1. -<br />Jediné co mě o této pochmurné etapě světa napadá je, že životě prostě není fér. A s tím se musíme smířit. Každý druhý by světu předkládal revoluční teorie a utopické ideály o tom, jak by svět měl vypadat, abychom se měli všichni dobře a nemuseli se trápit nástrahami denodenního života, ale je vůbec možné přijít s uspořádáním, které by nás všechny hodilo do situace kde si budeme rovni a budeme se všichni mít báječně? To už sme tu přeci jednou měli – a měl snad Engels s Marxem se svojí revolucí úspěch? No, byl to dobrý, ale jak už všichni až moc dobře víme, neuskutečnitelný nápad.A to jsou jen dva z více než šesti miliard snílku kteří každý večer usínají a nechávají si zdát o své utopické podobě světa. Ano - každý z nás, každý člověk na tomto světě, je snílkem. Každý má své ideály a každý chce něčeho dosáhnout – ať už chce změnit svět, anebo se stát popelářem.A některým z nich se podaří svých ideálů aspoň částečně dosáhnout, ale poté vždycky přijde pád a neúspěch. A neúspěch je právě to, co dnešní svět pohání. Neúspěch nás nutí dosahovat ještě vyšších met než kdy předtím. <br />O dnešním světe si myslím jenom to, že nežije budoucností, jak tomu kdysi bývalo. Zdecimovaní předchozími neúspěchy jsme se naučili nedoufat v jasnější zítřky a pouze se v tuto momentální chvíli stále předháníme a pouze tím tento celý kolos poháníme a tlačíme kupředu. Někdy rychleji, někdy pomaleji. A v té závisti a v tom předhánění se občas zapomínáme na ty, leckdy důležitější aspekty, které svět dříve poháněly. Možná ani ty konkrétní aspekty neexistují, a proto nejsem schopen je jmenovat. Možná je nedokážu jmenovat, protože jsem narodil už do doby, která zapomněla na něco, co kdysi bylo důležitější než peníze a úspěch, a neexistuje nikdo, kdo by mi tyhle věci připomněl.Anebo to takhle bylo odjakživa? Byl lidský život vždy jenom o tom, že jsme chtěli za každou cenu být nejlepší a za každou cenu doshánout jen toho nejlepšího? A komu se tohle vlastně někdy povedlo?Myslel jsem si, že život kažého znás je o tom, jak k němu přistoupíme a jak ho uchopíme a jak s ním naložíme, ale i za těch krátkých 19 let jsem zjistil, že se nemůžeme vyhnout tomu, že každá maličkost co nás obklopuje (od přehnaně konzumní společnost až po prachobyčejnou lásku) ovlivňuje každý náš krok a každé naše slovo, a to samo o sobě ovliňuje průběh našich životů.Existuje takové zvláštní propojení jednotlivých lidských životů a momentální podobou světa jako ho známe. Každý asi svými vlastními rozhodnutími ovlivňujeme svět, každý se vlastně podílíme na chodu tohoto obrovského kolosu a ani o tom nevíme.<br />Já vlastně ani nevím, co si o tomhle světě myslím. Vždyť ani tohle krátké zamyšlení nedává smysl. On vlastně ani celý svět nedává smysl, tak jak si o něm může někdo něco myslet? Je tak těžké celý svět uchopit do jedné dlaně a utvořit si o něm názor. A právě proto bude možná lehčí nezabývat se tím, o čem náš život vlastně je a zkrátka žít dnešním dnem a nemyslet na to, co s námi bude v roce 2012, nebo jaké to bude až budeme všichni staří a nudní. <br />Ono už to nějak dopadne. Tyhle témata nás akorát svazují a brání nám žít tak, jak jsme o tom kdysi snili.<br />Šest miliard lidí, šest miliard duší a šest miliard snů – máme snad na to je všechny ovlivnit?<br />