Jedna z esejí, které vycházely v http://www.pravydomaci.cz a z kterých vznikla kniha https://www.peoplecomm.cz/kapitoly-z-dospele-ekonomie

1. 40 | Pravý domácí časopis
Jsou věci, které mi skutečně pijou krev. Mezi top ten patří tako-
vé ty slevové letáky super-hyper-mega-giga skladů produktů
chemicko-potravinářského průmyslu. Slevové letáky těch
plechových krychlí, co za posledních dvacet let k nepoznání
pozměnily tvář naší krajiny. Všichni je známe, všem se nám
dostávají do ruky, aniž bychom se o to nějak zasloužili. Vyhnout
se slevovému letáku je asi stejně těžké, jako se vyhnout televiz-
ní obrazovce. Je úplně jedno, jestli ji máte doma, nebo ne. Číhá
třeba v čekárně u doktora, podobně jako slevový leták nečekaně
vypadne z novin, pokud ještě nemáte na schránce varovné sdě-
lení: Reklamní letáky NE! Prostě si vás nějak najde, ať se tomu
snažíte sebevíc vyhnout. Já osobně se snažím asi dost, protože
se mi dostane do ruky nejvíc jednou za půl roku, ale to mi pak
lezou oči z důlků.
Že to na mě nepůsobí?
To je příliš unáhlený soud. Něco na tom slevovém letáku asi
bude, když mě dokáže tak zvednout. Přinejmenším mě nutí,
abych o něm přemýšlela. Jaký je vlastně příběh téhle nevy-
žádané tiskoviny, která uvádí do pohybu celé populace? To
je totiž taková zajímavá věc, na kterou přišli i antropologové,
a to, že i věci mají svoji historii a sociální život. A není to tak,
že bychom my lidé byli těmi, kdo věci ovládá. Ony také pěkně
hýbou s námi! Dokážou si nás vycvičit, ochočit i zotročit. Abyste
tomu rozuměli: pěkně vycvičené nás mají třeba obilniny. Jak
kolem nich kmitáme, sejeme a ořeme už pár tisíciletí! Telefony
a počítače nás mají také pěkně ochočené – raději se nevzdalu-
jeme z míst, kde by se nedala šoupnout nabíječka do zásuvky.
Já vám to spočítám! aneb Malý ekonomický průvodce
disfrutalistky Katky
Znám ženy zotročené make-upem do té míry, že bez něj na tváři
neopustí dům. Schválně, co nám řekne tenhle příběh. Možná, že
nám slevový leták sdělí něco o povaze našeho ekonomického
systému. To by mohlo být, když mi tak leze na nervy.
Copak tenhle týden zlevníme?
Řeknou si asi výkonní manažeři na poradě. Když na to přijdou
(ono se to moc nemění, jedná se především o strategické
potraviny jako salám Gothaj za 39,90 a Eidam třicítka za 8,90),
zavolají si někoho z kreativního oddělení nebo reklamky, aby
jim to nějak zaranžoval. Moc invence na to kreativec nepotře-
buje, zákazník není na inovace dvakrát zvědavý, stačí ho ujistit,
že supermarkety jednají z lásky, proto nabízí jen ty nejkvalit-
nější produkty za nejnižší cenu. Také je vhodné do první linie
protlačit produkty označené českou vlaječkou, teď je taková
vlastenecká nálada, možná zase začíná obrození. Kreativec
má k dispozici tu fotobanku obrázků krkoviček, vakuovaných
klobásek na gril, zahradních grilů na ty klobásky a také něja-
kých pořádných detergentů, aby to bylo pak čím vydrbat. (Ano,
supermarkety mají naše konzumní životy podchycené po všech
stránkách, od první přesnídávky po super-strong-power čističe
odpadů.) Samozřejmě, ty fotky také musel někdo nafotit a do té
fotobanky zařadit, což mi také přijde dost otřesné, zkuste si být
fotografem vepřové plece v akci. Nahrubo už je to nahozené, teď
stačí našoupat k obrázkům ceny a nějaké popisky jako „super
akce“ a „jen tento týden exkluzivně v Lidlu“ a může to jít na tis-
kárnu.
Ať se s tím dá aspoň podpálit!
To mě asi uvádí v největší běs. Nejenom že na tisk slevových
letáků padnou nějaké lesy, ještě si výrobci dávají práci s tím, aby
s tím nešlo ani podpálit v kamnech. Ostatně jedině tak může
leták dojít dokonalosti ve své kariéře, tedy netknut a neotevřen
skonat ve spalovně… Ale pozor, tady se blýská na lepší časy,
pár zadavatelů už pochopilo, že některé zvlášť vzpurné zákaz-
níky osloví až při mačkání papíru do kamen, a začali tisknout
na hořlavější materiály. Slevové letáky v balících pak putují
k potenciálním zákazníkům. Vozí je řidiči do krajů blízkých
i vzdálených a předávají pak dalším distributorům. Třeba listo-
nošům, protože ti se na to celkem dobře hodí, když už mají cestu
kolem schránek. Jenže to moc neubývá, protože každý druhý
má na schránce ten výhružný nápis Reklamní letáky NE! A pak
hurá, jedna schránka bez nápisu, tak tam šoupnu aspoň tři…
Zbytek se pak stejně někam musí zašít.
No konečně. Dlouhá cesta to byla, ale leták se úspěšně dostává
do rukou potenciálního spotřebitele. Když v tom ouha! Hospo-
dyně vyleze z domu, vybírá schránku a třídí poštu. Složenky
a bankovní výpisy na jednu hromádku a reklamní letáky…
Poselství slevového letáku
TEXT:
Kateřina
Varhaník Wildová

2. Pravý domácí časopis | 41
Vejce z domácího
chovu - jeden kus
rovnou do kartonové krabice na tříděný odpad. V tom lepším
případě končí slevový leták v krabici s tříděným odpadem,
v tom horším v odpadu komunálním. A nejsem si úplně jistá,
jestli je lepší, když si ten slevový leták někde přečte. Já to teď ze
studijních důvodů zase jednou otevřela a vypadly na mě takové
hrůzy… Globus Bonus Plus.
Rekapitulace případu slevový leták
Slevový leták je něco, co spousta lidí nepotřebuje, ba co víc,
znám hodně těch, kteří zaujímají vůči slevovému letáku vyhra-
něně nepřátelský postoj a budují si obranné linie. To ale nemění
nic na tom, že slevový leták existuje a že mu slouží spousta lidí.
Výkonní manažeři, fotografové, editoři, tiskaři, řidiči, doručo-
vatelé, v neposlední řadě popeláři a kdoví kdo ještě. To přece
nemůže být jen tak.
Co když to má všechno smysl? Co když nám slevový leták chce
sdělit důležité poselství? Třeba nám chce říct: „Je spousta lidí,
kteří si vydělávají na živobytí tím, že mě navrhnou, sestaví,
vytisknou, nepřečtou, vyhodí, zrecyklují anebo spálí spolu se
smradlavým odpadem. Buďte rádi, že mě máte, protože jinak
byste neměli placený job a mohli byste dělat něco pořádného.“
To mi přijde nějaké povědomé. Antropolog David Graeber psal
jednou takový zajímavý článek, jmenovalo se to: On the Pheno-
menon of Bullshit Jobs. Česky to vydala A2, můžete si to najít
na netu. Překlad se jmenuje: Práce na hovno.
Tak úplně zbytečné to nebylo
Argumentuji tady, že všichni ti lidé jsou placeni za to, že se
starají o leták, který spoustě lidem pije krev. A to není pravda.
Někomu nepije krev, ale tluče klíny do hlavy. Někteří se na něj
každý týden těší. Někteří jej aktivně vyhledávají a přinášejí
svým známým, aby pak společně kroužkovali, na co se při příští
návštěvě svého oblíbeného supermarketu mohou těšit. Třeba
na mletý masný polotovar vepřový za 69,90 nebo vepřovou
šunku Euro za 10,90. No a u toho je vždycky uvedeno, kolika
procentní sleva že to vlastně je (po důkladném studiu několika
slevových letáků jsem zjistila, že teď je nejvíc v kurzu sleva
40 % a kolik člověk ještě ušetří (vlastně vydělá!), když si zařídí
klubovou kartu a bude na ni sbírat finanční bonusy. Také jsou
tam takové různé ikony, třeba v Penny letáku symbol zeleného
jablíčka, což znamená, že nám pomáhají číst etikety a vybrat to
nejlepší, Globus přináší očíslované důkazy „že tady je svět ještě
v pořádku“. (??!?) A maminky by neměly opomenout zakoupit
Hamánek nebo Sunárek do ručičky za 19,90. A mně se to zase
nelíbí.
Co na tom vlastně vidím špatného? Vlastně nic, jenom to, že
všechny tyhle informace o slevách, bonusech a výhodách
nám zabírají místo v operační paměti i na hard disku. Když si
to tam pustíme, tak to v té hlavě máme, a to na úkor jiných,
zajímavějších věcí. Pozoruji ve vlaku mladou ženu, jak se po-
zorně soustředí, aby dobře nastudovala pravidla spotřebitelské
soutěže, která končí již tento měsíc, a jak Aničce za nákupy nad
pět set nasbírat nálepky do alba o zvířátkách. A přitom by úplně
v pohodě mohla řešit něco mnohem důležitějšího – třeba se učit
italsky, přemýšlet, jak si opravit kolo nebo kam si půjde s Anič-
kou zaplavat a trénovat stojku. A kdyby se podívala z okénka,
třeba by také viděla, jaká je vlastně roční doba, a nepotřebovala
by se dozvídat ze slevového letáku, že začíná vinobraní, přichá-
zí podzim a Vánoce jsou za dveřmi.
Špek přímo z udírny
- k nezaplacení!
Dnes
v akci
Okurky
zavařovačky -
různé velikosti
leták
Slepičí vývar -
polotovar