1. Argumentace:
Určování
pohlaví
z
kostry
patří
k
nejzákladnějším
dovednostem
biologického
antropologa,
proto
jsem
se
rozhodla
podělit
se
alespoň
o
ty
nejzákladnější
fakta
a
metody
k
tomu
používané.
Vzhledem
k
tomu,
že
text
je
poměrně
dost
všeobecný
a
jsou
zde
uvedeny
opravdu
velmi
základní
informace,
připadalo
mi
vhodné
zvolit
i
obecnější
název
textu.
Anotace:
V
tomto
krátkém
textu
se
seznámíte
se
základními
antropologickými
metodami
pro
určování
pohlaví
z
kosterního
materiálu.
Je
v
něm
uveden
krátký
přehled
používaných
metod
a
vyjmenovány
některé
nejdůležitější
odlišnosti
na
pánvi
a
lebce.
Klíčová
slova:
muž,
žena,
pohlaví,
metrické
znaky,
nemetrické
znaky
Určování
pohlaví
na
lidské
kostře
Určení pohlaví z lidských ostatků je studováno ve velké míře, protože jeho
užitečnost v archeologických a forenzních případech je velmi významná. Odhad
pohlaví a tělesné výšky je klíčem k identifikace současných lidských ostatků
z kriminalistických případů, v hromadných katastrofách, ale také je důležitá při
studování života v minulosti. V
současné
době
můžeme
k
určení
pohlaví
z
kosterního
materiálu
využít
metody,
které
můžeme
rozdělit
do
čtyř
skupin.
Jedná
se
o
metody
molekulárně-­‐genetické,
chemické
metody,
archeologické
metody
a
metody
antropologické.
Při určení pohlaví z kosterního materiálu lze
nejlépe využít lebky a pánve, které vykazují největší sexuální dimorfismus. Další
možností je využití velkých, dlouhých kostí jako například femur nebo humerus.
V současné době, kdy se neustále zvyšuje procento automobilových a leteckých nehod,
vražd, sebevražd a přírodních katastrof, nacházíme většinu těchto kostí natolik
fragmentovaných, že určení pohlaví i ostatních tělesných parametrů, jako je například
výška postavy, věk nebo etnická příslušnost, důležitých k identifikaci osob, je z těchto
úlomků velice obtížné. Do popředí se tak dostávají výzkumy zaměřené spíše na krátké,
malé kosti, jako například talus, calcaneus či kosti nohy nebo ruky, u kterých je daleko
větší pravděpodobnost, že zůstanou v nepoškozeném stavu. Při antropologickém
určování pohlaví na kostře můžeme využít bud’ znaků morfoskopických (neměřených)
nebo metrických (měřených).
Nejspolehlivějším kosterním materiálem k určení pohlaví vůbec je pánev.
Rozdíly na pánvi nejsou dány jen velikostí, ale i odlišným tvarem. Obecně můžeme
říci, že zatímco mužská pánev je celkově vyšší a užší, pánev ženská je širší a nižší.
Odlišný tvar ženské pánve je dán především jejím uzpůsobením k porodu. Mezi
nejdůležitější pohlavní znaky na pánvi řadíme:
1. Sulcus preauricularis – nejvýznamnější pánevní znak. U žen, které již
rodily se před facies auricularis vytváří různě variabilní sulcus
preauricularis.
2. Subpubický úhel – dolní ramena kosti stydké svírají u muže (angulus
subpubicus), zatímco u ženy jsou ramena vzdálena od sebe a svírají tak
spíše Subpubický oblouk (arkus subpubicus).
3. Symfýza – symfýza je u mužů vyšší než u žen.

2. 4. Incisura ischiadica major – u maskulinní pánve je asymetrická, vyšší
a hlubší, u feminní je mělčí a rozbíhá se v symetrický zářez, který má tvar
písmene V.
5. Facies auricularis – u mužů přední okraj navazuje plynule na oblouk
incisura ischiadica major, u ženy se oba oblouky v prodloužení protínají.
6. Spina ischiadica – maskulinní je plochá a hranatá, u žen je přiostřená.
Dalším relativně spolehlivým materiálem k určení jsou pohlavní znaky na lebce.
Kranioskopické znaky může rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny řadíme znaky
velmi spolehlivé:
1. Rozvoj glabely – tento znak je nejdůležitějším znakem vůbec. Zatímco u žen je
glabela zcela plochá, u mužů je naopak velmi silně vyklenutá.
2. Arcus superciliares –
u
mužů
jsou
vyvinuty
velmi
výrazně
a
chybí
jen
ve
velmi
výjimečných
případech,
zatímco
u
žen
jsou
vyvinuty
jen
velmi
slabě
a
téměř
u
poloviny
případů
úplně
chybí.
3. Kost čelní –
u
žen
je
kost
čelní
strmá,
přechod
na
temeno
probíhá
náhlým
ohybem,
zatím
co
u
mužů
je
kost
čelní
pozvolna
ustupující.
U
žen
jsou
také
výraznější
tubera
frontalia
i
parietalia.
4. Processus mastoideus –
ve
většině
mužský
případů
je
velmi
silně
vyvinut.
5. Zaoblená brada –
jedná
se
o
feminin
znak.
Pokud
se
jedná
o
lebku
maskulinní
brada
bývá
vpředu
čtyřhranná
se
zřetelnými
a
hodně
od
sebe
vzdálenými
tubera
mentalia
a
v
symfýze
vysoká.
Do
druhé
skupiny
řadíme
znaky
málo
spolehlivé:
zřetelnost
tubera
frontalia
a
tubera
parietalia,
rozvoj
protuberantia
occipitalis,
processus
marginalis,
vytvoření
processus
postglenoidalis,
tvar
očnic
a
sklon
k
alveolární
proghnatii
u
žen.
Spolehlivostí
určení
pohlaví
z
lebky
se
zabýval
kromě
jiných
autorů
i
český
anatom
L.
Borovanský,
který
svým
pokusem
pomocí
kranioskopických
znaků
určil
správné
pohlaví
u
92,7
%
případů.
Kromě nemetrických znaků můžeme k určení pohlaví využít i znaků měřených
(=metrických). Pokud máme populaci, která je dobře zastoupena ostatky u kterých
známe pohlaví, mohou být vytvořeny diskriminační funkční rovnice, které poskytnou
výsledky přesné na 80 – 90 %. Nicméně diskriminační funkce se liší u jednotlivých
populací a přesnost odhadu je závislá na vhodném výběru populačně specifických
vzorců. Jednu z prvních studií, kde bylo využito diskriminačních funkčních metod
publikovaly Tíhneme a Scholl v roce 1957. Další výzkumy se začali rozvíjet velkou
rychlostí a s vysokou přesností na různých částech kostry. Podle způsobu měření
můžeme rozlišovat několik typů měr.
A)Přímé míry – Měříme skutečné vzdálenosti, váhy a objemy a úhly. Jsou
měřeny obvykle bezprostředně na měřeném objektu.
B)Projektivní míry – jsou měřeny jako pravoúhlý průmět určité vzdálenosti.
Body promítáme buď na osu nebo na jednu rovinu.
C)Vypočítávané míry – míry, které jsou získávány součty nebo násobky
několika jiných měr.
D)Odhadnuté míry - u živého člověka jsou některé body nepřístupné. Takové
hodnoty jsou měřeny approximálně, k náhradnímu bodu.

3.
Seznam
použité
literatury:
Bidmos,
Mubarak
A.,
&
Asala,
S.
A.
Sexual
dimorphism
of
the
calcaneus
of
South
African
blacks.
Journal
of
Forensic
Sciences.
2004,
49(3),
446
-­‐450.
Borovanský,
L.
Pohlavní
rozdíly
na
lebce
člověka.
Praha:
Česká
akademie
věd
a
umění,
1936,
114,
[1]s.
Drozdová,
E.
Základy
osteometrie.
Vyd.
1.
Brno:
Nadace
Universitas
Masarykiana,
2005.
196
s.
Panoráma
biologické
a
sociokulturní
antropologie
18.
ISBN
80-­‐7204-­‐
291-­‐2.
Wilbur,
A.K.
The
utility
of
hand
and
foot
bones
for
the
determination
of
sex
and
estimation
of
stature
in
a
prehistoric
population
from
West-­‐central
Ilinois.
International
Journal
of
osteoarcheology.
1998,
(8),180-­‐191.
http://is.muni.cz/th/175909/prif_b/Urcovani_pohlavi.pdf