školní práce - komparace českého a švédského filmu z hlediska genderu a genderových stereotypů

1. Pavla Kolářová
UČO 414740
1
Analýza a komparace českého a švédského filmu
Gender a stereotypy ve společnosti
Závěrečná esej
V této práci se chci zabývat porovnáním genderových aspektů v českém filmu Horem
pádem a švédském filmu Lidé z Dalecarlie1
, které vyhrály ve stejném roce filmovou cenu za
nejlepší film, tudíž by se o nich dalo říct, že jsou srovnatelné z hlediska situace ve společnosti
a požadavků diváků. Filmy byly natočeny roku 2004 a oba rozebírají společenská témata,
která jsou v dnešní společnosti stále aktuální – děti, rodina a kariéra. Rozhodla jsem se
věnovat tomuto tématu z toho důvodu, že Švédsko je v současné Evropě jednou ze zemí, která
může jít ostatním, co se týče rovnosti genderu a pohlaví, příkladem. Z dostupné literatury,
kterou se budu zabývat v teoretické části eseje a která popisuje švédský a český společenský
vývoj a jeho cestu ke genderové rovnosti, vyplývá, že Švédsko je v tomto ohledu mnoho let
před námi. Což je způsobeno mimo jiné právě faktem, že tato země není zatížena post-
komunistickou minulostí, která by brzdila její vývoj právě tak, jako tomu bylo v České
republice, resp. ČSSR. V mnohých aspektech zde byly sice genderové nerovnosti ve
společnosti potlačeny, to však mělo za následek opětovný návrat k dřívějšímu patriarchálnímu
modelu rodiny po pádu režimu. Proto mi přijde zajímavé srovnat švédskou a českou
kinematografii právě s ohledem na tento historický aspekt, díky kterému se vnímání
genderové rovnosti v zemích liší, což se projevuje i ve filmové tvorbě. V první části eseje se
hodlám zabývat teoretickým ukotvením tématu a v druhé obsahu filmů, analýze a porovnání
konkrétních genderových jevů, které v nich můžeme najít.
Švédsko a Česká republika – porovnání z hlediska genderové rovnosti
Podle Björnbergové a Kollindové je Švédsko zemí, která má již od minulého století
právně ustanovený zákaz jakéhokoli znevýhodňování genderu ve společnosti, ve veřejném i
soukromém sektoru. V této evropské zemi byly v průběhu 70. let představeny reformy, které
vedly k rovným příležitostem pro ženy – institucionalizoval se tak model švédského „welfare“
státu, který je dodnes charakterizován a znám svou univerzalitou individuálních a genderově
neutrálních sociálních práv a rozšířenou zodpovědností veřejnosti za sociální péči a služby.
Záměrem „politiky rovnosti“ bylo ve Švédsku odstranit faktory, které přispívaly ke genderové
1
Webový odkaz na filmy v Československé filmové databázi (ČSFD):
Horem pádem http://www.csfd.cz/film/154049-horem-padem/,
Lidé z Dalecarlie http://www.csfd.cz/film/209695-lide-z-dalecarlie/.

2. Pavla Kolářová
UČO 414740
2
segregaci a diskriminaci, a které bránily takovému obrazu společnosti, kde je přirozené, že má
žena stejné možnosti jako muž (řídit a kontrolovat svůj život) – což v praxi znamená rovné
podmínky ve vzdělání, pracovní kariéře, nárok na stejný plat za stejnou práci a sdílenou
zodpovědnost za domácnost a děti. Základním kamenem tohoto švédského modelu je finanční
nezávislost partnerů a jednání se svobodnými matkami na stejné úrovni jako s jejich vdanými
kolegyněmi, dokonce s určitými výhodami s ohledem na ztíženou výchovu dětí. Co se týče
genderových aspektů sociálního soužití, švédský systém můžeme označit jako „defamilised
system“ definovaný stupněm, na kterém jsou ženy schopné tvořit nezávislé domácnosti, a
veřejný sektor nabízí služby a péči nesamostatným rodinným příslušníkům do takové míry,
aby bylo ženám umožněno věnovat se placené práci. Na formální úrovni je tedy ženám
poskytnuta nezávislost v tom smyslu, že mají ve vztahu k rodině vysoký stupeň svobody.
(Björnberg and Kollind 2005) Švédsko je velmi emancipovanou zemí, která dbá na
minimalizaci projevu genderových rozdílností jak ve veřejné i soukromé sféře, pro jejíž
ochranu má dokonce zřízeno Ministerstvo pro integraci a genderovou rovnost. (Aperio 2011)
ČR se v roce 2013 v žebříčku rovnosti pohlaví mezi všemi zeměmi světa umístila
v pořadí až 83., což je oproti Švédsku, které drží 4. příčku, velký rozdíl. (Dohnal 2013) Podle
Verderyho je naším problémem mimo jiné minulost, kterou jsme strávili v područí sovětského
svazu, který zde v rámci socialistické ideologie sice zavedl genderovou rovnoprávnost
v rámci jednotlivých nukleárních rodin - příčinou však nebyly chvályhodné emancipační
tendence, ale vzrůstající sovětská industrializace, kvůli které bylo nutné zapojit všechny
schopné pracovní síly bez rozdílu pohlaví. Rovnoprávnější postavení žen v pracovních
záležitostech mělo vliv i na situaci v rodině, což podrývalo autoritu a postavení mužů a
způsobovalo jim jistou frustraci. Socialistické zřízení sice zaznamenalo jistý pokrok
v genderové rovnosti, nové demokratické režimy v post-sovětských státech však díky
obnovenému právnímu systému vrátily znovu mužům jejich autoritativní postavení v rodině a
proto jsme po revoluci byli znovu desítky let pozadu od severních emancipovanějších zemí.
(Verdery 1996) I když od té doby uplynulo mnoho let a i česká společnost je v porovnání se
zbytkem Evropy plná dynamismu, stále zde panuje mnoho zažitých genderových stereotypů a
vládne patriarchát. Přetrvávající genderové stereotypy způsobují rozdíly v míře
nezaměstnanosti a odměňování, což má dále vliv na segregaci pracovního trhu. Největším
aktuálním problémem je zodpovědnost za péči o rodinu a domácnost, která je stále
připisována ženám. Proto je pro ženy stále obtížné sladění pracovního a rodinného života, což
jim brání se rovnocenně zapojit do pracovního trhu. Tuto skutečnost má Švédsko na rozdíl od

3. Pavla Kolářová
UČO 414740
3
nás velice dobře vyřešenou, jak zmiňuji v předchozím odstavci. V České republice je dokonce
vliv rodičovství na nezaměstnanost nejvyšší v Evropské unii. (Kotková 2011)
Horem pádem a Lidé z Dalecarlie – obsah a analýza filmů z hlediska genderu
Jak již vyplývá z filmové teorie, filmy svým příběhem a obsahem vždy reagují na
období, v kterém byly natočeny. Některé snímky mají nereálné příběhy, které by se těžko
mohly stát ve skutečném životě, jiné však reflektují aktuální obraz společnosti i se všemi
sociálními a kulturními vzorci. (Imre 2001) Filmy, které jsem vybrala pro následující
komparaci, ukazují příběhy obyčejných lidí řešících obyčejné problémy, avšak svým
způsobem se přece liší – a to uchopením genderových rolí a nerovností, které jsou zároveň
typické i pro společnost žijící v ČR a Švédsku v letech, kdy byly filmy natočeny.
Český film Horem pádem, který získal Českého lva za nejlepší film roku 2004,
zobrazuje příběhy různých lidí, které jsou zasazeny do domácího prostředí, v kterém jsou
přerozdělovány genderové role takovým způsobem, jakým většina zdejších občanů českou
rodinu vidí – žena v domácnosti a patriarchální pracující muž, který zaopatřuje ženu a děti.
Snímek vypráví o dvou rodinách, které žijí ve stejné době, ale nesetkají se – mají jen mnoho
společného. Všechny postavy mají své ucelené představy a předsudky o životě a systému, se
kterým má každý nějakým způsobem problém. První rodinu tvoří mladý pár, Milča a
František. František dělá hlídače v zábavním parku, protože ho do jiné práce nevezmou. Je to
totiž vášnivý fanoušek fotbalu, který měl v minulosti problémy s výtržnictvím během svého
nadšeného „fandění“ jednomu pražskému fotbalovému klubu. Každý den se po práci vrací
domů ke své ženě, které už na něj čeká v kuchyni. František vždy večer leží na posteli, sleduje
fotbal a pije k němu pivo. Zde vidíme první obraz klasické české rodiny, tak jak si jí většina
lidí představí – žena pracuje v domácnosti a stará se o svého muže, který péči přijímá jako
automatickou věc. Ten pracuje, vydělává společné finance na zaopatření obou, rozhoduje o
rodinných záležitostech a situuje se do role vůdce. Vidíme zde český patriarchát, který ještě
dnes vnímá většina lidí jako přirozený.
Druhá skupina postav představuje model rozdělené rodiny. Muž Ota, majetný profesor
z univerzity, má hezkou vilu, manželku Hanu a dceru Lenku, ale ne již tak dobrou minulost.
Rozvedl se svou první manželkou Věrou, se kterou měl syna Martina. Martin žije v současné
době v Austrálii, kam odjel za prací, s otcem se přes deset let neviděl. Když se však současná
Otova rodina dozví, že má otec nádor, dají vědět Věře s Martinem, který ihned odlétá

4. Pavla Kolářová
UČO 414740
4
z Austrálie do své rodné země. Následuje stěžejní scéna filmu, kdy Věra s Martinem jdou
k Otově současné rodině na odpolední návštěvu – seznámit Martina s novou rodinou a se
sestrou, se kterou o sobě nevěděli. Všichni jsou nervózní a rozpačití, následuje společné
posezení u stolu s chlebíčky a vínem. Hana společnost obsluhuje, nabízí jídlo – Věra je
uštěpačná a ironická, postupem odpoledne začne Otovi vytýkat, že jí opustil, že v téhle vile
kdysi žila ona a že dnes musí žít v bytě na sídlišti. V podstatě je zde vidět model rozvedené
rodiny, kdy jedna strana je na tom finančně dobře a druhá strádá, v tom případě je to žena,
která zde hraje roli „oběti“ – náznak podřadného postavení ženy. V další scéně se baví o svém
životě, Martin vypráví o své práci v Austrálii, že se mu vede dobře, a otec je vůči tomu
skeptický, nevěří mu, že byl schopný se zaopatřit sám v cizí zemi. V tomto ději můžeme najít
genderovou roli přisuzovanou mužům, kterou Martin nesplňuje podle matčiných představ -
muži by měli mít zaopatřenou rodinu, každý den chodit do práce a vydělávat. Dál je zde také
vidět nesplněná role syna, který má povinnost se starat o svou osamělou matku, a místo toho
se odstěhuje pryč za svou kariérou a sny. Tento čin reprezentuje novou moderní společnost,
zástupci starší generace takový model osamostatňování se však nepřijímají.
V tomto bodu bych na chvíli opustila analýzu konkrétně genderových rolí a soustředila
se na další jev zobrazený ve filmu, a to rasovou diskriminaci. Žena Milča z první rodiny si
usilovně přeje mít dítě, ale bohužel ze zdravotních důvodů tu možnost nemá. Díky Frantovo
excesům si ho nemohou osvojit, proto se rozhodne k zvláštnímu činu, a dítě doslova koupí
přes inzerát (nelegální prodejci v zastavárně při pašování uprchlíků přes hranice našli dítě
v autě a touto cestou se ho snaží prodat). Mimo tuto skutečnost, že je dítě komoditou, je zde
další problém, a to, že je chlapeček černý. František jako nadšený vlastenec a hrdý Čech tuto
skutečnost nemůže strpět, zvlášť si nedokáže představit reakci přátel od fotbalu, jež jsou
všichni ještě hrdější Češi, než je on sám. Zde je patrná silná rasová diskriminace a vůbec
nenávist k jiné rase, než je ta česká. Dále můžeme ve filmu nalézt zobrazené české
nesympatie k Romům - na případu Věry z druhé rodiny, která svému bývalému manželovi
nemůže odpustit, že ji opustil a ona teď musí žít sama v „černé cikánské“ čtvrti. Hana
náhodou pracuje v imigrantském centru a Věra si ji kvůli tomu bez servítek dobírá.
Dalo by se říct, že tvůrci filmu Horem pádem skrz svůj snímek českou společnost
kritizují a vypichují v ní ty nejpalčivější problémy. Na švédském filmu Lidé z Dalecarlie,
který roku 2004 vyhrál filmovou cenu Guldbagge, je vidět jistý posun ve vývoji švédské
společnosti, skrz kterou jsou genderové role reprodukovány. Snímek Lidé z Dalecarlie

5. Pavla Kolářová
UČO 414740
5
vypráví o švédském městečku, kde žije malá komunita lidí, kteří se znají, a většina z nich je
příbuzných. Hlavní postavou je mladá Mia, která se od své rodiny a dvou sester odstěhovala
do jiného švédského města za prací. Film nemá moc složitou zápletku, celý děj se v podstatě
točí okolo oslavy sedmdesátých narozenin Miina otce, kvůli které Mia do svého rodného
města přijela. Film zobrazuje složité rodinné vztahy, pro mou esej je však důležitá hlavně Mia
a postoj ostatních členů rodiny k ní. Mia je typickou emancipovanou ženou, která žije sama
v cizím městě a buduje si svou kariéru v oboru architektury a IT – díky zisku nového
pracovního místa má i lepší plat, díky kterému si mohla pořídit velké auto značky BMW a byt
přímo v centru města. Miina postava bourá veškeré společenské stereotypy ohledně žen – její
matka a obě její starší sestry, které již mají rodiny a děti, se podle toho také chovají. Kritizují
její životní styl a největším trnem v oku jim je skutečnost, že Mia nemá žádného partnera,
zejména ve věku, kdy by už mohla a podle jejich názoru dokonce měla mít děti. Starší sestra
Eivor Miu neustále kritizuje a shazuje ji i její život. Mluví o ideálech manželství, o tom, jak je
domov pro ženu nejlepší a měla by se ho držet. Ve skutečnosti však z ní mluví jen přetvářka a
závist, je jí líto, že se svou rodinou „na krku“ už nemá takové možnosti, jako její mladší
sestra.
Dalecarleňané jsou lidé, kteří žijí tradičním životem v malé komunitě (což je
podmíněno zejména podnebnými podmínkami ve Švédsku), a jsou zvyklí na model nukleární
rodiny. Rozdíl v posunu ve společenském vývoji mezi Švédskem a Českou republikou, který
jsem nastínila v teoretické části, můžeme sledovat už jen z té skutečnosti, že do pozice hlavní
postavy, která se vymyká společenským konvencím, je dosazena žena. Je úspěšná, má dobrou
práci a pracovní ohodnocení, a je schopná žít a zaopatřovat se bez partnera. Miina rodina a
obyvatelé Dalecarlie jsou symbolem švédské generace, která vyrůstala v době společenských
změn, které vedly k dnešnímu svobodnému modelu společnosti, proto nejsou schopni se
adaptovat a nechápou jednání mladé ženy.
Závěr
Z celkové analýzy tedy vidíme, že se český i švédský film snaží poukázat zejména na
aktuální problém v zemích, kterým je určitá rigidita společnosti, co se týče pohledu na
genderovou problematiku - od doby, kdy se státy začaly ohlížet i na politiku genderové
rovnosti, neuplynulo zase tolik let, a stále žijí lidé, kteří jsou zvyklí na tradiční patriarchální
model rodiny, a ten také předávají dál a orientují na něj i své děti. Každý z filmů se s tímto
společenským jevem vypořádá jinak - český film zobrazuje společnost takovým způsobem,

6. Pavla Kolářová
UČO 414740
6
který odpovídá co nejvíc realitě, ale snaží se ji kritizovat. Švédský film naopak popisuje a
vykresluje postavy, které se společenským stereotypům a předsudkům okolních lidí
nepodřizují, ale staví se proti nim a bouří se. Také poukazuje na onu skutečnost, že i přes
všechny argumenty, že doba pokročila a společnost se modernizuje a emancipuje, existuje
stále mnoho lidí, kteří sociálním reformám „úspěšně odolávají“. Český film se sice také snaží
o zobrazení jakési vzpoury proti společenským stereotypům, postavy jsou však staženy
systémem zpátky, a to tvoří mezi filmy onen kýžený rozdíl, který jsem chtěla pomocí eseje a
postavení analýzy filmu do souvislosti se stavem genderové rovnosti v české a švédské
společnosti načrtnout. Na závěr lze jen dodat, že obě filmová díla vybízí k zamyšlení nad
situací ve společnosti, což nám může pomoci k pochopení rozdílu v posunu jednotlivých zemí
ve vnímání rovnosti pohlaví a genderu.
Použitá literatura:
BJÖRNBERG, Ulla a Anna-Karin KOLLIND. Individualism and families: equality,
autonomy, and togetherness. New York: Routledge, 2005. ISBN 04-153-4364-X.
DOHNAL, Martin. Rovnost pohlaví? Češi jsou na chvostu Evropské unie. Deník.cz [online].
2011 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/rovnost-pohlavi-cesi-
jsou-na-chvostu-eu-20131025.html
IMRE, Anikó. Gender, Literature, and Film in Contemporary East Central European Culture.
CLCWeb: Comparative Literature and Culture [online]. 2001, roč. 3, č. 1. [cit. 2014-01-20].
Dostupné z: http://docs.lib.purdue.edu/clcweb/vol3/iss1/6/
KOTKOVÁ, Anna. Aktuální zpráva o stavu rovnosti mezi muži a ženami na pracovišti:
Rovné příležitosti žen a mužů v ČR - aktuální situace [online]. Gender-competence.eu, 2011.
Dostupné z: http://gender-competence.eu/files/StateOfArt/CZ.pdf
„O Švédsku a genderové rovnosti.“ APERIO: Společnost pro zdravé rodičovství [online].
2011 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.aperio.cz/209/o-svedsku-a-genderove-
rovnosti
VERDERY, Katherine. What Was Socialism, and What Comes Next?. Princeton University
Press, 1996. ISBN 978-140-0821-990.