1. 30 | Pravý domácí časopis
Gándhí se explicitně (nerůstově) ptal: „Když Británie potřebo-
vala pro svůj rozvoj celé své koloniální panství, nad kterým
slunce nezapadalo, kolik planet by k takovému rozvoji potře-
bovala Indie?“ Teoreticky to zní dobře, ale chtěl jsem to vidět
v praxi. Proto jsem byl rád, když mi Ashish doporučil navštívit
pár míst a setkat se s lidmi, kteří alternativnímu rozvoji
zasvětili část svého života. Jedním z takových míst je Avani
v himálajském státě Uttarákhand.
Avani Kumaon
Cesta z Dillí do Berinagu trvá téměř 24 hodin a je vzhledem
k horskému terénu poměrně únavná. Geografická poloha
je jednou z největších nevýhod, se kterou se Avani potýká,
protože po horských serpentinách přepravuje své výrobky
k zákazníkům z celé Indie. Zhruba před 20 lety se sem z Dillí
přestěhovali Rashmi Bharti a Rajnish Jain. Na moji první
otázku: „Odkud se vzala myšlenka založit textilní výrobu
v horách?“ Odpovídají: „Nešlo nám o zlepšování světa, ale o to
vést smysluplný život a nezpůsobovat škody. Chceme ukázat,
že lze vytvořit ekonomiku na malých nápadech, udržitelně
a lokálně.“
Po přestěhování se do hor se jim splnil sen, ale nebylo jasné,
čemu se budou věnovat. Rajnish, inženýr se zkušenostmi se
solární energetikou, začal s velmi nízkými náklady poskyto-
vat solární panely lidem v odlehlých vesnicích, které nebyly
elektrifikovány. Jak sám říká: „Náš dům byl jediný, ve kterém
se večer svítilo. Místní nás začali navštěvovat a ptát se, jak
je to možné.“ Díky solárním panelům získal v kraji dobrou
pověst. Činnost později vzniklého kampusu Avani napájí dnes
kromě sluneční energie i malá elektrárna spalující všudypří-
tomné borovicové jehlice.
Rajnish mi tvrdí, že borovice do hor původně nepatří. Zasadili
je tu Britové a dnes pod nimi nic neroste. Spadané jehlice
zabraňují vsakování vody a vesničané je často zapalují, což
způsobuje lesní požáry. Zplyňování a výroba energie ze spa-
daných borovicových jehlic mi přijde jako geniální nápad.
Rashmi vnímala příležitost v ožití textilních tradic regionu.
V kraji se zpracovávala vlna a navíc se tam vyskytuje plané
hedvábí eri. Při zpracování tohoto typu hedvábí nedochází
k zabíjení bourců, a tak se mu občas přezdívá jako nenásilné
hedvábí. Rashmi přinesla nový design a společně s místními
vymyslela nové kombinace tradičních i moderních materiálů,
Text: Adam Čajka
Foto: archiv autora
Za „nerůstem“ do Indie
Lidé se mě často ptají, jak by moh-
lo vypadat nerůstové podnikání.
Myslím, že na to není snadná ani
univerzální odpověď. Rozhodně
to nespočívá ani tak v naplňová-
ní nějakých přesných indikátorů.
Spíše v principech a ve filozofii, ze
které podnikání vychází. Nerůs-
tové hodnoty a zároveň úspěch
na trhu v sobě pojí Avani Kumaon,
pozoruhodná textilní společnost,
na kterou jsem narazil v Indii.
Příběhy z okraje společnosti
Do Indie mě přivedlo pátrání po ekonomic-
kých alternativách a způsobech rozvoje, který
něco přináší lidem a neničí planetu. Měl jsem
to štěstí, že jsem potkal Ashishe Kothariho
a další lidi z organizace Kalpavriksh, která se
zabývá alternativním rozvojem už skoro 50 let.
S Ashishem jsme vedli mnohahodinové diskuse
o tom, jakou cestou by se Indie mohla rozvíjet,
aby byly zajištěny potřeby všech a zároveň aby
zbylo něco z přírody.
Indická vláda se dlouhodobě snaží napodobit
průmyslové západní země. Jenže zároveň si
lidé pamatují slova Gándhího, který řekl, že
kdyby se obyvatelstvo Indie mělo rozvíjet stej-
ně jako Velká Británie, muselo by spást planetu
jako kobylky.
Přadlena při práci

2. Pravý domácí časopis | 31
které více odpovídají současným potřebám. Dnes Avani pro-
vozuje družstvo Earthcraft, které spojuje okolo 500 farmářek,
sběraček plodin a textilních pracovnic, které k výrobě použí-
vají místní bavlnu, vlnu, len a volně rostoucí hedvábí eri.
Pro celou textilní výrobu se používají přírodní barviva z rost-
lin a plodů, které pocházejí z regionu. Kromě výroby textilu
se Avani specializuje na přírodní barvy a umění barvení.
Rajnish to popisuje slovy: „Chemické textilní barvy jsou
největším zdrojem znečištění vody v Indii. Řekli jsme si, že
to nezastavíme, ale můžeme nabídnout alternativu, která je
čistá a lokální.“
Na čtyřdenním kurzu barvení potkávám mnoho mužů i žen
z několika indických států. Jsou tu paní z velkých měst,
řemeslníci a jiní experti (Indie má na textil samostatné mini-
sterstvo) a zaujal mě jeden zhruba 30letý starosta, který přijel
s delegací znalců výrobních procesů a přemýšlí o používání
přírodních barviv v jejich regionu.
Avani se prosadilo na trzích ve velkých městech, jako je Dillí,
Bangalore nebo Mumbaí. Dnes si jejich zboží kupují lidé z celé
Indie, což organizaci umožňuje financovat i jiné aktivity.
Krom textilní výroby Avani rozšiřuje dle Rajnishe „přiměřené
technologie“. V tomhle vnímám přesah jejich činnosti a také
příklad myšlení nezatíženého neustálým zvyšováním produk-
ce.
Na dotazy o vizích a o tom, jestli chtějí růst, iniciátoři reagují:
„Nepotřebujeme zvětšovat naši produkci, věnujeme energii
proškolování lidí z jiných krajů v textilu a barvířství. Nechce-
me se zvětšovat, chceme, aby lidé tento udržitelný model
replikovali ve svých regionech.“ Rajnish vysvětluje odmítnutí
nabídky donorů na čtyřnásobné zvětšení elektrárny na bio-
masu těmito slovy: „Mohli bychom to udělat, technologicky to
dává smysl, byznysově taky, ale proč přepravovat další mate-
riál tisíce mil? Potom už nemáš kontrolu nad dodavatelským
řetězcem.“
P
.S. Autor je doktorandem na Katedře sociální geografie
a regio­
nálního rozvoje PřF UK. Text byl podpořen z projektu
GAUK.
Rashmi Bharti a Rajnish Jain
Avani napájí sluneční energie