3. Po čtyřdenní cestě vlakem
z Moskvy jsme 16. července
dorazili do Bijska.
Z Bijska do Artybaše na
Tělecké jezero nás další den
dopravil tenhle obdivuhodný
stroj. Zvládal neupravené
terénní cesty sibiřskou stepí
i tajgou bravurně, jenom to
na tvrdých lavicích odnášely
naše hýžďové svaly. Jako
náklad měl dvě expedice:
studenty biology a geografy
z naší univerzity na
prázdninovou praxi do
Kebezeně a naši vodáckou
výpravu
5. Přívoz přes řeku Biju
Tudy vedla zásobovací
trasa pro Robinsony na
konci světa.
Jižní konec Těleckého
jezera je tudy - a dále z
Artybaše 75 km po vodě
lodí - zásobován dodnes.
Rezervací po březích
Těleckého jezera totiž
dodnes nevede žádná
pozemní komunikace.
7. Lidová tvořivost tady
sice nedosahuje
rozměrů
prezidentských hlav
vytesaných do skalní
stěny v Mt. Rushmore v
Jižní Dakotě, ale musel
to být taky pěkný
blázen, kdo v téhle
sibiřské pustině
zvěčnil idol komunismu
!
8. PŘEHLEDNÁ
MAPA
Zlatého jezera
-
v řeči domorodců
Altyn Köl
-
ruskyTělecké
jezero podle
původních
obyvatel z
altajského kmene
Tělesů
Ceková délka
75 km
Max. šířka asi
5 km
Max. hloubka
325 m
Nadmořská výška
434 m
9. První pohled na
Zlaté jezero po
postavení stanů na
turistické základně
v Artybaši
18. července
ráno
10. Těžko uvěřit, že
tenhle zázrak s
dřevěnou konstrukcí
je náš "Žralok", který
nás potom vozil přes
300 km po divokých
řekách Altaje a
Saján. Ani slovenští
kamarádi Palo
Dillinger s Dušanem
Chorvátem tomu asi v
téhle chvíli moc
nevěří
11.
12. Dílo se podařilo a „Žralok“ bude konečně ve svém živlu – i když s posádkou vodáckých zelenáčů
Start na náš vodácký křest na řece Bija – 19. července ráno:
13. Před nasednutím do lodí přišel konečně čas představit jejich posádky. Pěkně od nejstarších
po „zelenáče“, kteří nikdy v kajaku neseděli. Nejdříve tedy posádka „Želvy“:
Zdeněk Málek – chemik – 24 roků
zkušený vodák - kormidelník
Jirka Kopáček – matematik, aspirant – 26 roků
poprvé na divoké vodě - háček
15. A konečně posádka „Žraloka“. Dva začátečníci, kteří předtím nikdy v kajaku neseděli:
Miloš Beran – chemik – 21 roků
kormidelník
Dušan Chorvát – fyzik – 22 roků
háček
16. Jediná mapa, kterou jsme měli – vlastnoručně obkreslená na pauzák v univerzitní knihovně
17. Řeka Bija na odtajněných mapách generálního štábu sovětské armády:
Celková délka vodní trasy Artybaš – Kebezeň –Turočak
asi 70 km – 21 peřejí se stupněm obtížnosti II - V
18. Pár pohledů do tábornického zázemí. Krupicová kaše byla nejrychlejším a energeticky
vydatným prostředkem k zahnání hladu:
21. Hned na našem prvním tábořišti v ústí řeky Pyža nás ale čekal šok. Prudká noční bouře a liják
zvedly hladinu v řece tak, že jsme ve stanech doslova plavali. Ráno sice vyšlo sluníčko, ale
čekalo nás velké sušení:
22. Dozvuky noční bouře s námi ale celé dopoledne laškovaly, po velké válečné poradě jsme
se rozhodli věnovat zbytek dne odpočinku a dosušení věcí.
23. Také jsme se věnovali drobným opravám lodí a byl otevřen i kadeřnický salon.
K tomu nám už zase svítilo sluníčko
26. Poslední tábořiště na řece
Bija – pravděpodobně nad
osadou Verchnij Bijsk,
proti ústí řeky Tuloj.
Další den - 22. července
už jsme dorazili do
Turočaku. Hned se nám
povedlo chytit náklaďák a
ještě ten večer jsme byli
zpátky v Artybaši na
Zlatém jezeře.
Řeka Bija nám posloužila
velice dobře jako
mateřská vodácká škola.
Připravila nás na
důležitější část našich
dobrodružství na Velkém
Abakanu.
27. Takhle vypadal náš přesun z Artybaše do sídla správy Altajské rezervace v Jajlju hned druhý
den odpoledne. Těch 35 km poTěleckém jezeru jsme urazili asi za 4 hodiny.
28. Zajímavější byl obrácený pohled z motorového člunu na vlečenou bárku. Jirka jenom zvědavě
pozoruje, kdy už to celé půjde ke dnu
29. Zatímco Dušan poctivě vybírá hrnkem vodu, Jirka se už odevzdal svému osudu. Přes 300 metrů
pod námi je přece jenom pěkná hloubka…
30. Nakonec jsme ale do sídla
správy Altajské státní
rezevace přece jenom ve zdraví
23. července navečer dorazili.
Rozloha rezervace je
ohromující: skoro 1 milion
hektarů. Táhne se odtud podél
jižního konce jezera a jeho
hlavního přítoku Čulyšmanu
skoro až někam k mongolským
hranicím.
V rezervaci není provozována
žádná hospodářská činnost ani
tam kromě stezek nevedou
žádné komunikace – prostě
jeden obrovský prales, který
je porostlý převážně sibiřskou
borovicí limbou - Rusové tomu
krásnému stromu říkají
cedr - a místy také smrkem.
31. Správa rezervace tady měla vlastní
hospodářství a my jsme potřebovali
půjčit dva koníky, aby nám pomohli
dopravit naše skládací kajaky tajgou
přes hory na Velký Abakan.
Objevil se ale háček, právě probíhala
senoseč a koně nebyli volní.
Pobyt u Zlatého jezera se nakonec
protáhl na celý týden.
Vedení rezervace nám vyšlo vstříc
a pomohlo nám na tuto dobu zajistit
program:
1. Návštěvu vodopádu Korbu.
2. Návštěvu jezera Plandu Köl v tajze.
3. Cestu na jižního konec jezera s
výstupem na horu Koljuš Tu.
Pod velkým tlakem se tím ale ocitly
naše zásoby proviantu, které se tady a
už nikde do konce cesty nedaly doplnit
a musely nám vystačit nejméně na
dalších 10 dnů !!!
Nutně jsme tedy museli omezit denní
příděly jídla. Z místních zdrojů jsme
měli trochu chleba, brambor a mléka
na doplnění.
32. Hned druhý den jsme navštívili vodopád Velký Korbu, který zaujme svou elegancí a dokonalým
zasazením do okolní vegetace. Jeho výška je sice jenom asi 15 m, ale vypadá přitom mohutně.
33. Cesta k Losímu jezeru – Plandu Köl – vedla po stezce limbovým pralesem a dala nám někdy docela
zabrat. Trénovali jsme tady na mnohem náročnější několikadenní přechod horskou tajgou k Abakanu.
34. Nevím, čemu se tady Zdeněk a Jirka zrovna smáli. Ostatním moc do smíchu nebylo
35. Cíl naší cesty - Losí jezero uprostřed panenského limbového pralesa – ale rozhodně stál zato !!!
36. Komáři a klíšťata - nemluvě o mravencích – dokážou pěkně znepříjemnit život. Zalezou prostě
i tam kam nemají Návštěva u Plandu Kol trvala i s cestou tam zpátky 3 dny
37. Podrobná mapa jižního
konce Zlatého jezera,
kde jsme strávili další
3 dny našeho pobytu:
z mapy je vidět, jak
jezero z obou stran
obklopují hory s
převýšením přes
2000 m.
Jejich srázy velice
strmě spadají do vody
a vytvářejí tak kouzelné
scenerie, zvlášť při
východu nebo západu
slunce.
Cesta lodí je dodnes
jediná možnost, jak se
sem dostat – strmé
skalnaté břehy nedovolí
žádnou pozemní
komunikaci !
38. Na jižní konec jezera nás dopravila loď ředitelství rezervace. Cesta trvala celé odpoledne, ale
protože loď byla trochu větší, zkracovali si naši karbaníci dlouhou chvíli partičkou mariáše
39. Na jižním konci jezera jsme
tábořili v Čiri, u legendární
rodiny Smirnovových, která
tady – na konci světa – měla
samostatné hospodářství od
roku 1927, kdy sem pan
Smirnov přišel. Vyšlechtil
tady odrůdy révy vinné a
jabloní, které ve zdejších
podmínkách dozrávaly.
Dorazili jsme sem večer
a druhý den ráno jsme
vyrazili na celodenní výlet
na horu Koljuš Tu,
vzdálenou odtud 20 km.
Celková denní porce 40 km
s převýšením 2000 m byla
celkem slušná.
Přitom snídaně při sníženém
denním přídělu stravy byla
hubená a to jsme od
Smirnovových dostali
bochánek chleba
40. Náš cíl – vrchol hory Koljuš Tu, zarámovaný sibiřskými limbami.
Kytice natrhaná na alpské louce pod ním
41. Takhle vypadaly důsledky omezených denních přídělů jídla ! Tady ještě „jenom“ odpočívám, ale pod
vrcholem jsem to vzdal úplně a útěchou mi byl jenom pohled na tohle krásné horské oko podemnou
42. Ještě jednou pohed na jezírko Bajas a na Zlaté jezero
ve vzdálenosti asi 10 km na sever od Jezerní hory
(Koljuš Tu, 2421 m n.m.) fotoaparátem
jednoho ze 4 kamarádů, kteří na vrchol vystoupili.
Na první fotografii je na jižním horizontu vidět hlavní
hřeben Sajan, prakticky už na hranici s Mongolskem.
43. V sobotu 1. srpna se naše expedice konečně vydává na cestu tajgou po staré Abakanské stezce
přes průsmyk Minor k řece Velkému Abakanu - našemu hlavnímu vodáckému cíli
44. Stará
Abakanská
stezka:
Z Jalju po
hřebenu Torot
kolem jezera
Kočimer
a Bajgolských
bažin na
průsmyk Minor
(1365 m n.m.)
a dále pak dolů
po proudu
Syktyzylu
a Konyje s
četnými brody
na
Abakanský
kordon
Celková délka
asi 60 km
za 4 dny
45. Stezka vedla místy holými stráněmi s vysokou trávou nebo bažinatými úseky. Kde nebyla značena
záseky na stromech, bylo snadné ji ztratit. Před tím nás chránil náš průvodce „strejda“ Míša
46. Druhého koně vodil tajgou můj parťák v lodi Dušan. Dalo dost práce náklad každý den na tábořišti
z koní shodit a druhý den ráno zase dobře přikurtovat
47. Odpočinek na stezce tajgou byl nutný - výrazy v našich tvářích o tom výmluvně svědčí:
49. Pokud si dobře pamatuji, tak jiného poutníka jsme na celé cestě tajgou potkali jenom jednou.
Nejspíš to byl jeden z lesníků správy rezervace.
50. Naši koníci se večer a ráno napásli a muselo jim to pak vystačit na celý den. Ostatně stejný režim
stravování jsme měli i my. Koně nesli hlavně naše kajaky, ale i na naše hřbety zbylo dost nákladu
51. Při vzpomínání na tuhle cestu se mi vybavují hlavně brody přes potoky a říčky
na všechny možné způsoby
52. Karel to vyřešil elegantně suchou nohou, příroda mu pomohla. Jirka na to šel taky „od lesa“.
Zkoušel skákat přes valouny, aby si nenamočil svoje zánovní pionýrky. Moc se mu to asi nepodařilo.
53. Nejvíc brodů bylo při sestupu ze sedla Minor na říčkách Malém a Velkém Syktyzylu. Dušanův pád do
vody je ale nejspíš trochu přifilmovaný na objednávku, alespoň podle výrazu kameramana v pozadí.
54. Po soutoku Syktyzylu s říčkou Konyj už byly brody široké, ale nižší stav vody hodně
usnadnil jejich překonání. Dušan se svým koněm vypadá v pohodě. Na Abakan to odtud
bylo coby kamenem dohodil.
55. A tohle už je cíl pěší části naší cesty – veliký srub na horním toku Velkého Abakanu. Místo
se jmenuje Abakanský Kordon. Řeka tady opouští úzké údolí s velikým spádem a na chvíli se
zklidní na široké plošině v nadmořské výšce 883 m obklopena horami vysokými kolem 2200 m.
56. Na Abakanský
kordon jsme tedy
dorazili po poledni
4.srpna
Další den jsme
odpočívali, kamarádi
se šli podívat na
termální pramen
Archan Su - dávný
léčivý zdroj
místních domorodců.
Já jsem zůstal
hlídat tábor
6.srpna
jsme se konečně
vydali na hlavní
etapu naší
výpravy - sjezd řeky
Abakan
57. Termální pramen Archan Su leží na druhé straně řeky na pokračování Abakánské stezky, asi 5 km
proti proudu říčky Beduj. Také Abakan se tady dal překonat brodem, ale už to chtělo zvláštní
opatření. Jenom Dušan si to trochu ulehčil a neodložil si
58. Před startem ještě udělat portrét
Velkého Abakanu a pak už nás řeka
vítá tím nejlepším, co má pro nás
připraveno !
59. Celý první den teče řeka velice pohodlně s malým spádem.
Odpoledne dokonce následuje úsek, kterému se říká
abakanské tišiny. Tady vlastně máme poprvé možnost
představit naše lodě i s posádkami
60. Tady je také čas a vlastně první pořádná možnost
k vyzkoušení našeho rybářského štěstí. To nám je
viditelně nakloněno – na naše třpytky se chytili čtyři
pěkní lipani. Na večeři je to příjemné zpestření našeho
dost jednotvárného jídelníčku
61. Palo Dillinger s Karlem Vackem na zaparkovaném „Krokodýlovi“ a Dušan Chorvát s naším
„Žralokem“ na suchu
62. A tady už je i „Želva“ v akci – její jméno moc neodpovídá situaci, ve které se nachází.
Na druhém obrázku je dno řeky, jak ho asi vidí Zdeněk s Jirkou, když se podívají pod loď
63. Tak tohle je práh v jedné z peřejí, který se s našimi kajaky jet asi nedá
64. Tady je pohled na tento práh zarámovaný v peřeji po proudu - musí se samozřejmě
jet vpravo
65. Peřej se nám tak moc líbila, že se „Krokodýl“ vrátil a Palo s Karlem si ji pro diváky zopakovali:
78. Videozáznamy a prezentace z míst naší expedice očima současníků
Řeka Bija a její peřeje: https://www.youtube.com/watch?v=AQ-jKmPMAvE
Tělecké jezero a Bija: https://www.youtube.com/watch?v=FNksws8eH2E
S rafty pěšky od Těleckého jezera hřebenem Torot přes průsmyk Minor
na Abakan – sjezd Abakanu nedokončen:
https://www.youtube.com/watch?v=m9wH85fYQrM
Od Těleckého jezera pěšky tajgou přes průsmyk Minor na Abakan a dál:
https://www.youtube.com/watch?v=Kuz2SyyleB
S katamarany přes průsmyky Uja a Minor na Abakan:
https://www.youtube.com/watch?v=r666rmo_FUw
Abakan na motorovém raftu na termální pramen Archan Su tam a zpátky:
https://www.youtube.com/watch?v=DIpAS5opQvM
Abakan – nahoru motorovým člunem, dolů na raftu, rybaření:
https://www.youtube.com/watch?v=QOUMSyxwpoI
https://www.youtube.com/watch?v=lkb2dPe6sX0
Veselá ruská parta na katamaranech na Abakanu:
https://www.youtube.com/watch?v=geOgyNq8r6Y
Tato prezentace je také zpracována formou fotoknihy, ve které je více textového doprovodu.
Fotokniha je ke stažení na http://ulozto.cz/xdakQakr/altajska-vodacka-expedice-pdf
Narozdíl od fotoknihy je v této prezentaci podstatný podíl fotografií z mého fotoaparátu LJUBITĚL 6x6.
Originální filmy jsem našel až teď a nechal jsem je naskenovat. Proto jsou reprodukce z nich mnohem
kvalitnější. Nenesou ale zase takové známky historické patiny, jako skeny ze zažloutlých a pomačkaných
fotografií s „oslíma“ ušima.
