Perníková chaloupka 2.0

2,193 views

Published on

  • Be the first to comment

Perníková chaloupka 2.0

  1. 1. Perníková chaloupka 2.0 <ul><ul><li>Kybernetické modelování a </li></ul></ul><ul><ul><li>strojové zpracování textu </li></ul></ul><ul><ul><li>podle Valacha </li></ul></ul>
  2. 2. Text jako systém <ul><li>Prvky systému jsou slova </li></ul><ul><li>Prvky v textu jsou spojeny řadou vazba jakou jsou gramatické vazby, syntaktické vazby, mezivětné vazby atd. </li></ul><ul><li>Vstupem do systému jsou otázky, které textu klademe </li></ul><ul><li>Výstupem ze systému jsou odpovědi, které na ně text poskytuje </li></ul><ul><li>Vstupy nelze v tomto případě lokalizovat </li></ul>
  3. 3. Mezivětné souvislosti <ul><li>Nejčastěji vyjádřeny opakováním příslušného větného členu znovu: „Včera jsem byl doma. Bylo již pozdě, nikdo doma nebyl.“ </li></ul><ul><li>Další možnosti jsou využití zájmen nebo zamlčováním. Příklad stejné věty s využítim těchto postupů: „Včera jsem byl doma. Bylo již pozdě. Nikdo tam nebyl.“ </li></ul><ul><li>Dále nás jen bude zajímat zda souvislost mezi větami je nebo není, nic víc. </li></ul>
  4. 4. Perníková chaloupka 1. Děti odešly z domova do lesa. 2. Sbíraly jahody. 3. Byly ještě malé. 4. V lese zabloudily. 5. Nemohly najít cestu domů. 6. Les byl hluboký. 7. Byl divoký. 8. Byl starý. 9. Děti chodily dlouho po lese. 10. Byly unaveny. 11. Bály se. 12. Večer přišly k chaloupce. 13. Chaloupka byla neveliká. 14. Byla celá udělaná z perníku. 15. Perník krásně voněl. 16. Děti měly hlad. 17. Měly na perník chuť. 18. Začaly ho ulamovat. 19. Jedly ho. 20. V chaloupce bydlila zlá čarodějnice. 21. Byla stará. 22. Byla ošklivá. 23. Byla zlá. 24. Uslyšela lámání perníku. 25. Vyšla z chaloupky. 26. Uviděla děti. 27. Děti se jí lekly. 28. Chtěly utéct. 29. Baba je vlákala do chaloupky. 30. Pak je zavřela do chlívka. 31. Dobře je krmila. 32. Děti zloustly. 33. Baba roztopila chlebovou pec. 34. Chtěla si děti upéct. 35. Chtěla je sníst. 36. Pustila děti z chlívku. 37. Vykoupala je. 38. Chtěla je hodit do pece. 39. Řekla dětem, že je pohoupá. 40. Chtěla je posadit na lopatu. 41. Děti předstíraly, že to nedovedou. 42. Baba jim to ukázala. 43. Sedla si na lopatu. 44. Děti otevřely pec. 45. Hodily do ní babu. 46. Zavřely pec. 47. Pak utekly z chaloupky. 48. Baba se upekla. 49. Děti běžely lesem. 50. Brzo vyšly z lesa. 51. Našly pak snadno cestu. 52. Štastně došly domů.
  5. 5. Pravidla pro vytvoření grafu <ul><li>Vyskytne-li se ve větě slovo, které se opakuje ještě v nějaké jivé větě, spojí se čísla odpovídající příslušným větám. </li></ul><ul><li>Spojnici vytvoříme i tehdy, pokud je spojení vedeno nepřímo. </li></ul><ul><li>Pády, osoby a další gramatické tvary ignorujeme. </li></ul><ul><li>Pro každé slovo, které prochází textem, zvolíme jinou barvu nebo grafický symbol. Snaději tak „přečteme“ pohyb jednoho slova textem. </li></ul><ul><li>Příklad pro slovo les: 1, 4, 6, 7, 8, 9, 49, 50 </li></ul>
  6. 6. Perníková chaloupka 2.0
  7. 7. Strojově sestrojený obsah <ul><li>Graf mezivětných souvislostí vzniká na základě formálně užívaných pravidel. K jeho vytvoření není třeba znát smysl slov. </li></ul><ul><li>Z grafu lze vyčíst řadu věci, vždy však z určitého hlediska. </li></ul><ul><li>Jednou z možností je stručný obsah z hlediska souvislostmi mezi jednotlivými výrazy v článku užitými. </li></ul>
  8. 8. Výsledek? <ul><li>1, 4, 5, 12, 14, 17, 18, 20, 24, 25, 26, 29, 30, 33, 36, 38, 40, 41, 42, 44, 45, 46, 47, 48, 50, 52 </li></ul><ul><li>Děti odešly z domova do lesa. V lese zabloudily. Nemohly najít cestu domů. Večer přišly k chaloupce. Byla celá udělaná z perníku. Měly na perník chuť. Začaly ho ulamovat. V chaloupce bydlila zlá čarodějnice. Uslyšela lámání perníku. Vyšla z chaloupky. Uviděla děti. Baba je vlákala do chaloupky. Pak je zavřela do chlívka. Baba roztopila chlebovou pec. Pustila děti z chlívku. Chtěla je hodit do pece. Chtěla je posadit na lopatu. Děti předstíraly, že to nedovedou. Baba jim to ukázala. Děti otevřely pec. Hodily do ní babu. Zavřely pec. Baba se upekla. Pak utekly z chaloupky. Běžely lesem. Brzo vyšly z lesa. Našly pak snadno cestu. Štastně došly domů. </li></ul>
  9. 9. Jak správně vyprávět <ul><li>Z hlediska vyprávění, které by co nejméně namáhalo posluchače, je vhodné se co nejdéle zabývat jednou myšlenkou a teprve, když je to nutné, přejít na další výraz a připravit tak situaci pro vyjádření další souvislosti. </li></ul><ul><li>Takový postup, ale můžeme formalizovat do několika pravidel a samotné stylizování pak může nabídnout stroj. </li></ul>
  10. 10. Pravidla pro dobré vyprávění <ul><li>Procházíme grafem tak, abychom co nejméněkrát změnili barvu cesty po níž se pohybujeme. </li></ul><ul><li>Narazíme-li na uzel, k němuž se připojuje spojnice jiné barvy než, než po které přicházíme, přerušíme svou cestu před tímto uzlem. </li></ul><ul><li>Vyhledáme nejníže očíslovaný uzel v té části grafu, z něhož tato spojnice přichází, a to bez zřetele na barvy spojnice. </li></ul><ul><li>Při procházení grafem začneme tímto nejnižším uzlem, při čemž se začneme opět řídit prvním pravidlem. </li></ul><ul><li>Narazíme-li někde na několik možností v pokračování a nemáme-li jiný důvod, vybereme kterékoliv z nich. </li></ul>
  11. 11. Výsledek? <ul><li>Není jediné spravné cesty vyprávění, ale kus textu, lze vyprávět i takto: 12, 16, 13, 14, 20, 15, 17, 18, 19, 21, 22, 23, 24, 25 a 26 </li></ul><ul><li>Tedy: Večer přišly k chaloupce. Děti měly hlad. Chaloupka byla neveliká. Byla celá udělaná z perníku. V chaloupce bydlila zlá čarodějnice. Perník krásně voněl. Měly na perník chuť. Začaly ho ulamovat. Jedly ho. Baba čarodějnice byla stará. Byla ošklivá. Byla zlá. Uslyšela lámání perníku. Vyšla z chaloupky. Uviděla děti. </li></ul>
  12. 12. A co sémantika? ...pokračování příště

×