1. Fakulta sociálních věd UK
Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Mediální studia
Daniel Szabó
Analýza filmu Network
1

2. OBSAH
1. Metodologické vymezení a cíle práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .3
2. Sidney Lumet a Network. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
3. Politické a společenské souvislosti v době vzniku filmu Network . . . . . . . . . . . . 4
4. Analýza a popis filmu Network. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
5. Význam a kontext mediální problematiky ve filmu Network . . . . . . . . . . . . . . . 9
6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10
2

3. 1. Metodologické vymezení a cíle práce
V tomto textu budeme naši pozornost soustředit na analýzu filmu Network, který
v roce 1976 natočil americký režisér Sidney Lumet. Network se stal předmětem
našeho zkoumání pro své estetické a umělecké kvality, které ve spojení s tématem
filmu (zobrazení mediální problematiky v komerční televizní stanici) navozují otázku,
do jaké míry je filmové médium schopno reflektovat mediální, společenské a politické
události a přetransformovat je v jednotné umělecké dílo. Pokusíme se ve zkratce
přiblížit tvorbu režiséra Lumeta a poukážeme na situaci v Americe v polovině 70. let
20. století. Práce se bude opírat o studium a interpretaci filmu Network v souvislosti
s odkazy na přední mediální analytiky (McQuail, Thompson, Meyrowitz, Halin,
Mancini).
2. Sidney Lumet a Network
Americký filmový a divadelní režisér Sydney Lumet (*25.6.1924) se mezinárodně
prosadil před více než padesáti lety soudním dramatem Dvanáct rozhněvaných
mužů (12 Angry man, 1957), ve kterém jednu z rolí ztvárnil Jiří Voskovec.
3

4. V šedesátých letech natočil film Zastavárník (The Pawnbroker), který proslavil herce
Roda Steigera v roli židovského prodavače Nazermana, který se vyrovnává
s traumatickými následky pobytu v nacistickém koncentračním táboře. Umělecky
nejsilnější období prožil Lumet v sedmdesátých letech, kdy natočil Vraždu v Orient
Expressu (Murder on Orient Express, 1974) podle detektivního románu Agathy
Christie s Lauren Bacall, Ingrid Bergman a Albertem Finneyem. Roky 1973 a 1975
přinesly spojení Lumeta s hercem Al Pacinem. Filmy Serpico (Serpico, 1973) a Psí
odpoledne (Dog day afternoon, 1975) jsou důkazem propracovaného Lunetova
filmového stylu a expresivního Pacinova herectví. Právě Network (1976) potvrdil
Lumetovo postavení u filmových kritiků, kteří jeho filmy z období „nového nového
hollywoodu“ řadí mezi to nejlepší, co v té době vzniklo. Poslední dvě dekády
minulého století už neznamenají pro Lumeta tak silný umělecký úspěch. Lze
připomenout dva významnější filmy z let 80. a to Rozsudek (The verdikt, 1982)
s Paulem Newmanem v hlavní roli a sociální drama Čas zastavit se (Running on
emptey, 1988). Zatím posledním Lemwtovým filmem je detailně propracované
psychologické drama s prvky kriminálního filmu Než ďábel zjistí, že seš mrtvej
(Before the Devil Knows You're Dead, 2007).
Film Network se řadí do období tvz. nového nového hollywoodského filmu. Často,
ale bývá chybně označován za tvz. nové hollywoodské drama. Filmová historie velmi
přesně dělí americkou kinematografii na období „klasického hollywoodského filmu“
(1917-1960) a na období tvz. „post klasického hollywoodského filmu“ (od roku 1960).
Post klasický Hollywood se dále dělí na již zmiňovaný „nový hollywoodský film“ (60.
4

5. léta 20. století) a "nový nový hollywoodský film" (přibližně od roku 1970). Distance
mezi klasickým a post klasickým Hollywoodem spočívají především ve změně stylu,
narace, produkce a recepce filmů. Filmoví historikové a vědci se dělí na zastánce
zlomu mezi klasickým a post klasickým hollywoodem (Corrigan, Wyatt, Schatz) a
zastánce kontinuity (Bordwell, Thompsonová, Buckland).
Network získal čtyři Oscary za rok 1976, pro nejlepšího herce v hlavní roli (Peter
Fincher), nejlepší herečku v hlavní roli (Faye Dunaway), nejlepšího herce ve vedlejší
roli (William Holden) a nejlepší scénář (Paddy Chayefsky).
Scenárista Paddy Chayefsky napsal scénář k ceněnému filmu Kena Russella Změna
stavu (Altered states, 1980). William Holden je znám z filmů jako Sunset Boulevard
(Sunset Boulevard, 1950) nebo Most přes řeku Kwai (The bridge on the river Kwai,
1957). Peter Fincher ztvárnil v Networku svou poslední filmovou roli a mohli jsme ho
vidět i jako Oscara Wildea ve filmu Zkoušky Oscara Wildea (The trials of Oscar
Wilde, 1960) nebo ve filmu Johna Schlesingera Krvavá neděle (Sunday bloody
Sunday, 1971). V roce 2000 byl film Network vybrán ve Spojených státech do
národního filmového registru Library of Congress jako "kulturně, historicky nebo
esteticky významný". V roce 2007 se film umístil mezi Top 100 amerických filmů
všech dob na 64. místě. Výběr filmů provedl American Film Institute.
3. Politické a společenské souvislosti v době vzniku filmu Network
5

6. V 70. letech 20. století byla Amerika na jednom ze svých ekonomických vrcholů.
Televizní a filmový průmysl dobře prosperoval, ale poněkud nestálá byla americká
politická situace. A to jak domácí, tak i zahraniční. Politickou nestabilnost
odstartovala aféra Watergate. Skandál ve Watergate vypukl ve Spojených státech
poté, co do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu v roce
1972 násilně vnikli pracovníci aparátu republikánského prezidenta Richarda Nixona.
Ti byli pověřeni úkolem umístit do budovy odposlech. O události začali psát reportéři
deníku The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward. Celý případ
Watergate vedl až k rezignaci prezidenta USA. Snímek Všichni prezidentovi muži (All
the presidents man, 1976) režiséra Alana J. Pakuly je právě filmovou rekonstrukcí
aféry Watergate. Výstižně okomentoval Watergate ve své knize Všude a nikde Josua
Meyrowitz: „Od Watergate jsme fascinováni možností odhalovat podvody, jenže tato
naše umanutost není doprovázena pořádným promýšlením skutečnosti, co všechno
ve skříních našich vůdců zcela nevyhnutelně najdeme. Familiárnost pěstovaná
elektronickými médii až příliš snadno podporuje pohrdání“ (Meyrowitz, 2006: 225).
V roce 1973 USA provedly v Chile zásah proti demokratické vládě Salvadora
Allendeho. V roce 1975 Amerika financovala zásah v Indonésii (ve Východním
Timoru), který schválil prezidenta Ford (Gerald Ford (1913-2006) byl prezidentem
Spojených států (1974 - 1977). Ford byl navržen Richardem Nixonem na uvolněnou
funkci prezidenta. Po Nixonově rezignaci v roce 1974, převzal Ford prezidentský
úřad. Ford udělil milost Richardu Nixonovi, která zabránila jeho trestnímu stíhání v
souvislosti s aférou Watergate. Během Fordova prezidentského mandátu se
6

7. Američané stáhli z Vietnamu. Ve volbách v roce 1976 byl Ford poražen demokratem
Jimmy Carterem. V letech 1954-1975 probíhala válka v Indočíně (hlavně ve
Vietnamu), kde bylo zabito přes 4.000.000 lidí.
V roce 1975 vyšel v časopise Harper's článek amerického velvyslance v Saúdské
Arábii Jamese Akinse. Popisoval problémy na arabských ropných polí a navrhoval,
aby Amerika vyslala do oblasti lidi z Texasu a Oklahomy, na těžbu ropy. Článek vyšel
pod pseudonymem a Akins prohlásil v televizi, že kdo něco takového navrhuje, je
buď šílenec, nebo zločinec anebo sovětský agent. Nakonec se ukázalo, že článek byl
studií, kterou provedl tehdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger. Akins touto
kauzou přišel o zaměstnání. Kissinger ovšem nikdy nepřiznal, že by zmíněný článek
obsahoval jeho myšlenky. V roce 1975 v rozhovoru pro časopis Business Week řekl,
že by bylo možno snížit ceny ropy "masivní politickou válkou proti zemím jako
Saúdská Arábie a Írán, takže by byla ohrožena jejich politická stabilita a možná i
bezpečnost, pokud by nespolupracovaly."
Pokud důvěra Američanů v politické instituce a rozhodnutí nebyla velká, televizní
vysílání bylo v polovině 70. let 20. století v USA téměř vším. Jen roky 1975 a 1976
(vznik a distribuce filmu Network) přinesla několik významných mediálních událostí.
Rok 1975: 11. října se poprvé vysílal pořad Saturday night live v produkci NBC, ve
kterém se objevuje i komik Andy Kaufman. Televizní stanice CBS čtvrtým rokem
vysílá seriál M*A*S*H (1972 - 1983). Skončila licence NBC na Academy Awards
(předávání Oscarů se vysílá od roku 1966 barevně a práva na přenos vlastní
televizní společnost ABC, s výjimkou let 1971-1975 kdy licenci vlastnila NBC). Do kin
7

8. je uveden poslední film Orsona Wellese F for Fake. Roku 1976 Blues Brothers
debutovali na NBC v pořadu Saturday night live. V New Yorku bylo otevřeno
muzeum televize a rádia. Letní olympiádu v Montrealu sledovala podle odhadů až
miliarda televizních diváků. Firma SONY dává na trh svůj videorekordér se systémem
Betamax, který se prodává zejména v USA. Firma Matsushita představí svůj
videorekordér, který má konkurovat Sony Betamax systému.
4. Analýza a popis filmu Network
Network otevírá úvodní pětiminutový prolog, ve kterém je ve stručnosti, pomocí
hlasu mimo obraz (voice over), představen život televizního moderátora Howarda
Beale (Peter Fincher). Následuje sekvence, ve které vidíme dialog mezi Bealem a
Maxem Schumacherem (William Holden). Schumacher sdělí Bealeovi v baru, že
bude propuštěn z televize UBS, kde čte večerní zprávy "UBS Evening News".
Důvodem propuštění je malá sledovanost pořadu.
Po této expozici, která nás uvede do příběhu filmu, následuje narativní sled
událostí, které jsou kauzálního charakteru. Lumet divákovi nezamlčuje žádné
skutečnosti a potvrzuje recipientovi hypotézy. Vyprávění je tudíž redundantní. Jaké
obrazy nám tedy Lumet ukazuje?
Můžeme konstatovat, že směšuje a prolíná tři roviny. Rovinu osobní, politickou a
mediální. Aby vůbec po úvodním prologu mohl příběh pokračovat, musí přijít zápletka
filmu. Lumet k ní využívá nečekaného momentu, když Beale vyhlašuje v živém
televizním vysílání, že v televizi bude končit, má těch „keců“ po krk a spáchá
8

9. sebevraždu během nadcházejících živého vysílání. V té chvíli se osobní rovina
postavy Bealea prolne s reálným politickým faktem, který se stal v Americe jen o pět
dní dříve (22.9.1975), a kterým byl neúspěšný atentát na prezidenta Geralda Forda.
Ten spáchala v San Franciscu výstřelem z revolveru Samantha Jane Moor.
Toto Bealeovo prohlášení spustí lavinový efekt. Schumacher je jako editor
večerních zpráv propuštěn. V tomto okamžiku by mohlo vyprávění i film skončit. Ale
Lumet přináší druhou zápletku, ve které propojuje osobní rovinu postav a mediální
rovinu příběhu. Producentka zábavných programů Diana Christensen (Faye
Dunaway) se rozhodne, udělat z Howarda Bealea novou mediální hvězdu.
Vymyslí pro něj program s názvem Howard Beale Show, ve které se moderátor stává
„prorokem bouřícím se proti pokrytectví doby“. Což potvrzují i jeho slova, která
pronáší v přímém přenosu: „Toto je masové šílenství. Vy šílenci. Ve jménu Božím, ty
lidi jsou jako skutečné věci. Jsme iluze. Takže vypnout televizory. Vypněte je teď. A
zapněte je znovu a znovu vypněte. Obraťte se přímo ke mně uprostřed této věty.
Mluvím k vám. Obraťte se ke mně!“ Scéna nové show, která začíná mít neobvykle
vysokou sledovanost, je osvětlena modrými reflektory a velká skleněná okna
představují různé pohledy na jednotlivá témata.
V této fázi filmu už jako diváci zcela zřetelně vidíme, že postava Bealea je
duševně nemocná a jeho nejlepší přítel Schumacher tím evidentně trpí. Beale se
stává otrokem svých představ a zároveň i loutkou v rukou Diany a vedení televize
UBS. Beale se stane pro vedení televize nebezpečným ve chvíli, kdy ve své show
prohlásí, že nadnárodní společnost ze Saúdské Arábie kupuje UBS: „Všichni víme,
9

10. že Arabové kontrolují šestnáct miliard dolarů v této zemi. Vlastní část Páté Avenue,
dvacet procent v centru Bostonu, jehož součástí je přístav v New Orleans,
průmyslový park v Salt Lake City. V Atlantě hotel Hilton, v Arizoně pozemky a Scot
Company, národní banky v Kalifornii, Bank of Commonwealth v Detroitu. Kontrolují
ARAMCO, Exxon, Texaco a Mobil Oil. Jsou všude - New Jersey, Louisville, St Louis,
Missouri. A to je pouze to, co víme. Mnohem víc nevíme, asi proto, že všichni z těch
arabských ropných dolarů perou své peníze přes Švýcarské a Kanadské banky.“
Apeluje na publikum ve studiu a na lidi u televizních obrazovek, aby posílali
telegramy do Bílého, že jsou naštvaní a nesouhlasí s prodejem. Beale je nakonec
přijat předsedou představenstva společnosti, která vlastní UBS Arthurem Jensenem
(Ned Beatty). Jensen přesvědčí Bealea, aby se vzdal svých populistických zpráv.
Zástupce a pravá ruka Jensena Frank Hackett (Robert Duvall)
společně s Christensenovou, naplánují vraždu Bealea v přímém přenosu. Dva
členové z teroristické skupiny se nechají najmout a Bealea zastřelí na začátku show.
Film končí parafrází na konverzaci mezi Beale a Schumacher na začátku filmu, kdy
se oba shodnou, že „by měli mít show, ve které bude zobrazena sebevražd a vražda.
Lumetovi se podařilo ve filmu zobrazit televizní diváky jako manipulovatelnou
masu. Masová média vyrábí sdělní a předávají je recipientů. V případě Networku se
příjemci také stávají do jisté míry partnery tohoto komunikačního procesu. Lumet tím
polemizuje s Thompsonovým výrokem, že „příjemci mediovaných sdělení nejsou tak
úplně partneři v komunikační výměně, ale spíše účastníci strukturovaného procesu
symbolického přenosu (transmission)“ (Thompson, 2004: 27). Masová média nejsou
10

11. ve své podstatě reprezentanty skutečnosti. Jejich mediované informace jsou
v určitých případech zkreslené a vytváří tím pádem novou zprostředkovanou
mediální realitu. Ta je založena na vztahu masových médií a společnosti. Média
zpracovávají a interpretují realitu a události, které se staly ve světe. Konstruují tak již
zmíněnou mediální realitu, která je „sociální konstrukcí reality. Mediované texty
mohou být vnímané jako projekce společnosti samé“ (Jirák; Köpplová, 2003: 168).
Přesně v těchto intencích (projekce společnosti, která konstruuje realitu) Lumet
svůj film koncipoval. Chování společnosti a reakce jednotlivců na určité mediální
informace je v mnoha případech specifická a neočekávaná. Stejně jako když se
z Bealea stane „mediální prorok“ a televize UBS na jeho popularitě postaví svůj
pořad. Winfried Schulz popisuje ve svém článku Funkce a důsledky politické
komunikace právě tuto situaci: „Čím vyhraněnější a čím rozšířenější je domněnka, že
definice určité situace podávaná v médiích se má pokládat za věrohodnou a
odpovídající pravdě (nezávisle na tom, jak je skutečně mediálně ztvárněna), tím
silněji determinují média chování jednotlivců“ (Jirák; Říchová, 2000: 33).
V Networku dochází k přechodu od individuální reakce k reakci kolektivní. Každá
mediální zpráva je vnímána a čtena prostřednictvím příjemce. V případě Lumetova
filmu je příjemcem společnost (diváci), kteří sledují Beleaovo „proroctví“ ve studia a
prostřednictvím televizní obrazovky. Následně jsou schopni vykonat různé činy podle
jeho pokynů. Lumet z postavy Bealea udělal do jisté míry celebritu, podobnou těm
dnešním. O jejich vlivu na diváka se Denis McQuaile vyjadřuje takto: „Skutečnost, že
je něco známé, je mnohdy důležitější než obsah toho, co příjemci vědí, a například
11

12. pro veřejně známé osoby (celebrity) je nezbytnou podmínkou existence“ (McQuail,
2007: 74).
Erving Goffman ve své knize Frame anylysis (1974) uvádí model vztahového
rámce, ve kterém je mediální realita chápána jako specifická situační definice, tvz.
vztahový rámec pro individuální jednání. Na Goffmana navazuje i Thompson, který
popisuje fungování určitého média: „Schopnost mediálních organizací prosadit se
v komerčním prostředí ale závisí také na tom, nakolik mají organizace možnost
reprodukci díla udržet pod vlastní kontrolou“ (Thompson, 2004: 23). Goffman i
Thompson jakoby popisovali situaci v Lumetově filmu. Vztah mezi postavou Howarda
Bealea, společností a televizí UBS. Vědomé i nevědomé ovlivňování člověka
médiem a naopak. Kam až se dá zajít a do jaké míry si recipient může držet odstup
od mediovaného sdělení. Na tento problém se snaží odpovědět i Denis McQuail:
„Mediovaná sdělení jsou vždy otevřená a ‚polysémií‘ (mají více významů) a jsou
interpretována podle kontextu a podle kultury příjemců“ (McQuail, 2007: 76).
5. Význam a kontext mediální problematiky ve filmu Network
Jaké mediální významy a kontexty tedy lze tedy ve filmu Network najít? Po
předchozí analýze, jsme došli k závěru, že Lumet natočil satirický film, který
zobrazuje moc médií v současném světě. Podle Lumeta jsou masová média silně
propojena s ekonomický a politickým systémem, což ve filmu vyznívá negativně.
Vysvětlení nám poskytují Hallin a Mancini ve své knize Systémy médií v postmoderním
12

13. světě: „Prostřednictvím masových médií získávají témata komunikace širší pozornost,
jsou analyzována a předkládána politickému systému“ (Hallin, Mancini, 2008: 107).
Network nemá za ambici zobrazit systém práce v televizi. Jeho hlavním poslání je
ukázat, na případu osobní roviny postav, manipulaci jednotlivce i společnosti skrze
masové médium. Na tom se shodují i dobové kritiky v odborných filmových
periodikách. Vyzdvihují Network pro jeho snahu o pohled na americkou společnost,
pro Lumetův filmový styl a pro herecké výkony. Časopis Variety se také soustředí na
osobní rovinu postav ve filmu: „Excelentním momentem filmu je dramatická
sekvence, která se odehraje mezi Schumacherem, jeho ženou a Dianou. Tato
sekvence tvoří jeden ze stěžejních momentů filmu, kdy vidíme vzpomínání na
minulost a cítíme tíhu života postav“ ( Tiawphaibul, 1977: 22). Podobnost postav
Bealea a Hersta z filmu Občan Kane (Citizen Kane, 1941) objevil časopis Sight and
sound: „V celém filmu je postava Bealea zobrazována jako křičící muž. U něho ale
neexistuje žádná bolest, jen hořko sladká ironie na způsob Orsona Wellese, štíra,
který zabíjí sám sebe, pro svou kariéru“ (Thompson, 1977: 122-123). Gordon Gow
z časopisu Films and Filming se soustředí na problém ekonomické korporace ve
filmu: „Je tu zobrazena hrozba korporací, stejně jako ve filmu Normana Jewisona
Rollerball (1975), nebo v extenzivnější podobě ve filmu Elii Kazana Tvář v davu (A
face in the crowd, 1957)“ (Gow, 1977: 31-32). Dojde i na srovnání Networku
s takovými díly jako jsou „film Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove,
1964) nebo novela Gore Vidala Mesiáš (The Messiah, 1954)“ (Combs, 1977: 9).
Výstižně popsal téma filmu Stephen Rowley: „Není to, nepřátelství vůči kritickým
13

14. vizím televize. Pokud scénárista Chayefsky říká, že elektronická média hloupnou s
námi, dobře, to je jeho postoj. Myslím, že existuje spousta lidí, kteří nejsou dobře
informovanými občany. Dokonce souhlasím s tím, že televize je velká část tohoto
problému, ale také poukazuji na všechny druhy jiných institucí a skupin jako jsou
politici, vzdělávací systém, ostatní bulvární média“
(http://www.cinephobia.com/network.htm).
6. Závěr
Network je v dějinách kinematografie jedním z mála filmů, které vynikají kritickým
pohledem na masová média a zároveň přináší aktuální otázky na mediální
problematiku, které od doby jeho vzniku získaly na intenzitě. Společně s Občanem
Kanem a u nás zapomenutým filmem Guse Van Santa Zemřít pro (To die for, 1995)
tvoří Lumetův film pomyslnou uměleckou hranici, ve které dochází k oddělení reality
života od zprostředkované mediální reality. Network je také v určitých tématech
nadčasovým dílem. O bezmála třicet let předběhl kauzu, která se stala v listopadu
2003 v USA: „V roce 2003 se ve Spojených státech vedla debata o tom, proč se
celoplošná televizní síť CBS rozhodla stáhnout ze svého programu dvoudílný film
The Reagans, zabývající se životními osudy Ronalda a Nancy Reaganových.
Uvedení první části bylo naplánováno na 16. listopadu 2003. Vedení CBS však od
svého plánu nakonec ustoupilo a film raději přenechalo placenému kabelovému
kanálu Showtime, který stejně jako CBS patří společnosti Viacom. Jednalo se
pravděpodobně o první případ, kdy jedna z hlavních celostátních televizních sítí
14

15. stáhla kvůli politickému nátlaku a hrozbě reklamního bojkotu ze svého programu již
hotový projekt“ (http://www.blisty.cz/art/15903.html).
15

16. Literatura
COMBS, Richard (1977): Network. Monthly film bulletin, 44, č. 516, s. 9.
GOW, Gordon (1977): Network. Films and filming, 23, č. 4, s. 31-32.
HALLIN, C. Daniel; MANCINI, Paolo (2008): Systémy médií v postmoderním světě.
Praha: Portál.
GOFFMAN, Erving (1974): Frame anylysis: An essay on the organization of
experience. New York: Harper & Row.
JIRÁK, Jan; KÖOPPLOVÁ, Barbara (2003): Média a společnost. Praha: Portál.
McQUAIL, Denis (2007): Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.
MEYROWITZ, Joshua (2006): Všude a nikde. Vliv elektronických médií na sociální
chování. Praha: Karolinum.
SCHULZ, Winfried (2000): Funkce a důsledky politické komunikace. In: Politická
komunikace a média. Praha: Karolinum.
THOMPSON, B. John (2004): Média a modernita. Praha: Karolinum.
THOMPSON, David (1977): Network. Sight and sound, 46, č. 2, s. 122-123.
TIAWPHAIBUL, Murf (1976): Network. Variety, 13, č. 10, s. 22.
VIDAL, Gore (1954): Messiah. New York: E. P. Dutton & Co., Inc.
http://www.cinephobia.com
16

17. http://www.blisty.cz
Citované filmy
Network (Sidney Lumet; USA, 1976)
Scénář: Paddy Chayefsky. Kamera: Owen Roizman. Střih: Alan Heim. Hudba: Elliot
Lawrence. Hrají: Peter Fincher (Howard Beale), William Holden (Max Schumacher),
Faye Dunaway (Diana Christensen), Robert Duvall (Frank Hackett), ad.
Prod: Metro-Goldwyn-Mayer; United Artists; bar.; 121 min.
Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove; Stanley Kubrick, Velká Británie, 1964)
Dvanáct rozhněvaných mužů (12 Angry man; Sidney Lumet, USA 1957)
F for Fake (F for Fake; Orson Welles, Francie/SRN, 1975)
Krvavá neděle (Sunday bloody Sunday; John Schlesinger, Velká Británie, 1971)
M*A*S*H (M*A*S*H; Jackie Cooper, Start Miller, ad., USA, 1972-1983)
Most přes řeku Kwai (The bridge on the river Kwai; David Lean, Velká Británie/USA,
1957)
Občan Kane (Citizen Kane; Orson Welles, USA, 1941)
Psí odpoledne (Dog day afternoon; Sidney Lumet, USA 1975)
Reaganovi (The Reagans; Robert Allan Ackerman, USA, 2003)
Rollerball (Rollerball; Norman Jewison, USA, 1975)
17

18. Saturday night live (Saturday night live; Albert brooks, Paul Miller, ad., 1975)
Serpico (Serpico; Sidney Lumet, USA 1973)
Sunset Boulevard (Sunset Boulevard; Billy Wilder, USA, 1950)
Tvář v davu (A face in the crowd; Elia Kazan, USA, 1957)
Vražda v Orient Expressu (Murder on Orient Express; Sidney Lumet, USA 1974)
Všichni prezidentovi muži (All the presidents man; Alan J. Pakula, USA, 1976)
Zastavárník (The pawnbroker; Sidney Lumet, USA)
Zemřít pro (To die for; Gus Van Sant, Velká Británie/USA, 1995)
Změna stavu (Altered states; Ken Russell, USA, 1980)
Zkoušky Oscara Wildea (The trials of Oscar; Wilde Ken Hughes, Velká Británie1960)
18