1. 32 InStyle / ČERVENEC–SRPEN 2015
Košile,Zara,
hodinky,Gant,džíny,
Kryštofovyvlastní.
KRYŠTOF MUCHA
MUŽ STYLU
Výkonný ředitel karlovarského filmového festivalu Kryštof Mucha měl díky své práci možnost potkat
se s řadou důležitých lidí v Hollywoodu. Jenže jak sám upozorňuje, velká jména jsou sice důležitá, ale
úspěch festivalu by se podle nich poměřovat neměl. Snažili jsme se proto mluvit i o jiných věcech, než
je třeba jeho přátelství s Judem Lawem.
FOTO BENEDIKT RENČ TEXT ZDENKA TOMIS STYLING KARIN DIMITROVOVÁ
3. estival sice trvá jen pár dní,
ale co všechno vaše práce
obnáší?
Spolu s uměleckým
ředitelem Karlem Ochem
se zabýváme hlavně
komunikací se zahraničím.
Udržujeme staré a navazujeme nové
vztahy. Cestujeme po festivalech,
i když já ne tolik jako Karel. Jezdívám
do Toronta, pravidelně do Sundance,
na jednání do Ameriky, do New
Yorku a Los Angeles. Jezdím
do Berlína, do Cannes. Pak je to
práce v kanceláři. Každý rok festival
děláme v podstatě znovu. Je v tom
spousta produkční, marketingové
a organizační práce, jednání
s partnery i státními orgány, která
nejsou vždy úplně jednoduchá.
Ale festival není práce jednotlivců.
Jeho programovou část tvoří celé
oddělení programu, stejně tak jako se
na organizaci podílejí další oddělení.
Vy jste se k práci na festivalu dostal
s velkou dávkou štěstí, začínal jste
náhodou jako brigádník, a pak to
šlo hodně rychle. Nestouplo vám to
tehdy do hlavy?
Asi trošku jo. Mně to tak samozřejmě
nepřipadalo, ale mí spolužáci
říkali, že strašně. Je pravda, že jsem
najednou byl v jednom týmu s lidmi,
které jsem do té doby jen obdivoval.
Můj bratranec se mnou dokonce rok
nemluvil...
Pak jste se srovnal?
No, bratranec už se mnou mluví,
ale jak jsem to na sobě nepozoroval,
nemůžu to moc posoudit. Ale sedlo
si to, takže se s tím srovnali oni i já.
Vždycky to musí být oboustranné
Věřím, že štěstí přeje připraveným.
Takže jaká vaše vlastnost vám k tomu
místu pomohla?
Vždycky jsem se trápil tím, že nemám
žádný umělecký talent. Fascinovali
mě třeba výtvarně nadaní lidi, kteří
v sobě měli tu zničující touhu něco
dokázat. To já neměl. Ale myslím,
že umím lidi spojovat. Je to důležité
nejen při komunikaci s obchodními
partnery, ale i proto, aby člověk
udržel celý tým ve správném chodu.
Máte na to nějaký fígl?
Mám to asi přirozeně. Možná proto,
že jsem z velké rodiny. Máma je ze
čtyř dětí, moje babička byla z osmi.
A když jsem byl malý, nejezdilo
se k moři, ale všechny děti jsme
trávily prázdniny na chalupě kousek
od Karlových Varů. Mezi námi
samozřejmě byla spousta různých
povahových typů, se kterými jsem
musel nějak vyjít. Také sport pomáhá.
Dělal jsem vrcholově basketbal. Aniž
by si to člověk uvědomoval, musí se
při něm odmala vypořádávat s tím,
jestli se daří nebo ne, s ostatními
v týmu, přejít různé nespravedlnosti,
žárlivosti a tak dále.
Když jste byl v dětství pořád mezi
spoustou lidí, teď díky práci je to to
samé, nemáte občas chuť nevidět
vůbec nikoho?
To bych možná chtěl, ale mám tři
syny a ženu, na které se vždycky
těším. Občas si říkám, že bych si
dal víkend úplně sám, ale vím, že
by mi hned první večer bylo líto, že
nejsem s klukama, kteři jsou ještě
malí a s kterými chci být. No a ostatní
lidi… Mě to prostě baví. Jako pan
Bartoška říká, že se těší, až bude den
po festivalu, tak já se těším na první
den festivalu. Pro lidi, kteří jsou
introvertní a nemají rádi večírky, to
samozřejmě není, ale pro mě je to
přirozená součást práce.
Takže jste večírkový typ?
Jo, docela jo. (smích) S kolegou
Lintimerem jsme v tom fakt dobří.
Určitě už víte, kdo bude letos hlavní
hvězdou festivalu, a určitě mi to
neprozradíte, ale jak to celé probíhá?
Neprozradím, pro jistotu to říkáme
až pár dní před festivalem, protože
vždycky se může něco stát. I když
už ten člověk má letenky, pořád
může spadnout z kola jako předloni
Audrey Tautou a nepřijet. Naši hosté
nejsou placení za to, že přijedou,
takže se musí sejít několik momentů,
kdy to jde. Nikdy se tu nebudou
premiérovat velké filmy jako
v Cannes, kam díky tomu jezdí velká
jména automaticky. Zároveň chcete
filmaře, kteří hodně pracují, jenže
ti zase nemají tolik času. Když už
mají volno, chtějí být spíš s rodinou
než jet na nějaký festival. Takže se
musíte ještě trefit do toho, že se
tomu člověku zrovna chce přijet.
A to se pořád bavíme o nějakých sto,
sto padesáti jménech. Na druhou
stranu loni Melu Gibsonovi to hodně
pomohlo. V Americe ho pořád
stíhali za jeho výroky, ale pak dostal
ocenění ve Varech, což obecně patří
k dobrému tónu, navíc ho tu fanoušci
nadšeně vítali.
Takže máte seznam lidí, které byste
tu chtěli, s těmi udržujete kontakt
a čekáte, jestli to vyjde nebo ne.
Přesně tak to je. A snažíte se najít co
nejlepší cestu. Občas narážíme na to,
že prostředí v Americe je strašně
soutěživé. Herec chce do Varů jet,
jenže má agenta a ten v tom termínu
odcestovat nemůže. Bojí se ale herce
pustit samotného, protože co kdyby
mu ho tady přebral jiný agent, a tak
mu to i radši rozmluví. Musíme vědět,
kdo má na koho jaký vliv. Hvězdy
jsou samozřejmě ozdobou festivalu,
ale trochu mě mrzí, že se pak často
nevidí to ostatní, ty desítky dalších
akcí, které tu děláme. Nechceme, aby
se úspěšnost posuzovala jenom podle
toho, jestli někdo přijel nebo ne.
Vy se prý kamarádíte s Judem
Lawem. Jak se něco takového stane?
To je trošku silné slovo, ale
od prvního momentu, kdy přijel
do Varů, bylo jasné, že sem patří.
Že je to přesně ten typ, kterému
to bude vyhovovat. Pozvali jsme ho
na oslavu narozenin Jirky Macháčka,
město bylo narvané, byla skvělá
atmosféra a zábava. Od té doby pořád
vztahy udržujeme, ale není to tak,
že bychom si volali na Vánoce. Teď
v Los Angeles mi říkal, že by chtěl
s festivalem víc pomáhat a že by
klidně jezdil každý rok, kdyby to šlo.
Který z hostů, kteří už tu byli, byl
řekněme nejnáročnější?
Třeba De Niro. To je megahvězda,
uzavřený starší pán. Byl takovej
klidnej, člověk z něj nepoznal, jestli
ho to baví, ale prý se mu to líbilo
moc. Jenže on už všechny tyhle
věci zažil a už si moc lidí nepouští
k tělu. Zároveň pro mě bylo asi
nejvíc vidět jeho.
MAKE-UP:MARTINABARTOŠKOVÁ,PRODUKCE:FILIPJÄGR
34 InStyle / ČERVENEC–SRPEN 2015
inSPIRACE MUŽ STYLU
F
