1. MAKROEKONOMIE
 Makroekonomie je obor ekonomické teorie, který se zabývá
zkoumáním ekonomického systému jako celku.
 Sleduje vztahy mezi agregátními veličinami jako například
hrubý domácí produkt, agregátní nabídka, agregátní poptávka,
inflace, nezaměstnanost, úroková míra a měnový kurz.
 Popisuje, jakými mechanismy se tyto veličiny utvářejí, jaké
faktory je ovlivňují a jakým způsobem je dosahováno
ekonomické rovnováhy.
 Makroekonomie poskytuje teoretický základ pro
makroekonomiku, provádění hospodářské politiky státu, a to
jak fiskální politiky, tak monetární politiky nebo
zahraničněobchodní politiky.

2. Národní hospodářství a jeho subjekty
 Je souhrn hospodářských činností na určitém státním
území, uskutečňované podnikatelskými subjekty a občany.
 Zahrnuje:
 a) organizační uspořádání NH – jednotlivé subjekty, jejich strukturu
 b) činnosti těchto subjektů a vztahy mezi nimi

3. Členění NH
Podle zaměření hlavního předmětu činnosti se NH člení na
sektory a odvětví:
 primární sektor – prvovýroba,
 zemědělství a lesnictví,
 těžební průmysl,
 sekundární sektor
 zpracovatelský průmysl podle jednotlivých odvětví (např.
potravinářský, oděvní atd.),
 stavebnictví,
 terciární sektor – služby
 služby pro obyvatelstvo, členění dle oboru (obchod, doprava,
zdravotnictví atd.),
 služby pro podniky, další členění dle oboru (doprava, opravárenství,
finanční atd.).

4. Členění NH
Podle metodologie OECD se (pro potřeby nadnárodních
statistik) se používá podrobné (až čtyřmístné) členění na
odvětví. Základní členění:
 zemědělství, lesní hospodářství, rybolov a chov ryb, myslivost,
 průmysl včetně energetiky,
 stavebnictví,
 obchod, doprava, komunální služby (včetně pošt a
telekomunikací),
 podnikové a finanční služby,
 ostatní služby (veřejná správa, školství, zdravotnictví atd.).

5. Subjekty národního hospodářství
Tři skupiny subjektů NH:
 Podniky (firmy)
 vyrábí výrobky, poskytují služby
 Domácnosti
 spotřebovávají výrobky a služby (konečná spotřeba)
 Stát a jeho instituce
 státní správa, veřejný sektor

6. Základní vazby mezi skupinami subjektů
1 - Výrobní faktory poskytnuté domácnostmi firmám: pracovní síla, kapitál, přírodní zdroje.
2 - Platby firem za poskytnuté výrobní faktory: mzdy, úroky, renty.
3 - Výrobky a služby, nakupované domácnostmi, státem a jeho institucemi.
4 - Platby firmám za jejich výrobky a služby.
5 - Výrobní faktory poskytnuté domácnostmi (občany) veřejnému sektoru. Jedná se zejména o pracovní sílu.
6 - Platby státu a jeho institucí domácnostem za poskytnutou pracovní sílu – platy. + transfery obyvatelstvu.
7 - Poskytnutí veřejných statků a služeb domácnostem a firmám. Např. školství, zdravotnictví, dopravní
infrastruktura apod.
8 - Daně a poplatky, odváděné domácnostmi a firmami do veřejných rozpočtů.
FIRMY
1 soukromý sektor
7
VÝROBA
statků a služeb
4 4
3 3 8
2
DOMÁCNOSTI 5 STÁT
veřejný sektor
6
Konečná ZAJIŠTĚNÍ
7
SPOTŘEBA 8 veřejných statků

7. Subjekty národního hospodářství
Podle metodologie OECD se používá členění ekonomických
subjektů na institucionální sektory:
 nefinanční podniky
 firmy veřejné, soukromé, pod zahraniční kontrolou,
 finanční instituce
 centrální banka, ostatní finanční instituce, finanční zprostředkovatelé, pojišťovací
společnosti, penzijní fondy,
 vládní instituce
 ústřední vládní instituce, místní vládní instituce, fondy sociálního zabezpečení,
 domácnosti
 neziskové instituce
 sloužící domácnostem

8. Soukromý sektor x veřejný sektor
 Každá ekonomika má svoji hranici produkčních možností danou
velikostí disponibilních výrobních faktorů.
 Ty lze použít
 v soukromém sektoru – firmách nebo
 pro zajištění veřejného sektoru.
 O co se zvýší množství veřejných statků, o to se musí snížit množství
soukromých statků.
 O rozdělení rozhodují veřejnou volbou občané
 Prostřednictvím svých volených zástupců, tedy politici

9. Volba mezi soukromým a veřejným sektorem
Veřejné statky
mld.. Kč
A
KPM
Levicové strany
B
C
Pravicové strany
D
E
Soukormé statky
mld.. Kč