1. Dívka v minisukni, která si čte bibli pod mým oknem........................................................................2
Charles Bukowski............................................................................................................................2
Polednice-Divadlo Semafor ................................................................................................................3
Jiří Suchý.........................................................................................................................................3
Rady dívkám........................................................................................................................................4
Ovidius Naso Publius.......................................................................................................................4
Rady mladým mužům..........................................................................................................................5
Ovidius Naso Publius.......................................................................................................................5

2. Dívka v minisukni, která si čte bibli pod mým oknem
Charles Bukowski
neděle. pojídám
grapefruit. mše v ruském
ortodoxním kostele na západě
skončila.
je snědá
původem z Východu,
od bible vzhlíží velkýma hnědýma očima
pak je sklání. malá červenočerná
bible, a zatímco čte
pořád dokola kývá nohama,
při četbě bible
provádí pomalý rytmický tanec...
dlouhé zlaté náušnice;
2 zlaté náramky na každé ruce;
a myslím, že má minišaty,
látka jí přiléhá k tělu,
látky barvy zlehka opálené kůže,
otáčí se napravo nalevo,
dlouhé mladé nohy se hřejí na slunci...
nemohu uniknout její přítomnosti
nemám touhu, abych...
z rádia se line vážná hudba
kterou neslyší
ale její pohyby se přesně shodují
s rytmem
symfonie...
je snědá, je snědá
čte si o Bohu.
já jsem Bůh.

3. Polednice-Divadlo Semafor
Jiří Suchý
U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.
Hudba kvičí nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,
matka křičí zděšeně.
Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty.
Táta bude bez oběda,
pro tebe ty zlobo ty.
Zanech řvaní moje zlato,
hrej si-tu máš kohouta!
Jedva matka dořekla to,
bouch bác! Letí do kouta.
Podlily se krví oči,
povalené matičce.
Pozvedne se povyskočí
a pak řekne kratičce.
Pojď si proň ty Polednice,
pojď vem si toho tuláka.
Stojí stojí u lednice,
nepracuje huláká.
Malá bledá tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá heká prská plive,
Vichřici se podobá.
Vlivem síly odstředivé,
plachetka když zvedne se.
Odhalí se hnáty křivé,
bože to je recese.
Kde se vzala bledá malá,
pod plachetkou perzona.
Dodnes nevím proč mi dala,
dvojitýho nelsona.
A pak řekla: naval dítě,
nekoukej tak zarytě.
Na ta slova začla hbitě,
honit dítě po bytě.
Když pak celá rozechvělá,
dítě v rohu lapila.
Pozval jsem ji kdyby chtěla,
by se se mnou napila.
Nejprve se upejpala,
pak se vrhla na whisky.
Pro mě v domě nenechala,
nic než prstů otisky.
Od té doby dnes a denně,
jak poledne udeří.
Malá bledá neprodleně,
narve se mi do dveří.
Vypije mi slivovici,
vypije i petrolej.
Proto nikdy Polednici,
na dítě si nevolej!!

4. Rady dívkám
Ovidius Naso Publius
Máš-li snad černé zuby neb velké a nakřivo rostlé,
utrpíš velkou škodu, budeš-li příliš se smát.
Dívky (kdo by to věřil?) se dokonce učí i smíchu,
chtějí i po této stránce získat si půvabný vzhled.
Otvírej mírně ústa a na obou tvářích měj důlky,
přitom kořeny zubů zakrývej okrajem rtů.
Nesměj se stále a stále, až křeč tě v slabinách svírá:
jakousi ženskou něhou zvoniti musí tvůj smích!
Jedné zvrácený chechtot zas ústa ošklivě zkřiví,
druhá se při smíchu třese - spíše bys věřil, že lká;
jiná zas, když se směje, tak nějak odporně vřeští,
jako když oslice hnusná hýkajíc otáčí mlýn.
Kam až umění nejde? I půvabně plakat se učí,
kdokoli, jakkoli chtí, dají se v nářek a pláč.
Což když některé hlásky též zbavují správného znění,
a když i nutí jazyk pronášet šeplavý zvuk?
Půvab je v chybě té, když ledacos vysloví špatně,
hůř se však učí mluvit, nežli jak dovedly již.
Věnujte všem těm věcem (vždyť prospějí!) proto svou péči:
učte se ladně nést, ženský jak žádá si krok.
Jeví se půvabu část i v chůzi, a nelze jí zhrdat:
dovede neznámé muže zvábit i odpudit též.
Ovládá jedna hru boků, vzduch vlající tunikou chytá,
při chůzi napjaté nohy, pyšně se nese co krok:
jiná zas, červená v tváři jak manželka sedláka ze vsi,
šmatlavým krokem se plouží, šinouc se ztěžka sem tam.
Pravá buď míra i zde, jak v mnohém: z těch chůzí je první
pružnější nežli slušno, druhá má selského cos.
Dolní část ramene svého a horní část paže měj nahou,
aby, kdo nalevo sedí, mohl tak s údivem zřít.
Bělostné pleti to především sluší: to kdykoli vidím,
toužím zlíbati rámě, pokud až odkryto jest.
Pozor však na hejsky a věrolomníky!
Avšak chraňte se muže, jenž přepíná v úpravě vzhledu
a který v ladný účes dává si upravit vlas.
To, co říkají vám, ti řekli už tisícům dívek;
těkají se svou láskou, přijdou a hned jsou ti tam.
Leckterý z mužů chodí a lstivě předstírá lásku,
aby si touto cestou opatřil hanebný zisk.
Ať vás neklame účes, jenž olejem vonným se leskne,
ani že pečlivě v záhyb vložen je řemínek bot,
ani vás nesmí svést ni sebejemnější toga,
ani že na prstech muž několik prstenů má.
Možná, že v počtu těch mužů ten největší švihák je zloděj,
který jen plane touhou, aby ti ukradl šat.
Mají někteří muži už zřejmě nepěknou pověst,
na mnohých vina lpí, kolik už podvedli žen.
Učte se od jiných přec mít obavu z vlastního nářku,
nechať jsou zavřeny dveře, přijde-li prohnaný muž!

5. Rady mladým mužům
Ovidius Naso Publius
Dívek je všude jako kvítí, netřeba se vydávat na dalekou pouť. Stačí se projít v
sloupoví, po náměstí, zajít si do divadla, do lázní - ale především v cirku je
znamenitá příležitost k navázání známosti:
To, co bys milovat moh, i s čím by sis pohrál, tam najdeš,
čeho bys jednou se dotkl, i co bys trvale chtěl.
Proto slyš, mladý muži, jak se máš chovat k dámě v cirku:
Také ti uniknout nesmí ni závod vybraných koní,
cirkus, nabitý lidmi, přemnoho výhod má též.
Nemusíš tajemství v něm si sdílet pomocí prstů,
netřeba pokynem hlavy dostávat znamení jen.
Sedni si blizoučko paní, v tom nikdo ti nebude bránit,
bokem přitul se k boku, pokud je možné tj.
Nechce-li, pak je dobře, že čára tě nutí se tisknout,
musíš se dotýkat dívky, zákon když místa to chce.
Tady je nutno hledat i počátek rozmluvy družné,
nechať jen obecná slova naváží zpočátku řeč.
Hleď se jí horlivě ptát, čí koně to vjíždějí právě:
ať je to kdo chce, přej mu, bude-li ona mu přát!
Jinochů četný dav až bude se ubírat v zápas,
na počest Venuše mocné nadšeně tleskej i ty.
Jestliže, jak se stává, sna do klína spadne tvé dívce
písek, ty musíš hned ze šatů prsty jej smést;
i když tam nebude žádný, přec smetej, i není-li žádný:
příčina jakákoli vhodná buď pro službu tvou!
Příliš spuštěný plášť když bude jí padat až na zem,
seber ho ze špíny země, zdvihni ho ochotně výš;
hned se ti podaří přitom - a dívka to ochotně strpí -
uvidět její nožky v odměnu za službu tvou.
Také se ohlédni včas, ať kdokoli za vámi sedí,
aby ji kolenem svým netlačil do něžných zad.
Povrchní duch se drobnostmi získá: i polštářek dívčin
hbitě urovnat rukou leckomu prospělo již;
také k užitku bylo, kdo vějířem ovíval dívku
a kdo jí pod něžné nohy hloubenou stoličku dal.
Napřed sliby a lichotky, pak útok!
Musíš teď milence hrát a líčit jí raněné srdce,
důvěru v to, co říkáš, jakkoli získat si hleď!
Důvěru získat je lehké, mní každá, že hodna je lásky,
i když je nejošklivější, někomu líbí se přec.
Často, kdo předstíral lásku, pak opravdu milovat začal,
často, co zprvu jen líčil, skutečně stalo se pak.
Proto tím vlídnější buďte, vy dívky, k všem lichometníkům:
dřívější šálení pouhé změní se v pravdivý cit.
Pokradmu lichotkami teď nutno jí podmanit srdce,
jako je tekoucí vodou podmílán převislý břeh.
Ať jen tě nemrzí chválit i obličej její i vlasy,
stejně i štíhlé prsty, maličkou nožku jí chval.
Těší i cudné dívky, když půvaby jejich se chválí:
milují ženy svůj půvab, všemožně pečují oň.
Prospějí také slzy, neb slzami kamenem pohneš.
Můžeš-li, vlhkou tvář žena ať u tebe zří!
Budou-li slzy ti chybět (vždyť nepřijdou pokaždé zavčas),
dotkni se očí rukou, kterou sis navlhčil dřív.
Kdopak by nedal, jsa chytrý, též polibky k lichotným slovům?
I když ti ona je nedá, nedané vezmi si přec!
Bude se zpočátku bránit a možná, že nazve tě drzým;
přesto, že bude se bránit, bude si porážku přát.
Jenom ať něžné rty ji nezraní polibky divé,
dbej, ať nemůže lkát, tvrdý že polibek byl!
Kdo si už polibky vzal a nevzal si ostatní také,
hoden je ztratit i to, čeho už dosáhl dřív.
Kolik jen po polibcích mi chybělo k splnění touhy?

6. Běda mi! Neobratnost byla to, nikoli stud!
I když to násilím nazveš, je milé to násilí ženám:
často se dávají nutit k tomu, co těší je dát.
Každá se raduje z toho, že násilně svedena byla
náhlou loupeží lásky; přijme tvou smělost jak dar.
Ta, jež netknuta usla, ač donutit mohla se dáti,
smutno jí bude, ač v tváři předstírá radost a smích.

7. Běda mi! Neobratnost byla to, nikoli stud!
I když to násilím nazveš, je milé to násilí ženám:
často se dávají nutit k tomu, co těší je dát.
Každá se raduje z toho, že násilně svedena byla
náhlou loupeží lásky; přijme tvou smělost jak dar.
Ta, jež netknuta usla, ač donutit mohla se dáti,
smutno jí bude, ač v tváři předstírá radost a smích.