2. Hrad Tolštejn (německy Tollenstein,
dříve Dohlenstein znamenající „Kavčí
skála“) je
zřícenina středověkého hradu na severní
straně Luţických hor na
jihu Šluknovského výběţku v severních
Čechách, přibliţně 7 km jihozápadně od
městaVarnsdorf a 2 km jiţně od centra
obce Jiřetín pod Jedlovou v okrese
Děčín, na jejímţ katastrálním území leţí.
3. Gotický hrad byl postaven začátkem 14. století kolem
dvou znělcových skalisek, která na jih a východ spadají
téměř svisle dolů a na západě souvisí nízkým hřbetem
s horou Jedlová. Ze severní strany jej chránily příkopy a
hradby. Tolštejn měl vynikající strategickou polohu,
která umoţňovala hlídat jediný schůdný přechod
z Luţice na českou stranu Luţických hor. V průběhu dějin
ho vlastnili Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové i další
majitelé. Hrad dal název okolnímu panství s
názvemtolštejnské.
V 17. století byl opuštěn a začal chátrat, později se stal
vyhledávaným turistickým cílem, s nímţ se spojují
návštěvy známých osobností i místní pověsti.
V současnosti je zřícenina, která je chráněna
jako kulturní památka České republiky.[2], volně
přístupná, v jejím areálu se nachází placená skalní
vyhlídka umoţňující pohled na území Čech a Saska.
Tolštejn je i významnou botanickou lokalitou s výskytem
vzácných teplomilných druhů rostlin.
4. Tolštejn
Pohled na Tolštejn ze západu
Základní informace
Vrchol 670,2 m n. m.[1]
Pohoří Luţické
hory / Luţický
hřbet / Jedlovs
ký
hřbet / Tolštejn
ský hřbet
Světadíl Evropa
Státy Česko
Hornina znělec
Poznámka výhled, hradní
zřícenina
Povodí Luţická Nisa
Zeměpisné
souřadnice
50° 51′ 25″ s.
š., 14° 34′ 54″ v.
d.
5. Tolštejn je středověký gotický hrad, který obepíná dva
znělcové sopouchy,[3] na jejichţ úpatí se táhne věnec zdí a
věţí objímajících severní bok obou skal. Cesta, kterou se
jezdí na Tolštejn, se vine po jiţním úpatí skal a potom zatáčí
k východu. Kdysi na ní byly dvě brány, jedna byla na jiţním
úpatí skal. Její polohu ale nelze jiţ dnes s přesností určit. Šlo
o čtverhranné stavení s dvěma vraty a průjezdem. Nad
předními vraty byl erb Berků z Dubé, který je od
roku 1861 v muzeu Rumburku, kam byl předám poté, co
byly napůl zřícené zdi z úředního rozkazu strţeny.[4] První
větší poškození utrpěla brána od švédských vojsk
v roce 1642, potom z ní lidé z okolí brali stavební kámen, aţ
v roce 1861 z větší části spadla.[4]
Brána měla velkou hranolovou věţ vysokou aţ 20 metrů.
Součástí věţe byla kuchyně se dvěma
komorami, pivnice a sklep. Brána byla zastřešena a byla
nejspíše opatřena padacím mostem, i kdyţ se nenašly ţádné
stopy po vodním příkopu. Měla nejspíše průjezd lomeným
obloukem[5] a její součástí byla i branka pro pěší.
6. Za branou je druhá bašta, která byla šestihranná. Ještě na
počátku19. století byla 8 metrů vysoká, obsahovala kromě přízemí
ještě sklep, který je v současnosti zasypaný. Ve sklepě byla lázeň, při
vykopávkách se našly dlaţdice a ţlábky. V poschodí bašty byla
nejspíše kaple.[6] Na venkovní zdi byl erb pánů ze Šlejnic a byla
pomalovaná, snad tam byla rustika vyzdobená postavami, jak bylo
běţné na omítkách 16. století.[6] Krátká zeď vede ke čtverhrannému
stavení obdélného základu, které jako předešlé slouţilo k obraně
hradu, v jeho poschodí byl rytířský sál.
Od stavení vede zeď aţ k věţi podkovovitého základu, která vyčnívá
ven. V jejím přízemí byla hladomorna, při vykopávkách se zde
našly kosterní pozůstatky. Věţ s hladomornou neměla v přízemí
vchod. Ten se nacházel ve výšce asi 5 metrů nad zemí a přicházelo se
k němu z vedlejší zdi po schodech. Věţ měla tři patra. Od této věţe šla
hradba jiţním směrem a zahýbala ke strmé skále. Tím končil
opevňovací věnec, k němuţ byla přistavěná dřevěná stavení, jak svědčí
známky okna ve výši hradby.[6]
Voda se na hradě Tolštejn nejspíše získávala z nádrţky, do které se
sváděla dešťová voda. Nádrţka je však jiţ dávno zasypána. V 15. nebo
16. století byl na hradě postaven vodovod. Byly nalezeny zbytky
vodovodních trubek vedoucích od Jedlové k Tolštejnu.[7]
7. Horní hrad
Nad dolní částí opevnění byl horní hrad,
který byl důleţitý ve 14. a v 15. století.
Skalní sopouchy byly spojeny zděnou
hradbou. Na větším sopouchu stála věţ,
která byla buďto celá zděná nebo měla
zděný spodek.[8] Zbytky zdí byly patrné
ještě v 50. letech 20. století a je zde výrazná
spáleništní vrstva. Ke věţi se chodilo po
stupních vytesaných ve skále.
8. Stavební vývoj
Přesné datování vzniku hradu je sloţité a
v současnosti jiţ prakticky neproveditelné, jelikoţ
chybí písemné prameny a ani archeologické
průzkumy kvůli skalnímu podloţí nepřinesly jasné
závěry. Jádro původníhovartenberského hradu bylo
postaveno na obou znělcových skaliscích. Jeho
konstrukce byla z velké části ze dřeva, které do
současnosti nevydrţelo. Z doby počátků Tolštejna se
nezachovalo skoro nic vyjma zdiva ve skalních
rozsedlinách, které lze datovat do 14. století. Dodnes
se dochovaly ještě zbytky zdiva, obklopující nejvyšší
části hradu. Naznačují úsek hradby, která mohla
být ohrazením předhradí. Existují domněnky, ţe byl
zaloţen jiţ ve 13. století, ale proti tomu mluví fakt, ţe
v listinách o směně Ţitavska z roku 1319 o hradu
Tolštejn není ţádná zmínka.[
9. V 15. století se Berkové z Dubé ještě před ztrátou hradu snaţili
zvýšit jeho obranyschopnost.[10] Donutily je k tomu zkušenosti
z obleţení vojsky Luţického Šestiměstí. Postavili 6 metrů silnou a
15 metrů vysokou štítovou zeď, která jim umoţňovala aktivní
obranyschopnost. V 15. století byla vystavěna také budova
napojená na štítovou zeď v místě, kde stála brána hradu.
I přes toto opevnění byl hrad po ostřelování
z děl roku 1462[10] značně poškozen a proto musely být v 16. století
hradby postaveny znovu. Hradby vedly od štítové zdi
ukončené baštou v nároţí, které ze severní strany obklopily hrad.
Na severu vznikla polygonální bašta, jejíţ zdi byly široké 3,8 metru
a umoţňovaly postavit děla. Autorem této přestavby byl
údajně Wendel Rosskopf, ţák slavnéhoBenedikta Rejta.[11] Bliţší
podobu původního hradu nelze zjistit
bez archeologického průzkumu.[10]
V renesanci proběhly jiţ jen malé úpravy hradu. Byla postavena
příčná zeď, kterou byla uzavřena hladomorna. Tehdy se stavělo
i v dnes jiţ neexistujících obytných budovách. V roce 1865 byla
v polygonální baště otevřena restaurace, o rok později byla
postavena dnešní restaurace ve švýcarském stylu.
10. Vlčí hora 12 km
Tanečnice 22 km
Dymník 10 km Varnsdorf 7 km
Jedlová 1 km
Luž 5 km
Studenec 9 km
Střední vrch 10 km
Velký Buk 5 km
Klíč 8 km
Bouřný 4 km
Bezděz 37 km
11. Zničení hradu
V roce 1642 vybíral švédský
generál Wrangel potraviny a peníze po
okolí Tolštejna. Tehdy byla většina
strategicky významných míst obsazena,
většinou Švédy. Tolštejn však byl obsazen
císařskými vojsky, jimţ velel
plukovník Mathlohe. Kdyţ švédské vojsko
putovalo krajem v okolí Tolštejna, císařští
vojáci na něj udeřili. Wrangler se
rozhněval, začal obléhat Tolštejn, střílel
na hrad z děl. Zapálil některá stavení, aţ
donutil Mathloha, ţe v nouzi ustoupil do
blízkého lesa. Císařští vojáci se střelbou
bránili ještě při ústupu. Po odchodu vojsk
Tolštejn zůstal v ohni a byl zčásti pobořen.
To byla jeho konečná zkáza a od té doby je
Tolštejn zřícenina.
12. Doba po zničení hradu do počátků turistiky
Vyhořelý hrad jiţ nebyl nikdy obnoven, v roce 1681 hrad koupil[27] kníţe Florian
z Lichtenštejna, jeho nástupcem se stal v roce 1718 kníţe Josef Václav
z Lichtenštejna, za jeho vlastnictví se na hradě usadili loupeţiví rytíři. Jejich
vůdcem byli Kardineck a potom jakýsi Grünbart – Zelenovous; loupili v Ostritz,
Ţitavě, Neugersdorfu, Rumburku, Krásné Lípě atd. Mezi jejich činy patřilo
vypálení Grünau u Ostritz, v roce 1744 zaloţili poţár Rumburka. Za vlády Floriana
z Lichtenštejna, v roce 1756, kdy proběhla sedmiletá válka, byla na hradě polní
hlídka, kterou tvořili Chorvaté a panduři.
Kníţe Josef Václav z Lichtenštejna zemřel dne 23. srpna 1791, jeho nástupcem se jiţ
dříve stal František z Lichtenštejna. Za jeho vlády probíhala bavorská
nástupnická válka, bojovalo se také v blízkosti hradu. Za prusko-rakouské
války ve dnech 19. a 21. září 1779[28] navštívil Tolštejn císař Josef II. při inspekční
cestě po ohroţovaných severních Čechách .
Za Františkova následovníka kníţete Aloise z Lichtenštejna byla v roce 1782
obnovena těţba stříbra v Jiřetíně pod Jedlovou. Těţba však byla pro nerentabilitu
jiţ v roce 1804 znovu zastavena. Kníţe zemřel v roce 1805, Tolštejn po něm zdědil
kníţe Alois Johann z Lichtenštejna. Za jeho vlastnictví dne 12. srpna 1813 táhl
kolem Tolštejna francouzský armádní sbor maršála Lefevra. Na Tolštejně byla do
18. srpna 1813[29] císařská pozorovatelna. 19. srpna 1813 byla pozorovatelna
přenechána Francouzům, okolí Tolštejna obsadil s 600 důstojníky maršál Lefevre.
Francouzi poté odešli a dne 3. září 1813 a Luţické hory opět obsadili rakouští
vojáci.
Alois Lichtenštejn udělal také přítrţ rozebírání hradu na stavební materiál, jeţ
zakázal pod pokutou 500 zlatých. Lichtenštejnům patřil Tolštejn do roku 1923, kdy
jej od nich koupil československý stát.
