1. Suburbanizace
Argumentace:
Můj studijní obor je sociální geografie a regionální rozvoj. Jedním z výzkumných zájmů sociální
geografie je i charakter osídlení území. Tento neustále probíhající proces je v čase proměnlivý a
určuje podobu vnitřního města i okolního prostoru. Toto téma je mi blízké, protože pocházím z obce
, která leží v těsné blízkosti Prahy. Dopad suburbanizačních procesů se mě tedy přímo dotýkají.
Nemá smysl používat zbytečně dlouhé názvy, toto jedno slovo vystihuje práci dostatečně.
Anotace:
Text se zabývá tématem suburbanizace, zvláště jejímu přiblížení osobám, které se s tímto pojmem
příliš nedostaly do styku. První část se věnuje její obecné definici. Druhá část historickému vývoji
na území našeho státu.
Klíčová slova:
suburbanizace, vývoj, město, historie, Česká republika
Suburbanizace
Ouředníček in Sýkora 2002 tvrdí, že pojem suburbanizace pochází z anglického slova
suburb znamenající v českém překladu předměstí. Původní význam tohoto termínu však tkví v
latinské složenině slov urbs (tzn. velké město) a předpony sub, kterou by bylo možno nahradit
českými předložkami vedle, za či pod. Jako další odvozeninu můžeme zmínit tzv. suburbium
značící prostorově samostatné sídlo, které v českém povědomí bývá mnohdy zažito jako satelitní
městečko. Význam anglického slova suburb je vedle toho přímá součást zastavěné městské plochy a
v českém překladu znamená spíše předměstí.
Dle Ouředníčka (2003) dochází při suburbánní výstavbě k přeměně fyzického i sociálního
rázu krajiny jak v suburbiu, tak v jádrovém městě. Z viditelných projevů zde dochází především ke
změně architektonického charakteru zástavby v podobě masivní výstavby především rodinných
domů a budování nové infrastruktury, ale projevují se zde i změny v sociálně-demografické
struktuře obyvatel, a to jak v cílových, tak ve zdrojových suburbanizačních oblastech. Změna
prostorového rozmístění obyvatel tkví v odlivu převážně ekonomicky aktivních obyvatel z
jádrového města, který je kompenzován přílivem rezidentů na suburbium a mění se také funkce
měst jako dějiště lidských aktivit. Tento proces je tvořen složkou kvantitativní
(populační „přelévání“) a zároveň i kvalitativní (změna životního stylu obyvatel, strukturní změna i

2. zázemí).
Suburbanizace v dnešním pojetí se poprvé objevuje v 18. století v okolí Londýna. Nicméně
zde se zaměříme pouze na území našeho státu.
O vzniku prvních českých suburbií můžeme hovořit v první třetině 20. století, tedy v období
rozvoje železniční sítě na našem území, který umožnil pravidelnou dojížďku osob do zaměstnání.
Jedny z nejstarších českých suburbií byly lokalizovány právě podél železničních tratí ve
velkoměstských regionech Prahy a Brna. (Ouředníček 2008)
V porovnání se západní Evropou či USA, kde nastal po 2. světové válce suburbanizační
„boom“, byla v našem prostředí v důsledku nástupu komunistického režimu suburbanizace malých
obcí „zmrazena“ v důsledku investičních preferencí státu do rozvoje obcí střediskových na rozdíl od
nestřediskových (malých). (Ouředníček 2003, Sýkora 2002) Rovněž negativní význam zde měla
absence trhu s pozemky, hypotečních úvěrů, stavebního spoření a lpění na ochraně zemědělského
půdního fondu. (Ouředníček 2003) Hlavní města socialistických států včetně Prahy byla
poznamenána tamním režimem ve způsobu pomalejšího růstu v porovnání s kapitalistickými
zeměmi západní Evropy, avšak oproti nim se Československo vyznačovalo výraznějším růstem
měst malé a střední velikosti. Stejně tak ve velkých českých městech ani zdaleka nedocházelo k tak
silným projevům suburbanizace.
Pokud se ale podíváme na dnešní situaci, musíme konstatovat, že suburbanizační proces u
nás proběhl (stále probíhá). Z výše uvedeného vyplývá, že výrazněji mohl začít probíhat až po
změnách v roce 1989. V následujících letech začala suburbanizace v celku intenzivně probíhat. Její
relikty z „divokých devadesátých let“ můžeme stále pozorovat, často ve formě tzv. podnikatelského
baroka.
Živelná suburbanizace s sebou přináší problémy, které můžeme jednoduše zjistit pouhou
návštěvou některého satelitního městečka. Při prudkém rozmachu nové výstavby dochází opomíjení
občanské vybavenosti, ulice mezi domy mají minimální rozměry, není přizpůsobená místní
infrastruktura ( nejen dopravní,ale i technická ). Nově příchozí obyvatelé se snaží mít mít vliv na
chod obce bez předchozích vazeb na místo, využívají vybavenost obce, ale nemají zde trvalé
bydliště atd. Noví obyvatelé se také často v novém bydlišti nepřihlašují k trvalému bydlišti. Tento
problém trápí i Říčany. Podle Tomáše Kořána z finančního odboru města Říčany je počet
nepřihlášených obyvatel minimálně 3000. Tento počet obyvatel by po přihlášení stálého bydliště
mohl přinést do rozpočtu i 30 milionů ročně. (ricansko.info 2011)
Bydlení v zázemí měst je spojené s každodenními přesuny lidí na velké vzdálenosti za prací.
Dojezdové vzdálenosti se nezřídka pohybují okolo 50 kilometrů, což v dopravní špičce může
znamenat i více než hodinu. Doprava sama o sobě není původcem problémů, je to až druhotný jev
vyvolaný nekontrolovanou zástavbou a životním stylem, kdy centra jádrových měst často slouží jen

3. pro administrativní a komerční účely. V centru pracují většinou příslušníci vyšších vrstev, kteří
bydlí na periferii v suburbánních lokalitách (Hnilička 2005; Gremlica 2002)
Nicméně v českém prostředí nevytváří nové obyvatelstvo totálně izolované enklávy.
Ouředníček (2003) tvrdí: suburbanizace v českém prostředí tedy spíše transformuje existující
prostředí, ale nevytváří prostředí zcela nové, naprosto izolované lokality jsou ojedinělé. Díky určité
provázanosti dochází k mnohem intenzivnějším interakcím mezi starousedlíky a nově příchozími
obyvateli a s tím spojenému ovlivňování a prolínání životních stylů.
Zdroje:
OUŘEDNÍČEK, M. Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu, 2002 in Sýkora:
Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Praha: Ústav pro ekopolitiku,
2002. 191 s. ISBN 8090191495
-RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. Sociální geograf
-člen urbánní a regionální laboratoře
-katedra sociální geografie UK
-respektovaný a často citovaný autor
OUŘEDNÍČEK, M. 2003. Suburbanizace Prahy [online]. Sociologický časopis, roč. 39, č. 2 [cit.
15.3. 2012]. Praha: Sociologický ústav AV ČR. s. 235–253. Dostupný z www:
<http://www.sreview.soc.cas.cz/uploads/eb358d04143aa246cd537ef1db7de1dc95ed4f6b_187_27ou
red15.pdf>.
-RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. Sociální geograf
-člen urbánní a regionální laboratoře
-katedra sociální geografie UK
-respektovaný a často citovaný autor
-publikace v rámci AV ČR
OUŘEDNÍČEK, M. et al. Suburbanizace.cz, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v o Praze,
Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2008, 96 s.
ISNB 9788086561721
-RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. Sociální geograf
-člen urbánní a regionální laboratoře
-katedra sociální geografie UK

4. -respektovaný a často citovaný autor
HNILIČKA, P. (2005): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domků. Era.
Brno. 131 s.
-architekt
-popularizační zaměření
Tomáš Kořán, Ricansko.info [online]. 22.7.2010, [4.1.2013]. Dostupné na:
<http://www.ricansko.info/clanky/pristup-k-hospodareni-rican-je-nutne-zmenit>.
-není jasné, z čeho vychází odhad
-méně přesné