1. 1)Argumentace výběru tématu
Téma jsem čerpala z mé seminární práce, kterou jsem vytvářela v posledním ročníku gymnázia. Práce se
zabývala historií judaismu, jeho symbolikou, životem za druhé světové války a slavnými židovskými
osobnostmi. Vždy jsem se zajímala o odlišné kultury, to byl důvod k sepsání této práce. Je jen škoda, že tato
práce nezapadá do kontextu mého studia. Na seminární práci se mi pracovalo dobře a to díky vyhledaným
zdrojům, které obsahovaly mnoho užitečných informací.
Příklady symboly židovství
Obřízka
Náboženský život židovského chlapce začíná již osmý den po narození obřízkou. Obřízka je v judaismu
znamením smlouvy s Bohem, kterou uzavřel Abrahám, praotec židovského národa. Provádí se osmý den po
porodu. Během obřadu dostává chlapec hebrejské jméno.
U dívek a žen se tzv. ženská obřízka nikdy, nikde a za žádných okolností neprovádí. V řadě komunit se místo
toho provádí obřad Simchat bat (radost z narození dcery), který rovněž zahrnuje udělení židovského jména.
Bar micva
Chlapec je považován za dítě (z náboženského hlediska) do svých třinácti let, dívka do dvanácti. Tento věk
byl vybrán proto, že v něm jsou děti již schopny nést alespoň částečně odpovědnost za své činy – minimálně
co se týče náboženského života. Třináctiletý chlapec tak podstupuje obřad bar micva, kdy je poprvé vyvolán
k Tóře, dostává svůj talit a tfilin a stává se nábožensky způsobilým tj. povinným vykonávat všechna
přikázání Tóry a žít podle nich.
Svatba
Svatbu provádí obvykle rabín za účasti dvou svědků. Svatba probíhá pod baldachýnem. Nevěsta sedmkrát
obejde ženicha, poté započne samotný svatební obřad. Ženich navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí
napít vína. Nevěstě je pak přečtena svatební smlouva (ketuba), kterou pak převezme a opatruje po celou
dobu trvání manželství. Ketuba je dnes spíše formalitou, nicméně často je brána jako regulérní smlouva
týkající se věna, majetku nevěsty, jakož i majetku ženicha, společného majetku snoubenců a majetku, který
má právo si nevěsta odnést v případě rozvodu. Na konci obřadu ženich rozdupne sklenici. Poté započne
všeobecné svatební veselí.
Pohřeb
Zesnulý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého talitu, oblečen v bílém pohřebním rubáši,
nazývaném v jidiš kitl. Zpopelňování je halachickými autoritami zakázáno, ačkoli jsou k nalezení hroby, kde
jsou zesnulí zpopelněni. Na pohřbu se říkají zádušní modlitby, pozůstalí jsou nazýváni avelim a vztahují se
na ně zvláštní povinnosti. Prvních sedm dní po úmrtí drží šiva, ta znamená, že se pozůstalí nevzdalují ze
svého domu, a to ani do synagogy. Muži se během sedmi dnů šivy neholí.
Židovský kalendář
Židovský kalendář je lunární, má 354-355 dní. Letopočet se počítá od 1. tišri, pořadí měsíců se ovšem počítá
od měsíce nisan. Podmínkou je, aby měsíc nisan připadl vždy na začátek jara. Protože se v důsledku
lunárního kalendáře posunuje měsíc nisan každým rokem blíž k zimě, vkládá se dvakrát za sedm let mezi
měsíc adar a nisan třináctý měsíc, zvaný adar šeni, druhý adar.
•Tišri - září až říjen. Měsíc princů a silných jedinců, ve znamení jsou Váhy.
•Chešvan - říjen až listopad, ve znamení je Štír. Zvaný též marchešvan.
•Kislev - listopad až prosinec, ve znamení je Střelec.
•Tevet - prosinec až leden. Ve znamení je Kozoroh.
•Švat - leden až únor, ve znamení je Vodnář.
•Adar - neboli šťastný měsíc, jelikož v něm byl narozen Mojžíš. Únor až březen.
•Nisan - neboli měsíc aviv (jara), březen až duben, odpovídá znamení Skopce.