Ekologie a ekogenetika I. ...aneb těžký život parazitů
Praktika v příštím týdnu <ul><li>Polymorfismus a jeho význam v ekogenetice </li></ul><ul><li>Parazitismus – životní strate...
Praktika v týdnu od 23.10. <ul><li>Téma: Mutagenní a karcinogenní látky, testování genotoxicity </li></ul><ul><li>Nelze vy...
EKOLOGIE <ul><li>věda o vztahu organismu k okolnímu prostředí </li></ul><ul><ul><li>Biotické prostředí, resp. biotické fak...
Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je...
Komensalismus
Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je...
Protokooperace rak poustevníček a sasanka
Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je...
Mutualismus
Bakterie v trávicím traktu – směs komensálů a dalších „symbiontů“
Střevní mikroflora v lidové tvořivosti
„ Symbióza“ =  protokooperace  + mutualismus  (+ komensalismus?)  (+parazitismus??)
Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je...
Allelopatie neboli antibióza Houby  Epicoccum nigrum  a  Sclerotinia sclerotiorum (hlízenka hlíznatá)  Antibiotický test n...
Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je...
Parazitismus <ul><li>Úzká koexistence dvou organismů, z nichž jeden (parazit) získává výhody na úkor druhého (hostitele). ...
Parazité v dějinách lidstva
 
Dracunculus medinensis
Dracunculus medinensis
Dracunculus medinensis
Aeskulapova hůl a logo Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO)
Kdo je a kdo není parazit?
Systematické rozdělení parazitických organismů <ul><li>viry virologie </li></ul><ul><li>bakterie ( Eubacteria ) bakteriolo...
Základní rozdělení parazitů <ul><li>obligátní parazité   </li></ul><ul><li>fakultativní parazité </li></ul>
Obligátní parazité <ul><li>Jsou úzce vázáni na přítomnost hostitele, žijí výhradně paraziticky. Do této skupiny patří také...
 
Fakultativní parazité <ul><li>Žijí volně v přírodě. Za určitých podmínek (např. kontakt s oslabeným hostitelem) mohou přej...
Hyperparazité <ul><li>parazitické organismy, jejichž hostiteli jsou jiní parazité </li></ul><ul><ul><li>Příklady : bakteri...
Klasifikace parazitů podle lokalizace na těle hostitele <ul><li>Ektoparazité  žijí na povrchu těla (kůže) nebo na povrchov...
Základní znaky a projevy adaptace parazitických organismů   <ul><li>morfologické adaptace </li></ul><ul><li>fyziologicko-b...
Morfologické adaptace <ul><li>velikost (jsou výrazně menší než hostitel) </li></ul><ul><li>redukce strukturální složitosti...
Fyziologicko-biochemické adaptace <ul><li>schopnost inaktivace enzymů hostitele, ochrana proti peroxidům, superoxidům a ji...
Reprodukční adaptace <ul><li>vysoký reprodukční potenciál (většina parazitů jsou r-stratégové) </li></ul><ul><li>možnost a...
K- a r-strategie <ul><li>K-stratégové  produkují zpravidla menší počet potomstva, které je však po fyziologické a anatomic...
 
Reprodukční adaptace <ul><li>vysoký reprodukční potenciál (většina parazitů jsou r-stratégové) </li></ul><ul><li>možnost a...
Fasciola hepatica  – životní cyklus
Plasmodium  – životní cyklus
Etologické (behaviorální) adaptace <ul><li>specifické typy chování umožňující nalezení svého hostitele a dosažení vhodného...
Genetické adaptace <ul><li>redukce genomu – nejnápadnější u virů, které plně využívají hostitelský genom, projevuje se vša...
Redukce genomu u bakterií <ul><li>Obligátní parazit </li></ul><ul><li>Původce některých forem uretritidy mužů </li></ul>0,...
<ul><li>redukce genomu  </li></ul><ul><li>přítomnost genů pro syntézu specifických proteinů umožňujících kontakt a průnik ...
Jak se žije s parazitem?
Patogenní účinky parazitických organismů <ul><li>přímé </li></ul><ul><ul><li>mechanická destrukce buněk a tkání  (např. př...
Biologické teratogeny <ul><li>zejména prvok  To xoplasma gondii , virus  r ubeoly,  C ytomegalovirus,  H erpes simplex vir...
Jak oklamat imunitní systém?
Imunitní systém
 
Mechanismy úniku parazitů před obrannými reakcemi hostitelského organismu <ul><li>ukrytí uvnitř buněk (intracelulární para...
Variabilita povrchových antigenních struktur Trypanosoma gambiense  (původce spavé nemoci)
Variabilita povrchových antigenních struktur
Variabilita povrchových antigenních struktur <ul><li>VSG – variable surface glycoproteins </li></ul>
Variabilita povrchových antigenních struktur – molekulární mechanismus BC-VSG1 BC-VSG2 BC-VSG3 ESAG1 ESAG2 ELC-VSGa P poly...
Genetická plasticita  Reverzní transkriptáza Virus HIV
Reverzní transkriptáza <ul><li>„ A machine for making errors“ </li></ul><ul><li>Chyby v reverzní transkripci vedou k mutac...
Další mechanismy úniku parazitů před obrannými reakcemi hostitelského organismu <ul><li>integrace molekul hostitele na pov...
MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY PARAZITISMU VZTAH GENOMU PARAZITA A HOSTITELE Genom hostitele Genom parazita genetická plasticita, ...
 
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Ekologie a ekogenetika I

3,431 views

Published on

...aneb těžký život parazitů

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
3,431
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
52
Actions
Shares
0
Downloads
14
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Ekologie a ekogenetika I

  1. 1. Ekologie a ekogenetika I. ...aneb těžký život parazitů
  2. 2. Praktika v příštím týdnu <ul><li>Polymorfismus a jeho význam v ekogenetice </li></ul><ul><li>Parazitismus – životní strategie parazitických organismů, diagnostika parazitóz </li></ul><ul><li>Test nebude (18.10. děkanský den) </li></ul>
  3. 3. Praktika v týdnu od 23.10. <ul><li>Téma: Mutagenní a karcinogenní látky, testování genotoxicity </li></ul><ul><li>Nelze vyloučit písemný test: </li></ul><ul><ul><li>Obsah přednášek EKOLOGIE 1 + 2 </li></ul></ul><ul><ul><li>Základy cytogenetiky – aberace chromozomů </li></ul></ul><ul><ul><li>Struktura DNA a RNA, centrální dogma, mutace </li></ul></ul><ul><li>Skripta: Praktická cvičení z klinické cytogenetiky – kapitola 10, str. 47 – 52 </li></ul><ul><li>REFERÁT – databáze IARC (praktická cvičení, str. 52) – dobrovolníci ze skupin 3+4, 1+2 se přihlásí při přednášce v příštím týdnu </li></ul>
  4. 4. EKOLOGIE <ul><li>věda o vztahu organismu k okolnímu prostředí </li></ul><ul><ul><li>Biotické prostředí, resp. biotické faktory (vzájemné vztahy živých organismů) </li></ul></ul><ul><ul><li>Abiotické prostředí, resp. abiotické faktory (chemické, fyzikální, geografické a geologické podmínky ovlivňující život organismu) </li></ul></ul>
  5. 5. Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je parazitem druhu B (druh B určitou dobu přežívá, není druhem A přímo konzumován) – + parazitismus inhibitor (druh A) produkuje látky toxické pro amensála (druh B), sám většinou není ovlivněn – 0 amensalismus (též antibióza, resp. allelopatie) těsná kooperace dvou druhů, dříve označována termínem „symbióza“ + + mutualismus vzájemně výhodný volný vztah, organismy nejsou v těsném vztahu (na rozdíl od mutualismu) + + protokooperace komensál (druh A) má ze soužití prospěch (zpravidla potravní), jeho hostitel (druh B) však není ovlivněn 0 + komensalismus oba druhy soutěží o stejný potravní zdroj, vztah má zpravidla nepříznivý vliv na populace obou druhů – – kompetice (též konkurence) druhy žijí na stejném stanovišti, ale vzájemně se neovlivňují 0 0 neutralismus CHARAKTER VZTAHU DRUH B DRUH A NÁZEV
  6. 6. Komensalismus
  7. 7. Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je parazitem druhu B (druh B určitou dobu přežívá, není druhem A přímo konzumován) – + parazitismus inhibitor (druh A) produkuje látky toxické pro amensála (druh B), sám většinou není ovlivněn – 0 amensalismus (též antibióza, resp. allelopatie) těsná kooperace dvou druhů, dříve označována termínem „symbióza“ + + mutualismus vzájemně výhodný volný vztah, organismy nejsou v těsném vztahu (na rozdíl od mutualismu) + + protokooperace komensál (druh A) má ze soužití prospěch (zpravidla potravní), jeho hostitel (druh B) však není ovlivněn 0 + komensalismus oba druhy soutěží o stejný potravní zdroj, vztah má zpravidla nepříznivý vliv na populace obou druhů – – kompetice (též konkurence) druhy žijí na stejném stanovišti, ale vzájemně se neovlivňují 0 0 neutralismus CHARAKTER VZTAHU DRUH B DRUH A NÁZEV
  8. 8. Protokooperace rak poustevníček a sasanka
  9. 9. Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je parazitem druhu B (druh B určitou dobu přežívá, není druhem A přímo konzumován) – + parazitismus inhibitor (druh A) produkuje látky toxické pro amensála (druh B), sám většinou není ovlivněn – 0 amensalismus (též antibióza, resp. allelopatie) těsná kooperace dvou druhů, dříve označována termínem „symbióza“ + + mutualismus vzájemně výhodný volný vztah, organismy nejsou v těsném vztahu (na rozdíl od mutualismu) + + protokooperace komensál (druh A) má ze soužití prospěch (zpravidla potravní), jeho hostitel (druh B) však není ovlivněn 0 + komensalismus oba druhy soutěží o stejný potravní zdroj, vztah má zpravidla nepříznivý vliv na populace obou druhů – – kompetice (též konkurence) druhy žijí na stejném stanovišti, ale vzájemně se neovlivňují 0 0 neutralismus CHARAKTER VZTAHU DRUH B DRUH A NÁZEV
  10. 10. Mutualismus
  11. 11. Bakterie v trávicím traktu – směs komensálů a dalších „symbiontů“
  12. 12. Střevní mikroflora v lidové tvořivosti
  13. 13. „ Symbióza“ = protokooperace + mutualismus (+ komensalismus?) (+parazitismus??)
  14. 14. Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je parazitem druhu B (druh B určitou dobu přežívá, není druhem A přímo konzumován) – + parazitismus inhibitor (druh A) produkuje látky toxické pro amensála (druh B), sám většinou není ovlivněn – 0 amensalismus (též antibióza, resp. allelopatie) těsná kooperace dvou druhů, dříve označována termínem „symbióza“ + + mutualismus vzájemně výhodný volný vztah, organismy nejsou v těsném vztahu (na rozdíl od mutualismu) + + protokooperace komensál (druh A) má ze soužití prospěch (zpravidla potravní), jeho hostitel (druh B) však není ovlivněn 0 + komensalismus oba druhy soutěží o stejný potravní zdroj, vztah má zpravidla nepříznivý vliv na populace obou druhů – – kompetice (též konkurence) druhy žijí na stejném stanovišti, ale vzájemně se neovlivňují 0 0 neutralismus CHARAKTER VZTAHU DRUH B DRUH A NÁZEV
  15. 15. Allelopatie neboli antibióza Houby Epicoccum nigrum a Sclerotinia sclerotiorum (hlízenka hlíznatá) Antibiotický test na bakteriích
  16. 16. Mezidruhové vztahy druh B je potravou pro druh A (výsledkem interakce je okamžitá likvidace druhu B) – + predace druh A je parazitem druhu B (druh B určitou dobu přežívá, není druhem A přímo konzumován) – + parazitismus inhibitor (druh A) produkuje látky toxické pro amensála (druh B), sám většinou není ovlivněn – 0 amensalismus (též antibióza, resp. allelopatie) těsná kooperace dvou druhů, dříve označována termínem „symbióza“ + + mutualismus vzájemně výhodný volný vztah, organismy nejsou v těsném vztahu (na rozdíl od mutualismu) + + protokooperace komensál (druh A) má ze soužití prospěch (zpravidla potravní), jeho hostitel (druh B) však není ovlivněn 0 + komensalismus oba druhy soutěží o stejný potravní zdroj, vztah má zpravidla nepříznivý vliv na populace obou druhů – – kompetice (též konkurence) druhy žijí na stejném stanovišti, ale vzájemně se neovlivňují 0 0 neutralismus CHARAKTER VZTAHU DRUH B DRUH A NÁZEV
  17. 17. Parazitismus <ul><li>Úzká koexistence dvou organismů, z nichž jeden (parazit) získává výhody na úkor druhého (hostitele). </li></ul><ul><li>Parazit je na svém hostiteli metabolicky závislý. </li></ul><ul><li>Hostitel bývá následkem činnosti parazita zpravidla v různé míře poškozován. </li></ul><ul><li>Parazitace většinou nevede k okamžitému úmrtí hostitele. </li></ul><ul><li>Ve výjimečných případech má parazit na hostitele z určitého hlediska pozitivní vliv (např. stimuluje jeho rozmnožování, aby se spolu s ním mohl rozmnožit a dále rozšířit) – projevuje se u některých virů a rickettsií. </li></ul>
  18. 18. Parazité v dějinách lidstva
  19. 20. Dracunculus medinensis
  20. 21. Dracunculus medinensis
  21. 22. Dracunculus medinensis
  22. 23. Aeskulapova hůl a logo Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO)
  23. 24. Kdo je a kdo není parazit?
  24. 25. Systematické rozdělení parazitických organismů <ul><li>viry virologie </li></ul><ul><li>bakterie ( Eubacteria ) bakteriologie </li></ul><ul><li>houby ( Fungi ) mykologie </li></ul><ul><li>prvoci ( Protozoa, resp. Protista ) protozoologie </li></ul><ul><ul><li>améby, bičíkovci ( Sarcomastigophora ) </li></ul></ul><ul><ul><li>nálevníci ( Ciliata ) </li></ul></ul><ul><ul><li>kokcidie ( Apicomplexa, Sporozoa ) </li></ul></ul><ul><li>živočiši ( Animalia ) </li></ul><ul><li>hlísti ( Nemathelminthes ) </li></ul><ul><li>ploštěnci ( Plathelminthes ) helminti helmintologie </li></ul><ul><li>vrtejši ( Acanthocephala ) </li></ul><ul><li>členovci ( Arthropoda ) </li></ul><ul><ul><li>korýši ( Crustacea ) </li></ul></ul><ul><ul><li>klepítkatci ( Chelicerata ) arachnoentomologie </li></ul></ul><ul><ul><ul><li>roztoči ( Acarina ) </li></ul></ul></ul><ul><ul><li>hmyz ( Insecta ) entomologie </li></ul></ul><ul><ul><ul><li>vši ( Anoplura ) </li></ul></ul></ul><ul><ul><ul><li>blechy ( Siphonaptera ) </li></ul></ul></ul><ul><ul><ul><li>ploštice ( Heteroptera ) </li></ul></ul></ul><ul><ul><ul><li>dvoukřídlí ( Diptera ) </li></ul></ul></ul>mikrobiologie parazitologie
  25. 26. Základní rozdělení parazitů <ul><li>obligátní parazité </li></ul><ul><li>fakultativní parazité </li></ul>
  26. 27. Obligátní parazité <ul><li>Jsou úzce vázáni na přítomnost hostitele, žijí výhradně paraziticky. Do této skupiny patří také organismy, u nichž jsou parazitická pouze některá vývojová stadia (např. larvy). </li></ul><ul><ul><li>Příklady : všechny viry, většina známých patogenních prvoků ( Trypanosoma , Plasmodium apod.), klíště ( Ixodes ricinus ; parazitují všechna vývojová stadia), komáři ( Aedes , Anopheles ; samičky sají krev teplokrevných živočichů), tasemnice ( Taenia solium , resp. Taenia saginata ), škrkavka ( Ascaris lumbricoides ) </li></ul></ul>
  27. 29. Fakultativní parazité <ul><li>Žijí volně v přírodě. Za určitých podmínek (např. kontakt s oslabeným hostitelem) mohou přejít k parazitickému způsobu života. Přítomnost hostitele však pro jejich vývoj není nutná. Mohou často způsobovat velmi závažná onemocnění. </li></ul><ul><ul><li>Příklady : améby rodů Naegleria a Acanthamoeba (žijí v půdě a vodě, při infekci člověka způsobují amébovou menigoencefalitidu s velmi těžkým, většinou smrtelným průběhem) </li></ul></ul>
  28. 30. Hyperparazité <ul><li>parazitické organismy, jejichž hostiteli jsou jiní parazité </li></ul><ul><ul><li>Příklady : bakterie Yersinia pestis (původce moru) infikující blechu morovou ( Xenopsylla cheopis ); ploštěnci rodu Udonella cizopasící na parazitických korýších </li></ul></ul>
  29. 31. Klasifikace parazitů podle lokalizace na těle hostitele <ul><li>Ektoparazité žijí na povrchu těla (kůže) nebo na povrchových orgánech (např. žábrách) svého hostitele. </li></ul><ul><ul><li>Příklady : klíště ( Ixodes ricinus ), blecha obecná ( Pulex irritans ), veš dětská ( Pediculus humanus capitis ) </li></ul></ul><ul><li>Endoparazité žijí uvnitř těla hostitele. Dělíme je do dvou skupin : </li></ul><ul><ul><li>extracelulární paraziti, kteří nepronikají do buněk </li></ul></ul><ul><ul><ul><li>Příklady: streptokoky, houby rodu Aspergillus , prvoci Trypanosoma gambiense a Trypanosoma rhodesiense , většina helmintů </li></ul></ul></ul><ul><ul><li>intracelulární paraziti, kteří žijí a rozmnožují se uvnitř buněk </li></ul></ul><ul><ul><ul><li>Příklady: všechny viry, mykobakterie, prvoci rodu Plasmodium , Trypanosoma cruzi </li></ul></ul></ul>
  30. 32. Základní znaky a projevy adaptace parazitických organismů <ul><li>morfologické adaptace </li></ul><ul><li>fyziologicko-biochemické adaptace </li></ul><ul><li>reprodukční adaptace </li></ul><ul><li>etologické (behaviorální) adaptace </li></ul><ul><li>genetické adaptace </li></ul>
  31. 33. Morfologické adaptace <ul><li>velikost (jsou výrazně menší než hostitel) </li></ul><ul><li>redukce strukturální složitosti (zjednodušení nebo chybění některých orgánových soustav) </li></ul><ul><li>rozvoj specifických orgánů a struktur umožňujících vstup do těla hostitele, příjem živin, ochranu před imunitními mechanismy a produkci velkého množství potomstva </li></ul>Ergasilus Cyclops
  32. 34. Fyziologicko-biochemické adaptace <ul><li>schopnost inaktivace enzymů hostitele, ochrana proti peroxidům, superoxidům a jiným toxickým látkám vznikajícím v hostitelském organismu </li></ul><ul><li>změny metabolismu, zejména schopnost změny aerobního metabolismu na anaerobní a naopak, schopnost přežití v podmínkách úplné anoxie </li></ul>
  33. 35. Reprodukční adaptace <ul><li>vysoký reprodukční potenciál (většina parazitů jsou r-stratégové) </li></ul><ul><li>možnost asexuálního rozmnožování (pouze u některých parazitů) </li></ul><ul><li>složité vývojové cykly (větší počet vývojových stádií, střídání hostitelů během vývoje, střídání klidových a pohyblivých vývojových stádií atd.) </li></ul>
  34. 36. K- a r-strategie <ul><li>K-stratégové produkují zpravidla menší počet potomstva, které je však po fyziologické a anatomické stránce velmi dobře vyvinuto a je schopno se do jisté míry přizpůsobit změnám prostředí. </li></ul><ul><li>r-stratégové produkují větší počet potomstva, které má většinou jednodušší tělesnou stavbu a těžko se přizpůsobuje změnám prostředí. Populace r-stratégů mají vysokou růstovou rychlost, větší část potomstva však zpravidla umírá. K r-stratégům patří naprostá většina parazitů. </li></ul>
  35. 38. Reprodukční adaptace <ul><li>vysoký reprodukční potenciál (většina parazitů jsou r-stratégové) </li></ul><ul><li>možnost asexuálního rozmnožování (pouze u některých parazitů) </li></ul><ul><li>složité vývojové cykly (větší počet vývojových stádií, střídání hostitelů během vývoje, střídání klidových a pohyblivých vývojových stádií atd.) </li></ul>
  36. 39. Fasciola hepatica – životní cyklus
  37. 40. Plasmodium – životní cyklus
  38. 41. Etologické (behaviorální) adaptace <ul><li>specifické typy chování umožňující nalezení svého hostitele a dosažení vhodného místa v jeho organismu </li></ul><ul><li>manipulace chování hostitele umožňující další rozšíření parazita </li></ul><ul><ul><li>Manipulační aktivita – parazit ovlivňuje chování svého hostitele tak, aby se mohl lépe šířit. </li></ul></ul><ul><ul><ul><li>Předpokládá se např. u některých pohlavně přenosných parazitů (bakterie Neisseria gonorrhoeae , původce kapavky), kteří svým působením zvyšují sexuální apetenci svého hostitele. </li></ul></ul></ul><ul><ul><ul><li>Manipulační aktivitu vyvíjí pravděpodobně jeden z nejrozšířenějších parazitů – prvok Toxoplasma gondii . Podle některých předpokladů se jeho vliv může projevit i změnou psychiky infikované osoby. </li></ul></ul></ul>
  39. 42. Genetické adaptace <ul><li>redukce genomu – nejnápadnější u virů, které plně využívají hostitelský genom, projevuje se však i u některých patogenních bakterií </li></ul><ul><li>přítomnost genů pro syntézu specifických proteinů umožňujících kontakt a průnik do hostitelské buňky a využití jejího genomu (zejména u virů, zčásti u bakterií) </li></ul><ul><li>schopnost interakce s hostitelským genomem a jeho ovlivnění </li></ul>
  40. 43. Redukce genomu u bakterií <ul><li>Obligátní parazit </li></ul><ul><li>Původce některých forem uretritidy mužů </li></ul>0,58 Mb (cca 470 genů) Mycoplasma genitalium <ul><li>Neopouzdřené formy žijí jako komensálové v dýchacím traktu. </li></ul><ul><li>Opouzdřené formy způsobují sinusitidy, laryngotracheitidy, otitidy, pneumonie a v dětském věku i zhoubné meningitidy. </li></ul>1,8 Mb Haemophilus influenzae <ul><li>Komensálové v trávicím traktu člověka </li></ul><ul><li>Po určitou dobu jsou schopni žít volně v přírodě. </li></ul><ul><li>Některé kmeny mohou být patogenní. </li></ul>4,1 Mb Escherichia coli Charakteristika Rozsah genomu Druh
  41. 44. <ul><li>redukce genomu </li></ul><ul><li>přítomnost genů pro syntézu specifických proteinů umožňujících kontakt a průnik do hostitelské buňky a využití jejího genomu (zejména u virů, zčásti u bakterií) </li></ul><ul><li>schopnost interakce s hostitelským genomem a jeho ovlivnění (typické u virů, prokázáno však i u jiných parazitů – např. Trichinella spiralis ) </li></ul>Další genetické adaptace
  42. 45. Jak se žije s parazitem?
  43. 46. Patogenní účinky parazitických organismů <ul><li>přímé </li></ul><ul><ul><li>mechanická destrukce buněk a tkání (např. při pučení virů z buňky, při nadměrném rozmnožení parazitů v některém orgánu, při průniku parazitů přes kůži atd.) </li></ul></ul><ul><ul><li>destrukce buněk pomocí enzymů , např. proteáz nebo kolagenáz, které produkují zejména některé bakterie a prvoci </li></ul></ul><ul><ul><li>produkce toxinů ( Clostridium tetani , někteří prvoci) </li></ul></ul><ul><li>nepřímé </li></ul><ul><ul><li>poškození a vyčerpání organismu vlivem obranné reakce (zánětu); buňky organismu napadené parazitem jsou likvidovány imunitními mechanismy </li></ul></ul><ul><ul><li>imunopatologické stavy (alergické reakce, autoimunitní onemocnění) </li></ul></ul><ul><ul><li>poruchy psychiky, změny chování (často výsledek manipulační aktivity parazita) </li></ul></ul><ul><ul><li>malformace plodu , zejména pokud došlo k infekci matky během těhotenství </li></ul></ul>
  44. 47. Biologické teratogeny <ul><li>zejména prvok To xoplasma gondii , virus r ubeoly, C ytomegalovirus, H erpes simplex virus </li></ul><ul><li>tato infekční agens s teratogenními účinky se souborně označují akronymem TORCH </li></ul>Toxoplazmóza
  45. 48. Jak oklamat imunitní systém?
  46. 49. Imunitní systém
  47. 51. Mechanismy úniku parazitů před obrannými reakcemi hostitelského organismu <ul><li>ukrytí uvnitř buněk (intracelulární paraziti), v některých případech integrace do genomu (viry) </li></ul><ul><li>variabilita povrchových antigenních struktur </li></ul><ul><li>genetická plasticita </li></ul><ul><li>integrace molekul hostitele na povrch buňky nebo těla parazita </li></ul><ul><li>inhibice fagocytózy, popř. zábrana fúze fagosomu s lysozomy </li></ul><ul><li>odstranění povrchových histokompatibilitních molekul hostitelské buňky (adenoviry, herpes viry) </li></ul><ul><li>štěpení protilátek </li></ul><ul><li>produkce látek blokujících průběh imunitní reakce (např. protizánětlivé produkty virů) </li></ul>
  48. 52. Variabilita povrchových antigenních struktur Trypanosoma gambiense (původce spavé nemoci)
  49. 53. Variabilita povrchových antigenních struktur
  50. 54. Variabilita povrchových antigenních struktur <ul><li>VSG – variable surface glycoproteins </li></ul>
  51. 55. Variabilita povrchových antigenních struktur – molekulární mechanismus BC-VSG1 BC-VSG2 BC-VSG3 ESAG1 ESAG2 ELC-VSGa P polygenní transkript BC-VSG1 BC-VSG2 BC-VSG3 ESAG1 ESAG2 ELC-VSG2 VSGa P replikace a transpozice do oblasti exprese polygenní transkript
  52. 56. Genetická plasticita Reverzní transkriptáza Virus HIV
  53. 57. Reverzní transkriptáza <ul><li>„ A machine for making errors“ </li></ul><ul><li>Chyby v reverzní transkripci vedou k mutacím. </li></ul><ul><li>Vysoká mutabilita viru vylučuje možnost likvidace viru imunitním systémem omezuje účinnost léčebného zákroku. </li></ul>
  54. 58. Další mechanismy úniku parazitů před obrannými reakcemi hostitelského organismu <ul><li>integrace molekul hostitele na povrch buňky nebo těla parazita (nebezpečí vzniku autoimunitních onemocnění) </li></ul><ul><li>inhibice fagocytózy, popř. zábrana fúze fagosomu s lysozomy </li></ul><ul><li>odstranění povrchových histokompatibilitních molekul hostitelské buňky (adenoviry, herpes viry) </li></ul><ul><li>štěpení protilátek </li></ul><ul><li>produkce látek blokujících průběh imunitní reakce (např. protizánětlivé produkty virů) </li></ul>
  55. 59. MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY PARAZITISMU VZTAH GENOMU PARAZITA A HOSTITELE Genom hostitele Genom parazita genetická plasticita, antigenní variace mRNA mRNA protein protein integrace do hostitelského genomu Ig

×