1. Morální poklesky Marie Stuartovny a její politické selhání
Autor: Martina Jelínková
Tato práce se zabývá kontroverzní postavou skotské královny Marie Stuartovny. Při studiu
germanistiky a anglistiky, přichází člověk do styku s touto panovnicí jednak v souvislosti s literaturou,
například v Schillerově dramatu Marie Stuartovna a zejména pak v souvislosti s kulturou a historií Skotka a
Anglie. Pozornost zasluhuje Marie Stuartovna jednak proto, že její vláda zůstává ve stínu její sestry a sokyně,
Alžběty I., a zejména pak proto, že se nadmíru poddala osobním zájmům bez ohledu na zemi, které vládla.
Tím jako panovnice selhala a Skotsko uvedla ve velké problémy, čehož by se panovník neměl chtít za žádnou
cenu dopustit. Toto 500 let staré téma tudíž stále zůstává aktuální a i dnes může konfrontovat nejvyšší
vládnoucí kruhy a sloužit k poučení.
Anotace: Pojednání o skotské královně Marii Stuartovně nabízí náhled na morální stránku její osobnosti.
Vychází z odchylek od etického standardu v politické činnosti, které připravilo Marii Stuartovnu o moc a
respekt. V práci je zdůrazněn způsob, jakým lidskost ohrožuje politickou funkci, míru limitovanosti
panovníkových osobních potřeb a emocí. Marie Stuartovna zde slouží jako ideální příklad panovnice, která
nepodlehla diktátu své funkce, ale zohlednila při vládě svou osobnost. To však tehdejší stát nepřipouštěl a pro
Marii Stuartovnu to znamenalo fatální následky.
Klíčová slova: morálka, pud, svědomí, rozum
Jelikož se zdrojů vypovídajících o životě a skutcích Marie Stuartovny dochovalo nadmíru hodně, bude
při pokusu o interpretaci její osobnosti hrát stěžejní roli vždy zvolený pramen informací. Zcela pochopitelný
je přístup protestantský, potažmo anglický, který vidí Marii Stuartovnu jako vražednici a intrikánku, zatímco u
skotských autorů bude vykreslována jako mučednice a oběť pomluv a konspirace. Matoucí nadbytek
dochovaných historických zdrojů tak znesnadňuje nahlížení na klíčové okamžiky jejího života ˗ poměr
s poradcem Rizziem a vraždu svého manžela Henryho Darnleye.
Ovšem na počátku své vlády jednala Marie Stuartovna s nadmírou tolerance a jevila zájem o dění
v zemi. Stefan Zweig o ní napsal: „S touto dívčí královnou vešlo do drsné a chmurné země cosi jasného,
veselého, dojemného a romantického; krásný mladý panovník si vždycky tajemným způsobem získává lásku
národa.“1 Svůj lid si po svém příjezdu do Skotska získala. Bohužel jen do okamžiku, než začaly její rozum
ovládat smyslové afekty. Činy, které následovaly, se staly pro společnost neakceptovatelnými a obecně
neaplikovatelnými. Především však pro ně neexistoval racionální argument, tedy dostatečný důvod, proč by
1
ZWEIG, Stefan. Maria Stuart. Frankfurt am Main: Fischer Verlag GmbH, 2011. ISBN 978-3-596-90359-7. S.77.

2. měly být lidem přijaty. S přibývajícími rozhodnutími na základě smyslovosti přestalo být její počínání i vůbec
chápáno.
Jelikož je možné u Marie Stuartovny pozorovat převahu živočišných tužeb nad racionalitou, která by
toto dokázala potlačit nebo alespoň regulovat, hlavním popudem k jejímu jednání bylo uspokojení, resp.
neuspokojení fyzické. Její záchvaty vášně tedy nebyly psychického, ale fyzického rázu. Tato panovnice
nebyla pod nadvládou vášně schopna rozumového vyhodnocení situace, protože byla v danou chvíli ovládána
fyzickou touhou, tedy pudem. Toto působení pudů sice nelze změnit, nicméně je možné ho morálními
prostředky regulovat a potlačit.2 V případě Marie Stuartovny je neschopnost si toto vůbec uvědomit dokladem
její submitivitu před vlastní vůlí.
Počínání Marie Stuartovny je o to víc zahanbující, že se jej ani nepokusila nějak znatelně zvrátit.
Neprojevila snahu zříci se toho rozmaru a zvolit si za partnera vhodnějšího muže a po jeho boku dál
s respektem vládnout. Jediné, co Marie učinila, bylo, že hledala způsob, jak si k objektu svého chtíče
proklestit cestu a to i za cenu královraždy. Nesnížila se tak jen jako panovnice, nýbrž i jako žena. Ke svému
rozhodnutí nedospěla rozumným uvážením, ale hnal ji kupředu pud zoufale volající po uspokojení. Je
kupodivu, že ačkoliv mohl být chtíč Marie Stuartovny nezměřitelný, tato opěvovaná panovnice, jemná, něžná,
ústupná a přívětivá; od nejvyšší šlechty až k jejím komorným zbožňovaná pro své laskavé a srdečné chování,
plna sebevědomí a beze stopy pýchy, nedokázala situaci uvážit, racionálně vyhodnotit a uspokojit svůj pud
rafinovaněji (stejně dobře) a především s někým jiným, než s vrahem svého manžela.
Dle rčení, že pochybná láska s sebou přináší pochybný život, sklouzla Marie Stuartovna pod hranici
své důstojnosti. Tato nevysvětlitelná emoční exploze, která samu panovnici doslova sežehla, by znamenala i u
obyčejné smrtelnice neomluvitelné morální zakolísání. „Každá žena ve Skotsku ví, že by ji čekal pranýř a
hranice, kdyby stejně odvážně povolila svým cizoložným choutkám.“3 V případě královny je pak něco
takového navýsost nepřípustné a trest za toto jednání je na místě. Lze tedy konstatovat, že za první polovinu
života je možno Marii Stuartovnu obdivovat, zatímco po krátkém období dramatických zvratů, které si sama
zvolila, následuje druhá polovina života plna duchovního úpadku.
Pro panovnici navíc přináší milostné vzplanutí ještě jeden mantinel. Musí u něho myslet na svůj lid a
jeho blaho, neboť logicky musí existovat pro privilegované postavení panovníka jistá omezení.
Otázkou však je, do jaké míry je panovník zavázán státu a naopak. Touto problematikou je protkáno
celé Schillerovo dílo a drama Marie Stuartovna je zářným příkladem boje za svobodu jednotlivce navzdory
panovnickým povinnostem. Je zde položena dodnes uspokojivě nezodpovězenou otázku, a sice zda je morálně
2
EISLER, Rudolf. Willensfreiheit - Kant, Schiller, Jacobi. Wörterbuch der philosophischen Begriffe [online]. 1904 [cit.
2013-01-04]. Dostupné z: http://www.textlog.de/5464.html
3
ZWEIG, Stefan. Maria Stuart. Frankfurt am Main: Fischer Verlag GmbH, 2011. ISBN 978-3-596-90359-7.S.281.

3. správné podřizovat se potřebám státu, který již přestal ve svém občanovi vidět živoucího člověka. Ani ti, kteří
řídí nebo reprezentují stát, nejsou totiž podle něj vyjmuti z proslulého zákona, že akce plodí reakci. Každý čin
však tak či tak doléhá bez rozdílu na každého a každý je za své kroky volán k odpovědnosti, ať už před lidmi
nebo před vlastním svědomím. 4 Nicméně jak v literatuře, tak ve skutečnosti, je nakonec Marie Stuartovna
shledána za toto sobectví vinou. To je podtrženo také skutečností, že se od ní odvrátili i všichni spojenci, což
opět vyvolává myšlenku důvodnosti a dostatečné schopnosti své jednání vysvětlit. Jelikož se takto zachovala
většina spojenců, kteří se těšili dlouhodobě dobrým vztahům se Skotskem, potvrzuje to jejich nesouhlas a
zároveň neschválení jednání Marie Stuartovny, tedy jeho neakceptovatelnost v širším měřítku.
Srovnání Marie Stuartovny a Alžběty I.
4
STÝBLO, Ladislav. Na úvod. In Friedrich Schiller: Marie Stuartovna. Brno: Městské divadlo Brno, 2006. S.10.

4. Použitá literatura:
EISLER, Rudolf. Willensfreiheit - Kant, Schiller, Jacobi. Wörterbuch der philosophischen Begriffe [online].
1904 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: http://www.textlog.de/5464.html
- Je uveden autor
- Důvěryhodný zdroj s historickými texty
- Je přehledně členěn
- Detailně popisuje problematiku
- Aktuálnost
STÝBLO, Ladislav. Na úvod. In Friedrich Schiller: Marie Stuartovna. Brno: Městské divadlo Brno, 2006.
S.10.
- Je uveden autor textu
- Autor je odborníkem v oboru
- Zdroj je odborně kvalitní (příspěvky ředitele divadla, univerzitního profesora a dalších)
- Zdroj přináší nové myšlenky a náhledy na problematiku
- Text je dobře strukturován
ZWEIG, Stefan. Maria Stuart. Frankfurt am Main: Fischer Verlag GmbH, 2011. ISBN 978-3-596-90359-7.
- Autor díla je uznávaný spisovatel biografií (mimo jiné)
- Toto jeho dílo je respektované a často používané jako sekundární literatura v odborných pracích
- Zdroj je dobře strukturován
- Zdroj se zabývá problematikou podrobně
- Tvorbě díla předcházela detailní rešerše problematiky
- Je pozitivně hodnoceno i historiky