1. Eva Kujínková, 383399
Psychologická esej:
Vztah a hádky
aneb kdy to vede až do manželské poradny
Půl hodiny po hádce...
Ona: Už jsme spolu tři roky a náš vztah stále nikam nepokročil. Ani nebydlíme spolu,
otázce společného bydlení se vyhýbá jak jen může – ten svůj modrej byteček si snad
nechává jako zadní vrátka, protože to se mnou nemyslí vážně nebo co? O svatbě si
můžu nechat jen zdát a dítě? Místo toho mi koupil psa! Ne že bych ho neměla ráda, ale
dítě mi nahradit nemůže. A co teprve jeho matka! Chodí si k němu jako domů, neustále
mu nosí kýčovité dárky, obrazy, knihy (jako by snad četl), no prostě hrůza. A už
poněkolikáté jsme se právě pohádali kvůli jeho kamarádům, které má snad radši než mě
a tráví s nimi spoustu času. Má takový vztah vůbec cenu?
On: Tak jsme se zase pohádali. Já vážně nevím, proč pořád vyvolává hádky. No dobře,
nemá ráda moje kamarády, ale tentokrát jsem v tom vážně nevinně.. Už dlouho
přemýšlím o tom, že prodám svůj byt, i když je to tu fakt skvělý, a poohlídnu se pro
něčem větším pro nás oba. Zrovna dneska jsem jeden ideální objevil a byl se tam s
kamarádem podívat. Kdo mohl čekat, že mi to zabere tolik času? Navíc tam měla psa,
mohla s ním zajít na procházku.. Ale když se chce tvářit naštvaně a hádat se, tak prosím,
taky se tím budu řídit. A až ji to tak za dvě hodiny přejde, tak jí řeknu o tom bytu. A
možná že dojde i na ten prstýnek, co u sebe už několik dní nosím...