Ve spoustě věcí může člověk najít smysl života. Ale jen málo z nich bude ke prospěchu druhým. A možná žádná k Božímu prospěchu. Pokud uvěřím, že vše, co vidí mé oči bylo stvořeno z lásky ke mně, potom chci znát jak hluboká je tato láska. Pro tento život i možná ten, který mne ještě čeká.
3. Toto vše jsem pro tebe
napsal s pomocí Boží. A je-li
snad něco, co nebylo z Boha,
ale přišlo ze mě samého,
pak prosím, ať mi Bůh ve
své milosti odpustí.
Kéž ti těch několik řádků je
dobrým průvodcem pro
další život
Tvůj bratr
5. Kdyby měl člověk napsat o sobě
životopis, ví přesně, co tam
napíše. Představí se, napíše své
motto, napíše co v životě chce,
v čem je dobrý a čeho už dosáhl
a aby tomu všemu druzí uvěřili,
pozve si na závěr pár těch, kteří
to dosvědčí. Jak prosté !
Řekněme ale, že by se tě Bůh
zeptal: „Kdo jsi ?“...“Kdo jsem ?,
začal bys opakovat to, co je
výše. Ale Bůh by řekl : „To já
přece všechno znám, vždyť jsem
tě tak stvořil, nemusíš se
představovat“, „já se ale ptám
– Kdo jsi?“
Co musí udělat divák před
zrcadlem, aby neviděl jen sebe
sama ? Ustoupit na stranu
a otočit hlavu do zrcadla. Chce-
li být Bůh naše zrcadlo, co
musíme udělat ? Ustoupit ze
svého já a pohledět k zemi. Aby
ten, kdo sídlí v nebi, tě mohl ze
země svou silou přitáhnout
k sobě. I ďábel ti poskytne v
životě zrcadlo, ale jeho plocha
bude vždy pokřivená, nakolik
pokřivený bude tvůj charakter.
A určitě ti řekne: „Nestyď se
pohledět do nebe, vždyť jsi jako
Bůh!“ Použije tuto větu z Bible,
to aby tvé pyšné srdce, ve
kterém by snad mohl zůstat
ještě kousek skromného člověka,
ji mohlo plně přijmout. Kéž jsou
ti následující řádky tím
správným zrcadlem pro tvůj
život.
6. V srdci je ukryt charakter
člověka. Obrazně to jde takto
říci. Lidské srdce je ve středu
těla a nebýt jej, žádná část těla
by nemohla fungovat. A tak jako
krev proudí ze srdce do celého
těla, společně s ní putuje do
všech částí těla, do našeho
konání i jednání, mluvy i reakcí
jeho charakter. Jsouce
uprostřed, jeho přirozený
charakter je sebestředný. Člověk
je přirozeně egoistický. Bůh vidí
do srdce každého člověka, ač se
každý člověk ve svém srdci tváří
jako dobrý.
7. Lidské srdce je ze všeho
nejzrádnější, je nenapravitelné
– kdo mu rozumí?
„Já Hospodin zpytuji srdce a
zkoumám lidská svědomí, abych
každému odplatil podle jeho
cest, tak jak za své skutky
zaslouží.
Jeremiáš 17;9-10
8. Ve svém srdci se člověk cítí jako
dobře rostoucí strom. Chce být
velký, mohutný, košatý. Jistý, že
jej nepřelomí žádná bouře
života. Chce růst pro svou
vlastní radost, ukazovat kolik
má plodů, mít svůj zasloužený
zimní odpočinek. Sát svými
kořeny veškerou vodu až z nej-
hlubší země, pro své listy
a plody a mít co největší místo
na slunci. Jaký jsi ale strom ve
skutečnosti ? Kolik potřebuješ
vody a slunce pro své plody ?
A kolik jich je ? Nejsi jen plný
listí, které stejně rychle jako
vypučí tak i opadne ?
9. Svému milému zpívat chci
milostnou píseň o jeho vinici:
Můj milý míval vinici na
úrodném úbočí. Okopal ji
a zbavil kamení, ušlechtilou révu
na ní vysadil. Věž postavil
uprostřed ní, vykopal v ní
i vinný lis. Očekával, že hrozny
urodí, její plody ale zplaněly.
Nyní, občané Jeruzaléma a lide
judský, rozsuďte mezi mnou
a mojí vinicí. Co víc se dalo
udělat pro moji vinici, než co
jsem pro ni učinil? Když jsem
očekával, že hrozny urodí, proč
její plody zplaněly?
Izajáš 5;1-4
10. Je mnoho věcí, za které můžeš
vděčit Bohu. Dostal jsi spoustu
dobrých darů a v mnohých
situacích se Bůh nad tebou
smiloval. Kolikrát v životě jsi
měl ložnost poznat či okusit jeho
lásku ? A přece ses nevrátil,
abys vzdal Bohu chválu ? Někdo
se pro tebe obětoval a tobě bylo
líto obětovat cestu zpět, aby ses
vrátil do svého pokorného srdce,
protože ta cesta by byla moc
těžká ? Co je jednodušší,
poděkovat, říci jen prosté :
„Děkuji ti Bože za dnešní den“
nebo říci, komu a zač děkovat,
když nevím, zda existuje Bůh ?
11. Když přicházel k jedné vesnici,
setkalo se s ním deset
malomocných. Zůstali stát
opodál a hlasitě volali: „Ježíši,
Mistře, smiluj se nad námi!“
Když je uviděl, řekl jim: „Jděte
se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli
očištěni. Jakmile jeden z nich
uviděl, že je uzdraven, vrátil se
a hlasitě chválil Boha. Padl na
tvář k jeho nohám a děkoval
mu. Ten muž byl Samaritán.
„Copak jich nebylo očištěno
deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je
těch zbylých devět? Nikdo z nich
se nevrátil, aby vzdal Bohu
slávu, jedině tento cizinec?“
Potom mu řekl: „Vstaň a jdi.
Tvá víra tě uzdravila.“
Lukáš 17;12-19
12. Cítíš se dobře oblečený svými
skutky, dílem svých rukou
a svou moudrostí. Ale jsi nahý
před Bohem a člověk nemá nic,
čím by přikryl svou nahotu. Cítíš
se vidoucí, se schopností rozlišit
dobré a zlé, ale člověk
nedohlédne dál než na povrch
druhého člověka. Myslíš si, že jsi
bohatý, že ti nic nechybí, ale
člověk si nic z toho, co
nashromáždil na této zemi
nevezme sebou. Když budeš
chtít, když poznáš, jak je člověk
bídný, Bůh ti otevře oči, abys
viděl do lidských srdcí, podobně
jako on. Ukáže ti pravé
bohatství svých dobrých darů a
obleče tě svou láskou.
13. Radím ti, aby sis ode mě koupil
zlato přetavené v ohni, abys byl
bohatý, a bílé roucho, abys byl
oblečen a neukazovala se hanba
tvé nahoty; a své oči pomaž
mastí, abys viděl.
Já všechny, které miluji, kárám
a vychovávám. Rozhorli se tedy
a čiň pokání.
Zjevení Janovo 3;18-19
14. Když Bohu dovolíš, aby tě oblékl
svou láskou, Bůh promění tvůj
charakter. Tvé srdce, které
umělo počítat křivdy, soudit
druhé, srovnávat a hodnotit
nahradí srdcem, které bude
chtít milovat, přijmeš-li to se
vším, co s tím souvisí. Podobně
jako lékař, i Bůh vyjme z tvého
těla tvé původní srdce a dá ti
nové, ale na rozdíl od lékaře to
bude provádět při tvém plném
vědomí. Nakolik mu budeš do
jeho zásahu mluvit a kontro-
lovat jeho zákrok, ačkoliv zákrok
bude úspěšně proveden, orgán
nebude dobře fungovat. Je snad
lékař pro tebe větší autorita než
Bůh, že chceš Bohu radit ?
15. Dám vám nové srdce a do nitra
vám vložím nového ducha.
Vezmu vám z těla srdce z
kamene a dám vám srdce z
masa.
Ezechiel 36;26
17. Žádná cesta života není přímá.
V životě budeš mít vždy dvě
volby. Někdo by mohl říci, že je
to následek prvního přestoupení.
Člověk okusil něco, co nebylo
dovoleno, jeho oči se otevřely
a dostal možnost poznat dobré
a zlé. Křesťan by možná řekl,
jaká škoda, člověk nemusel
poznat zlo! Jiný by namítl, ale
jestli je Bůh opravdu vševědoucí,
tak to přece musel znát, že toto
všechno se stane. Myslím, že
Bůh věděl od počátku, co jej
s člověkem čeká. My, to naštěstí
o našich dětech nevíme.
Představ si, že i Bůh měl dvě
volby. Poslušného člověka, který
by jej měl rád, protože neví, co
je to nenávidět. Nebo člověka,
který umí nenávidět, obviňovat
ba dokonce vydat druhého
i k upálení a smrti stejně jako
umí milovat celým srdcem. Bůh
zvolil druhou možnost, vědom si
toho, že jej mnozí budou
nenávidět, obviňovat i vydají
k upálení. Ale ti, kteří se po
všech strastech života rozho-
dnout jej milovat, jej budou
milovat opravdovou láskou.
Kdyby Bůh chtěl otroka, mohl
by si jej stvořit, ale on dal
přednost člověku, který se pro
lásku rozhodne z vlastní vůle,
protože poznal lásku toho, který
jej stvořil.
18. V životě si každý jen myslí, že
vidí, že umí správně rozlišit
dobré a zlé. Jenže Bůh miluje
všechny stejnou láskou, lidi
dobré i zlé. Člověk se na všechno
dívá svýma očima a ty oči
hodnotí druhé, jaký druzí
vyvolávají ve mně dojem. Bůh
hledí do srdce člověka. Jej
nezajímá dojem, jej zajímá
opravdovost. Ježíš přišel na
tento svět, aby otevřel srdce
každého člověka, aby se každý
uměl dívat srdcem. A tak oslepl
každý, kdo tuto nabídku
nepřijal, koho srdce zůstalo
uzavřené.
19. Tehdy Ježíš řekl:
„Přišel jsem na tento
svět kvůli soudu: aby slepí viděli
a vidoucí oslepli.
Jan 9;39
20. Každý kdo vidí, vidí kde je tma
a kde je světlo. Kde jsem se
svým srdcem stál dříve a kde
mohu stát nyní. Je to má
svobodná volba. Ten, který mi
nabízí světlo života tak činí
z lásky. Mou volbu nesoudí,
protože mé srdce se musí
rozhodnout samo.
21. Já, světlo, jsem přišel na svět,
aby žádný, kdo ve mne věří,
nezůstal ve tmě.
Slyší-li někdo má slova a neplní
je, já ho nesoudím; nepřišel jsem
totiž, abych soudil svět, ale
abych svět spasil.
Jan 12;46-47
22. Je cesta požehnání a cesta
trápení. Cesta pokoje a cesta
napětí. Cesta svobody na tomto
světě v otroctví mého já a cesta
otroctví ega ve svobodě ducha.
Cesta, kdy budu mrtev, ačkoliv
živ a cesta, kdy i kdybych
umřel, budu žít. Celý život mám
na to, abych se rozhodl. Chci-li
se vrátit k tomu, kdo mi dal
život, anebo, chci-li jít dále
vlastní cestou, aniž budu vědět,
co mě vlastně čeká.
23. Pohleď, co ti dnes předkládám:
Život a blahobyt, nebo smrt a
neštěstí.
Pátá Mojžíšova 30;15
24. Člověk vždy někomu slouží.
Mohu sloužit penězům, budou
mne činit šťastným a celý život
podřídím jim. Mohu sloužit své
slávě a celou svou kariéru dám
do rukou této služby. Mohu
sloužit své práci, kterou budu
milovat tak, až se stanu jejím
otrokem. Mohu sloužit svým
dětem, žít jen pro ně s pocitem,
že i ony budou jednou žít pro
mne. Mohu sloužit sám sobě,
všem svým koníčkům, vášním,
touhám a snům.
A mohu také sloužit Bohu. Budu
muset mnohé ze svého já
obětovat, ale přesto mohu mít
požehnaný život, být šťastný
a cítit v srdci lásku, kterou tak
jako dostanu budu chtít i dávat.
25. Pokud se vám ale nelíbí sloužit
Hospodinu, vyberte si dnes,
komu budete sloužit – ať už
bohům, kterým sloužili vaši
otcové za řekou, anebo bohům
Emorejců, v jejichž zemi bydlíte.
Já a můj dům však budeme
sloužit Hospodinu.“
Jozue 24;15
26. Na mé cestě života bude vždy
stát mnoho bran. Mnozí budou
vcházet velkým a honosným
vchodem. Bude tam možná
napsáno : sláva, bohatství, čest,
uznání, pochopení. Ten druhý
vchod bude malý. Celý se do něj
ani nevejdu. Budu muset sklonit
své pyšné srdce, abych tudy
vůbec mohl projít. Nebude na
něm nic, co by upoutalo mé oči.
Budu za blázna těm, kdo chodí
hlavním vchodem.
Ten hlavní a velký vchod je plný
klamu pro mé oči. Kdežto za
tím malým budu možná cítit, že
mé srdce je na správné cestě.
27. „Vcházejte těsnou branou.
Prostorná brána a široká cesta
vede do záhuby a kdekdo tudy
kráčí. Těsná brána a úzká cesta
však vede k životu a málokdo ji
nachází.“
Matouš 7;13-14
29. Když budeš vědět, kdo jsi, pak
také uvidíš, kolik ti chybí před
Bohem. Bůh je dokonalý ve své
lásce, odpuštění, milosrdenství.
Člověk je nedokonalý, ale může
být proměněn k obrazu božímu.
Proč by se měl člověk měnit ?
Možná protože Bůh je neměnný.
Možná také proto, aby uměl
v životě budovat, ne bořit.
Možná proto, aby mohl spatřit
předobraz toho, co mu Bůh chce
jednou ukázat, už tady na zemi.
V Bibli je napsáno, že království
Boží je jako zrnko hořčice. Menší
než jakákoliv ostatní zrna. Když
ale doroste, je z něj mohutná
rostlina a ptáci mohou sedět
v jejích větvích. Kdo pokoří
s láskou své srdce natolik, že ve
srovnání s druhými, jeho vlastní
ego, vlastní pýcha bude menší
než srdce druhých lidí, v tom
Bůh může zasít něco, aby to
rostlo. A to něco vyroste
v mohutnou rostlinu. V člověka,
kterého lidé potřebují. Pro jeho
pochopení, pro jeho vnímavost,
soucit, lásku i milosrdenství.
Lidé budou chtít přebývat v jeho
blízkosti, podobně jako ptáci ve
větvích hořčice. Bůh má moc
člověka proměnit, ale člověk se
musí stát poddajnou hlínou
a nevzpírat se rukám hrnčíře,
který z ní vytvoří nádobu pro
jedinečný účel.
30. Člověku není dáno znát věci
budoucí. Člověk může získat
všechno, ale k čemu mu to
bude, ztratí-li vlastní život ?
Člověk jednou ztratí svůj život
tady na zemi, ale ani pak neví
jistě nic o tom, co jej čeká. Může
mu to být jedno, nebo jej to
může trápit. Co když podobné
trápení bude navěky ? Co když
vše co jsem se nenaučil tady na
zemi, všechny chyby, pády
a omyly budu žít znovu ?
Navěky ? Má duše neumí
reagovat jinak a jednat jinak,
a dá mi snad někdo jinou duši ?
31. Vše má svůj správný čas, jistě.
Člověk má ale tu velikou potíž,
že nikdy neví, co se bude dít.
Kdo jen mu prozradí, co
chystá budoucnost?
Kazatel 8;10
32. Na tomto světě je člověk tělo
a vše je tělu podřízeno. Svými
smysly vnímám svět a lidi kolem
a svým srdcem je hodnotím
a zařazuji. Sám tak mohu stát
na žebříčku úrovně všech lidí na
stupni, který podle mne
odpovídá mé vlastní důstojnosti.
Když budu vědět, jak
nedokonalý jsem člověk a budu
toužit po dokonalém, pak budu
dokonalé i milovat. A co je
dokonalé, když ne Bůh ? Budu-
li chtít Boha milovat, pak on se
smiluje nade mnou, jedním z
miliardy lidí. Smiluje se, aby
mne proměnil ke své doko-
nalosti. Ne pro mou slávu, ale
proto, abych uvěřil, že vše je
v jeho moci.
33. Ježíš mu odpověděl: „Amen,
amen, říkám ti: Pokud se někdo
nenarodí znovu, nemůže spatřit
Boží království.“ „Jak se může
člověk narodit, když je starý?“
řekl na to Nikodém. „Může se
snad vrátit do matčina lůna a
podruhé se narodit?“ Ježíš mu
odpověděl: „Amen, amen,
říkám ti: Kdo se nenarodí
z vody a z Ducha, nemůže vejít
do Božího království.
Co se narodilo z těla, je tělo;
co se narodilo z Ducha, je duch.
Jan 3;3-6
34. Když uvěřím Bohu, že má dobrý
plán pro můj život, budu mu
důvěřovat. Když mne miluje,
proč by neměl mít dobrý plán ?
Copak milující otec nepřeje
svému dítěti to nejlepší ač není
všemocný ? Když uvěřím, že
Bůh má nejlepší plán pro můj
život, pak nebudu mít potřebu
tvořit si plán vlastní, jelikož lepší
než Boží bych nevytvořil. Toto
vědomí mi dodá odvahu i pro
chvíle, kdy mne druzí budou
vnímat za blázna.
Pak se vydám novým směrem
svého života, protože budu cítit,
že ten směr je pro mne dobrý.
35. Terach žil 205 let a zemřel
v Cháranu.
Hospodin Bůh řekl Abramovi:
„Odejdi ze své země, ze svého
příbuzenstva a ze svého
otcovského domu do země,
kterou ti ukážu. Učiním z tebe
veliký národ a požehnám ti.
Zjednám ti veliké jméno a budeš
požehnáním.
První Mojžíšova 11;32 12;1-2
36. Budu muset opustit svého starého člověka, svou starou zemi. Ve svém
starém člověku jsem žil v zemi, kde všechnu vodu pro svůj život jsem
čerpal ze svých vlastních schopností, dokud tam stále voda byla. Nyní
se budu muset v životě spolehnout na Boží déšť. Možná se modlit, aby
přišel, až má naděje vyschne dočista a možná si uchovat víru, že
přijde.
37. Země, kterou přicházíš obsadit, totiž není jako egyptská zem, z níž
jste vyšli, kterou jsi osíval semenem a zavlažoval ji prací svých nohou
jako zelinářskou zahradu. Země, kterou jdete obsadit, je země hor
a údolí, zavlažovaná nebeským deštěm. Je to země, o niž pečuje
Hospodin, tvůj Bůh. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou stále obráceny
k ní, od počátku roku do jeho konce.
Pátá Mojžíšova 11;10-12
38. Uvědomím si to, co jsem až
dosud nevěděl. Že nežiji sám pro
sebe. Že jsem závislý na svém
stvořiteli. Bez něj se mé nohy
neudrží ve správném směru.
Potřebuji jeho oči, jeho srdce,
jeho ducha, abych mohl kráčet
po jeho stezkách.
40. Bůh je dobrý a vždy ti dá více,
než budeš mít pocit, že jsi mu
obětoval. Co z lásky dáváš,
z lásky ti bude vráceno zpět.
Úsměv, láskyplné slovo,
pohlazení srdce, vše, jak budou
reagovat druzí lidé je cena,
kterou ti Bůh dává zpět za
lásku, kterou ty budeš chtít
dávat jim. Už nebudeš spoután
ničím, o čem jsi byl dříve
přesvědčen, že je v tvých rukou.
Budeš všemu svobodný, lidským
urážkám, ústrkům i pob-
louzněným reakcím, protože
budeš mít svého zastánce.
41. Žijte jako svobodní lidé, ne
ovšem jako ti, kdo údajnou
svobodou zastírají vlastní
špatnost, ale jako Boží
služebníci.
1 Petrův 2;16
43. Vše, co se děje v životě člověka
není jen tak náhodné a beze
smyslu. Potkáváš lidi, reaguješ
na všelijaké situace. Je to
způsob, jak nás Bůh chce
něčemu naučit. Bůh je velmi
tolerantní učitel. Máme
svobodnou vůli mu naslouchat,
nebo si v jeho hodinách můžeme
dělat, co chceme. Jednou se ale
rozhodne, že je dobré prověřit,
co jsme se naučili. Tak přicházejí
v životě zkoušky. Prověřují
trpělivost či výbušnost, strach či
naději, obětavost nebo sobectví,
pýchu či pokoru. Někdy víru,
lásku, moudrost, nejčastěji vše,
čím se před svými spolužáky
každý jeden chlubíme nebo si
alespoň myslíme, že jsem v tom
lepší než ostatní. Pro žáka,
který naslouchal svému učiteli
není žádná zkouška tak těžká,
aby byla k smrti. Ale v mnohých
zkouškách se hraje o život
a o jejich trvaní rozhoduje sám
učitel. A není při zkoušce
nikoho, kdo by žákovi napověděl
naučenou látku a učitel sám, ten
pouze mlčí, prověřujíce, co jsme
si zapamatovali.
44. Bůh dopouští zkoušky. Je to
hodné někoho kdo miluje ? Chce
znát mou lásku. Bude vždy
stejná ? I když v životě přijde
den, kdy budu mít pocit, že
není k přežití ? Vše zlé a vše
krásné, v co jsem věřil a co
pominulo, dá ďábel na jednu
misku vah a na druhou mám já
dát svou víru a naději v dobrého
Boha. Bude má víra a má
naděje dost velká na to, aby
vyvážila veškeré utrpení ?
45. Nato Job vstal, roztrhl svůj
plášť a oholil si hlavu. Potom
padl na zem a klaněl se:
„Nahý jsem vyšel z lůna své
matky, nahý se k ní zas
navrátím. Hospodin dal,
Hospodin vzal. Ať je požehnáno
jméno Hospodin!“
V tom ve všem Job nezhřešil
a neobvinil Boha z ničeho
špatného.
Jób 1;20-22
46. Přirozeně nedokáže nikdo z nás
unést tíhu zranění, které se
zkouškou přichází. Jizva za jizvu,
kterou jsem dostal. Jazyk je
dostatečně ostrá zbraň pro
jakoukoliv ránu. Každý člověk se
brání, jak se brání jeho srdce.
Srdce je nepřející a ač možná
udrží jazyk na uzdě nepřeje
tomu, kdo zraňuje nic dobrého.
Milovat někoho, kdo nenávidí je
mimo veškerou lidskou logiku.
Ale nemiluje Bůh tvého nepřítele
stejnou láskou, jako miluje
tebe ?
47. Lámech řekl svým ženám:
„Ado a Cilo, poslouchejte mě,
ženy Lámechovy, slyšte mou řeč:
Zabil jsem muže za ránu, kterou
mi zasadil, zabil jsem mladíka
za zranění, jež mi způsobil.
Bude-li Kain mstěn sedmkrát,
Lámech bude mstěn
sedmasedmdesátkrát!“
První Mojžíšova 4;23-24
48. Ďábel zná stejně tvé srdce jako
Bůh. Obchází kolem člověka
a hledá. Kolik je v jeho srdci
zatrpklosti, nezájmu, nelibosti,
nelásky. Hledá na člověku
cokoliv, kde by se mohl zachytit,
aby člověka podpořil v jeho
přesvědčení,- máš být proč
zatrpklý. Chce naslouchat
každému slovu, které bude
obviňovat druhé. Kdyby se
člověk dokázal podobat Ježíši
Kristu ve svém jednání a ve
svých reakcích, nenašel by ten
zlý nic, co by si na člověku mohl
vzít.
49. Probuďte se, mějte se na
pozoru! Váš protivník ďábel
chodí kolem jako řvoucí
lev a hledá kořist.
1 Petrův 5;8
50. Jen ve zkouškách života můžeš
růst. Do větší plnosti Boží.
V nich se ukáže, nakolik tě
změnilo to, co ti Bůh chtěl
prostřednictvím druhého
člověka sdělit. Každá zkouška je
těžká. Možná v té chvíli by
člověk zrovna nejvíce potřeboval
Boha, ale on mlčí. Neodpovídá.
Mluví jen vlastní zranění, bolesti,
trápení. Vždy se ale můžeš ke
svému Bohu modlit, aby délku
tvé zkoušky zkrátil. Abys obstál.
Aby Bůh mohl otevřít před
tebou další dveře na tvé cestě
životem.
51. Šimone, Šimone, hle, satan si
vyžádal, aby vás tříbil jako
pšenici. Prosil jsem
ale za tebe, aby tvá víra
neselhala. Až se jednou obrátíš,
posiluj své bratry.“
Lukáš 22;31
52. Možná nebude v té těžké chvíli
opravdu nikdo, o kom bys měl
pocit, kdo by slyšel tvé volání.
Ale pamatuj nejsi sám, vydaný
všemu zlému. I někdo čistší než
ty byl vydán zkoušce. Těžší než
je ta tvá a ani on nebyl sám.
A touto svou vírou, že není sám,
že někdo vyšší zná smysl všech
věcí, touto svou nadějí přemohl
tento nejčistší mezi čistými svět.
Kráčej v každé zkoušce posílen
touto nadějí, abys i ty ve své
zkoušce přemohl svět.
53. Hle, přichází chvíle, a už přišla,
kdy se rozprchnete každý svou
cestou. Necháte mě samotného,
ale nejsem sám, protože je se
mnou Otec. Toto vše jsem vám
pověděl, abyste ve mně nalezli
pokoj. Na světě zakoušíte
soužení, ale buďte stateční
–
já jsem přemohl svět.
Jan 16;32-33
54. Možná bude ta zkouška příliš
těžká na to, abys obstál.
Přemůže tě strach a zranění,
protože tvá láska v srdci
nedorostla svého cíle. Vše má své
následky, a když neobstojíš,
mnohé se bude opakovat. Vše
bude těžší a bude trvat déle. To
proto, abys pochopil, co stále
nechápeš. Že jsi to ty, kdo se
má měnit. Proměnit svůj
charakter a své vnímání,
pohledy a způsoby myšlení.
55. Po čtyřicet let ponesete svůj
trest, podle počtu dní, v nichž
jste prozkoumávali zem.
Z každého z těch čtyřiceti dní se
stane rok, abyste poznali mou
nelibost.
Čtvrtá Mojžíšova 14;34
57. Kdyby Bůh člověka nemiloval,
proč by stvořil tento svět ? Je-li
Bůh duch, pak může být ve
všem a v ničem, aniž by to
změnilo jeho podstatu. Když
postavím dům, nestavím jej
přece pro stavbu samotnou,
nebo pro radost ze stavění, ale
proto, aby v něm někdo bydlel.
Kočce i myším bude docela
jedno, jak můj dům vypadá, ale
jen člověk může obdivovat jeho
promyšlenost, krásu i lásku,
s jakou byl postaven. Bůh
postavil tento svět pro svého
obyvatele, pro člověka, který byl
stvořen jako poslední ze všech
věcí v domě. Bůh učinil člověka
dědicem tohoto domu se vším,
co v něm je. Člověk vzal
dědictví, vzal vše, co se v domě
nachází i to, co vytvořily jeho
samotné ruce, aby si dům
přizpůsobily k obrazu svému
a všechny věci v domě rozdělil
na své a cizí. Své si dal na své
police, aby se jim klaněl a cizí
rozházel. Že dům někdo
postavil, to člověk zapomněl
a když se dostavil správce
stavitelova majetku, člověk jej z
domu vyhodil. Správce zůstal
stát přede dveřmi a stojí tam
pořád. Klepe na dveře tvého
srdce, abys mu otevřel. Aby jeho
láska, láska s jakou stavitel dům
pro člověka postavil, znovu
naplnila celý dům.
Otevřeš mu ?
58. Žena nosí plod ve svém lůně po
čtyřicet týdnů. Jsou spojeni v
jednom těle. Jejich city, vnímání
reakce jsou dokonale propojeny.
Jen žena ve své mateřské lásce
dokáže dokonale rozumět všem
pocitům svého dítěte. I my lidé
jsme na počátku byli v božím
lůně, pod jeho ochranou v
dokonalém spojení. Kdo může
znát lépe naše pocity, ne-li
Bůh ? Čtyřicet týdnů Bůh tvoří
každého člověka aby to, co do
něj vložil, čím činí každého z nás
jedinečným, jednou mohlo
dosáhnout cíle. Stálost lásky
mateřské je zrcadlem stálosti
lásky Boží.
59. Zapomene snad žena na své
nemluvně? Nemá snad soucit
s vlastním dítětem? I kdyby
však ony zapomněly přece,
já nikdy nezapomenu na tebe!
Izajáš 49;15
60. Protože tě Bůh stvořil, zná
každý tvůj krok, každou tvou
myšlenku, každou pohnutku
tvého srdce. Před Bohem není
možné se skrýt. To jen člověk,
který se dívá očima, si myslí, že
když něco nevidím sám i já sám
jsem podobně neviditelný.
A v tom je spravedlivost i soud,
že není nic z mého života, co
zůstane skryto. Jednou mi duch
připomene všechny mé skutky,
všechny mé reakce, všechna má
slova. A v tom je boží láska i
milost, že každý skutek, jež není
z Boha můžeme napravit na
této zemi, dokud nám Bůh dává
čas.
61. Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
z místa, kde trůní, zkoumá
pohledem všechny, kdo bydlí
na zemi. Ten, který stvořil
každé srdce, rozumí všemu, co
dělají.
Žalmy 33;13-15
62. Dokud jsi člověk, vždycky se
budeš dívat na svět očima.
Hodnotit, dělat závěry,
komentovat, posuzovat. Oči jsou
ale natolik klamavé, nakolik vidí
jen to, co je odkryto. Bůh vidí
to, co je skryto. Vidí do srdce
každého člověka, jaký každý
skutečně je. Proto Bůh vzal
svého ducha, aby se zrodil v
člověku, jako je každý z nás,
v Ježíši Kristu. Tak nám Bůh na
životě jednoho člověka mohl
ukázat, co je to dívat se srdcem.
Tento akt byl nabídkou pro naší
proměnu. Aby i každý z nás
mohl proměnit svůj pohled. Od
lidského k božskému.
63. Hospodin ale Samuelovi řekl:
„Nevšímej si jeho zevnějšku ani
jeho výšky, protože jsem ho
odmítl. Hospodinův pohled je
jiný než lidský. Člověk se dívá na
zevnějšek, Hospodin se dívá na
srdce.“
1 Samuelova 16;7
64. Boží láska je stejná k lidem
dobrým i zlým. K spravedlivým
i nespravedlivým. Sebevětší
lidský hněv, ani pocit
nespravedlnosti ji neodplaví. Bůh
snáší naše výčitky s láskou, ale
jeho srdce je smutné z toho,
kým člověk je. Jak dokáže ve své
zaslepenosti obviňovat Boha
i druhé lidi, ze všech trápení,
které potkaly jeho život.
65. Lásku neuhasí spousty vod,
neodplaví ji říční proud.
Kdo by lásku chtěl za celé jmění
pořídit, jedině by se zesměšnil!
Píseň písní 8;7
66. Když přišel ten správný čas, Bůh se rozhodl uskutečnit to, co bylo již známo.
Dát člověku možnost, navrátit se k Bohu zpět. Aby se člověk mohl navrátit
zpět, musel poznat jak je vzdálen od Boha. Jak i ten nejspravedlivější člověk
je daleko od Boha. Budu-li mít všechny sklenice v domě špinavé, kde vezmu
měřítko pro jejich čistotu ? A tak Bůh vzal čistou sklenici mezi nečistými a
naplnil ji svým svatým duchem, aby se všem lidem v jejich skutcích zjevilo
kolik nečistoty je mezi lidmi.
67. Bolesti, jež nesl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale
domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen. On však byl proboden naším
proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání
–
byli jsme uzdraveni jeho ranami! My všichni jsme jako ovce zabloudili, každý
se na svou cestu obrátil, Hospodin ale uvalil na něj provinění nás všech.
Izajáš 53;4-6
68. Bůh si vybral Marii pro svůj
záměr pro skromnost jejího
srdce. Aby tak ukázal každému
člověku v čem je měřítko jeho
čistoty. V pokoře člověka před
Bohem. A tak se v čistotě jejího
lůna mohlo zrodit to, co je čisté
a svaté pro Boha.
69. „Má duše velebí Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém
Spasiteli, neboť si všiml ponížení
své služebnice. Hle, od nynějška
všechna pokolení budou vyprávět
o mé blaženosti, neboť mi učinil
veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté a jeho
milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
Svou paží dokázal moc, rozehnal
ty, kdo mají v srdci pyšné
myšlenky. Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
Lukáš 1;46-52
70. Svým životem nám Ježíš Kristus
ukázal, v čem je lidské zlo.
V čem je hřích. Ukázal nám
v čem je moc lásky. Že láska má
moc odzbrojit každé zlo i ne-
návist. Svým životem i svou
smrtí až na kříž nám zjevil, že
podobně jako on obětoval svůj
život posílen vírou v Boha, který
má moc vzkřísit i mrtvé, i my
posíleni vírou v Ježíše Krista
máme obětovat všechny naše
slabosti, veškerou pýchu a přibít
je na náš vlastní kříž, aby nás
Bůh mohl nazývat svými dětmi.
71. (Kristus) odpustil nám všechny
viny a smazal ten nepřátelský
dlužní úpis, jehož předpisy byly
proti nám. Navždy jej zrušil,
když jej přibil na kříž!
V něm odzbrojil vlády a mo-
cnosti, veřejně je odhalil a slavil
nad nimi vítězství!
Koloským 2;14-15
72. V tom je hloubka toho, že jsi
uvěřil, že tvé srdce se cítí
sjednoceno, s tím, který za tebe
položil život, aby tvá duše mohla
žít ve spojení s Bohem a nikoliv
bloudit navěky v neznámu.
Člověk uvěří-li srdcem, začne
milovat toho, který miluje jej
a protože víra vychází ze srdce,
je tak vzdálena veškerému
lidskému chápaní, jež není
schopno postihnout to, k čemu
tíhne duch. Že ten maličký
člověk na tom obrázku jsi ty,
propojen skrze Kristovu lásku až
k lásce boží.
73. Proto klekám na kolena před
Otcem, jehož jméno nese
veškerá rodina na nebi i na
zemi. Kéž vás jeho Duch podle
bohatství jeho slávy posilní ve
vašem nitru. Kéž Kristus
přebývá skrze víru ve vašich
srdcích! Kéž jste zakořeněni
a ukotveni v lásce, abyste spolu
se všemi svatými mohli
postihnout, jaká je šířka, délka,
výška i hloubka, a poznat
Kristovu lásku přesahující
chápání, abyste byli naplněni do
veškeré plnosti Boží.
Efeským 3;14-19
74. A tato nabídka, být spojen
s Bohem v jeho lůnu tak jako je
dítě spojeno s matkou je pro
každého, kdo uvěří. Mám
svobodnou vůli si vybrat kudy
chci kráčet ve svém životě. Lidé
se naučili nevěřit, že víno i mlé-
ko by mohlo být bezplatně,
protože, co nemá cenu, i kdyby
přeškrtnutou, to nemá hodnotu.
Lidé by si nejraději chtěli v ži-
votě vše koupit, aby v téhle
jistotě mohli ze svého života
vytlačit veškerou víru a naději.
Lidé, kdyby mohli, by uzavřeli
i smlouvu se smrtí.
75. Ach, všichni žízniví, pojďte k
vodě, i vy, kdo nemáte žádné
peníze! Pojďte, kupujte a jezte,
pojďte, kupujte bez peněz
víno a mléko bezplatně!
Izajáš 55;1
76. Zmítán svými touhami, sny
a potřebami, člověk se stal
vězněm v jámě svého vlastního
nespokojeného já. Je to jáma
plná strachu, stresu a deprese,
protože v ní dochází voda.
Dochází v ní smysl, proč člověk
vůbec žije na této zemi. Je jen
jedna cesta ven z ní a člověk ji
nenalezne, nezmění-li pohled
svého srdce. Pak totiž srdcem
uvidí to, co nikdy neuvidí jeho
oči. Že skrze lásku toho, který
dal za tebe i za mne život je
cesta ven, z jámy, kterou jsem
v sobě vyhloubil.
77. Pro krev mé smlouvy s tebou
Propustím tvé vězně z jámy bez
vody.
Zachariáš 9;11
78. Co udělá pastýř s neposlušnou ovcí, která trká ostatní rohy, kalí vodu, kterou
pije a zašlapává nejlepší pastvu ? A co udělá se ztracenou, s nemocnou nebo
polámanou ? Až budeš v životě ztracen, pak tě bude Bůh hledat, protože ty
budeš hledat jeho.
79. Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený, jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý:
Žiji vysoko a ve svatosti, ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný, abych oživil
ducha pokorných, abych oživil srdce sklíčených.
Izajáš 57;15
80. Když budu umět v životě
sestoupit do své pokory,
přijmout vše, co se dostaví
a přitom si zachovám v srdci
lásku, Bůh je slitovný a mi-
losrdný. Dává člověku milost, ať
v každé těžké situaci může
člověk stát s přesvědčením, že
Bůh je dobrý. Svou milostí
podpírá mé kroky a jeho milost
přichází náhle a nečekaně. To
aby nikdo z lidí neměl pocit, že
si svými skutky milost zasloužil.
82. Ten, kdo miluje, má vždy
odpověď na naše prosby
a soužení, když i člověk se
rozhodne Boha milovat. Ne vždy
ale každému slovu člověk rozumí
a umí si jej správně vyložit,
protože vše, co je dobré a zlé
vychází z lidských představ.
Člověk pak mnohé nechápe, má
spoustu otázek. Ale tak jako
slunce svítí, ač tady na zemi je
zatažený deštivý den, podobně
i Bůh miluje a slyší modlitbu
každého, kdo v něj věří ač se
svým milosrdenstvím vyčkává.
83. „Přilnul ke mně, a tak ho
zachráním, poznal mé jméno
a já ho vyvýším. Bude mě volat
a já mu odpovím, v dobách
soužení budu s ním, vysvobodím
jej a oslavím. Dlouhým životem
ho nasytím
–
ukážu mu své spasení!“
Žalmy 91;14-16
85. Milióny lidí žily na této zemi od
jejího vzniku. Mnozí králové,
císařové, umělci, vědci,
filozofové. Lidé si vybrali mnohé
z nich pro jejich svědectví,
protože lidé potřebují příklady.
Stejně tak Bůh si vybírá ty,
které chce. Pro svědectví o něm.
Aby lidé uvěřili nikoliv že
existuje a že stvořil tuto zemi
a všechno na ní, ani ne aby
pochopili, že vše je v jeho moci,
ale aby poznali jeho lásku. Aby
poznali, že miloval a miluje
člověka. Je těžké uvěřit, že něco,
co nikdy nikdo neviděl může
milovat člověka ? Bůh si vybíral
ty, kteří uvěřili. O nich se píše
v Bibli, ve Starém zákoně. Aby
tito lidé svou pevnou vírou
v situacích, do kterých byli
postaveni, usvědčili nás, kteří
máme všechno a nic nám
nechybí, ba dokonce ani Bůh ne,
z naší nevíry.
Proč tito lidé v Bibli zůstali
a příběhy jiných neznáme ?
Protože tito lidé, ač neviděli,
uvěřili.
86. Pohledem naší mysli bude
právem považován jeden muž
v Bibli za bláznivého. Protože
jednal jako zcela zbavený smyslů
a činil, co by normální člověk
nečinil. Vše, co v životě dělal,
konal protože v to uvěřil. Uvěřil
v to, co mu Bůh řekl, ač to bylo
čiré bláznovství. Ten, který byl
pro lidi bláznem, toho si Bůh
vyvolil za otce svého národa.
Ten člověk se jmenoval
Abraham.
87. V naději proti vší naději
Abraham uvěřil, že bude otcem
mnohých národů; bylo mu totiž
řečeno: „Tak početné bude tvé
símě.“ I když mu bylo skoro sto
let, neochaboval ve víře při
pohledu na své už nemohoucí
tělo a na neplodnost Sářina
lůna. Nepochyboval nevěřícně
o Božím zaslíbení, ale posílil se
ve víře, a tak vzdal slávu Bohu.
Byl totiž přesvědčen, že co Bůh
zaslíbil, dokáže i splnit, a právě
to „mu bylo počítáno za
spravedlnost.“
Římanům 4;18-21
88. Kdo upozadí svůj život, své osobní štěstí a představy, aby se vydal vstříc
neznámému ? Kdo svůj život upne k tomu, aby se ztotožnil s utrpením
druhého a rozhodl se jej neopustit a ve sdílení jeho trápení najít svůj vlastní
smysl života ? Možná proto zůstal tento příběh v Bibli až dodnes.
89. Rút jí ale odpověděla: „Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe.
Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem
a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš, tam zemřu a klesnu do hrobu. Toto
ať mi učiní a přidá Hospodin: jen smrt mě s tebou rozdělí!“
Rút 1;16-17
90. Říká se Jobova zvěst, jako rána,
která srazí člověka k zemi. Srazí
jej tak silně, že si člověk pokládá
otázku, zda může být Bůh vůbec
dobrý ? Může Bůh vůbec
milovat, když dopouští takové
věci ? Jobovi přátelé nechápali,
že by milující Bůh mohl takové
věci připustit na spravedlivého.
Podle jejich lidské logiky musel
být Job ničemník, který na sebe
přivolal spravedlivý trest. Přišli,
aby jej potěšili, ale jejich slova
byla, jako by vypalovali místo
kolem rány tohoto člověka
ohněm svých slov. Job ale zůstal
pevný ve svém přesvědčení, že
Bůh je dobrý, ačkoliv život je
plný utrpení.
91. Mám svědka v nebi právě teď,
tam nahoře mám svého
přímluvce. Když se mi vysmívají
přátelé, k Bohu přes slzy dívám
se.
Job 16;19-21
93. Když spadne plod ze stromu na
zem, semeno, které je uvnitř,
sežere zvěř nebo jej zadusí okolní
plevel nebo padne na místo,
které není vhodné k růstu
a zajde nebo z něj vzejde strom
a vydá úrodu. Nejinak každý
člověk, kterého stvoří Bůh. Buď
jej polknou jeho vlastní touhy
nebo jej zadusí to, čemu dá
všechen svůj čas, nebo v něm
uschne to, co by chtěl Bůh
v něm započnout nebo vydá
dobrou úrodu. Aby semeno
vydalo dobrou úrodu potřebuje
dobrou zem, vláhu a tak jak
padlo, musí zemřít, aby z něj
vzešla nová rostlina. Aby člověk
vydal dobrou úrodu, potřebuje
duchovně zakořenit a potřebuje
živou vodu, pocit, že jej někdo
miluje. A tak jako forma v níž
semeno padlo do země musí
umřít, i člověk musí umřít všem
svým návykům, celému svému
egoistickému srdci. Aby to nové,
co ponese hojné ovoce, co bude
požehnáním, mohlo v něm začít
růst.
94. Ovoce ducha Kristova nikdy
neponeseš se srdcem, se kterým
ses narodil, i kdyby tvé srdce
bylo ze zlata, protože jsi jenom
člověk. Jako u člověka bude tvůj
vlastní problém v životě vždy
stát před trápením druhých.
Budeš mu sice rozumět ušima,
ale srdcem jej nepochopíš. Když
si ale v životě řekneš : Bože,
prosím, chtěl bych vědět, jaké je
trápení tvého srdce ?“, pak ti
on dá to své místo tvého. Svého
ducha do něj. Pak uvidíš
každého člověka a jeho radost
i trápení tak, jak jej vidí Bůh.
95. Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí,
v mém nitru obnov ducha
stálosti.
Žalmy 51;12
96. Se srdcem ve kterém roste láska
až do úplné plnosti Boží, uvidíš
Boha, ačkoliv Boha nikdo nikdy
neviděl jak je psáno, ale
prvorozený syn nám o něm
vydal svědectví. Pak se tvé srdce
a srdce Kristovo stanou jedním
ve svém prožívání, soucitu, lásce
a pochopení.
98. Ježíš pak už pro tebe nebude
nějaká pozitivní postava, dobrý
vzor, který se zde objevil, ale
veden jeho slovem a zakotven v
jeho lásce se tvá láska stane
skutkem a každý skutek bude
nesen jeho láskou v tvém srdci.
100. Díky této lásce to, co je pro
člověka nemožné, dodržovat
veškerý zákon, bude možné.
Člověk je bytost naslouchající své
přirozené spravedlnosti, pocitům
svého srdce a žádný přirozený
zákon nebude nikdy pro něj dost
spravedlivý. Kristova láska
zbavuje člověka pocitů
nespravedlnosti, protože Bůh
soudí spravedlivě, znajíc vše ve
všem.
101. Nikomu nedlužte nic než
vzájemnou lásku; kdo miluje
druhého, totiž naplnil
Zákon. Vždyť přikázání
„Necizolož, nezabíjej, nekraď,
nezáviď“ a všechna ostatní jsou
shrnuta ve větě: „Miluj svého
bližního jako sám sebe.“ Láska
bližnímu nikdy neublíží – proto
je naplněním Zákona láska.
Římanům 13;8-10
102. Strach je od Zlého. Lidé se bojí
smrti, toho, že mě opustí
milovaná osoba, že zůstanu sám,
nepotřebný, nemocný a za-
pomenutý. Bůh ale nechce,
abychom jej poslouchali ze
strachu. Abychom obětovali věci
ze strachu, ale abychom to
udělali z lásky. Abychom poznali
jeho lásku k nám. Lásku od něj
čerpali, jako od toho, kdo dává
a lásku dávali.
103. V lásce není žádný strach.
Láska, jež došla naplnění, zahání
strach pryč, neboť strach
přináší muka. Kdo se však
bojí, nedošel v lásce k naplnění.
1Janův 4;18
104. Jak to, že mi Bůh dá cokoliv,
jak je psáno níže ? Protože to,
co žádáš, není v tvém jménu,
jak je psáno také níže. Nežádáš
pro SEBE moudrost, ani zdraví,
ani štěstí, ani spokojenost ani
mír v srdci, Bůh přece ví, že to
vše potřebuješ. To, o co žádáš je,
abys byl použitelný pro Boha,
abys chápal, co bolí jeho srdce
a v konkrétním případě, pro
který jsi byl stvořen pouze ty se
svými schopnostmi dokázal
naplnit Boží plán. K záchraně
druhého člověka. Abys, když tě
Bůh zasadil na tuto zem nesl
ovoce, a tvé ovoce bylo
požehnáním pro druhé.
105. Já jsem si vybral vás, ne vy mě.
Ustanovil jsem vás, abyste šli
a nesli ovoce a vaše ovoce aby
zůstalo; aby vám Otec dal,
o cokoli ho poprosíte v mém
jménu.
Jan 15;16
106. Když budeš jako dobrý strom,
který nese ovoce, jen se na něj
podívej. Co vidíš ? Že veškerou
svou sílu nedává na to, aby se
ukázal jaký je velký a vzrostlý
strom, jak je jeho kmen
mohutný. Kolik má listí nebo
kolik ptáků hnízdí v jeho
větvích, ale všechnu svou sílu
dává na to, aby nesl hodně
ovoce. Aby přes všechny
překážky v jeho životě, mrazy
a vše co jej potká na něm uzrály
plody. A když je nepřízeň osudu
velká, neunaví se, neřekne si,
letos už jsem se snažil dost, ale
rozkvete podruhé.
107. Ovocem Ducha je pak láska,
radost, pokoj, trpělivost,
laskavost, dobrota, věrnost,
mírnost a zdrženlivost. Tomu
se žádný zákon nevyrovná.
Ti, kdo patří Kristu Ježíši,
ukřižovali svou tělesnost s
jejími vášněmi a sklony.
Galatským 5;22-24
108. Lidé nemají ve zvyku činit víc,
než je nutné. Nebo než je pro ně
dobré, víc než se žádá. Když ty
se ve svém životě rozhodneš, že
ovoce, které chceš nést, neneseš
pro přízeň a radost druhých, ale
z lásky k tomu, který za tebe
dal život, vše, tvé jednání,
reakce i výsledky tvé práce
budou odlišné od ostatního
světa. Možná se pro mnohé
staneš nepochopitelným. Bude
jim oprávněně vrtat hlavou,
proč to vše děláš, ale ten který
vidí, co je v skrytu ocení
pohnutky tvého srdce.
109. Všechno dělejte bez reptání
a dohadování, abyste byli
nezkažení a nevinní jako
neposkvrněné Boží děti
uprostřed pokřiveného
a zvráceného pokolení, ve
kterém záříte jako světla ve
světě.
Filipským 2;14-15
110. Opravdový vztah s Bohem má
tu moc proměnit člověka. Učinit
jej světlem v temnotě dnešních
vztahů. Solí ve světě, kde je tak
mnoho chutí, že pro lidi je těžké
rozlišit, která chuť je ta pravá.
111. Kdysi jste byli tmou, ale teď jste
v Pánu světlem. Žijte jako děti
světla, neboť ovoce světla
spočívá vždy v dobrotě,
spravedlnosti a pravdě.
Efeským 5;8-9
112. Budeš-li mít opravdový vztah
s Bohem, pak budeš chtít vědět,
co leží Bohu na srdci. Co jej
trápí na tom či onom člověku,
protože druzí budou pro tebe
důležitější než tvé vlastní štěstí.
Kdo dosáhne ducha Kristova,
získá dar chápat lidská trápení.
Umět lidem pomoci v situacích,
kdy často jen v hloubi duše
doufají, že by se snad mohl najít
člověk, který by je pochopil. Mít
ducha Kristova není jen umět
pochopit, ale i z lásky umět
každého, kdo bloudí, přivést na
správnou cestu.
114. Když budeš žít život vedený
duchem Kristovým, pak se tvůj
vlastní život, každý tvůj čin,
který vykonáš z lásky k dru-
hému stane tou pravou obětí
Bohu. Tvé činy budou svědčit
o Kristově lásce a o Boží velikosti
a tvé srdce se stane dost velkým
na to, aby každý kdo hledá
v tobě nalézal. Skrze tvou lásku
a pokorné srdce uvěří. I on bude
chtít získat to, co v životě
postrádá.
115. Pro Boží milosrdenství vás
vyzývám, bratři, abyste vydávali
své životy Bohu jako živou,
svatou a příjemnou oběť; to
bude vaše pravá bohoslužba.
Nenechte se formovat tímto
světem – raději se nechte
proměňovat obnovou své mysli,
abyste dokázali poznat, co je
Boží vůle – co je dobré, náležité
a dokonalé.
Římanům 12;1-2
116. Až jednou přijdeš tam, kde bylo
vše na počátku, zpět ke svému
Bohu, pak ti ten, který tě znal
od počátku a v nějž jsi uvěřil dá
nové jméno. To jméno bude nést
tu jedinečnou vlastnost, kterou
nemá nikdo jiný. Proto nikdo
nezná tvé nové jméno jen Bůh
sám. Bude to vlastnost, jenž
Bůh v tobě našel. Kterou ty
sám jsi v sobě našel, abys byl v
ní podoben Bohu, tak jak tě Bůh
stvořil k obrazu svému.
117. Kdo má uši, slyš, co Duch praví
církvím: Kdo vítězí, tomu dám
jíst skrytou manu a dám mu
bílý kamének a na tom
kaménku napsané nové jméno,
jež nezná nikdo než ten, kdo je
přijímá.“
Zjevení Janovo 2;17
118. Nyní už stačí si jen najít čas nad vším přemýšlet
p.v. 2018
