1. Argumentace
Téma, které popisuje situaci českého venkova před rokem 1989, jsem si vybrala z toho důvodu,
že má blízko k mé bakalářské práci Podpora rozvoje venkova v České republice a ve které byl tento text
použitý. Definice stavu, ve kterém se venkov nacházel před rokem 1989, byla nezbytná pro stanovení
jeho dalšího vývoje a možností rozvoje.
Anotace
Text Situace na českém venkově před rokem 1989 se zabývá stavem českého venkova od období
druhé světové války do doby pádu komunismu v Československu. Právě tento režim měl největší vliv na
do té doby kontinuální vývoj venkova. Začátek textu se zabývá venkovem v dobách druhé světové války
a následně poválečné době. Popisuje důsledky vysídlování venkovských oblastí a jeho sociální a
ekonomické dopady. Dále se pak věnuje tématům kolektivizace, socializace venkova, industrializace
venkova či koncentrace zemědělské výroby či nákupních a kulturních domů. V poslední části se text
věnuje administrativnímu dělení obcí do tří kategorií a fenoménu tzv. druhého bydlení.
Klíčová slova
Venkov, zemědělství, kolektivizace, socializace venkova, industrializace venkova
Situace na českém venkově před rokem 1989
Vliv na stav českého venkova před rokem 1989 mělo mnoho faktorů. Jeden z nejvýznamnějších
byl formován 2. světovou válkou. Toto období spustilo závažné změny českého venkova a mělo dopad
na jeho obyvatelstvo. Do roku 1938 byl venkov charakteristický stabilní zemědělskou výrobou a
souvisejícími ekonomickými činnostmi, bohatým spolkovým životem, společenskou participací
veřejnosti a také silnou rolí místních autorit. Jasně byla daná sociální struktura venkovské společnosti.
Důležitý prvek představovala půda jakožto symbol majetku (Perlín 1998: 6). Mnichovská dohoda z roku
1938 zasáhla do životů českého obyvatelstva v oblasti Sudet, které bylo donuceno opustit své domovy.
Přesto tento proces nebyl tak zásadní pro český venkov jako odsun obyvatelstva německé národnosti ze
Sudet po roce 1945. Podle odhadů se odsun týkal 2,5 až 3,5 milionů Němců žijících na území Sudet,
které zabíralo až 1/3 území České republiky. Dopady se týkaly především celkového obratu
v návaznosti na sociální a kulturní život obyvatelstva tohoto území a způsobilo dlouhodobý propad
v počtu obyvatelstva 1.
Graf č.1: Porovnání počtu obyvatelstva na území České republiky v roce 1930 a 1950 (v mil.)
Zdroj: Český statistický úřad
1
Pro porovnání- počet obyvatelstva na území České republiky v roce 1930 byl 10,674 mil., v roce 1950 to bylo
8,896 mil. (ČSÚ, 2006)

2. Docházelo k vysídlování nejen domů, ale i celých vesnic (tím byl způsoben jejich zánik). Účinky
tohoto jednání na ekonomiku byly taktéž značné- vyvolaly útlum zemědělství a průmyslu v těchto
oblastech. Tehdejší politika podporovala dosídlení oblastí, přesto se úplné dosídlení v mnohých
oblastech např. v Severních Čechách nebo na hranicích se Spolkovou republikou Německo nikdy
nepodařilo. Venkov postižen odsunem se potýkal s vysokým saldem migrace. Novým obyvatelům
chyběly znalosti a zkušenosti pro život na venkově a také se tu projevovala zvýšená kriminalita.
Zlom nastal na konci 50. let, kdy se začala prosazovat politická idea kolektivizace. Její původní
úmysl spočíval ve zvýšení produktivity práce, ovšem díky prosazování myšlenky politickou silou, která
nebrala ohledy na vlastnické poměry, způsobila velké zásahy do dosavadního způsobu venkovského
života. Docházelo k zabavování majetku a půdy pro využití družstvy. Družstva, jejichž činnost spočívala
v zemědělské výrobě, byla vedena většinou osobami, které se nacházely na opačné straně společenské
hierarchie, než tomu bylo u doposud vážených obyvatel, jako byli velkostatkáři, drobní podnikatelé
nebo faráři. Právě kolektivizace způsobila naprosté převrácení této sociální struktury a tudíž i hodnot,
které měly vliv na život na venkově (ÚSTR 2008).
Období 60. let minulého století je spojeno s tzv. socializací venkova. Tyto léta jsou spojena
s uvolněním atmosféry po období kolektivizace. Dochází ke stabilizaci vztahů na venkově. Družstva
využívají modernější techniku a zvyšují produktivitu práce. V tomto období také dochází k odchodu
mladších ročníků z venkova do měst, kde je jim nabídnuta práce v průmyslu. K tomu docházelo hlavně
v oblastech s nižší produktivitou zemědělské výroby. Dalším cílem bylo přiblížení venkova městu,
čemuž dopomáhala rychlá industrializace venkova. V tomto období vznikl názor, že styl života by se
měl v obou oblastech unifikovat. To dalo příčinu mnohým necitlivým krokům z hlediska architektury a
stavebnictví, kdy na vesnicích vznikaly naprosto nevhodné stavby nebo rekonstrukce původního obydlí,
ale také změnám v chování lidí (Perlín 1998: 8).
Na počátku 70. let se projevují tendence ke koncentraci činností do určitých sídel. Počátky
koncentrace začínají u velkých zemědělských družstev. Nejen že dochází k rozšiřování spravované
půdy, ale také ke koncentraci živočišné výroby do velkochovů, díky nimž zanikají chovy v menších
sídlech nestřediskového typu. Dále docházelo ke koncentraci nákupních středisek a kulturních domů,
což bylo důvodem pro zanikání malých obchodů a restaurací na venkově. Tento vliv se podepsal na
ekonomický i společenský život na venkově (Perlín 1998: 8).
V této době začalo administrativní dělení obcí na 3 kategorie- Středisko osídlení místního
významu, Nestřediskové sídlo trvalého významu a Nestředisková sídla ostatní. Lišily se postavením
v sídelní soustavě, obytnou, výrobní, obslužnou a administrativní funkcí, infrastrukturou. Rozdílná byla
také investiční aktivita- zatímco do velkých center bylo investováno do infrastruktury či rekonstrukcí, na
malých sídlech byla tato aktivita buď minimální, nebo žádná. Přestože středisková soustava byla
deklarována jakožto nástroj pro odstranění rozdílů mezi venkovem a městem, ve skutečnosti potlačovala
rozvoj malých sídel. Přesto v těchto časech koncentrace dochází k unikátnímu rozvoji fenoménu tzv.
druhého bydlení, kdy rostl počet obyvatel odjíždějících na víkendové rekreace. První typ- chataření- se
vyznačuje koncentrací chat blízko velkých sídel nebo vznikem nových oblastí s výstavbou chat. Druhý
typ- chalupaření- využívá opuštěných venkovských domů jako možných chalup vhodných k víkendové
rekreaci. Právě chalupaření se zasloužilo o záchranu mnohých venkovských staveb. Druhé bydlení
znamenalo pro tehdejší obyvatele únik, kdy se mohli realizovat a trávit volný čas podle svého uvážení
(Kubeš 2011: 56).

3. Zdroje:
PERLÍN, R., Venkov, Typologie venkovského prostoru, portál Ministerstva vnitra [online].2008. [cit.
2011-05-03] Dostupný na WWW: www.aplikace.mvcr.cz/archiv2008.
Hodnocení:
 Jedinečný dokument, který hodnotí stav českého venkova před rokem 1989
 Autor je v oblasti výzkumu rozvoje venkova velice významný
 Práci autora využívají na Ministerstvu vnitra
 Práce je napsaná na profesionální úrovni
 Text odborný, forma je čtivá a zajímavá
KUBEŠ, Jan. Chatové oblasti České republiky. Geografický časopis. 2011, č. 63. ISSN 1335-1257.
Dostupné z: http://www.sav.sk/journals/uploads/02201329GC-11-1-Kubes.pdf
Hodnocení:
 Unikátní článek zabývající se fenoménem druhého bydlení v České republice
 Časopis je vydáván na půdě Slovenské akademie věd
 Zdroj patří mezi významné časopisy zabývající se geografií
 Autor je docent na katedře geografie
 Článek je odborný, i přes to je forma velice čtivá
ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Kolektivizace zemědělství [online]. 2008 [cit.
2011-05-03]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/kolektivizace-venkova-v-ceskoslovensku
Hodnocení:
 Text vydaný Ústavem pro studium totalitních režimů
 Ústav pro studium totalitních režimů vydalo o kolektivizaci čítanku pro výuku
 V ÚSTR pracuje řada významných historiků
 ÚSTR se zabývá vlivem komunismu také na venkov
 Stručně shrnuje principy kolektivizace