkolem
fononoskopického zkoumáni vyhodnotit předložené
projevy, typovat údaje o osobě mluvčího, zúžit okruh
podezřelých osob, zejména na základě určení
skupinové příslušnosti osoby, věku, vzdělání, povolání,
pohlaví, místní a sociální příslušnosti,
7. • 2. existuje-li podezření na konkrétního mluvčího a je k dispozici
srovnávací materiál - provádí se individuální identifikace osoby na
základě analýzy řečí. Srovnávací materiály jsou záznamy zvuku,
pocházející od známé osoby:
ukázky řeči - záznamy přirozených rozhovorů, pořízených bez vědomí
prověřované osoby
zkoušky řeči - se pořizují s prověřovanou osobou. Osoba se požádá,
aby vyprávěla plynule svůj životopis a pronesla projev, odpovídající
nebo podobný smyslu (obsahu ) sporného materiálu, tedy stejné
výrazy, stejná slovní spojení, obraty.
zkoušky hlasu - pořizují se s prověřovanou osobou za účelem získání
záznamů vět nebo jejich částí, vyskytujících se ve sporném mluveném
projevu. Tyto věty se nahrají několikrát bez ovlivňování prověřované
osoby a potom se několikrát nechají opakovat tak, jak byly řečeny ve
sporném záznamu, tzn. stejně rychle, stejně hlasitě, se stejnou
intonací a důrazem.
8. • O provedení zkoušky řeči a zkoušky hlasu se pořídí protokol.
• Vlastní fonoskopické zkoumání spočívá ve vyhodnocování několika
vhodných míst zvukových nahrávek z fonoskopických stop a
srovnávacích materiálů, provedení elektronického rozboru těchto
míst a vzájemného srovnání získaných výsledků.
• Grafický záznam elektronického analyzátoru hlasu se nazývá
sonogram. Kromě výsledků analyzátoru hlasu využívá expert i další
údaje, které lze z nahrávek zjistit, jako je např.:
stavba vět,
používání různých odborných, slangových nebo nářečních výrazů.
9. • Platí zásada - čím rozsáhlejší je předložený záznam mluveného
projevu, tím lepší výsledky zkoumání je možné očekávat. Ideální je
rozsah jazykového projevu nad 15 - 20 vět. Tomu je třeba podřídit i
taktiku přijímání anonymních telefonátů na operační střediska
různých stupňů organizační struktur Policie ČR, zejména na linku
tísňového volání - 158. Kromě toho se sporné hlasové záznamy
vyskytují jako nahrávky pořízené osobami, kterým byly výhružné
telefonáty určeny, nebo případné již jako nahrávky, které byly
pachatelem zaslány konkrétní osobě, kde již kvalitu záznamu nelze z
technického ani taktického hlediska ovlivnit.
• Kvalitu sporného materiálu lze z technického hlediska ovlivnit
kvalitou a technickým stavem nahrávacích zařízení a kvalitou
medií. Dnes v době digitálního záznamu je vysoká úroveň nahrávek
na operačních střediscích samozřejmostí.
10. Zkoumáni zvuků okolního prostředí
ve sporných materiálech jsou často zachyceny různé
zvuky, které nesouvisí přímo s řečí osoby. Jsou to
zvuky charakterizující prostředí, případné
prováděnou činnost v době vzniku sporného
materiálu. Jedná se o zvuky různých strojů,
dopravních prostředků, úryvky z vysílání rozhlasu či
televize a další.
Vyhodnocení těchto zvuku může výraznou měrou
přispět k typování prostředí, ve kterém osoba
hovořila, případně přispět k určení doby, kdy
nahrávka vznikla v některých případech lze provést i
individuální identifikaci objektu, který zkoumaný
zvuk vydával
11. Závěrem:
Laboratoř CSL se nedá oklamat. Jednou z měřicích metod je analýza hlasu
pomocí sonogramů. Lze ji přirovnat k tzv. trojrozměrnému znázornění řeči. Ve
výsledném grafu tak vidíme na vodorovné ose čas, na svislé kmitočet a třetí
rozměr je zobrazen zčernáním, které znázorňuje intenzitu daného tónu v daném
okamžiku.
Přístroj, který tyto grafy od 60. let minulého století pořizoval, se jmenoval
spektrograf VOICEPRINT.
Před deseti roky rozšířila moderní vybavení pracoviště fonoskopie
Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR instalace digitální laboratoře pro
analýzu řeči CSL 4300B (Computerized Speech Laboratory). Její sestavu tvoří
hostitelský počítač, interní deska s digitálním řečovým procesorem (Digital
Speech Processor - DSP), externí jednotka s převodníky a sada programového
vybavení.
Nová laboratoř umožnila řadu činností "přesluhující" možnosti spektrografu
VOICEPRINT. Reprodukce smyčky pásku v délce cca 2,4 sekundy rotační snímací
magnetofonovou hlavou je nyní základem pro práci při přepisu špatně
srozumitelných nahrávek. To znamená, že i zkoumaným osobám, které jen cosi
zamumlají či se snaží měnit hlas, ve výsledném efektu takové triky nepomohou.
