2. Komunistický režim v Československu
• období, kdy v Československu vládli Komunisté
• od roku 1948 do sametové revoluce v roce 1989
• Československo bylo v této době součástí východního bloku
• v této době bylo spoustu lidí vězněno, internováno nebo posíláno do pracovních táborů z politických
důvodů -> mnoho z nich emigrovalo na západ
3. Komunistický režim v Československu
PREZIDENTI
• Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustáv Husák
4. Cestování
Za komunismu se mohlo cestovat výhradně do tzv. spřátelených zemí, kterými byly např. Bulharsko,
Polsko, Sovětský svaz nebo země bývalé Jugoslávie (dnešní Chorvatsko a Slovinsko).
Aby mohl člověk vůbec vyje,t potřeboval víc než jen pas nebo občanský průkaz, jako je tomu dnes, ale
musel si zařídit:
• platný pas, vízum,
• potvrzení o přidělení deviz (deviza = bezhotovostní pohledávka na cizí měnu, např. šek)
• výjezdní doložku, což byl dokument, který obsahoval údaje o tom, pro které státy, pro kolik cest, k
jakému účelu a na jak dlouhou dobu platí
-> teprve s touto doložkou mohl člověk cestovat i mimo východní blok
• okolkované celní a devizové prohlášení
devizový příslib = povolení čerpat devizové prostředky zahraničních měn nutné k výjezdu do
západních zemí (včetně Jugoslávie)
5.
6. Cestování
Moji rodiče se v této době příliš daleko nedostali.
Když byla má maminka malá, jediné místo, kam se v zahraničí dostala, byla Jugoslávie. Díky
pradědečkovi se tam v sedmi letech společně s prababičkou jeli autobusem na sedm dní podívat. To
byla její první a poslední dovolená za hranicemi.
Kromě toho jezdívali s pradědečkem a prababičkou na túry po Čechách, zpívali písničky a objevovali
nová a nová místa.
Můj tatínek se svými rodiči a bratrem navštívili párkrát během socialismu Bulharsko, kde měl
dědeček známé. Kromě toho zůstavali spíš doma a pravidelně se každý rok vraceli do Východních Čech,
kde se můj tatínek narodil.
7. Emigrace
Během socialismu opustilo zemi asi 200 tisíc občanů, ale ne každý chtěl (většinou kvůli rodině)
nebo neměl sílu na to odjet ze země.
Tatínkova rodina o emigraci nepřemýšlela. Měli tady zázemí, rodinu a dědeček měl o práci jako
výzkumný pracovník postaráno, takže neměli chuť odjíždět pryč.
Zato dědeček z maminčiny strany inklinoval vždy na západ, miloval Ameriku, nakupoval trička s
americkou vlajkou, poslouchal v radiu stanice, jako např. Svobodná Evropa a emigrovat chtěl. V
momentě, když byl ve fázi, kdy se se svým kamarádem domluvil na emigraci přes Jugoslávii na západ,
babička odmítla a nechtěla kvůli svým rodičům odjet. Nakonec tedy všichni zůstali v Plzni.
8. Nákupy
V době socialismu bylo nedostatek téměř všeho. Od jídla a oblečení přes veškeré hygienické
potřeby. V obchodech nebylo od každé věci dvacet druhů, jako je tomu dnes, ale maximálně dva a
pokud chtěl člověk dostat nějakou určitou věc, musel si na ní vystát frontu.
Největší fronty byly před Vánocemi, kdy se každý snažil sehnat, co nejvíce jídla a pití a hlavně ovoce,
kterého tady bylo k dostání velmi málo.
Moje maminka společně s tetou, dědou a babičkou, takhle stály frontu na mandarinky nebo
pomeranče. Tehdy bylo maximální množství kilo na osobu, takže se sešlo z rodiny více členů, aby jim
zásoby vydržely na další dobu.
Jedna z věcí, která také byla hůře k dostání, nebo se prodávala za vysokou cenu, byla šunka. Maminka si
pamatuje, že když byla nemocná, dostala 10 dg šunky od babičky a byla v sedmém nebi a celé dětství
snila o tom, že až si jednoho dne bude vydělávat, koupí si celou šunku a sní ji na posezení.
9. Nákupy
Pokud chtěl člověk koupit nějaké lepší věci, musel se dostat nějakým způsobem k tzv. bonům
(poukázky, kterými se platilo v zahraničí nebo ve speciálních prodejnách s luxusnějším zbožím, které se
nazývaly Tuzex), aby měli tu možnost nakupovat právě v Tuzexu. Ty se buď směňovali za české peníze,
nebo lidé v rámci náplně práce jezdili na montáže do cizích zemí a za práci dostávali již zmíněné bony.
Přesně takhle to měl i můj dědeček z matčiny strany, který v cizích zemí spojoval součástky strojů
na výrobu cigaret a jezdil tak, klidně i na půl roku, např. do Jugoslávie, do Číny, nebo Bulharska. Nebyl
ve straně, takže mohl navštěvovat jen země východního bloku.
Díky němu dostala maminka k Vánocům třeba Kinder vajíčko, žvýkačky, plechovku limonády Fanta,
prarodiče si koupili koňak, nebo si děda udělal radost značkovými cigaretami.
Z ciziny také vozil značkové igelitky, které si předávala celá rodina a jedna igelitka se používala třeba
čtyři roky.
10. Nákupy
První barevnou televizi si maminky rodina koupila v roce 1978 a díky dědečkovi si zanedlouho po tom
mohli z Tuzexu pořídit i video, což v té době nebylo příliš obvyklé.
NÁKUPY V NDR
Tatínek mi vyprávěl, že v té době s kamarádem podnikali cestu do NDR pro fotoaparáty a filmy do
fotoaparátů a protože zrovna tohle zboží patřilo do těch, které se nesměli převážet, přivázali si koupené
věci k nohám, překryli je kalhotami a jeli takhle celou cestu až domů.
Měl prý kolem sebe také známé, kteří si za hranicemi pořizovali oblečení a různé příslušenství do
bytu, které buď převáželi pečlivě uschované v autě, nebo si klidně všechno to koupené oblečení oblékli
na sebe, nové boty naschvál okopali nebo je i pošpinily, aby vypadaly věrohodněji a modlili se, aby na
to na hranicích nikdo nepřišel.
11.
12. Móda
S módou to bylo podobné jako s potravinami. To, co by si člověk představoval dostupné nebylo, na
trhu se našel jeden, možná dva typy, toho určitého kousku oblečení a pokud chtěl člověk něco
speciálního, musel umět šít. Už jen kvůli tomu, že látky byly daleko dostupnější než již hotové oblečení.
Takhle šila prababička mamince a téměř celé rodině svetry, trička, mikiny, bundy a spoustu jiných
věcí, které byly třeba. Maminka se třeba tehdy zamilovala do šatů, které měla Julia Roberts ve filmu
Pretty Women a před jejím maturitním plesem si babička sedla k šicímu stroji a ušila ji přesně ty, které
ona chtěla.
Další možností nákupu lepšího oblečení byl Tuzex nebo cizina.
Dědeček každé Vánoce stál asi dvou hodinovou frontu před Tuzexem jen kvůli tomu, aby babičce
koupil lepší podprsenku. Nebo když bylo mamince zhruba dva roky, přivezl ji z Jugoslávie džínovou
bundu, džíny a červené tričko s americkou vlajkou a to všechno bylo značky Lee Cooper. Vzhledem k
tomu, že pradědeček neměl Ameriku v lásce, tak s dědou nějakou chvíli ani nemluvil.
13.
14. Studium
Dostat se ke studiu, zejména na vysoké škole, bylo velice obtížné, pokud rodiče dítěte nebyli ve
straně, nebo měli případné problémy, které se týkaly politiky. Je pravda, že někomu se to i přes tohle
povedlo, ale těchto jedinců bylo málo.
Asi nejzásadnější příběh tohoto směru se týkal mého táty. Nějakou dobu před tím, než se můj otec
hlásil na vysokou školu, byl můj dědeček (jeho otec) vyloučen ze strany, z důvodu toho, že nebyl podle
nich natolik spolehlivý, aby mohl s nimi nadále spolupracovat.
Snem mého táty bylo studium na Lékařské fakultě, kam se hlásil dvakrát a ani jednou ho nepřijali.
Nevzdával se a po třetím pokusu se mu ozval jeho známý, který na fakultě učil a řekl, ať už to dál
nezkouší, že zkoušky sice udělal, ale z politických důvodů, které souvisely s pradědečkem, ho zkrátka
nikdy nepřijmou. Nakonec šel na lesnickou fakultu, stal se inženýrem a po pradědečkovi i vedoucí
arboreta.
Maminka sice problém se studiem z politických důvodů problém neměla, ale tehdy se většinou
děti řídily, co se týče studia tím, co jim rodiče poradili. Tímhle způsobem byla má matka donucena
vystudovat střední ekonomickou školu, která ji nebavila, místo střední zdravotnické školy.
15. Volný čas
Obrovské množství lidí v této době toužilo po tom opustit všední život a mít místo určené k
odpočinku, kde se nemusí zabývat žádnými starostmi. Vyjet za hranice mohl málokdo, takže si většina z
nich stavěla chaty a chalupy dál od ruchu města.
Maminky rodiče si tehdy postavili chatu na Hracholuskách. Se stavbou pomáhala celá rodina i
pradědeček s prababičkou a jakmile měli volnou chvíli, jeli stavět. Děda byl i schopný spát ve stanu, jen
aby stavbu uhlídal a udělal toho např. za víkend co nejvíce.
Jakmile byla chata dostavěná, trávila tam celá maminky rodina každou volnou chvíli, jen aby nemuseli
zůstávat pořád v panelovém domě ve městě.
Tatínkovi rodiče sice žádnou chatu neměli, ale bydleli v rodinném domě s velkou zahradou na kraji
města, kde byl poměrně klid, a tak ani nepotřebovali vyjíždět pryč.
16. Cenzura
= kontrola a omezování sdělování informací
• Během komunistického režimu měla cenzuru na starost nejprve Hlavní správa tiskového dohledu,
poté Ústřední publikační správa a nakonec Úřad pro tisk a informace
• Některé knihy byly sice vydávány, ale třeba v pozměněném slova smyslu, např. Broučci od pana
Karafiáta, nebo Hrabalova kniha Příliš hlučná samota, která vyšla dokonce ve třech různých
podobách
• Zakázanými spisovateli byl v té době např. Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Pavel Kohout nebo Karel
Šiktanc
• V roce 1955 vznikl časopis Květen, který se snažil zobrazovat „pravdivou zkušenost denního života“
- nejznámnější básníci časopisu: J. Brukner, M. Florian, M. Holub, K.Šiktanc a J. Šotola
- v roce 1959 byl z politických důvodů zakázán
• Postupně byly zakázány všechny literární časopisy (např. Listy, Host do domu, ...)
