1. Poslední trik mistra Hloubětína
18. července 2013
Dneska to bylo divný. Skoro děsivý. Vypadla jsem z knihovny, vytřásla prach a pavučiny z vlasů a
zamířila do podzemí. Nápad nastrčit řvoucí děcko vlaku do cesty (jen tak trošku, aby navázalo oční
kontakt s řidičem a uvědomilo si, že k breku bude mít ještě mnoho a mnoho příležitostí) jsem přece
jen vyhodnotila jako nevhodný (přece nepřipravím kyselou matku o příležitost k vychování zachránce
národa, jeden nikdy neví). No nic. Jedu a jedu a začne mi být ze všeho nanic. Ta textová reklama mi
zvedá žaludek – nesnáším čtení za jízdy, ale reklama začínala to slibně, jako regulérní příběh… Jedna
nula pro copywritera. Když jsem ucítila chuť pohankových placek, které jsem nastojáka spořádala
k obědu v nevábném bistru, zapochybovala jsem o bezproblémovém dojezdu. A na Hloubětíně… Se
placky chtěly ještě jednou podívat na světlo světa ještě před seznámením se s žaludečními šťávami. A
fakt si nedaly říct.
To je zneklidňující samo o sobě. Jenže – placky vyběhly a nestačily dopadnout. Kluk sedící naproti
bleskově odmrštil smartphone a vyčaroval ze vzduchu igelitku a nedovolil znečištění vagonu
soupravy. Chytal jak zkušený záložník v předem vyhraném zápase. Nabídl mi žvýkačku a vystoupil.
Jen stěží jsem se snažila sledovat jedno nehybné místo – špičky svých oxfordek – a tvářit se jako že
nic, že běžně jezdím se svým osobním lapačem obědů. Rozbalila jsem žvýkačku a na žlutém papírku
zpozorovala telefonní číslo.
25. července
S Michalem se scházíme už týden. Můj igelitový princ… Mohl by teda občas odložit ten zatracený
krám (já mu svým smrtfounem před obličejem u večeře taky nemávám), ale je vážně… Jiný. Chápavý.
Milý. Hmmm…
30. července
Koupil mi tyrkysové náušnice, po kterých toužím už měsíc. Nikdy jsem s ním ale v tom obchůdku
nebyla, jak to mohl vědět?
12. srpna
Miluju Michala. Rozumí mi lépe než já sama sobě.
17. září
Požádal mě o ruku. Způsobem, jaký mi vyrazil dech. Je to rychlé… Ale… Přesně takhle jsem si tu chvíli
představovala!
14. prosince
Cože? NEOVERAL? Neodolala jsem… Po dlouhé době jsem trávila víkend sama a pokusila se co nejvíc
zútulnit náš společný byt (mimochodem dokonale vybraný Michalem). Zabrousila jsem k jeho
pracovnímu stolu a chtěla vytáhnout papír zapadený za stolem… Z cípu jednoho listu se vyklubal celý
sešit. Neomylný vyhodnocovač emocí a reakcí Lenky.

2. A svět se mi načal nahýbat… Z těch výpočtů a poznámek jsem moc nepobrala, ale došlo mi, že
Michalova nutkavá potřeba neustále používat smartphone… je tajemstvím jeho dokonalosti… Hudry
hudry, sníme pudly. To přece…
15. prosince
Jeden z mých „aj tý“ kamarádů byl poctěn prosbou o dešifrování jedné ze stránek Michalova sešitu
hrůzy. Prý jde o výpočty související s lidskou mimikou…
Dochází mi… NE!
16. prosince
Po další konzulaci s ajťákem nabývám jistoty. Michal je podivně neklidný…
17. prosince
Dnes to prasklo. Nevím, jak se k tomu postavit. Syčák… Ale šikovný. S tou aplikací by daly vydělat
miliardy. Ale představa vztahů založených na využití NEOVERALU je… Začala by úplně nová éra
komunikace. Slova by ztratila důležitost, lež by se neměla kam schovat… Ty možnosti zneužití! Vždyť
Michal tu aplikaci vymyslel, aby mě dostal! Aby věděl, co se mi honí v hlavě (nebo tehdy v žaludku)…
A nalezl má citlivá místa. Jsem sice jeho múza… Ale bez téhle své vychytávky by mě nikdy nezískal. Prý
na tom pracoval tři roky… To mě celou dobu sledovat? Vždyť je to úchyl… A já ho miluju! Ale na
základě čeho?
19. prosince
Dva dny komunikuju s Michalem výhradně přes dveře. Nevěřím mu ani ten nosík s pihou mezi očima.
A vida – najednou neví, proč něco říkám, jak na to reagovat, než vycucá z prstu odpověď, stihnu si
přelakovat nehty.
20. prosinec
Pořád nevím, co mám dělat. Zrádce… Ale jako rozumná holka se snažím najít ty lepší stránky celé
věci. Dělal to kvůli mně…
24. prosince
Dal mi dárek. Pode dveřmi mi do pokoje nastrkal součástky jeho telefonu. A na cucky roztrhaný sešit
s poznámkami o NEOVERALU. Úplně tím ucpal práh… Mistr Hloubětín dohrál.
25. prosince
Dám mu ještě šanci.