Prezentace k přednášce v předmětu Jinonické informační pondělky ze dne 22. 3. 2010.

1. Uchovávání digitálních dokumentů
se zachováním jejich
autenticity
Tomáš Dvořák
Jinonické informační pondělky, 22. 3. 2010

2. Problematika dlouhodobého uchovávání
digitálních dokumentů
Zapříčiněna vznikem digitálních dokumentů (konec
19. století).
Sledována od 70. let 20. století, kdy se začalo masověji
pracovat s vědeckými nebo statistickými daty.
Jednotlivé přístupy řešitelů nesledují jednotný cíl.

3. Dílčí otázky problematiky
• životní cyklus dokumentů
• uchovávací strategie
• formáty dokumentů
• metadata
• správa dat
• bezpečnost dat
• HW a SW

4. Digitální dokument
Jde o dokument kódovaný v binární soustavě a přesně
interpretovatelný pouze pomocí výpočetní techniky.
Jinými slovy prostý proud bitů (bitstream) neboli
numerický řetězec složený z jedniček a nul, jehož
identita se nemění přenosem z média na médium.
Podstatnější než jeho vyjádření na nějakém hmotném
nosiči je jeho znaková integrita, která zaručuje přesnou
interpretaci dokumentu (jeho formy a obsahu)
vnímatelnou lidskými smysly.

5. Digitální dokument
Digitální dokumenty tedy pozbývají některých
podstatných vlastností, které měly dokumenty tradičně
vymezené, a nabývají vlastností nových, jejichž vnímání
se posouvá do nehmatatelného prostředí počítačového
světa.
Se změnou vlastností dokumentů se mění i chování
dokumentů.

6. Dlouhodobé uchovávání vs. autenticita
Obecně se stanovují požadavky, které je třeba na
digitální dokumenty klást už při jejich vytváření
a následné manipulaci, aby je bylo možné zachovat
celistvé (neporušené) a v původní (nezměněné)
podobě.
Zvolená uchovávací strategie ovlivňuje míru zajištění
autenticity již od vzniku dokumentů a často jí v praxi
snižuje ve prospěch snadné dostupnosti (čitelnosti).
Trvání na autenticitě nakonec vyznívá jako protichůdné
stanovisko k dlouhodobému uložení dokumentů.

7. Autenticita
V případě digitálních dokumentů se nehovoří o pravosti,
ale o autenticitě.
Pojem autenticita se vykládá jako pravost, původnost
nebo hodnověrnost.
Autenticita je obecně vlastnost, kterou získávají jakékoli
reálie, u nichž není pochyb, že jsou skutečně tím, za co
se vydávají.

8. Autenticita
Zjišťuje se zejména u dokumentů, ze kterých vyplývají
nějaké právními účinky nebo které zachycují právní
pořízení.
Jde o úřední dokumenty, listiny, ale i další dokumenty
neprávního charakteru, u nichž tvoří významnou
informační složku provenience (původ) –
např. korespondence.

9. Jak se prokazuje autenticita dokumentů?
S prokazováním autenticity dokumentů mají nejdelší
zkušenosti právní věda, historické vědy a nejnověji
i kriminalistika.
V rámci historických věd se používá zavedená
metodologie historické kritiky a nauky o pramenech.
Zkoumání dokumentů úředního charakteru se věnuje
zvláštní pomocně vědní obor – diplomatika.

10. Metodologie historické kritiky
Vnější kritika – sledují se informace o původu
dokumentu (tj. datu vzniku, místu vzniku a provenienci
vydání či konkrétním autorovi).
– vnější znaky popisují informace o formě dokumentu
(použitém materiálu, technice vyhotovení, tvaru či
formátu nosiče, vizuálním stylu, podobě příp.
písma, grafických značek, stvrzovacích doložek
apod.)
– vnitřní znaky popisují skladbu dokumentu a jeho
jazyky

11. Metodologie historické kritiky
Vnitřní kritika – zjišťuje se míra obsahové správnosti
dokumentu na základě představy o znalostech
historické reality z pohledu subjektů, které informace do
dokumentu zaznamenaly.
Dalším sledovaným aspektem je forma uchování nebo
okolnosti nálezu dokumentu. Tyto informace pocházejí
zejména ze sekundárních zdrojů.

12. Problémy historické kritiky
S rozvojem nových způsobů zaznamenávání informací,
nových nosičů informací a vzrůstajícím formalismem
písemných zápisů klesá přesnost metodologie.
Standardizovaná průmyslová výroba nosičů dokumentů
způsobuje vytrácení originality (individuality) výrobce
a časovou a místní identifikaci dokumentů. Přechod od
ručního psaní k psacím strojům (počítačům) a tištěná
produkce zvyšuje u dokumentů vizuální uniformitu bez
osobitých rysů.

13. Problémy historické kritiky
Při zjišťování autenticity nejnovějších dokumentů si
z vnějších znaků uchovávají zásadní platnost pouze
tradiční prostředky ověření – pečetě (slepé) nebo
razítka doprovázená vlastnoručními podpisy.
Další význam se nadále přikládá správnímu nebo
individuálnímu kontextu o životním cyklu dokumentů
(informace o vzniku a dochování).

14. Kritika digitálních dokumentů
U dokumentů vytvářených pomocí výpočetní techniky je
jejich formální uniformita dovedena k matematické
dokonalosti, kdy psací látky mají exaktní rozměry či
barvy a kdy jsou všechny typy písma standardizované.
Ve virtuálním počítačovém světě působí tyto dokumenty
striktně účelově bez vedlejších individuálních rysů, když
z vnějších znaků písemných dokumentů mizí i poslední
tradiční jistota ověření autenticity v podobě
vlastnoručního podpisu.

15. Kritika digitálních dokumentů
Replikovatelnost dat umožňuje provedení matematicky
identických kopií binárního obsahu záznamových médií,
kopii struktury dokumentů, jejich metadat, vnořených
objektů, použitých formálních vlastností nebo obsahové
složky dokumentů.
Prostřednictvím základní výpočetní funkce je falšování
dokumentů maximálně usnadněno, aniž by toto
zpadělání bylo odhalitelné z dokumentů samotných.

16. Základní otázky
1. Jakým způsobem zabezpečit digitální dokumenty,
aby se bezprostředně po stvrzení vydavatelem staly
nezpochybnitelně autentické?
2. Jak poté zabezpečit autenticitu digitálních dokumentů
na nekonečně dlouhou dobu?

17. Použitelné prostředky
1. Transakční záznam
2. Cyklický redundantní součet
3. Elektronický podpis

18. Transakční záznam
Jde o jednoduchou evidenci v podobě chronologického
sledu událostí ve strukturovaném záznamu, která se
ukládá do samostatného zabezpečeného dokumentu.
Součást DMS automaticky a autorizovaně evidující
události, jejich čas a původce (identifikace uživatele,
systému).

19. Transakční záznam
Zajišťuje autenticitu při splnění dalších podmínek:
– vznik a správa dokumentů pouze v DMS
– certifikace a kontrola DMS
– zabezpečení export záznamu do statického
dokumentu jiným autentizačním prostředkem.

20. Cyklický redundantní součet
Jde o funkci kontrolující integritu dokumentů nejčastěji
během jejich přenosu.
Provádí se pomocí matematické funkce hash, která
dokáže z jakkoli dlouhého řetězce znaků vytvořit jiný
řetězec konstantní délky, jenž slouží jako otisk
původního řetězce. Výsledné sekvence znaků by se
měly přibližovat jedinečnosti tak, aby otisky každých
dvou řetězců měly rozdílnou znakovou posloupnost.

21. Cyklický redundantní součet
Zajišťuje autenticitu při splnění dalších podmínek:
– uložení otisků v důvěryhodném zdroji dat
– certifikace důvěryhodného systému
nebo poskytovatele veřejného registru
– dostatečná síla šifrovacího algoritmu.

22. Elektronický podpis
Jde o šifrovaný otisk dokumentu, ke kterému jsou
připojeny identifikační údaje podepsané osoby.
Provádí se pomocí funkce hash, která je šifrována
technologií asymetrické kryptografie s připojením
certifikovaných dat důvěryhodného vydavatele.

23. Elektronický podpis

24. Elektronický podpis
Zajišťuje autenticitu při splnění dalších podmínek:
– existence důvěryhodného vydavatele certifikátů
– dostatečná síla šifrovacího algoritmu.

25. Závěr
Jednotlivé prostředky pro zajištění autenticity digitálních
dokumentů nedokážou samy zajistit autenticitu
digitálních dokumentů v čase.
Musí se hledat kombinované řešení, ve kterém by byly
využity přednosti jednotlivých prostředků do bezchybné
konstrukce informačního systému, jenž by nedovolil
zpochybnit vlastnost důvěryhodnosti digitálních
dokumentů.