1. Pro můj závěrečný úkol jsem si vybrala téma globální oteplování. Nijak sice nesouvisí s mým
studiem českého jazyka, přesto se ale o tento problém zajímám už několik let. Většina populace
naší planety si neuvědomuje, jak moc škodí životnímu prostředí a jaké to má a bude mít následky.
Globální oteplování – máme se čeho bát?
Anotace
Práce se týká klimatu a globálních problémů, především oteplování. Klimatologie je vědní
disciplína, která spadá do meteorologie a zkoumá dlouhodobý vývoj zemské atmosféry neboli
klimatu. Při zpracovávání tohoto téma bylo čerpáno především z knihy, kterou napsal Al
Gore - bývalý víceprezident USA a společně s Mezivládním panelem pro klimatické změny (IPCC)
je držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2007.
Klíčová slova
klima, globání problémy, oteplování, klimatologie, meteorologie, vývoj zemské atmosféry, Al Gore,
Mezivládní panel pro klimatické změny
„Do průšvihu vás nedostane to, co nevíte, ale to, co víte naprosto jistě, ovšem jste vedle jak ta jedle“
Mark Twain
To je totiž důležitý postřeh, protože vystihuje snad největší obtíž při chápání podstaty
klimatické krize. Mnozí se i dnes mylně domnívají, že vzhledem k velikosti Země my lidé snad ani
nemůžeme mít významný vliv na to, jak ekologický systém naší planety funguje. Toto tvrzení svého
času mohlo odpovídat pravdě, ale situace se změnila. Lidstvo je tak početné a technika natolik
vyvynutá, že nyní dokážeme v přírodním prostředí Země ledacos významně ovlivnit. A
nejzranitelnější součástí jejího ekologického systému je atmosféra. Je zranitelná, protože je velice
tenká a koncentrací některých jejích základních složek dokážeme výrazně změnit. Zejména jsme
nesmírně zvýšili množství oxidu uhličitého, nejdůležitějšího z takzvaných skleníkových plynů.
Podstatou globáního oteplování je, že sluneční energie vstupuje do atmosféry v podobě
světelných vln a ohřívá Zemi. Jisté množství této energie ohřívající Zemi je potom vyzářeno zpět do
vesmíru v podobě infračervených vln. Za normálních podmínek se část odcházejícího
infračerveného záření samozřejmě v atmosféře zachytí, což je jen dobře, protože díky tomu se
teplota na Zemi udržuje v příznivých mezích. Venuši obklopují skleníkové plyny tak husté, že
tamější teploty jsou pro lidi příliš vysoké. Naproti tomu řídká atmosféra Marsu skleníkové plyny
téměř neobsahuje, tudíž teploty, které tam panují, jsou extrémně nízké. Země má vyjímečné
štěstí – zdejší teploty nám přesně vyhovují. Problém, před nímž stojíme, vznikl tím, že tenká vrstva
atmosféry je činnost lidí zahušťována obrovským množstvím oxidu uhličitého a dalších
skleníkových plynů. A jak houstne, zachycuje velkou část z infračerveného záření, které by jinak z
atmosféry zase uniklo do vesmíru. V důsledku toho se teplota zemské atmosféry i oceánů
nebezpečně zvyšuje.
Skleníkové plyny mají jedno společné: dovolují slunečnímu světlu proniknout do atmosféry,
ale část odcházejícího infračerveného záření na cestě do vesmíru zachycují, čímž se vzduch ohřívá.
Jisté množství skleníkových plynů je tedy blahodárné. Bez nich by se průměrná teplota zemského
povrchu pohybovala okolo -18 ºC, což by nebylo pro život nejpříjemnější. Skleníkové plyny
pomáhají udržovat na zemském povrchu mnohem pohostinnější průměrnou teplotu: přibližně 15 ºC.
Ale v moderní době následkem růstu koncentrací skleníkových plynů průměrnou teplotu planety
zvyšujeme a vyvoláváme nebezpečné změny podnebí, které vidíme všude kolem sebe. Nejvíce to
obvykle bývá připisováno CO2, protože tvoří 80% celkových emisí skleníkových plynů. Kdykoli
spalujeme fosilní paliva (ropu, zemní plyn a uhlí) doma, v autech, továrnách a v elekrárnách,
kácíme či vypalujeme lesy nebo vyrábíme cement, do atmosféry vypouštíme oxid uhličitý. CO2,
metan a oxid dusný jsou na Zemi déle než člověk, avšak jejich množství jsme mnohonásobně
zvýšili. Šedesát procent metanu obsaženého v atmosféře vyprodukovali lidé; pochází ze skládek,
vzniká při chovu dobytka, spalování fosilních paliv, při úpravách odpadních vod a podobně. Ve

2. velkochovech hospodářských zvířat jsou tekuté fekálie skladovány v objemných nádržích, z nichž
uniká metan. Naproti tomu suchá mrva na poli jeho zdrojem není. Oxid dusný (N2O) – další z
viníků skleníkového efektu – se také vyskytuje přirozeně, ale během průmyslové revoluce jsme ho
do atmosféry přidali dalších 17%; uvolnil se z hnojiv, fosilních paliv a při vypalování lesů a zbytků
plodin. Fluorid sírový (SF6), fluorderiváty uhlovodíků jsou skleníkové plyny vznikající výhradně
lidskou činností. Žádný div, že se zvyšují také emise těchto plynů. Hydrogenované fluorderiváty
uhlovodíků se používají jako náhrada za freony, které byly zakázány, protože po úniku například z
ledniček ničily ozonovou vrstvu. Freony byly též velmi silně působící skleníkové plyny.
Fluorderiváty uhlovodíků a fluorid sírový se uvolňují do atmosféry při průmyslové výrobě,
například při tavení hliníku, výrobě polovodičů nebo z rozvodné sítě, která elektřinou osvětluje naše
města. K přirozeným skleníkovým plynům musíme nakonec přiřadit i vodní páru, který při vyšších
teplotách nebývá na objemu, čímž účinky všech skleníkových plynů vzniklých činností lidí
znásobuje.
Důsledky změn klimatu mohou být různé. Zaplavení oceány, rozšíření tropických nemocí, přírodní
katastrofy, vznik období such a povodní, hladovění celé populace, ekosystémy celé Země mohou
být v ohrožení.
Studenokrevní živočichové nejsou globálním oteplováním ohroženi
Oteplování planety bude pro mnohá zvířata znamenat jednoduchou výzvu: buď se
přizpůsobí, nebo vyhynou. Doposud se mělo za to, že změny klimatu se těžce dotknou
studenokrevných živočichů v tropech. Vědci nyní zjistili, že globální oteplování pro ně neznamená
takové ohrožení, jak se dosud myslelo. K tomuto poznatku dospěli vědci z univerzit v Uppsale a
Zurichu při modelování šancí jednotlivých druhů vyrovnat se a přizpůsobit se vyšší teplotě, píše
ScienceDaily.
„Předpovídat budoucí osud nějakého druhu je krajně složité,“ tvrdí o predikčních modelech
jeden z autorů studie Richard Walters, „Ale právě tak i nezbytné pro ochranu biodiverzity a
spravování přírodních zdrojů.“ Předpověď budoucího vývoje klimatu a následné modelování šancí
na přežití jednotlivých druhů tu už sice bylo, ale přístup badatelů se v jednom podstatném aspektu
lišil.

3. Použitá literatura:
GORE, Al. Nepříjemná pravda: naše planeta v ohrožení - globální oteplování a co s ním můžeme udělat. 1.
vyd. Praha: Argo, 2007, 325 s. ISBN 978-80-7203-868-8.
Meteocentrum.cz [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu
Wikipedia. Wikipedia [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Al_Gore
Ekolist.cz [online]. [cit. 2012-12-28]. Zveřejnění 16. 8. 2012 .Dostupné z:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/studenokrevni-zivocichove-nejsou-globalnim-oteplovanim-ohrozeni-tak-
jak-se-predpokladalo
GORE, Al. Nepříjemná pravda: naše planeta v ohrožení - globální oteplování a co s ním můžeme udělat. 1.
vyd. Praha: Argo, 2007, 325 s. ISBN 978-80-7203-868-8.
• úspěšná kniha
• napsána známým ekologem
• zajímavá a poutavá kniha
• mnoho zajímavých fotografií, obrázků a grafů
• psána srozumitelně
Meteocentrum.cz [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://www.meteocentrum.cz/zmeny-klimatu
• populární webová stránka o počasí
• mnoho zajímavých informací o klimatu
• přehledné informace o globálním oteplování
• odkazy na jiné webové stránky s podobnou tématikou
• přehledné grafy
Ekolist.cz [online]. [cit. 2012-12-28]. Zveřejnění 16. 8. 2012. . Dostupné z:
http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/studenokrevni-zivocichove-nejsou-globalnim-oteplovanim-ohrozeni-tak-
jak-se-predpokladalo
• známý vědecký časopis
• poutavé články
• zajímavé informace
• odkazy na webové stránky s podobnou tématikou
• webové stránky jsou přehledné