1. Dubrovnická republika
Jelikož studuji kroatistiku tak jsem si vybrala téma z tohoto oboru. Nedávno jsem se v historii
Chorvatska setkala s Dubrovnickou republiku, která by mohla i dnes být vzorem pro jiné
z dobových i současných republik. A to nejen svou skvělou diplomacií kterou využívali
k lepšímu postavení mezi ostatními mocnostmi, tak svými kupeckými a obchodními
zkušenostmi které získala za dob Benátské nadvlády. Rozhodovala jsem se právě mezi již
zmíněnou Dubrovnickou republikou a městem Vukovar bombardovaným za války v
Chorvatsku. Mé rozhodování nebylo lehké ale nakonec jsem se rozhodla že budu psát raději o
pozitivním příkladu z chorvatských dějin, než o negativním.
Dubrovník byl založen nedaleko dávného římského města Epidaura. Podle posledních
archeologických zjištění a rekonstrukce starořeckých námořních cest s denními etapami
45 až 50 námořních mil (Dr. Antun Ničetić) byl Dubrovník zastávkou mezi Budvou
a Korčulou (vzdálenost 95 námořních mil) a byl tedy původně řeckou námořnickou osadou.
Pod Stradunem, v místech, kde měla být zasypaná úžina, se našly přirozené pískové vrstvy
nikoli lidmi nasypané. Měl specifické postavení v historických pramenech poprvé byl zmíněn
v 8. staletí pod názvem Ragusa.
Jeho nespornou výhodou byla jeho poloha, byl uprostřed dvou kmenových zřízení a jejich
knížatům odváděl tribut. Kmeny tak získali finance navíc a Dubrovník mohl rozvíjet svou
politiku a obchod a zároveň byl těmito kmeny chráněn před nepřáteli. O několik let později se
Benátčané snažili zmocnit tohoto města což dalo vzniknout legendě o Svatém Vlachu který se
ve snu zjevil jednomu místnímu faráři s tím že odhalil záměr Benátek o ovládnutí Dubrovniku
Ve skutečnosti se stal Dubrovník sporným bodem mezi Benátskou republikou a Byzancí kteří
si chtěli podmanit jadranské pobřeží. Po této válce se Dubrovnik dostal pod Benátskou
svrchovanost. Toto se však nelíbilo samotným Dubrovčanům, kteří se neustále různými
způsoby snažili o jeho osvobození od Benátské republiky. Samotní Dubrovčané potom
bojovali na straně Byzance a ve 12. století se dá hovořit o městské republice Dubrovník.
V čele města byla městská knížata jenž formálně podléhaly Byzanci. Dubrovčané vždy
vynikali svými diplomatickými schopnostmi a tak i když okolní země byly přímo pod
nadvládou Byzance nebo jiných mocností, tak jim zůstala určitá autonomie kterou si vždy
dokázali vyjednat u panovníka. Mohla například uzavírat dohody mezi jinými městy a
obchodovat s nimi. Původně spadal pod Byzanskou svrchovanost a do roku 1205 připadl
Benátčanů. Ve 13. století se i do něj dostává slovanský ráz a s tím se začíná objevovat i
samotný název Dubrovník později Dubrovnická městská republika. Díky výhodné poloze byl
významným centrem obchodu mezi Itálií a zbytkem Balkánu. Měl také privilegium uzavírat
obchodní smlouvy s okolními státy které jí zaručili volný obchod mezi těmito zeměmi. Ve 14.
st.dokonce získala povolení od Papeže obchodovat s Egyptem. Od 15. st. Platilo město
Osmanům Tribut a tím zamezilo zabrání tohoto města Turky. Dubrovčané provozovali i
námořní obchodní dopravu po Jadranu. V roce 1358 východní pobřeží ovládl Ludvík Veliký
jemuž byly také nuceni platit tribut. Samotní Dubrovčané dokonce po určitou dobu uznávali i
Uherskou svrchovanost, ale toto období nemělo dlouhého trvání po kterém se znovu
Dubrovnická republika vrací pod svrchovanost Sultána. Tento krok také dosti napomohl
k zachování samosprávy a jejímu rozvoji. Dubrovnická republika byla také jednou z mála
republik která vlastnila i svoje vlastní konzuláty. Vůbec prvním konzulát byl zřízen na Sicílii.
V roce 1400 Dubrovničané tvrdí že jsou zástupci Dubrovnické republiky a Dubrovník se stává
svobodnou republikou od Pelješace až po Botu kotorskou. Ve městě vládla městská
samospráva která trvala až do roku 1808. V čele stála velká rada složená z bohatých patricijů

2. kteří se stávali šlechtou velká rada jmenovala malou radu a z řad té malé rady byl pravidelně
volen kníže Dubrovnické republiky (tzv. Kneze). Ten vykonával svůj úřad po dobu jednoho
měsíce potom byl nahrazen jiným šlechticem aby nedocházelo ke korupci a k ovlivňování
jeho rozhodování a možná také proto aby se všichni spravedlivě u této funkce vystřídali.
Během toho měsíce nesměl opustit území paláce ve kterém tuto funkci zastával aby nebyl
ovlivňován zvenčí. Republika zažívala vrchol své moci a prosperity v 15. a 16.
století, ve spolupráci s Anconou trasa Dubrovník, Ancona, (Florencie) a Flandry
a trasa Benátky,Rakousko a Německo. V 16. století byly součástí mohutné
dubrovnické flotily i 180 velkých lodí. Město bylo opevněno hradbou v délce 1940 m kolem
celého obvodu. Do města vedly dvě brány z obou stran původní úžiny (Pile a Ploče). Stala se
tak z ní velice úspěšná republika jenž dokázala konkurovat o dost známější Benátské
republice jinak známé pod názvem republika Svatého Marka.
K jejímu zániku došlo 31. ledna 1808, kdy ji zrušil francouzský maršál Auguste Marmont,
velící francouzským jednotkám, které území republiky okupovaly od roku 1806. Změny v
regionu, které vyvolávala napoleonovská Francie, zprvu republiku značně vyčerpávaly
(Dubrovnik byl například nucen poskytovat finanční částky Francii). V lednu 1808 byla
okupační Francií republika formálně rozpuštěna a po porážce Francie se stal Dubrovník
součást Dalmátského Království, habsburskou korunní zemí. Roku 1815 byl Dubrovnik
anektován Rakouskem jako součást rakouské Dalmácie. Patricijské aristokratické rody se
buďto odstěhovaly či byly začleněny mezi rakouskou nižší šlechtu s titulem hrabat. Tento stav
trval až do roku 1918, kdy se stal součástí nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů
a Slovinců (od roku 1929 nazvaného Jugoslávie). Na počátku 2. světové války se město stalo
součástí samostatného Chorvatska. Od dubna 1941 až do září 1943 bylo město
okupováno italskými a později německými vojsky. Osvobozeno bylo
v roce 1944 jugoslávskými partyzánskými jednotkami. V roce 1991, po vyhlášení chorvatské
samostatnosti, bylo město ostřelováno těžkými děly Jugoslávské lidové armády (de
facto Srbsko-černohorské) z okolních pohoří, přičemž utrpělo mnoho škod.
V dnešní době je to jedno z nejhezčích měst v celém Chorvatsku. Dubrovník je ve své
podstatě středověké město, které ale výrazně proměnila barokní přestavba, jenž následovala
po zničujícím zemětřesení v roce 1667. Od této doby historický střed města vypadá jako by se
zde zastavil čas. Vznešené kostely a honosné městské budovy se zde mísí z kamennými domy
s tolik typickými zelenými okenicemi které zde více než kde v Chorvatsku chrání místní před
ostrým sluncem. Nachází se zde také mnoho památek jako například starověký františkánský
klášter, kostel svatého Spasitele, Rollandův sloup, kostel svatého Blažeje, Dominikánský
klášter, pevnost svatého Jana a jiné. Je proto ideálním místem k poznávání chorvatské,
přesněji dalmatské historie.
Klíčová slova: Dubrovník, historie, republika
Anotace : Článek se zabývá vznikem slavné historické městské republiky Dubrovník později
samotného Dubrovniku.V článku jsou uvedena data významných událostí, které se vznikem
Dubrovnické republiky mají určitou spojitost. Najdete zde také popis chování místních
obyvatel za různých období nadvlády mocenských států. Popis jeho státní politiky a
vyzdvihnutí jeho předností oproti jiným městským republikám. A v poslední řadě je zde
zmíněno několik památek které stojí za návštěvu těm co rádi objevují dávnou historii
Dalmácie.
Odborné zdroje k textu: Dějiny Chorvatska, nakladatelství lidových novin, Jan Rychlík a
Milan Perenčević – podle mě je tento zdroj důvěryhodný protože tahle kniha se používá jako

3. jeden z výukových materiálů, je s části napsán chorvatem, je to podrobná kniha o
chorvatských dějinách která jako jediná je v českém jazyce
Turistický průvodce Rough Guides, nakladatelství Jota – tento průvodce je hodnocený jako
nejlepší průvodce zemí který existuje, navíc podle mého názoru jsou zde napsána fakta která
jsou historicky podložena a i já sama bych jej doporučila ostatním kdo se chystají o
Chorvatsku něco dovědět
http://cs.wikipedia.org/wiki/Republika_Dubrovn%C3%ADk
http://hr.wikipedia.org/wiki/Dubrova%C4%8Dka_Republika
- a samozřejmě Wikipedia tolik známý portál který obsahuje odpovědi snad na každou
otázku, je stručný, výstižný a přehledný i pro ty co se zrovna tímto státem tolik
nezabývají,
- je to asi nejrychlejší možnost hledání informací a to nejen o tomto městě ale také o
čemkoliv. Navíc jsou zde napsané reference uživatelů a případné nedostatky se sem
mohou kdykoliv a kýmkoliv doplnit.
Myslím si že každý s těchto materiálů je kvalitní a relevantní k získávání informací o daném
tématu.