Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.

Szabo dlouha mile

619 views

Published on

Published in: Education
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

Szabo dlouha mile

  1. 1. Daniel Szabó: Byla Dlouhá míle propagandistickým dílem v kontextuseriálové tvorby za normalizace? V našem textu se budeme soustředit na diskurz komunistické ideologie vespojení s televizním seriálem a zkoumání ideologie zobrazené v seriálu Dlouhámíle, tvůrců Ivana Hejny a Jiřího Adamce. Seriál byl vyroben v Československételevizi a premiérově odvysílán až v roce 1991 a má v historii československýchseriálů zvláštní postavení. Spadá do období konce komunistického režimu (začalse natáčet na jaře roku 1987) a je jedním ze dvou seriálů ze sportovníhoprostředí (společně s Dobrou vodou), který byl v období normalizace natočen.Zároveň měl být vysílán (samozřejmě neplánovaně), společně s Druhým dechemHynka Bočana, jako vůbec poslední televizní seriál před „sametovou revolucí“v roce 1989. To se stalo pouze v případě Bočanova seriálu, Dlouhá míle bylaodvysílána až dva roky po dokončení finální verze. Režisér Jiří Adamec už měldostatečné zkušenosti se seriálovou tvorbou v podobě divácky úspěšných dělZkoušky z dospělosti (1979) a Bylo nás šest (1986). Oba pochází ze scenáristickédílny dvojice Bednář-Štorkán. Nejslavnější Adamcův seriál Sanitka (1984), kterýse stal divácky velmi oblíbeným v době normalizace i po roce 1989, byl postavenna velmi kvalitním scénáři Jiřího Hubače a zároveň Adamec prokázal svéumělecké kvality a režijní schopnosti. Po Sanitce natáčí Adamec svénejkontroverznější dílo v jeho dosavadní filmografii, seriál Rodáci (1988). Normalizační seriály se v dnešním společenském diskurzu, který není pouzetextovou a dialogickou strukturou, ale komplexem komunikačních událostízasazených do širšího sociálního kontextu, ocitají v roli mytizovaných děl. A tojak pro svou oblibu určitých seriálů (Nemocnice na kraji města, Sanitka, Dobrávoda) u diváků, tak i pro odmítavé stanovisko vysílání seriálu Okres na severu,který je označován za propagandistické dílo (do skupiny takto označených seriálůpatří i Třicet případů majora Zemana, ale tento seriál se po roce 1989 několikrátvysílal). Rozdílná situace je u dalších propagandisticky exponovaných seriálů jakojsou Nejmladší z rodu Hamrů, Rodáci a Muž na radnici, které odvysílala TVBarrandov. Dietlův Okres na severu se stal po roce 1989 doslova mýtemv televizní tvorbě. Nemožnost jeho odvysílání dosáhla až dogmatické roviny.1
  2. 2. Nabízí se tedy otázky, proč se stal seriál v naší společnosti „kultovnímzáležitostí“ a jaké funkce tento mýtus naplňoval. Televizní seriál byl vnímán jakopotenciálně nejefektivnější televizní nástroj, který adaptoval diváky na normy ahodnoty socialistické společnosti. Podléhal tedy komunistické ideologii. Ideologie(v našem případě marxisticko-leninská) je „souborem idejí vládnoucí třídy, kterásvé zájmy prezentuje jako univerzální zájmy celé společnosti. Svou ideologiiprosazuje díky tomu, že vlastní výrobní prostředky a ovládá i prostředkysymbolické produkce, zejména média“ (Reifová, 2004: 82). Co tedy bylo cílempropagandy? Především to, že vykonstruované události stranického aparátu bylyvždy veřejnosti podávány a vysvětlovány v přímé souvislosti se sociálnímipodmínkami, které v danou chvíli panovaly. Pokud se toto nepodařilo, hrozilo, žebude veřejností odhalena skutečná podstata dezinformace. Proto se na vzniku adistribuci dezinformací podíleli straničtí aparátčíci, ideologové a agitátoři. PodleHannah Arendtové ideologické myšlení vykazuje tři rysy: „1) ideologie nikdyneobjasňuje přítomnost, ale vždy to, co nastává, vzniká či pomíjí; 2) ideologienení spjata s realitou, nýbrž sama se považuje za původnější a pravdivější nežrealita sama; 3) ideologie je projevem dedukce, odvozování vší zkušenosti zvýchozí premisy“ (Arendtová, 1996: 46). Propaganda tedy nesloužila primárněk podpoře komunistické moci (tu měla na starost armáda a policie), alepředevším k rozšíření komunistické moci. Nedílnou součástí totalitní moci byla iČeskoslovenská televize (a televizní seriály v ní vyrobené), ovládaná přímo ÚVKSČ. Během normalizace měl divák možnost volby (v rámci celoplošného vysílání)pouze ze dvou programů Československé televize. Také tento faktor přispělk velké sledovanosti seriálů. Televizní zábava během normalizace fungovala jakozdroj klidu a odpočinku a zároveň jako obraz socialistické seberealizace, kdydivák viděl, jak by měla správně fungovat socialistická společnost a jedinec v ní.Giovani Sartori dobře poznamenává, že v totalitním režimu nemusí být vždynejdůležitější represivní státní aparát, ale jeho funkci může paralelně převzítideologický státní aparát v podobě zastrašování, kdy se „totalitní režim nemusí knásilí uchylovat, ale mnohem důležitější je všeobecné rozšíření pocitu strachu“(Sartori, 2005: 122). Televize fungovala na principu kolektivismu, stejně jakokomunismus. Jedinec se musel podřídit zájmům kolektivu (strany) a mělupozadit svůj individualismus. Televize, a ve velkém měřítku i seriály,2
  3. 3. (především propagandistické) utvářely hodnotový systém veřejnosti. Lidé mohliv televizních postavách spatřovat návody, jak se chovat v pracovním,soukromém a stranickém životě. Na veřejnosti byla pro občany prioritou práce avedoucí úloha strany, v soukromí přátelé, rodina a volný čas. Pokud se vrátíme zpět k Dlouhé míli, prokazatelným faktem i dnes zůstává,že Adamec byl nejtalentovanějším režisérem televizních seriálů v normalizačnímobdobí. Jeho výsledná díla vykazovala překvapivě vysokou uměleckou hodnotu,která spočívala v detailní a propracované psychologii postav, dobře vystavěnézápletce seriálů, progresivnímu tvůrčímu vidění příběhu a jeho konotací av neposlední řadě i profesionálnímu a experimentálnímu natáčení seriálů.Adamec vstupoval do realizace Dlouhé míle už jako vyzrálý tvůrce, který siv Sanitce vyzkoušel seriálové postupy a dokázal z této zkušenosti vytěžit dvězákladní figury Dlouhé míle, Ondřeje Veseckého (Svatopluk Skopal) a MichalaKlánského (Jan Čenský). Na rozdíl od Sanitky, kde hlavní postava VojtěchaJandery (Jaromír Hanzlík) neměla jasně určeného protihráče (ani spoluhráče), jev Dlouhé míli rozloženo těžiště narace mezi dvě rovnocenné hlavní postavy. Celou naraci Dlouhé míle rámuje jedna životní etapa vrcholového sportovceOndřeje Veseckého, který je mistrem Evropy v běhu na 1500 metrů. Na začátkuseriálu je Vesecký na svém sportovním (zmíněný evropský titul) i osobním (jezasnouben s Lenkou) vrcholu. Během šesti dílů seriálu, ale sledujeme jeho pád.Z vrcholového sportovce se stává správce sportovního areálu a přichází o vztahse svoji snoubenkou. Ztrácí nejlepšího přítele Michala Klánského (nepřežije páds rogalem), který ho dokázal namotivovat k návratu na závodní dráhu a jehobývalá snoubenka se vdá za lékaře a potratí dítě, které čeká s Veseckým.Katarze seriálu přichází s Veseckého fair play činem, kdy při maratónu pomůževyčerpanému závodníkovi na úkor svého vítězství. Vztah s Lenkou je „vykoupen“citovým sblížením s atletickou kolegyní. Závěrečná sekvence seriálu, kdy siLenka s Ondřejem vyjasňují své postoje, svou naléhavostí a atmosférou, patřík nejlepším momentům v historii seriálové tvorby u nás. Čím je tedy Dlouhá míle tak výjimečným seriálem? Především svou touhou aurputností s jakou vede diváka k cíli. Stejně jako u Dobré vody nebo Sanitkynechcete po shlédnutí dílu přehrávač vypnout, ale máte chuť se podívat na díldalší. Adamec a scenárista Ivan Hejna vytvořili téměř dokonalou syntézu postav3
  4. 4. se sportovním prostředím a zároveň povýšili jednotlivé osobní příběhy na úroveňobecné lidské morálky a netajili se ani kritikou společenských poměrů. Dokázalis citlivostí vyprofilovat obě hlavní postavy. Michal Klánský je prototypemúspěšného sportovce, který vystupuje jako ochránce slabších a je vždy tímchápajícím člověkem. Nakonec je jeho dobro po „zásluze“ potrestáno v podobětragické smrtelné nehody. Postava Ondřeje Veseckého je na první pohleddiametrálně odlišná, ale při hlubším pohledu velmi podobná postavě Michala. Coovšem postava Veseckého nesplňuje jsou „postuláty socialistického realismu(uměleckého směru, který byl v roce 1932 schválen Ústředním výboremKomunistické strany SSSR jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné uměnía hudbu), kterými jsou typičnost, pravdivost, lidovost, stranickost“ (Rozental akol., 1974: 472). Hlavní postava měla vykazovat silně charakteristické rysy tzv.obyčejného člověka v socialistické společnosti. Ten mohl mít i nějakou stranickoufunkci, ale nejdůležitějším rysem byla obyčejnost. Vesecký je naopakprominentní atlet, který se stává sportovní troskou a životním outsiderem. Jehovíra a lidé kolem něj ho ovšem nutí k boji a změně. Vesecký je v opozici protitrenérovi, instituci (atletickému svazu) i svým blízkým. Sahá si na dno sil, ale jeschopen se odrazit a nastartovat svůj vzestup. Pokud použijeme zjednodušenýchpříměrů, tak skepsi vystřídá naděje. Ta ovšem není završena nijak pateticky, alenaopak je ukázána jako nejistá cesta, kterou se člověk musí vydat, aby pochopiljejí cíl. Jak se tedy promítla do Dlouhé míle komunistická ideologie? Jednoznačně lzekonstatovat, že každý televizní seriál natočený v době normalizace, bylpoznamenán komunistickou ideologií. Záleží jen na míře ideologie, která bylav jednotlivých seriálech obsažena. Stejně jako v Dlouhé míli byla ideologie iv ostatních seriálech rozložena mezi postavy a prostředí. Mezi nejvíce ideologickyzatížené seriály patřila díla dvojice Dietl – Sokolovský. Nelze nezmínit jejichseriály Okres na severu, Nejmladší z rodu Hamrů nebo Muž na radnici. Všechnyhlavní postavy zmíněných seriálů jsou stranickými funkcionáři a plně podléhajístranickému vedení a hierarchii. V tom se Adamcova Dlouhá míle a Sanitkapodstatně liší. A to jak v podobě postav, tak i prostředí. Postavy doktora Jandery(Jaromír Hanzlík) ze Sanitky, ani atleta Ondřeje Veseckého nejsou příslušníkykomunistické strany a politicky se angažují minimálně. Na rozdíl od hlavnípostavy seriálu Rodáci Petra Vitáska, který je aktivním členem KSČ. Scenárista4
  5. 5. Dlouhé míle Ivan Hejna nevložil do hlavních postav seriálu prakticky žádnéideologické zabarvení. Záměrně se vyhnul střetu s komunistickou stranou a dovelké míry i sportovní prostředí, ve kterém se seriál odehrává, je ideologickynezatížené. Do určité míry můžeme považovat za prvek komunisticképropagandy masovost sportu, který řídila ČSTV a KSČ. Tuto tezi, ale můžemeúspěšně rozporovat tím, že postavy Veseckého a Klánského závodil za oddílySparty a Vysokých škol Praha, které nepodléhaly komunistickému aparátu, jakonapříklad armádní sportovní klub Dukla. Dlouhá míle se odehrávala převážně ve dvou prostředích. Tím byly interiérybytů jednotlivých postav a strahovský atletický stadion Evžena Rošického.Několik scén se také odehrálo v kancelářích atletických činovníků, kteřírozhodovali o osudu atletů. To byla veškerá komunistická ideologie prostředív tomto seriálu. Pokud se ještě vrátíme k míře ideologie, jak byla zobrazena ujednotlivých postav, nemůžeme se vyhnout srovnání s některými dalšími seriály.Postava Ondřeje Veseckého byla do jisté míry rebelující, což nebylov normalizačních seriálech zvykem. Vesecký nebyl tak „čistý“ a zásadový jakodoktor Jandera v Sanitce nebo postava Josefa Hovory (Petr Haničinec) v Dobrévodě. Obě zmíněné postavy vynikali solitérstvím a schopností jít proti konvencím.V případě Hovory to byla nadřazenost chovu koní před potřebami JZD, Janderanezasáhl a rozhodně nevystoupil proti emigraci svého kolegy, doktora Mádra(Petr Kostka). Vesecký bojuje proti útlaku své osoby tím, že se dovoláváspravedlnosti, která je mu upírána. Nakonec se rozhodne odejít od svého trenéraBrázdy (Radoslav Brzobohatý) a tím ukončí možnost svého působení vesportovním středisku. Stejně jako Jandera a Hovora se postaví ideologii strany,ale v případě Veseckého je použita násilná metoda v podobě jeho dočasnéhoukončení sportovní kariéry. Vesecký se dobrovolně vzdává svých výhod(finančních i společenských) a stává se správcem stadionu. Hejna s Adamcemzvolili tento motiv možná záměrně, možná nevědomky, ale určitě vhodně. Vneslido vyprávění dramatický zlom a zároveň se vyhnuli ideologickému zatíženípostav. Postavu Veseckého mohli nechat padnout až na dno a potom munabídnout pomocnou ruku trenéra Hanáka (Petr Čepek), který ho vytáhne zpětna atletický vrchol. To můžeme považovat za největší Adamcovu úlitbu ideologii,protože ve vztahu Vesecký - Hanák je zobrazena určitá míra kolektivní viny, nakteré byl komunistický režim postaven.5
  6. 6. Jiří Adamec a Ivan Hejna rozhodně nevytvořili seriál podle šablon dvojiceDietl–Sokolovský. Adamec nešel vstříc vůči divákovi, ale přistoupil k dramatizacilátky, která kladla na diváka určité kritéria náročnosti. Chtěl se vyhnoutschematismu a pracoval s postavami jako s živým materiálem. V tom spočívánejmarkantnější rozdíl mezi režijním pojetím Adamce a Sokolovského. USokolovského (a Dietla) jsou postavy už na začátku vyprávění strnulé, citověchladné a vyprázdněné. Adamec se snažil hlavním hrdinům vtisknout pulsujícítempo života a nenechat je ustrnout v patologickém opakování. Pokud budeme počítat s hypotézou, že většina lidí v době normalizacevnímala seriálovou tvorbu v rovině žánrové, můžeme si tehdejší seriálovoutvorbu rozdělit na společensko-ideovou a melodramatickou tvorbu. Divákyv seriálech zajímala převážně soukromá příběhová linie postav (partnerské arodinné vztahy). Daleko méně sledovali ideové linie seriálů. Tehdejší diváciseriálů se k tomuto postoji uchylovali ze dvou důvodů. Hlavním důvodem bylaznechucenost politikou a životem v totalitním zřízení. Většina obyvatel v 70. a80. letech 20. století věděla, že totalitní režim je špatný. Proto jen okrajově avětšinou s nelibostí televizní diváci vnímali ideové roviny seriálů. Nelze anipominout podstatný fakt, že totalitní ideologie byla v seriálové tvorbězobrazována prvoplánově a velmi účelově, což divák rozpoznal a neměl potřebuse ideologickou rovinou seriálů zabývat. Překvapivě k velmi dobrému a konstruktivnímu spojení roviny osobní aideologické, došlo v seriálu Rodáci. Postava mladého komunisty Jana Vitáska jedo určité míry podobna postavě Gottwalda ze stejnojmenného seriálurežírovaného Evženem Sokolovským. Muž zapálený pro komunistickou myšlenkuneváhá nasazovat vlastní život. Za každou cenu prosazuje pravdu aspravedlnost. Scenárista Jaroslav Matějka (také autor Gottwalda) nechává projítpostavu Vitáska celým seriálem bez jakékoliv vyšší stranické funkce. Vitásek jemuž z lidu, který se pokouší najít vlastní cestu. Adamec s Matějkou ovšemnesklouzávají k žádnému kýči a patosu. Jejich Rodáci jsou filmově profesionálněodvedenou prací. Adamec měl jako jeden z mála režisérů televizních seriálů velkýcit a smysl pro kompozici obrazu. Dokáže pracovat s herci, mizanscénou,dramatickou situací. Jednotlivé záběry neslouží jen jako prostředek k vytvoření6
  7. 7. situace, ale mají samy o sobě začátek i katarzi. Obrazová koncepce je proseriálovou tvorbu velmi neobvyklá. V historii československých televizních seriálůse najdou kvalitně nasnímaná díla jen velmi sporadicky. Můžeme mezi ně počítatRozsudek, F. L. Věka, Dobrou vodu nebo již zmiňovanou Sanitku. Tyto seriálydokázaly tvůrčím způsobem pracovat s obrazovou složkou a nešlo jim pouze oprvoplánové oslovení diváka příběhem. Jak tedy Dlouhou míli sumarizovat v rámci československých a českýchtelevizních seriálů ze sportovního prostředí? Jednoznačně pozitivně a viděnodnešní optikou i nadčasově. Minimální míra komunistické ideologie, která sev seriálu vyskytuje, je spíše k užitku celého díla. Může působit jako komparačnínebo ukázkový příklad toho, jak se proměnilo sportovní a společenské prostředí unás během dvaceti pěti letech. Co zůstává platné a jedinečné jsou charakterypostavy a jejich psychologie. Tím je Dlouhá míle ojedinělá v kontextu seriálovésportovní tvorby. Komunistická ideologie hraje v celém díle zanedbatelnou roli adivák ji dnes registruje jen skrze historický kontext a uniformitu postavatletických funkcionářů. Celý příběh a struktura vyprávění by se dala přenést dojakékoliv doby a různého prostředí. Kvalita Dlouhé míle nestojí na žánru ani naprostředí, ve kterém se odehrává, ale na propracovaných dialozích postav ajejich mnoho vrstevnatosti. Má srovnatelné estetické parametry s Dobrou vodoua kvalitativně (herecky, scenáristicky a režijně) předčí sportovní seriály (Poslednísezóna, Znamení koně) natočené po roce 1990.Dlouhá míleRežie: Jiří AdamecScénář: Ivan HejnaKamera: Kristián HynekStřih: Zdenek PatočkaHudba: Karel SvobodaHrají: Svatopluk Skopal, Jan Čenský, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek,Daniela Bartáková, Petr Haničinec, Josef Větrovec, Marek Vašut, JanPotměšil a další; Československo, 1989, 450 min, 6 dílů.7
  8. 8. ARENDTOVÁ, Hannah (1996): Původ totalitarismu I-III. OIKOYMENH.Praha: Fakulta sociálních věd UK.BALÍK, Stanislav, KUBÁT Michal (2004): Teorie a praxe totalitníchautoritativních režimů. Praha: Dokořán.FAIRCLOUGH, Norman (2003): Analysing discourse.London: Routledge.FAIRCLOUGH, Norman (1995): Media Discourse. London: EdwardArnold.REIFOVÁ, Irena; a kolektiv (2004): Slovník mediální komunikace. Praha:Portál.ROZENTAL, M. Mark a kol. (1974): Filozofický slovník. Pravda: Bratislava.SARTORI, Giovanni (2005): Strany a stranické systémy: schéma proanalýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.ŠARADÍN, Pavel (2001): Historické proměny pojmu ideologie. Olomouc:CDK.Bylo nás šest (Jiří Adamec, Československo, 1986)Dobrá voda (František Filip, Československo, 1983)Druhý dech (Hynek Bočan, Československo, 1988)F. L. Věk (František Filip, Československo, 1971)Gottwald (Evžen Sokolovský, Československo, 1986)Muž na radnici (Evžen Sokolovský, Československo, 1976)Nejmladší z rodu Hamrů (Evžen Sokolovský, Československo, 1975)Nemocnice na kraji města (Jaroslav Dudek, Československo, 1977, 1981)Okres na severu (Evžen Sokolovský, Československo, 1980)Rodáci (Jiří Adamec, Československo, 1988)Rozsudek (Otto Haas, Československo, 1970)Sanitka (Jiří Adamec, Československo, 1984)Třicet případů majora Zemana (Jiří Sequens, Československo, 1975 -1979)Zkoušky z dospělosti (Jiří Adamec, Československo, 1979)8
  9. 9. 9

×