1. MOJE PSYCHOLOGIE ÚNOR 2016MOJE PSYCHOLOGIE ÚNOR 2016
K ROZVODU
STAČÍ JEDENRozvod řadí psychologové z hlediska citové zátěže hned za
smrt blízkého člověka. Protože jsou ve hře emoce, neuvažujeme
racionálně a děláme zbytečné vhyby. Pomoci nám může rozvodový
kouč. Jak se dobře rozvést, jsem se zeptela Martiny Mráčkové.
TEXT: KLÁRA OLEXOVÁ, FOTO: ROBERT TICHÝ
Můžu se zeptat, vy jste rozvedená?
My patříme k těm, kteří to ustáli. V jednom období
jsme s manželem o rozvodu vážně uvažovali a od-
stěhovali se od sebe. Zůstala jsem s dětmi pul roku
sama. Během toho období separace jsme ale oba pro-
šli určitou transformací a oběma nám došly podstat-
né věci, takže jsme k sobě našli cestu zpátky. Uvě-
domili jsme si hodnoty, které tvořily náš vztah. Můj
názor je, že dokud se do této situace nedostanete,
tedy dokud nezjistíte, jaké to je, když jste na děti
sama, neuvědomujete si, co všechno je ve hře a o co
všechno můžete přijít. Z vlastní zkušenosti tedy vím,
že věci se dají změnit, když oba chtějí. Zpočátku jsme
se snažili sami a vystačili si jen s mými koučovací-
mi dovednostmi, později jsme ale také měli porad-
ce, který nám pomohl to všechno ustát, abychom za-
čali znova.
Jak a v čem nám může pomoct rozvodový kouč?
Podívat se na celou záležitost s odstupem, racionál-
ně a bez emocí. Naším cílem především je, aby se
ti, kteří se chtějí rozvést, byli schopni lépe dohod-

2. MOJE PSYCHOLOGIE ÚNOR 2016MOJE PSYCHOLOGIE ÚNOR 2016
JÍT DO ROZVODU BEZ
PRÁVNÍKA JE NEJVĚTŠÍ CHYBA,
JAKOU MŮŽETE UDĚLAT.
LIDÉ SI ČASTO
NEUVĚDOMUJÍ, ŽE
ROZVODEM SICE VYŘEŠÍ
NĚJAKÝ PROBLÉM, ALE NA
JEHO MÍSTO NANASTOUPÍ
DESET DALŠÍCH.
Když si vás najmu, znamená to, že už nebudu
potřebovat právníka?
V případě, že se chystáte rozvézt, byste si měla udě-
lat přehled o veškerém majetku a dozvědět se o svých
právech ohledně dětí a na to právníka rozhodně po-
třebujete. Probere s vámi, jaké možnosti existují,
jaká máte aktiva, ale také jaké máte dluhy. Právník
vám řekne, na co máte jednoznačně právo z hlediska
majetku a dětí, a co je sporné - takže v případě, že se
vás druhý snaží něčím zastrašit, budete připravena.
Je to hlavně o vnitřní jistotě a tu nenabydete jinak,
než že to konzultujete s odborníkem, který vám řek-
ne: o toto nemůžete přijít, bude se to dělit tak a tak.
Člověk se totiž nedokáže bránit, pokud nezná práv-
ní aspekty své situace. Jít do rozvodu bez právní-
ka je největší chyba, kterou můžete udělat. Pokud
už k rozvodu dojde, právník je vaše opora a cenný
zdroj informací.
Vy sama jste zažila, že by si vás někdo najal kvůli
rozvodu a pod vaším vedením si to rozmyslel?
To, že rozvodový kouč manželství zachrání, není vý-
jimka. Teď právě pracuji s klientkou, která přišla
kvůli tomu, že se chce rozvézt, a postupně jsme do-
spěly k tomu, že dodnes trpí nezvládnutým rozvodem
svých rodičů. Špatné vzorce chování, které si při-
nesla z dětství, ničí její vlastní manželství. V jejím
případě jsme použily mimo jiné techniku, kdy jsme
situaci prošly a ona se na ni podívala očima svého
muže. Tak pochopila, že on reaguje na ní. Že ne on,
ale ona má přehnané reakce na některé situace, tak
jak to viděla v dětství. Změnila u sebe způsob komu-
nikace a přístup k určitým situacím a je velká šance,
že se nerozvedou.
Podívat se na problém očima toho druhého
se snáz řekne, než udělá. Můžete nám poradit
nějakou techniku?
Zabývám se mimo jiné neurolingvistickým progra-
mováním. Tam se právě pracuje například s techni-
kou tzv. pozic vnímání. To je, když se nejdříve po-
díváte na situaci svýma očima, pak si „vlezete do
partnerových bot“ a nakonec vás vyzvu, abyste dě-
lala sobě i jemu poradce z třetí nezávislé pozice. Jed-
noduše řečeno se zeptám, co byste těm dvěma pora-
dila, když máte celou scénu před sebou. Vy se od té
situace odosobníte a najednou vidíte, co se tam děje
a sama sobě dokážete dát doporučení, která do té
doby ani nemůžete vidět.
Ale dejme tomu, že stejně všechno selže. Existuje
něco jako dobrý rozvod?
To je takový, kde netrpí děti. Jinak je ale z mého po-
hledu rozvod až poslední instance, když už nefungu-
je nic jiného. To znamená, že ti dva prošli poradnou,
pracovali sami na sobě, ale k ničemu to nevedlo a jiná
cesta už neexistuje. Ale že bych řekla, že je nějaký
rozvod dobrý, to nikoli. Jednak je to zásadní životní
změna, na kterou většinou nejsme připraveni, jed-
nak jde o to dospět k dohodám a to je velmi náročný
proces. Rozhodně by se nikomu nemělo jednat o to,
nad druhým zvítězit, protože pokud budete s part-
nerem bojovat, bude to mít dopad na děti. V rozvo-
nout. Nejlépe, aby se dohodli na tom, že se nerozve-
dou, a když ano, tak slušně. Proto se také snažíme,
aby na konzultace chodili oba dva spolu. Spolupra-
cujeme i s právníky, finančníky nebo třeba s dětský-
mi psychology, jejichž služby našim klientům v pří-
padě potřeby zprostředkováváme. Rozvodový kouč
má nadhled nad celou situací, a pokud klient na roz-
vodu trvá, jeho úkolem je mu vysvětlit, co se s ním
vlastně děje, jaké mají ti dva možnosti a co je čeká po
rozvodu. Jaký vliv bude mít rozvod na jejich finance
a zejména na jejich děti. Často teprve tehdy klienti
pochopí, že situace vůbec není jednoduchá. Není vý-
jimkou, že se nakonec rozhodnout spolu zůstat, že se
to manželství zachrání.
Pokud k rozvodu dojde …Poznáte, kdy je šance na
záchranu manželství a kdy je lepší jít od sebe?
Šance je, pokud je na obou stranách určitý respekt
k tomu druhému. Lidé si totiž často chtějí rozvodem
vyřešit nějaký problém nebo situaci. Neuvědomují si
ale, že rozvod tento problém nevyřeší a pokud ano, na
jeho místo nastoupí deset dalších. Například nebude
nikdo, kdo by dítě odvezl alespoň občas na kroužek
místo vás, že vám nikdo nedojde nakoupit, když budete
nemocná, nebo jak na tom budete s penězi, pokud bu-
dete živit z jednoho platu a alimentů dvě děti, a tak
dále. Cenu to nemá, když je tam nějaká forma fyzic-
kého nebo psychického násilí. Když trpíte a nemůže-
te to změnit a má to na vás takový vliv, že kolabuje
a nezvládáte svoji práci a celkově svůj život. Když se
v tom vztahu vyskytují věci, které poškozují osobnost
buď vaši, nebo vašich dětí. Je to vždy tam, kde dlou-
hodobě chybí respekt a slušnost v komunikaci. To je
asi jediná varianta, kdy bych řekla, že to manželství
není zdravé. Jinak si myslím, že vždycky je šance na
jeho záchranu a oba musí chtít.

3. MOJE PSYCHOLOGIE ÚNOR 2016MOJE PSYCHOLOGIE ÚNOR 2016
MARTINA MRÁČKOVÁ
Martina Mráčková se přes jedenáct let věnuje rozvoji lidí a firem,
systemickému koučování a neurolingvistickému programování.
Pracovala jako manažerka a ředitelka pro lidské zdroje.
Od loňského roku je členkou společnosti Kogi POINT
(www.kogipoint.cz), skupiny odborníků, kteří nabízejí své služby
v oblasti rozvodové problematiky. Má také svůj vlastní projekt
neurolingvistického programování www.nlpvpraxi.cz. Je vdaná,
má dvě děti. Její osobní motto zní: „Každý může dojít ke svobodě.“
CHYSTÁTE SE
PARNEROVI
OZNÁMIT, ŽE SE
CHCETE ROZVÉST?
PŘIPRAVTE SE NA
BOUŘLIVÉ EMOCE.
KLIENTI PO ROZVODU MI
ČASTO ŘÍKAJÍ, ŽE MAJÍ POCIT,
JAKO BY JIM NĚKDO UMŘEL.
du totiž nikdo nevyhrává. Vždycky bychom se měli
snažit, přes všechno, co se děje, nastavit komunikaci
směrem k tomu druhému slušně, abychom spolu do-
kázali dobře fungovat i po rozvodu.
Dejme tomu, že se chystám říct o svém úmyslu
rozvést se partnerovi. Na jakou reakci se mám
připravit?
Hlavně se připravte na bouřlivé emoce. Může se také
uzavřít do sebe, ale i to jsou emoce. Je dobré se podí-
vat zpátky do historie, když jste řešili nějaké obtížné
životní situace. Podle toho, jak váš muž reagoval, se
dá jeho reakce předvídat. Každopádně je to neřízená
střela a každý člověk má v takové situaci značně sní-
ženou schopnost se kontrolovat. Podstatné je oznámit
mu to v klidu, a když u toho nejsou děti. Měla byste
také myslet na to, že jeho reakce pramení především
ze strachu. Ten člověk se ocitá v situaci, se kterou
nepočítal a je zoufalý. Ale také je potřeba, abyste se
vyznala v sobě, viděla, jak reagujete a chápala proč
- protože tlak vytváří vždycky protitlak. A kouč vám
je schopen vysvětlit, co se s Vámi emočně děje.
Když už vidím rozvod jako jediné možné řešení,
co mi poradíte, abych udělala především?
Především musíte mít dost sil, budete je potřebovat.
Poradila bych vám tedy, abyste se opřela o práci. Prá-
ce je nesmírně důležitá, ale když řešíte rozvod, zabý-
váte se jen dvěma věcmi: sama sebou a tím vztahem.
Na co nemáte většinou energii je právě práce, ale při-
tom ta je klíčová proto, abyste mohla pak fungovat
v novém začátku. Kromě práce bych vám doporučila
držet se všeho, co vám dělalo radost. Když totiž vstu-
pujete do rozvodu, mění se vaše potřeby, přestává vás
všechno bavit. Lidé třeba přestávají cvičit, odbývají
se v jídle, nejdou na procházku, málo spí. Jenže právě
tyhle věci nás nabíjejí. Když žijete zdravě, nezatěžu-
jete organismus, který je už tak přetížen emocemi.
Zkrátka pokračujte ve svých zdravých zvycích. Další
důležitá věc je být co nejvíc s dětmi. Dospělí v rozvo-
du často řeší jen sebe a zapomínají na děti. Mají pocit,
že na ně nemají energii. Jenže být s nimi je ozdravné
a čím jsou menší, tím víc energie vám dají. Navíc děti
samy strádají, když nedostávají pozornost, kterou by
chtěly, nebo kterou dříve dostávaly.
Jak jim to vůbec říct? Jak se říká dětem, že
svět, ve kterém vyrostly, jistoty, na kterých
stavěly, končí?
Je důležité oddělit vztah rodičů od vztahu k dětem.
Vysvětlit jim, že to, že se někdo rozhodl odstěhovat,
s nimi nesouvisí. Děti to totiž často chápou tak, že
se rodiče rozvádějí kvůli nim. Také je důležité sle-
dovat, jak se děti po tomto oznámení chovají a co
nejvíc s nimi mluvit. Když se jejich chování výrazně
změní, vyhledat pomoc dětského psychologa. U toho
sdělení by ideálně měli být oba dva a táhnout za je-
den provaz.
Dost často ale partner, který s rozvodem
nesouhlasí, dětem zdůrazňuje, že on se rozvádět
nechce. Co to s nimi udělá?
Vždy jsou v tom oba, rozvod je vyústěním vztahu
dvou lidí. Vzpomínám si na jednoho tatínka, který
si to vůbec neuvědomoval, až teprve když jsem mu
vysvětlila, že pokud bude dětem říkat: „já to nechtěl,
to maminka“, pak si děti ponesou tuto informaci celý
život a ublíží jim to. Nakonec pochopil, že je to dů-
sledek jeho emocí a dokázal se vžít do toho malého
dítěte, kterému někdo, byť vlastní otec, „pomlouvá“
maminku. V očích dětí by neměl být žádný rodič po-
škozen. Ale pokud má muž jako prioritu děti a ne
sebe, je schopen tuto ublíženost ustát. Nakonec mu
dojde i to, že na rozvod zkrátka stačí, když se roz-
hodne jeden.
Na čem se podle vašich zkušeností lidé dohodnou
nejmíň, o co se nejvíc hádají? O děti?
Většinou je to majetek a finance obecně. Děti jsou
hned druhý největší problém – jsou brány jako ru-
kojmí, kdy jeden z rodičů vyhrožuje, že o ně proti-
strana přijde a podobně. V momentě, kdy člověk není
schopen uřídit svoje emoce a kouknout se na to racio-
nálně, většinou trpí děti.
Nemám snad kamarádku starší čtyřicítky, která
by nebyla rozvedená… Jak moc nás rozvod
poznamenává?
Lidé mi často říkají, že po rozvodu mají pocit, jako
by jim někdo umřel. Problém je, že když vám někdo
zemře, opláčete ho a jdete dál, už ho nevidíte. Jenže
po rozvodu nic nekončí, nekončí vaše vztahy k dětem
ani k jejich otci a vy se s tím musíte naučit žít úplně
jinak a nově. Zásah do života je to v každém přípa-
dě obrovský.
Vím, že to nejde paušalizovat, ale je něco, na co
bychom měli být po rozvodu připravení a většinou
nebýváme?
Je potřeba dívat se do budoucnosti. A to je to, co lidé
nedělají. Už když podávám žádost o rozvod, musím
koukat na to, co bude potom. Kde budeme bydlet, jak
se budeme starat o děti, jaké máme finanční závaz-
ky, jestli máme společné jmění manželů, jestli máme
předmanželskou smlouvu a tak dále. To by si měl
každý uvědomit, aby byl vůbec schopen si ten nový
začátek představit. Lidé si také neuvědomují, že se
jim změní životní úroveň, mimo jiné. Neuvažují prak-
ticky. Je důležité myslet i na logisitku, že zůstanete
třeba se dvěma dětmi sama, že je budete muset ráno
odvézt do školy, vyzvednout je, rozvézt na kroužky
a k tomu všemu pracovat. Je důležité položit si otáz-
ku: Co vlastně znamená, když zůstanu sama s dětmi?
To bývá velmi těžké, protože můžete nabýt dojmu, že
to nezvládnete a že se tedy raději nerozvedete a při-
tom třeba právě vy byste to udělat měla. Proto je tak
důležitá podpora někoho nezávislého zvenčí.