1. Anděl
Erik se unaveně sesunul do starého křesla a začal se dusit prachem, který se přitom v bílém oblaku
zvedl. To ho z definitivní platností přesvědčilo, že je skutečně bdělý a že to, co právě zažil, byla čirá
realita. Jistě, slyšel o tom mluvit ostatní, mluvili o tom všichni a všude, den ze dne více, ale on se
naučil je neposlouchat, nevěřit jim - co taky jiného mohl dělat? Smířit se s tím, že je jedním z
posledních, kteří nebyli zasvěceni do jinak již všeobecně známého tajemství by nebylo lehké.
Teď se však veškeré pocity vyčleněnosti a opomenutosti rozplynuly ve světle toho zážitku, ve světle
Setkání. I Erik už potkal Anděla.
Nevěděl, jak dlouho to setkání trvalo, přišlo to náhle - celý okolní svět se prozářil oslnivě bílým
světlem a vzápětí Erik uviděl majestátní siluetu okřídlené bytosti a uslyšel hlas, nekonečně
uklidňující hlas. Nevnímal jednotlivá slova, nebyl si jist, jestli Anděl vůbec nějaká pronesl, důlěžité
bylo, že se v něm teď rozhostil ten neuvěřitelný klid a mír.
***
Začalo to asi před rokem, možná před deseti měsíci, tak přesný pojem o čase už dávno ztratil. Od té
doby, co se přestaly střídat den a noc, což už bylo několik let zpátky, se celkově důležitost takových
věcí, jako hodinky a kalendář, smrskly na minimum. Nebyly už stejně potřeba. Lidé se teď rodili na
šedou planetu, na šedé planetě umírali. Měli spoustu volného času, zato málo volného prostoru,
málo jakéhokoliv prostoru.
Všichni lidé v Erikově okolí, všichni, které znal, postupně upadali do naprosté a konečné letargie.
Rapidně se zvýšil počet sebevražd, stejnou měrou se snížila porodnost.
Na takové úrovnni civilizace, na jaké už lidé umírali většinou až dlouho po stých narozeninách na
úplné opotřebení najednou hrozilo, že se lidstvo samovolně zahubí - od chvíle, co začalo Slunce
vyhasínat, to všechno bralo špatný konec.
A pak, zhruba před rokem, se najednou vlidech znovu probouzela životní síla, naděje. Začal se
zjevovat Anděl s více než hmatatelným poselstvím života po životě. Ze začátku se jednalo o
ojedinělé případy, ale postupně Setkání prožívali všichni obyvatelé, a teď už konečně i Erik.
Sesunul se do křesla ještě hlouběji a užíval si to štěstí a pocit bezpečí.
***
Erik byl jeden z posledních, kterým se Anděl zjevil. Geotermální energii, v podtstatě jediný zdroj
energie v tomto starém světě, přestalo být možné čerpat již před nějakým časem, tak zhruba před
rokem. Bylo jasné, že až budou vyčerpány i poslední zásoby, přestane být možné na Zemi přeží i po
fyzické stránce.
Apokalypsa, která byla vyspělými technologiemi tak dlouho oddalována, se již neúprosně hlásila,
když přišli s tím nápadem, jak nechat lidstvo zemřít v klidu a míru, bez všech těch
nepředstavitelných hrůz, předpovídaných v každé druhé antiutopii.Spotřebovanou energií sice
lidstvu život o pár let zkrátili, ale plán jim v podstatě vyšel.